číslo jednací: 38575/2024/162
spisová značka: R0146/2024/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Rekonstrukce komunikace k Dubině, Pardubice – Svítkov, Etapa I-III |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2024 |
| Datum nabytí právní moci | 13. 10. 2024 |
| Související rozhodnutí | 32046/2024/500 38575/2024/162 |
| Dokumenty |  2024_R0146.pdf 278 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0146/2024/VZ Číslo jednací: ÚOHS-38575/2024/162 |
|
Brno 11. 10. 2024 |
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 5. 9. 2024, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne a doplněném dne 15. 9. 2024 obviněným –
- statutární město Pardubice, městský obvod Pardubice VI, IČO 00274046, se sídlem Pernštýnské náměstí 1, 530 02 Pardubice, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 4. 7. 2024 Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem, ev. č. ČAK 08966, se sídlem Horácká 209, 25082 Křenice,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-32046/2024/500 ze dne 21. 8. 2024, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0521/2024/VZ ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů jmenovaným obviněným v souvislosti se zadáním veřejné zakázky s názvem „Rekonstrukce komunikace k Dubině, Pardubice – Svítkov, Etapa I-III“, jež byla zadávána jako veřejná zakázka malého rozsahu a na jejíž předmět plnění obviněný uzavřel dne 22. 5. 2023 smlouvu o dílo,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0521/2024/VZ, č. j. ÚOHS-32046/2024/500 ze dne 21. 8. 2024
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Obviněný – statutární město Pardubice, městský obvod Pardubice VI, IČO 00274046, se sídlem Pernštýnské náměstí 1, 530 02 Pardubice, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 4. 7. 2024 Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem, ev. č. ČAK 08966, se sídlem Horácká 209, 25082 Křenice (dále jen „obviněný“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“)[1], zahájil prostřednictvím odesláním „Výzvy k podání nabídek k veřejné zakázce malého rozsahu“ ze dne 2. 3. 2023 (dále jen „výzva k podání nabídek“) výběr dodavatele na plnění veřejné zakázky s názvem „Rekonstrukce komunikace k Dubině, Pardubice – Svítkov, Etapa I-III“ (dále také „veřejná zakázka“).
2. Ve výzvě k podání nabídek je mj. uvedeno, že se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu, jejímž předmětem jsou opravy místní komunikace – silnice. V čl. 2 zadávací dokumentace na veřejnou zakázku ze dne 2. 3. 2023 (dále jen „zadávací dokumentace“) je uvedeno, že „[p]ředmětem veřejné zakázky malého rozsahu je rekonstrukce místní komunikace K Dubině v Pardubicích – Svítkově, která je rozdělena na 3 etapy“. Z citovaného článku zadávací dokumentace dále vyplývá, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 5 443 946 Kč bez DPH.
3. Dne 22. 5. 2023 uzavřel obviněný s dodavatelem RENEGADE CR s.r.o., IČO 26751623, se sídlem Kaprova 42/14, 110 00 Praha 1 (dále také „vybraný dodavatel“), smlouvu o dílo na plnění veřejné zakázky (dále jen „smlouva o dílo“). Dle čl. II. smlouvy o dílo činila celková cena za plnění předmětné veřejné zakázky 6 825 285,80 Kč bez DPH.
4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednávání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 22. 1. 2024 podnět s žádostí o prošetření postupu obviněného ve věci výše uvedené veřejné zakázky. Na základě uvedeného podnětu si Úřad vyžádal od obviněného dokumentaci pořízenou v souvislosti s šetřeným postupem obviněného a dále jeho písemné vyjádření k obsahu podnětu.
5. Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění za dostatečná, vydal dne 3. 7. 2024 příkaz sp. zn. ÚOHS-S0521/2024/VZ, č. j. ÚOHS-26263/2024/500, jehož výrokem I rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že porušil pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když podlimitní veřejnou zakázku v důsledku nesprávně stanovené předpokládané hodnoty zadal jako veřejnou zakázku malého rozsahu, tzn. nezadal ji v žádném z druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona v podlimitním režimu podle části třetí citovaného zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a dne 22. 5. 2023 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo. Výrokem II tohoto příkazu uložil obviněnému za spáchání uvedeného přestupku pokutu ve výši 100 000,- Kč. Dnem 3. 7. 2024, kdy byl příkaz vydán, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno předmětné správní řízení. Proti příkazu podal obviněný dne 9. 7. 2024 odpor z téhož dne.
II. Napadené rozhodnutí
6. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace pořízené v souvislosti s šetřeným postupem obviněného, obsahu odporu obviněného a vyjádření obviněného ve správním řízení, vydal dne 21. 8. 2024 rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0521/2024/VZ, č. j. ÚOHS-32046/2024/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem I napadeného rozhodnutí rozhodl Úřad o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že porušil pravidlo pro zadávání veřejných zakázek stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když podlimitní veřejnou zakázku, na jejíž předmět plnění obviněný uzavřel dne 22. 5. 2023 s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo, v důsledku nesprávně stanovené předpokládané hodnoty zadal jako veřejnou zakázku malého rozsahu, tzn. nezadal ji v žádném z druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 citovaného zákona v podlimitním režimu podle části třetí citovaného zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele.
7. Za spáchání tohoto přestupku uložil Úřad výrokem II napadeného rozhodnutí obviněnému podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 100 000 Kč.
8. Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl o povinnosti obviněného uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
9. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad mimo jiné uvedl, že obviněný při zahájení postupu směřujícího k zadání veřejné zakázky stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 5 443 946 Kč bez DPH, avšak na plnění veřejné zakázky uzavřel smlouvu o dílo s cenou ve výši 6 825 285,80 Kč bez DPH. Postup obviněného tak lze dle Úřadu označit za rozporný se zákonem, neboť v případě, že obviněný zadávací řízení neprovádí, je dle § 16 odst. 5 zákona pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky rozhodující okamžik zadání veřejné zakázky, tedy okamžik uzavření smlouvy. Povinností obviněného vyplývající z § 16 odst. 5 zákona bylo stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky k okamžiku zadání veřejné zakázky, tedy k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Pokud obviněný zjistil, že nabídka vybraného dodavatele přesahuje limit stanovený v § 27 písm. b) zákona, byl povinen zadat veřejnou zakázku v některém z druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona v podlimitním režimu podle části třetí zákona.
III. Rozklad obviněného
10. Proti napadenému rozhodnutí podal obviněný v rozsahu všech jeho výroků rozklad, který byl Úřadu doručen dne 5. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že obviněný obdržel napadené rozhodnutí dne 22. 8. 2024, byl rozklad podán včas. Obviněný následně, na základě výzvy Úřadu č. j. ÚOHS-34443/2024/524 ze dne 9. 9. 2024, svůj rozklad doplnil podáním ze dne 15. 9. 2024 doručeným Úřadu téhož dne.
Námitky rozkladu
11. Obviněný s napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť má za to, že správní řízení bylo stiženo procesními vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž Úřad dle jeho názoru neúplně zjistil skutkový stav věci a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Napadené rozhodnutí dle obviněného spočívá na nesprávném posouzení věci. Závěry a postupy Úřadu obsažené v napadeném rozhodnutí pokládá obviněný za nedostatečně odůvodněné.
12. Dle obviněného nebyly splněny podmínky řízení, neboť Úřad pominul základní procedurální náležitosti při jeho vedení. Úřad také dle jeho názoru nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům.
13. Úřad dle obviněného neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností.
14. Uložená sankce je dle obviněného nepřiměřeně přísná vzhledem k okolnostem, následkům a polehčujícím okolnostem posuzované věci a je v rozporu s dosavadní rozhodovací praxi Úřadu a soudů.
Závěr rozkladu
15. Závěrem svého rozkladu obviněný uvádí, že jsou splněny podmínky pro to, aby předseda Úřadu, v případě že dospěje k závěru, že byl obviněným spáchán přestupek, napadené rozhodnutí, a to i po případném doplnění dokazování, změnil v bodě II výrokové části takto: „Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se vůči obviněnému – statutární město Pardubice, městský obvod Pardubice VI, IČO 00274046, se sídlem Pernštýnské náměstí 1, 530 02 Pardubice – upouští od uložení sankce, in eventum se ukládá pokuta ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých). Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“
IV. Řízení o rozkladu
16. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu
Stanovisko předsedy Úřadu
17. Po projednání věci rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) přezkoumán soulad výroků napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise předseda Úřadu dospěl k následujícímu závěru.
18. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a podaný rozklad zamítnut.
V. K námitkám rozkladu
19. Jestliže obviněný ve svém rozkladu tvrdí, že napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno, nelze s ním souhlasit. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že se Úřad posuzovanou věcí zabýval a neopomenul žádné námitky obviněného. Dále z tohoto odůvodnění vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami Úřadu při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, přičemž takto formulované právní závěry jsou srozumitelné, vnitřně bezrozporné a mají oporu ve skutkových zjištěních a provedených důkazech. Napadené rozhodnutí je celkově srozumitelné, strukturované a ve sporných otázkách dostatečně odůvodněné. Obsahuje rozbor a zhodnocení podkladů rozhodnutí, úvahy, kterými se Úřad řídil při hodnocení skutkového stavu, jakož i při výkladu právních předpisů a jejich jednotlivých ustanovení, a rovněž vysvětluje, proč byly právní předpisy aplikovány způsobem, který vedl k výslednému rozhodnutí. V projednávané věci tedy napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti netrpí, neboť je zřejmé, z jakého zjištěného stavu věci Úřad vycházel a jak jej právně posoudil.
20. Obviněný Úřadu vyčítá, že se v napadeném rozhodnutí nezabýval všemi jím navrženými důkazy a skutkovými tvrzeními svědčícími údajně v jeho prospěch, nicméně konkrétní případy takového domnělého pochybení Úřadu neuvádí. Ve světle této rozkladové argumentace nebyly tvrzené vady napadeného rozhodnutí shledány, neboť Úřad se správně zabýval všemi relevantními okolnostmi šetřeného případu, přičemž obviněný neuvedl žádná relevantní tvrzení ani důkazy, které by byly s to zvrátit závěr o tom, že se dopustil spáchání správního deliktu dle výroku I napadeného rozhodnutí.
21. Pro posouzení případu je zásadní pouze ta okolnost, že obviněný uzavřel smlouvu o dílo na plnění veřejné zakázky v hodnotě 6 825 285,80 Kč bez DPH, aniž by pro tuto veřejnou zakázku realizoval zadávací řízení, jak požaduje zákon ve svém § 2 odst. 3 (ve spojení s § 24, 26 a 27). Proti této skutečnosti obviněný ve svém rozkladu nijak nebrojí, ani se k ní nijak nevyjadřuje, ačkoli ostatním okolnostem případu, které jsou vzhledem k tomuto faktu zcela podružné, se naopak věnuje zbytečně podrobně. Samotným uzavřením smlouvy se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, neboť veřejnou zakázku, kterou byl v souladu s § 2 odst. 3 zákona povinen zadat v zadávacím řízení, zadal mimo režim zákona. Tento závěr v napadeném rozhodnutí jednoznačně zazněl a rovněž bylo v jeho odůvodnění objasněno, proč pro posouzení věci není relevantní, že obviněný v roce 2018 stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky jako částku odpovídající veřejné zakázce malého rozsahu, kterou není nutné zadávat v zadávacím řízení, resp. toto zjištění počátkem roku 2023 aktualizoval. V případě zadávání veřejných zakázek mimo zadávací řízení je totiž pro zjištění předpokládané hodnoty zakázky (minimálně v okamžik samotného zadání zakázky) relevantní toliko údaj uvedený ve smlouvě, kterou zadavatel právě podepisuje.
22. K této problematice Úřad v bodě 47 napadeného rozhodnutí přiléhavě uvedl, že zadavatel předpokládanou hodnotu veřejné zakázky posuzuje v některých případech v podstatě dvakrát. Poprvé pro účely rozhodnutí, zda zadávací řízení zahájit, a podruhé pak při znalosti konkrétních nabídkových cen nejpozději při podpisu smlouvy. V této druhé fázi zadavatel ověřuje, zda uzavřením smlouvy nezadá konkrétnímu dodavateli plnění přesahující svojí hodnotou příslušný limit a zda tak neporuší zákon. Může tak učinit eventuálně i dříve než při podpisu smlouvy, například už ve chvíli, kdy otevře nabídky, neboť již tom okamžiku zná nabídkové ceny uchazečů a je mu známo, zda přesahují zákonné limity pro příslušný režim zákona. Podle § 16 odst. 6 věty prvé zákona zadavatel postupuje především při prvním posuzování nabídkové ceny, tj. když se rozhoduje, zda zadávací řízení zahájit, či nikoliv, a to zpravidla z důvodu, že ještě nemá k dispozici konkrétní cenovou nabídku, a proto potřebuje zjistit údaje o zakázkách stejného či podobného předmětu plnění, na které citované ustanovení odkazuje. Pokud už ale zadavatel například právě na základě zpracovaného rozpočtu zadávací řízení nezahájí a chystá se podepsat smlouvu, musí předpokládanou hodnotu veřejné zakázky posoudit znovu, tentokrát už na základě údajů obsažených v návrhu této smlouvy. Nedávalo by totiž rozumný smysl, aby zadavatel i přes to, že má k dispozici konkrétní cenu, kterou se zaváže uhradit, posuzoval předpokládanou hodnotu zakázky stále podle § 16 odst. 6 věty prvé zákona. Takový výklad by vedl k absurdním závěrům: zadavatel by mohl uzavřít smlouvu znějící na libovolnou částku mimo zadávací řízení, pokud by postupem dle § 16 odst. 6 věty prvé zákona došel k závěru, že předpokládaná hodnota nedosahuje příslušných finančních limitů dle § 27 zákona. To jistě nebylo úmyslem zákonodárce. S ohledem na to pak novelizace § 16 odst. 6 zákona provedená zákonem č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, nepředstavuje pro obviněného příznivější právní úpravu, protože pravidlo, že při podpisu smlouvy na zakázku zadávanou mimo zadávací řízení posuzuje zadavatel předpokládanou hodnotu na základě údajů uvedených právě v této smlouvě, vyplývalo teleologickým výkladem z § 16 odst. 6 zákona již před touto novelizací. Úprava zákonného textu má tak v podstatě pouze vysvětlující, resp. deklaratorní charakter. Pokud obviněný tedy rozporuje závěry Úřadu uvedené v bodu 60 napadeného rozhodnutí ve vztahu k novelizaci § 16 odst. 6 zákona, není taková argumentace důvodná, neboť nejde o právní úpravu pro obviněného materiálně příznivější.
23. Stejně tak je zcela irelevantní tvrzení obviněného ohledně časového tlaku, v němž se měl ocitnout, tedy, že realizace veřejné zakázky „prakticky nesnesla odkladu“ (s ohledem na pohodlí občanů a zajištění ochrany jejich zdraví a majetku). Obviněný se nemůže zbavit své odpovědnosti za dodržování zákona s odkazem na nevyhovující rozvržení stavebních prací ve svém katastrálním území. Úřad přitom při posouzení této otázky nepostupoval nepřiměřeně formalisticky, jak obviněný ve svém rozkladu dovozuje. Jestliže Úřad tuto skutečnost v napadeném rozhodnutí nezohlednil ve prospěch obviněného, je to proto, že se nejedná o okolnost, která by mohla vyloučit trestnost jeho jednání.
24. Pokud se obviněný domnívá, že je napadeným rozhodnutím trestán i za jiné subjekty, které se na vzniku situace, v níž se nacházel, podílely, není tomu tak. Obviněný, jakožto zadavatel veřejné zakázky, je odpovědný za všechna rozhodnutí, která v souvislosti s jejím zadáním učiní, jakož i za to, jaké podklady k těmto rozhodnutím použije. Úřad obviněnému nevyčítá, že realizoval výběr dodavatele veřejné zakázky malého rozsahu postupem mimo zadávací řízení do chvíle, kdy byl ještě v souladu se svými podklady přesvědčen, že se skutečně jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu. Nezákonnost jeho jednání je spatřována v tom, že na plnění této veřejné zakázky uzavřel smlouvu o dílo, kterou se zavázal uhradit sjednanou cenu ve výši, která přesahovala finanční limit pro veřejnou zakázku malého rozsahu. V této chvíli měl obviněný dostatek informací pro zhodnocení situace, která znamenala, že se již o veřejnou zakázku malého rozsahu nejedná a obviněnému vznikla povinnost realizovat zadávací řízení v režimu zákona.
25. Obviněný ve svém rozkladu zdůrazňuje roli rozpočtu plánované stavby, jehož vypracování zadal externí společnosti již v roce 2018 a který nechal aktualizovat na začátku roku 2023. Sám se však tohoto rozpočtu nedržel, proto není zřejmé, proč jej pokládá za natolik zásadní dokument. Opakovaně uvádí, že „zpracovatelem rozpočtu byla stanovena hodnota zadávaného díla na částku 4.962.500,- Kč bez DPH“, nicméně v čl. 2 zadávací dokumentace veřejné zakázky je uvedeno, že „předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 5.443.946 Kč bez DPH“. Ani k této nesrovnalosti se obviněný ve svém rozkladu nevyjadřuje. Každopádně stále platí, že rozhodujícím údajem je údaj uvedený ve smlouvě a ten zjevně limit dle § 27 zákona překročil.
26. Současně se z rozkladu podává závěr, že by snad tento rozpočet vypracovaný externí společností měl být pro stanovení předpokládané hodnoty směrodatný bez dalšího. Proti takovému závěru však stojí skutečnost, že nabídka vybraného dodavatele tento rozpočet překročila a obviněný byl povinen tuto okolnost reflektovat.
27. Z bodu 58 napadeného rozhodnutí se nepodává, že by se Úřad snažil bagatelizovat postupy obviněného směřující k zadání veřejné zakázky pomocí výzvy k podání nabídek zaslané pěti dodavatelům a jejího uveřejnění na jeho úřední desce. Úřad „pouze“ správně uzavřel, že tímto postupem nemohlo dojít ke zhojení pochybení obviněného spočívajícího v nerealizaci příslušného zadávacího řízení dle zákona, neboť tyto postupy obviněného nesplňují zákonné nároky žádného zadávacího řízení pro podlimitní veřejnou zakázku. Pokud se obviněný domnívá, že přímá výzva k podání nabídek společně s jejím uveřejněním vylučovala, „že by se mohla reálně objevit výhodnější než vybraná nabídka, a to i za situace, kdy by veřejná zakázka byla zadávána v zadávacím řízení“, nelze s ním souhlasit. Nelze předvídat, že by se žádný jiný dodavatel nehodlal účastnit zadávacího řízení, jehož zahájení by byl obviněný povinen oznámit předepsaným způsobem a jehož průběh zejména podléhá zákonné úpravě včetně např. námitkového řízení, oproti obviněným realizované výzvě k podání nabídek, která účastníkům takového řízení nezaručuje ta samá práva, jako zadávací řízení dle zákona.
28. Pokud obviněný poukazuje na imanentní vlastnosti trhu, je třeba upozornit, že mezi ně patří zejména férová soutěž co nejširšího spektra relevantních dodavatelů, která je prospěšná nejen pro toto dodavatelské prostředí z důvodu jeho kultivace a zkvalitňování, ale hlavně pro samotného objednatele, který má možnost získat díky této soutěži poptávané plnění za co nejnižší cenu. Obviněný svým postupem tuto soutěž zúžil pouze na dodavatele jím oslovené a dále dodavatele, kteří zaregistrovali uveřejnění výzvy k podání nabídek na jeho úřední desce, čímž došlo k naplnění materiální stránky přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, neboť tímto postupem skutečně mohlo dojít k ovlivnění výběru dodavatele veřejné zakázky.
K výroku II napadeného rozhodnutí
29. Obviněný pokládá pokutu uloženou ve výši 100 000 Kč za nepřiměřeně vysokou, dle jeho názoru měl být Úřad při jejím ukládání spravedlivější, příp. mohl zvolit postup dle § 43 odst. 2 přestupkového zákona. Dále se dožaduje zohlednění určitých polehčujících okolností, které ve svém rozkladu uvádí.
30. Jedná se např. o tvrzení, že realizace veřejné zakázky již prakticky nesnesla odkladu s tím, že byla navázána na předchozí zhotovení kanalizace pod rekonstruovanou komunikací. Obviněný ve svém rozkladu tvrdí, že „na konci roku 2022 dostal informaci o tom, že zhotovení kanalizace v ulici K Dubině je zahrnuto v plánu na první polovinu roku 2023“. K podpisu smlouvy o dílo však došlo až 22. 5. 2023. Obviněný měl tedy dle svých vlastních slov minimálně pět měsíců na to, aby realizoval řádné zadávací řízení dle zákona. Případná skutečnost, že se obviněný na začátku tohoto období domníval, že se bude jednat o veřejnou zakázku malého rozsahu, a proto s jejím zadáním nepospíchal (neboť počítal s rychlejším procesem zadání, než kdyby postupoval dle zákona), však neznamená, že by se bez vlastního přičinění nečekaně ocitl pod časovým tlakem. Obviněný mohl na základě informací od zhotovitele kanalizace přistoupit k zahájení zadávání veřejné zakázky již na počátku roku 2023, kdy by na základě předložených nabídek buď uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky malého rozsahu, nebo by shledal, že nabídkové ceny přesahují zákonem stanovený limit a je tedy nutné realizovat zadávací řízení dle zákona.
31. Tvrzení, že by měl být obviněný napadeným rozhodnutím trestán i za jiné subjekty a že by tato skutečnost měla být zohledněna v rámci úvah o druhu a výši sankce, nelze přisvědčit. Jak bylo uvedeno shora, odpovědnost za řádné zadání veřejné zakázky leží vždy pouze na zadavateli. Skutečnost, že obviněný musí přizpůsobit plány zadávání a realizace veřejné zakázky objektivním okolnostem, představuje běžnou okolnost každého zadavatele a nemůže představovat polehčující okolnost v šetřeném případě.
32. Za další okolnosti, které je dle obviněného třeba v rámci ukládání pokuty zohlednit, rozklad označuje jeho odpovědný přístup založený na výši rozpočtu zpracovaného odbornou externí společností. Tato okolnost je však irelevantní nejen z hlediska posouzení, zda se obviněný dopustil přestupku (jak bylo uvedeno shora), ale nemůže být posouzena ani jako polehčující okolnost ve prospěch obviněného. Zákon ve svém § 16 odst. 5 stanoví, že v případě, kdy veřejná zakázka není zadávána v zadávacím řízení, je jediným rozhodným údajem její předpokládaná hodnota stanovená k okamžiku jejího zadání, tzn. k okamžiku podpisu smlouvy na její plnění. Z teleologického výkladu § 16 odst. 6 zákona potom musí být každému zodpovědnému zadavateli jasné, že nemůže ignorovat údaje jasně uvedené ve smlouvě s poukazem na dříve sestavené rozpočty, pokud se tyto údaje liší, a naopak musí za předpokládanou hodnotu zakázky zadávané mimo zadávací řízení brát vždy cenu sjednanou v právě uzavírané smlouvě.
33. Dále obviněný navrhuje zohlednění skutečnosti, že smlouva byla uzavřena s dodavatelem, který podal nabídku s nejnižší cenou a že postup obviněného předcházející jejímu uzavření dle obviněného prakticky vylučoval, že by se mohla reálně objevit výhodnější nabídka. Obviněný se současně domnívá, že došlo k minimálnímu zásahu do konkurenčního prostředí, oslovení dodavatelé představovali transparentní vzorek relevantních stavebních firem a s „pravděpodobností hraničící s jistotou“ lze vyloučit, že by obviněný mohl obdržet výhodnější nabídku. Ani tato skutečnost není relevantní. Jak bylo objasněno shora, výzvu k podání nabídek a s ní související postupy nelze klást naroveň zadávacímu řízení dle zákona. Tomuto tvrzení tedy nelze přisvědčit. Úřad však v napadeném rozhodnutí správně posoudil snahu obviněného jakožto významnou polehčující okolnost v tom smyslu, že díky výzvě k podání nabídek a jejímu zveřejnění byla hospodářská soutěž do jisté míry zachována (blíže srov. bod 73 napadeného rozhodnutí). Tuto snahu o odpovědný přístup obviněného tedy Úřad neoslyšel, jak se obviněný ve svém rozkladu domnívá.
34. Obviněný na str. 11 rozkladu tvrdí, že prakticky realizoval řádné zadání veřejné zakázky na základě jemu dostupných informací a podkladů a teprve závěrem, po pro něj poměrně překvapujícím obratu spočívajícím v částce nejnižší nabídky a pod časovým tlakem, uzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky (byť přesahující limit pro veřejnou zakázku malého rozsahu) s tím, že učinil vše pro transparentnost a ekonomickou hospodárnost zadávacího procesu, byť formálně se mohlo jednat o nesprávné rozhodnutí. Ani tyto okolnosti nelze chápat jako polehčující. Faktem zůstává, že obviněný nedodržel zákonem předepsaný postup pro zadání veřejné zakázky na stavební práce, jejíž předpokládaná hodnota stanovená dle § 16 odst. 5 zákona přesáhla hranici veřejné zakázky malého rozsahu. V okamžiku, kdy obviněný tuto zakázku zadával (ve smyslu § 2 odst. 1 zákona při uzavření smlouvy), měl dostatek informací pro rozhodnutí o správnosti a zákonnosti dalšího svého postupu.
35. Pokutu ve výši 100 000 Kč považuje obviněný za likvidační či nepřiměřeně zasahující do jeho ekonomické podstaty s tím, že pokuta ve výši přesahující 30 000 Kč by mohla velmi výrazně a negativně zasáhnout do jeho bonity a stala by se kontraproduktivní (s ohledem na relativně malou územní rozlohu obviněného). Konkrétní důvody či dopady této skutečnosti však obviněný neuvádí. S ohledem na skutečnost, že v roce 2024 obviněný hospodaří s příjmy ve výši 79 350 200 Kč (blíže srov. bod 74 napadeného rozhodnutí), nelze této námitce přisvědčit.
36. Dále obviněný poukazuje na svou dosavadní bezúhonnost. Tato rozkladová námitka není důvodná, neboť obviněný se v minulosti dopustil přestupku, o němž bylo rozhodnuto rozhodnutím Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0378/2024/VZ, č. j. ÚOHS-25419/2024/500 ze dne 27. 6. 2024. Úřad na tento souběh upozorňuje v bodu 81 napadeného rozhodnutí.
37. Nebylo shledáno, že by Úřad při posuzování šetřeného případu postupoval v rozporu se zásadou předvídatelnosti, jak obviněný tvrdí. Obviněný vznáší tuto námitku pouze v obecné rovině, když tvrdí, že „by bylo možno akcentovat řadu dalších rozhodnutí orgánu dohledu či správního soudu, jež za podobných pochybení zadavatele, která jsou projednávána v tomto řízení, udělil sankci podstatně nižší. Případy, z kterých by mělo být patrné, že pokuta byla v jeho případě uložena v nepřiměřené výši, však obviněný neuvádí. S konkrétními odkazy na minulá rozhodnutí, na která obviněný poukazoval v rámci řízení před vydáním napadeného rozhodnutí, se Úřad vypořádal v napadeném rozhodnutí, přičemž na jejich porovnání s šetřeným případem demonstroval odlišnost skutkových stavů.
VI. Závěr
38. Závěrem lze uvést, že žádná z rozkladových námitek není s to relevantně odůvodnit změnu či zrušení napadeného rozhodnutí. Navrhovatel nijak konkrétně neobjasňuje, z jakého důvodu přistoupil k uzavření smlouvy o dílo poté, co shledal, že jím původně stanovená předpokládaná hodnota již neodpovídá limitu stanoveného pro veřejnou zakázku malého rozsahu a uzavřel smlouvu pro podlimitní veřejnou zakázku na stavební práce, aniž by realizoval příslušné zadávací řízení.
39. Rovněž žádná z námitek směřujících proti výroku II napadeného rozhodnutí nebyla posouzena jako důvodná. Úřad se v napadeném rozhodnutí správně zabýval všemi relevantními polehčujícími okolnostmi a objasnil, z jakého důvodu nelze určité obviněným namítané skutečnosti pod tyto polehčující okolnosti podřadit.
40. Obviněným navrhované upuštění od potrestání se nejeví jako vhodné řešení. Dle § 43 odst. 2 zákona o přestupcích je možné upustit od uložení správního trestu, jestliže vzhledem k závažnosti přestupku, okolnostem jeho spáchání a osobě pachatele lze důvodně očekávat, že již samotné projednání věci před správním orgánem postačí k jeho nápravě. Vzhledem k okolnostem šetřeného případu se tento postup nejeví jako vhodný, neboť z rozkladu obviněného je zřejmé, že obviněnému není dosud zcela jasné, v čem spočívá jeho nezákonné jednání, tzn. jakým jednáním se dopustil naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Zároveň nelze konstatovat, že by nešlo závažný přestupek.
41. Výrok III napadeného rozhodnutí týkající se nákladů řízení o přestupku obviněný nijak nerozporuje.
42. Z těchto důvodů byl rozklad obviněného zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
Mgr. Roman Ambrož, advokát, Horácká 209, 25082 Křenice
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Úřad na tomto místě uvádí, že dne 16. 7. 2023 nabyl účinnosti zákon č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Předmětná novela však nepřináší příznivější právní úpravu pro obviněného, a proto byl při posuzování skutkové stránky věci aplikován zákon ve znění před předmětnou novelou, tedy zákon účinný v době spáchání přestupku (tj. uzavření smlouvy), jak vyplývá z § 2 odst. 1 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.
