číslo jednací: 46196/2024/163
spisová značka: R0165/2024
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Tiskárny pro FNHK včetně spotřebního materiálu |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | 269 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. |
| Rok | 2024 |
| Datum nabytí právní moci | 6. 12. 2024 |
| Související rozhodnutí | 38052/2024/500 46196/2024/163 |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0165/2024/VZ Číslo jednací: ÚOHS-46196/2024/163
|
|
Brno 5. 12. 2024
|
V řízení o rozkladu ze dne 24. 10. 2024 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –
- KYOCERA Document Solutions Czech, s.r.o., IČO 05324165, se sídlem Českomoravská 2420/15, 190 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0661/2024/VZ, č. j. ÚOHS-38052/2024/500 ze dne 9. 10. 2024 vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –
- Fakultní nemocnice Hradec Králové, IČO 00179906, se sídlem Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové,
jehož dalším účastníkem je vybraný dodavatel –
- SENTA, spol. s r.o., IČO 48153028, se sídlem Náhon 277/56, 500 09 Hradec Králové,
ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Tiskárny pro FNHK včetně spotřebního materiálu“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 30. 4. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 5. 2024 pod ev. č. Z2024-019586, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2. 5. 2024 pod ev. č. 262378-2024, ve znění pozdějších oprav,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0661/2024/VZ, č. j. ÚOHS-38052/2024/500 ze dne 9. 10. 2024
p o t v r z u j ia podaný rozkladz a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jakožto orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem obdržel dne 16. 8. 2021 návrh navrhovatele – KYOCERA Document Solutions Czech, s.r.o., IČO 05324165, se sídlem Českomoravská 2420/15, 190 00 Praha (dále jen „navrhovatel“).
2. Dnem obdržení předmětného návrhu bylo v souladu s § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Fakultní nemocnice Hradec Králové, IČO 00179906, se sídlem Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Tiskárny pro FNHK včetně spotřebního materiálu“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 30. 4. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 5. 2024 pod ev. č. Z2024-019586, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 2. 5. 2024 pod ev. č. 262378-2024 (dále jen „veřejná zakázka“).
3. Rozhodnutím o výběru dodavatele ze dne 22. 7. 2024 (dále jen „rozhodnutí o výběru dodavatele“) zadavatel rozhodl o výběru dodavatele, kterým se stal dodavatel – SENTA, spol. s r.o., IČO 48153028, se sídlem Náhon 277/56, 500 09 Hradec Králové (dále jen „vybraný dodavatel“).
II. Napadené rozhodnutí
4. Dne 9. 10. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0661/2024/VZ č. j. ÚOHS-38052/2024/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým návrh navrhovatele zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.
5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se Úřad nejprve zabýval rozhodnutím o námitkách. Zhodnotil, že rozhodnutí o námitkách bylo učiněno v souladu s § 245 odst. 1 zákona, tedy že součástí citovaného rozhodnutí o námitkách je odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádřil ke skutečnostem uvedeným stěžovatelem (navrhovatelem) v námitkách, přičemž přestože lze shledat určitou stručnost vyjadřování zadavatele v některých bodech jeho odůvodnění rozhodnutí o námitkách, ve vztahu ke každé části námitek je postihnuto jejich gros, a zdůvodnění, které zadavatel stěžovateli (navrhovateli) poskytl, je dostačující k tomu, aby byla naplněna povinnost zadavatele vymezená v § 245 odst. 1 zákona.
6. Dále se Úřad zabýval rozhodnutím o výběru a posouzením splnění technických požadavků na tiskárnu č. 2. Uvedl mimo jiné, že pokud zadavatel nemá žádné relevantní indicie zpochybňující správnost a úplnost předložených dokladů, nelze zadavateli nic vytknout, pokud konstatuje prokázání splnění podmínek účasti v zadávacím řízení.
7. K parametru času výstupu první kopie Úřad odkázal na vyjádření výrobce Brother CEE GmbH ze dne 18. 6. 2024, ve kterém tento zcela konkrétně a jednoznačně potvrdil, že z režimu „připraveno pro tisk“ tiskárna Brother MFC L-6915DN vytiskne první stranu a shodně i první kopii v čase do 6,7 vteřin. K právě uvedenému pak vybraný dodavatel v rámci objasnění č. 2 doplnil, že z připraveného stavu tiskárna Brother MFC L-6915DN zhotoví první kopii či provede první výtisk dříve než za 6,7 vteřiny, přičemž tento časový údaj je uveden i v produktovém katalogu. Časový údaj o délce 8,7 vteřin rovněž uvedený v produktovém katalogu představuje dle vybraného dodavatele složení více úkonů, nikoli pouze výstup první kopie. Dále Úřad odkázal na vyjádření výrobce Brother CEE GmbH ze dne 30. 8. 2024, kde výrobce upřesnil, že časový parametr 8,7 vteřin zahrnuje soubor úkonů prováděných před započetím samotného tisku kopie a jeho přesná délka je závislá na rozlišení požadované kopie, nicméně při snížení rozlišení v režimu připraveno pro tisk proběhne výstup první kopie do 6,7 vteřiny, přičemž čas výtisku první strany je v režimu připraveno pro tisk shodný jako čas výstupu první kopie. Úřad dodal, že deklarace výrobce nemůže obecně vzato nahrazovat doložení oficiální technické dokumentace k nabízenému plnění, což ovšem neplatí absolutně. Úřad ovšem shledal jako podstatné, že vyjádření vybraného dodavatele a výrobce Brother CEE GmbH korespondují s časovými údaji uvedenými v produktovém katalogu a tyto pouze upřesňují v tom smyslu, že zadavatelem požadovaného času výstupu první kopie v délce 6,7 vteřin daná tiskárna dosahuje za určitých podmínek, resp. v konkrétním specifickém režimu. Pochybnost navrhovatele týkající se časového parametru o délce 8,7 vteřin uvedeného na straně 8 produktového katalogu představuje lehce popsatelnou a zároveň lehce vysvětlitelnou nejasnost, již bylo možné odstranit pouhým objasněním dle § 46 odst. 1 zákona. Pokud jde o skutečnost, že tiskárna č. 2 vybraného dodavatele vytiskne první kopii v čase 6,7 vteřiny v režimu „připraveno pro tisk“, Úřad upozornil, že zadavatel v technické specifikaci ani v jiné části zadávacích podmínek nepožadoval, aby tiskárna dosáhla požadovaného času výstupu první kopie v konkrétním tiskovém režimu, avšak současně ani možnost užití takového tiskového režimu nijak neomezil či nevyloučil. Zadavatel tedy dle Úřadu takovýmto výkladem žádným způsobem nerozšířil, resp. nezměnil technické podmínky vymezující předmět plnění veřejné zakázky.
8. K parametru gramáže papíru u oboustranného tisku Úřad uvedl, že jazykový výklad namítané zadávací podmínky je dle Úřadu zcela jednoznačný a znamená, že zadavatel stanovil pro jím poptávanou tiskárnu č. 2 sérii minimálních technických požadavků, mezi které mj. patří i funkce automatického oboustranného tisku a dále stanovil požadavek na rozmezí gramáže papíru, na který je daná tiskárna schopna tisknout, tj. možnost tisku na papír o gramáži 60 g/m2 – 120 g/m2 a u oboustranného tisku rovněž 60 g/m2 – 120 g/m2. Úřad však neshledal, že by zadavatel v technické specifikaci či v jiné části zadávacích podmínek stanovil, že by potištění obou stran papíru (tzn. oboustranný tisk) o gramáži ve výše specifikovaném rozsahu muselo být docíleno automatickým otočením papíru v dané tiskárně. Jinými slovy řečeno, v případě požadavků zadavatele na funkci automatického oboustranného tisku a možnosti oboustranného tisku na papír o gramáži 60 g/m2 – 120 g/m2 se jedná o dvě samostatné (izolované) technické podmínky. Pokud jde o skutečnost, že v produktovém katalogu je pro automatický oboustranný tisk uvedeno rozmezí gramáže papíru, které neodpovídá požadavkům stanoveným zadavatelem v technické specifikaci pro oboustranný tisk, tato je pro posouzení merita věci Úřadem nepodstatná.
III. Rozklad navrhovatele
9. Dne 24. 10. 2024 podal navrhovatel Úřadu rozklad z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 9. 10. 2024. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
10. Navrhovatel nesouhlasí se závěry Úřadu, který dovodil, že zadavatel při výběru vybraného dodavatele postupoval v souladu se zákonem.
11. Navrhovatel v návrhu namítal, že vybraným dodavatelem nabízená tiskárna č. 2 neplní požadavky zadavatele, nikoli pouze to, že by ze strany zadavatele nebyly dostatečně rozptýleny pochybnosti o nabízené tiskárně, jak uvedl Úřad.
12. Námitky navrhovatele směřují proti dvěma požadavkům zadavatele na tiskárnu č. 2, které podle něho vybraný dodavatel nesplnil, a sice požadavku na čas výstupu první kopie do 7 vteřin a požadavku na gramáž papíru u oboustranného tisku.
13. Co se tedy týče požadovaného času výstupu první kopie, pak navrhovatel opakovaně odkazuje na produktový list k tiskárně č. 2 předložený vybraným dodavatelem, kde je na str. 8 jako čas tisku první kopie uvedeno „[a]ž 8,7 sec. mono“, z čehož dovozuje, že tiskárna tiskne pomaleji, než zadavatel požadoval. Navrhovatel se odmítá ztotožnit s argumentací a závěry Úřadu, dle kterých když zadavatel nepodmínil čas tisku žádným konkrétním režimem, avšak současně ani možnost užití žádného tiskového režimu nijak neomezil či nevyloučil, lze přijmout závěr, že tiskárna č. 2 zadávací podmínky plní (byť je zadavatelem požadovaného času dosaženo v režimu připraveno pro tisk a při snížení rozlišení kopie). Posuzovaná tiskárna dle navrhovatele zadávací podmínky buďto plní, nebo neplní. Zadavatel nikde neumožnil, že by uvedený výstup první kopie bylo možné prokázat taktéž v případě snížení rozlišení dané kopie. Vyjádření výrobce navrhovatel shledává účelovým, neboť výrobce zde může zcela bez rizika a neveřejně garantovat vyšší parametry svých tiskáren za účelem, aby prostřednictvím vybraného dodavatele zajistil odbyt svých výrobků. Pokud zadavatel nestanovil, za jakých podmínek má daná tiskárna dosáhnout času výstupu první kopie, je nezbytné tuto podmínku aplikovat plošně. Jinými slovy, ve funkci kopírky tak musí být výstup první kopie vždy do 7 vteřin. Toto následně dle navrhovatele nelze podmiňovat aktivováním tiskárny do určitého režimu při současném snížení rozlišení kopie.
14. Co se týče požadavku na gramáž papíru u oboustranného tisku, pak se navrhovatel neztotožňuje s výkladem Úřadu, dle kterého nelze propojovat požadavek zadavatele na gramáž papíru u oboustranného tisku a požadavek na možnost oboustranného automatického tisku. Jinými slovy, navrhovatel se nedomnívá, že postačí, pokud nabízená tiskárna umožňuje funkci manuálního oboustranného tisku na papír v rozsahu požadované gramáže. Navrhovatel je naopak toho názoru, že tyto požadavky od sebe nelze izolovat. Je přesvědčen, že zadavatel předpokládá automatický oboustranný tisk, přičemž tento tisk má být prováděn na papír v rozmezí gramáže 60 až 120 g/m2. Navrhovatel tvrdí, že z pohledu funkcionality není pro jakoukoliv tiskárnu rozdíl mezi jednostranným tiskem a tzv. manuálním oboustranným tiskem, neboť manuální oboustranný tisk představuje fakticky jednostranný tisk s upravenou funkcionalitou. Dle navrhovatele zadavatel jasně požaduje, aby tiskárna zvládala tisknout automaticky oboustranně na papír s uvedenou gramáží.
15. Zadavatel měl proto vybraného dodavatele na základě těchto skutečností vyloučit ze zadávacího řízení.
Závěr rozkladu
16. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání a aby současně vyslovil závazný právní názor dle výše uvedeného, jímž bude Úřad při svém novém rozhodování vázán.
Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu
17. Vybraný dodavatel se k rozkladu vyjádřil prostřednictvím přípisu ze dne 31. 10. 2024, který Úřadu doručil dne 1. 11. 2024.
18. Vybraný dodavatel se plně ztotožňuje se závěry Úřadu. Domnívá se, že jeho nabídka splňuje požadavky na tiskárnu č. 2 stanovené zadávacími podmínkami, včetně nyní sporných požadavků na rychlost výstupu první kopie i gramáž papíru oboustranného tisku. I z produktového katalogu (str. 6) k předmětné tiskárně údajně vyplývá, že čas prvního výtisku je až 6,7 sec, čímž je časový požadavek na tisk první stránky splněn. Časový údaj 8,7 sec uvedený v produktovém katalogu na str. 8 má představovat složení více úkonů, nikoli pouze výstup první kopie, což potvrzuje i výrobce – společnost Brother CEE GmbH – ve svém vyjádření ze dne 30. 8. 2024. K požadavku na gramáž papíru u oboustranného tisku vybraný dodavatel připomíná, že zadavatel u gramáže 60 až 120 g/m2 požadoval pouze oboustranný tisk, nikoli oboustranný automatický tisk, přičemž tyto požadavky zadavatele jsou při manuálním oboustranném tisku splněny.
19. Dále vybraný dodavatel ve svém vyjádření spekuluje o skutečných důvodech navrhovatele brojení proti rozhodnutí zadavatele a Úřadu.
20. Vybraný dodavatel navrhuje podaný rozklad zamítnout a napadené rozhodnutí potvrdit.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
21. Zadavatel se k rozkladu vyjádřil prostřednictvím přípisu ze dne 31. 10. 2024, který Úřadu doručil téhož dne.
22. K parametru času výstupu první kopie zadavatel uvádí, že se neztotožňuje s názorem navrhovatele, dle kterého měl mít již z produktového katalogu k tiskárně Brother MFC L-6915DN postaveno najisto, že nabídka vybraného dodavatele nesplňuje požadavek zadavatele. Z obsahu nabídky zadavatel získal pochybnosti, zda nabídka zadávací podmínky splňuje, proto zvolil postup dle § 46 odst. zákona, neboť kdyby tak neučinil, byly by závěry zadavatele chybné a tento postup by vedl k neoprávněnému vyloučení vybraného dodavatele ze zadávacího řízení. K podmínění času na výstup první kopie určitými okolnostmi zadavatel uvádí, že žádné další podmínky nestanovil, a proto není možné, aby bylo na nabízené plnění, ve kterém bude uveden postup či režim k dosažení požadované technické podmínky, pohlíženo jako na nesplňující zadávací podmínky. Naopak, pokud by zadavatel takové nabízené plnění za nesplnění zadávacích podmínek považoval, jednalo by se o změnu zadávacích podmínek.
23. K parametru gramáž papíru u oboustranného tisku zadavatel uvádí, že navrhovatel si výklad jednotlivých požadavků na tiskárnu č. 2 upravuje (vzájemně propojuje) takovým způsobem, který není souladný se zadávacími podmínkami. Zadavatel se ztotožňuje s názorem Úřadu, že z technických parametrů stanovených pro tiskárnu č. 2 nevyplývá žádný konkrétní způsob oboustranného tisku na papír o gramáži 60 g/m2 – 120 g/m2 a výklad navrhovatele není v souladu se zadávacími podmínkami.
24. Zadavatel si ověřil splnění předmětných požadavků i v rámci vlastního uživatelského testování, kterým bylo zjištěno, že tiskárna č. 2 (model Brother MFC L-6915DN) vyhotovila první kopii max. do cca 6,5 vteřiny a zvládla oboustranný tisk s požadovanou gramáží papíru.
25. Zadavatel navrhuje, aby navrhovatelem podaný rozklad byl zamítnut.
IV. Řízení o rozkladu
26. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
27. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž byl přijat následující závěr.
28. Úřad tím, že napadeným usnesením rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo přistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného usnesení.
V. K námitkám rozkladu
K různým výkladům zadávacích podmínek a k § 46 zákona obecně
29. V šetřené věci je jádrem sporu výklad dvou zadávacích podmínek. Zadavatel, vybraný dodavatel a následně i Úřad se přiklonili k možnosti využít jejich širší výklad. Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že výklad zadávacích podmínek uplatněný vybraným dodavatelem (a podporovaný zadavatelem) je přípustný a v souladu se zadávacími podmínkami. Naopak navrhovatel zdůrazňuje potřebu striktnějšího výkladu sporných ustanovení zadávacích podmínek.
30. Rozhodovací praxe v této oblasti je poměrně ustálená a nepodporuje názor navrhovatele, že je nezbytné použít spíše užší než širší výklad. Naopak, dlouhodobě je rozhodováno v tom smyslu, že pokud zadávací podmínky umožňují více výkladů, přednost má ten, který podporuje hospodářskou soutěž. Jinými slovy, upřednostňuje se interpretace výhodná pro dodavatele, a tedy přísnější vůči zadavateli ve smyslu, že zadavatel musí akceptovat spíše více možných řešení než méně. Tuto zásadu ostatně potvrdil i Úřad v napadeném rozhodnutí, kde v bodu 90 odkazoval na svá předchozí rozhodnutí, mimo jiné „[v] pochybnostech je pak třeba zadávací podmínky vykládat k tíži zadavatele, potažmo ve prospěch hospodářské soutěže, v uvedeném kontextu ve prospěch dodavatelů“ (rozhodnutí ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. ÚOHS-S0601/2023/VZ, č. j. 47228/2023/500).
31. Uvedené lze podpořit i judikaturou soudů, např. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 62 Af 41/2012-60 (str. 8 dole – str.9) ze dne 6. 6. 2013 dovodil, že „důsledky nejasností a dvojznačnosti musí jít k tíži zadavatele, nikoli uchazeče“ a „[z]a situace, kdy text zadávací dokumentace za použití shora uvedených argumentů nevylučuje ani výklad zastávaný žalovaným (a zadavatelem), ani výklad zastávaný žalobcem, není třeba se z pohledu přezkumu postupu žalovaného k některému z obou takových výkladů ‚za každou cenu‘ přiklonit. Podstatné je, že oba tyto výklady objektivně mohou přicházet v úvahu, a tedy že zadávací dokumentace připouští rozdílné výklady – oba racionální, logické a možné, nikoli nevěrohodné a absurdní. Pokud přitom objektivně existuje více možných výkladů týkajících se otázky, jak má být nabídka konstruována, […] pak nemůže taková interpretační nejistota stíhat žádného z uchazečů, ale zadavatele samotného“. Citovaný rozsudek potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 8 Afs 44/2013 – 29 ze dne 9. 6. 2014, v jehož bodu 40 Nejvyšší správní soud zopakoval, že „nebylo úkolem stěžovatele se ‚za každou cenu‘ přiklonit k jednomu z nabízených výkladů. Podstatné bylo, že zadávací dokumentace objektivně připouštěla dva rozdílné výklady. Taková interpretační nejistota nemohla stíhat žádného z uchazečů, ale zadavatele samotného“ a v bodu 41 rozsudku doplnil, že „[z]adavateli nic nebránilo, aby se při existenci dvou rozdílných výkladů přiklonil k tomu výkladu, který nevedl k vyloučení uchazeče. Takový výklad by zároveň odpovídal základnímu principu zadávání veřejných zakázek, kterým je maximální zachování soutěžního prostředí s cílem vybrat z co možná nejširšího okruhu nabídek tu nejvhodnější“. Uvedené závěry navazují také na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 86/2008 ze dne 25. 3. 2009 a sp. zn. 2 Afs 87/2008 ze dne 26. 3. 2009.
32. Nakonec lze odkázat na recentní rozhodnutí o rozkladu sp. zn. ÚOHS-R0153/2024/VZ, č. j. ÚOHS-41483/2024/162 ze dne 6. 11. 2024, které řešilo principiálně obdobnou situaci, že zadávací podmínky připouštěly více možných výkladů, pokud jde o technické podmínky předmětu plnění. Zejména lze poukázat na jeho následující obecné závěry: „Dodavatelům při podání nabídky nemusí být na první pohled z textu zadávací dokumentace zřejmé, který výklad zadavatel skutečně preferuje, nicméně průměrný odborně zdatný dodavatel je schopen na základě výkladových metod, které právní řád uznává, dojít k jednomu správnému výkladu požadavku zadavatele. Těmito metodami jsou např. logický, systematický, teleologický výklad. Pokud ani použití těchto metod nevede k získání jednoho výkladu, který jako správný obstojí, zbývá metoda poslední, a tou je výklad tzv. contra proferentem, tedy výklad v neprospěch toho, kdo sporného pojmu použil poprvé, což je zpravidla zadavatel jakožto tvůrce zadávací dokumentace. To znamená, že za takové situace, kdy existuje více výkladových variant, které se výkladem nepodařilo zredukovat na jednu správnou, je namístě zadávací podmínku vyložit tak, že se upřednostní ta z interpretací, která co nejméně omezuje dodavatele, a v důsledku tedy i soutěž o veřejnou zakázku. Zadavatel tak musí akceptovat nabídky, které se řídily kteroukoliv z těchto v úvahu přicházejících interpretací. K problematice intepretace je třeba také uvést, že výklad zadávací dokumentace je vždy záležitost objektivní, která se řídí výše uvedenými pravidly. Jak dodavatelé, tak zadavatel (a nakonec i Úřad) jsou při posuzování obsahu zadávací dokumentace oprávněni a povinni se těmito pravidly výkladu řídit. To zaručuje, že hospodářská soutěž o veřejnou zakázku probíhá na základě zadávací dokumentace relativně objektivně a férově. Z toho také (ve spojení se zásadou profesionality) plyne, že dodavatel je povinen se se zadávací dokumentací ve všech detailech seznámit, zamyslet se nad jejím významem a má-li za to, že jsou zadávací podmínky nezákonné, pak je případně včas (ve lhůtě dle § 242 odst. 4 zákona) zpochybnit podanými námitkami. (…)“ (viz body 32 a 33 citovaného rozhodnutí, tučné zvýraznění doplněno).
33. Z rozhodovací praxe tedy plyne, že pokud je volnější výklad (zde výklad ve prospěch vybraného dodavatele) možný, měl by být přijat. V případě pochybností je totiž nezbytné upřednostnit výklad podporující hospodářskou soutěž. Nejasnosti v zadávacích podmínkách nemohou být nikdy přičítány k tíži dodavatelů.
34. Zajištění hospodářské soutěže o veřejnou zakázku, která se v šetřeném případě projevuje nezúžením okruhu potenciálních dodavatelů a nevyloučením vybraného dodavatele, patří mezi klíčové principy zákona. To odpovídá cíli zákona, kterým je efektivní využívání veřejných prostředků – toho se totiž dosahuje právě uplatněním soutěžních postupů při zadávání veřejných zakázek.
35. Snaha o maximalizaci hospodářské soutěže v zadávacím řízení se velmi konkrétně projevuje právě v § 46 zákona, jak také zmiňuje Úřad v bodu 98 napadeného rozhodnutí, kde uvádí, že „[ú]čelem § 46 zákona a možnosti objasnění nebo doplnění nabídek je mj. skutečnost, aby zadavatel měl možnost vybírat z co největšího množství podaných nabídek, u kterých např. při jejich prvotním posouzení zadavatel nemá najisto postaveno, zda splňují veškeré požadavky“. Stejně tak se například v rozhodnutí o rozkladu sp. zn. ÚOHS-R0069/2021/VZ, č. j. ÚOHS-16074/2021/163/MBr ze dne 2. 6. 2021 konstatuje: „Z citovaných ustanovení zákona, rozhodovací praxe a judikatury správních soudů vyplývá, že zákon v situaci, kdy některý z dodavatelů podá nabídku, která neodpovídá zadávacím podmínkám, dává zadavateli možnost poskytnout takovému dodavateli prostor zhojit vadu nabídky výzvou dle § 46 odst. 1 zákona, pokud jde o situaci, u níž zákon s možností zhojení počítá.“ (bod 51).
36. Ačkoli je aplikace § 46 zákona vždy fakultativní, nelze přisvědčit navrhovateli, když tvrdí, že zadavatel k žádosti o objasnění nabídky vůbec přikročit neměl a měl vybraného dodavatele při zjištění nedostatků jeho nabídky rovnou vyloučit (body 11 a 19 rozkladu). Postupu, který zadavatel zvolil, není co vytknout, neboť byl motivován právě cílem neomezovat zbytečně hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku a zbytečně nevylučovat ze zadávacího řízení dodavatele, jehož nabídka objektivně požadavky zadavatele splňuje (což se nakonec potvrdilo i při testování vzorků). V některých případech praxe dokonce dovozuje, že za určitých okolností by měla být aplikace § 46 zákona povinná, a to v situacích, kdy informace v nabídce na první pohled působí jako chyba nebo zadavatel nemá dostatek informací k posouzení nabídky. I v případech, kdy např. z konkrétní specifikace zboží vyplývá, že zboží zadávací podmínky nesplňuje, je na zadavateli, zda § 46 zákona použije (a nemusí tedy hned dotčeného účastníka zadávacího řízení vylučovat) – viz rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-08458/2020/512/ŠMr, sp. zn. ÚOHS-S0027/2020/VZ ze dne 13. 3. 2020 potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-16053/2020/323/MPe, sp. zn. ÚOHS-R0068/2020/VZ ze dne 1. 6. 2020. Rozhodně tedy nelze zadavateli vyčítat, že postup dle § 46 zákona využil.
37. Otázka, zda v návaznosti na žádost o vysvětlení nabídky dle § 46 zákona nedošlo k její materiální změně (tj. změně nabízeného plnění), je až otázkou navazující. Závěry v ní lze činit až při posouzení konkrétní reakce dodavatele na vznesenou žádost o vysvětlení. Z případného závěru, že dodavatel překročil limity vysvětlení nabídky a podaným vysvětlením nabídku vlastně materiálně změnil, nelze dovozovat, že zadavatel nebyl oprávněn o vysvětlení nabídky dodavatele vůbec žádat.
38. Z výše uvedeného tedy plyne, že Úřad ve svém právním posouzení respektoval zásadu zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí,[1] na níž je zákon postaven, a to jak při výkladu zadávacích podmínek, tak i při posouzení kroků zadavatele při jejich aplikaci (výzva k vysvětlení nabídky a výběr dodavatele).
K námitce týkající se času výstupu první kopie
39. V části „Požadavky na tiskárnu číslo 2 (černobílá multifunkční tiskárna)“ technické specifikace je pro funkci kopírky mj. stanoven požadavek na „[v]ýstup první kopie do 7 vteřin“.
40. Je třeba vyřešit otázku, zda zadávací podmínku, která stanovuje, že tiskárna č. 2 musí ve funkci kopírování dosáhnout výstupu první kopie do 7 vteřin, lze vykládat tak, že je splněna i za specifických podmínek (např. v určitém režimu a při sníženém rozlišení požadované kopie), nebo zda musí být splněna ve všech režimech bez výjimky. Navrhovatel zastává názor, že podmínka by měla být aplikována univerzálně. Tiskárna vybraného dodavatele, jehož výběr navrhovatel napadá, nicméně tuto podmínku splnila pouze v režimu „připraveno pro tisk“ a při sníženém rozlišení požadované kopie. Na výkladu předmětné zadávací podmínky tedy stojí úspěch vybraného dodavatele v zadávacím řízení, jakož i úspěch navrhovatele v řízení správním.
41. Je třeba zdůraznit (jak správně uvedl Úřad), že zadavatel nikde konkrétně nespecifikoval podmínky, za kterých má být technický požadavek na rychlost kopírování splněn. Z jazykového znění a systematického zařazení této technické podmínky vyplývá, že použití konkrétního režimu nebylo zadavatelem výslovně požadováno ani vyloučeno, zadavatel pouze požadoval, aby touto funkcionalitou přístroj disponoval. Pokud jde o výklad logický, navrhovatel nepřinesl žádné argumenty, ze kterých by plynulo, že by interpretace Úřadu byla logicky rozporná se zbytkem zadávací dokumentace. Výklad, který připouští splnění podmínky za použití určitého režimu, je tedy možný. S ohledem na uvedenou rozhodovací praxi Úřadu i soudů je třeba v pochybnostech nutné preferovat co nejširší možný výklad, který podporuje hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku, nikoli výklad, který by dodavatelům kladl překážky.
42. Argumenty navrhovatele jsou oproti tomu veskrze buď jazykové (apel na jednoznačnost vyjádření zadavatele v technické specifikaci), anebo teleologické, tj. zabývají se účelem, který zadavatel stanovením konkrétních zadávacích podmínek sledoval (např. body 13 a 14 rozkladu, kde navrhovatel poukazuje na snížení kvality plnění v případě snížení rozlišení, z čehož plyne, že takový stav by navrhovatel považoval za zadavatelem jistě nechtěný).
43. Úřad nicméně předložil argumenty, o které opřel svůj závěr, že význam zadávací podmínky není vůbec tak jednoznačný, jak jej chápe navrhovatel (srov. bod 83 napadeného rozhodnutí). Proti nim navrhovatel staví prosté tvrzení, že ustanovení zadávací podmínky jednoznačné bylo, resp. vyjadřuje s nimi pouhý nesouhlas (body 11 a 18 rozkladu). Za takových okolností nelze než Úřadu v této otázce přisvědčit. Pokud jde o rovinu teleologickou, tj. zda zadavatel při použití výkladu zastávaného Úřadem obdrží smysluplné plnění, pak je třeba v prvé řadě uvést, že smysl výše popsaného výkladu k tíži zadavatele tkví právě v tom, že zadavatel nese následky případných dílčích jazykových nedokonalostí zadávací dokumentace, které mohou vést k tomu, že dodavatelé pochopí zadávací dokumentaci jinak, než si zadavatel při její tvorbě představoval. K tíži dodavatelů takové nedokonalosti klást nelze. Otázka, co zadavatel spornou zadávací podmínkou skutečně zamýšlel, by byla relevantní pouze tehdy, pokud by to muselo být průměrnému odborně zdatnému dodavateli nade vši pochybnost jasné. Ve zdejším případě tomu tak zaprvé nebylo, zadruhé i sám zadavatel souzní s tím, jak Úřad zadávací dokumentaci vyložil.
44. V otázce výkladu sporné zadávací podmínky je tedy třeba uzavřít, že zadávací dokumentace skutečně připouští, aby byla splněna jen v určitém technickém režimu a při snížení rozlišení. S takto chápanou zadávací podmínkou musí být nabídka vybraného dodavatele poměřována.
45. Navrhovatel tvrdil, že zadavatel se údajně snažil účelově zaměňovat čas prvního výtisku ve funkci tisku a ve funkci kopírování. Dle navrhovatele by měla být rozlišována odlišnost funkcionality tisku oproti funkcionalitě kopírování, která je pracnější, kdy tiskárna musí nejprve dokument naskenovat a až poté jej vytiskne.
46. S uvedeným tvrzením navrhovatele nelze souhlasit. Skutečně nedošlo k zaměňování času prvního výtisku ve funkci tisku a ve funkci kopírování. Vybraný dodavatel pouze odkázal na skutečnost, že údaj (8,7 sec) uvedený v produktovém listu je třeba (volně řečeno) brát s rezervou, a pro účely posouzení souladu s dotčenou zadávací podmínkou je třeba tento údaj nahradit časem 6,7 sec (který mimo jiné odpovídá i času prvního výtisku ve funkci tisk), neboť delší údaj uvedený v produktovém listu zahrnuje více úkonů, a technickou podmínku v podobě času výstupu první kopie do 7 vteřin pak nabízená tiskárna splní, pokud jsou dodrženy určité podmínky (režim připraveno pro tisk a snížení rozlišení požadované kopie). Úřad si byl jistě (jak je patrno z odůvodnění napadeného rozhodnutí, např. bod 79) zcela vědom odlišností funkcionalit tisk a kopírování a tyto funkcionality nezaměňuje, pouze stejně jako zadavatel přijímá vysvětlení vybraného dodavatele (resp. výrobce), že za určitých okolností časové parametry jsou v obou těchto režimech shodné.
47. Navrhovatel rovněž odmítá prohlášení výrobce, protože podle jeho názoru nemůže nahradit údaje uvedené v produktovém listu tiskárny, který objektivně a veřejně deklaruje parametry dosažitelné tímto produktem. Pokud výrobce pouze ad hoc a výhradně pro účely posuzované veřejné zakázky uvádí, že jeho nabízená tiskárna dosahuje vyšších parametrů, považuje navrhovatel toto prohlášení za účelové. V tomto případě může výrobce bez rizika a neveřejně garantovat vyšší parametry svých tiskáren, což by mělo sloužit k podpoře prodeje jeho výrobků prostřednictvím vybraného dodavatele. Je v zájmu každého výrobce jako podnikatele, aby jeho tiskárna měla co nejlepší parametry, které by byly veřejně deklarovány. Navrhovatel nicméně upozorňuje, že výrobce neuvádí, že by šlo o zastaralý parametr, který hodlá upravit ve svých produktových listech.
48. Pokud jde o věrohodnost prohlášení výrobce, pak je nutno setrvat na závěru Úřadu, že není důvod o pravdivosti tvrzení výše jmenovaného výrobce pochybovat, zvláště pokud ani sám navrhovatel nepředložil žádné důkazy ani návrhy na provedení důkazů, jež by tato tvrzení výrobce Brother CEE GmbH zpochybnila (viz bod 79 napadeného rozhodnutí). Ani s vědomím vysoké formalizace procesu zadávání veřejných zakázek totiž nelze rezignovat na předpoklad, že zadavatelé a dodavatelé jednají vůči sobě poctivě, tj. že i zde se uplatní zásady soukromého práva, a to mj. zásada presumpce poctivosti a dobré víry zakotvená v § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
49. K argumentu navrhovatele, že výrobce neprohlašuje, že by se ohledně času výstupu první kopie např. jednalo o zastaralý parametr, který hodlá ve svých produktových listech upravit, je nutno podotknout, že nic takového výrobce tvrdit nemusí, neboť výrobce neprohlašuje, že jeho tiskárna vždy provede výstup první kopie v čase jiném, než uvádí v produktovém listu, ale pouze za určitých podmínek (a to v režimu „připraveno pro tisk“ a za snížení rozlišení kopie), což by pro splnění požadavků zadavatele mělo být dostatečné.
50. Lze dodat, že produktový list je de facto také jiným druhem prohlášení výrobce, a nelze tedy bez dalšího u jednoho druhu presumovat jeho správnost, a u druhého jeho nesprávnost či lživost.
51. Ostatně pravdivost prohlášení výrobce a závěru, že předložená tiskárna splňuje zadávací podmínky, byla v konečném důsledku dokázána provedeným testováním vzorků, které provedl zadavatel a které doložil Protokolem tvořícím přílohu č. 1 Protokolu o posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení IV. V tomto ohledu je také nutno uvést na pravou míru závěry uvedené v bodě 95 napadeného rozhodnutí, kde Úřad dovozoval, že testování vzorků bylo nadbytečné. S takovým závěrem nelze souhlasit už proto, že zadavatel si testování vzorků vyhradil již v bodu 9 zadávací dokumentace, kde stanovil, že „v souladu s § 104 písm. a) zákona bude od vybraného dodavatele jako další podmínku pro uzavření smlouvy požadovat k nabízenému zboží předložení nabízených druhů tiskáren vztahujících se k předmětu plnění veřejné zakázky“ a dále že „[p]okud kontrolou přeložených vzorků bude zjištěn rozpor mezi požadavky uvedenými v zadávací dokumentaci a zjištěnou skutečností, vyhrazuje si zadavatel vyloučit vybraného dodavatele z další účasti v zadávacím řízení“. Zadavatel předmětnou tiskárnu tedy otestovat musel, a tím spíše se toto testování jevilo jako relevantní, když v průběhu zadávacího řízení vyvstala nutnost objasňovat nabídku vybraného dodavatele z hlediska jejího souladu se zadávacími podmínkami. Přestože Úřad v této dílčí otázce nepřijal správný závěr, je třeba akcentovat, že to nemění nic na správných závěrech Úřadu v tom ohledu, že zadavatel nepochybil a návrh navrhovatele je nutno zamítnout.
52. Nad rámec výše uvedeného lze odkázat na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0296/2017/VZ-27203/2017/541/Sla ze dne 18. 9. 2017, ve kterém byla taktéž šetřena zakázka na nákup tiskáren, a kde bylo Úřadem konstatováno, že zadavatel pochybil, pokud bez dalšího pro účely splnění technických podmínek převzal údaje uvedené v produktových listech, které nekorespondovaly s požadavky zadavatele uvedenými v zadávací dokumentaci, a na základě nich dodavatele vyloučil, aniž by dotčeného dodavatele vyzval k objasnění (ačkoli v odkazovaném případě produktové listy netvořily přímo část nabídky, byly jen veřejně dostupné a dodavatel nabízel tiskárny oproti parametrům v produktovém listu technicky upravené tak, aby vyhovovaly zadávacím podmínkám).
53. K tvrzení navrhovatele (na které navrhovatel odkazuje v rozkladu, aniž by ho však podpořil novými argumenty), že připuštění, aby k výstupu první kopie došlo do 7 vteřin pouze v určitém režimu, je novou zadávací podmínkou, lze odkázat na bod 83 napadeného rozhodnutí, kde Úřad konstatoval, že „obsahem dotčené technické podmínky je požadavek zadavatele, aby výstup první kopie proběhl v určitém časovém úseku, přičemž je nerozhodné, zda postup, kterým požadovaného času nabízená tiskárna číslo 2 dosáhne, bude nazván ‚v režimu připraveno pro tisk‘, ‚z připraveného stavu‘ či pokud nebude pojmenován vůbec. Zadavatel tedy žádným způsobem nerozšířil, resp. nezměnil technické podmínky vymezující předmět plnění veřejné zakázky, pokud akceptoval objasnění nabídky č. 2, ve kterém vybraný dodavatel objasnil pochybnosti zadavatele ohledně technických parametrů tiskárny Brother MFC L-6915DN týkajících se času výstupu první kopie za pomoci výkladu, který zadávací podmínky ve své komplexnosti umožňují“.
54. Vzhledem ke všemu výše uvedenému lze tedy uzavřít, že vybraný dodavatel předmětnou zadávací podmínku splnil, byť času výstupu první kopie v požadovaném čase dosáhl za použití specifického režimu tiskárny, neboť v pochybnostech je nutno dát přednost výkladu, který je ve prospěch hospodářské soutěže.
K námitce týkající se požadavku na gramáž u oboustranného tisku
55. Další spornou otázkou je, zda je nutno propojovat technické požadavky na automatický oboustranný tisk a na možnost oboustranného tisku na papír o gramáži 60-120 g/m2, tedy zda i u automatického oboustranného tisku zadavatel požadoval možnost tisknout na papír o gramáži 60-120g/m2. Jinak řečeno, je třeba vyřešit otázku, zda je nutno požadavek zadavatele na použitelnou gramáž papíru 60-120g/m2 vztahovat i na automatický tisk, resp. zda nabídka vybraného dodavatele splňuje zadávací podmínky, pokud jím nabízená tiskárna umožňuje automatický oboustranný tisk, avšak pouze na papír o gramáži 60-105 g/m2 a vedle toho nabízená tiskárna umožňuje oboustranný (manuální, nikoli automatický) tisk na papír o zadavatelem požadované gramáži 60-120g/m2.
56. V části „Společné požadavky na tiskárnu číslo 1, 2“ technické specifikace je mj. stanoveno, že nabízená tiskárna musí mj. splňovat následující parametry:
• „[a]utomatický oboustranný tisk
• […]
• možnost tisku na papír o gramáži 60 - 120 g/m2, oboustranný tisk 60 - 120 g/m2.“
57. Úřad v napadeném rozhodnutí uzavřel, že lze požadavek zadavatele na oboustranný tisk na papír o gramáži 60-120 g/m2 interpretovat tak, že se jedná o izolovaný požadavek, který je možno vykládat způsobem, jak uvádí vybraný dodavatel, a sice, že dle zadavatelem koncipované technické specifikace postačí, pokud nabízená tiskárna umožňuje funkci manuálního oboustranného tisku na papír v rozsahu požadované gramáže. Takový závěr navrhovatel rozporuje. Dle navrhovatele zadavatel požaduje tisk na papír o určité gramáži a zároveň chce, aby tiskárna umožňovala automatický oboustranný tisk, z čehož mu vyplývá, že zadavatel předpokládá automatický oboustranný tisk, přičemž tento tisk má být prováděn na papír v rozmezí gramáže 60-120 g/m2. Podle navrhovatele proto nelze tvrdit, že by požadavek na gramáž a automatický oboustranný tisk byly na sobě nezávislé. Dále podotýká, že z pohledu funkcionality není pro jakoukoliv tiskárnu rozdíl mezi jednostranným tiskem a tzv. manuálním oboustranným tiskem, neboť manuální oboustranný tisk představuje fakticky jednostranný tisk s upravenou funkcionalitou.
58. S ohledem na strukturu Přílohy č. 3 zadávací dokumentace – Technická specifikace je však nutno uvést, že nic nenasvědčuje tomu, že by se měly požadavky na automatický oboustranný tisk a gramáž papíru jakkoli propojovat. Požadavek na automatický oboustranný tisk je uveden v samostatné odrážce, a požadavek na gramáž papíru u oboustranného tisku je uveden o několik odrážek níže (vše na str. 3). Pokud by zadavatel skutečně trval na určité gramáži papíru i u automatického oboustranného tisku, vyvstává otázka, proč tyto požadavky zadavatel neuvedl společně v jedné odrážce, či proč jednoduše nedefinoval podmínku jako „automatický oboustranný tisk na papír o gramáži…“. Jazykové i systematické argumenty tedy hovoří ve prospěch stanoviska Úřadu. Logický rozpor takového stanoviska se zbytkem zadávací dokumentace rovněž shledat nelze.
59. Pokud navrhovatel namítá, že pokud bychom přijali výklad, který tyto požadavky izoluje od sebe, vzniká nelogická situace, kdy by nabízená tiskárna sice mohla oboustranně tisknout, ale ne na zadavatelem požadovaný papír, a takový výklad by popíral smysl a účel zadávací dokumentace jako celku, pak jde opět spíše o argument teleologický (tj. že zadavatel nedostane to, co zjevně chtěl). K tomu je nutno připomenout, že z ničeho nevyplývá, že by zadavatel musel požadovat určitou gramáž papíru i u oboustranného automatického tisku. Ze zadávací dokumentace jasně vyplývá pouze to, že zadavatel měl jisté požadavky na gramáž papíru u oboustranného tisku, avšak nic nesvědčí proti tomu, že by se tento požadavek nedal splnit dodržením této gramáže u oboustranného manuálního tisku. Postavení této zadávací podmínky v textu ani její konkrétní znění totiž nijak neimplikovalo, že by požadavek tisku na papír o určité gramáži měl být propojován s požadavkem na automatický oboustranný tisk.
60. Pokud bychom nicméně připustili možnost takového výkladu, kterého se domáhá navrhovatel (že požadavky nelze oddělovat), nemůžeme rozhodně nepřipustit výklad takový, kdy jsou požadavky brány odděleně. A pokud existuje výkladů více, pak ve světle výše uvedené rozhodovací praxe musíme upřednostnit výklad širší, který je ve prospěch hospodářské soutěže a dodavatelů, neboť zadávací podmínky připouštějící více různých výkladů musí vždy jít pouze k tíži zadavatele. Je to zadavatel, kdo musí nést riziko, že vinou ne zcela dokonale formulované technické specifikace neobdrží to, co zamýšlel nakoupit. Otázka, co zadavatel spornou zadávací podmínkou skutečně zamýšlel, by byla relevantní pouze tehdy, pokud by to muselo být průměrnému odborně zdatnému dodavateli nade vši pochybnost jasné. Ve zdejším případě tomu tak zaprvé nebylo, zadruhé i sám zadavatel souzní s tím, jak Úřad zadávací dokumentaci vyložil.
61. Ačkoli totiž oboustranný manuální tisk představuje fakticky jednostranný tisk s upravenou funkcionalitou (jak argumentuje navrhovatel), jde o existující, samostatně uváděný pojem s vlastním obsahem. Pokud tiskárna nedisponuje automatickým oboustranným tiskem, pořád může nabízet funkcionalitu „oboustranný tisk“, která spočívá v tom, že uživatel zadá pokyn k tisku, přičemž tiskárna vytiskne nejdříve liché strany, poté uživatele vyzve k přeložení papíru do příslušného zásobníku a poté vytiskne sudé strany (aniž by to všechny tyto pokyny uživatel musel činit samostatně a odděleně). Není tedy vůbec zcestnou myšlenka, že zadavatel měl požadavky na gramáž pouze u (jakéhokoli) oboustranného tisku, aniž by tyto požadavky musel vztahovat současně na tisk oboustranný automatický, neboť i takovýto oddělený požadavek dává smysl (zadavatel chtěl docílit oboustranně potištěného papíru o určité gramáži, aniž by určoval, zda toho má být dosaženo automatickým otočením papíru v tiskárně). Pokud je tedy takovýto výklad přípustný, musí být upřednostněn před přísným výkladem navrhovatele, neboť výklad navrhovatele by omezoval hospodářskou soutěž.
62. V otázce výkladu sporné zadávací podmínky je tedy třeba uzavřít, že zadávací dokumentace skutečně připouští nabídnout tiskárnu, která oboustranný tisk na papír v zadavatelem požadované gramáži 60-120 g/m2 zvládá pouze v režimu manuálního oboustranného tisku. S takto chápanou zadávací podmínkou musí být nabídka vybraného dodavatele poměřována.
63. Z produktového katalogu k tiskárně 2, který byl součástí nabídky vybraného dodavatele, se na str. 7, pod nadpisem „Manipulace s papírem“ podává následující:
„Typ média a hmotnost
Standardní zásobník
Kancelářský papír, hlavičkový papír, barevný papír, tenký papír, recyklovaný papír, tlustý papír 60–163 g/m2
Deskový podavač
Kancelářský papír, hlavičkový papír, barevný papír, tenký papír, tlustý papír, tlustší papír, recyklovaný papír, hrubý papír, štítek, obálka, tenká obálka tlustá obálka 60–230 g/m2
ADF
Kancelářský a recyklovaný papír 64–90 g/m2
Automatický oboustranný tisk
Kancelářský papír, hlavičkový papír, barevný papír, tenký papír, recyklovaný papír 64–105 g/m2“
64. Z uvedeného je zřejmé, že nabízená tiskárna jednak zvládá automatický oboustranný tisk na běžný kancelářský papír. Ten má obvykle gramáž okolo 80 g/m2. Bude-li zadavatel chtít případně tisknout na těžší papír, což lze hodnotit jako činnost méně frekventovanou, než je tisk na běžný kancelářský papír, bude moci využít buď standardního zásobníku nebo deskového podavače. Obdobně viz bod 93 napadeného rozhodnutí. Vše z výše uvedeného odpovídá stanovenému požadavku zadavatele, jak byl výše interpretován.
65. Nadto si zadavatel tiskárnu sám otestoval s výsledkem, že tiskárna požadavek na gramáž při oboustranném tisku splňuje. Z protokolu o posouzení nabídek (část IV, příloha položky 23 ve spise) ovšem nevyplývá, jestli zadavatel testoval manuální nebo automatický oboustranný tisk. Předmětná část protokolu obsahuje následující:
(…)
To však nic nemění na tom, že při výkladu sporné zadávací podmínky ve prospěch hospodářské soutěže tiskárna nabízená vybraným dodavatelem obstojí.
66. Vzhledem ke všemu výše uvedenému lze tedy uzavřít, že vybraný dodavatel předmětné zadávací podmínky splnil, když nabídl tiskárny schopné automatického oboustranného tisku a zároveň schopné provádět oboustranný tisk na papír o dané gramáži, neboť ze zadávací dokumentace skutečně neplyne, že by se tyto požadavky měly nutně propojovat.
K námitce, že navrhovatel nenamítal pouhé nedostatečné rozptýlení pochybností o nabízené tiskárně
67. Navrhovatel v rozkladu uvádí, že namítal to, že vybraným dodavatelem nabízená tiskárna neplní technické požadavky zadavatele pro tiskárnu č. 2, nikoliv pouze to, že ze strany zadavatele nebyly dostatečně rozptýleny pochybnosti o této tiskárně.
68. K tomu je nutno uvést, že případná drobná nepřesnost formulace této otázky Úřadem v napadeném rozhodnutí (bod 69) nemá v tomto případě na nic vliv, neboť materiálně se Úřad opravdu zabýval přezkumem toho, co navrhovatel požadoval, a tedy tím, zda vybraným dodavatelem nabízená tiskárna skutečně objektivně splňuje požadavky zadavatele na tiskárnu č. 2.
Shrnutí
69. V nynějším případě bylo předmětem sporu, zda tiskárna vybraného dodavatele splnila požadavek zadavatele na čas výstupu první kopie a požadavek na možnou gramáž papíru u oboustranného tisku. Dle navrhovatele bylo třeba příslušná ustanovení zadávací dokumentace vyložit přísnějším způsobem, výsledkem čehož by bylo, že tyto požadavky vybraný dodavatel nesplnil. Předmětná ustanovení ovšem při použití standardních výkladových metod umožňovala i výklad mírnější. V jeho světle nabídka vybraného dodavatele obstála. Tento výklad Úřad v souladu s pravidlem výkladu k tíži zadavatele správně použil. V důsledku toho Úřad návrh správně a v souladu se zákonem zamítl.
VI. Závěr
70. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, nebyly shledány důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. KYOCERA Document Solutions Czech, s.r.o., se sídlem Českomoravská 2420/15, 190 00 Praha
2. Fakultní nemocnice Hradec Králové, se sídlem Sokolská 581, 500 05 Hradec Králové
3. SENTA, spol. s r.o., se sídlem Náhon 277/56, 500 09 Hradec Králové
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
