číslo jednací: 41290/2024/161
spisová značka: R0162/2024/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | ZŠ Na Smetance 1/505 – oprava střechy a přestavba půdní vestavby |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno návrh se zamítá |
| Rok | 2024 |
| Datum nabytí právní moci | 4. 11. 2024 |
| Související rozhodnutí | 37482/2024/500 41290/2024/161 |
| Dokumenty |  2024_R0162.pdf 300 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0162/2024/VZ Číslo jednací: ÚOHS-41290/2024/161 |
|
Brno 1. 11. 2024 |
V řízení o rozkladu ze dne 11. 10. 2024 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
- Auböck s.r.o., IČO 26089785, sídlem Poříčí 247, 373 82 Boršov nad Vltavou, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 2. 1. 2024 Mgr. Martinou Parusovou Zímovou, LL.M., advokátkou, ev. č. ČAK 12664, Accace Legal, s.r.o., advokátní kancelář, IČO 24210404, sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4,
proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0744/2024/VZ, č. j. ÚOHS-37482/2024/500 ze dne 3. 10. 2024 vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
- městská část Praha 2, IČO 00063461, sídlem náměstí Míru 600/200, 120 00 Praha-Vinohrady, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 25. 9. 2024 Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem, ev. č. ČAK 10739, Kruták & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 29415349, sídlem Revoluční 724/7, 110 00 Praha,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „ZŠ Na Smetance 1/505 – oprava střechy a přestavba půdní vestavby“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 28. 6. 2023 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno téhož dne pod ev. č. zakázky Z2023-027902, jehož účastníkem je i vybraný dodavatel –
- ABP HOLDING a.s., IČO 15268446, se sídlem Thámova 21/34, 186 00 Praha 8,
jsem rozhodl takto:
I.
Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0744/2024/VZ, č. j. ÚOHS-37482/2024/500 ze dne 3. 10. 2024 podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
II.
Návrh navrhovatele – Auböck s.r.o., IČO 26089785, sídlem Poříčí 247, 373 82 Boršov nad Vltavou – na vydání předběžného opatření, jímž mělo být zadavateli – městská část Praha 2, IČO 00063461, sídlem náměstí Míru 600/200, 120 00 Praha-Vinohrady – podle § 61 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů nařízeno předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku s názvem „ZŠ Na Smetance 1/505 – oprava střechy a přestavba půdní vestavby“,
se zamítá.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jakožto orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem obdržel dne 16. 9. 2024 návrh navrhovatele – Auböck s.r.o., IČO 26089785, sídlem Poříčí 247, 373 82 Boršov nad Vltavou, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 2. 1. 2024 Mgr. Martinou Parusovou Zímovou, LL.M., advokátkou, ev. č. ČAK 12664, Accace Legal, s.r.o., advokátní kancelář, IČO 24210404, sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, (dále jen „navrhovatel“) – na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – městská část Praha 2, IČO 00063461, sídlem náměstí Míru 600/200, 120 00 Praha – Vinohrady, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 25. 9. 2024 Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem, ev. č. ČAK 10739, Kruták & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 29415349, sídlem Revoluční 724/7, 110 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „ZŠ Na Smetance 1/505 – oprava střechy a přestavba půdní vestavby“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 28. 6. 2023 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno téhož dne pod ev. č. zakázky Z2023-027902 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“) došlo dne 16. 9. 2024, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele, k zahájení správního řízení ve věci přezkumu úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky.
3. Navrhovatelův návrh směřoval proti rozhodnutí zadavatele o výběru vybraného dodavatele – ABP HOLDING a.s., IČO 15268446, se sídlem Thámova 21/34, 186 00 Praha 8 (dále jen „vybraný dodavatel“). Podle navrhovatele vybraný dodavatel neprokázal splnění technické kvalifikace. Zadavatel zároveň podle navrhovatele pochybil, když umožnil nepřípustnou změnu nabídky vybraného dodavatele a svým postupem porušil zásadu rovného zacházení v zadávacím řízení.
II. Napadené usnesení
4. Dne 3. 10. 2024 vydal Úřad usnesení sp. zn. ÚOHS-S0744/2024/VZ, č. j. ÚOHS-37482/2024/500 (dále jen „napadené usnesení“), kterým správní řízení podle § 257 písm. c) zákona zastavil, neboť navrhovatel nesložil kauci v souladu s § 255 odst. 1 zákona.
5. Zastavení správního řízení pak Úřad v napadeném usnesení odůvodnil následovně. Podle § 251 odst. 2 zákona musí být návrh, není-li stanoveno jinak, doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 10 dnů ode dne, v němž navrhovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel odmítnul námitky navrhovatele. Podle § 255 odst. 1 zákona je navrhovatel ve lhůtě pro doručení návrhu povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele. V řešené věci obdržel navrhovatel rozhodnutí, kterým zadavatel odmítnul jeho námitky, dne 5. 9. 2024. Posledním dnem pro podání návrhu a tím i pro složení kauce na účet Úřadu tak bylo 16. 9. 2024. V souvislosti s podáním návrhu byl navrhovatel povinen nejpozději do 16. 9. 2024 složit na účet Úřadu kauci v zákonné výši. Návrh navrhovatele byl Úřadu doručen dne 16. 9. 2024, přičemž součástí návrhu byl doklad o složení kauce z téhož dne, z něhož vyplývá, že k tomuto dni byl zadán příkaz k platbě, resp. k provedení tuzemské odchozí úhrady ve výši 819 018 Kč ve prospěch Úřadu. Z bankovního výpisu z účtu Úřadu ovšem vyplývá, že k jejímu připsání došlo dne 17. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že nejzazší termín pro složení/připsání kauce byl v řešené věci 16. 9. 2024, přičemž ke složení kauce na účet Úřadu došlo až dne 17. 9. 2024, Úřad dospěl k závěru, že navrhovatel nedostál své povinnosti podle § 255 odst. 1 zákona. Nesložení kauce v souladu s § 255 zákona je pak podle § 257 písm. c) zákona obligatorním důvodem pro zastavení správního řízení.
III. Rozklad navrhovatele
6. Proti napadenému usnesení podal navrhovatel rozklad, který byl Úřadu doručen dne 11. 10. 2024. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 3. 10. 2024. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
7. Navrhovatel považuje napadené usnesení za nezákonné a nesprávné. Navrhovatel namítá, že závěr Úřadu ohledně splnění povinnosti složit kauci jejím připsáním na účet Úřadu nemá oporu v aktuální právní úpravě. Navrhovatel je přesvědčen, že složil kauci ve lhůtě pro doručení návrhu v souladu s ustanovením § 255 odst. 1 zákona, když povinnost složit kauci splnil již zadáním platebního příkazu.
8. Navrhovatel namítá, že při výkladu ustanovení § 255 odst. 1 zákona nelze odkazovat na judikaturu vztahující se k ustanovení § 115 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jako „ZVZ“), když došlo ke změně úpravy složení kauce. Z ustanovení § 255 odst. 1 zákona pak podle navrhovatele není možné dovozovat stejný požadavek na připsání kauce na účet Úřadu, když ten okamžik, kdy má být kauce na účet Úřadu připsána, na rozdíl od § 115 ZVZ výslovně neupravuje. To, že kauce nemusí být ve lhůtě pro podání návrhu připsána na účet Úřadu, pak navrhovatel dovozuje i teleologickým výkladem ustanovení § 255 odst. 1 zákona, když takový výklad dle jeho názoru nevyplývá ze záměru zákonodárce.
9. Navrhovatel rovněž poukazuje na to, že náležitostí návrhu je doklad o složení kauce. Splnění povinnosti složit kauci tak má být podle navrhovatele ve lhůtě pro podání návrhu prokázáno již tímto dokladem. „Restriktivní“ požadavek na to, kdy má být kauce složena na účet Úřadu, pak podle navrhovatele rovněž vede k faktickému zkrácení lhůty pro podání návrhu, a tudíž k omezení práva na efektivní přezkum postupu zadavatelů.
Závěr rozkladu
10. Navrhovatel v závěru rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu projednání a pokračování ve správním řízení.
11. Navrhovatel rovněž navrhuje, aby bylo nařízeno předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku do nabytí právní moci rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu.
IV. Řízení o rozkladu
12. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
13. Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil přípisem doručeným Úřadu dne 21. 10. 2024. Ve svém vyjádření zadavatel uvedl, že argumentace navrhovatele je v rozporu se zákonem, judikaturou a rozhodovací praxí Úřadu. Co do výkladu termínu „složení kauce“ je podle navrhovatele možné aplikovat Úřadem odkazovanou judikaturu vztahující se k ZVZ, když ta se zabývala výkladem totožného termínu. Zároveň zadavatel poukazuje na kontinuitu právní úpravy v otázce složení kauce a její aplikace s právní úpravou nyní již neúčinného ZVZ. Dále navrhovatel poukazuje na to, že vzhledem k právní úpravě platebního styku je termín, kdy nejpozději dojde k připsání kauce na účet Úřadu, pro navrhovatele předvídatelný. Návrh na uložení předběžného opatření pak zadavatel považuje za nedůvodný, když v současnosti není s ohledem na § 246 zákona oprávněn uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku.
14. V závěru svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl a napadené usnesení potvrdil.
Stanovisko předsedy Úřadu
15. Po projednání merita věci rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání, s právními předpisy, jakož i jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.
16. Úřad tím, že napadeným usnesením rozhodl tak, jak je shora uvedeno, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo napadené usnesení potvrzeno a podaný rozklad zamítnut.
17. S ohledem na běh lhůty dle § 246 odst. 1 písm. d) zákona jsem současně rozhodl o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, který byl součástí rozkladu.
V. K výroku I – námitkám rozkladu
18. Spornou otázkou v řešené věci je výklad ustanovení § 255 odst. 1 zákona. Podle tohoto ustanovení je navrhovatel ve lhůtě pro doručení návrhu povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele. Úřad je toho názoru, že povinnost složit kauci je naplněna tím, že kauce je ve lhůtě pro doručení návrhu fakticky připsána na účet Úřadu. Navrhovatel je naopak toho názoru, že pro splnění této povinnosti postačí ve lhůtě pro doručení návrhu kauci prokazatelně poukázat na účet Úřadu. Navrhovatel dle svého přesvědčení složil kauci v souladu s § 255 odst. 1 zákona již tím, že v poslední den lhůty pro doručení návrhu, tedy 16. 9. 2024 zadal příkaz k platbě kauce (což osvědčil dokladem přiloženým k návrhu) a kauce byla složena v souladu se zákonem, i když byla na účet Úřadu připsána teprve 17. 9. 2024, tedy po uplynutí lhůty pro doručení návrhu.
19. Úvodem lze říci, že předseda Úřadu shledává navrhovatelem předestřený výklad § 255 odst. 1 zákona jako nesprávný a nedůvodný. S ohledem na znění předmětného ustanovení, zjevný úmysl zákonodárce, kterým je v něm vyjádřený, judikaturu správních soudů a ustálenou správní praxi Úřadu je jediný možný výklad předmětného ustanovení ten, že za složení kauce je nutno považovat toliko její připsání na účet Úřadu.
20. S navrhovatelem lze souhlasit v tom, že znění § 255 odst. 1 zákona explicitně neupravuje vztah mezi „složením kauce“ a jejím faktickým připsáním na účet Úřadu, jako tomu bylo v ustanovení § 115 odst. 5 ZVZ, který k povinnosti složit kauci stanovil, že kauce musí být připsána na účet Úřadu nejpozději poslední den lhůty doručení návrhu Úřadu. Nicméně z té skutečnosti, že ustanovení § 255 odst. 1 zákona hovoří pouze o „složení kauce“, aniž by jej explicitně blíže specifikovalo, nelze dovozovat úmysl zákonodárce, že by „složení kauce“ mělo být interpretováno odlišně, než tomu bylo v ustanovení § 115 ZVZ. Pokud jde o účel ustanovení § 255 odst. 1, respektive jeho teleologický výklad, pak je namístě přihlédnout ke znění jeho důvodové zprávy. V té otázka složení kauce není jakkoliv řešena. Lze se přitom domnívat, že pokud by bylo úmyslem zákonodárce odchýlit se od dosavadní právní úpravy a z ní vycházející správní praxe, pak by se tomu v důvodové zprávě blíže věnoval. Kontinuitu právní úpravy složení kauce, tedy vztah ustanovení § 255 odst. 1 zákona a § 115 ZVZ pak zdůrazňuje i komentářová literatura, která poukazuje toliko na rozdíl v části kauce, která v určitých situací připadne státu, a nikoliv ve lhůtě pro její složení: „ZVZ („ZVZ“ je zde myšlen zákon – poznámka předsedy Úřadu) upravuje problematiku kauce v zásadě ve shodě s předchozí právní úpravou uvedenou v § 115 ZVZ 2006. Oproti ZVZ 2006 došlo také k navýšení procentního podílu kauce, která se navrhovateli nevrací v případě, že navrhovatel vzal svůj návrh před vydáním prvostupňového rozhodnutí ve věci samé zpět (dle ZVZ připadne státu 35 % kauce, nejméně však 30 000 Kč, přičemž za účinnosti ZVZ 2006 ÚOHS v takovém případě složenou kauci snižoval jen o 20 %).“ [2]
21. Za důvodný nelze považovat ani ten argument navrhovatele, který dovozuje záměr zákonodárce upravit podmínky složení kauce odlišně od ustanovení § 115 ZVZ z toho, že ani při jedné ze třinácti novelizací zákona zákonodárce nepřistoupil k tomu, aby explicitně upravil vztah mezi složením kauce a jejím připsáním na účet Úřadu obdobně k ustanovení § 115 odst. 5 ZVZ. Naopak pokud tak zákonodárce (jakkoliv k tomu měl opakovaně příležitost) neučinil, pak se jako logické zdůvodnění nabízí to, že Úřadem konzistentně zastávaný výklad a aplikaci předmětného ustanovení považuje za správné, a tudíž nepovažoval za nutné přistoupit k jejich korekci legislativní cestou.
22. Vzhledem k obdobnému charakteru právní úpravy pak není důvod, proč by na ustanovení § 255 odst. 1 zákona nemohly být aplikovány závěry rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud) č. j. 30 Af 81/2015-63 ze dne 23. 10. 2017, jakkoliv se tento rozsudek zabýval právní úpravou podle ustanovení § 115 ZVZ. Krajský soud zde uvedl, že: „kauce má být na účet Úřadu v dané lhůtě skutečně „připsána“, neboť z povahy věci by jiný výklad nedával smysl. Pokud by zákonodárce chtěl, aby podmínka daného řízení byla splněna např. zadáním příkazu k platbě v elektronickém bankovnictví, takovou možnost by do zákona vložil (např. by uvedl, že platba ve lhůtě musí být „odeslána“ apod.). V daném ustanovení je však zcela jednoznačně uvedeno, že kauce má být v dané lhůtě na účtu úřadu „složena“, tj. bezpochyby se jedná o její připsání na daný účet.“ V citovaném rozsudku vyslovený závěr, že složení kauce se rovná jejímu připsání na účet Úřadu, lze aplikovat i na ustanovení § 255 odst. 1 zákona, které operuje s totožným pojmem. Krajský soud zároveň vyslovil závěr, že pokud by zákonodárce chtěl, aby za složení kauce bylo považováno např. již zadání k příkazu k platbě, pak by takový výklad reflektoval ve znění zákona. Z výše uvedeného ovšem vyplývá, že zákonodárce takový záměr neměl, když k úpravě formulace v ustanovení § 255 nepřistoupil.
23. Lze tak shrnout, že Úřadem zastávaný výklad odpovídající jeho dlouhodobé správní praxi (zde lze odkázat např. na recentní rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci sp. zn. ÚOHS-R0131/2024/VZ ze dne 26. 8. 2024 či na Stanovisko Úřadu ze dne 23. 7. 2018) vychází ze znění zákona a je v souladu jak s judikaturou správních soudů, tak se záměrem zákonodárce.
24. Pokud navrhovatel namítá, že požadavek na složení kauce jejím faktickým připsáním na účet Úřadu fakticky vede ke zkrácení lhůty pro podání návrhu, přičemž zároveň není v rozporu s naplněním účelu složení kauce (tedy předejití podávání účelových a obstrukčních návrhů), pak je třeba přihlédnout k tomu, že návrhové řízení není pouze záležitostí navrhovatele a jeho práva na přezkum postupu zadavatele, ale týká se i dalších subjektů (zadavatele, vybraného dodavatele). Samotné podání návrhu představuje zásah do sféry práv těchto subjektů, představovaný zákazem uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku ve lhůtě 60 dnů ode dne zahájení řízení podle § 246 odst. 1 písm. c) zákona. Podle § 249 ve spojení s § 44 odst. 1 správního řádu je řízení o přezkumu úkonů zadavatele zahájeno dnem doručení návrhu. V souladu s Úřadem zastávaným výkladem má navrhovatel k dispozici totožnou lhůtu pro podání návrhu a pro složení kauce. Složení kauce přitom představuje ve své podstatě „pojistku“ důvodnosti a vážnosti podávaného návrhu vyjádřenou faktickým složením finančních prostředků navrhovatele, a tudíž i důvodnosti zásahu do práv dalších subjektů. Není tak namístě volit postup v souladu se zásadou in dubio pro libertate, jak se domáhá navrhovatel, když takový postup by do určité míry byl na úkor jiných subjektů. To, že Úřad nezastává takový výklad, který by „maximalizoval“ možnost navrhovatele domáhat se přezkumu úkonů zadavatele, přitom není nijak v rozporu s veřejným zájmem na přezkumu veřejného zadávání, když není nijak dotčena pravomoc Úřadu zahájit podle § 249 zákona řízení o přezkumu úkonů zadavatele z moci úřední.
25. Jakkoliv lze připustit, že požadavek na připsání kauce na účet Úřadu ve lhůtě pro podání návrhu může vést k určitému zkrácení této lhůty na úkor navrhovatele (pokud fakticky odešle finanční prostředky v takovém časovém horizontu, aby se vyhnul riziku jejich nepřipsání na účet Úřadu ve lhůtě), to nicméně nevede ke zkrácení lhůty pro doručení návrhu. Kauce totiž musí být složena nikoliv spolu s návrhem, ale ve lhůtě pro jeho doručení, která je objektivně vymezena v § 251 odst. 2 zákona jako 10 dní ode dne, kdy navrhovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel odmítnul jeho námitky. Možnosti složit kauci na účet Úřadu nikoliv současně s podáním návrhu odpovídá i právní úprava v ustanovení § 251 zákona, dle které je navrhovatel povinen přiložit k návrhu doklad o složení kauce, nicméně ten je náležitostí návrhu, kterou lze v Úřadem stanovené lhůtě doplnit i po uplynutí lhůty pro doručení návrhu. Zákon tak presumuje i tu možnost, že ke složení kauce může dojít v jiném momentu než k podání návrhu. Požadavek na složení kauce (respektive její připsání na účet Úřadu) ve lhůtě pro doručení návrhu tak nemá vliv na samotnou možnost návrh v této lhůtě podat.
26. To, že je doklad o složení kauce náležitostí návrhu, kterou lze doplnit i po uplynutí lhůty pro podání návrhu, pak odpovídá i jeho charakteru jako v zásadě formální náležitosti, kterou nelze zaměňovat s objektivní skutečností samotného složení kauce podle § 251 odst. 1 zákona. Nelze souhlasit s navrhovatelem v tom, že je to právě předložení dokladu o složení kauce, co má být rozhodným pro posouzení složení kauce. Takový výklad by byl v rozporu s výše uvedenými závěry o nutnosti složit kauci jejím faktickým připsáním na účet Úřadu ve lhůtě pro podání návrhu. Zároveň jde i zde o projev kontinuity právní úpravy kauce jdoucí nad rámec nyní účinného zákona. Ustanovení § 115 odst. 5 ZVZ explicitně stanovilo, že kauce má být ve lhůtě pro doručení návrhu připsána na účet Úřadu. Podle § 114 odst. 3 ZVZ pak náležitostí návrhu byl doklad o složení kauce, přičemž se podle § 114 odst. 10 ZVZ jednalo o náležitost, kterou bylo možné doplnit. Zákonodárce tak zjevně nespatřoval rozpor v požadavku na doložení dokladu o složení kauce s požadavkem na to, aby byla složena jejím připsáním na účet Úřadu ve lhůtě pro doručení návrhu. Nic zároveň nenasvědčuje tomu, že bylo záměrem zákonodárce, aby právní úprava složení kauce podle § 255 odst. 1 zákona (respektive požadavku na předložení dokladu o jejím složení podle § 251 odst. 1 zákona) byla odlišná.
27. K otázce dokladu o složení kauce (respektive k samotnému složení kauce) lze odkázat i na komentářovou literaturu, která se se závěry tohoto rozhodnutí shoduje: „Doklad o složení kauce musí být vždy součástí podaného návrhu, je tedy nezbytné složit kauci v dostatečném předstihu tak, aby ve lhůtě pro doručení návrhu byla převedena na příslušný bankovní účet ÚOHS[3]. ZVZ nevylučuje doplnění dokladu o složení kauce i dodatečně (pouze dokladu o složení kauce, tedy nikoliv až dodatečné složení kauce jako takové), a to ve lhůtě stanovené ze strany ÚOHS.“[4]
28. Závěrem tak lze shrnout, že z ustanovení § 255 odst. 1 zákona vyplývá, že navrhovatel je povinen složit kauci ve lhůtě pro doručení návrhu, přičemž složení kauce představuje její připsání na účet Úřadu. Tento závěr vyplývá nejen z jazykového výkladu předmětného ustanovení, ale i z jeho výkladu teleologického (na jehož užití apeluje navrhovatel) a odpovídá jak účelu předmětného ustanovení, tak záměru zákonodárce. V řešené věci je přitom nespornou skutečností, že k připsání kauce na účet Úřadu došlo až po uplynutí lhůty pro doručení návrhu, tudíž nikoliv v souladu s § 255 odst. 1 zákona. To, že nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona, je podle § 257 písm. c) zákona obligatorním důvodem pro zastavení správního řízení. Zastavení správního řízení napadeným usnesením tak bylo v souladu se zákonem, přičemž vzhledem k obligatornímu charakteru ustanovení § 257 písm. c) zákona Úřad ani neměl možnost postupovat jinak.
K výroku II – návrhu na uložení předběžného opatření
29. V podaném rozkladu se navrhovatel domáhal toho, aby bylo nařízeno předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku do nabytí právní moci rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu. Navrhovatel podal návrh dne 16. 9. 2024. Ke dni podání návrhu bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení ve věci přezkumu úkonů zadavatele. Podle § 246 odst. 1 písm. d) zákona zadavatel nesmí uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku ve lhůtě 60 dnů od zahájení řízení, pokud nebylo správní řízení zastaveno nebo podaný návrh zamítnut. Konec této „blokační lhůty“ v řešené věci připadá na 15. 11. 2024. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí potvrzující usnesení o zastavení správního řízení je vydáno před uplynutím zákazu uzavřít smlouvu podle § 246 zákona, nelze nařízení předběžného opatření, které by zachovalo účel správního řízení o přezkumu úkonů zadavatele, považovat za důvodné. Předseda Úřadu tudíž výrokem II tohoto rozhodnutí návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.
30. Nad rámec důvodů k zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření konstatuji, že Úřad dle oznámení ze dne 23. 10. 2024 zahájil za účelem přezkoumání úkonů zadavatele v souvislosti s veřejnou zakázkou řízení z moci úřední pod sp. zn. ÚOHS-S0852/2024/VZ. Na základě této skutečnosti platí pro zadavatele zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku dle § 246 odst. 2 zákona.
VI. Závěr
31. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, lze dospět k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení. Není současně důvodu k vydání předběžného opatření ve věci. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.
Poučení
Proti výroku I tohoto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
Proti výroku II tohoto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad proti rozhodnutí o předběžném opatření nemá podle § 61 odst. 2 správního řádu odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Mgr. Tomáš Kruták, Revoluční 724/7, 110 00 Praha
2. Mgr. Martina Parusová Zímová, LL.M., Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha
3. ABP HOLDING a.s., Thámova 21/34, 186 00 Praha 8
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pozn.: Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona k okamžiku zahájení zadávacího řízení.
Postup ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2]ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1493.
[3] Zvýrazněno předsedou Úřadu
[4] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1494.
