číslo jednací: 08671/2025/500
spisová značka: S0049/2021/VZ

Instance	I.
Věc	Spolupráce při poskytování služeb pultu centralizované ochrany a zajištění přenosu signálů z objektů připojovaných na pult centralizované ochrany za účelem zajišťování reakce výkonných složek
Účastníci	Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy
Typ správního řízení	Veřejná zakázka
Výrok	§ 257 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb. § 254 odst. 6 zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 3 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb.
Rok	2021
Datum nabytí právní moci	22. 3. 2025
Související rozhodnutí	11616/2021/500/AIv 13106/2021/510/MKo 18769/2021/161/ZSř 08671/2025/500
Dokumenty	2021_S0049_1.pdf 666 KB

Spisová značka: ÚOHS-S0049/2021/VZ

Číslo jednací: ÚOHS-08671/2025/500

Brno 6. 3. 2025

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění[1], v řízení o přestupcích zahájeném dne 8. 2. 2021 z moci úřední, jehož účastníkem je

obviněný – Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, IČO 70886288, se sídlem Sokolská 1595/62, Nové Město, 120 00 Praha, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 15. 2. 2021 společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, a ve věci uložení sankce za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) citovaného zákona v souvislosti se smlouvou na koncesi, jejímž předmětem je spolupráce při poskytování služeb pultu centralizované ochrany a zajištění přenosu signálů z objektů připojovaných na pult centralizované ochrany za účelem zajišťování reakce výkonných složek na území hl. m. Prahy, uzavřenou dne 31. 1. 2019 mezi jmenovaným obviněným a společností – PATROL group s.r.o., IČO 46981233, se sídlem Romana Havelky 4957/5b, 586 01 Jihlava,

rozhodl takto:

Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0049/2021/VZ, které bylo zahájeno z moci úřední dne 8. 2. 2021 ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, obviněným – Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, IČO 70886288, se sídlem Sokolská 1595/62, Nové Město, 120 00 Praha – tím, že jmenovaný obviněný nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 citovaného zákona ve spojení s § 176 odst. 1 citovaného zákona, když dne 31. 1. 2019 uzavřel smlouvu na koncesi, jejímž předmětem je spolupráce při poskytování služeb pultu centralizované ochrany a zajištění přenosu signálů z objektů připojovaných na PCO za účelem zajišťování reakce výkonných složek na území hl. m. Prahy, se společností – PATROL group s.r.o., IČO 46981233, se sídlem Romana Havelky 4957/5b, 586 01 Jihlava – mimo zadávací řízení, a tedy předmětnou koncesi nezadal v koncesním řízení nebo v jiném v úvahu připadajícím druhu zadávacího řízení podle § 55 citovaného zákona, ačkoliv se jednalo o koncesi, jejíž předpokládaná hodnota je vyšší než 20 000 000 Kč bez DPH, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele, se podle § 257 písm. f) citovaného zákona zastavuje, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 citovaného zákona.

II.

Za spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, o němž bylo rozhodnuto výrokem II. rozhodnutí č. j. ÚOHS-11616/2021/500/AIv ze dne 6. 4. 2021, který nabyl právní moci dne 9. 6. 2021, a kterého se obviněný – Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, IČO 70886288, se sídlem Sokolská 1595/62, Nové Město, 120 00 Praha – dopustil tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 254 odst. 6 citovaného zákona, když Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0091/2019/VZ ve věci návrhu ze dne 28. 2. 2019 na uložení zákazu plnění smlouvy na koncesi, jejímž předmětem je poskytování služeb pultu centralizované ochrany a zajištění přenosu signálů z objektů připojovaných na pult centralizované ochrany za účelem zajištění reakce výkonných složek na území hl. m. Prahy, uzavřené dne 31. 1. 2019 mezi jmenovaným obviněným a společností – PATROL group s.r.o., IČO 46981233, se sídlem Romana Havelky 4957/5b, 586 01 Jihlava – nedoručil své vyjádření k návrhu navrhovatele – M connections s.r.o., IČO 26432595, se sídlem Na horce 159/1, Březiněves, 182 00 Praha 8 – ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu, tedy nejpozději do 11. 3. 2019, ale učinil tak až dne 15. 3. 2019, a v důsledku toho ani nesdělil důvody, pro něž při uzavírání výše uvedené smlouvy nepostupoval v zadávacím řízení, se jmenovanému obviněnému podle § 268 odst. 3 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění – ukládá

pokuta ve výši 5 000 Kč (pět tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, v rozhodném znění, se obviněnému – Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, IČO 70886288, se sídlem Sokolská 1595/62, Nové Město, 120 00 Praha – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. UZAVŘENÍ SMLOUVY

1. Obviněný – Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, IČO 70886288, se sídlem Sokolská 1595/62, Nové Město, 120 00 Praha, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 15. 2. 2021 společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1 (dále též „obviněný“ nebo „zadavatel“) – uzavřel dne 31. 1. 2019 Smlouvu o spolupráci (dále jen „smlouva o PCO“), jejímž předmětem je spolupráce při poskytování služeb pultu centralizované ochrany (dále jen „PCO“) a zajištění přenosu signálů z objektů připojovaných na PCO za účelem zajišťování reakce výkonných složek na území hl. m. Prahy, se společností – PATROL group s.r.o., IČO 46981233, se sídlem Romana Havelky 4957/5b, 586 01 Jihlava (dále jen „PATROL group“).

II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH

Správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0091/2019/VZ

3. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté, obdržel dne 28. 2. 2019 návrh navrhovatele – M connections s.r.o., IČO 26432595, se sídlem Na horce 159/1, Březiněves, 182 00 Praha 8 (dále jen „M connections“) – z téhož dne na uložení zákazu plnění smlouvy o PCO.

4. Dnem 28. 2. 2019, kdy Úřad předmětný návrh obdržel, bylo podle § 249 zákona ve spojení
s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy o PCO vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0091/2019/VZ (dále jen „správní řízení S0091/2019“).

5. Oznámením ze dne 5. 3. 2019 Úřad uvědomil o zahájení správního řízení účastníky řízení. V jmenovaném oznámení, které bylo obviněnému doručeno dne 6. 3. 2019, Úřad obviněného mj. upozornil, že je podle § 254 odst. 5 zákona povinen doručit Úřadu do 10 dnů od doručení návrhu všechny dokumenty obsahující zadávací podmínky a dokumentaci o zadávacím řízení, a pokud nepostupuje v zadávacím řízení nebo postupuje v zadávacím řízení, které nevyžaduje pro zahájení uveřejnění oznámení nebo výzvy, že je povinen sdělit Úřadu ve stejné lhůtě důvody pro takový postup. Úřad obviněného také upozornil na povinnost zadavatele podle § 254 odst. 6 zákona Úřadu ve lhůtě podle § 254 odst. 5 zákona rovněž doručit své vyjádření k návrhu.

6. Dne 15. 3. 2019 Úřad prostřednictvím datové schránky obdržel vyjádření obviněného z téhož dne, v němž obviněný mj. uvedl, že smlouvu o PCO nezadával v zadávacím řízení, sdělil důvody tohoto postupu, a k podání přiložil dokumenty související s jeho postupem při uzavírání smlouvy o PCO.

Podnět k prošetření postupu obviněného

7. Úřad příslušný podle § 248 zákona obdržel dne 7. 7. 2020 podnět týkající se postupu obviněného při uzavírání smlouvy o PCO, který pisatel podnětu na základě výzvy Úřadu ze dne 21. 7. 2020 následně doplnil přípisem ze dne 24. 7. 2020.

III. PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH

8. Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění z předložených materiálů za dostatečná a považoval za prokázané, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) a e) zákona, zahájil postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a podle § 150 odst. 1 správního řádu, řízení o přestupcích z moci úřední vydáním příkazu
č. j. ÚOHS-04824/2021/500/AIv ze dne 8. 2. 2021 (dále jen „příkaz“). Dnem 8. 2. 2021 bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 správního řádu a § 90 odst. 1 zákona o přestupcích ve spojení s § 150 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení o přestupcích z moci úřední.

9. Příkaz, kterým Úřad rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona (výrok I. příkazu) a dvou přestupků podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona (výrok II. a III. příkazu), a současně obviněnému byla za spáchání těchto přestupků uložena pokuta ve výši 220 000 Kč (výrok IV. příkazu), byl obviněnému doručen dne 9. 2. 2021.

10. Účastníkem řízení o přestupcích je podle § 256 zákona obviněný.

11. Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 16. 2. 2021 odpor z téhož dne. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

12. Obviněný v odporu uvedl, že dle jeho názoru Úřad nesprávně vyhodnotil skutkový a právní stav, což způsobuje nezákonnost příkazu, a že odpor podává v plném rozsahu proti jeho výrokům I. až IV.

Další průběh řízení o přestupcích

13. Usnesením ze dne 17. 2. 2021 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

14. Dne 24. 2. 2021 Úřad obdržel vyjádření obviněného z téhož dne (dále jen „vyjádření obviněného ze dne 24. 2. 2021“).

Vyjádření obviněného ze dne 24. 2. 2021

15. Obviněný úvodem svého vyjádření rekapituluje dosavadní průběh správního řízení. V další části vyjádření obviněný shrnuje skutkový stav případu. Konkrétně k tomu uvádí, že
s ohledem na relevantní právní úpravu poskytuje majitelům budov na území hlavního města Prahy (dále jen „Praha“) službu dálkového požárního dozoru k zajištění pohotového zásahu hasičského záchranného sboru v případě požáru (dále též „služba PCO“). Po technické stránce je dle obviněného nutné zajistit propojení elektrické požární signalizace (dále jen „EPS“) instalované v těchto budovách na PCO, který je umístěn v prostorách obviněného; za tímto účelem obviněný uzavírá smlouvy se specializovanými subjekty, které právě tuto technickou stránku zajišťují. Mezi tyto subjekty patří dle obviněného PATROL group a M connections, se kterým obviněný uzavřel smlouvu o podmínkách připojení zařízení EPS na operační středisko ze dne 28. 7. 2004.

16. Obviněný dle svého vyjádření na konci října 2018 přistoupil k výpovědi smlouvy
s M connections, přičemž výpovědní doba měla uplynout dne 1. 11. 2021. S ohledem na zájem o zajištění kontinuity poskytovaných služeb a také nahrazení již poměrně zastaralého systému moderním řešením obviněný dle svého tvrzení přistoupil k oslovení PATROL group, vycházel přitom z dobrých zkušeností hasičských záchranných sborů (dále jen „HZS“) jiných krajů s tímto poskytovatelem technického řešení i z komunikace s touto společností z roku 2015, v rámci níž mu byly prezentovány výhody jí používaného systému.

17. Obviněný uvádí, že PATROL group již tehdy na základě odhadu počtu uživatelů indikovala, že v rámci tohoto technického řešení po dobu předpokládané platnosti smlouvy nepřesáhne její předpokládaný příjem hodnotu 20 mil. Kč. S ohledem na výše uvedené skutečnosti ke konci roku 2018 obviněný oslovil PATROL group k jednání o možné spolupráci. Obviněný uvádí, že si nejprve vyžádal informace k ověření, že dříve indikované podmínky stále platí, chtěl však znát i konkrétní detaily týkající se ceny služeb pro koncové uživatele a zdůvodnění dříve navrhované délky uzavírané smlouvy. Činil tak dle svého tvrzení z opatrnosti pro případ, že by uzavíraná smlouva mohla skutečně naplňovat znaky koncese. Pro tyto účely PATROL group předložil i informace o počtu současných objektů využívajících službu připojení na PCO na území Prahy (k čemuž odkázal na dokumenty ze spisu vedeného ve správním řízení S0091/2019). Obviněný dále podotýká, že předchozí smlouva s M connections nebyla uzavírána jako koncese, zároveň byla značně nevýhodná, když obsahovala například ujednání o údajné exkluzivitě a současně byla nastavena tak, že obviněný nemohl odmítnout připojení případného dalšího objektu na PCO (tedy rozhodnout se na základě priorit řešení požární bezpečnosti a s vědomím omezených kapacit, zda nového uživatele akceptuje či nikoli). Celý postup v této věci byl dle obviněného snahou narovnat podmínky zajišťování této služby a najít řešení, které by odpovídalo potřebám uživatelů, a to na základě srovnání dostupných řešení.

18. Dle obviněného PATROL group předložila kalkulaci předpokládaných výnosů (k čemuž obviněný odkazuje na dokumenty ze spisu správního řízení S0091/2019) a zároveň podrobně zdůvodnila, jak došla k předpokládanému počtu připojených koncových zákazníků
v jednotlivých letech, a proč, s ohledem na postupné zavádění systému v rámci tříleté výpovědní doby navrhovatele a odhadovaný nárůst přírůstku uživatelů v následujících letech, předpokládá uzavření smlouvy na 10 let. Základem kalkulace byl dle obviněného počet objektů využívajících tyto služby v dané době, kdy obviněný vycházel z toho, že portfolio připojených objektů se mění jen pozvolna. I s ohledem na zkušenosti s M connections, který si ve smlouvě vymínil, že v případě výpovědi mu obviněný uhradí zůstatkovou hodnotu PCO, a to i po více než 17 letech, si byl obviněný dle svého tvrzení vědom toho, že k návratnosti vložené investice bude docházet postupně, čemuž dle obviněného odpovídala i indikovaná předpokládaná délka smlouvy. Současně si obviněný dle svých slov v rámci smluvních ujednání zajistil možnost odmítnout připojení dalšího objektu, pokud se tak po zvážení priorit rozhodne. Obviněný uvádí, že s ohledem na tyto skutečnosti vyzval PATROL group k předložení nabídky, kterou obdržel dne 27. 12. 2018, stejným způsobem vyzval k podání nabídky i dalšího provozovatele – společnost AEC Novák. Obviněný uvádí, že s ohledem na to, že od společnosti AEC Novák ve stanoveném termínu nabídku neobdržel, uzavřel smlouvu o PCO s PATROL group. Obviněný dále odkazuje na podklady shromážděné v rámci správního řízení S0091/2019 týkající se postupu obviněného při uzavření smlouvy o PCO a výpočtu předpokládané hodnoty koncese. Dále k tomu obviněný uvádí, že vzhledem k průběhu správního řízení S0091/2019 a k zjištěným skutečnostem, zejména výraznému meziročnímu nárůstu počtu připojených objektů v roce 2019, který byl zjištěn na základě dodatečných informací od M connections (kdy obviněný neměl smluvně možnost odmítnout připojení dalších objektů, přičemž M connections dle obviněného držel značnou část objektů v tzv. zkušebním provozu a současně v roce 2019 začal rapidně akvírovat další uživatele) se obviněný rozhodl k ukončení smlouvy o PCO Dohodou o ukončení smlouvy o spolupráci ke dni 19. 8. 2019 a přistoupil k řešení situace uzavřením nové smlouvy na základě nově dostupných informací.

19. V další části svého vyjádření se obviněný vyjadřuje k předpokládané hodnotě koncese. Obviněný k tomu uvádí, že podle čl. VI. bodu 1 smlouvy o PCO byla PATROL group oprávněna se zákazníky uzavírat v zastoupení obviněného smlouvy, v nichž je sjednána „odměna, která náleží společnosti PATROL za provoz služeb PCO“ ve výši 400 Kč bez DPH měsíčně.
V témže bodu smlouvy byla dle obviněného současně společně s odměnou za služby PATROL group sjednána i „částka nákladů HZS za plnění smlouvy s uživateli“, jejíž výše je stanovena dle části II sbírky interních aktů. Dle obviněného je i z čl. VI. bodu 4 smlouvy o PCO zřejmé, že částku za služby dálkového požárního dozoru poskytované zákazníkům přímo obviněným ve výši 3 135 Kč bez DPH je PATROL group oprávněna zákazníkům fakturovat v zastoupení obviněného, přičemž tuto částku je následně povinna poukázat na účet obviněného, neboť se jedná o odměnu za služby poskytované přímo obviněným. Obviněný upozorňuje na to, že na základě smlouvy uzavřené mezi ním a PATROL group vznikají vzájemná práva a povinnosti rovněž i zákazníkům a obviněnému. Tomuto smluvnímu nastavení tedy plně odpovídal i způsob hrazení odměny, kdy byly dle obviněného jasně odděleny částky hrazené za služby PATROL group a za služby poskytované obviněným. Dle obviněného však Úřad za relevantní příjmy, s nimiž je nutno kalkulovat při výpočtu předpokládané hodnoty koncese, považuje obě výše specifikované platby, a to i přesto, že druhou částku by PATROL group fakturovala v zastoupení obviněného, v rozsahu a dle pokynů obviněného a na základě smluvního vztahu, který má sám obviněný se zákazníky.

20. Dle obviněného se Úřad odvolává na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0223/2019/VZ (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“), v němž se předseda Úřadu zabýval výpočtem předpokládané hodnoty koncese ze smlouvy o spolupráci ze dne 19. 8. 2019 uzavřené mezi obviněným a PATROL group teprve v návaznosti na ukončení této smlouvy. Dotčené závěry předsedy Úřadu ohledně výpočtu hodnoty koncese tedy vyšly dle obviněného najevo později a v souvislosti s jinou smlouvou. Přitom prvostupňové rozhodnutí Úřadu v této další věci sp. zn. ÚOHS-R0223/2019/VZ[2] dle obviněného potvrdilo správnost postupu obviněného při výpočtu hodnoty nové smlouvy, přičemž Úřad dle obviněného mj. výslovně konstatoval, že příjmy obviněného z plnění smlouvy HZS nejsou do hodnoty koncese započítávány. Dle obviněného byly závěry předsedy Úřadu týkající se stanovení hodnoty koncesní smlouvy ohledně této další smlouvy minimálně velmi překvapivé.

21. Dále k tomu obviněný uvádí, že Úřad na základě rozhodnutí předsedy Úřadu nyní zpětně i ve vztahu ke smlouvě o PCO dovozuje, že celou částku 3 535 Kč bez DPH (3 135 Kč + 400 Kč), kterou odvádějí/fakturují zákazníci na základě smlouvy uzavřené s PATROL group, lze považovat za plnění ve prospěch obratu účtu PATROL group. Dále Úřad dle obviněného v příkazu uvádí, že jelikož v posuzované věci není přímý vztah mezi obviněným a zákazníkem, ale je zde vztah mezi obviněným a PATROL group na základě smlouvy o PCO a následně jednotlivé dílčí vztahy založené smlouvou mezi PATROL group a jednotlivými zákazníky, nelze pohlížet na částku 3 135 Kč bez DPH jako na částku, která „putuje“ mimo účetnictví PATROL group, resp. mimo její obrat účtu. Podstatná je dle příkazu ta skutečnost, že zákazníci platí přímo na obratový účet PATROL group na základě smluv a PATROL group tak dle Úřadu není pouhým platebním místem, proto nelze částky placené ve prospěch obratového účtu PATROL group vnímat odlišně. Úřad dle obviněného dále dovozuje, že na částku 400 Kč bez DPH/měsíc za služby PATROL group je nutno pohlížet jako na zisk této společnosti, který tvoří vedle obratu pouze část příjmů koncesionáře. Dle Úřadu tedy není obratem PATROL group pouze její příjem vycházející ze smlouvy uzavřené se zákazníky (400 Kč bez DPH/měsíc/objekt), ale do obratu vstupují i částky, které s předmětem koncese souvisí a jsou placeny na účet PATROL group (obrat účtu dodavatele), tj. i platby za služby poskytované obviněným ve výši 3 135 Kč bez DPH/měsíc/objekt.

22. Obviněný k tomu dále uvádí, že výklad předmětu koncese je ve smyslu výše uvedených argumentů, převzatých z rozhodnutí předsedy Úřadu v jiné věci, nepřípustným rozšiřováním definice obratu koncesionáře ve smyslu § 175 zákona, když takto aplikované úvahy jsou dle obviněného navíc v rozporu se skutkovými okolnostmi. Dle obviněného je výklad zastávaný Úřadem v rozporu s podstatou úpravy dle zákona. Obviněný uvádí, že společným znakem koncese i veřejné zakázky na služby podle § 14 odst. 2 zákona je skutečnost, že jejich předmětem jsou služby poskytované dodavatelem přímo zadavateli nebo v zájmu zadavatele třetím osobám. Naopak, nikdy se dle obviněného nejedná o služby poskytované třetím osobám přímo zadavatelem. Výklad Úřadu dle obviněného dezinterpretuje podstatu fungování celého systému poskytování služeb požárního dozoru, když z PATROL group dělá poskytovatele služeb, které ve skutečnosti poskytuje objektům připojeným na PCO přímo obviněný. Služby spočívající v poskytování dálkového požárního dozoru jsou a mohou být poskytovány výhradně obviněným. Služby dálkového požárního dozoru včetně případných výjezdů na místo hlášeného požáru přímo souvisejí se zákonnou povinností obviněného poskytovat požární ochranu podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 133/1985 Sb.“). Z tohoto důvodu nemůže dle obviněného docházet k „outsourcingu“ služeb požárního dozoru na třetí subjekty, tedy nemůže docházet ani k přenosu výkonu těchto služeb na třetí osoby, ani k přenesení provozního rizika spojeného s příjmem užitků vyplývajících z poskytování těchto služeb. Služby dálkového požárního dozoru nemohou být dle obviněného s ohledem na svou povahu předmětem koncese, ani službami s předmětem koncese souvisejícími ve smyslu § 175 odst. 1 zákona. Takový způsob poskytování služeb by byl dle obviněného v rozporu s jeho zákonnými povinnostmi a také v rozporu s Pokynem generálního ředitele HZS České republiky č. 40/2018 ze dne 17. 8. 2018, kterým se stanoví technické podmínky pro připojení EPS prostřednictvím zařízení dálkového přenosu na PCO umístěného na krajském a informačním středisku HZS kraje. Citovaný pokyn je dle obviněného závazný pro všechny HZS, přičemž v čl. 6 odst. 1 stanoví, že HZS musí uzavřít smlouvu o připojení EPS přímo s koncovým uživatelem a samo HZS musí také zajišťovat příslušné činnosti v rámci požární prevence a ochrany. Smlouva o PCO všechny tyto zákonné a regulační limity dle obviněného náležitě zohledňuje, proto ani její znění neumožňuje dospět k závěru, že služby požární ochrany a prevence poskytuje PATROL group. Z ničeho tedy nelze dle obviněného dospět k závěru dovozovanému Úřadem, že úplata za služby spojené s výkonem požárního dohledu náleží do obratu koncesionáře PATROL group, neboť PATROL group tyto služby neposkytuje ani přeneseně, když k jejich poskytování není oprávněna.

23. Dále obviněný uvádí, že veškeré povinnosti a rizika spojená s poskytováním dotčených služeb leží jen na obviněném, stejně tak i práva spojená s poskytnutím takových služeb, tj. i právo na odměnu za poskytnutí služby. Proto platby koncových uživatelů za činnosti HZS (obviněného) ve výši 3 135 Kč bez DPH není možné zahrnovat do obratu PATROL group jakožto obratu koncesionáře ve smyslu § 175 zákona. Dle obviněného se totiž nejedná o finanční protiplnění za služby, jež jsou předmětem koncese, či s tímto souvisí, a nelze je podřadit pod žádnou z kategorií příjmů určujících hodnotu koncese podle § 175 odst. 3 zákona.

24. Dle obviněného je předmětem koncese výhradně vybudování systému PCO koncesionářem PATROL group, tj. zajištění připojení EPS instalovaných v objektech na území Prahy a poskytování služby provozu PCO uživatelům po připojení jejich objektů do systému PCO, přičemž protiplnění spočívá v právu PATROL group brát užitky z poskytované služby, a to formou výběru platby za provoz služby PCO. Odměnou, která PATROL group náleží za poskytování služeb připojení objektů a provoz PCO, je částka 400 Kč bez DPH/měsíc/objekt. Právě tato částka dle obviněného představuje základ pro stanovení příjmu koncesionáře a výpočet hodnoty koncese ve smyslu § 175 zákona. Tento příjem koncesionáře přitom dle obviněného při předpokládaném počtu uživatelů nepřekročí částku 20 mil. Kč, tedy limit pro koncesi malého rozsahu. Platby za služby dálkového požárního dozoru dle obviněného nejsou (a s ohledem na zákonnou úpravu zajišťování požární ochrany a prevence výhradně ze strany HZS ani nemohou být) obratem PATROL group a dle smlouvy měly být přes PATROL group pouze přefakturovány.

25. Dále obviněný uvádí, že závěr Úřadu je také v přímém rozporu s obsahem smlouvy o PCO a zde nastavenými principy spolupráce. Platby uživatelů hrazené podle čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy o PCO jsou platby, které mají být pouze inkasovány ve prospěch obviněného. Dle obviněného smlouva o PCO jednoznačně uvádí, že PATROL group je pouze pověřena výběrem finančních prostředků za služby obviněného (tj. za služby poskytované výlučně obviněným na základě zákona), a to bezúplatně (viz čl. VI. odst. 4. smlouvy o PCO). Výše plateb je určována rozhodnutím obviněného a obviněný je oprávněn ji kdykoli v souladu s interními pravidly změnit. Skutečně tak dochází k přefakturaci částek, které jsou výlučně příjmem obviněného a které plně odpovídají obviněným stanovené výši odměny za jeho činnost. Předmětem smlouvy o PCO v tomto ohledu je tedy dle obviněného maximálně výběr poplatků za služby dálkového požárního dozoru poskytovaného obviněným ze strany PATROL group, který je však zajišťován ze strany PATROL group bezplatně.

26. Dále je dle obviněného Úřadem zastávaný výklad obratu koncesionáře v rozporu s příslušnou právní úpravou a jeho závěry odporují skutečnosti. Dle obviněného se při výpočtu předpokládané hodnoty koncese podle § 175 zákona vychází z obratu koncesionáře. Dle obviněného je pojem obrat definován jednak v § 1d odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), dle něhož čistý obrat představuje výši výnosů sníženou o prodejní slevy, tzn., že obrat je úhrn částek na účtech účtové třídy 6 (tj. výnosové účty), a jednak v § 4a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), podle něhož jsou obratem výnosy za uskutečněná zdanitelná plnění s výjimkou plnění, která jsou od DPH osvobozená bez nároku na odpočet. Obrat tedy dle obviněného tvoří peněžní úhrady za plnění, které jsou výsledkem aktivní (obchodní) činnosti dodavatele, nikoliv veškeré platby přijaté dodavatelem. Obrat koncesionáře podle § 175 odst. 1 zákona je pak dle obviněného tvořen službami, které jsou předmětem koncese, popř. službami souvisejícími (v každém případě službami, které pocházejí z aktivní činnosti koncesionáře a spadají do pojmu obrat ve smyslu účetních předpisů). Platby hrazené zákazníky za služby požárního dozoru poskytované obviněným ve výši 3 135 Kč bez DPH tvoří dle obviněného částku, jež vznikla činností třetí osoby, a PATROL group ji dle smlouvy o PCO pouze přeúčtovává. Tyto platby dle obviněného neměly být a nebyly na základě smlouvy o PCO v rámci účetnictví PATROL group účtovány výsledkově, ale jen rozvahově na účty zúčtovacích vztahů, a nejsou tedy zjevně výnosem (a tedy ani obratem) této společnosti, když nevyplývají z její aktivní činnosti. Takto inkasované prostředky tedy dle obviněného nesplňují definiční znaky obratu dle účetních předpisů. Vlastní příjem obviněného v souvislosti s poskytováním služeb koncesionářem se do předpokládané hodnoty koncese naopak nezapočítává, což dle obviněného potvrzuje komentářová literatura k § 175 odst. 3 písm. b) zákona, která dle obviněného k příjmu z plateb uhrazených uživateli předmětu koncese uvádí, že se jedná „v souladu s definicí koncese (§ 174) o základní způsob poskytování protiplnění koncesionáři, tedy o platby, poplatky apod., které plynou koncesionáři, a nikoliv zadavateli“. Pod žádné jiné ustanovení citovaného paragrafu přitom zjevně toto plnění ve prospěch obviněného nelze dle jeho názoru zahrnout. Pokud jde o smlouvu, PATROL group jako budoucí dodavatel služeb funguje dle obviněného pouze jako inkasní místo, které provádí v zastoupení obviněného vyúčtování vůči koncovým uživatelům. Dále k tomu obviněný uvádí, že ani rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „KS“) sp. zn. 29 Af 2/2016 ze dne 27. 3. 2018, na který Úřad odkazuje pro podporu svých závěrů, neuvádí, že by do obratu dodavatele byly počítány i platby, které dodavatel inkasuje na účet třetí osoby. Citovaný rozsudek se dle obviněného týká výpočtu pokuty za správní delikt dle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, kdy soud při jejím určení posuzuje zohlednění obratu soutěžitele, a to v intencích výše zmíněného zákona o účetnictví – tedy obratu na výnosových účtech. Obviněný uvedené shrnuje tak, že podmínky definice obratu ve smyslu zákona o účetnictví či zákona o DPH nejsou ve vztahu k platbám za služby požárního dozoru naplněny a závěry Úřadu tedy nemají oporu v zákoně.

27. Dále obviněný uvádí, že argumenty, na kterých Úřad své závěry zakládá, jsou současně obsahově neustálené a nesrozumitelné. K tomu obviněný uvádí, že Úřad pracuje s pojmem obrat naprosto dle libovůle a bez jakéhokoli systematického základu. Jednou uvádí, že dotčená částka spadá do obratu koncesionáře, protože se „obrací na jeho účtu“, podruhé mluví o „obratovém účtu“. V prvním případě jde dle obviněného o nepřípustné zjednodušení, které nemá oporu v žádné zákonné definici obratu. V druhém případě se dle obviněného jedná o zjevný rozpor s faktickým stavem věci, když, jak bylo vysvětleno, finanční částky vybírané PATROL group pro a za služby HZS přes obratový účet PATROL group vůbec neprojdou. Dle obviněného tak není pravdou, že zákazníci platí úhradu za všechny služby dle smlouvy o PCO na „obratový účet“ (tedy výnosový účet). Platby za služby HZS současně s ohledem na účetní pravidla nemohou být obratem PATROL group.

28. Obviněný též uvádí, že částka 400 Kč bez DPH/měsíc není ziskem, ale výnosem PATROL group, a smlouva není uzavírána jen s PATROL group, ale i s HZS. Dle obviněného je zcela mylný závěr Úřadu uvedený v bodě 86. odůvodnění příkazu, že částka 400 Kč bez DPH, jež koncesionáři PATROL group náleží za poskytnutí služeb připojení objektů a PCO, představuje zisk společnosti PATROL group. Částka 400 Kč bez DPH dle obviněného představuje (veškerou) odměnu za připojení objektů zákazníka na PCO a provozování PCO na základě smlouvy o PCO.
Z této částky jsou hrazeny náklady poskytované služby připojení na PCO, tedy pouze část
z odměny 400 Kč bez DPH představuje zisk PATROL group. Dle obviněného se tedy nejedná o reálný zisk PATROL group, ale právě o obrat (tržby) koncesionáře za poskytování služeb, jež jsou předmětem koncese. Toto je hrubý rozpor se skutečností, na který obviněný dle svého tvrzení Úřad již dříve upozorňoval. Dále dle obviněného není pravdou, že by byla smlouva o PCO uzavírána pouze mezi PATROL group a zákazníkem. Na základě smlouvy vznikají jednak vztahy mezi zákazníky a PATROL group, jejichž předmětem je připojení EPS zákazníka do systému PCO na základě smlouvou o PCO uděleného pověření koncesionáře PATROL group uzavírat se zákazníky smlouvy o připojení na PCO. Na základě smlouvy o PCO dochází dle obviněného ale také ke vzniku přímého vztahu mezi HZS a zákazníky, jenž spočívá v zajištění požárního dozoru včetně případných výjezdů ze strany HZS přímo k zákazníkovi (k tomu obviněný odkazuje zejména na čl. I odst. 3 smlouvy o PCO – požární zásah u zákazníka, čl. III odst. 2 – vyhodnocení signálu „Mimořádná událost“ přijatého z EPS zákazníka na PCO). Dle obviněného není ani fakticky možné, aby služby požárního dozoru včetně výjezdů na místo požáru byly ze strany HZS poskytovány přímo PATROL group. Tyto činnosti jsou bezprostředně spojeny se zajišťováním požární ochrany jakožto povinnosti vyplývající z působnosti HZS vymezené právními předpisy, a nemohou být tedy vstupem podnikatelské činnosti třetí osoby. Tato skutečnost se projevuje i ve výše odkazovaných ustanoveních smlouvy.

29. Obviněný s ohledem na výše uvedené shrnuje, že s názorem Úřadu na výpočet příjmu koncesionáře vysloveným v příkazu nesouhlasí, neboť dle něj vychází z naprosto nesprávných skutkových zjištění a rovněž nesprávného právního posouzení pojmu obrat, a to jak ve vztahu k vymezení tohoto pojmu v zákoně o účetnictví, tak ve smyslu obratu koncesionáře dle zákona. Obviněný dále uvádí, že uzavření smlouvy o PCO (která byla navíc ukončena ještě před započetím plnění) nemohlo ani dosahovat materiální intenzity přestupku, pro nějž by měl Úřad obviněnému uložit pokutu. K tomu obviněný uvádí, že v době uzavření smlouvy se jednalo o oblast, k níž nebyla dostupná relevantní rozhodovací praxe či by existovala metodika ze strany Úřadu či Ministerstva pro místní rozvoj České republiky. Přetrvávající nekonzistentnosti názorů na způsob stanovení předpokládané hodnoty koncese nasvědčuje i skutečnost, že postup obviněného při výpočtu hodnoty smlouvy byl shledán jako správný i ze strany Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0352/2019/VZ-33683/2019/511/THl ze dne 6. 12. 2019, ačkoliv bylo poté předsedou Úřadu zrušeno a věc byla rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-07762/2020/323/MBr ze dne 9. 3. 2020 vrácena k novému projednání.

30. Ke spáchání přestupku v důsledku nesplnění povinností podle § 254 odst. 5 a 6 zákona obviněný uvádí, že je plně srozuměn s významem § 254 odst. 5 a 6 zákona, jehož účelem je zajistit, aby Úřad disponoval kompletními podklady pro posouzení v návrhu namítaných skutečností. Obviněný k tomu uvádí, že zaslal Úřadu své vyjádření k návrhu dne 15. 3. 2019 (tj. 4 dny po uplynutí zákonné desetidenní lhůty). Obviněný dále uvádí, že se jednalo o administrativní pochybení, které však s ohledem na krátkou dobu zmeškání nemohlo dle něj mít dopad na řádný průběh správního řízení, dodané vyjádření bylo dle obviněného úplné, a došlo tak ke splnění obou povinností stanovených v § 254 odst. 5 a 6 zákona.

31. Dále k tomu obviněný uvádí, že nemůže být trestán za nesplnění povinností stanovených
v § 254 odst. 5 a 6 zákona jako za dva formálně oddělené přestupky, jelikož tímto přístupem by docházelo k nepřípustnému dvojímu trestání za jeden skutek. Povinnosti zakotvené
v § 254 odst. 5 a 6 zákona dle obviněného obsahově splývají v případech, kdy napadaná smlouva byla uzavřena mimo zadávací řízení. § 254 odst. 5 zákona míří dle obviněného zejména na povinnost zadavatelů dodat Úřadu dokumenty obsahující zadávací podmínky a dokumentaci o zadávacím řízení. V daném případě však obviněný nepostupoval při uzavření smlouvy o PCO v zadávacím řízení a neexistoval tedy žádný dokument, který měl v souladu s § 254 odst. 5 zákona Úřadu zaslat. Naopak sdělení důvodů pro postup mimo zadávací řízení a popis postupu je v takovém případě obsahem vyjádření k návrhu, který je zadavatel povinen Úřadu dodat podle § 254 odst. 6 zákona. Uložení pokuty za porušení citovaných ustanovení v popisovaných případech tak dle obviněného vede k porušení zásady ne bis in idem v oblasti trestání za přestupky.

32. Dále k tomu obviněný uvádí, že jestliže § 254 odst. 6 zákona stanoví povinnost zadavatele doručit Úřadu své vyjádření k návrhu, je, s ohledem na principy práva na obhajobu, za vyjádření v daném řízení nutné považovat i takový postup zadavatele, kdy k věci nic neuvede. Dle obviněného je nutné vycházet ze základního principu ovládajícího trestní řízení (a plně aplikovatelného rovněž ve správních sankčních řízeních), že je zcela věcí obviněného, jaký způsob obhajoby zvolí, nemůže být tedy trestán za to, že se odmítá vyjádřit. Takovým deliktním správním řízením je dle obviněného i řízení o návrhu na zákaz plnění smlouvy podle
§ 254 a 264 zákona, neboť obviněnému hrozí jakožto sankce zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku a současně i případná pokuta. Nadto, v případě řízení o návrhu na zákaz plnění, obviněný žádné další dokumenty vedle svého vyjádření Úřadu zpravidla nedoručuje. Zaslání vyjádření 4 dny po uplynutí formální lhůty, nelze dle obviněného považovat za jednání společensky škodlivé ve smyslu a na stupni vyžadovaném právními předpisy pro odpovědnost za přestupek. Dle obviněného nemůže být Úřad v důsledku nedoručení vyjádření zadavatele k návrhu na zákaz plnění smlouvy jakkoliv blokován v provádění přezkumu. Naopak, ačkoli je délka lhůty stanovena zákonem (a plyne od podání návrhu), Úřad její faktickou délku ovlivňuje dle obviněného tím, kdy pošle výzvu zadavateli. Sankce by tak neměla být v tomto případě ukládána i proto, že nedošlo k naplnění materiální stránky deliktu, kterou Úřad dle obviněného ani nezkoumal.

33. Dle obviněného samotné porušení zákonem stanovené povinnosti automaticky nenaplňuje materiální znak správního deliktu, obviněný k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 5 As 104/2008-45 ze dne 14. 12. 2009, podle něhož je nepřípustné, aby správní orgán vycházel z pojetí, podle něhož každé porušení zákona je vždy a bezvýjimečně pro společnost škodlivé a jako takové musí být vždy postiženo. Obviněný dále uvádí, že je obeznámen se zněním § 270 odst. 1 zákona upravujícím odpovědnost za přestupky. Je však nezbytné přihlédnout k obecné úpravě přestupků v přestupkovém zákoně, zejména k jeho § 5, přičemž obviněný k tomu cituje důvodovou zprávu
k § 5 přestupkového zákona ve vztahu k úpravě přestupků v § 270 zákona. Dle obviněného z uvedeného plyne, že je vždy nezbytné vedle naplnění formální stránky přestupku zkoumat i závažnost a míru společenské nebezpečnosti konkrétního porušení zákona a skutečné, nikoliv pouze potenciální, dopady takového jednání (v daném případě na možnost a průběh přezkumu postupu zadavatele ze strany Úřadu). K tomu obviněný odkazuje na rozhodnutí NSS č. j. 62 Af 9/2015-79 ze dne 9. 3. 2016.

34. Závěrem svého vyjádření obviněný konstatuje, že dle něj k uzavření smlouvy o PCO došlo
v souladu se zákonem, přičemž závěry Úřadu ohledně postupu při výpočtu předpokládané hodnoty koncese jsou dle obviněného výsledkem nepřípustné interpretace příslušných právních předpisů a současně jsou v rozporu se zjištěnými fakty. Obviněný je dle svého tvrzení přesvědčen, že se uzavřením smlouvy o PCO přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona nedopustil. Obviněný dále uvádí, že s ohledem na výše uvedenou argumentaci nemohou být ani důvody pro uložení pokuty v indikované výši za jednání ve výrocích II. a III. příkazu.

Další průběh řízení o přestupcích

35. Přípisem ze dne 10. 3. 2021 informoval Úřad obviněného o upřesnění předmětu řízení ve vztahu k jednání obviněného popsanému ve výrocích II. a III. příkazu.

36. Usnesením ze dne 10. 3. 2021 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

37. Usnesením ze dne 19. 3. 2021 stanovil Úřad obviněnému podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 4. 2021, rozhodnutí Úřadu ze dne 19. 4. 2021 a rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 9. 6. 2021

38. Na základě zjištěných skutečností vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-11616/2021/500/AIv ze dne 6. 4. 2021 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jehož výrokem I. rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 2 odst. 3 ve spojení s § 176 odst. 1 zákona, když uzavřel smlouvu o PCO mimo zadávací řízení, a tedy předmětnou koncesi nezadal v koncesním řízení nebo v jiném v úvahu připadajícím druhu zadávacího řízení podle § 55 zákona, ačkoliv se jednalo o koncesi, jejíž předpokládaná hodnota je vyšší než 20 mil. Kč bez DPH, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele. Výrokem II. prvoinstančního rozhodnutí Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, když Úřadu v rámci správního řízení S0091/2019 ve věci návrhu M connections ze dne 28. 2. 2019 na uložení zákazu plnění smlouvy o PCO nedoručil své vyjádření k citovanému návrhu ve lhůtě 10 dnů ode dne jeho doručení, tedy nejpozději do 11. 3. 2019, ale učinil tak až dne 15. 3. 2019, a v důsledku toho ani nesdělil důvody, pro něž při uzavírání výše uvedené smlouvy nepostupoval v zadávacím řízení. Za spáchání přestupků uvedených ve výroku I. a II. prvoinstančního rozhodnutí uložil Úřad obviněnému výrokem III. prvoinstančního rozhodnutí podle § 268 odst. 3 písm. a) zákona pokutu ve výši 185 000 Kč. Výrokem V. prvoinstančního rozhodnutí pak Úřad uložil obviněnému uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

39. Dne 19. 4. 2021 Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-13106/2021/510/MKo z téhož dne (dále jen „opravné rozhodnutí“), jehož výrokem opravil číselné označení výroku prvoinstančního rozhodnutí, kterým byla obviněnému uložena povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč; původní označení „V.“ se mění na „IV.“.

40. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí obdržel Úřad dne 21. 4. 2021 rozklad obviněného z téhož dne (dále jen „rozklad“).

41. Předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-18769/2021/161/ZSř ze dne 9. 6. 2021 (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“) potvrdil prvoinstanční rozhodnutí a podaný rozklad zamítnul.

Řízení před Krajským soudem v Brně

42. Proti rozhodnutí předsedy Úřadu podal obviněný správní žalobu, o níž KS, rozhodl rozsudkem č. j. 31 Af 58/2021-100 ze dne 31. 5. 2023 (dále jen „rozsudek KS“), kterým rozhodnutí předsedy Úřadu a výroky I., III. a IV.[3] prvoinstančního rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

43. KS nejprve zrekapituloval skutkový stav věci. Následně se věnoval tomu, co má být počítáno do předpokládané hodnoty koncese. Dle KS je nutno za obrat koncesionáře (tedy PATROL group) považovat souhrn hodnot všech plnění, které koncesionář za služby, jež jsou předmětem koncese, obdržel, a zároveň nezbytných nákladů na poskytnutí služeb, které koncesionář nemusel vynaložit, protože je nesl přímo obviněný. Aby bylo možné plnění nebo náklad zohlednit v předpokládané hodnotě koncese, musí z nich mít koncesionář přímý ekonomický prospěch. Ze smlouvy o PCO dle názoru KS vyplývá, že předmětem koncese je zřízení a zajištění provozu PCO; ostatní služby HZS, které budou uživatelům koncese poskytovány jsou pak poskytovány přímo obviněným, nejsou tudíž předmětem koncese. Takto odděleně jsou jednotlivé vztahy vyjádřeny nejen formálně, ale podle názoru KS je i materiálně povaha obou služeb oddělená.

44. KS se ztotožnil s argumentací žalobce, že § 175 odst. 1 zákona představuje jakousi „generální klauzuli“ plnění, které je nutno zohlednit při výpočtu předpokládané hodnoty koncese. Platba, jež odpovídá některé z položek uvedených v § 175 odst. 3 zákona, musí být podřaditelná předně pod obecnou definici v § 175 odst. 1 zákona. Pokud tato platba netvoří obrat koncesionáře, nelze ji dle KS zohlednit v odhadu předpokládané hodnoty koncese. Dle KS pak z § 175 zákona vyplývá, že zákonodárce pro stanovení hodnoty koncese využil ekonomické kritérium spočívající v odhadu hodnoty sumy výnosů, které koncesionáři budou z dané koncese plynout. Aby bylo možné konkrétní platbu zohlednit ve výši předpokládané hodnoty koncese, musí z ní plynout koncesionáři přímý ekonomický prospěch. Do hodnoty koncese je však nutno primárně zahrnout tento ekonomický prospěch, nikoliv platbu jako takovou. Platba totiž sama o sobě nemusí mít přímou vazbu na hodnotu prospěchu koncesionáře, tj. fakticky se nepromítá do reálné hodnoty koncese.

45. KS dále uvedl, že Úřad služby HZS v projednávaném případě podřadil pod § 175 odst. 3 písm. f) zákona, a to z důvodu, že se jedná o služby, které pro plnění koncese obviněný poskytl koncesionáři. S tímto hodnocením se KS neztotožnil, a to ze dvou důvodů; zaprvé se v případě služeb HZS nejednalo o plnění poskytnuté obviněným koncesionáři a za druhé z plateb za tyto služby ani z těchto služeb samotných neměl koncesionář žádný ekonomický prospěch, a proto nemohly být dle KS zahrnuty do obratu koncesionáře.

46. Ze vzájemného uspořádání práv a povinností mezi obviněným a koncesionářem dle KS vyplývá, že koncesionář i obviněný poskytují uživatelům koncese každý samostatně dvě různé služby; koncesionář službu provozu PCO a obviněný služby HZS. Při poskytování služeb HZS obviněný podle názoru KS ani formálně ani materiálně nevystupuje jménem koncesionáře, nýbrž jménem vlastním. Nejedná se tedy o poddodávku, tj. dodávku obviněného ve prospěch koncesionáře, nýbrž dodávku obviněného přímo ve prospěch uživatelů koncese, která je formálně i materiálně od předmětu koncese oddělena. Koncesionář za služby HZS vybírá platby v zastoupení obviněného (ať už přímém či nepřímém) a v jeho prospěch. Představuje toliko platební místo a výsledným beneficientem plateb za služby HZS je vždy obviněný. Jelikož koncesionář nemá z těchto plateb žádný ekonomický prospěch nelze je započítat do obratu za protiplnění za služby, jež jsou předmětem koncese. Předmět koncese tak dle KS představuje provozování PCO, a nikoliv poskytování služeb HZS.

47. Dle KS Úřad tedy nesprávným způsobem kvalifikoval skutkový stav, když považoval vztah mezi obviněným a koncesionářem při poskytování služeb HZS za vztah de facto poddodavatelský, a z tohoto důvodu započítal platby za služby HZS do předpokládané hodnoty koncese. Takové hodnocení totiž nemá dle KS oporu ve smlouvě o PCO ani v materiální povaze jednotlivých závazků.

48. Zároveň dle KS Úřad svým výkladem kategorii uvedenou v § 175 odst. 3 písm. f) zákona nepřípustně rozšířil o platby, které nemohou být započítány do hodnoty koncese, neboť nesplňují obecnou definici stanovenou v § 175 odst. 1 zákona. KS akcentoval, že do předpokládané hodnoty veřejné zakázky lze započítat pouze ty platby, ze kterých přímo profituje koncesionář. Pouze v takovém případě totiž mohou být takové platby součástí obratu koncesionáře ve smyslu § 175 odst. 1 zákona. § 175 odst. 3 písm. f) zákona tak míří na situace, kdy obviněný poskytne přímo koncesionáři dodávky, služby nebo stavební práce, které jsou k realizaci koncese nezbytné. V takovém případě totiž obviněný nese náklady spojené s realizací koncese, které má zpravidla nést koncesionář. Koncesionář tyto náklady vynaložit nemusí a z ušetřených prostředků má ekonomický prospěch. Z tohoto důvodu je namístě také náklady vynaložené obviněným přímo na realizaci koncese započítat do předpokládané hodnoty koncese. I přesto, že § 175 odst. 3 písm. f) zákona říká, že do předpokládané hodnoty koncese mají být započítány náklady zadavatele, které poskytl koncesionáři „pro plnění koncese“, je toto ustanovení nutno interpretovat tím způsobem, že se musí jednat o náklady nezbytné pro realizaci koncese, které by jinak musel vynaložit koncesionář. Jednoduše řečeno, aby mohla být hodnota poskytnutá obviněným započítána do předpokládané hodnoty koncese, musí být poskytnuta obviněným přímo koncesionáři a musí být nezbytná pro realizaci koncese. Dle KS služby HZS v projednávaném případě nesplňují tato kritéria. Obviněný tyto služby poskytuje uživatelům koncese, a nikoliv koncesionáři. Koncesionář ze služeb HZS nemá žádný přímý prospěch, jejich poskytování nesnižuje jeho náklady, které by jinak musel za účelem provozování služby přenosu signálu na PCO vynaložit. Platby za služby HZS z uvedených důvodů tudíž dle KS neměly být Úřadem zohledněny ve výpočtu předpokládané hodnoty koncese.

49. K druhé části žaloby týkající se opožděného podání vyjádření k návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy o PCO pak KS konstatoval, že nesouhlasí s argumentací obviněného. Důležitost včasného rozhodnutí Úřadu značně zvyšuje skutečnost, že před vydáním rozhodnutí o návrhu může být smlouva o veřejné zakázce plněna. Pokud by již došlo k plnění smlouvy, byl by značným způsobem narušen účel tohoto řízení. I když se obviněný v daném případě opozdil pouze o čtyři dny, došlo k zásahu do tohoto chráněného zájmu, jelikož Úřad nemohl po tuto dobu činit další kroky ve věci, které by již činit mohl, pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem. Dle KS tudíž nelze souhlasit s obviněným, že opožděné podání nedosahuje minimální hranice typové škodlivosti. Na druhou stranu KS dodal, že společenská škodlivost opomenutí obviněného není vysoká, neboť trvalo pouhé čtyři dny, dále obviněný sám dobrovolně protiprávní stav napravil. Ačkoliv se tato skutečnost nepromítá do výroku o vině, je dle KS na místě ji zohlednit při stanovení výše pokuty.

50. KS tedy potvrdil závěry Úřadu ve vztahu k výroku II. prvoinstančního rozhodnutí.

Nové projednání věci Úřadem

51. Poté, co KS svým rozsudkem rozhodnutí předsedy Úřadu a výroky I., III. a IV. prvoinstančního rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení, Úřad oznámil obviněnému přípisem ze dne 28. 6. 2023 a jeho doplněním ze dne 29. 6. 2023, že se ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0049/2021/VZ (dále jen „správní řízení S0049/2021“) pokračuje, a to ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona a dále ve věci uložení sankce za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona.

52. Usnesením ze dne 30. 6. 2023 Úřad správní řízení podle § 85 odst. 1 zákona o přestupcích přerušil z důvodu podání kasační stížnosti.

Řízení před Nejvyšším správním soudem

53. Proti rozsudku KS podal předseda Úřadu kasační stížnost k NSS. NSS kasační stížnost svým rozsudkem č. j. 9 As 164/2023-38 ze dne 4. 12. 2024 (dále jen „rozsudek NSS“) zamítnul.

54. NSS nejprve zrekapituloval skutkový stav věci, obsah kasační stížnosti a vyjádření obviněného. Úvodem NSS uvedl, že otázkou výkladu stanovení hodnoty koncese ve smyslu § 175 zákona se již zabýval ve skutkově i právně totožné věci v rozsudku č. j. 9 As 165/2023-38 ze dne 22. 3. 2024 (dále jen „rozsudek 9 As 165/2023-38“). NSS shrnuje, že věc řešená v rozsudku 9 As 165/2023-38 se týkala koncesní smlouvy, která byla, až na délku trvání smlouvy, obsahově stejná jako smlouva o PCO, a odůvodnění tehdy napadeného rozsudku č. j. 31 Af 84/2021-122 ze dne 31. 5. 2023 stálo na stejných právních základech jako nyní napadený rozsudek KS, pročež NSS neshledal důvod odchýlit se od závěrů rozsudku 9 As 165/2023-38 a přebírá je.

55. NSS v prvé řadě odkázal na rozsudek KS, ve kterém KS obecně vymezil, co je podle něj nutné rozumět pod pojmem obrat užitým v § 175 odst. 1 zákona, poté posuzoval, zda je možné platby za služby obviněného pod toto vymezení podřadit, a nakonec dospěl k závěru, že platbu ve výši 3 135 Kč za službu obviněného spočívající ve střežení (monitoringu) PCO nelze zahrnout do předpokládané hodnoty koncese, neboť z ní koncesionář nemá „přímý ekonomický prospěch“, a proto nespadá pod pojem obrat ve smyslu § 175 odst. 1 zákona. NSS (shodně jako v rozsudku 9 As 165/2023-38) konstatoval, že tato posloupnost úvah KS není správná, byť vede ke správnému závěru. Argumentaci KS je dle NNS proto nezbytné korigovat.

56. S odkazem na § 175 odst. 1 zákona NSS obecně uvedl, že pokud služba není předmětem koncese, zpravidla nebude důvodu, aby protiplnění za tuto službu bylo zahrnuto do předpokládané hodnoty koncese, jakkoliv s koncesovanou službou může úzce souviset a tvořit s ní „funkční celek“. NSS dospěl k závěru, že koncesionář získal právo poskytování a řízení pouze k vybudování systému PCO a zajištění EPS na PCO, nikoliv k celému balíku služeb zahrnujícímu jak vybudování systému PCO a zajištění připojení koncových uživatelů EPS na PCO, tak střežení (monitoring) PCO. Přestože služby zajišťované obviněným (střežení PCO) a služby přenesené na koncesionáře (vybudování systému PCO a zajištění připojení na něj) spolu velmi úzce souvisí, obviněný službu monitoringu PCO na koncesionáře nepřevedl a tuto službu poskytoval sám. O nutné oddělitelnosti služeb zajišťovaných obviněným (dále jen „služby obviněného“) a služeb zajišťovaných koncesionářem (dále jen „služby koncesionáře“) svědčí fakt, že služba obviněného, tj. střežení PCO a vyhodnocení signálu z EPS, obsahuje prvek, který nemůže vykonávat jakýkoliv jiný komerční subjekt. Dle NSS by bylo nelogické, aby obviněný určitou službu koncesoval, ale nadále ji poskytoval zcela či z větší části sám, avšak v subdodavatelském postavení. Podstatou koncese je, že obviněný na koncesionáře přenáší právo poskytovat a řídit určitou službu. V nyní projednávaném případě bylo dle NSS předmětem koncese pouze vybudování pultu PCO a připojování EPS na PCO. Službu monitoringu PCO obviněný nekoncesoval a nadále ji poskytoval sám.

57. Dále NSS posoudil, zda platby, které jsou v tomto případě předmětem sporu, měly být zahrnuty do předpokládané hodnoty koncese, či nikoliv. NSS uvedl, že v rozsudku KS byl správně dovozen výklad pojmu obrat podle § 175 odst. 1 zákona (kdy nelze vycházet z toho, jak je obrat definován v jiných zákonech). Dle NSS konkrétní plnění nemusí být z účetního pohledu součástí obratu koncesionáře, přesto však může být součástí obratu ve smyslu § 175 odst. 1 zákona. Takovým obratem není ani „přímý ekonomický prospěch“, jak KS uvedl v bodě 12 svého rozsudku. Určité plnění totiž dle NSS není možné vyřadit z předpokládané hodnoty koncese jen proto, že koncesionáři negeneruje zisk. Tento závěr je tedy dle NSS nutné do určité míry korigovat.

58. NSS uvedl, že u koncese může dojít k situaci, kdy zadavatel poskytne koncesionáři pro plnění koncese dodávky, služby nebo stavební práce, aniž by od koncesionáře požadoval protiplnění. V takovém případě se, analogicky s pravidlem zakotveným v § 22 zákona, jedná o vklad zadavatele, který se účetně v obratu koncesionáře rovněž nijak neprojeví, ale do obratu podle § 175 odst. 1 zákona nepochybně musí být zahrnut. Dle NSS nicméně může nastat i situace, kdy zadavatel poskytne koncesionáři pro plnění koncese dodávky, služby nebo stavební práce, avšak bude za ně od koncesionáře požadovat protiplnění. Koncesionář následně bude chtít pochopitelně pokrýt tento náklad z protiplnění od uživatelů koncese. Ani zde podle NSS není pochyb o tom, že dané protiplnění od uživatelů koncese by mělo být zahrnuto do předpokládané hodnoty koncese, tj. do obratu ve smyslu § 175 odst. 1 zákona.

59. V nyní projednávaném případě pak NSS konstatoval, že platby ve výši 3 135 Kč za služby obviněného spočívající v monitoringu PCO nelze podřadit pod § 175 odst. 1 a 3 písm. f) zákona, avšak nikoliv proto, že by z nich koncesionář neměl žádný „přímý ekonomický prospěch“, ale jednoduše proto, že se nejedná o platby za služby, které jsou předmětem koncese. Předmětem koncese je totiž služba připojení EPS k PCO, nikoliv monitoring PCO. Monitoring PCO není ani službou, kterou by obviněný koncesionáři poskytoval pro plnění koncese, neboť pro připojení EPS k PCO není monitoring PCO zapotřebí. Platby ve výši 400 Kč za službu připojení EPS k PCO pak jsou dle NSS součástí předpokládané hodnoty koncese, neboť se jedná o platby podřaditelné pod § 175 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona.

60. NSS uzavřel, že Úřad pochybil, pokud platbu ve výši 3 135 Kč za službu obviněného spočívající ve střežení PCO zahrnul do předpokládané hodnoty koncese, jelikož se jednalo o platbu za službu, která vůbec nebyla předmětem koncese. Není podstatné to, zda se jednalo o platbu, ze které by koncesionář neměl žádný „přímý ekonomický prospěch“, jak argumentoval KS, ale to, že služba obviněného spočívající ve střežení PCO není předmětem koncese. Nicméně NSS se v zásadě s KS shoduje, proto neshledal důvod ke zrušení rozsudku KS, neboť jeho důvody v převážné míře obstojí.

61. V kontextu obsahu rozsudku NSS Úřad poznamenává, že v rozsudku 9 As 165/2023-38, na který je v rozsudku NSS odkazováno, NSS dále uvedl, že obsahem smluvní dokumentace jsou dle jeho názoru další služby, u kterých by se dalo uvažovat o podřazení pod § 175 odst. 3 písm. f) zákona, tedy služby, které obviněný poskytuje koncesionáři pro plnění koncese. Jedná se zejména o součinnost, kterou obviněný koncesionáři poskytuje při připojování EPS k PCO. Koncesionář uživatelům EPS za tuto službu účtuje jednorázovou platbu ve výši 21 591 Kč bez DPH, kterou následně bez dalšího přefakturuje obviněnému. Důvodem, proč by tato jednorázová platba do předpokládané hodnoty koncese měla být zahrnuta, zatímco platba ve výši 3 135 Kč měsíčně nikoliv, je dle NSS to, že v prvním případě se jedná o služby poskytnuté koncesionáři pro plnění předmětu koncese (připojení EPS k PCO), zatímco v druhém případě se jedná o služby, které předmětem koncese vůbec nejsou (monitoring PCO).

Další průběh řízení o přestupcích

62. Přípisem ze dne 3. 2. 2025 Úřad oznámil obviněnému pokračování ve správním řízení S0049/2021.

63. Usnesením ze dne 3. 2. 2025 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

64. Dne 10. 2. 2025 Úřad obdržel vyjádření obviněného z téhož dne (dále jen „vyjádření obviněného ze dne 10. 2. 2025“).

Vyjádření obviněného ze dne 10. 2. 2025

65. Obviněný předně sdělil, že Úřad v rámci nového posouzení bude v návaznosti na rozsudek NSS provádět přepočet předpokládané hodnoty smlouvy o PCO, přičemž dle obviněného rozsudek NSS na rozdíl od rozsudku 9 As 165/2023-38 do předpokládané hodnoty smlouvy o PCO jednorázovou platbu za připojení EPS nezapočítává.

66. V této souvislosti obviněný upozornil na své vyjádření ze dne 23. 4. 2024 (dále jen „vyjádření ze dne 23. 4. 2024“) týkající se Smlouvy o spolupráci ze dne 19. 8. 2019 (dále jen „nová smlouva o PCO“), v němž k jednorázové platbě za připojení EPS ve výši 21 591 Kč bez DPH uvedl, že tuto hradí pouze noví zákazníci služby PCO. Dotčená platba je hrazena pouze novými zákazníky při prvním připojení EPS na PCO obviněného, tj. v situaci, kdy EPS daného zákazníka doposud nikdy nebyla připojena na PCO obviněného. Dosavadní zákazníci, kteří ke koncesionáři (tedy PATROL group) přešli od předchozího poskytovatele služeb M connections, tuto platbu nehradili. Obviněný sdělil, že totéž platí také ve vztahu ke smlouvě o PCO. Obviněný dále doplnil, že jednorázová platba za připojení EPS k PCO nesplňuje podmínky stanovené § 175 odst. 1 zákona pro zahrnutí do předpokládané hodnoty koncese, neboť úhrada platby zjevně není pro činnost koncesionáře nezbytná v každém případě a představuje úhradu nákladů vznikajících pouze obviněnému při provedení úkonů, které jsou nezbytné pro připojení EPS a jsou podle § 97 zákona č. 133/1985 Sb. svěřeny pouze obviněnému.

67. Obviněný předložil Úřadu vlastní výpočet předpokládané hodnoty smlouvy o PCO, v němž z opatrnosti zohlednil také jednorázovou platbu za připojení EPS ve výši 21 591 Kč bez DPH; dle tohoto výpočtu činí předpokládaná hodnota smlouvy o PCO částku 18 926 407,92 Kč bez DPH. Předpokládaná hodnota koncese je tedy dle obviněného nižší než 20 mil. Kč bez DPH, což je limit stanovený v § 178 zákona pro předpokládanou hodnotu koncese malého rozsahu. Obviněný tedy dle jeho názoru nebyl povinen postupovat v koncesním (zadávacím) řízení dle zákona a nedopustil se tak přestupku ve smyslu § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

68. Ve vztahu k ukládání pokuty za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona obviněný uvedl, že Úřad je vázán závazným právním názorem vysloveným v rozsudku KS, podle kterého je namístě při stanovení výše pokuty zohlednit, že společenská škodlivost opomenutí obviněného není vysoká, neboť trvalo pouhé 4 dny a obviněný sám dobrovolně protiprávní stav napravil.

Další průběh řízení o přestupcích

69. Usnesením ze dne 11. 2. 2025, které obviněný obdržel dne 12. 2. 2025, určil Úřad obviněnému lhůtu pro vyjádření k podkladům rozhodnutí. Obviněný se ve stanovené lhůtě a ani po ní k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

IV. ZÁVĚRY ÚŘADU

70. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení veškerých podkladů, zejména poskytnuté dokumentace, vyjádření obviněného, na základě vlastního zjištění a při zohlednění závěrů rozsudku KS a rozsudku NSS (v kontextu závěrů rozsudku 9 As 165/2023-38) řízení o přestupku výrokem I. tohoto rozhodnutí zastavil, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 zákona. Současně výrokem II. uložil pokutu za spáchání přestupku, o němž bylo pravomocně rozhodnuto výrokem II. prvoinstančního rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I.

Relevantní ustanovení zákona

71. Podle § 2 odst. 1 zákona věty první se zadáním veřejné zakázky pro účely zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce.

72. Podle § 2 odst. 2 zákona je veřejnou zakázkou veřejná zakázka na dodávky podle § 14 odst. 1, veřejná zakázka na služby podle § 14 odst. 2, veřejná zakázka na stavební práce podle § 14 odst. 3, koncese na služby podle § 174 odst. 3 nebo koncese na stavební práce podle § 174 odst. 2.

73. Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9.

74. Podle § 174 odst. 3 zákona se za zadání koncese na služby považuje uzavření úplatné smlouvy, kterou zadavatel

a) zadá poskytnutí jiných činností než podle § 14 odst. 3 písm. a) až c), dodavateli, přičemž protiplnění spočívá v právu braní užitků vyplývajících z poskytování služeb, nebo v tomto právu společně s platbou a

b) na dodavatele přenáší provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z poskytování služeb.

75. Podle § 174 odst. 4 zákona se má za to, že došlo k přenesení provozního rizika podle odstavců 2 a 3, pokud dodavateli za běžných tržních podmínek není zaručena návratnost vynaložených investic nebo nákladů vzniklých při provozování stavby nebo poskytování služeb, jež jsou předmětem koncese. Může se jednat o riziko na straně poptávky, riziko na straně nabídky, nebo riziko na straně poptávky i nabídky. Může se jednat i o částečný přenos provozního rizika, pokud část provozního rizika přenesená na dodavatele zahrnuje skutečné vystavení výkyvům trhu tak, aby případné odhadované ztráty dodavateli nebyly pouze zanedbatelné.

76. Podle § 175 odst. 1 zákona se za předpokládanou hodnotu koncese považuje celkový obrat dodavatele bez daně z přidané hodnoty za dobu trvání koncese vyplývající z protiplnění za stavební práce a služby, jež jsou předmětem koncese, jakož i za dodávky, jež s těmito stavebními pracemi a službami souvisejí.

77. Podle § 175 odst. 2 zákona předpokládanou hodnotu koncese zadavatel stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení.

78. Podle § 175 odst. 3 zákona předpokládanou hodnotu koncese zadavatel stanoví metodou založenou na objektivních skutečnostech a blíže vymezenou v zadávací dokumentaci. Do předpokládané hodnoty koncese zadavatel zahrne zejména

a) hodnotu případných opcí v jakékoli formě včetně prodloužení doby trvání koncese,

b) příjem z plateb uhrazených uživateli předmětu koncese,

c) platby nebo finanční výhody v jakékoli formě poskytnuté zadavatelem nebo jiným orgánem veřejné moci dodavateli, včetně náhrady za plnění závazku veřejné služby a veřejných investičních dotací,

d) platby nebo hodnotu finanční výhody v jakékoli formě poskytnuté třetí stranou za plnění koncese,

e) příjem z prodeje jakýchkoli aktiv, která jsou spojená s předmětem koncese,

f) hodnotu všech dodávek, služeb nebo stavebních prací, které dodavateli pro plnění koncese poskytne zadavatel, nebo

g) ceny nebo platby účastníkům zadávacího řízení.

79. Podle § 176 odst. 1 zákona věty první koncese je zadavatel povinen zadat v koncesním řízení, nepoužije-li jiný druh zadávacího řízení podle § 55.

80. Podle § 178 zákona není zadavatel povinen v zadávacím řízení zadat koncesi malého rozsahu, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší než 20 000 000 Kč; ustanovení § 27 a 31 se nepoužijí.

81. Podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 nebo pro uložení sankce podle § 268 nebo 269.

Skutečnosti zjištěné z dokumentů, které jsou součástí spisu vedeného k správnímu řízení S0091/2019

82. Úřad opakovaně uvádí, že správní řízení S0091/2019 zahájil dne 28. 2. 2019 na návrh z téhož dne, a že jeho předmětem bylo posouzení existence důvodů pro uložení zákazu plnění smlouvy o PCO. Správní řízení S0091/2019 bylo usnesením ze dne 18. 9. 2019 zastaveno, neboť obviněný dne 20. 8. 2019 předložil „Dohodu o ukončení smlouvy o spolupráci“ ze dne 19. 8. 2019, kterou uzavřel s PATROL group, a podle níž ke dni 19. 8. 2019 smlouva o PCO zanikla.

83. Úřad ve správním řízení S0091/2019 přezkoumával mj. to, zda předmět smlouvy o PCO naplňuje pojmové znaky koncese. Pro účely posouzení přenosu provozního rizika na společnost PATROL group se Úřad rozhodl zjistit, zda existuje právním předpisem stanovená povinnost pro některé subjekty připojit své objekty na PCO HZS a požádal Generální ředitelství HZS ČR o poskytnutí souvisejících informací. Informace získané od Generálního ředitelství HZS ČR dále upřesňoval u obviněného. Úřad ve správním řízení S0091/2019 také přezkoumával předpokládanou hodnotu koncese a v souvislosti s tím si vyžádal od České národní banky poskytnutí informace týkající se prognózy meziročního nárůstu indexu spotřebitelských cen pro období leden 2019 – prosinec 2028 (tj. pro období, na něž byla uzavřena smlouva o PCO) a sdělení aktuální prognózy na celé uvedené období.

84. V rámci zásady rychlosti a procesní ekonomie se Úřad rozhodl některé z dokumentů, které získal ve správním řízení S0091/2019, využít i v nyní vedeném správním řízení.

Smlouva o PCO

85. V čl. I. bodu 1. smlouvy o PCO je uvedeno: „Společnost PATROL se zavazuje vybudovat systém pultu centralizované ochrany (dále jen „PCO“) pro připojení elektrických požárních signalizací (dále jen »EPS«), instalovaných v objektech na území hl. m. Prahy a poskytovat třetím osobám (dále jen »uživatelům EPS«) po připojení jejich objektů do systému PCO služby provozu PCO (dále jen »služby«). HZS se zavazuje umožnit společnosti PATROL brát užitky spojené s využíváním poskytnuté služby. Smluvní strany se dohodly, že provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z poskytování služby nese společnost PATROL, zejména riziko poptávky, neboť uživatelé služeb PCO společnosti PATROL mají možnost efektivně zajišťovat požární ochranu svých objektů i jiným způsobem, než přes připojení EPS na PCO s využitím služby společnosti PATROL. Společnosti PATROL není zaručena návratnost vynaložených investic nebo nákladů vzniklých při vybudování nebo poskytování služeb a činností dle této smlouvy.“

86. V čl. I. bodu 3. smlouvy o PCO je uvedeno: „Společnost PATROL se zavazuje uživatelům umožnit připojení na PCO prostřednictvím společnosti PATROL, monitorovat systém EPS a při tom provádět vyhodnoceni poruchových stavů (vyhodnocení poplachových stavů při monitoringu EPS a případný požární zásah provádí HZS).“

87. V čl. III. bodu 10. smlouvy o PCO je uvedeno, že se PATROL group zavazuje „připojovat do systému PCO zařízení EPS po vydání souhlasného stanoviska HZS a po splnění technických podmínek systému PCO požadovaných společností PATROL (…).“

88. V čl. IV. smlouvy o PCO je uvedeno: „Tato smlouva se uzavírá na dobu určitou, a to na dobu 3 let ode dne účinnosti této smlouvy za účelem postupného vybudování, zprovoznění a provozování systému PCO a dalších 5 let za účelem provozu PCO (celkem tedy 8 let ode dne účinnosti této smlouvy). Přičemž nedoručí-li kterákoliv smluvní strana druhé smluvní straně prokazatelně alespoň 12 měsíců před skončením doby trvání smlouvy v délce 8 let oznámení, že si nepřeje pokračovat v plnění smlouvy, prodlužuje se automaticky doba trvání této smlouvy o 2 roky“.

89. V čl. VI. bodu 1. smlouvy o PCO je uvedeno: „Společnost PATROL má na základě této smlouvy právo uzavírat svým jménem Smlouvy s uživateli objektů zapojených do systému PCO prostřednictvím společnosti PATROL, ve znění odpovídajícím znění vzorové smlouvy, která bude předem (nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne účinnosti této smlouvy) písemně odsouhlasena HZS, a přijímat plnění ze smluv s uživateli (…). Ve smlouvách s uživateli budou sjednány mimo jiné následující platby:

a. částka nákladů HZS za plnění smlouvy s uživateli, jejíž výše je stanovená dle aktuálního ceníku HZS stanoveného Pokynem generální ředitele HZS České republiky, a která bude na základě čl. VI odst. 4 proplacena HZS:

za zajišťování trvalé obsluhy PCO za jeden každý objekt s EPS připojený do systému PCO za kalendářní měsíc,
za každý výjezd k připojeným objektům s EPS,
za nově připojený objekt s EPS v daném kalendářním měsíci za 1 objekt s EPS (jednorázově), přičemž nově připojeným objektem se rozumí objekt připojený nově na HZS, nikoliv objekt, který bude přepojován pouze z PCO provozovaného stávajícím dodavatelem,
za změnu technických podmínek pro provedení EPS v daném kalendářním měsíci (…).

b. odměna, která náleží společnosti PATROL za provoz služby PCO bude účtována uživatelům společností PATROL a je příjmem společnosti PATROL.“

90. V čl. VI. bodu 4. smlouvy o PCO je uvedeno: „Společnost PATROL se zavazuje bezúplatně obstarat pro HZS přijetí peněžních částek od uživatelů dle čl. VI odst. 1 písm. a). Za tímto účelem je společnost PATROL oprávněna účtovat uživatelům celou částku za plnění Smlouvy s uživateli, přičemž částka představující náklady HZS, na jejichž zaplacení vzniklo HZS právo, a které společnost PATROL přijala nebo měla přijmout, bude na faktuře PATROL uvedena samostatně. Společnost PATROL je povinna tuto částku uhradit HZS na základě faktury vystavené HZS se splatností 21 kalendářních dní ode dne doručení.“

Vzor smlouvy „Smlouva o podmínkách poskytování služby PCO HZS hl.m.Prahy“

91. „Smlouva o podmínkách poskytování služby PCO HZS hl.m.Prahy“ má být uzavírána na základě čl. VI. bodu 1. smlouvy o PCO mezi PATROL group a zákazníkem (dále jen „vzorová smlouva“).

92. V čl. I. vzorové smlouvy je uvedeno: „Předmětem smlouvy je stanovení podmínek pro připojení elektrické požární signalizace včetně zařízení dálkového přenosu k (dále jen »ZDP«) zákazníka v objektu: … k zařízení pultu centralizované ochrany elektrické požární signalizace (dále jen »zařízení PCO EPS«), umístěného a nepřetržitě obsluhovaného na krajském operačním a informačním středisku HZS hl.m.Prahy (dále jen »KOPIS«) poskytujícím službu PCO HZS hl.m.Prahy zajištění trvalé obsluhy a poskytování služby výjezdu techniky dle požárně poplachového plánu HZS hl.m.Prahy (dále jen »služba PCO HZS hl.m.Prahy«. Trvalá obsluha PCO je smluvně zajištěna mezi HZS a PATROLem. Ústředna EPS připojená k ZDP nemusí být trvale obsluhovaná, musí však být trvale obsluhovaná po dobu výpadku ZDP.“

93. V čl. IV. bodu 1. vzorové smlouvy je uvedeno: „Zákazník zaplatí PATROLu za služby dle této smlouvy smluvní cenu X.XXX,- Kč bez DPH (slovně: xxxxxxxxxxxxxxxxxx) měsíčně (dále jen »cena služby«). V ceně služby je zahrnuto:

a) Platba za služby HZS – X.XXX,- Kč bez DPH[4] měsíčně za:

trvalé střežení systému EPS napojeného objektu, střežení je prováděno v režimu 24/7/365 operačním důstojníkem KOPIS. Jednotná platba pro HZS ČR vychází ze sbírky interního aktu řízení GŘ HZS ČR částka 40/2018 - za účelem sjednocení výše úhrad za poskytování služeb HZS ČR, souvisejících s připojením elektrické požární signalizace na pult centralizované ochrany umístěný na krajském operačním a informačním středisku hasičského záchranného sboru kraje, se vydává ceník těchto služeb. Jednotná úhrada se zavádí z důvodu unifikace a vychází ze zjištění kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu, která shledala nesystémovou disproporcionalitu v dosavadní praxi úhrady nákladů. Ceník byl stanoven na základě odborného znaleckého posudku č. 25-01-2018/010.

Fakturace za služby HZS hl.m.Prahy probíhá tak, že výše uvedený poplatek PATROL na HZS hl.m.Prahy pouze přeúčtuje.

b) Platba za služby PATROLu – 400,- Kč bez DPH měsíčně za:

napojení střeženého systému EPS objektu do PCO provozovaných společností PATROL na KOPIS HZS hl.m.Prahy, (…)«

94. V čl. IV. bodu 2. vzorové smlouvy je uvedeno: „Zákazník zaplatí jednorázovou platbu 21.591,- Kč pro HZS hl.m.Prahy za připojení EPS z objektu zákazníka prostřednictvím ZDP na zařízení PCO KOPIS (náklady HZS spojené s uvedením objektu do provozu dle jednotného ceníku služeb vydaným Generálním ředitelstvím HZS pokyn částka 40/2018 ). Platba bude součástí první faktury vystavené PATROL. Fakturace této jednorázové platby probíhá tak, že uvedený poplatek PATROL na HZS hl.m.Prahy pouze přeúčtuje.“

95. V čl. IV. bodu 4. vzorové smlouvy je uvedeno: „V případě planého poplachu majícího příčinu na straně zákazníka, zavazuje se zákazník zaplatit za každý uskutečněný výjezd požární jednotky k hasebnímu zásahu částku dle jednotného ceníku služeb vydaným Generálním ředitelstvím HZS pokyn částka 40/2018 ve výši 2.955,- Kč. Poplatek bude přičten k částce fakturované za služby PATROLem měsíčně k poslednímu dni v měsíci. Fakturace této platby probíhá tak, že uvedený poplatek PATROL na HZS hl.m.Prahy pouze přeúčtuje“.

96. V čl. IV. bodu 6. vzorové smlouvy je uvedeno: „Smluvní strany se výslovně dohodly, že PATROL je oprávněn veškeré ceny podle smlouvy upravovat podle meziročního nárůstu indexu spotřebitelských cen vyhlášeného Českým statistickým úřadem za uplynulý kalendářní rok. Toto ujednání se týká i zjištěné deflace. K úpravě ceny za služby podle shora uvedeného ujednání dojde vždy od následujícího měsíce poté, co bude vyhlášen inflační index ČSÚ.“

Povinnost připojit objekty do systému PCO provozovaného HZS kraje Úřad

97. Žádostí ze dne 4. 4. 2019 požádal Úřad Generální ředitelství HZS ČR o poskytnutí informace, zda existuje právní předpis, který by fyzickým či právnickým osobám stanovoval povinnost připojit jimi vlastněné či užívané objekty do systému PCO provozovaného HZS kraje, případně provozovaného jiným subjektem, který byl HZS kraje k provozování systému PCO smluvně pověřen.

98. Generální ředitelství HZS ČR ve své odpovědi ze dne 12. 4. 2019 sdělilo, že PCO slouží jako trvale obsluhované přijímací a vyhodnocovací nadstavbové poplachové zařízení umístěné na místní či vzdálené ohlašovně požáru, do kterého jsou předávány informace týkající se stavu jednoho nebo více zařízení nebo systémů EPS.

99. Technické podmínky požární ochrany pro navrhování, provádění a užívání stavby dle Generálního ředitelství HZS ČR stanovuje vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). V souladu s § 2 odst. 1 písm. c) vyhlášky musí být stavba umístěna a navržena tak, aby podle druhu splňovala technické podmínky požární ochrany na vybavení stavby vyhrazeným požárně bezpečnostním zařízením, tj. mj. i EPS, stanovené v českých technických normách uvedených v příloze č. 1 části 1 vyhlášky. Konkrétní podrobnosti pro oblast EPS řeší dle Generálního ředitelství HZS ČR zejména technická norma ČSN 73 0875 Požární bezpečnost staveb – Stanovení podmínek pro navrhování elektrické požární signalizace v rámci požárně-bezpečnostního řešení (dále jen „ČSN 73 0875“) a technická norma ČSN 34 2710 Elektrická požární signalizace – Projektování, montáž, užívání, provoz, kontrola, servis a údržba. Dle těchto norem lze EPS dle Generálního ředitelství HZS ČR zjednodušeně řečeno provozovat „ve dvou variantách“, a to s trvalou obsluhou, nebo bez trvalé obsluhy, avšak se zajištěním přenosu signalizace ústředny EPS.

100. Dle čl. 4.14.1 technické normy ČSN 73 0875 musí být dle Generálního ředitelství HZS ČR v případě elektrické požární signalizace navržené s trvalou obsluhou zajištěna trvalá přítomnost 2 osob (trvalé obsluhy) v místě hlavní ústředny nebo v místě s ovládacím a signalizačním poplachem. Pokud není pro elektrickou požární signalizaci zajištěna požadovaná trvalá obsluha, musí být dle generálního ředitelství HZS ČR elektrická požární signalizace vybavena zařízením dálkového přenosu.

101. Generální ředitelství HZS ČR dále uvedlo, že dle čl. 4.6.2 technické normy ČSN 73 0875, je-li požadován dálkový přenos dat z ústředny elektrické požární signalizace prostřednictvím zařízení dálkového přenosu, je v případě elektrické požární signalizace navržené na základě požadavků norem požární bezpečnosti staveb podle 4.2.1a), 4.2.1b) a 4.2.1c) technické normy ČSN 730875 možný přenos pouze na PCO příslušného HZS kraje, resp. za podmínek příslušného HZS kraje. V těchto případech je na zpracovateli požárně-bezpečnostního řešení, kterou ze dvou variant sledování ústředny elektrické požární signalizace pro konkrétní objekt navrhne.

102. Generální ředitelství HZS ČR dále sdělilo, že podle čl. 4.2.3 ČSN 73 0875 existují objekty, u kterých musí být EPS navržena se zařízením dálkového přenosu vč. připojení na PCO příslušného HZS kraje. Generální ředitelství HZS ČR cituje čl. 4.2.3 ČSN 73 0875: „Pokud je v požárním úseku stavebního objektu nebo v objektu nečleněném do požárních úseků požadována instalace zařízení EPS, pak musí být EPS navržena včetně zařízení dálkového přenosu (ZDP) zejména v případech, kdy je uvažováno se zásahem předurčené jednotky požární ochrany v časovém pásmu H3 (podle ČSN 73 0802 nebo ČSN 73 0804), a současně je splněna alespoň jedna z podmínek a) až e):

a) u objektů s výškou h > 45 m (v případě požadavku vybavit celý objekt) nebo požárních úseků s výškovou polohou hp > 45 m (v případě požadavku vybavit EPS požární úsek), kromě objektů OB2 podle ČSN 73 0833. Požární výšku objektu (h) a výškovou polohu požárního úseku (hp) je třeba určit podle ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804;

b) v případě shromažďovacích prostorů (podle ČSN 73 0831):

1) ve výškovém pásmu VP3 bez ohledu na velikost shromažďovacího prostoru;

2) ve výškovém pásmu s velikostí shromažďovacího prostoru nad 3SP/VP2 nebo 5SP/VP1;

c) v případě zdravotnických zařízení a zařízení sociální péče posuzovaných podle ČSN 73 0835:2006, kapitoly 8 nebo kapitoly 10, které mají více než 4 nadzemní podlaží (u změn staveb skupiny II podle ČSN 73 0834 – více než 8 podlaží, stejně tak i při změnách staveb skupiny III, v případě změn takovýchto stávajících zařízení);

d) v případech, kdy plocha požárního úseku není omezena (např. podle ČSN 73 0804:2010, článek 7.1.7 apod.) a tohoto ustanovení je využito v požárně bezpečnostním řešení, přičemž se nejedná o požární úsek bez požárního rizika;

e) tam, kde není zajištěna trvalá obsluha nebo nelze splnit čas T2 (viz článek 4.5).“

103. Podle Generálního ředitelství HZS ČR v souladu s § 99 zákona č. 133/1985 Sb. je autorizovaný inženýr nebo technik, kterému byla udělena autorizace pro požární bezpečnost staveb (dále jen „autorizovaná osoba“) při realizaci technických podmínek požární ochrany staveb stanovených vyhláškou oprávněn použít postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument upravující podmínky požární ochrany. Při použití takového postupu však musí autorizovaná osoba dosáhnout alespoň stejného výsledku, kterého by dosáhla při postupu podle vyhlášky. Z výše uvedeného dle Generálního ředitelství HZS ČR vyplývá, že je obecně možné stavbu navrhnout i odchylně od shora uvedených českých technických norem (tj. v řešeném případě např. bez připojení k PCO příslušného HZS kraje), pakliže autorizovaná osoba prokáže, že její řešení vede ke stejnému výsledku, tj. ke splnění základních požadavků na požární bezpečnost staveb definovaných např. v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 305/2011 ze dne 9. 3. 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh, a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS.

104. Usnesením ze dne 17. 4. 2019 určil Úřad v rámci správního řízení S0091/2019 obviněnému lhůtu k označení objektů uvedených v „Přehledu objektů v trvalém provozu za měsíc Listopad 2018“ (dále jen „seznam objektů“), které naplňují podmínky pro povinné připojení EPS na PCO HZS hlavního města Prahy (dále jen „HZS Praha“) uvedené v čl. 4.2.3 ČSN 73 0875, tj. je u nich uvažováno se zásahem předurčené jednotky požární ochrany v časovém pásmu H3, a současně je splněna alespoň jedna z podmínek a) až e) čl. 4.2.3 ČSN 73 0875. Dne 29. 4. 2019 obdržel Úřad od obviněného odpověď z téhož dne (dále jen „přípis ze dne 29. 4. 2019“).

105. V přípisu ze dne 29. 4. 2019 obviněný uvedl, že dle jeho zjištění žádný z objektů, které byly v té době připojeny na PCO, nenaplňoval podmínky povinného připojení uvedené v čl. 4.2.3 ČSN 73 0875. Dle obviněného všechny objekty uvedené v seznamu objektů byly na PCO připojeny na základě vlastního dobrovolného rozhodnutí.

106. Dle obviněného musí být podle čl. 4.2.3 ČSN 73 0875 EPS navržena včetně zařízení dálkového přenosu zejména v případech, kdy je uvažováno se zásahem předurčené jednotky požární ochrany v časovém pásmu H3 a současně je splněna alespoň jedna z podmínek a) až e) téhož článku. Obviněný uvedl, že podle ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 jsou rozlišována časová pásma H1–H3. Ta jsou definována jako doba od ohlášení požáru do zahájení zásahu, přičemž v časovém pásmu H3 se předpokládá zásah požární jednotky v čase delším než 15 minut od ohlášení požáru. Obviněný uvedl, že žádný z připojených objektů se v časovém pásmu H3 nenachází, neboť se jedná o koncentrované území Prahy s rozvinutou infrastrukturou a u všech objektů je doba předpokládaného zásahu požární jednotky od ohlášení požáru kratší než uvedený limit. Vzhledem k uspokojivým dojezdovým časům tak dle obviněného nevzniká povinnost napojení na PCO HZS Praha.

107. Obviněný dále uvedl, že každý z dotčených objektů byl na PCO připojen na základě vlastního rozhodnutí. Na základě platných předpisů a kodexu norem požární bezpečnosti mají provozovatelé EPS možnost při nastavování požární bezpečnosti objektu zvolit alternativní řešení, např. trvalou obsluhu na ústředně EPS. Rozhodnutí vlastníků a uživatelů těchto objektů být připojen na PCO může být dle obviněného také kdykoli změněno a HZS či poskytovatel služeb připojení na PCO nemá možnost jejich rozhodnutí jakkoli ovlivnit.

108. S odkazem na odpověď Generálního ředitelství HZS ČR ze dne 12. 4. 2019 obviněný uvedl, že je možné požární ochranu zabezpečit i jiným způsobem odchylně od postupu stanoveného technickými normami, pokud řešení vede ke stejnému výsledku (§ 99 zákona č. 133/1985 Sb.).

109. Podle obviněného z žádného právního předpisu ani technických norem za popsané situace nevyplývá zákonná povinnost být napojen na PCO, ale jedná se o jednu z možných variant zajištění požární ochrany dotčených objektů na území Prahy.

K prognóze inflace

110. V rámci správního řízení S0091/2019 Úřad žádostí ze dne 8. 4. 2019 požádal ČNB o poskytnutí informací, zda je schopna stanovit prognózu meziročního nárůstu indexu spotřebitelských cen pro období leden 2019 – prosinec 2028, a pokud ano, aby sdělila aktuální prognózu (konkrétní výši předpokládaného nárůstu v %) na celé uvedené období, v členění na jednotlivé kalendářní roky. V případě, že by ČNB nebyla schopna pro celé výše uvedené období stanovit prognózu meziročního nárůstu indexu spotřebitelských cen, požádal Úřad o uvedení informace, pro jaké nejdelší období do budoucna je prognózu meziročního nárůstu indexu spotřebitelských cen možno vytvořit, a současně o sdělení aktuální prognózy (konkrétní výši předpokládaného nárůstu v %) na celé toto období, v členění na jednotlivé kalendářní roky.

111. ČNB v odpovědi ze dne 26. 4. 2019 sdělila, že prognózu meziročního nárůstu spotřebitelských cen připravuje a publikuje ve čtvrtletní frekvenci, zpravidla na období nejbližších 6-10 čtvrtletí, poslední prognóza o inflaci tak pokrývá období do konce roku 2020 a hodnoty této poslední dostupné prognózy inflace jsou následující:

I/19 2,7 %

II/19 2,3 %

III/19 2,0 %

IV/19 2,2 %

I/20 2,0 %

II/20 1,9 %

III/20 2,0 %

IV/20 2,0 %.

112. Celoroční hodnoty pro jednotlivé kalendářní roky uvedené předpovědi dle ČNB pak činily 2,2 % pro rok 2019 a 2,0 % pro rok 2020.

113. ČNB dále uvedla, že nová prognóza, pokrývající období do konce roku 2020, bude zveřejněna 3. 5. 2019. Další čtvrtletní prognóza, která dle ČNB má být zveřejněna začátkem srpna 2019, již bude pokrývat období do konce roku 2021.

114. ČNB dále podotkla, že prognózu na delší období nesestavuje ani nepublikuje, jelikož při odhadu cenového vývoje v delším výhledu je oprávněné předpokládat, že vývoj meziroční inflace bude v průměru odpovídat inflačnímu cíli ČNB, který je stanoven na 2 % pro meziroční růst spotřebitelských cen.

Informace k předpokládané hodnotě koncese

115. V rámci správního řízení S0091/2019 podal obviněný vyjádření ze dne 15. 3. 2019 k podanému návrhu, v němž uvedl, že již v roce 2015 byl osloven ze strany PATROL group s nabídkou služeb týkající se služeb poskytování služeb PCO. PATROL group dle obviněného současně indikovala, že po dobu předpokládané platnosti smlouvy o PCO nepřesáhne její předpokládaný příjem částku 20 mil. Kč. Na konci roku 2018 obviněný oslovil PATROL group k jednání o možné spolupráci a vyžádal si informace k ověření, že indikované podmínky stále platí. Obviněný chtěl znát konkrétní detaily týkající se ceny služeb pro koncové uživatele a zdůvodnění navrhované doby trvání smlouvy, vše z opatrnosti pro případ, že by smlouva o PCO mohla naplňovat znaky koncese. Pro tyto účely PATROL group předložila obviněnému informace o počtu současných objektů využívajících službu připojení na PCO. Dne 5. 12. 2018 PATROL group předložila obviněnému kalkulaci předpokládaných výnosů, z níž vyplývalo, že obrat PATROL group (koncesionáře) bez DPH za dobu trvání smlouvy by nepřekročil částku 20 mil. Kč, a to s ohledem na v kalkulaci jasně uvedenou cenu za poskytování služeb PCO koncovým zákazníkům, kdy PATROL group tuto cenu současně garantovala po celou dobu trvání smlouvy. Zároveň PATROL group podrobně zdůvodnila, jak došla k předpokládanému počtu koncových zákazníků v jednotlivých letech a proč s ohledem na fungování v rámci tříleté výpovědní lhůty předpokládá uzavření smlouvy na 10 let. Obviněný uvedl, že neměl důvod toto vysvětlení zpochybňovat, zejména s ohledem na skutečnost, že základem kalkulace byl počet objektů využívajících služby PCO v současné době. Tato kalkulace dle obviněného potvrdila, že se může maximálně jednat o koncesi malého rozsahu, jejíž předpokládaná hodnota zjevně nepřekročí částku 20 mil. Kč. Přílohou vyjádření ze dne 15. 3. 2019 učinil obviněný následující „Kalkulaci předpokládaných výnosů ze systému PCO u HZS Praha“ ze dne 4. 12. 2018 zpracovanou PATROL group (dále jen „kalkulace koncesionáře“):

Kalkulace předpokládaných výnosů ze systému PCO u HZS Praha
Rok/ pololetí	Přepojeno objektů z původního PCO	Připojeno objektů nově	Odpojeno výpovědí	Stav objektů PCO na konci roku	Cena služby za objekt (měsíčně Kč)	Celkem za rok (Kč)
2019/I	0	0	0	0	400	0
2019/II	5	2	1	6	400	14 400
2020/I	20	2	1	27	400	64 800
2020/II	25	2	1	53	400	127 200
2021/I	45	2	1	99	400	237 600
2021/II	328	2	1	428	400	1 027 200
2022/I	0	2	1	429	400	1 029 600
2022/II	0	2	1	430	400	1 032 000
2023/I	0	2	1	431	400	1 034 400
2023/II	0	2	1	432	400	1 036 800
2024/I	0	2	1	433	400	1 039 200
2024/II	0	2	1	434	400	1 041 600
2025/I	0	2	1	435	400	1 044 000
2025/II	0	2	1	436	400	1 046 400
2026/I	0	2	1	437	400	1 048 800
2026/II	0	2	1	438	400	1 051 200
2027/I	0	2	1	439	400	1 053 600
2027/II	0	2	1	440	400	1 056 000
2028/I	0	2	1	441	400	1 058 400
2028/II	0	2	1	442	400	1 060 800
Celkem:						15 043 200

Skutečnosti zjištěné z dokumentů, které jsou součástí spisu vedeného k správnímu řízení sp. zn. ÚOHS-S0240/2021/VZ

116. V rámci zásady rychlosti a procesní ekonomie se Úřad rozhodl v nynějším správním řízení využít některé z dokumentů, které získal ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0240/2021/VZ (dále jen „správní řízení S0240/2021“), v němž byl přezkoumáván postup obviněného při uzavření koncesní smlouvy, jež byla obsahově shodná s nyní šetřenou smlouvou o PCO. V obou těchto smlouvách bylo sjednáno, že mezi PATROL group a zákazníkem má být uzavírána vzorová smlouva; v čl. IV. bodu 2. vzorové smlouvy je pak stanoveno, že zákazník zaplatí jednorázovou platbu ve výši 21 591 Kč bez DPH za připojení EPS. V rozsudku As 165/2023-38, který se týkal případu S0240/2021 a na který je odkazováno v rozsudku NSS, vyslovil NSS názor, že lze uvažovat o podřazení této platby pod § 175 odst. 3 písm. f) zákona, neboť se jedná o služby poskytnuté koncesionáři pro plnění předmětu koncese (připojení EPS k PCO).

117. V souvislosti s tím Úřad ve správním řízení S0240/2021 usnesením ze dne 16. 4. 2024 vyzval obviněného ke sdělení, zda jednorázovou platbu ve výši 21 591 Kč bez DPH za připojení EPS z objektu zákazníka prostřednictvím zařízení dálkového přenosu na zařízení PCO krajského operačního a informačního střediska HZS Praha podle čl. IV. bodu 2 vzorové smlouvy, která má být uzavírána na základě smlouvy o PCO, byli povinni uhradit všichni zákazníci, kteří uzavřou vzorovou smlouvu s novým poskytovatelem služeb (tedy PATROL group), a pokud nikoliv, vysvětlení, na které zákazníky se tato povinnost nevztahovala a proč.

118. Dne 23. 4. 2024 Úřad obdržel vyjádření obviněného ze dne 23. 4. 2024, ve kterém obviněný sdělil, že jednorázová platba ve výši 21 591 Kč bez DPH je hrazena pouze novými zákazníky služby PCO a je hrazena pouze při prvním připojení EPS na PCO, tj. v situaci, kdy EPS daného zákazníka dosud nikdy nebyla připojena na PCO obviněného. Dosavadní zákazníci, kteří ke koncesionáři (tedy PATROL group) přešli od předchozího poskytovatele služeb M connections, tuto platbu dle obviněného tedy nehradili, neboť jejich EPS již k PCO obviněného připojena byla. Tato skutečnost dle obviněného vyplývá z čl. VI. odst. 1. písm. a) třetí odrážky nové smlouvy o PCO[5].

119. Obviněný dále ve vyjádření ze dne 23. 4. 2024 vysvětlil, že v souladu s čl. IV. odst. 2 vzorové smlouvy by dosavadnímu zákazníkovi byla jednorázová platba ve výši 21 591 Kč bez DPH účtována v konkrétním specifickém případě, který obviněný popsal, a dodal, že taková situace při přepojování stávajících zákazníků od M connections k PATROL group dosud nenastala.

Právní posouzení

120. Předmětem posouzení ze strany Úřadu je to, zda obviněný postupoval v souladu se zákonem, když smlouvu o PCO uzavřel mimo zadávací řízení, a zda se tím nedopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

Ke koncesnímu řízení

121. Úřad obecně uvádí, že při uzavírání koncesní smlouvy musí zadavatel dodržovat zákonem stanovený postup. Koncesní řízení je normativně upravený proces, který je zahájen uveřejněním oznámení o jeho zahájení, které je zároveň výzvou neomezenému počtu dodavatelů k podání žádostí o účast v koncesním řízení a k prokázání splnění požadované kvalifikace. Koncesní řízení směřuje k uzavření koncesní smlouvy, přičemž jeho účelem je umožnění transparentní a nediskriminační soutěže mezi jednotlivými dodavateli.

122. Ze zákona vyplývá, že za zadání koncese na služby se považuje uzavření úplatné smlouvy, kterou zadavatel

b) na dodavatele přenáší provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z poskytování služeb.

123. Za závazek dodavatele se tedy považuje poskytování služby; přitom je nutné uvést, že poskytování veřejných služeb není základním znakem koncesní smlouvy. Jelikož koncesní smlouva je obecná, může se týkat v podstatě jakékoli činnosti, kterou zadavatel vykonává.

124. Závazek zadavatele přitom spočívá v tom, že umožní dodavateli brát užitky vyplývající z poskytování služeb, popřípadě spolu s poskytnutím části plnění v penězích. Jinak řečeno, dodavatel poskytne zadavateli plnění a zadavatel umožní dodavateli realizovat užitek z jím poskytnutého plnění, přičemž právo brát užitky je základním znakem koncese, jak vyplývá z § 174 odst. 3 zákona. Tento pojmový znak je typicky naplněn tehdy, když dodavatel vybírá platby (užitky) od koncových uživatelů.

125. Dalším znakem koncese na služby je (jak vyplývá z § 174 odst. 3 zákona), že provozní riziko spojené s braním užitků nese dodavatel, přičemž riziko je nutné chápat jen a pouze v ekonomické souvislosti, tedy jako riziko výnosnosti (dodavateli za běžných tržních podmínek není zaručena návratnost vynaložených investic nebo nákladů vzniklých při poskytování služeb, jež jsou předmětem koncese). Může se jednat o riziko na straně poptávky, riziko na straně nabídky, nebo riziko na straně poptávky i nabídky. Může se jednat i o částečný přenos provozního rizika, pokud část provozního rizika přenesená na dodavatele zahrnuje skutečné vystavení výkyvům trhu tak, aby případné odhadované ztráty dodavateli nebyly pouze zanedbatelné.

126. Pokud výše uvedené pojmové znaky smlouva nenaplňuje, nejedná se v takovém případě o koncesi na služby ve smyslu § 174 odst. 3 zákona. S ohledem na výše uvedené tedy musí Úřad nejdříve ověřit, zda smlouva o PCO naplňuje pojmové znaky koncese dle zákona.

127. Podle čl. I. bodu 1. smlouvy o PCO: „Společnost PATROL se zavazuje vybudovat systém pultu centralizované ochrany (dále jen „PCO“) pro připojení elektrických požárních signalizací (dále jen »EPS«), instalovaných v objektech na území hl. m. Prahy a poskytovat třetím osobám (dále jen »uživatelům EPS«) po připojení jejich objektů do systému PCO služby provozu PCO (dále jen »služby«). HZS se zavazuje umožnit společnosti PATROL brát užitky spojené s využíváním poskytnuté služby. Smluvní strany se dohodly, že provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z poskytování služby nese společnost PATROL, zejména riziko poptávky, neboť uživatelé služeb PCO společnosti PATROL mají možnost efektivně zajišťovat požární ochranu svých objektů i jiným způsobem, než přes připojení EPS na PCO s využitím služby společnosti PATROL. Společnosti PATROL není zaručena návratnost vynaložených investic nebo nákladů vzniklých při vybudování nebo poskytování služeb a činností dle této smlouvy.“

128. Podle čl. VI. bodu 1. smlouvy o PCO: „Společnost PATROL má na základě této smlouvy právo uzavírat svým jménem Smlouvy s uživateli objektů zapojených do systému PCO prostřednictvím společnosti PATROL, ve znění odpovídajícím znění vzorové smlouvy, která bude předem (nejpozději do 30 kalendářních dnů ode dne účinnosti této smlouvy) písemně odsouhlasena HZS, a přijímat plnění ze smluv s uživateli (…). Ve smlouvách s uživateli budou sjednány mimo jiné následující platby:

a) částka nákladů HZS za plnění smlouvy s uživateli, jejíž výše je stanovená dle aktuálního ceníku HZS stanoveného Pokynem generální ředitele HZS České republiky, a která bude na základě čl. VI odst. 4 proplacena HZS:

za zajišťování trvalé obsluhy PCO za jeden každý objekt s EPS připojený do systému PCO za kalendářní měsíc,
za každý výjezd k připojeným objektům s EPS,
za nově připojený objekt s EPS v daném kalendářním měsíci za 1 objekt s EPS (jednorázově), přičemž nově připojeným objektem se rozumí objekt připojený nově na HZS, nikoliv objekt, který bude přepojován pouze z PCO provozovaného stávajícím dodavatelem,
za změnu technických podmínek pro provedení EPS v daném kalendářním měsíci (…).

b) odměna, která náleží společnosti PATROL za provoz služby PCO bude účtována uživatelům společností PATROL a je příjmem společnosti PATROL.“

129. Z výše uvedeného je zřejmé, že PATROL group se v šetřeném případě smlouvou o PCO zavazuje poskytovat služby spočívající ve vybudování systému PCO a poskytování služby provozu PCO třetím osobám, přičemž obviněný umožní PATROL group brát z poskytování těchto služeb užitky, a to formou výběru platby za poskytnutí služby provozu PCO od koncových uživatelů služby, která je příjmem PATROL group.

130. Ze smlouvy o PCO plyne, že se obviněný a PATROL group dohodly, že provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z poskytování služby nese PATROL group. Úřad se za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, již ve správním řízení S0091/2019 zabýval tím, zda uživatelé služby provozu PCO mají možnost zajišťovat požární ochranu svých objektů i jiným způsobem než přes připojení na PCO HZS Praha. Úřad pro účely posouzení přenosu provozního rizika na PATROL group ověřoval, zda existuje právně stanovená povinnost pro některé subjekty připojit své objekty na PCO. V případě, že by totiž všechny subjekty, které byly k datu uzavření smlouvy o PCO na PCO HZS Praha připojeny, měly právním předpisem stanovenou povinnost připojit své objekty na PCO, PATROL group by nenesla provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z poskytování služby, neboť by se tyto subjekty nemohly od PCO HZS Praha odpojit, což by PATROL group garantovalo příjem a měla by tak zaručenou alespoň částečnou návratnost vynaložených investic.

131. Úřad tedy ve správním řízení S0091/2019 požádal Generální ředitelství HZS ČR o poskytnutí informace, zda existuje právní předpis, který by fyzickým či právnickým osobám stanovoval povinnost připojit jimi vlastněné či užívané objekty do systému PCO provozovaného HZS kraje, případně provozovaného jiným subjektem, který byl HZS kraje k provozování systému PCO smluvně pověřen.

132. Generální ředitelství HZS ČR ve své odpovědi ze dne 12. 4. 2019 sdělilo Úřadu, že podle čl. 4.2.3 ČSN 73 0875 existují objekty, u kterých musí být EPS navržena se zařízením dálkového přenosu vč. připojení na PCO příslušného HZS kraje.

133. Úřad se dále ve správním řízení S0091/2019 rozhodl ověřit, zda objekty připojené na PCO HZS Praha k listopadu 2018, jejichž seznam obviněný Úřadu zaslal, naplňují podmínky pro povinné připojení objektu podle čl. 4.2.3 ČSN 73 0875. Úřad tedy určil obviněnému lhůtu k označení objektů uvedených v seznamu objektů připojených na PCO HZS Praha, které naplňují podmínky pro povinné připojení EPS na PCO HZS Praha uvedené v čl. 4.2.3 ČSN 73 0875.

134. V přípisu ze dne 29. 4. 2019 obviněný uvedl, že dle jeho zjištění žádný z objektů připojených na PCO HZS Praha k listopadu 2018 nenaplňuje podmínky povinného připojení uvedené v čl. 4.2.3 ČSN 73 0875. Dle obviněného všechny objekty uvedené v předmětném seznamu objektů byly na PCO připojeny na základě vlastního dobrovolného rozhodnutí. Obviněný dále uvedl, že na základě platných předpisů a kodexu norem požární bezpečnosti mají subjekty možnost při nastavování požární bezpečnosti objektu zvolit alternativní řešení, např. trvalou obsluhu na ústředně EPS. Dle obviněného může být rozhodnutí vlastníků a uživatelů objektů být připojen na PCO kdykoli změněno a HZS či poskytovatel služeb připojení na PCO nemá možnost jejich rozhodnutí jakkoli ovlivnit.

135. Úřad v souladu se zásadou rychlosti a procesní ekonomie přejal výše popsaná zjištění Úřadu učiněná během správního řízení S0091/2019 pro nyní šetřený případ. Z výše uvedeného plyne, že žádný subjekt uvedený v seznamu objektů neměl povinnost připojit svůj objekt na PCO HZS Praha podle čl. 4.2.3 ČSN 73 0875, ale dle vyjádření obviněného mají všichni uživatelé svůj objekt připojen na PCO HZS Praha dobrovolně a mohou kdykoliv ukončit smlouvu na užívání služeb PCO HZS Praha.

136. Dle názoru Úřadu je tak zřejmé, že sice existuje ČSN 73 0875, ze které vyplývá povinnost pro některé subjekty připojit své objekty na PCO, ale tato norma se, jak plyne z přípisu obviněného ze dne 29. 4. 2019, žádného z objektů připojených na PCO HZS Praha netýkala. Z přípisu ze dne 29. 4. 2019 současně vyplynulo, že může docházet k výpovědím služeb PCO ze strany připojených subjektů, tedy k odpojování objektů, a že existují pro zajištění požární bezpečnosti alternativy k připojení objektu na PCO (např. trvalá obsluha na ústředně EPS).

137. Je tedy zřejmé, že PATROL group vzniká minimálně riziko na straně poptávky, neboť PATROL group nemá zaručeno, že všechny objekty připojené na PCO zůstanou připojeny i nadále. PATROL group tak nese v daném případě riziko spojené s braním užitků ze služeb poskytovaných na základě smlouvy o PCO, neboť jí není zaručena návratnost vynaložených investic nebo nákladů vzniklých při poskytování těchto služeb. Úřad dodává, že také v čl. I. bodu 1. smlouvy o PCO je uvedeno, že se smluvní strany dohodly, že provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z poskytování služby nese PATROL group, zejména riziko poptávky, neboť uživatelé PCO mají možnost efektivně zajišťovat požární ochranu svých objektů i jiným způsobem než přes připojení EPS na PCO s využitím služby PATROL group.

138. Úřad v návaznosti na výše uvedené konstatuje, že smlouva o PCO naplňuje pojmové znaky koncese podle § 174 odst. 3 zákona, neboť se jedná o úplatnou smlouvu, na základě níž má PATROL group vybudovat systém PCO pro připojení EPS instalovaných v objektech na území Prahy a poskytovat uživatelům po připojení jejich objektů do systému PCO služby provozu PCO, přičemž protiplnění spočívá v právu PATROL group brát užitky z poskytované služby, a to formou výběru platby za provoz služby PCO, a současně obviněný na PATROL group přenesl provozní riziko spojené s braním užitků vyplývajících z poskytování služeb. Jedná se tedy o koncesi ve smyslu zákona.

K předpokládané hodnotě koncese

139. Jak vyplývá z § 178 zákona, zadavatel není povinen zadat koncesní smlouvu, tj. provést výběr dodavatele v zadávacím řízení podle zákona, pokud jde o koncesní smlouvu, u které předpokládaná hodnota koncese stanovená podle § 175 nepřevyšuje částku 20 mil. Kč. Z uvedeného plyne, že zadavatel musí vždy stanovit předpokládanou hodnotu koncese, neboť její výše je rozhodná pro určení, zda zadavatel musí koncesi zadat v koncesním řízení, či se jedná o koncesi malého rozsahu a koncesní řízení proběhnout nemusí. Podle § 175 odst. 2 zákona zadavatel předpokládanou hodnotu koncese stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení; zadavatel však musí stanovit předpokládanou hodnotu koncese i v případě, kdy ji z důvodu, že jde o koncesi malého rozsahu, v zadávacím řízení zadávat nehodlá; že jde o koncesi malého rozsahu, totiž může zadavatel zjistit právě a pouze na základě stanovení předpokládané hodnoty. V případě, že zadavatel koncesi posoudí podle předpokládané hodnoty jako koncesi malého rozsahu a v koncesním řízení ji nezadá, musí být tento svůj postup schopen zpětně obhájit, tedy prokázat, že v době, kdy předpokládanou hodnotu stanovoval, odpovídala její výše podle všech zadavateli objektivně dostupných informací skutečně koncesi malého rozsahu.

140. Jak plyne z rozsudku NSS, před posouzením předpokládané hodnoty koncese je nutné vyjasnit, co je předmětem koncese a co nikoliv, neboť pokud služba není předmětem koncese, zpravidla nebude důvodu, aby protiplnění za tuto službu bylo zahrnuto do předpokládané hodnoty koncese, jakkoliv s koncesovanou službou může úzce souviset a tvořit s ní „funkční celek“.

141. NSS ve svém rozsudku došel k závěru, že obviněný v šetřeném případě koncesoval vybudování systému PCO a zajištění připojení EPS na PCO. K tomu NSS pak blíže dodal, že nijak nepopírá, že služby obviněného (střežení PCO) a služby přenesené na koncesionáře (vybudování systému PCO a zajištění připojení EPS na PCO) spolu velmi úzce souvisejí, neboť zřízení PCO a následné připojení EPS na PCO je nepochybně předpokladem poskytování služby HZS, tj. monitoringu PCO. Obviněný však dle NSS službu monitoringu PCO na koncesionáře nepřevedl, a i po uzavření smlouvy o PCO tuto službu poskytoval on sám. V tomto ohledu není dle NSS relevantní, jakým způsobem byly upraveny smluvní vztahy mezi uživateli EPS, koncesionářem a obviněným.

142. NSS došel k závěru, že o nutné oddělitelnosti služeb obviněného a PATROL group svědčí také fakt, že služba obviněného spočívající ve střežení PCO a vyhodnocení signálu z EPS obsahuje prvek, který nemůže vykonávat jakýkoliv jiný komerční subjekt. Jedinečnost obviněným poskytované služby střežení PCO spočívá v bezprostředním přechodu od vyhodnocení signálu k aktivaci požárního zásahu. Nejedná se o samotný požární zásah, který HZS musí učinit
v reakci na tísňové volání. Dle NSS by bylo rovněž nelogické, aby obviněný určitou službu koncesoval, ale nadále ji poskytoval zcela či z větší části sám, avšak v subdodavatelském postavení.

143. Dle závazného právního názoru NSS tak v nyní projednávaném případě bylo předmětem koncese pouze vybudování pultu PCO a připojování EPS na PCO. Službu monitoringu PCO obviněný nekoncesoval a nadále ji poskytoval on sám (srov. bod 34. rozsudku NSS).

144. K výpočtu předpokládané hodnoty koncese Úřad uvádí následující.

145. Podle § 175 odst. 1 zákona se za předpokládanou hodnotu koncese považuje celkový obrat dodavatele bez DPH za dobu trvání koncese vyplývající z protiplnění za stavební práce a služby, jež jsou předmětem koncese, jakož i za dodávky, jež s těmito stavebními pracemi a službami souvisejí. Dále § 175 odst. 3 zákona demonstrativně vyjmenovává, co je do předpokládané hodnoty koncese nutné zahrnout. V bodu 35. rozsudku NSS příslušný soud konstatoval, že s ohledem na princip vnitřní obsahové bezrozpornosti právního řádu znamená pojem „předpokládaná hodnota koncese“ ve všech odstavcích § 175 zákona totéž – celkový obrat dodavatele za dobu trvání koncese vyplývající z protiplnění.

146. Definicí obratu se detailně zabývaly ve svých rozsudcích KS a NSS, přičemž z jejich závěrů vyplynulo, že při vymezení pojmu obrat podle § 175 odst. 1 zákona nelze vycházet z toho, jak je obrat definován v jiných zákonech (např. zákon o účetnictví). Pojem obrat použitý v § 175 odst. 1 zákona je nutno vykládat s ohledem na smysl a účel citovaného ustanovení zákona a kontext, v jakém je používán. Konkrétní plnění tudíž nemusí být z účetního pohledu součástí obratu koncesionáře, přesto však může být součástí obratu ve smyslu § 175 odst. 1 zákona. NSS do určité míry korigoval závěry KS, když uvedl, že obrat ve smyslu § 175 odst. 1 není myšlen pouze jako koncesionářův zisk, jelikož „(u)rčité plnění totiž není možné vyřadit z předpokládané hodnoty koncese jen proto, že koncesionáři negeneruje zisk“.

147. Zadavatel tak v rámci výpočtu předpokládané hodnoty koncese musí vycházet z charakteru předmětu smlouvy a reflektovat veškeré možné předpokládané příjmy dodavatele, které mu mohou z realizace koncesní smlouvy plynout.

148. S ohledem na to je nutné nejprve posoudit, které platby či finanční výhody lze považovat v šetřené koncesi, tj. smlouvě o PCO za relevantní.

149. V šetřeném případě bylo smlouvou o PCO sjednáno, že obviněný a PATROL group se zavazují každý svým jménem uzavřít s uživateli koncese trojstrannou smlouvu o připojení, v jejímž rámci bude sjednána odměna PATROL group za poskytování služby připojení na PCO, s výslovným uvedením, že tato odměna pokrývá úhradu činností PATROL group spojených s plněním jeho povinností dle smlouvy o PCO, tj. s vybudováním PCO, jeho provozem a zajištěním služby připojení objektů na PCO a zajištěním přenosu signálu z EPS těchto objektů na PCO.

150. Dle vzorové smlouvy budou uživatelé koncese hradit PATROL group za napojení střeženého systému EPS objektu do PCO cenu 400 Kč bez DPH/měsíc, přičemž tuto cenu může PATROL group upravovat dle meziročního nárůstu indexu spotřebitelských cen.

151. Současně ze vzorové smlouvy vyplývá, že uživatelé koncese budou hradit obviněnému za trvalé střežení systému EPS napojeného objektu cenu 3 135 Kč bez DPH/měsíc.

152. Ke shora uvedenému Úřad s ohledem na závěry uvedené v rozsudku NSS uvádí, že platby ve výši 400 Kč bez DPH/měsíc (tj. platby za službu napojení střeženého systému EPS objektu do PCO) jsou součástí předpokládané hodnoty koncese, neboť se jedná o platby podřaditelné pod § 175 odst. 1 a odst. 3 písm. b) zákona. Úřad dodává, že uvedené nezpochybňuje ani sám obviněný, který ve svých kalkulacích tuto částku zahrnul do svého výpočtu předpokládané hodnoty koncese[6].

153. Pokud jde o platby ve výši 3 135 Kč bez DPH/měsíc/objekt (tj. platby za služby trvalého střežení systému EPS napojeného objektu), pak Úřad v kontextu závěrů uvedených v rozsudku NSS konstatuje, že je nelze podřadit pod § 175 odst. 1 a 3 písm. f) zákona, neboť se jedná o platby za služby, které nejsou předmětem koncese. Jak bylo uvedeno výše, předmětem koncese totiž není služba monitoringu PCO (trvalé střežení systému EPS napojeného objektu), ale služba napojení střeženého systému EPS objektu do PCO. Monitoring PCO totiž není službou, kterou by obviněný koncesionáři poskytoval pro plnění koncese, neboť pro připojení EPS k PCO není monitoring PCO zapotřebí – monitoring PCO je až službou navazující na připojení EPS k PCO. Platby ve výši 3 135 Kč bez DPH/měsíc/objekt (tj. platby za služby trvalého střežení systému EPS napojeného objektu) tedy nelze započítat do předpokládané hodnoty koncese.

154. Úřad dále uvádí, že NSS ve svém rozsudku odkázal na rozsudek 9 As 165/2023-38, ve kterém NSS vyslovil názor, že o podřazení pod § 175 odst. 3 písm. f) zákona (a tedy o zahrnutí příslušných plateb do předpokládané hodnoty koncese) by se dalo uvažovat též v případě poskytnutí součinnosti, kterou obviněný poskytuje PATROL group při připojování EPS k PCO a za kterou PATROL group uživatelům EPS účtuje jednorázovou platbu ve výši 21 591 Kč bez DPH, kterou následně bez dalšího přefakturuje obviněnému.

155. Jak již Úřad uvedl výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, v rámci správního řízení S0240/2021 u obviněného zjišťoval, zda všichni zákazníci měli povinnost uhradit jednorázovou platbu ve výši 21 591 Kč bez DPH za připojení EPS k PCO, a pro případ, že ne, požadoval vysvětlení, na které zákazníky se tato povinnost nevztahovala a proč. Obviněný ve svém vyjádření ze dne 23. 4. 2024 uvedl, že dosavadní zákazníci, kteří k PATROL group přešli od předchozího poskytovatele služeb M connections, tuto platbu nehradili, neboť jejich EPS již k PCO obviněného připojena byla.

156. Úřad tedy s ohledem na skutečnost, že jednorázová platba za připojení EPS k PCO ve výši
21 591 Kč bez DPH se vztahuje pouze na ty zákazníky, kteří žádné připojení EPS k PCO ještě nemají, bude brát při svém výpočtu předpokládané hodnoty koncese v potaz tuto platbu pouze v případech nově připojených subjektů.

K samotnému výpočtu předpokládané hodnoty

157. Jak Úřad vyložil výše, předpokládanou hodnotu koncese musí zadavatel stanovit předtím, než přistoupí k realizaci případného koncesního řízení, neboť musí zjistit, zda má povinnost koncesi zadat v koncesním řízení, či nikoliv. Jak ze samotného pojmu předpokládaná hodnota plyne, jde o hodnotu, kterou zadavatel předpokládá, tedy kterou stanoví předem za použití jemu známých údajů a informací o předmětu koncese. Nemusí se tedy jednat o hodnotu zcela přesnou. V šetřeném případě z informací a podkladů předložených obviněným plyne, že obviněný předtím, než uzavřel smlouvu o PCO, předpokládanou hodnotu koncese stanovil, resp. se jí zabýval. V rámci správního řízení S0091/2019, konkrétně z vyjádření k návrhu ze dne 15. 3. 2019, Úřad zjistil, že obviněný při stanovení předpokládané hodnoty koncese vycházel z kalkulace koncesionáře. Obviněný současně sdělil, že kalkulaci koncesionáře posoudil a dospěl k závěru, že hodnota koncese nepřekročí částku 20 mil. Kč, a že se jedná o koncesi malého rozsahu, kterou není povinen zadávat v koncesním řízení.

158. Za účelem ověření správnosti tohoto závěru obviněného přistoupil Úřad k přepočítání předpokládané hodnoty koncese, a to s využitím údajů uvedených v kalkulaci koncesionáře a s přihlédnutím k závěrům týkajícím se výpočtu předpokládané hodnoty koncese uvedeným v rozsudcích KS a NSS. Co se týče údajů o připojování nových a stávajících zákazníků a údajů o odpojování zákazníků, vyšel Úřad z údajů, které měl obviněný k dispozici v období před uzavřením smlouvy o PCO, a které obviněnému předložila PATROL group. Dle Úřadu byly údaje uvedené v kalkulaci koncesionáře v daný okamžik (tj. před podpisem smlouvy o PCO) relevantním základem pro výpočet předpokládané hodnoty koncese obviněným.

159. Z kalkulace koncesionáře vyplývá, že obviněný při výpočtu předpokládané hodnoty koncese počítal s tím, že PATROL group si bude po celou dobu trvání smlouvy účtovat za poskytované služby částku 400 Kč bez DPH/měsíc, když tato částka je uvedena ve sloupci „Cena služby za objekt (měsíčně Kč)“. Tato částka je pak PATROL group násobena počtem měsíců v příslušném pololetí roku (tj. číslem 6) a hodnotou uvedenou ve sloupci „Stav objektů PCO na konci roku“. Celková cena v kalkulaci koncesionáře činila 15 043 200 Kč bez DPH za celou dobu trvání smlouvy (viz bod 115. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

160. Úřad nejprve přistoupil k přepočítání celkové ceny uvedené v kalkulaci koncesionáře. Svůj propočet Úřad uvádí v následující tabulce:

ilustrace

161. Úřad konstatuje, že dle jeho výpočtu činí celková cena tvořená úhradami od jednotlivých uživatelů za služby provozu PCO služby poskytované během celé doby trvání smlouvy (tj. 10 let), částku 16 104 000 Kč bez DPH. V takovém případě by se jednalo o koncesi malého rozsahu a obviněný by tedy nebyl povinen zadat smlouvu o PCO, tj. provést výběr dodavatele, v zadávacím řízení podle zákona. Co se týče rozdílu mezi celkovou částkou vypočítanou Úřadem (16 104 000 Kč) a celkovou částkou uvedenou v kalkulaci koncesionáře (15 043 200 Kč), který činí 1 060 800 Kč, Úřad sděluje, že částka 1 060 800 přesně odpovídá částce za služby provozu PCO poskytnuté v období 2028/II. Úřad z toho usuzuje, že tato částka nebyla obviněným, resp. PATROL group ve výpočtu celkové sumy za služby poskytované během celé doby trvání smlouvy koncesionáře, ať už vědomě či nevědomě, zahrnuta, což vedlo k uvedení nesprávné celkové ceny v kalkulaci koncesionáře.

162. Z kalkulace koncesionáře plyne, že obviněný při výpočtu předpokládané hodnoty koncese vycházel z částky 400 Kč bez DPH/měsíc, kterou si PATROL group účtuje za služby provozu PCO od jednotlivých uživatelů služby. Z této částky vycházel i Úřad při přepočtu předpokládané hodnoty koncese, kterou uvedl výše. V této souvislosti však Úřad zdůrazňuje čl. IV. bod 6. vzorové smlouvy, který stanoví, že PATROL group je oprávněna upravovat všechny ceny vyplývající ze vzorové smlouvy na základě meziročního nárůstu indexu spotřebitelských cen, jak je vyhlášen Českým statistickým úřadem za předchozí kalendářní rok. Tato skutečnost měla být tedy nepochybně zohledněna v kalkulaci koncesionáře, kde se však počítá se stálou cenou 400 Kč/měsíc během celé doby trvání smlouvy, ačkoliv to, že k navyšování ceny o inflaci bude docházet, se výslovně předpokládá ve vzorové smlouvě. Úřad proto v dalším výpočtu předpokládané hodnoty koncese zohlední čl. IV. bod 6. vzorové smlouvy.

163. V průběhu správního řízení S0091/2019 Úřad požádal ČNB o poskytnutí informací k výši inflace, přičemž v odpovědi ze dne 26. 4. 2019 ČNB uvedla, že meziroční vývoj inflace bude v průměru odpovídat inflačnímu cíli ČNB, jenž je stanoven na 2 % pro meziroční růst spotřebitelských cen. Výpočet předpokládané hodnoty koncese při zohlednění navyšování cen podle čl. IV. bod 6. vzorové smlouvy (tj. o meziroční inflaci 2 %) Úřad uvádí v následující tabulce:

ilustrace

164. Z předmětné tabulky je zřejmé, že v důsledku každoroční úpravy ceny za poskytované služby provozu PCO podle výše inflace dojde při kalkulaci předpokládané průměrné výše inflace 2 % k nárůstu celkového obratu PATROL group za poskytované služby během celé doby trvání smlouvy (tj. 10 let) na 18 023 923,83 Kč bez DPH. I v takovém případě by se stále jednalo o koncesi malého rozsahu a obviněný by tedy nebyl povinen zadat smlouvu o PCO, tj. provést výběr dodavatele, v zadávacím řízení podle zákona.

165. S ohledem na rozsudek 9 As 165/2023-38, na který odkazuje rozsudek NSS a podle kterého by do předpokládané hodnoty koncese potenciálně mohly být zahrnuty i jednorázové platby za připojení EPS k PCO ve výši 21 591 Kč bez DPH, Úřad následně k výsledku uvedenému v předchozím odstavci (tj. 18 023 923,83 Kč bez DPH) připočetl ještě tyto platby. Úřad k výpočtu dodává, že s ohledem na to, že se tyto platby vztahují pouze na nově připojené objekty, tuto platbu započítal pouze k hodnotám ve sloupci „Připojeno nově k PCO provozovanému u Patrol group v průběhu roku“, přičemž i ve vztahu k jednorázové platbě za připojení EPS k PCO započítal Úřad meziroční navýšení o inflaci ve výši 2 %, neboť i na tuto platbu se vztahuje inflační doložka podle čl. IV. bodu 6. vzorové smlouvy. Výpočet celkové částky, jež by byla za dobu trvání koncese uhrazena za jednorázové platby za připojení EPS k PCO, zachycuje následující tabulka:

ilustrace

166. Z předmětné tabulky vyplývá, že celková částka za jednorázové platby za připojení EPS k PCO za celou dobu trvání smlouvy (tj. 10 let) činí 902 479,69 Kč bez DPH. Po připočtení této částky k celkové částce za služby provozu PCO poskytované během celé doby trvání smlouvy, která činí 18 023 923,83 Kč bez DPH, by výsledná předpokládaná hodnota koncese po zaokrouhlení dosáhla hodnoty 18 926 404 Kč bez DPH (902 479,69 + 18 023 923,83 = 18 926 403,52). Ani při započtení částky za jednorázové platby za připojení EPS k PCO by tedy předpokládaná hodnota koncese nepřesáhla zákonný limit 20 mil. Kč podle § 178 zákona. I v takovém případě by se stále jednalo o koncesi malého rozsahu a obviněný by tedy nebyl povinen zadat smlouvu o PCO, tj. provést výběr dodavatele, v zadávacím řízení podle zákona.

167. Úřad dodává, že s ohledem na zásady rychlosti a procesní ekonomie se blíže nezabýval tím, zda jednorázová platba za připojení EPS k PCO ve výši 21 591 Kč bez DPH, resp. služba, za kterou je tato platba účtována, je službou podřaditelnou pod § 175 odst. 3 písm. f) zákona, jak naznačují závěry uvedené v rozsudku 9 As 165/2023-38, či nikoliv. Toto posouzení není nutné v tomto správním řízení činit, neboť i se započtením těchto jednorázových plateb za připojení EPS k PCO předpokládaná hodnota koncese nepřevyšuje zákonný limit 20 mil. Kč stanovený § 178 zákona. Úřad se tedy z výše uvedeného důvodu již nezabýval argumenty obviněného uvedenými ve vyjádření ze dne 23. 4. 2024 rozporujícími závěry rozsudku 9 As 165/2023-38 o potencialitě započítání předmětné platby do předpokládané hodnoty koncese, na které obviněný upozornil i ve vyjádření ze dne 10. 2. 2025.

168. Úřad uzavírá, že předpokládaná hodnota koncese dle výpočtu Úřadu činí po zaokrouhlení 18 926 404 Kč bez DPH. V takovém případě se jedná o koncesi malého rozsahu, a obviněný tedy nebyl povinen zadat smlouvu o PCO, tj. provést výběr dodavatele, v zadávacím řízení podle zákona.

169. S ohledem na výše uvedené tedy Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí předmětné řízení o přestupku podle § 257 písm. f) zákona zastavil, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 zákona.

K výroku II.

170. Úřad uvádí, že výrokem II. prvoinstančního rozhodnutí rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona. Současně Úřad výrokem I. prvoinstančního rozhodnutí rozhodl o spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) obviněným a výrokem III. uložil obviněnému za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. prvoinstančního rozhodnutí pokutu.

171. Rozsudkem KS byl výrok I. prvoinstančního rozhodnutí týkající se přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona zrušen, a současně byl zrušen i související výrok III. prvoinstančního rozhodnutí, kterým byla obviněnému za spáchané přestupky uložena pokuta. Výrok II. prvoinstančního rozhodnutí, kde bylo konstatováno, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, však rozsudkem KS zrušen nebyl a nabyl právní moci dne 9. 6. 2021. S ohledem na zrušení výroku o uložení pokuty je tedy nutno znovu rozhodnout o uložení pokuty za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona. K tomu Úřad uvádí následující.

172. Obviněný naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 254 odst. 6 zákona, když Úřadu v rámci správního řízení S0091/2019 ve věci návrhu 28. 2. 2019 na uložení zákazu plnění smlouvy o PCO nedoručil své vyjádření k návrhu navrhovatele ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu, tedy nejpozději do 11. 3. 2019, ale učinil tak až dne 15. 3. 2019, a v důsledku toho ani nesdělil důvody, pro něž při uzavírání výše uvedené smlouvy nepostupoval v zadávacím řízení.

173. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let.

174. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

175. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda ve vztahu k přestupku neuplynula promlčecí doba podle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. prvoinstančního rozhodnutí došlo dne 12. 3. 2019 marným uplynutím lhůty k doručení vyjádření obviněného k návrhu. Řízení o přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona bylo zahájeno vydáním příkazu, tj. dne 8. 2. 2021. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula.

176. Podle § 268 odst. 3 písm. c) zákona za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, jde-li o porušení pravidel stanovených pro postup pro zadávaní koncesí, se uloží pokuta do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e).

177. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalším přestupkem obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek NSS č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek NSS č. j. 6 As 245/2015-33 ze dne 16. 9. 2016. V prvně uvedeném rozhodnutí NSS konstatoval, že „soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož »použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.«“ Soud dále pokračuje, že „(t)restněprávní doktrína uvádí, že souběh »je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení« (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“ Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty, resp. přestupky, což je výslovně uvedeno i v § 41 zákona o přestupcích.

178. Jak již bylo uvedeno výše ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. prvoinstančního rozhodnutí došlo dne 12. 3. 2019; k tomu Úřad konstatuje, že v souběhu s tímto přestupkem je dále přestupek/přestupky:

o kterém bylo Úřadem rozhodnuto ve výroku I. příkazu č. j. ÚOHS-S0109/2019/VZ-07531/2019/533/LHl ze dne 14. 3. 2019, který byl spáchán dne 1. 2. 2019, a za který byla Úřadem uložena pokuta ve výši 15 000 Kč;
o kterých bylo Úřadem rozhodnuto ve výrocích I. – III. příkazu č. j. ÚOHS-S0436/2019/VZ-33377/2019/542/VSv ze dne 4. 12. 2019, které byly spáchány dne 22. 12. 2017, dne 23. 1. 2018 a dne 8. 2. 2018, a za které byla Úřadem uložena pokuta ve výši 60 000 Kč;
o kterém bylo Úřadem rozhodnuto ve výroku I. příkazu č. j. ÚOHS-S0437/2019/VZ-33378/ 2019/542/JBr ze dne 4. 12. 2019, který byl spáchán dne 19. 6. 2018, a za který byla Úřadem uložena pokuta ve výši 15 000 Kč;
o kterých bylo Úřadem rozhodnuto ve výrocích I. – IV. příkazu č. j. ÚOHS-S0457/2019/VZ-35692/2019/542/MCi ze dne 23. 12. 2019, které byly spáchány dne 5. 9. 2017, dne 7. 9. 2017, dne 6. 10. 2017 a dne 19. 10. 2017, a za které byla Úřadem uložena pokuta ve výši 40 000 Kč;
o kterých bylo Úřadem rozhodnuto ve výrocích I. – III. příkazu č. j. ÚOHS-04590/2020/541/JCh ze dne 11. 2. 2020, které byly spáchány dne 29. 6. 2017 a dne 1. 8. 2017, a za které byla Úřadem uložena pokuta ve výši 40 000 Kč;
o kterých bylo Úřadem rozhodnuto ve výrocích I. – IV. rozhodnutí č. j. ÚOHS-23412/2023/500 ze dne 20. 6. 2023, které byly spáchány dne 7. 3. 2018, dne 7. 4. 2018 a dne 21. 4. 2018, a ze které byla Úřadem uložena pokuta ve výši 80 000 Kč.

179. Má-li Úřad uložit obviněnému pokutu za přestupek, který je v souběhu s jiným přestupkem, za který již byla obviněnému uložena pokuta, pak s ohledem na to, že Úřad nemá zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“, lze absorpční zásadu aplikovat pouze tím způsobem, že Úřad v rámci uložení pokuty za přestupek, o němž rozhoduje později, zohlední předchozí uloženou pokutu za přestupek, jenž jsou se sankcionovaným přestupkem v souběhu. „Zohlednění“ dříve uložené pokuty provede Úřad tak, že za později projednávaný přestupek uloží pokutu v takové výši, aby celková pokuta za všechny sbíhající se přestupky nebyla vyšší než pokuta, kterou by Úřad uložil, pokud by o všech sbíhajících se přestupcích rozhodoval ve společném řízení.

180. Při určení druhu správního trestu a jeho výměry je správní orgán povinen přihlédnout k okolnostem demonstrativně uvedeným v § 37 písm. a) až i) zákona o přestupcích. Při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil pouze ta z kritérií vyjmenovaných v § 37 zákona o přestupcích, která mají význam ve vztahu k projednávanému přestupku. V tomto případě Úřad přihlédl zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Pokud jde o druh správního trestu za spáchání předmětného přestupku, zákon v tomto ohledu předkládá Úřadu jediný druh správního trestu, který je možno uložit za přestupek podle § 268 zákona, a to je pokuta.

181. Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

182. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnost) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

183. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že jednáním obviněného nedošlo k zákonem předvídanému postupu podle § 254 odst. 6 zákona, když obviněný nedodržel zákonnou lhůtu pro zaslání vyjádření k návrhu Úřadu stanovenou citovaným ustanovením zákona (zákonem chráněný zájem). V důsledku tohoto jednání obviněného byl Úřadu až do doby doručení vyjádření k návrhu podstatně ztížen přezkum postupu zadavatele, neboť v rámci vyjádření k návrhu obviněný Úřadu mj. sděloval důvody, pro něž při uzavírání smlouvy o PCO nepostupoval v zadávacím řízení – tj. sděloval informace, které byly pro přezkum zákonnosti jeho postupu při uzavírání smlouvy o PCO stěžejní. Úřad nicméně (v souladu se závazným právním názorem KS) konstatuje, že společenská škodlivost, resp. závažnost přestupku není vysoká, neboť prodlení obviněného s doručením vyjádření k návrhu trvalo pouhých sedm dní a současně sám obviněný dobrovolně protiprávní stav napravil.

184. Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného za jeho spáchání. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek KS v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, v němž se uvádí: „Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“

185. V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. prvoinstančního rozhodnutí dne 12. 3. 2019. Ve věci uložení sankce za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona se tedy rozhoduje cca 6 let od spáchání tohoto přestupku. Úřad proto při zvažování výše pokuty zohlednil v intencích výše uvedeného rozsudku i časové hledisko doby, jež od spáchání přestupku uplynula.

186. Po pečlivém posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech neshledal Úřad další polehčující či přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty.

187. Při určení výše pokuty Úřad přihlédl k majetkovým poměrům obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Úřad z veřejně dostupných informací zjistil, že obviněný ročně spravuje finanční prostředky v řádu stovek milionů Kč, a proto nelze vyměřenou výši pokuty v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).

188. Pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Po zvážení všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty preferoval preventivní charakter uložení sankce a stanovenou pokutu vzhledem k souvislostem případu posoudil jako dostačující. I přesto, že tedy byla pokuta stanovena při samé dolní hranici její možné výše, dle názoru Úřadu naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti.

189. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

190. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III.

191. Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

192. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

193. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel Úřad vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

194. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, v rozhodném znění (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč[7].

195. Úřad v této části opětovně konstatuje, že rozsudkem KS byl zrušen výrok I. prvoinstančního rozhodnutí týkající se přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž současně KS v tomto rozsudku zrušil i související výrok IV. týkající se stanovení nákladů řízení. Výrok II. prvoinstančního rozhodnutí týkající se přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona však rozsudkem KS zrušen nebyl a dne 9. 6. 2021 nabyl právní moci.

196. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku (viz výrok II. prvoinstančního rozhodnutí), je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

197. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky
v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2021000049.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Účinné novely zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, z pohledu Úřadu nezajišťují příznivější právní úpravu pro obviněného. Z tohoto důvodu byl v předmětném správním řízení aplikován zákon ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 1. 2019.

[2] Ve skutečnosti jde o rozhodnutí ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0352/2019/VZ.

[3] Číselné označení výroku prvoinstančního rozhodnutí ve znění opravného rozhodnutí (platí pro celý následující text odůvodnění tohoto rozhodnutí).

[4] Dle „Oznámení generálního ředitele Hasičského záchranného sboru české republiky“ ze dne 1. 9. 2018 je měsíční cena za připojenou EPS soukromého subjektu na PCO stanovena ve výši 3 135 Kč/měsíc (bez vlastní licence na PCO).

[5] Shodně tedy také podle čl. VI. odst. 1 písm. a) třetí odrážky smlouvy o PCO.

[6] Ze zjištění v rámci správního řízení S0091/2019 vyplývá, že obviněný při stanovení předpokládané hodnoty koncese vycházel z kalkulace koncesionáře ze dne 4. 12. 2018 zpracované PATROL group.

[7] Podle Čl. II vyhlášky č. 145/2024 Sb., kterou se mění vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění vyhlášky č. 112/2017 Sb., se náklady řízení zahájených a pravomocně neskončených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky stanoví podle dosavadních právních předpisů. Citovaná vyhláška nabyla účinnosti dne 1. 7. 2024.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:	Veřejné zakázky
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program:

číslo jednací: 08671/2025/500spisová značka: S0049/2021/VZ

I. UZAVŘENÍ SMLOUVY

II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH

III. PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH

IV. ZÁVĚRY ÚŘADU

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

číslo jednací: 08671/2025/500
spisová značka: S0049/2021/VZ