číslo jednací: 20715/2024/161
spisová značka: R0056/2024/VZ

• Instance: II.
• Věc: Novostavba ZŠ Ledenice
• Účastníci:
  1. městys Ledenice
  2. PORR a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
• Rok: 2024
• Datum nabytí právní moci: 22. 5. 2024

Spisová značka:  ÚOHS-R0056/2024/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-20715/2024/161

Brno 21. 5. 2024

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 22. 3. 2024 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• městys Ledenice, IČO 00245135, se sídlem Náměstí 89, 373 11 Ledenice,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0780/2023/VZ, č. j. ÚOHS-10384/2024/500 ze dne 7. 3. 2024 vydanému ve správním řízení zahájeném dne 10. 11. 2023 na návrh ze dne 9. 11. 2023 podaný navrhovatelem –

• PORR a.s., IČO 43005560, se sídlem Dubečská 3238/36, 100 00 Praha 10,

vedeném ve věci přezkoumání úkonů jmenovaného zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Novostavba ZŠ Ledenice“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 8. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 23. 8. 2023 pod ev. č. Z2023-037210 ve znění pozdějších změn a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 8. 2023 pod ev. č. 2023/S 163-512080 ve znění pozdějších změn, jsem rozhodl takto: 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0780/2023/VZ, č. j. ÚOHS-10384/2024/500 ze dne 7. 3. 2024 podle § 152 odst. 6 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) téhož zákona

ruším

a věc

vracím

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

Odůvodnění

I.               Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle ustanovení § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle ustanovení § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, obdržel dne 10. 11. 2023 návrh navrhovatele – PORR a.s., IČO 43005560, se sídlem Dubečská 3238/36, 100 00 Praha 10, (dále jen „navrhovatel“) ze dne 9. 11. 2023 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele –  městys Ledenice, IČO 00245135, se sídlem Náměstí 89, 373 11 Ledenice, (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Novostavba ZŠ Ledenice“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 8. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 23. 8. 2023 pod ev. č. Z2023-037210 ve znění pozdějších změn a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 8. 2023 pod ev. č. 2023/S 163-512080 ve znění pozdějších změn, (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Dle článku V. zadávací dokumentace jsou předmětem veřejné zakázky projekční služby a stavební práce k objektu ZŠ Ledenice. V citovaném článku je dále uvedeno, že: „Veřejná zakázka bude realizována metodou Design & Build. Součástí plnění veřejné zakázky je rovněž provedení projekčních činností spočívajících ve vypracování projektové dokumentace provedení stavby (navazující na Zadavatelem poskytnutou část dokumentace – dokumentaci ke stavebnímu povolení) a poskytnutí souvisejících činností, včetně vypracování soupisu prací, inženýrských činností, potřebných zaměření, získání dokladů pro řádnou kolaudaci díla, zpracování dokumentace změny stavby před dokončením, resp. dokumentace skutečného stavu.“ Dále je zde uvedeno, že: „V předmětu veřejné zakázky jde o úplné a bezvadné kompletní provedení všech stavebních a montážních prací a konstrukcí vč. dodávek potřebných materiálů, zařízení nezbytných pro řádné dokončení provozuschopného díla a dále provedení všech činností souvisejících s dodávkou stavebních a montážních prací a konstrukcí, jejichž provedení je pro řádné dokončení díla nezbytné (např. zařízení staveniště, bezpečností opatření apod.)“ Součástí plnění má být dále provedení testu průvzdušnosti (Blower-door test) metodou B a metodou A.

3.             Lhůta pro doručení žádostí o účast byla stanovena v čl. II. zadávací dokumentace do 25. 9. 2023, přičemž tato byla následně zadavatelem prodloužena až do 25. 10. 2023.

4.             Zadavatel obdržel 4 žádosti o účast v zadávacím řízení.

5.             Dne 24. 10. 2023 zadavatel obdržel od navrhovatele Námitky proti zadávací dokumentaci z téhož dne (dále jen „námitky“), přičemž zadavatel tyto námitky v plném rozsahu svým Rozhodnutím o námitkách ze dne 31. 10. 2023 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) odmítl.

6.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel se způsobem vypořádání svých námitek nesouhlasil, podal návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu.

II.             Napadené rozhodnutí

7.             Dne 7. 3. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0780/2023/VZ, č. j. ÚOHS-10384/2024/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kde výrokem I rozhodl tak, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) zákona a zásadou přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona tím, že  

-            v rámci požadavků na splnění kritérií technické kvalifikace a jejich prokázání podle § 79 odst. 2 písm. c) a d) citovaného zákona požadoval v bodě IX.4 písm. d) zadávací dokumentace, aby

• hlavní stavbyvedoucí splňoval následující kumulaci požadavků: zkušenost s realizací min. 2 zakázek v požadované funkci – výstavba nebo změna dokončené pozemní pasivní stavby, kdy alespoň jedna z těchto zakázek musela být realizována metodou Design & Build (dále též „metoda DB“) a alespoň jedna z těchto zakázek se týkala objektu školství/vzdělávání;
• první zástupce hlavního stavbyvedoucího splňoval následující kumulaci požadavků: zkušenost s realizací min. 2 zakázek v požadované funkci – výstavba nebo změna dokončené pozemní stavby, kdy alespoň jedna z těchto zakázek musela být realizována metodou DB a alespoň jedna z těchto zakázek se týkala objektu školství/vzdělávání;
• druhý zástupce stavbyvedoucího splňoval následující kumulaci požadavků: zkušenost s realizací min. 2 zakázek v požadované funkci – projekt výstavby nebo dokončené pozemní pasivní stavby, kdy alespoň jedna z těchto zakázek musela být realizována metodou DB a alespoň jedna z těchto zakázek se týkala objektu školství/vzdělávání;

přičemž současně požadavky na realizaci referenčního plnění metodou DB a získané zkušenosti na objektu školství/vzdělávání, nelze ve vztahu k těmto členům realizačního týmu považovat za objektivně zdůvodnitelné, a

-            v rámci požadavků na splnění kritérií technické kvalifikace a jejich prokázání podle § 79 odst. 2 písm. c) a d) citovaného zákona požadoval v bodě IX.4 písm. d) zadávací dokumentace, aby hlavní projektant měl zkušenost s realizací alespoň jedné zakázky v požadované funkci – projekt výstavby nebo dokončené pozemní stavby realizované metodou DB, přičemž požadavek na realizaci referenčního plnění metodou DB nelze ve vztahu k tomuto členu realizačního týmu považovat za objektivně zdůvodnitelný,

čímž stanovil požadavky k prokázání technické kvalifikace nepřiměřeně vzhledem ke složitosti předmětu plnění citované veřejné zakázky, a vytvořil tak bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

8.             Výrokem II napadeného rozhodnutí pak Úřad jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele uvedeného ve výroku I napadeného rozhodnutí zrušil podle § 263 odst. 3 zákona zadávací řízení na veřejnou zakázku.

9.             Výrokem III napadeného rozhodnutí pak Úřad zadavateli dle § 263 odst. 8 zákona uložil zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku až do pravomocného skončení správního řízení. Výrokem IV pak Úřad zadavateli uložil uhradit náklady správního řízení ve výši 30 000 Kč dle § 266 odst. 1 zákona.

10.         Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že neshledal žádný důvod se domnívat, že v šetřeném případě dodavatel, který disponuje hlavním stavbyvedoucím a jeho zástupci se zkušenostmi s (pasivní) stavbou, která nebyla realizována metodou DB, je k realizaci předmětu veřejné zakázky méně kvalifikovaný než dodavatel, který stavbyvedoucím se zkušeností se srovnatelnými stavbami realizovanými metodou DB disponuje, když u osoby stavbyvedoucího a jeho zástupců lze důvodně předpokládat, že mají zkušenosti s řízením provádění stavby v souladu s ověřenou projektovou dokumentací, tedy s činností, která by s ohledem na znění zadávací dokumentace a relevantních právních předpisů měla představovat hlavní náplň práce stavbyvedoucího při realizaci předmětu veřejné zakázky. Oproti tomu ve vztahu k osobě hlavního manažera nepovažuje Úřad s ohledem na výše uvedené daný požadavek na realizaci referenčního plnění metodou DB vůči tomuto členu realizačního týmu za nepřiměřený.

11.         Úřad dále uvedl, že shledal, že není nezbytné, aby dodavatelé realizující stavby metodou DB disponovali hlavním projektantem se zkušeností se zakázkami realizovanými prostřednictvím metody DB, neboť daný požadavek bezdůvodně omezuje soutěž, resp. možnost účasti dodavatelů. Úřad neshledal žádný důvod se domnívat, že v šetřeném případě dodavatel, který disponuje hlavním projektantem se zkušenostmi se stavbou, která nebyla realizována metodou DB, je k realizaci předmětu veřejné zakázky méně kvalifikovaný než dodavatel, který hlavním projektantem se zkušeností se srovnatelnými stavbami realizovanými metodou DB disponuje, když u osoby hlavního projektanta lze důvodně předpokládat, že má zkušenosti  se zpracováním projektové dokumentace a s kontrolou, zda je stavba realizována v souladu s projektovou dokumentací, tedy s činností, která by s ohledem na znění zadávací dokumentace a relevantních právních předpisů měla představovat hlavní náplň práce hlavního projektanta při realizaci předmětu veřejné zakázky.

12.         Dle Úřadu není pochyb, že šetřené navrhovatelem namítané požadavky technické kvalifikace na zkušenosti osob podílejících se pouze na stavební části realizace veřejné zakázky s objektem školství/vzdělávání a se zakázkou v režimu DB působí vůči potenciálním dodavatelům diskriminačně, resp. bezdůvodně vytváří překážky hospodářské soutěže. Zadavatel neuvedl žádné konkrétní stavebně-technologické postupy při realizaci novostavby školy metodou DB nasvědčující tomu, že obecnější podmínky pro prokázání šetřené kvalifikace, resp. jejich méně striktní nastavení a méně provázané (kombinované) nastavení, by bylo nedostatečné pro prokázání schopnosti potenciálních dodavatelů plnit předmět veřejné zakázky.

III.           Rozklad zadavatele

13.         Dne 22. 3. 2024 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 7. 3. 2024. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě. Zadavatel je přesvědčen, že Úřad nepostupoval v souladu se zásadami zákonnosti a materiální pravdy, když se mu nepodařilo objektivně posoudit všechny okolnosti dané veřejné zakázky a zajistit vhodné důkazní prostředky pro stanovení jednoznačných závěrů.

14.         Zadavatel má za to, že šetření trhu provedené Úřadem proběhlo netransparentně, když z napadeného rozhodnutí není zjevné, jakým způsobem vybral Úřad k oslovení právě oněch 28 dodavatelů, které v napadeném rozhodnutí zmiňuje. Šetření trhu dle zadavatele nerespektovalo specifický charakter předmětu veřejné zakázky a Úřad tak přistoupil k oslovení řady nevhodných dodavatelů, a naopak neoslovil jiné, vhodnější dodavatele. Rovněž dle zadavatele byly otázky uvedené v šetření trhu zvoleny nevhodně, když stavební společnosti byly kromě jiného fakticky dotazovány na zkušenosti s realizací projekčních prací. Konečně pak zadavatel poukazuje na to, že při interpretaci zkreslených výsledků šetření trhu Úřad nezohlednil výše uvedené problematické aspekty šetření.

15.         Zadavatel je dále přesvědčen, že Úřad v napadeném rozhodnutí přistoupil k veřejné zakázce, jako by šlo o zakázku procesně běžnou, nikoli realizovanou metodou DB, a mylně předpokládal, že projekční a stavební části plnění jsou části plnění vzájemně oddělené, zatímco podstatou metody DB je naopak jejich vzájemné prolínání, čímž jde o plnění velmi specifické, se kterým musí mít prokazatelnou zkušenost jak projektant, tak stavbyvedoucí, a to v celém rozsahu akce. Zadavatel zdůrazňuje, že zatímco u běžné stavby vše funguje dle představy Úřadu, tj. stavbyvedoucí dostává do ruky již hotovou projektovou dokumentaci, do které nijak nezasáhl, u metody DB nejen, že stavbyvedoucí může, ale dokonce nutně musí od prvopočátku tvorby projektové dokumentace do jejího obsahu zasahovat. Výsledný produkt v podobě finální projektové dokumentace (který, na rozdíl od běžné zakázky, lze označit za výsledný fakticky až s ukončením stavby, protože i po dobu stavby je do něj zasahováno), je tak obsahově společným produktem projektantů a stavbyvedoucího, a to bez jakékoli nadsázky.

16.         Konečně zadavatel poukazuje na fakt, že i u požadavku na školské stavby je třeba posuzovat všechny kvalifikační požadavky zadavatele ve vzájemných souvislostech. Školské stavby reálně jsou zatíženy celou řadu specifických technických požadavků, které bývá náročné zohlednit i u „běžných“ zakázek. Je-li navíc zakázka realizována metodou DB a požadavky na školské stavby jsou kombinovány s požadavky na pasivní plusovou budovu, přičemž je na jejich dodržení závislé financování akce z dotačních titulů, je bezpodmínečně nutné, aby nejen hlavní manažer akce, ale i další klíčové osoby disponovaly ve vztahu ke všem takovým specifikům detailními znalostmi již od samého počátku realizace akce. Je tedy dle zadavatele nezbytně nutné, aby nejen projektant, ale také stavbyvedoucí znali veškerá úskalí školských staveb tak dobře, aby byli schopni společně vytvořit produkt, který bude stavebně realizovatelný a současně splní veškeré podmínky na pasivní plusovou školu.

17.         Na základě výše uvedených skutečností se zadavatel domnívá, že Úřad posoudil skutkový stav věci a podklady pro vydání napadeného rozhodnutí v rozporu se zásadami správního řízení, když nezjistil všechny rozhodné skutečnosti a s náležitou pečlivostí nepřihlédl ke všem okolnostem případu a argumentům zadavatele, naopak se v některých ohledech bezdůvodně ztotožnil s tvrzeními navrhovatele, která však nebyla opřena o žádný věcně uchopitelný odborný názor.

Závěr rozkladu zadavatele

18.         Zadavatel žádá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí přezkoumal a vyslovil závěr, že dotčené zadávací řízení proběhlo plně v souladu se zákonem a smlouva o dílo na realizaci veřejné zakázky může být s vybraným dodavatelem uzavřena.

Vyjádření navrhovatele k rozkladu

19.         Dne 2. 4. 2024 Úřad obdržel vyjádření navrhovatele z téhož dne k rozkladu zadavatele, v němž navrhovatel vyjadřuje nesouhlas s rozkladovými námitkami zadavatele. Navrhovatel má za to, že šetření trhu, které provedl Úřad, prokázalo, že požadavky zadavatele neodpovídají možnostem relevantního trhu v ČR, jsou nepřiměřené a bezdůvodně diskriminační.

20.         Navrhovatel zdůrazňuje, že žádná tvrzení zadavatele uváděná v rozkladu nijak neodůvodňují kumulaci kvalifikačních požadavků DB – pasivní stavba – školské stavby, a tedy podstatu pochybení zadavatele. Zadavatel dle navrhovatele v žádném svém podání objektivně nezdůvodnil potřebu kumulace těchto požadavků.

21.         Navrhovatel i přes tvrzení zadavatele v rozkladu trvá na tom, že zadavatel stanovil výše uvedené kvalifikační předpoklady spočívající v kumulaci požadavků na předchozí zkušenosti s pasivními stavbami, DB či stavbami objektů školství/vzdělávání v rozporu se zásadou přiměřenosti a zákazu diskriminace, a dále v rozporu s § 36 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 6 zákona.

22.         Závěrem navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.

IV.          Řízení o rozkladu

23.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“), a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Další skutečnosti a úkony v řízení o rozkladu

24.         Za účelem posouzení věci v rámci zjišťování skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, Úřad dopisem sp. zn. ÚOHS-R0056/2024/VZ, č. j. ÚOHS-16903/2024/161 ze dne 25. 4. 2024 požádal Vysoké učení technické v Brně, IČO 00216305, se sídlem Antonínská 548/1, Veveří, 602 00 Brno (dále jen „VUT“) jako odborníka mj. v oblasti pozemních staveb, o poskytnutí informací spočívajících v popsání rozdílů mezi realizací stavební veřejné zakázky v případě větší stavby objemově v řádech vyšších desítek až stovek milionů Kč metodou DB a klasickým způsobem, kdy je nejdříve vyhotovena projektová dokumentace a následně dle této dokumentace realizována stavba. Zejména Úřad požádal o postihnutí rozdílů v činnostech stavbyvedoucího a projektanta u těchto dvou odlišných metod realizace stavby. Úřad specifikoval, že mu postačí popis obecný, jednoduchý, s poukázáním na zásadní rozdíly v činnostech těchto osob při volbě metody DB oproti klasické realizaci s odděleným předem vypracovaným projektem a následnou samostatnou stavební činností dle tohoto projektu.

25.         Dne 9. 5. 2024 obdržel Úřad od VUT odpověď z téhož dne na žádost o poskytnutí informací ze dne 25. 4. 2024. Z této odpovědi zejména vyplývá, že u klasické stavby plní všichni participanti své obvyklé role. Projektant většinou zpracovává jednotlivé stupně projektové dokumentace od návrhu stavby (studie), přes dokumentaci pro vydání rozhodnutí o umístění stavby (dále též „DUR“), dokumentaci pro vydání stavebního povolení (dále též „DSP“) až po dokumentaci pro provádění stavby (dále též „DPS“). Dokumentace pro provádění stavby je natolik podrobná, že podle ní lze přímo zadat veřejnou zakázku i postavit vlastní dílo bez nutnosti provádění dalších projekčních prací. Lze říci, že role projektanta a celého projekčního týmu a rozsah činností, které vznik projektové dokumentace až po DPS zahrnuje, odpovídá samotné podstatě profese projektant, jeho vzdělání a zkušenostem. Realizace stavby probíhá podle dokumentace pro provádění stavby. I u profese stavbyvedoucího lze konstatovat, že jeho role a výkony na vlastní stavbě odpovídají tomu, proč tato funkce existuje.

26.         Z odpovědi VUT dále vyplývá, že u stavby metodou DB zadavatel požadavky na dílo specifikuje jen do určité míry, do určité podrobnosti, se zaměřením na detailnější popis toho, jak má výsledné dílo a jeho jednotlivé části fungovat, jaké má mít kvantitativní a kvalitativní parametry (např. prostřednictvím tzv. „knihy standardů“). Dokumentaci pro provedení stavby vypracovává zhotovitel jako jednu ze součástí díla. Při hledání a navrhování konkrétních řešení pak uplatňuje svoje know-how, zvyklosti, osvědčené postupy, použití jemu dostupných technologií apod. To vše při zapracování požadavků uvedených v zadání. U pozemních staveb se dle VUT jako nejvhodnější postup jeví nechat projektanta zpracovat dokumentaci pro výběr zhotovitele jako dokumentaci v úrovni DUR nebo DSP. Z pohledu projektanta tedy metoda DB znamená, že zadavatel neprojektuje projektovou dokumentaci do takového detailu jako u zadání klasické stavby. Správně by mělo úplně odpadnout projektování stupně DPS a vypracování soupisu prací – výkazu výměr. Naopak by mělo přibýt potřebné stanovení výkonových a funkčních požadavků. Zpracovat odpovídající projektovou dokumentaci pro zadání metodou DB je pro projektanta relativně snazší než u projektové dokumentace pro zadání klasické stavby. Zhotovitel prací a jeho stavbyvedoucí podle DB opět vstupuje do zakázky až po výběru zhotovitele a podpisu smlouvy. Čeká ho však i role zpracovatele dokumentace v úrovni DPS, podle které bude vlastní stavba realizována. Tato projektová dokumentace většinou vzniká postupně a je pro použití in-situ postupně schvalována a uvolňována. Nečeká se, až je vyprojektováno celé dílo. Řízení stavby zadané formou DB může být dle VUT pro stavbyvedoucího náročnější, protože zhotoviteli přibývá práce se zpracováním realizační projektové dokumentace a s tím spojená užší spolupráce a komunikace s projektantem (na rozdíl od zakázky realizované klasickou stavbou, kde projektant vykonává pouze autorský dozor, případně opravuje/upravuje nevyhovující části projektové dokumentace.

27.         Dne 10. 5. 2024 vydal předseda Úřadu usnesení sp. zn. ÚOHS-R0056/2024/VZ, č. j. ÚOHS-19115/2024/161, v němž účastníky řízení seznámil s novými podklady pro vydání rozhodnutí, tj. dopisem Úřadu ze dne 25. 4. 2024 adresovaným VUT a odpovědí VUT ze dne 9. 5. 2024, a určil jim lhůtu 7 dní ode dne doručení tohoto usnesení, ve které jsou oprávněni se k těmto dokumentům případně vyjádřit.

28.         Dne 17. 5. 2024 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele z téhož dne k podkladům rozhodnutí, v němž navrhovatel polemizoval s obsahem odpovědi VUT. Mimo jiné uvedl, že dle něj některé závěry VUT neodpovídají případům běžné praxe ve stavebnictví, resp. nezohledňují specifika, která vyplývají např. z konkrétního složení realizačního týmu, interních procesů a uspořádání dodavatele nebo smlouvy o dílo aj. Navrhovatel uvádí, že v naprosté většině případů stavbyvedoucí nastupuje skutečně až v části realizační, neboť činnosti stavbyvedoucího vyplývající ze zákonných předpisů plně naplňují kapacitu stavbyvedoucího. Není tedy dle navrhovatele pravdou, že stavbyvedoucí podílející se na projektu DB má jiný rozsah činností než v případech klasicky zadávaných projektů. Naopak, řízení, koordinace či užší spolupráce jsou zpravidla činností vedoucího projektu (manažera projektu, zakázky).

29.         Navrhovatel se domnívá, že pokud by VUT bylo obeznámeno s existencí této pozice – hlavní manažer zakázky v realizačním týmu, nepochybně by pak potvrdilo, že činnosti spojené s řízením, koordinací a další uváděné nevykonává stavbyvedoucí, ale právě tento speciálně určený člen – manažer zakázky. Z obsahu odpovědi VUT navrhovatel dovozuje, že z ní vyplývají skutečnosti, které potvrzují správnost napadeného rozhodnutí v části týkající se závěru o nepřiměřených požadavcích na zkušenosti u členů projektant a stavbyvedoucí, resp. zástupců stavbyvedoucího. Závěrem navrhovatel zdůrazňuje, že žádná tvrzení zadavatele uváděná v rozkladu nijak neodůvodňují kumulaci kvalifikačních požadavků DB - pasivní stavba - školské stavby, a tedy podstatu pochybení zadavatele. Stejně tak odpověď VUT se tímto porušením nijak nezabývá.

30.         Navrhovatel i přes tvrzení zadavatele v rozkladu, a to i při zohlednění doplněných podkladů, trvá na tom, že zadavatel stanovil výše uvedené kvalifikační předpoklady spočívající v kumulaci požadavků na předchozí zkušenosti s pasivními stavbami, DB či stavbami objektů školství/vzdělávání v rozporu se zásadou přiměřenosti a zákazu diskriminace, a dále v rozporu s § 36 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 6 zákona. Proto navrhovatel trvá na tom, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.

31.         Dne 17. 5. 2024 obdržel Úřad rovněž vyjádření zadavatele, který se s odpovědí VUT ztotožňuje a považuje ji za podpoření svého stanoviska.  Dle zadavatele bylo potvrzeno, že role projektanta i stavbyvedoucího jsou u metody DB odlišné od běžného zadávaní zpracování projektové dokumentace a realizace stavby, a to zejména z důvodu vzájemného provázání činností projekční a stavební. Současně je dle zadavatele potvrzeno, že se jedná o specifickou metodu, jejíž zdárná realizace předpokládá zkušenosti dodavatele s jejím užitím v minulosti, a že ačkoli se jedná o metodu prozatím nikoli běžnou, není natolik výjimečnou, aby kvalifikační požadavek na zkušenost s ní mohl být považován za diskriminační.

Stanovisko předsedy Úřadu

32.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

33.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl v rozporu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k dalšímu projednání.

K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání

34.         Úvodem předseda Úřadu sděluje, že se neztotožňuje s právním posouzením věci Úřadem v napadeném rozhodnutí, který došel k nesprávnému právnímu závěru, že zadávací podmínky byly v rozporu s § 36 odst. 1 zákona, a to z následujících důvodů.

35.         Ustanovení § 36 odst. 1 zákona je nutno aplikovat na každý případ individuálně a zvážit vždy všechny aspekty veřejné zakázky, je vždy nutno posuzovat poměr omezení hospodářské soutěže a kvalitu a relevanci odůvodnění zadávacích podmínek. K tomu odkazuji např. na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0124/2023/VZ, č. j. ÚOHS-44945/2023/161 ze dne 13. 11. 2023, jehož závěry budou zmíněny níže v textu, či na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0108/2023/VZ, č. j. ÚOHS-36060/2023/161 ze dne 25. 9. 2023, kde bylo zdůrazněno, že se uplatní autonomie vůle zadavatele, který je oprávněn nastavit zadávací podmínky tak, aby co nejlépe odpovídaly jeho potřebám, s čímž nedílně souvisí i požadavky zadavatele na kvalifikaci, kterými se právě ověřuje schopnost dodavatele plnit zakázku v dostatečné kvalitě podle požadavků zadavatele.  Odůvodněnost takové volby musí zadavatel podložit pádnými argumenty, což nastalo i v tomto přezkoumávaném případě, jak bude rozebráno níže. Pokud je daný požadavek zadavatele přiměřený a dostatečně odůvodněný, tak jej nelze považovat za nezákonnou překážku hospodářské soutěže, zejména pokud je hospodářská soutěž omezena jen částečně. Platí současně, že nároky na odůvodnění korelují s mírou omezení hospodářské soutěže – čím je zásah do hospodářské soutěže významnější, tím podrobněji a průkazněji musí zadavatel svůj požadavek odůvodnit a naopak (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2022, č. j. 6 As 295/2020-143, bod 40).  Lze tak připustit eventualitu, že se může najít dodavatel, který není schopen danou referenci splnit, aniž by tím byl daný kvalifikační požadavek diskvalifikován jako nezákonný. Zde uvedené plně dopadá i na přezkoumávaný případ, kdy mám za to, že zadavatel své požadavky na kvalifikaci odůvodnil dostatečně s ohledem na míru zásahu těchto požadavků do hospodářské soutěže o veřejnou zakázku.

36.         Úřad však v napadeném rozhodnutí usoudil, že omezení hospodářské soutěže bylo významné a dospěl k tomu i na základě průzkumu trhu. Předseda Úřadu se však naopak domnívá, že omezení hospodářské soutěže nebylo natolik významné, aby nebylo možno akceptovat odůvodnění poskytnuté ze strany zadavatele. Rovněž k interpretaci průzkumu trhu má předseda Úřadu výhrady – podrobněji viz body v oddíle nazvaném K průzkumu trhu.

37.         Na základě závěru o akceptovatelném omezení hospodářské soutěže je třeba nově posoudit důvody pro použití sporných zadávacích podmínek. Zde se předseda Úřadu neztotožňuje s posouzením důvodnosti požadavku zkušenosti s metodou DB, k němuž Úřad přistupuje shodně jako u klasického modelu. Ve světle vlastních zjištění jsem naopak dospěl k závěru, že použití této podmínky v poměrech veřejné zakázky je možné a postup zadavatele tak byl odůvodněn dostatečně. Předseda Úřadu se neztotožňuje ani se závěrem o nedůvodnosti požadavku na zkušenost se stavbou školského zařízení, kde naznal, že zadavatelem předložené odůvodnění je v poměrech posuzované veřejné zakázky akceptovatelné. V podrobnostech odkazuji na oddíly K požadavku na zkušenost s metodou DB, a K požadavku na zkušenost se stavbou objektu školství/vzdělávání.

38.         Ke shora uvedeným závěrům dospěl předseda Úřadu po zvážení všech aspektů veřejné zakázky, a to i s ohledem na kumulaci požadavků, zde potom odkazuji na oddíl Ke kumulaci požadavků a dalším aspektům veřejné zakázky.

39.         Jak bude v podrobnostech uvedeno níže, z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že Úřad předmětnou problematiku neposoudil v souladu se zákonem, což plyne i z porovnání odůvodnění napadeného rozhodnutí s argumentací zadavatele ve správním řízení. Úřad se tedy v napadeném rozhodnutí dopustil nesprávného právního posouzení ve výroku I a jeho odůvodnění, přičemž výroky následující po výroku I plně závisí právě na tomto výroku napadeného rozhodnutí, bez něhož samostatně neobstojí. Proto jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí v plném rozsahu.

K průzkumu trhu

40.         Zadavatel se v úvodu svého rozkladu vymezuje proti způsobu provedení šetření trhu Úřadem, zejm. netransparentnímu a nevhodnému výběru oslovených dodavatelů a jeho následné zkreslené interpretaci ze strany Úřadu.

41.         Jak vyplývá z bodů 36, 38 a 39 napadeného rozhodnutí, Úřad oslovil 28 dodavatelů slovy Úřadu „působících na trhu realizace pozemních staveb“ s žádostí o sdělení, zda jsou schopni splnit současně zadavatelovy v dotazu podrobně definované kvalifikační požadavky na techniky – hlavního manažera zakázky, hlavního stavbyvedoucího a jeho prvního a druhého zástupce a hlavního projektanta – kteří se budou účastnit plnění zakázky. Dále Úřad požadoval, aby společnost, pokud není schopna splnit současně veškeré výše uvedené požadavky na techniky, kteří se budou účastnit plnění zakázky, uvedla, které konkrétní požadavky nesplňuje a proč. Konečně chtěl Úřad po oslovených dodavatelích uvést, z jakého důvodu nepodali žádost o účast v tomto zadávacím řízení.

42.         V bodech 97 až 126 napadeného rozhodnutí potom Úřad podrobně specifikoval odpovědi oslovených dodavatelů na jeho dotazy s tím, že z 28 dodavatelů poskytlo odpověď 27 z nich. Dodavatel IMOS Brno, a.s. informace neposkytl vůbec. Lze shrnout, že 14 dodavatelů (Úřad v bodě 143 napadeného rozhodnutí uvádí číslo 15, ovšem v bodě 141 napadeného rozhodnutí mezi tyto společnosti zahrnul i KAZIKO a.s., která však zmínila, že by požadavky mohla splnit ve sdružení s jinou společností) přímo odpovědělo, že dané požadavky nejsou schopni splnit. Jednalo se o tyto dodavatele: Chládek & Tintěra, a.s., R.I.W, s.r.o., TIMO profistavby s.r.o., RONELI Stavby SE, GEMO a.s., STYLBAU, s.r.o., FINO-trade s.r.o., GREMIS, s.r.o., KASTEN spol. s r.o., INGBAU CZ s.r.o., STRABAG a.s., BV-Dex, s.r.o., PSG Construction a.s., VCES a.s. Dále 4 dodavatelé jednoznačně odpověděli, že jsou schopni dané požadavky splnit, a to EMH stavební CZ s.r.o., BAK stavební společnost, a.s., HOCHTIEF CZ a.s., NEPRO stavební a.s. Potom 6 dalších dodavatelů – BBP Stavby s.r.o., POHL cz, a.s., MARHOLD a.s., GEOSAN GROUP a.s., Tost s.r.o., KAZIKO a.s. – odpovědělo, že sami o sobě dané kvalifikační požadavky v plné míře nejsou schopni splnit, ale byli by je schopni splnit s pomocí poddodavatele či ve sdružení. Z odpovědí těchto dodavatelů tedy vyplynulo, že v daných kvalifikačních požadavcích nespatřují zásadní nepřekonatelný problém. Konečně 3 zbývající dodavatelé – HSF System a.s., OHLA ŽS, a.s., VW WACHAL a.s. – odpověděli neurčitě ve smyslu, že o zakázku neměli zájem z kapacitních důvodů, tudíž nepřistoupili k nastudování zadávací dokumentace a posouzení, zda požadovanou kvalifikaci splní či že nejsou schopni poskytnout zcela jednoznačnou odpověď, neboť k poskytnutí požadovaných informací je nutná obsáhlejší analýza vyžadující časovou náročnost.

43.         Úřad potom zejm. v bodech 137, 139 až 144, 148, 160 napadeného rozhodnutí vyhodnotil výsledky svého šetření trhu jako podpůrný argument v neprospěch požadavků zadavatele, když v bodech 143 a 144 napadeného rozhodnutí konstatoval, že „z 27 obdržených odpovědí 15 dodavatelů uvedlo, že není schopno požadavky na techniky účastnící se realizace veřejné zakázky splnit. Úřad konstatuje, že pokud tito dodavatelé uvedli důvod nesplnění předmětných požadavků, pak se jednalo zejména o požadavek na zkušenost členů realizačního týmu s metodou realizace Design & Build nebo o kombinaci jednotlivých požadavků na členy realizačního týmu. Dodavatel INGBAU CZ s.r.o. a STRABAG a.s. pak požadavek na zkušenost techniků s metodou Design & Build označili za diskriminační. Z provedeného průzkumu trhu tedy vyplynulo, že někteří dodavatelé podmínku zkušenosti členů realizačního týmu s výstavbou pasivních staveb, příp. pasivních objektů školství/vzdělávání o požadované hodnotě, zejména v kombinaci s metodou realizace Design & Build považují za překážku své účasti v zadávacím řízení a nelze tak konstatovat, že hospodářská soutěž není spornými požadavky omezena.“ V bodě 160 napadeného rozhodnutí potom Úřad uvedl, že „z provedeného průzkumu trhu vyplynulo, že někteří oslovení dodavatelé předmětný požadavek považují za překážku své účasti v zadávacím řízení (Chládek & Tintěra, a.s., RONELI Stavby SE, STYLBAU, s.r.o., GREMIS, s.r.o., INGBAU CZ s.r.o., STRABAG a.s., BV-Dex, s.r.o., PSG Construction a.s.)., někteří dokonce požadavek na zkušenost členů realizačního týmu se stavbami v režimu Design & Build označili za diskriminační.“

44.         Interpretace výsledků průzkumu trhu ze strany Úřadu, když zhruba polovina oslovených dodavatelů uvedla, že dané požadavky technické kvalifikace zadavatele nesplňuje, tak se jedná o diskriminační požadavky s potenciálem nezákonného omezení hospodářské soutěže, je přinejmenším zavádějící. Ostatně zbývající nemalá část dodavatelů sdělila, že je schopna dané požadavky splnit buď samostatně (4 dodavatelé) anebo s využitím poddodavatelů či ve sdružení (6 dodavatelů), 3 dodavatelé se potom vyjádřili neutrálně. Za takové situace nelze vyvozovat jednoznačné závěry o nezákonnosti daných technických požadavků zadavatele, resp. o rozporu těchto požadavků s § 36 odst. 1 zákona. Navíc ve prospěch zadavatele nelze odhlédnout od faktu, že v zadávacím řízení obdržel 4 nabídky, z nichž 3 vyhodnotil jako vyhovující. Když k těmto 3 nabídkám v zadávacím řízení lze připočíst další 4 dodavatele deklarující úplnou a samostatnou schopnost požadavkům zadavatele dostát, je zde 7 potenciálních úspěšných nabídek a k tomu dalších 6 dodavatelů, kteří deklarovali schopnost se s požadavky popasovat s pomocí subdodavatelů či ve sdružení, nelze tak jednoznačně říci, že je hospodářská soutěž takovými požadavky omezena natolik, že zadavatelem předestřené odůvodnění těchto požadavků nemůže obstát. Existuje zde přece nezanedbatelný počet dodavatelů, kteří by mohli požadavkům zadavatele dostát.

45.         Lze připomenout, že v rozhodovací praxi Úřadu byl mnohdy připuštěn i nižší počet ať už skutečně podaných nabídek či potenciálních dodavatelů jako dostatečný, vyhovující a soutěž nadmíru neomezující (než v tomto konkrétním případě 4 podané nabídky + 4 další vyhovující dodavatelé + 6 potenciálně úspěšně zapojených dodavatelů). Fakt, že jsou zde i dodavatelé, kteří nejsou schopni kvalifikaci splnit, je imanentní každému zadávacímu řízení, a proto taková skutečnost neznamená, že je nutno kvalifikačním požadavkům zadavatele bez dalšího přisuzovat diskriminační potenciál pramenící jen z existence určitého počtu dodavatelů bez požadované kvalifikace.

46.         Dalším aspektem relativizujícím transparentnost a přezkoumatelnost odůvodnění této části napadeného rozhodnutí je už samotný způsob výběru oslovených dodavatelů. Jestliže Úřad přistoupí k průzkumu trhu, není sice vždy bezpodmínečně nutné, aby explicitně zveřejňoval metodiku výběru respondentů, zejm. za situace, je-li jich omezený okruh, který je všeobecně znám. V daném případě však Úřad zvolil velký počet oslovených dodavatelů, v jejichž reakcích jsou obsaženy i odpovědi, že na danou velkou zakázku nemají odpovídající kapacity či místo plnění zakázky je příliš daleko od jejich působiště, což hodnověrnost takového průzkumu poněkud relativizuje a průkaznost jeho výsledků devalvuje. Námitku zpochybňující vhodnost výběru právě těchto respondentů vznesenou zadavatelem tak nelze nikterak vyvrátit, zvláště pak za situace, kdy Úřad na základě svého ne zcela transparentního výběru těchto respondentů a jejich odpovědí vyvodil pro zadavatele negativní důsledky v podobě konstatování nezákonnosti jeho postupu.

47.         Nelze navíc odhlédnout od faktu, že vícero respondentů nemělo o předmětnou zakázku z různých důvodů zájem, ač někteří deklarovali, že by kvalifikační požadavky splnit mohli. Pokud část respondentů odpověděla, že by o zakázku neměla z rozličných důvodů zájem, nelze takovou odpověď považovat jako argument svědčící pro deklarování nezákonného uzavření hospodářské soutěže, jak vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu                     č. j. 9 As 250/2023-42 ze dne 18. 4. 2024. Zde v kombinaci s faktem, že se jednalo o zakázku velkého rozsahu a současně zakázku určitým způsobem specifickou, je možno označit 4, resp. 3 obdržené nabídky za v zásadě dostatečný počet svědčící ve prospěch zachování přijatelné míry hospodářské soutěže. Uvedené podtrhuje i z průzkumu trhu plynoucí počet 4 dalších dodavatelů podmínky přímo splňujících a 6 dodavatelů, kteří by s využitím poddodavatelů či ve sdružení podmínky také mohli splnit.

48.         K limitaci relevance průzkumu trhu pro rozhodování Úřadu se vyjadřuje Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 19. 10. 2022, č. j. 31 Af 40/2021-56: „Pokud jde o námitku nedostatečného odůvodnění závěrů učiněných na základě průzkumu trhu, soud upozorňuje, že průzkum trhu slouží pouze k prvotnímu seznámení žalovaného s určitou problematikou. Průzkum není něčím, na čem by bylo napadené rozhodnutí primárně založeno. Jak prvostupňové, tak napadené rozhodnutí obsahují vlastní kvalifikaci veřejné zakázky provedenou žalovaným nebo jeho předsedou. Závěry ohledně průzkumu trhu mají toliko podpůrnou funkci k hlavní argumentaci obsažené v obou rozhodnutích. Průzkum trhu má pouze podpůrnou funkci a jím získaná data, stejně jako jeho vyhodnocení jsou spíše východiskem pro další postup žalovaného. Nelze na něj proto klást nepřiměřené nároky a například požadovat, aby žalovaný vypořádával všechny rozpory mezi jeho vlastní argumentací a jednotlivými odpověďmi dodavatelů zaslanými v rámci průzkumu trhu.“

49.         Lze tedy shrnout, že závěry provedeného průzkumu trhu mohou plnit toliko podpůrnou funkci k hlavní argumentaci obsažené v rozhodnutí Úřadu. Samotný průzkum trhu, jakož i jím získaná data a jeho vyhodnocení, tak představují spíše východiska pro další postup a úvahy Úřadu. Není proto nutno požadovat po Úřadu při jeho novém posouzení podrobnou metodiku volby respondentů, nicméně Úřad by neměl z takto provedeného průzkumu vyvozovat nezákonnost postupu zadavatele, když jeho výsledky navíc přese všechno nasvědčují faktu, že existuje nezanedbatelný počet dodavatelů schopných kvalifikaci požadovanou zadavatelem splnit. Úřad by měl ve prospěch zadavatele zohlednit zejména počet obdržených nabídek v zadávacím řízení, neboť tento údaj svědčí o stavu hospodářské soutěže o veřejnou zakázku nejlépe, a dále existenci dostatečného počtu min. 7 referencí na pasivní stavby (viz bod 149 napadeného rozhodnutí) a celkové specifikum dané veřejné zakázky a jim odpovídající kvalifikační předpoklady, zejm. řádově nižší hodnotu požadovaných referencí 75, resp. 50 mil. Kč bez DPH (viz bod 135 napadeného rozhodnutí) versus odhadovaná hodnota veřejné zakázky ve výši 400 mil. Kč (viz bod 146 napadeného rozhodnutí) a především zřejmý soulad požadavků na kvalifikaci s předmětem veřejné zakázky. Úřad by tak měl v návaznosti na výše řečené své závěry vyplývající z průzkumu trhu revidovat a posoudit míru zásahu do hospodářské soutěže na základě skutečností uvedených v předchozí větě s tím, že závěry z průzkumu trhu budou toliko podpůrným argumentem.

K požadavkům pro splnění technické kvalifikace

50.         Lze shrnout, že zadavatel k prokázání splnění kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona požadoval v bodě IX.4, písm. d) zadávací dokumentace (viz bod 135 napadeného rozhodnutí) zkušenost hlavního manažera zakázky s manažerským vedením min. 2 zakázek na výstavbu nebo změnu dokončené pozemní stavby realizovaných metodou DB, min. 1 zakázky na výstavbu nebo změnu dokončené pozemní stavby týkající se objektu školství/vzdělávání, min. 1 zakázky na výstavbu nebo změnu dokončené pozemní stavby vybudované v pasivním standardu, vše v posledních 10 letech před zahájením zadávacího řízení ve fin. objemu min. 75.000.000 Kč bez DPH každé z nich.

51.         Dále zadavatel požadoval zkušenost hlavního stavbyvedoucího, prvního zástupce hlavního stavbyvedoucího a druhého zástupce stavbyvedoucího se specializací v oboru Technika prostředí staveb s realizací min. 2 zakázek v požadované funkci – výstavba nebo změna dokončené pozemní pasivní stavby v posledních 10 letech před zahájením zadávacího řízení ve fin. objemu min. 75.000.000 Kč bez DPH, resp. min. 50.000.000 Kč bez DPH druhého zástupce stavbyvedoucího, kdy alespoň jedna z těchto zakázek musela být realizována metodou DB a alespoň jedna z těchto zakázek se týkala objektu školství/vzdělávání.

52.         Konečně zadavatel požadoval zkušenost hlavního projektanta s realizací min. 2 zakázek v požadované funkci – projekt výstavby nebo dokončené pozemní stavby v posledních 10 letech před zahájením zadávacího řízení ve fin. objemu min. 50.000.000 Kč bez DPH, kdy alespoň jedna z těchto zakázek musela být realizována metodou DB a alespoň jedna z těchto zakázek se týkala objektu v pasivním standardu.

53.         Z bodů 87 a 155 napadeného rozhodnutí je pak patrné, že zadavatel v průběhu zadávacího řízení zmírnil své požadavky a umožnil prokázání zkušenosti s pasivní stavbou také stavbami bytové výstavby a budovami pro obchod a společné stravování.

54.         Úřad v bodech 149 až 158 napadeného rozhodnutí podrobně odůvodnil svůj závěr aprobující požadavek zadavatele na zkušenost s realizací pasivní stavby u vyjmenovaných osob s tím, že zadavatel předmětný kvalifikační požadavek dostatečně odůvodnil relevantními a objektivními okolnostmi, z nichž plyne, že stanovení tohoto požadavku na kvalifikaci členů realizačního týmu bylo vzhledem k předmětu veřejné zakázky důvodné a přiměřené. Úřad seznal, že předmětný požadavek zadavatele není ve vztahu k předmětu veřejné zakázky náhodný či nerelevantní, ale naopak je plně logicky podložený a jednoznačně založený na skutečnosti, že předmětem veřejné zakázky je pasivní stavba, s čímž souvisí určitá specifika stavebních prací a vyšší nároky na kvalitu realizace. Úřad dále rozvedl, že jestliže předmět veřejné zakázky spočívá v realizaci pasivního objektu školy, je zřejmé, že předmětný kvalifikační požadavek spočívající v požadavku na zkušenost členů realizačního týmu s pasivní stavbou má i zcela jednoznačný odraz v předmětu veřejné zakázky a je odůvodněn technologickou specifičností a náročností. Zadavatel ve své snaze vybrat v zadávacím řízení dodavatele, který bude dostatečně kvalifikovaný, zkušený a schopný plnit předmět veřejné zakázky, jímž je náročná, komplexní a finančně významná novostavba školy v pasivním standardu metodou DB, což na dodavatele i členy jeho týmu, kteří budou realizaci dané stavby řídit a vést, přirozeně klade zvýšené standardy a nároky, dle Úřadu tak zcela oprávněně a odůvodněně definoval kvalifikační požadavek na zkušenost členů realizačního týmu s pasivní stavbou, který svým obsahem plně odpovídá předmětu veřejné zakázky.

55.         Úřad tedy plně aproboval požadavek zadavatele na zkušenost s realizací pasivní stavby pro ty osoby dodavatele, po nichž zadavatel tuto zkušenost požadoval. Odlišný postoj však Úřad zaujal v případě požadavku zadavatele na zkušenost s předchozí realizací zakázky metodou DB, kdy tento požadavek uznal pouze pro osobu hlavního manažera zakázky, nikoli však pro hlavního stavbyvedoucího ani jeho prvního a druhého zástupce, ba ani pro hlavního projektanta. Obdobně Úřad v případě požadavku na zkušenost s realizací objektu školství/vzdělávání tento požadavek uznal pouze pro hlavního manažera zakázky, nikoli již pro hlavního stavbyvedoucího ani jeho prvního či druhého zástupce. Vůči těmto negativním závěrům Úřadu také směřovaly námitky zadavatele, na které napadené rozhodnutí nedává dostatečné a jednoznačné odpovědi, na základě nichž by bylo možné tyto námitky vyvrátit, k čemuž dodávám následující.

K požadavku na zkušenost s metodou DB

56.         Zadavatel konkrétně nesouhlasí s postupem Úřadu, který dle jeho mínění přistoupil k veřejné zakázce, jako by šlo o zakázku procesně běžnou, nikoli realizovanou metodou DB, a mylně předpokládal, že projekční a stavební části plnění jsou části plnění vzájemně oddělené. Podstatou metody DB je však dle zadavatele jejich vzájemné prolínání.

57.         Úřad se posouzením požadavku zadavatele na zkušenost s předchozí realizací zakázky metodou DB zabýval v bodech 159 až 176 a 188 až 191 napadeného rozhodnutí. Pouze u hlavního manažera potom Úřad seznal, že lze shledávat smysl jeho role v pracovním týmu jako takový, který aktivně působí ve všech fázích realizace plnění a nese plnou odpovědnost za úspěšnost realizace celého projektu, a tedy tento požadavek nepovažuje vůči tomuto členu realizačního týmu za nepřiměřený.

58.         Oproti tomu Úřad shledal, že není nezbytné, aby dodavatelé realizující stavby metodou DB disponovali hlavním stavbyvedoucím se zkušeností se zakázkami realizovanými prostřednictvím metody DB, neboť daný požadavek bezdůvodně omezuje soutěž a možnost účasti dodavatelů. Tento závěr pak Úřad analogicky vztáhl také na požadavek zadavatele na zkušenost prvního zástupce hlavního stavbyvedoucího a druhého zástupce stavbyvedoucího se specializací v oboru Technika prostředí staveb se zakázkou realizovanou metodou DB. Úřad totiž neshledal žádný důvod se domnívat, že dodavatel, který disponuje hlavním stavbyvedoucím a jeho zástupci se zkušenostmi s (pasivní) stavbou, která nebyla realizována metodou DB, je k realizaci předmětu veřejné zakázky méně kvalifikovaný než dodavatel, který stavbyvedoucím se zkušeností se srovnatelnými stavbami realizovanými metodou DB disponuje, když u osoby stavbyvedoucího a jeho zástupců lze důvodně předpokládat, že mají zkušenosti s řízením provádění stavby v souladu s ověřenou projektovou dokumentací, tedy s činností, která by s ohledem na znění zadávací dokumentace a relevantních právních předpisů měla představovat hlavní náplň práce stavbyvedoucího při realizaci předmětu veřejné zakázky.

59.         Obdobně Úřad shledal, že není nezbytné, aby dodavatelé realizující stavby metodou DB disponovali hlavním projektantem se zkušeností se zakázkami realizovanými prostřednictvím metody DB, neboť daný požadavek bezdůvodně omezuje soutěž, resp. možnost účasti dodavatelů. Úřad neshledal žádný důvod se domnívat, že v šetřeném případě dodavatel, který disponuje hlavním projektantem se zkušenostmi se stavbou, která nebyla realizována metodou DB, je k realizaci předmětu veřejné zakázky méně kvalifikovaný než dodavatel, který hlavním projektantem se zkušeností se srovnatelnými stavbami realizovanými metodou DB disponuje, když u osoby hlavního projektanta lze důvodně předpokládat, že má zkušenosti  se zpracováním projektové dokumentace a s kontrolou, zda je stavba realizována v souladu s projektovou dokumentací, tedy s činností, která by s ohledem na znění zadávací dokumentace a relevantních právních předpisů měla představovat hlavní náplň práce hlavního projektanta při realizaci předmětu veřejné zakázky.

60.         Úřad tyto své závěry primárně odvodil ze zákonné definice osoby stavbyvedoucího a hlavního projektanta vyplývající ze zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v rozhodném znění^[1] (dále jen „stavební zákon“), doplňkově vyšel také ze zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorizační zákon“). Na základě konkrétně citovaných ustanovení stavebního, potažmo autorizačního zákona potom Úřad dovodil, že ze stavebního zákona ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá, že by se stavbyvedoucí či jeho zástupce měl v rámci standardní náplně své činnosti podílet na tvorbě projektové dokumentace nebo vykonávat jakoukoliv jinou činnost spadající do fáze projektování stavby, jejíž provádění má následně odborně vést. Podle § 153 odst. 1 stavebního zákona je jedním z nejvýznamnějších úkolů stavbyvedoucího zajišťovat, aby bylo provádění stavby řízeno v souladu s ověřenou projektovou dokumentací. Úřad považuje za nepochybné, že stavbyvedoucí v rámci své běžné činnosti standardně pracuje s projektovou dokumentací v její finální podobě, tedy s projektovou dokumentací, která je již dokončena, a že není nikterak obvyklé, aby se jakýmkoliv významným způsobem aktivně podílel na její přípravě. Úřad dále dovodil, že se hlavní stavbyvedoucí dle zadavatelem nastavených zadávacích podmínek nutně musí podílet na projekční fázi realizace předmětu veřejné zakázky pouze svou prostou přítomností na kontrolních dnech, přičemž ani ustanovení žádného z relevantních právních předpisů mu výkon jiné činnosti související s projektováním stavby nesvěřují.

61.         Na podporu své argumentace Úřad poukázal na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0761/2023/VZ, č. j. ÚOHS-01049/2024/500 ze dne 9. 1. 2024, kde dospěl k závěru, že ani z Úřadem shromážděných metodik vztahujících se k realizaci staveb metodou DB nevyplývá, že by se měli stavbyvedoucí významným způsobem podílet na přípravě projektové dokumentace ke stavbě, jejíž realizaci budou následně vést.

62.         K hlavnímu projektantovi potom Úřad uvedl, že ze stavebního zákona ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá, že by se hlavní projektant měl v rámci standardní náplně své činnosti podílet na realizaci stavebních prací, či jiné činnosti spadající do stavební fáze realizace veřejné zakázky, vyjma případného výkonu autorského dozoru. Úřad považuje za nepochybné, že hlavní projektant může v rámci autorského dozoru vykonávat dozor nad souladem prováděné stavby s projektovou dokumentací, avšak není obvyklé, aby se jakýmkoliv významným způsobem aktivně podílel na realizaci stavebních prací. Úřad také uvedl, že autorský dozor projektanta sice probíhá v souvislosti s fází realizace výstavby, avšak Úřad nespatřuje žádný rozdíl mezi výkonem dozoru u stavby realizované zpracovatelem projektové dokumentace a výkonem dozoru u stavby realizované odlišným subjektem, než je zpracovatel projektové dokumentace. Úřad současně akcentoval, že výkon dohledu v rámci autorského dozoru nelze považovat za činnost týkající se vlastní realizace stavby či za činnost specifickou pro stavby realizované pouze metodou DB. Žádná konkrétní část smlouvy o dílo či jiná součást zadávací dokumentace ani žádné právní předpisy upravující činnost a povinnosti (hlavního) projektanta tedy dle Úřadu nijak nenasvědčují tomu, že by se (hlavní) projektant nějakým způsobem podílel na realizaci stavby. Dle Úřadu je tedy zjevné, že (hlavní) projektant je osobou, která odpovídá za projekční práce a dále v průběhu výstavby díla ověřuje soulad provádění stavby s projektovou dokumentací.

63.         Předseda Úřadu se však s argumentací Úřadu opřenou o izolovaný popis standardních činností stavbyvedoucího a hlavního projektanta dle stavebního, potažmo autorizačního zákona nemůže v případě veřejné zakázky realizované metodou DB ztotožnit. Tento popis činností stavbyvedoucího a hlavního projektanta totiž odpovídá realizaci zakázky klasickým způsobem, kdy je nejdříve vyhotovena projektová dokumentace a následně dle této dokumentace realizována stavba. Jedná se tedy o klasickou realizaci s odděleným, předem vypracovaným projektem a následnou samostatnou stavební činností dle tohoto projektu.

64.         V odborných kruzích však převládá názor (viz také odborné vyjádření VUT citované výše), že je metodě DB imanentní, že v případě realizace zakázky touto metodou se striktně odděleně nepostupuje, že dochází ke určitému prolínaní činnosti projektanta a stavbyvedoucího, projekt i stavba tak vznikají tzv. „za pochodu“. To zejména znamená, že projektant a stavbyvedoucí společně danou zakázku promýšlí i za ni odpovídají, spolupracují tedy od počátku tzv. „v tandemu“. Jak se uvádí ve vyjádření VUT výše, u metody DB čeká stavbyvedoucího i role zpracovatele dokumentace v úrovni DPS, podle které bude vlastní stavba realizována. Tato projektová dokumentace většinou vzniká postupně a je pro použití in-situ postupně schvalována a uvolňována. Nečeká se, až je vyprojektováno celé dílo. Řízení stavby zadané formou DB může být dle VUT pro stavbyvedoucího náročnější, protože zhotoviteli přibývá práce se zpracováním realizační projektové dokumentace a s tím spojená užší spolupráce a komunikace s projektantem. Úřad však tato specifika v realizaci zakázky metodou DB zcela pominul. Úřad se totiž vůbec rozdíly mezi realizací stavební veřejné zakázky metodou DB a klasickým způsobem, kdy je nejdříve vyhotovena projektová dokumentace a následně dle této dokumentace realizována stavba, nezabýval.

65.         Lze tak dát za pravdu námitce zadavatele, že Úřad přistoupil k veřejné zakázce, jako by šlo o zakázku procesně běžnou, nikoli realizovanou metodou DB, a mylně předpokládal, že projekční a stavební části plnění jsou části plnění vzájemně oddělené, zatímco podstatou metody DB je naopak jejich vzájemné prolínání. V tomto aspektu lze spatřovat nedostatečnost v odůvodnění závěrů Úřadu, jež činí napadené rozhodnutí z toho důvodu nepřezkoumatelným.

66.         Co se potom týče odkazovaného rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0761/2023/VZ, č. j. ÚOHS-01049/2024/500 ze dne 9. 1. 2024, tak předseda Úřadu zdůrazňuje, že proti tomuto rozhodnutí nebyl podán rozklad, proto neprošlo přezkumem ze strany předsedy Úřadu. Jedná se tak pouze o rozhodnutí prvostupňové, u něhož nelze vyloučit možnou revokaci jeho závěrů ze strany předsedy Úřadu. Takové ojedinělé rozhodnutí nemohlo založit konstantní rozhodovací praxi Úřadu, a proto odvolávka na ně nemůže mít dostatečnou právní relevanci. V tomto rozhodnutí se konstatuje, že stavbyvedoucí u běžné stavby a u stavby metodou DB dělá v podstatě totéž, a proto není třeba zkušenost s metodou DB, a takový požadavek je tedy nepřiměřený. Z námitky zadavatele a rovněž z odpovědi VUT však vyplývá něco jiného a to, že metoda DB určitá specifika má.

67.         Argumentace zadavatele v přezkoumávaném případě tak veskrze odpovídá obraně zadavatele v bodě 88 rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0761/2023/VZ, č. j. ÚOHS-01049/2024/500 ze dne 9. 1. 2024, kde je mj. uvedeno, že „se zadavatel nemůže ztotožnit s názorem navrhovatele, že při užití metody Design & Build se osoba zodpovědná za realizaci díla neúčastní fáze projektové přípravy. Zadavatel dle svých slov nepovažoval za nezbytné popisovat vzájemnou součinnost osob zodpovědných za projekční a realizační fázi v rámci textové části zadávací dokumentace, neboť metodika pro realizaci staveb formou Design & Build je dostatečně popsána a tyto materiály jsou veřejně dostupné. Dle zadavatele je důležité, aby „proces výběru realizačního týmu umožnil ověřit nabízená technická řešení a doladit případné nesrovnalosti – proto je nutné, aby členem realizačního týmu byl také stavbyvedoucí (hlavní stavbyvedoucí a jeho zástupce), který, jako odborně způsobilá osoba ve věci realizace díla, bude schopen případně korigovat a ověřovat řešení navržená zpracovatelem projektu.“ Zadavatel uvedl, že stavební práce nemusí být s ohledem na předmět plnění realizovány pouze jedním zhotovitelem a že má proto být členem týmu hlavní stavbyvedoucí, který koordinuje činnost jednotlivých stavbyvedoucích a komunikuje jak s objednatelem, tak s projektantem. Dle zadavatele je jeho požadavkem na výkon funkce hlavního stavbyvedoucího „jeho každodenní účast na realizaci díla. Stavbyvedoucí ale musí spolupracovat rovněž s projektanty v průběhu projektové přípravy a konzultovat s nimi návrhy udržitelných materiálů či použití inovativních materiálů a technologií. Hlavní stavbyvedoucí bude zodpovídat za provázanost činností v projekční i stavební fázi.“ Zadavatel v souvislosti s osobou hlavního stavbyvedoucího dále uvedl, že konkrétní odpovědnost stavbyvedoucího za celkový průběh realizace výstavby, dodržení kvalitativních i kvantitativních parametrů stavby, plnění termínů výstavby, koordinace poddodavatelů, koordinace jednotlivých procesů, plnění termínů a vedení lidských zdrojů v průběhu celé realizace včetně přípravné a projekční fáze a dále pak zejména odpovědnost za plnění smluvních podmínek ze strany zhotovitele je pro zadavatele zcela zásadní. Zadavatel také podotkl, že povinnosti a podmínky na pozici stavbyvedoucího blíže specifikuje platná legislativa České republiky, zejména stavební zákon, a uvádět jejich taxativní výčet ve smlouvě o dílo tak zadavatel považoval za nadbytečné.“

68.         Úřad však argumentaci zadavatele v přezkoumávaném případě, která byla souhlasná s v předchozím bodě citovanou argumentací zadavatele v rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0761/2023/VZ, č. j. ÚOHS-01049/2024/500 ze dne 9. 1. 2024, odmítl, aniž by se dostatečně zaměřil na specifika postavení stavbyvedoucího a jeho zástupců i hlavního projektanta právě u metody DB. Ačkoli, jak již bylo výše naznačeno, existují v odborných kruzích jednoznačné názory, že stavební zakázka realizovaná metodou DB vykazuje významné odlišnosti od stavby klasické ve smyslu, že se taková stavba projektuje i v průběhu její realizace. Je tedy možné, aby se část stavby projektovala, zatímco jiná část se již realizuje. Stavbyvedoucí je v takovém případě schopen do procesu stavby aktivně zasáhnout. Také převažuje názor, že u metody DB je odpovědnost stavbyvedoucího při její realizaci větší než u klasické stavby dle výkazu výměr, kde stavbyvedoucí pouze postupuje podle předem provedeného podrobného projektu. Naopak v případě metody DB se stavbyvedoucí může podílet i na optimalizacích průběhu stavby či na odstranění chyb. Je však věcí zhotovitele, jak moc jednotlivé role prováže. Obecně lze shrnout, že stavbu metodou DB není vhodné posuzovat čistě optikou klasického modelu, jak činil dosud Úřad v přezkoumávaném rozhodnutí i v rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0761/2023/VZ, č. j. ÚOHS-01049/2024/500 ze dne 9. 1. 2024. Metoda DB se tak každopádně liší od klasické metody předchozího projektu a následné stavby. Určitá specifika metody DB lze pak nalézt i v metodikách vztahujících se k realizaci staveb metodou DB[2], které Úřad zmiňuje i v rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0761/2023/VZ, č. j. ÚOHS-01049/2024/500 ze dne 9. 1. 2024. Z těchto metodik plynou mimo jiné určitá specifika metody DB, zejména je zmíněn přenos odpovědnosti za zpracování projektové dokumentace projektu částečně či zcela na zhotovitele, dále je uvedeno, že v případě metody DB je možné rychlejší zahájení realizace s možností překrývání fáze projektování a realizace, tedy i rychlejší zprovoznění díla, a dále se uvádí, že je dán větší prostor pro využití inovativního potenciálu zhotovitele. I tato specifika lze tedy zvážit ve prospěch argumentu odlišnosti metody DB od zadání zakázky běžným způsobem. Je tak věcí Úřadu ověřit, zda v daném případě uvedená specifika existují a k tomu učinit odpovídající skutková zjištění, což se však v daném případě nestalo.

69.         Předseda Úřadu v souladu se zásadou procesní ekonomie sám doplnil skutková zjištění, když dne 25. 4. 2024 požádal VUT o poskytnutí informací týkajících se rozdílů mezi realizací stavby klasickou cestou a oproti tomu metodou DB. Odpověď VUT (viz výše v textu) potvrdila, že u metody DB existují specifika v postavení projektanta i stavbyvedoucího včetně provázanosti jejich činností, která s sebou přináší i nutnost jejich větší spolupráce.

70.         Dále doplňuji, že využívání metody DB při realizaci stavebních zakázek je stále častější, nejedná se tak o ojedinělé výskyty takových zakázek. Tato skutečnost je zmíněna i v odpovědi VUT a současně plyne i z toho, že shora popsané metodiky týkající se metody DB byly vydány v letech 2017 resp. 2019. Proto obecně požadavek zadavatele na zkušenost se stavbou metodou DB nelze považovat za diskriminační a hospodářskou soutěž nezákonně omezující, což ostatně vyplynulo i z průzkumu trhu realizovaného Úřadem (viz výše).

71.         V daném kontextu lze doplňkově zmínit i rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0124/2023/VZ, č. j. ÚOHS-44945/2023/161 ze dne 13. 11. 2023, kde byl aprobován společný kvalifikační požadavek zadavatele požadující jak zkušenost s provedením (zpracováním) projektu, tak zkušenost se samotnou realizací. Jednalo se sice o inženýrskogeologický průzkum, kdy zadavatel vyšel z předpokladu, že všichni relevantní dodavatelé v praxi vždy provádí obě činnosti. Ovšem v bodě 55 tohoto rozhodnutí bylo při vypořádání námitky navrhovatele namítající dle navrhovatele absurdní paralelu v podobě zakázky na zpracování projektu (např. nemocnice) s požadavkem, aby měl potenciální dodavatel projektu zkušenost i s výstavbou na straně druhé, rovněž poukázáno, že v současné době se používá i při stavebních zakázkách metoda DB, která rovněž spojuje projekční práce s pracemi realizačními.

72.         Kvalifikační kritéria představují z povahy věci vždy překážku hospodářské soutěže, neboť některé subjekty ze soutěže vylučují, a to pro absenci základního, ekonomického či technického předpokladu. K tomu odkazuji např. na bod 39 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 295/2020-143 ze dne 23. 2. 2022. I v tomto případě se proto jednalo o překážku v účasti určitým subjektům, které namítanou technickou kvalifikaci nesplňovaly. Daná překážka je následně v souladu se zákonem, pokud není bezdůvodná. Je tedy vyžadováno smysluplné zdůvodnění ze strany zadavatele, proč je třeba ověřit schopnosti dodavatele právě takovou referencí. Odůvodnění přitom musí být o to preciznější, oč je zásah do hospodářské soutěže významnější. V návaznosti na výše uvedené jsem přesvědčen, že argumentace zadavatele obhajující důvodnost jeho požadavku na zkušenost s metodou DB je konzistentní, přičemž z ní jednoznačně vyplývá, že realizace stavební zakázky metodou DB je skutečně specifická. Ostatně tento kvalifikační požadavek zadavatele odpovídá i vymezení předmětu veřejné zakázky (viz bod 2 tohoto rozhodnutí), která bude právě metodou DB od počátku realizována. Je zde proto třeba také akcentovat souvislost předmětu veřejné zakázky se zadavatelem požadovanou kvalifikací.Nelze pominout ani skutečnost, že realizace metodou DB se významně promítá do smluvních ujednání smlouvy o dílo, dle které má být veřejná zakázka realizována. Pokud by totiž metoda DB byla v daném případě sice formálně pro realizaci veřejné zakázky deklarována, avšak fakticky by veřejná zakázka byla realizována téměř klasickým způsobem (např. pokud by měl zadavatel již před zadáním veřejné zakázky vypracovanou velmi podrobnou projektovou dokumentaci), nemuselo by odůvodnění nabídnuté zadavatelem obstát. V daném případě však ze smlouvy o dílo plyne, že vybraný dodavatel bude realizovat projekční práce v rozsahu DPS i to, že projekční i stavební práce budou realizovány částečně synchronně a postupně (viz např. čl. VIII smlouvy o dílo týkající se doby provedení díla). Metody DB se projevují i v dalších částech smlouvy, např. je sjednáno, že kontrolních dní se účastní hlavní manažer, hlavní projektant či jeho zástupce a hlavní stavbyvedoucí či jeho zástupce, je tedy zjevné, že tyto osoby musí vzájemně na díle spolupracovat. Smlouva o dílo také neobsahuje tzv. výkaz výměr (ten je až součástí DPS) a dílo je plněno prostřednictvím milníků, resp. jednotlivých etap (jak je ostatně i uváděno v popisu metody DB ze strany VUT). Je tedy zjevné, že metoda DB se bude do realizace veřejné zakázky fakticky promítat. Navíc minimální požadovaná hodnota referenční zakázky ve výši 75, resp. 50 mil. Kč bez DPH je řádově nižší než odhadovaná hodnota veřejné zakázky ve výši 400 mil. Kč (viz i bod 49 tohoto rozhodnutí). Z uvedeného důvodu lze považovat minimální požadovanou hodnotu referenční zakázky za přiměřenou ve vztahu k rozsahu předmětu zadávacího řízení.

73.         Komentář (viz Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck-online) k § 73 odst. 6 zákona uvádí: „Základním účelem stanovení požadavků na prokázání splnění požadované způsobilosti a schopnosti, stejně jako jejich následného posouzení, je ověření toho, zda je účastník dostatečně způsobilý a schopný provést řádně, včas a v potřebné kvalitě zadavatelem požadované plnění (dodávky, služby či stavební práce). To zejména znamená, že kromě základní a profesní způsobilosti plnit veřejnou zakázku disponuje dodavatel také dostatečným ekonomickým zázemím a technickými prostředky (dostatečné technické zázemí, zkušenosti, organizační a personální kapacity, podmínky jakosti apod.).“

74.         Návazně lze odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 23/2020-144 ze dne 28. 2. 2022, v němž bylo s odkazem na komentářovou literaturu k dané problematice shrnuto: „Ačkoli je zadavatel bezpochyby oprávněn stanovit i takové zadávací podmínky, v jejichž důsledku bude vyloučena určitá skupina dodavatelů na trhu z možnosti ucházet se o veřejnou zakázku, musí respektovat zákonné mantinely, které jsou zákonem vymezeny a odrážejí složitost a rozsah předmětu veřejné zakázky. Po zadavateli nelze spravedlivě požadovat, aby stanovené zadávací podmínky měly na všechny dodavatele stejný dopad. Případné omezení by však mělo být vždy odůvodnitelné oprávněnými potřebami zadavatele. Zadavatel tak může podle § 36 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek omezit hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku prostřednictvím zadávacích podmínek, musí ale unést důkazní břemeno, že se nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži dodavatelů o veřejnou zakázku.“ Taková překážka je následně v souladu se zákonem, pokud není bezdůvodná. Je tedy vyžadováno smysluplné zdůvodnění ze strany zadavatele, proč je třeba ověřit schopnosti dodavatele právě takovou referencí, což zadavatel dle mého soudu naplnil dostatečně a jeho odůvodnění s ohledem na zjištěnou míru zásahu do hospodářské soutěže obstojí.

75.         Jsem rovněž přesvědčen, že zadavatel svým požadavkem na zkušenost s metodou DB neomezil bezdůvodně hospodářskou soutěž, ani když tuto zkušenost požadoval po celkem 5 klíčových osobách na straně dodavatele, tedy hlavním manažerovi, hlavním stavbyvedoucím, jeho prvním a druhém zástupci a hlavním projektantovi.

76.         Podle § 79 odst. 2 písm. d) zákona může zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným službám, a to jak ve vztahu k fyzickým osobám, které mohou služby poskytovat, tak ve vztahu k jejich vedoucím pracovníkům.

77.         Dle komentáře (srov. PODEŠVA, V. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. [Systém ASPI] Praha: Wolters Kluwer, 2016) k § 79 odst. 2 písm. d) zákona: „Zadavatel může požadovat po dodavateli předložení osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci (bude se týkat vždy fyzických osob), pokud má vztah k poskytovaným dodávkám (…), službám či stavebním pracím. Zákon výslovně umožňuje požadovat osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci nejen ve vztahu k vedoucím pracovníkům, ale i ve vztahu k jejich podřízeným (zvýraznil předseda Úřadu, pozn. předsedy Úřadu). Tato možnost nalezne uplatnění zejména v případech, kdy je pro plnění veřejné zakázky klíčová odborná kvalifikace osob, které se bezprostředně podílejí na plnění veřejné zakázky, aniž by bylo třeba, aby zároveň vedly podřízený tým dalších pracovníků.“

78.         Dle dalšího komentáře (viz Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck-online) k § 79 odst. 2 písm. d) zákona: „V rámci kritéria technické kvalifikace dle odstavce 2 písm. d), který bývá v praxi po referenčních zakázkách druhým nejčastějším technickým kvalifikačním požadavkem, zadavatel požaduje doložení odpovídající úrovně vzdělání či praxe osob na pozicích klíčových pro řádné splnění předmětu veřejné zakázky. V případě veřejných zakázek na stavební práce se s poukazem na toto ustanovení uvádí např. požadavky na osobu stavbyvedoucího či zástupce stavbyvedoucího. (…) Stejně jako u ostatních kvalifikačních požadavků a kritérií, je i zde nezbytné pečlivě zvážit, zda jsou nastavené požadavky na dosažené vzdělání či praxi přiměřené rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky.“

79.         Z výše citovaného vyplývá, že zadavatel po jím vymezených 5 osobách zkušenost s metodou DB požadovat mohl. Jedná se totiž o osoby klíčové pro řádné plnění dané veřejné zakázky, tyto osoby se bezprostředně podílejí na jejím plnění, navíc se jedná o vedoucí pracovníky včetně prvního a druhého zástupce stavbyvedoucího. U všech tak lze předpokládat, že povedou tým dalších pracovníků. Požadavky na předmětnou zkušenost jsou přiměřené rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky, požadovaná hodnota referencí je navíc řádově nižší než odhadovaná hodnota zakázky (viz body 49 a 72 tohoto rozhodnutí).

80.         Opodstatněnost požadavku na zkušenost s metodou DB nejenom pro vedoucího týmu, ale i pro jeho zástupce a další specialisty vyplývá i z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 15/2023-197 ze dne 4. 4. 2024, jelikož se jedná o klíčové členy realizačního týmu konkrétně plnící danou zakázku a tento požadavek odpovídá složitosti a rozsahu veřejné zakázky.

81.         V návaznosti na výše uvedené uzavírám, že se neztotožňuji s posouzením důvodnosti požadavku na metodu DB, který byl posouzen Úřadem shodně jako klasický model. Ve světle vlastních zjištění jsem totiž dospěl k závěru, že použití této podmínky v poměrech veřejné zakázky je nejenom objektivně možné, ale i samotným zadavatelem dostatečně odůvodněné. Realizace veřejné zakázky prostřednictvím metody DB s sebou totiž nese určitá specifika, která dopadají i na role stavbyvedoucího či jeho zástupců a projektanta (viz i odborné vyjádření VUT). Dostatečnost odůvodnění poskytnutého ze strany zadavatele také odpovídá zjištěné míře zásahu do hospodářské soutěže, který nebyl významný, když zadavatel obdržel 4 nabídky na realizaci poměrně specifické stavební zakázky, kterou je stavba rozsáhlé školní budovy včetně sportoviště a gastro provozu ve standardu pasiv +. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky je navíc poměrně vysoká, a to zejména s ohledem na charakter zadavatele, kterým je menší samosprávný územní celek. Úřad tak bude muset svůj chybný závěr o nezákonnosti požadavku zadavatele na zkušenost s metodou DB při novém posouzení revidovat.

K požadavku na zkušenost se stavbou objektu školství/vzdělávání

82.         Konečně se zadavatel vymezuje také proti závěru Úřadu, který neuznal oprávněným jeho požadavek na zkušenosti s objektem školství/vzdělávání pro vymezené osoby dodavatele.

83.         Úřad se posouzením požadavku zadavatele na zkušenost s objektem školství/vzdělávání zabýval v bodech 177 až 187, 189 a 191 napadeného rozhodnutí. Úřad je přesvědčen, že specifika školských či vzdělávacích zařízení se primárně promítají do projekční fáze. V případě hlavního manažera zakázky je dle Úřadu zřejmé, že se bude v rámci náplně své činnosti podílet na tvorbě projektové dokumentace, resp. že bude vykonávat činnosti spadající do fáze projektování stavby a současně bude koordinovat stavební část zakázky, tedy v případě hlavního manažera zakázky považuje Úřad požadavek na zkušenost se stavbou školy za odůvodněný, když je nesporné, že ve fázi projektování školy je nezbytné znát specifika školských staveb vymezená právními předpisy.

84.         Ovšem v případě hlavního stavbyvedoucího a jeho zástupců Úřad dovodil, že nejsou osobami podílejícími se na projekční části veřejné zakázky, a proto požadavek zadavatele na zkušenost s objektem školství/vzdělávání je v jejich případě nutno označit za nepřiměřeně zpřísňující pravidla pro prokazování technické kvalifikace potenciálními dodavateli, a tudíž bezdůvodně omezující hospodářskou soutěž. Úřad k požadavku na zkušenost s objektem školství/vzdělávání u osob podílejících se pouze na stavební části realizace veřejné zakázky uvedl, že účel využití stavby nelze obecně považovat za rozhodující kritérium k ověření způsobilosti dodavatele realizovat příslušné stavební práce, resp. že prostřednictvím kritéria určení stavby by neměly být definovány požadavky na zkušenosti dodavatele, když určení stavby nutně neimplikuje, že se bude jednat právě o stavbu přinášející zadavateli požadované zkušenosti. Úřad tento závěr opřel o svá rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0410/2022/VZ, č. j. ÚOHS-46817/2022/500 ze dne 27. 12. 2022 a sp. zn. ÚOHS-S0119/2021/VZ, č. j. ÚOHS-03325/2022/510 ze dne 28. 1. 2022 zabývající se stavbami občanské vybavenosti a metodou výkladu a maiori ad minus z nich dovodil, že platí-li shora uvedené závěry pro stavby občanské vybavenosti, pak jistě platí i pro objekty školství/vzdělávání, jakožto jeden z typů staveb občanské vybavenosti.

85.         V prvé řadě je třeba zdůraznit, že vzhledem k realizaci stavby metodou DB, v rámci níž se projekční a stavební činnosti do jisté míry prolínají, a tedy se i u stavbyvedoucích dá očekávat, že budou participovat i na postupném projektování zakázky (viz podrobně výše v oddíle K požadavku na zkušenost s metodou DB), je třeba odmítnout argument Úřadu, že stavbyvedoucí nejsou osobami podílejícími se na projekční části veřejné zakázky. Další argumentaci Úřadu odvíjející se právě od této prerekvizity je proto třeba považovat za nepodloženou. Již z tohoto důvodu považuji odmítnutí aprobace požadavku zadavatele na zkušenost s objektem školství/vzdělávání pro hlavního stavbyvedoucího a jeho dva zástupce ze strany Úřadu za nesprávně právně posouzené. V tomto kontextu je třeba i odmítnout odkaz Úřadu na rozhodnutí  Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0119/2021/VZ, č. j. ÚOHS-03325/2022/510 ze dne 28. 1. 2022, v němž se nejednalo o stavbu realizovanou metodou DB, jejíž volba vnáší do veřejné zakázky zcela nový aspekt, který ji odlišuje od staveb prováděných klasickou metodou. Rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0410/2022/VZ, č. j. ÚOHS-46817/2022/500 ze dne 27. 12. 2022 se pak sice týká budovy realizované metodou DB, avšak řešena zde byla problematika požadavku na zkušenost se stavbou budovy občanské vybavenosti v případě, kdy se fakticky jednalo o administrativní budovu, která by mohla být technicky velmi podobná i administrativní budově soukromé.  Argumentace těmito rozhodnutími je tak nepřípadná, nadto dodávám, že se jedná o ojedinělá rozhodnutí, která dlouhodobou rozhodovací praxi Úřadu dosud nezaložila. Naopak otázka možnosti definovat požadavky na zkušenosti prostřednictvím druhu stavby byla posouzena v nedávném rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0038/2024/VZ, č. j. ÚOHS-18360/2024/162 ze dne 6. 5. 2024, kde byl požadavek na stavbu občanské vybavenosti shledán jako odůvodnitelný v případě určitých specifik veřejné zakázky.                                                                               

86.         Jak již bylo podrobně popsáno výše, vždy je třeba požadavek zadavatele, zde na zkušenost se stavbou objektu školství/vzdělávání, poměřovat primárně tím, zda takový požadavek odpovídá předmětu veřejné zakázky, jímž jsou zde „projekční služby a stavební práce k objektu ZŠ Ledenice“. S předmětem zakázky v podobě projektu a stavby základní školy tak je nepochybně v souladu i požadavek zadavatele na zkušenost se stavbou objektu školství/vzdělávání. Zadavatel dále ve svém odůvodnění opakovaně poukazoval na specifika takové stavby, zejm. hygienické a bezpečnostní parametry. Je objektivně dané, že stavba školy vykazuje jistá specifika, ať už se jedná o zvýšené požadavky na bezpečnost na chodbách, ve třídách, navíc se zde velice často vyskytují vnitřní i venkovní sportoviště, školy disponují i gastroprovozem atd. Je tedy zjevné, že stavby pro školství/vzdělávání vykazují celou řadu specifik, která by bylo třeba konkrétně definovat, pokud by se zadavatel chtěl vyvarovat označení zkušeností prostřednictvím druhu stavby. Zadavatel navíc připouštěl zkušenosti nejen se školským zařízením, ale i objektem pro vzdělávání, což je pojem významně širší a může zahrnovat i různá školicí či vzdělávací střediska či volnočasové vzdělávání.  Navíc takto konkrétně formulovaný požadavek (tj. požadavek na zkušenost s určitým druhem stavby) je srozumitelný a transparentní a v posuzovaném případě má téměř shodnou platnost, jako by byl formulován jako požadavek na „obdobnou stavbu“. Pojem obdobná stavba totiž trpí určitou interpretační nejistotou a jeho použití může být problematické. Navíc v konkrétním případě si lze jen těžko představit stavbu obdobnou školskému či vzdělávacímu zařízení, která by školským či vzdělávacím zařízením nebyla. Lze přisvědčit formulaci zadavatele, který volil požadavek takový, který nemůže vzbudit pochybnost a současně který odpovídá jeho požadavku na zkušenosti s obdobnou stavbou.

87.         Na  podporu svého závěru o zákonnosti požadavku na zkušenost se stavbou školského zařízení odkazuji i na bod 149 napadeného rozhodnutí, v němž je akcentováno, že z protokolu z posouzení žádostí o účast vyplývá existence minimálně 7 pasivních staveb škol v požadovaném rozsahu (škola Českobrodská, Svazková škola Přezletice, Podolanka, Jenštejn, propojení CSTT se simulačními centry NATO, Nová škola pro Psáry a Dolní Jirčany, Nová základní škola v Jesenici II, ZŠ Srubec III, etapa, Novostavba mateřské školy ve Staré Boleslavi). Tuto skutečnost použil Úřad pro svou argumentaci ve prospěch požadavku zadavatele na zkušenost s pasivní stavbou, k čemuž dodávám, že analogicky lze tuto informaci použít i ve prospěch požadavku zadavatele na zkušenost se stavbou školy, když se zde jedná právě o 7 pasivních staveb školských zařízení. V současné době navíc lze předpokládat, že referencí na stavby budov školství nebo vzdělávání v pasivním standardu bude na trhu větší množství, neboť důraz na výstavbu energeticky úsporných staveb je kladen již od účinnosti vyhlášky č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, která byla nahrazena vyhláškou č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov ze dne 29. 5. 2020[3] . Opět lze rovněž ve prospěch zadavatele poukázat na fakt, že minimální požadovaná hodnota referenční zakázky ve výši 75, resp. 50 mil. Kč bez DPH je řádově nižší než odhadovaná hodnota veřejné zakázky ve výši 400 mil. Kč. Lze tedy uzavřít, že požadavek na zkušenost se stavbou školského, resp. vzdělávacího zařízení zasahuje do hospodářské soutěže o veřejnou zakázku objektivně méně než požadavek na metodu DB, i proto v případě tohoto požadavku postačí jednodušší odůvodnění ze strany zadavatele. Takové odůvodnění zadavatel nabídl. 

88.         Je třeba respektovat autonomii vůle zadavatele, který i v této části volil jednoznačný požadavek odpovídající předmětu veřejné zakázky. Opodstatněnost takového požadavku, která vyplývá i z odůvodnění zadavatelem, tak ve mně nevzbuzuje pochybnosti o zákonnosti postupu zadavatele. Znovu proto mohu odkázat na výše opakovaně řečené ohledně přiměřenosti a odůvodněnosti požadavku zadavatele, který pak nelze označit za nezákonnou překážku hospodářské soutěže. Neztotožňuji se proto se závěrem Úřadu o nedůvodnosti požadavku zadavatele na zkušenost se školským zařízením, když předmětem veřejné zakázky je právě projekt a stavba základní školy metodou DB. Zadavatelem předložené odůvodnění požadavku na zkušenost se stavbou školy či vzdělávacího objektu tak v poměrech posuzované veřejné zakázky považuji za akceptovatelné. Úřad tak i zde bude muset svůj závěr o nezákonnosti tohoto požadavku revidovat.

Ke kumulaci požadavků a dalším aspektům veřejné zakázky

89.         Obecně lze konstatovat, že všechny přezkoumávané požadavky zadavatele byly poměrně přísné, ale odpovídající předmětu veřejné zakázky, co do rozsahu naopak řádově mírnější než odhadovaná hodnota veřejné zakázky. Hospodářská soutěž jimi sice byla omezena, ale nikoli bezdůvodně. Bylo přihlédnuto k faktu, že zadavatel obdržel 4 nabídky v zadávacím řízení, z nichž 3 vyhodnotil jako podmínky splňující, navíc prokazatelně existuje minimálně 7 referencí na pasivní stavby školských zařízení. I z průzkumu trhu, byť u něj Úřad nijak nevyjasnil, na základě čeho provedl volbu právě takových respondentů, což relativizuje jeho hodnověrnost, lze vysledovat, že existuje nezanedbatelný počet potenciálních dodavatelů, kteří s požadavky zadavatele nemají žádný problém (viz 4 respondenti deklarující svou schopnost požadavky splnit), příp. s nimi nemají zásadní a nepřekročitelný problém (viz 6 respondentů uvádějící možnost splnit tyto požadavky pomocí subdodavatele či ve sdružení).

90.         S ohledem na skutečnost, že případné porušení § 36 odst. 1 musí být konstatováno na základě všech okolností daného případu, byl mimo všech skutečností uvedených výše zvážen i charakter zadavatele a povaha samotné veřejné zakázky. Bylo zohledněno, že zadavatelem veřejné zakázky je menší samosprávný územní celek, pro něhož stavba velkého školského zařízení jistě není rutinní záležitostí a současně se jedná o stavbu, která má na fungování tohoto celku významný vliv (dostupnost dobrých škol je zcela jistě zásadním ukazatelem spokojenosti obyvatel obce). Tyto skutečnosti mohou vést k důrazu zadavatele na získání skutečně ve všech směrech zkušeného dodavatele, a to i s ohledem na fakt, že metoda DB je stále ještě metodou novější, a to i pro zadavatele samotné. V takových poměrech pak lze chápat, že kvalifikační požadavky zadavatel nastavil poměrně přísně (až hraničně), avšak tyto požadavky při zvážení všech aspektů v testu dle § 36 odst. 1 zákona obstojí.

91.         Úřad by měl tedy zohlednit, že zadavatel v daném zadávacím řízení obdržel celkem 3 nabídky splňující požadavky zadavatele. Je tedy zjevné, že zadavatelem požadovaná a odůvodněná kvalifikace neomezuje hospodářskou soutěž nepřiměřeně, když existují minimálně 3 dodavatelé, resp. navíc další 4 (dle průzkumu trhu potvrzující schopnost samostatného splnění zadavatelových požadavků), příp. dalších až 6 dodavatelů (dle průzkumu trhu zmiňující, že by požadavky mohly splnit pomocí subdodavatelů či ve sdružení), kteří jsou či by byli či mohli být schopni požadavkům zadavatele dostát. Na tomto místě uvádím, že Krajský soud v Brně dospěl v rozsudku č. j. 31 Af 44/2020-88 ze dne 3. 11. 2021 v návaznosti na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-14603/2020/323/MBr ze dne 18. 5. 2020 k závěru, že „[i] v případech, že specifické požadavky zadávací dokumentace splňuje pouze jeden dodavatel na relevantním trhu, se automaticky nemusí jednat o nepřímou diskriminaci ostatních dodavatelů. Specifičnost podmínek vedoucí k zásadnímu omezení hospodářské soutěže pouze klade vyšší nároky na jejich odůvodnění (resp. zejména na významnost důvodů pro zadavatele). Tomu odpovídá ‚striktnější‘ optika, kterou na věc použil předseda žalovaného. Také zdejší soud přitom shledal, že předmětné podmínky i touto optikou obstojí, neboť jsou podpořeny legitimními a důležitými potřebami zadavatele.“ Tento závěr soudu zmiňuji hlavně pro ilustraci, že ani velmi malý počet nabídek neznamená automatickou diskriminaci ze strany zadavatele, pakliže si své požadavky obhájí.

92.         Lze shrnout, že dva klíčové aspekty ovlivňující zákonnost postupu zadavatele, tedy omezení hospodářské soutěže a důvodnost požadavků zadavatele, nelze posuzovat každý samostatně, ale vždy ve vzájemné souvislosti. Protože, jak vyplývá i z výše odkazovaného rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 44/2020-88 ze dne 3. 11. 2021, i pokud by existoval byť jen 1 dodavatel schopný požadavkům zadavatele dostát, lze i takové požadavky označit za zákonné, pokud budou dostatečně odůvodněny. Jak bylo zmíněno shora, je na uvedený rozsudek poukazováno toliko po ilustraci, neboť se týkal předmětu plnění, nikoliv kvalifikačních požadavků. V daném případě lze sice připustit, že stavební trh je poměrně široký, avšak současně je významně ovlivněn regionem, v němž je stavba realizována. Zejména menší a střední stavební firmy se uchází o realizaci staveb v konkrétním regionu své působnosti, což ostatně vyplynulo i z průzkumu trhu povedeného Úřadem. Určitý stupeň omezení hospodářské soutěže tak není sám o sobě nezákonný, nezákonným může být označen pouze tehdy, pokud zadavatel nepředloží relevantní odůvodnění svého požadavku, kterým je hospodářská soutěž omezena. Proto jsem se přiklonil k závěru, že omezení hospodářské soutěže bylo v daném případě odůvodněno zadavatelem dostatečně a přesvědčivě, navíc hospodářská soutěž nebyla omezena zásadním způsobem. Z řečeného odůvodnění i z přezkoumání dalších aspektů této veřejné zakázky (zejm. zadávací dokumentace, vyjádření účastníků řízení, průzkumu trhu, vyjádření VUT) se pak přikláním k tomu, že § 36 odst. 1 zákona zadavatelem porušen nebyl.

93.         Vzhledem k tomu, že se Úřad dopustil nesprávného právního posouzení věci, přistoupil jsem ke zrušení napadeného rozhodnutí ve všech jeho výrocích. Věc proto vracím Úřadu k novému posouzení, kdy je Úřad vázán právním názorem předsedy Úřadu vylíčeným shora.

94.         Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem trpí výrok I napadeného rozhodnutí i jeho odůvodnění nesprávným právním posouzením, jak je podrobně popsáno výše v textu, což zakládá důvod k jeho zrušení. Uzavírám, že je zapotřebí, aby Úřad provedl nové právní posouzení postupu zadavatele v souladu se zde vylíčenými závěry, a v návaznosti na to znovu rozhodl.

Následující postup Úřadu

95.         Podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu, rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas.

96.         Vzhledem k tomu, že rozklad podal zadavatel a zadavatel a navrhovatel jsou ve správním řízení v kontradiktorním postavení, nemůže předseda Úřadu v řízení o rozkladu změnit napadené rozhodnutí tak, že se návrh navrhovatele zamítá. Změna rozhodnutí podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu v daném případě (s ohledem na nutnost dbát na procesní práva všech účastníků řízení) tedy nepřichází v úvahu.

97.         Byly tak splněny podmínky předvídané § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a proto napadené rozhodnutí ruším a věc vracím Úřadu k novému projednání, neboť situaci není možné zhojit jinak než vydáním nového rozhodnutí ve věci. Úřad je při novém rozhodování vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.

V.            Závěr

98.         Po zvážení všech aspektů dané věci jsem z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a k jeho vrácení Úřadu k novému projednání.

99.         Předseda Úřadu při zrušení prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání z důvodu zachování účelu správního řízení obvykle nařizuje předběžné opatření, kterým zadavateli uloží zákaz uzavřít smlouvu na předmět plnění dané veřejné zakázky. V tomto případě by bylo uložení předběžného opatření v tomto rozhodnutí o rozkladu nadbytečné, neboť v předmětném správním řízení vedeném u Úřadu pod. sp. zn. ÚOHS-S0780/2023/VZ bylo rozhodnutím Úřadu ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. ÚOHS-S0780/2023/VZ, č. j. ÚOHS-50599/2023/510 předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu na danou veřejnou zakázku až do pravomocného skončení tohoto správního řízení zadavateli již uloženo. K pravomocnému skončení tohoto správního řízení vzhledem ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání nedošlo, a proto je toto předběžné opatření stále v platnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1.      městys Ledenice, Náměstí 89, 373 11 Ledenice

2.      PORR a.s., Dubečská 3238/36, 100 00 Praha 10

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Ve znění ke dni zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, tj. ke dni 21. 8. 2023

[2] Metodika „Návod možného postupu pro zadavatele při realizaci výstavbových projektů metodou dodávky Design & Build (& Operate) se zaměřením na minimalizaci celkových nákladů životního cyklu“, jejímž zpracovateli jsou Asociace poskytovatelů energetických služeb a Šance pro budovy, dostupná zde: https://www.mpo-efekt.cz/cz/efekt/publikace/95120. Metodika „Performance Design & Build“, jejímž zpracovatelem je Asociace poskytovatelů energetických služeb, dostupná zde: https://www.p-db.eu/prilohy/35-ke-stazeni. Metodika „Metodika pro přípravu staveb silniční infrastruktury dodavatelským systémem design-build“, jejímž zpracovatelem je Fakulta stavební, ČVUT v Praze, dostupná zde: https://www.mdcr.cz/Dokumenty/Veda-a-vyzkum/Certifikovane-metodiky/Silnicni-metodiky/Metodika-pro-pripravu-staveb-silnicni-infrastruktu.

[3] Vyhláška č. 264/2020 Sb., o energetické náročnosti budov ze dne 29. 5. 2020, která vychází ze směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov ze dne 19. 5. 2010, ve znění pozdějších změn a doplnění. K této směrnici byla Evropským parlamentem dne 12. 3. 2024 schválena revize stanovující požadavek na nulové emise pro všechny budovy postavené od roku 2030 a také požadavek na renovaci budov, jež jsou energeticky nejnáročnější (viz https://www.europarl.europa.eu/news/cs/press-room/20240308IPR19003/energeticka-ucinnost-budov-poslanci-prijali-plan-na-dekarbonizaci-sektoru).