číslo jednací: 23105/2025/161
spisová značka: R0058/2025/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Poskytování externích právních služeb pro potřeby MHMP – Část 1 – Administrace veřejných zakázek (včetně související problematiky) |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené usnesení potvrzeno |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 30. 6. 2025 |
| Související rozhodnutí | 13813/2025/500 23105/2025/161 |
| Dokumenty |  2025_R0058.pdf 321 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0058/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-23105/2025/161 |
|
Brno 27. 6. 2025 |
V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 7. 5. 2025, podaném navrhovatelem -
- Pikes Legal s.r.o., IČO 07718772, se sídlem Václavské náměstí 802/56, 110 00 Praha 1,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0087/2025/VZ, č. j. ÚOHS-13813/2025/500 ze dne 14. 4. 2025, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 10. 2. 2025 na návrh z téhož dne výše označeného navrhovatele ve věci přezkoumání úkonů zadavatele -
- hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1,
učiněných při zadávání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu „Poskytování externích právních služeb pro potřeby MHMP – Část 1 – Administrace veřejných zakázek (včetně související problematiky)“ zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody, jehož předběžné oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 9. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 9. 2024 pod ev. č. zakázky Z2024-045429 a v Úředním věstníku Evropské unie téhož dne pod ev. č. 565284-2024,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0087/2025/VZ, č. j. ÚOHS-13813/2025/500 ze dne 14. 4. 2025
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad obdržel dne 10. 2. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „zákon“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.
II. Napadené rozhodnutí
2. Úřad rozkladem napadeným rozhodnutím rozhodl ve výroku I, že se návrh navrhovatele v částech, v nichž navrhovatel
· brojí proti obsahu usnesení rady hlavního města Prahy č. 1189 ze dne 10. 6. 2024 (dále jen „usnesení RHMP“) a usnesení zastupitelstva hlavního města Prahy č. 15/72 ze dne 20. 6. 2024 (dále jen „usnesení ZHMP“),
- namítá rozpornost postupu zadavatele se zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a se zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů,
podle § 265 písm. c) zákona zamítá, neboť nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle tohoto zákona.
3. Ve výroku II potom Úřad rozhodl, že se návrh navrhovatele s výjimkou těch částí, ve vztahu ke kterým byl návrh zamítnut dle výroku I napadeného rozhodnutí, podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.
4. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí k vypořádání námitek navrhovatele zadavatelem uvedl, že zadavatel všechny námitky navrhovatele vypořádal srozumitelně, a to minimálně v takové míře obecnosti, v jaké byly vzneseny samotné námitky, přičemž z celkového obsahu rozhodnutí o námitkách je jednoznačně seznatelný názor zadavatele na tyto námitky, na jehož základě se následně mohl navrhovatel kvalifikovaně rozhodnout, jaký bude jeho další postup.
5. Úřad ke skutečnosti, že zadavatel stanovil v rámci hodnoticího kritéria, aby požadovanými zkušenostmi disponoval toliko vedoucí realizačního týmu (přičemž navrhovatel namítá, že zadavatel neumožnil, aby mohly být prokázány i dalším členem realizačního týmu – zástupcem vedoucího realizačního týmu), uvedl, že vymezení hodnoticích kritérií (a jejich vah) zcela závisí na uvážení zadavatele, a to do té míry, že hodnoticí kritéria by měla být stanovena takovým způsobem, aby umožnila zadavateli vybrat nejvhodnější nabídku s ohledem na jeho požadavky a potřeby a aby vyjadřovala nejvýhodnější poměr nabídkové ceny a kvality.
6. Ke stanovení minimální ceny za hodinu poskytování právních služeb Úřad uvedl, že ačkoli se jedná o nevhodnou zadávací podmínku, v případě veřejných zakázek na „intelektuální“ služby může mít taková limitace své opodstatnění, resp. lze rozumět důvodům, pro které tak zadavatel(é) činí. Je tomu tak jednoduše proto, že zadavatel se snaží zabránit deformaci hospodářské soutěže tím, aby se veřejné zakázky účastnili pouze „kvalitní“ dodavatelé a nedocházelo ke „spekulování“ na cenu, kdy v případě zmíněných služeb je složité odhadnout mj. množství práce, která bude odvedena za 1 hodinu poskytované služby (velmi zjednodušeně řečeno, ne každý advokát dokáže „totéž“ za stejnou dobu).
7. Ke stanovení hodnoticího kritéria „Kvalita při řešení právních služeb“, potažmo „Kvalita – Pohovor s účastníkem“ potom Úřad podotkl, že zadavatelé jsou oprávněni hodnotit nabídky v rámci tzv. subjektivních kritérií, která nemusí být exaktně měřitelná, čemuž odpovídá i postup zadavatele v šetřeném případě, který ve vztahu k posuzovanému hodnoticímu kritériu stanovil, co bude hodnoceno (prezentace dodavatele a jeho postupů v rámci realizace veřejné zakázky a jeho návrhů kvality a řízení rizik, a to v rámci subkritérií „Kvalita“ a „Rizika“, přičemž pro tyto účely dodavatelům poskytl v rámci přílohy č. 9 zadávací dokumentace formulář), jaké jsou cíle jednotlivých subkritérií, jaké (ověřitelné) informace bude hodnotit jako nejvhodnější a stanovil bodovou škálu spolu s odůvodněním přidělení jednotlivých bodů v rámci hodnocení.
III. Námitky rozkladu
8. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 24. 4. 2025. Rozklad, který Úřad obdržel dne 7. 5. 2025 tak, byl podán v zákonné lhůtě.
9. Navrhovatel je názoru, že Úřad postupoval při rozhodování o návrhu navrhovatele v rozporu s relevantní právní úpravou, když se nezabýval celým obsahem návrhu a kdy prokazatelně dospívá k nesprávným právním závěrům, což je dáno právě tím, že nepřihlédl ke všem skutkovým tvrzením navrhovatele a jím navrženým důkazním prostředkům. Jindy zase Úřad dospívá na základě provedeného hodnocení některých částí návrhu k nesprávnému právnímu hodnocení skutkových tvrzení navrhovatele a jím předkládaných důkazních prostředků. Napadené rozhodnutí je tak dle právního názoru navrhovatele nezákonné a nepřezkoumatelné.
10. V souvislosti s VZ 2 (část 8. VZMR)[2], je navrhovatel přesvědčen, že zadavatel úmyslně a cíleně snížil její předpokládanou hodnotu, aby se tak dostal do mírnějšího režimu zákona. Úřad se dle navrhovatele v napadeném rozhodnutí dělením veřejné zakázky vůbec nezabýval, ač se zabývat měl, a to na základě své úřední povinnosti.
11. Navrhovatel se nemůže ztotožnit se závěrem Úřadu, že zadavatel při vypořádání námitek dostál své zákonné povinnosti dle § 245 zákona a podrobně a srozumitelně podané námitky vypořádal.
12. Navrhovatel má za diskriminační nastavení technické kvalifikace především ve vztahu k hodnoticím kritériím v čl. 11.1. písm. B) zadávací dokumentace – „Kvalita – Zkušenosti dodavatele“. Navrhovatel žádá předsedu Úřadu, aby posoudil a následně vyhodnotil „prokazatelný netransparentní a diskriminační dopad postupu zadavatele do veřejné zakázky v kombinaci hodnoticího kritéria nad-kvalifikace s technickou kvalifikací při centralizaci hodnocených – bonifikovaných služeb v rukou jediného subjektu, a to vedoucího realizačního týmu, kdy dále zadavatel také tímto fakticky znemožnil podání společné nabídky“. Zadavatel tak dle navrhovatele mohl a měl v zadávací dokumentaci požadovat, aby část hodnocených bonifikovaných služeb mohla být prokázána i zástupcem vedoucího realizačního týmu. Navrhovatel je přesvědčen, že ve skutečnosti neexistuje jediný legitimní právní důvod, pro který by tyto hodnocené bonifikované služby měl splňovat pouze vedoucí realizačního týmu, a nikoliv vedoucí spolu s jeho zástupcem. Tímto tedy dochází k zjevnému nastavení diskriminačních požadavků s cílem omezit potenciální okruh uchazečů a tím tak omezit nepřípustným způsobem hospodářskou soutěž.
13. Navrhovatel má za to, že zadavatel nastavil nezákonně zadávací podmínky, když „zastropoval“ minimální cenu za hodinu poskytování právních služeb, čímž dle navrhovatele fakticky eliminoval význam hodnoticího kritéria – nabídkové ceny.
14. Navrhovatel se dále domnívá, že nastavení hodnocení kvalitativních kritérií v čl. 11.1. písm. C) zadávací dokumentace – „Kvalita při řešení právních služeb“ a písm. D) zadávací dokumentace – „Pohovor s účastníkem“ není stanoveno transparentně, když není v podstatě ověřitelné. Dle navrhovatele se jedná o postup umožňující zadavateli svévoli či libovůli, aniž by se Úřad přiměřeným způsobem zabýval podrobněji úvahou, jak takto volně nastavené zadávací podmínky při jejich aplikaci naplní požadavek v § 6 a § 36 zákona. Shora uvedený právní pohled navrhovatele na netransparentní postup zadavatele v této veřejné zakázce pak byl dle navrhovatele umocněn i původním záměrem zadavatele s ohledem na § 129 zákona zjednodušeného režimu nezpracovávat výsledek posouzení splnění podmínek vybraného dodavatele a nezpracovávat zprávu o hodnocení nabídek ve smyslu § 123 zákona, což by právě v případě absence zprávy o hodnocení nabídek činilo také postup zadavatele naprosto nepřezkoumatelným.
Závěr rozkladu
15. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí mění tak, že se návrhu navrhovatele vyhovuje a napadené zadávací řízení se v rámci uloženého nápravného opatření ruší, příp. že se napadené rozhodnutí ruší a věc vrací Úřadu k novému projednání.
Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele
16. Dne 19. 5. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele, v němž vyjadřuje názor, že se Úřad v napadeném rozhodnutí vypořádal s námitkami navrhovatele v rozsahu, v jakém je k tomu povinen dle příslušných právních předpisů. Zadavatel je přesvědčen o svém řádném postupu při zadávacím řízení na veřejnou zakázku. Plně se také ztotožňuje s výroky napadeného rozhodnutí a nevidí žádný důvod pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí. Zadavatel proto navrhuje, aby byl rozklad navrhovatele zamítnut.
IV. Řízení o rozkladu
17. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
18. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu uplatněných rozkladových námitek ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
19. Úřad rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
20. Úvodem k námitce navrhovatele, že je napadené rozhodnutí nezákonné z důvodu nepřezkoumatelnosti a dále nesprávnosti a neúplnosti právního posouzení, uvádím, že se s ní neztotožňuji.
21. Otázka přezkoumatelnosti rozhodnutí byla opakovaně řešena i soudní judikaturou, například lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 102/2013-165 ze dne 10. 12. 2015 nebo na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 291/2015–26 ze dne 2. 6. 2016.
22. Napadené rozhodnutí pak shledávám ve světle uvedené judikatury z hlediska skutkových zjištění i jejich právního posouzení plně přezkoumatelným. Je totiž postaveno na zákonných ustanoveních, obsahuje důkazy pro podporu tvrzených skutečností a úvahy Úřadu v něm obsažené jsou zcela zřejmé, logické a konzistentní. Úřad zjistil stav věci dostatečně a nad jakékoli důvodné pochybnosti, aby mohl učinit kvalifikované závěry o zákonnosti postupu zadavatele. Úřad jasně konstatoval, že vymezení hodnoticích kritérií závisí na uvážení zadavatele a že zadavatelé jsou oprávněni hodnotit nabídky v rámci tzv. subjektivních kritérií, která nemusí být exaktně měřitelná, přičemž zároveň zadavatel v daném případě dopředu stanovil, co a jakým způsobem bude hodnoceno. Důvody, pro které Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, jsou zřejmé a lze je v řízení o rozkladu přezkoumat. Ostatně i sám navrhovatel s nimi polemizuje.
K výroku I napadeného rozhodnutí
23. Lze konstatovat, že výrok I napadeného rozhodnutí rozkladem výslovně napaden nebyl. Úřad v něm však reagoval na námitku navrhovatele v návrhu v souvislosti s VZ 2 (část 8. VZMR), o níž navrhovatel vyjádřil své přesvědčení, že zadavatel úmyslně a cíleně snížil její předpokládanou hodnotu, což dokládal obsahem usnesení RHMP a usnesení ZHMP.
24. K této námitce tedy Úřad správně v bodech 69 až 76 napadeného rozhodnutí vyvodil závěr, že není věcně příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním jiných předpisů, než je zákon (o zadávání veřejných zakázek).
25. Co se potom týče související námitky navrhovatele zopakované i v rozkladu, že zadavatel u VZ 2 snížil její předpokládanou hodnotu, aby se tak dostal do mírnějšího režimu zákona, a že se Úřad měl touto veřejnou zakázkou zabývat z úřední povinnosti, tak uvádím následující.
26. Předně, napadeným rozhodnutím ani tímto rozhodnutím není Úřadu nijak zabráněno řízení z moci úřední zahájit. Úřad je totiž oprávněn zahájit řízení z moci úřední v případě, že zjistí skutečnosti, jež zakládají podezření, že se určitý zadavatel dopustil přestupku nebo že při zadávání veřejné zakázky postupoval v rozporu se zákonem.
27. V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že k zahájení správního řízení z moci úřední Úřad nepřistupuje automaticky vždy, ale v souladu s § 6 odst. 2 správního řádu pouze v případě, že na základě prošetření, resp. posouzení všech podkladů a okolností souvisejících s danou veřejnou zakázkou, získá podezření, jež dosáhne určité intenzity (obdobně rovněž viz závěry Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 65/2012-89 ze dne 29. 5. 2014). Šetření výše uvedených pochybností Úřadem je přitom postupem mimo správní řízení, přičemž není zahajováno ani ukončováno správním rozhodnutím či jiným formálním úkonem. Současně platí, že pokud Úřad přistoupí k zahájení řízení z moci úřední, není při vymezení předmětu takového řízení vázán rozsahem podnětu k zahájení řízení z moci úřední.
28. Z úřední činnosti je mi známo, že Úřad ve věci VZ 2 v návaznosti na sdělení navrhovatele v tomto správním řízení, které zaevidoval jako podnět pod sp. zn. ÚOHS-P0154/2025/VZ, zahájil šetření skutečností v něm uvedených, přičemž toto šetření dosud nebylo ukončeno.
29. Připomínám, že na zahájení správního řízení z moci úřední není právní nárok. Navrhovatel se tak nemůže domáhat, aby Úřad zahájil správní řízení z moci úřední a následně, aby v jeho rámci vydal rozhodnutí.
K vyřízení námitek
30. Co se týče nesouhlasu navrhovatele s postupem Úřadu, který aproboval rozhodnutí zadavatele o námitkách, ačkoli navrhovatel trvá na tom, že se zadavatel věcně nevypořádal se všemi jeho námitkami, tak konstatuji, že závěr Úřadu byl správný, k čemuž dodávám následující.
31. Dle komentáře k § 245 odst. 1 zákona (viz PODEŠVA, V. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. [Systém ASPI] Praha: Wolters Kluwer, 2016) platí: „Zadavatel je povinen v rozhodnutí uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá. Rozhodnutí o odmítnutí námitek je zadavatel zároveň povinen odůvodnit, a to tak, aby bylo přezkoumatelné. Jde o zcela logický požadavek, neboť zadavatel je osobou odpovědnou za průběh zadávacího řízení, a měl by proto být schopen svůj postup v rámci zadávacího řízení zcela obhájit. Zákon navíc výslovně uvádí povinnost se v odůvodnění rozhodnutí o odmítnutí námitek podrobně a srozumitelně vyjádřit ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách. Tuto svou povinnost zadavatel nesplní, pokud se vypořádá s námitkami pouze obecným sdělením, aniž by své rozhodnutí opřel o argumentaci založenou na konkrétních a přezkoumatelných skutečnostech. Za dostačující proto nelze považovat např. konstatování, že se namítaného pochybení zadavatel nedopustil a námitky z toho důvodu neshledává relevantní.“
32. Komentář k § 245 odst. 1 zákona (viz Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck-online) také uvádí: „Zadavatel by měl věnovat odůvodnění svých rozhodnutí o námitkách náležitou pozornost, protože jsou to právě argumenty uvedené zadavatelem v odůvodnění rozhodnutí zadavatele o odmítnutí námitek, dle kterých posuzuje ÚOHS při případném přezkumném řízení zákonnost (tedy zejména požadovanou míru odůvodnění rozhodnutí, srozumitelnost a celkovou míru přezkoumatelnosti) rozhodnutí zadavatele o námitkách. (…) Odůvodnění rozhodnutí je zásadní také pro stěžovatele, který právě na základě jeho zpracování a přesvědčivosti vypořádání svých námitkových argumentů a ostatních skutečností uvedených v námitkách zvažuje svůj další postup, zejména otázku, zda podat návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u ÚOHS. Je zřejmé, že podrobnost odůvodnění rozhodnutí o námitkách se vždy odvíjí od konkrétnosti námitek stěžovatele. Rozhodnutí zadavatele však musí být vždy odůvodněno takovým způsobem, aby bylo přezkoumatelné ze strany ÚOHS.“
33. V duchu výše uvedených komentářů Úřad v bodech 60 až 68 napadeného rozhodnutí posoudil rozhodnutí o námitkách. Konkrétně v bodě 67 napadeného rozhodnutí Úřad akcentoval, že zadavatel přistoupil k vypořádání všech jednotlivých námitek navrhovatele. Plně souhlasím s Úřadem, že zadavatel všechny námitky navrhovatele vypořádal srozumitelně, a to minimálně v takové míře obecnosti, v jaké byly vzneseny samotné námitky (jak příkladmo zmínil Úřad, namítal-li navrhovatel bez dalšího např. neměřitelnost a neporovnatelnost hodnoticího kritéria „Kvalita při řešení právních služeb“ či diskriminační charakter hodnoticího kritéria „Kvalita – Pohovor s účastníkem“, nelze spravedlivě požadovat po zadavateli, aby se v dané věci vyjadřoval ve větší míře podrobností, než tak učinil sám navrhovatel), přičemž z celkového obsahu rozhodnutí o námitkách je jednoznačně seznatelný názor zadavatele na tyto námitky, na jehož základě se následně mohl navrhovatel kvalifikovaně rozhodnout, jaký bude jeho další postup.
34. S takovým posouzením Úřadu se zcela ztotožňuji a upozorňuji, že samy námitky navrhovatele byly dosti obecné, čemuž i odpovídalo odůvodnění jejich odmítnutí zadavatelem, jelikož právě podrobnost odůvodnění rozhodnutí o námitkách se vždy odvíjí od konkrétnosti námitek stěžovatele, jak bylo zmíněno v komentáři výše. Obdobné závěry jsou obsaženy i v rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0205/2019/VZ, č. j. ÚOHS-01903/2020/323/VVá ze dne 17. 1. 2020, na které lze v podrobnostech odkázat.
35. Platí současně, že není tak podstatný rozsah odůvodnění, popř. to, zda se zadavatel výslovně vyjádřil ke každé dílčí námitce, ale skutečnost, že v odůvodnění svého rozhodnutí o námitkách postihl podstatu vznesených námitek (srov. závěry rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0210/2019/VZ, č. j. ÚOHS-03648/2020/323/MPe ze dne 31. 1. 2020). Stejně tak je stěžejní, zda mohl navrhovatel na základě takového odůvodnění podat způsobilý návrh na zahájení správního řízení, který by nebyl zamítnut pouze z důvodu zadavatelem později tvrzených skutečností. V daném případě bylo nesporně účelu rozhodnutí o námitkách (posouzení následné procesní strategie stěžovatele – zda podat návrh či nikoli včetně konkrétního obsahu takového návrhu) dosaženo. Navrhovatel byl schopen podat u Úřadu svůj návrh dostatečně a konkrétně reagující na rozhodnutí o námitkách. Rovněž Úřad byl schopen odůvodnění rozhodnutí o námitkách na základě podaného návrhu přezkoumat s tím závěrem, že navrhovatelovým argumentům nedal za pravdu.
36. Uzavírám tedy, že rozhodnutí o námitkách bylo věcné a přezkoumatelné, tedy nikoli zcela obecné. Adekvátně tak reagovalo na spíše obecné námitky navrhovatele, podstatu těchto námitek zjevně pokrylo, což našlo svůj odraz v dalším postupu navrhovatele spočívajícím v podání návrhu u Úřadu, kterýžto byl rovněž schopen rozhodnutí o námitkách věcně posoudit, aniž by byl nucen konstatovat jeho nepřezkoumatelnost. Námitku rozkladu navrhovatele směřující proti aprobaci rozhodnutí zadavatele o jeho námitkách proto neshledávám oprávněnou.
K napadeným hodnoticím kritériím
37. Ve zbývající části rozkladu navrhovatel napadá vymezení hodnoticích kritérií stanovených zadavatelem v čl. 11.1. zadávací dokumentace, a to pod bodem A – „Hodinová sazba za poskytované služby“, bodem B – „Kvalita – Zkušenosti dodavatele“, bodem C – „Kvalita při řešení právních služeb“ a bodem D – „Kvalita – Pohovor s účastníkem“.
38. Úvodem podotýkám, že právě právní služby jsou takovým druhem plnění, které vyžaduje poměrně úzkou spolupráci mezi zadavatelem (coby klientem) a dodavatelem (poskytovatelem právních služeb). Jakkoliv jsou v tomto případě požadovány služby, jež nespadají pod výjimku ze zadávání v zadávacím řízení (viz § 29 odst. 1 písm. k) zákona), a zadavatel je tedy povinen tyto právní služby soutěžit, nelze bez dalšího pominout, že musí existovat jistá důvěra klienta vůči poskytovateli právních služeb. Proto je zcela jistě vhodné, aby tento typ služeb nebyl hodnocen pouze nabídnutou hodinovou sazbou, ale právě kvalitativními kritérii, jako je např. zkušenost členů týmu, vzorové práce, rozhovor apod. Lze současně rozumět snaze zadavatele najít si takového partnera, který mu nabízí za přijatelnou cenu také jím požadovanou kvalitu. Tu může představovat například právě vedoucí týmu, o kterém se dá předpokládat, že bude se zadavatelem komunikovat nejčastěji. Bude to tedy primárně on, kdo bude zadavateli vysvětlovat návrhy v postupu v té které řešené kauze a je logické, že zadavatel chce hodnotit právě jeho schopnosti jako osoby klíčové.
39. Úřad skutkové okolnosti týkající se vymezení těchto hodnoticích kritérií podrobně a přehledně popsal v bodech 97 až 113 napadeného rozhodnutí.
40. Právní posouzení těchto námitek potom Úřad provedl důkladně v bodech 114 až 155 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry se ztotožňuji, jelikož mám za to, že v nich Úřad dostatečně vysvětlil, proč daným námitkám navrhovatele nemohl dát za pravdu.
41. Konkrétně navrhovatel v rozkladu zopakoval svou námitku vůči nastavení technické kvalifikace ve vztahu k hodnoticímu kritériu v čl. 11.1. zadávací dokumentace pod bodem B – „Kvalita – Zkušenosti dodavatele“, u něhož považuje za diskriminační bonifikaci služeb prokázaných pouze vedoucím realizačního týmu. Navrhovatel je přesvědčen, že ve skutečnosti neexistuje jediný legitimní právní důvod, pro který by tyto hodnocené bonifikované služby měl splňovat pouze vedoucí realizačního týmu, a nikoliv vedoucí spolu s jeho zástupcem. Takové nastavení požadavků považuje navrhovatel za diskriminační s cílem omezit potenciální okruh uchazečů a tím tak omezit nepřípustným způsoben hospodářskou soutěž.
42. Tuto námitku Úřad vypořádal v bodech 123 až 130 napadeného rozhodnutí. Je třeba zdůraznit, že prokázání gros předmětné technické kvalifikace bylo směřováno na dodavatele jako takového, tedy nebyl nikterak omezen v účasti v zadávacím řízení a ani nebyli dodavatelé jakkoli omezeni v podání společné nabídky či využití poddodavatelů, co se prokazování dané technické kvalifikace týče.
43. Pokud pak zadavatel pro účely hodnocení nabídek stanovil v rámci tohoto hodnoticího kritéria, aby požadovanými zkušenostmi disponoval toliko vedoucí realizačního týmu, je třeba souhlasit s Úřadem (viz bod 128 napadeného rozhodnutí), že vymezení hodnoticích kritérií (a jejich vah) zcela závisí na uvážení zadavatele, a to do té míry, že hodnoticí kritéria by měla být stanovena takovým způsobem, aby umožnila zadavateli vybrat nejvhodnější nabídku s ohledem na jeho požadavky a potřeby, a aby vyjadřovala nejvýhodnější poměr nabídkové ceny a kvality.
44. Stejně tak považuji za zcela případný závěr Úřadu v bodě 129 napadeného rozhodnutí, že totiž jestliže se zadavatel rozhodl bonifikovat příslušné zkušenosti pouze vedoucího realizačního týmu, resp. aby plnění veřejné zakázky „zaštítila“ svými zkušenostmi a znalostmi pouze jediná (skutečně erudovaná) osoba, nejedná se v šetřeném případě o (excesivní) požadavek, který by byl v rozporu se zákonem. Úřad rovněž správně podotkl, že smyslem hodnocení je výběr dodavatele na základě nejlepšího poměru ceny a kvality, přičemž v posuzovaném případě se zadavatel rozhodl kvalitu dodavatele hodnotit mj. s ohledem na „kvalitu“ (zkušenosti) vedoucího realizačního týmu. Lze tak vnímat přínos toho, pokud takovými zkušenostmi disponuje pouze jediná osoba. Je zjevné, že tato může vnímat různé, byť i třeba drobné nuance, v určitých skutkových okolnostech a být schopna lépe vyhodnotit různé varianty řešení (postupů) v návaznosti na komplexní znalost (zkušenosti) při veřejném zadávání, ať již různých typů plnění či různých zadávacích postupů atp. V tomto kontextu tedy nelze přehlížet, že kumulaci daných zkušeností zadavatel hodnotí u osoby ve vedení daného týmu.
45. K řečenému dodávám, že váha tohoto hodnoticího kritéria bonifikujícího zkušenosti vedoucího realizačního týmu činila 20 %, tedy neznamenala úplnou ztrátu faktické možnosti se o veřejnou zakázku ucházet a případnou ztrátu v tomto kritériu kompenzovat kritériem jiným. Současně daná váha odpovídá preferenci zadavatele, který si zjevně přál mít na místě vedoucího týmu skutečného odborníka na problematiku veřejných zakázek.
46. V každém případě Úřad tuto námitku správně posoudil v duchu postulátu, který je konstantně uplatňován v rozhodovací praxi Úřadu na 1. i 2 stupni, že totiž nastavení hodnoticích kritérií je věcí zadavatele a Úřadu nepřísluší mu do jeho úvah ingerovat nad rámec zjevných excesů, které by mohly znamenat zásadní omezení hospodářské soutěže a pojmout do hodnocení skrytý prvek kvalifikace. To však v posuzovaném případě nenastalo. V tomto kontextu lze odkázat i na nedávné rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0051/2025/VZ, č. j. ÚOHS-22941/2025/163 ze dne 24. 6. 2025.
47. Limitace ingerence Úřadu do zadavatelem zvolených hodnoticích kritérií je akcentována i v komentáři k § 114 odst. 2 zákona (viz PODEŠVA, V. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. [Systém ASPI] Praha: Wolters Kluwer, 2016): „Je však nutné podotknout, že zákonodárce zadavateli s výjimkou odst. 3 komentovaného ustanovení neurčuje, na základě čeho má ekonomickou výhodnost nabídek v případě konkrétní veřejné zakázky posuzovat či jaká konkrétní kritéria má pro jejich hodnocení stanovit. Zadavatel je tak zásadně oprávněn sám určit, co je pro něj v případě konkrétní veřejné zakázky ekonomicky výhodné. Je to tedy výhradně zadavatel, kdo určuje, zda je pro něj ekonomicky nejvýhodnější plnění poskytované za nejnižší nabídkovou cenu či s nejnižšími náklady životního cyklu, nebo plnění, které se vyznačuje určitým poměrem kvality a ceny či nákladů životního cyklu. To samé pak platí pro určení konkrétních kritérií kvality, kdy je to opět pouze zadavatel, kdo je oprávněn stanovit, jaké aspekty kvality plnění jsou pro něj tak důležité, že je zohlední v hodnocení, a jakou jim přisoudí váhu.“
(...)
Zadavatelé tak z pohledu ZZVZ například nemusí před stanovením hodnoticích kritérií a jejich vah činit průzkum trhu a zjišťovat, zda by nebylo vhodné zvolit jiná hodnoticí kritéria nebo jim přidělit jiné váhy, než zadavatel původně plánoval. Již vůbec pak není zadavatel povinen hodnoticí kritéria či jejich váhy přizpůsobovat potřebám jednotlivých dodavatelů, a to ani v případě, kdy jsou stanovená hodnoticí kritéria skutečně nevhodná, na což byl zadavatel upozorněn například prostřednictvím žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace. Naopak je zcela běžné, že některým dodavatelům budou zadavatelem stanovená kritéria hodnocení vyhovovat méně a některým více, přičemž takovou skutečnost nelze samu o sobě považovat za diskriminaci. Jde totiž o projev aktuální situace na daném trhu, (…).
ÚOHS je tak oprávněn posuzovat zejména to, zda stanovená kritéria hodnocení umožňují, aby dodavatelé byli schopni podat vzájemně porovnatelné nabídky, tedy zda jsou přesně specifikována, transparentně stanovena a na základě toho také zpětně přezkoumatelná. Právě na tyto aspekty by tak měli zadavatelé při stanovení hodnoticích kritérií klást zvláštní důraz.“
48. V komentáři výše popsanému odpovídá právě i zmiňovaná rozhodovací praxe Úřadu, např. rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0073/2020/VZ, č. j. ÚOHS-20464/2020/323/PBl ze dne 3. 7. 2020, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí úřadu sp. zn. ÚOHS-S0162/2019/VZ, č. j. ÚOHS-10008/2020/511/KZa ze dne 1. 4. 2020, dle nichž není Úřad oprávněn přezkoumávat, zda zadavatel nemohl stanovit kritéria hodnocení jiným, pro něj či pro dodavatele výhodnějším způsobem, nebo zda nemohl stanoveným kritériím přiřadit jinou váhu, aby získal ještě výhodnější nebo kvalitnější plnění.
49. Úřad tedy není příslušný k tomu, aby zadavatelům určoval, co a jakým způsobem mají pořizovat a jakým způsobem (na základě jakých kritérií) mají posuzovat pro ně nejvýhodnější nabídky. Úřad tak ve vztahu k zadavatelem stanoveným kritériím posuzování ekonomické výhodnosti nabídek nemůže posuzovat, zda zadavatel zvolil taková kritéria hodnocení, která jsou ve vztahu k předmětu veřejné zakázky či realitě trhu vhodná či nejlepší možná. Jak plyne ze shora uvedeného, Úřad přezkoumává výhradně to, zda zadavatel stanovil hodnoticí kritéria takovým způsobem, který odpovídá zákonem stanoveným mantinelům (viz např. zákaz hodnocení pouze na základě nejnižší nabídkové ceny v případě veřejných zakázek dle § 114 odst. 3 zákona). Z tohoto důvodu musím proto i námitku navrhovatele zpochybňující přípustnost hodnoticího kritéria „Kvalita – Zkušenosti dodavatele“ odmítnout jako nepřípadnou.
50. Výše popsané závěry lze plně vztáhnout i na vypořádání námitky navrhovatele vůči hodnoticím kritériím uvedeným v čl. 11.1. zadávací dokumentace pod bodem C – „Kvalita při řešení právních služeb“ a bodem D – „Kvalita – Pohovor s účastníkem“, která navrhovatel považuje za netransparentní a neověřitelná.
51. Úřad tyto námitky navrhovatele vypořádal přiléhavě v bodech 143 až 149, resp. 150 až 155 napadeného rozhodnutí, kde zároveň upozornil na značnou obecnost těchto námitek ze strany zadavatele.
52. Plně se přikláním k závěrům Úřadu v bodě 148 napadeného rozhodnutí, že totiž jsou zadavatelé oprávněni hodnotit nabídky v rámci tzv. subjektivních kritérií, která nemusí být exaktně měřitelná, čemuž odpovídá i postup zadavatele v šetřeném případě, který ve vztahu k posuzovanému hodnoticímu kritériu pod bodem C – „Kvalita při řešení právních služeb“ stanovil, co bude hodnoceno (prezentace dodavatele a jeho postupů v rámci realizace veřejné zakázky a jeho návrhů kvality a řízení rizik, a to v rámci subkritérií „Kvalita“ a „Rizika“, přičemž pro tyto účely dodavatelům poskytl v rámci přílohy č. 9 zadávací dokumentace formulář), jaké jsou cíle jednotlivých subkritérií, jaké (ověřitelné) informace bude hodnotit jako nejvhodnější a stanovil bodovou škálu spolu s odůvodněním přidělení jednotlivých bodů v rámci hodnocení. Přičemž Úřad případně odkázal na body 100 a následující napadeného rozhodnutí.
53. Obdobně i pro hodnoticí kritérium pod bodem D – „Kvalita – Pohovor s účastníkem“ Úřad v bodě 151 napadeného rozhodnutí doplnil, že zadavatel pro účely hodnocení předmětného kritéria stanovil, že k pohovoru se musí dostavit vedoucí realizačního týmu a jeho zástupce, přičemž pohovorem bude ověřena podaná nabídka. Zadavatel opět vymezil cíle/požadavky (např. přesvědčivost argumentace, erudice, prezentační schopnosti), jejichž naplnění bude ověřeno prostřednictvím otázek z předem definovaných okruhů. Zadavatel rovněž specifikoval škálu bodů spolu s jejich odůvodněním, které je možné získat v rámci hodnocení. Není tak ani z rozkladu zřejmé, v čem konkrétně by měl spočívat namítaný diskriminační charakter stanoveného kritéria.
54. Lze zde odkázat na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 14/2020-233 ze dne 28. 2. 2022, z jehož odůvodnění dále doplňuji: „Smyslem přezkumu hodnocení subjektivních kritérií zadavatelem není přehodnocování závěrů zadavatele ani hledání nejlepšího řešení, ale odhalení případných excesů zadavatele, které by byly způsobilé narušit transparentní soutěžní prostředí. (…)
Nutno podotknout, že samotná skutečnost, že jsou zadavatelem hodnocena kvalitativní (neobjektivní) kritéria s sebou nese riziko, že zadavatelem provedené subjektivní hodnocení nebude bez výhrad přijato všemi účastníky. Otázkou pro soud však zůstává výlučně to, zda provedené hodnocení vyhoví zásadě transparentnosti a přezkoumatelnosti, tj. zda obstojí v rámci zadavatelem stanovených kritériích.“ V daném případě mám spolu s Úřadem za to, že zadavatel podmínkám nastíněným v tomto rozsudku dostál.
55. Limitaci přezkumu hodnocení zadavatele dle subjektivního hodnoticího kritéria ze strany Úřadu potvrzuje i rovněž Úřadem v bodě 147 napadeného rozhodnutí citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 109/2022 – 81 ze dne 18. 6. 2024, jímž byl právě výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 14/2020 – 233 ze dne 28. 2. 2022 potvrzen: „Nejvyšší správní soud konstatuje, že není-li hodnocení a přidělování bodů při posuzování konkrétních parametrů svévolné, netransparentní, diskriminační či jinak nezákonné, ale je založené na logickém a podrobném slovním odůvodnění, v čem hodnoticí komise shledává nedostatky daného návrhu oproti dalším návrhům na základě předem vymezených kritérií, není nezbytné (a někdy ani možné), aby bylo výsledné bodové hodnocení exaktně změřitelné. (…) Nelze přezkoumávat, zda daným nabídkám bylo přiděleno odpovídající bodové hodnocení (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 3. 2004 č. j. 2 A 9/2002 - 62) mj. proto, že subjektivní hodnocení je založené na odborných znalostech a zkušenostech hodnoticí komise. Jiná komise by mohla v rámci svého legitimního prostoru pro uvážení hodnotit nabídky odlišně. Nelze proto paušálně určit, jaké bodová hodnota má být dané nabídce správně přidělena, neboť „v zásadě není možné, aby dva lidé hodnotili podle stejného hodnoticího kritéria vždy shodně a přidělili shodný počet bodů“ (...)“
56. V přezkoumávaném případě tak lze učinit obdobný závěr jako v citované judikatuře, že totiž z obsahu zadávací dokumentace je u těchto subjektivních hodnoticích kritérií zřejmé, co a jakým způsobem bude zadavatelem hodnoceno, jak je ostatně z příslušných pasáží zadávací dokumentace podrobně ocitováno v bodech 100 až 112 napadeného rozhodnutí včetně tam obsažených tabulek s bodovou škálou od 0 do 10 bodů s podrobným odůvodněním požadavků zadavatele, míra jejichž naplnění právě bude odpovídat tomu kterému konkrétnímu počtu bodů. To vše zadavatel dopředu, transparentně a srozumitelně vymezil právě v zadávací dokumentaci.
57. Spolu s Úřadem proto neshledávám v takto nastaveném hodnocení porušení zásady transparentnosti, rovného zacházení, ani jiný rozpor se zákonem. Jsem rovněž toho názoru, že předmětná zadavatelem nastavená hodnoticí kritéria nejsou nikterak svévolná ani netransparentní, ale jsou založena na odůvodnění, proč zadavatel přidělí daný konkrétní počet bodů a co je pro dané hodnocení stěžejní. V této souvislosti zdůrazňuji, že bude také důležité, aby zadavatel následně důsledně odůvodnil přidělování samotných bodů právě podle těchto předem daných pravidel. Každopádně nespatřuji v postupu zadavatele při vymezení hodnoticích kritérií pod bodem C – „Kvalita při řešení právních služeb“ a bodem D – „Kvalita – Pohovor s účastníkem“ rozpor se zákonem. Lze tedy uzavřít, že ani tato námitka navrhovatele není důvodná.
58. Co se potom týče námitky navrhovatele, že údajně netransparentní postup zadavatele má být umocněn původním záměrem zadavatele s ohledem na § 129 zákona zjednodušeného režimu nezpracovávat výsledek posouzení splnění podmínek vybraného dodavatele a nezpracovávat zprávu o hodnocení nabídek ve smyslu § 123 zákona, tak tato totožná námitka byla již vypořádána Úřadem v bodech 153 až 155 napadeného rozhodnutí. Navrhovatel ji v rozkladu pouze výslovně opakuje, proto shledávám postačujícím odkázat na závěry napadeného rozhodnutí, s nimiž souhlasím.
59. Konečně k námitce navrhovatele vůči nastavení hodnoticího kritéria v čl. 11.1. zadávací dokumentace pod bodem A – „Hodinová sazba za poskytované služby“, u něhož navrhovatel nesouhlasí s postupem zadavatele, když „zastropoval“ minimální cenu za hodinu poskytování právních služeb, čímž dle navrhovatele fakticky eliminoval význam hodnoticího kritéria – nabídkové ceny, uvádím následující.
60. Konkrétně, jak je citováno v bodě 98 napadeného rozhodnutí, se jedná o hodnoticí kritérium s váhou 20 %, k němuž zadavatel stanovil nejnižší možnou nabídkovou cenu ve výši 2 000 Kč za 1 hodinu právních služeb ohodnocenou maximálním počtem 100 bodů s tím, že pokud účastník nabídne cenu nižší, nebude jeho nabídka vyloučena ze zadávacího řízení, ale bude mu přidělen stejný počet 100 bodů, jako by jeho cena činila 2 000 Kč. Zadavatel rovněž stanovil nejvyšší a maximálně možnou a nepřekročitelnou nabídkovou cenu ve výši 3 000 Kč za 1 hodinu právních služeb s tím, že pokud účastník nabídne cenu vyšší, bude vyloučen ze zadávacího řízení za nesplnění zadávacích podmínek.
61. Úřad se touto námitkou proti limitaci nejnižší možné nabídkové ceny zabýval v bodech 134 až 142 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry souhlasím. Ztotožňuji se s Úřadem, že stanovení takové zadávací podmínky nebylo zcela vhodné, ale zároveň opakuji, že s nabídnutím nabídkové ceny nižší než 2 000 Kč nebylo spojeno vyloučení účastníka zadávacího řízení, pouze udělení stejného maximálního počtu bodů, jako kdyby taková nabídka cenu 2 000 Kč obsahovala.
62. Zejména odkazuji na bod 139 napadeného rozhodnutí, kde Úřad konstatoval, že ačkoli se nejedná o vhodnou zadávací podmínku, v případě veřejných zakázek na „intelektuální“ služby může mít taková limitace své opodstatnění, resp. lze rozumět důvodům, pro které tak zadavatelé činí. Zadavatel se snaží zabránit deformaci hospodářské soutěže tak, aby nedocházelo ke spekulování na cenu, kdy v případě zmíněných služeb je složité odhadnout mj. množství práce, která bude odvedena za 1 hodinu poskytované služby.
63. Dle § 116 odst. 4 zákona zadavatel může stanovit pevnou cenu a hodnotit pouze kvalitu nabízeného plnění.
64. Dle komentáře k § 116 odst. 4 zákona (viz PODEŠVA, V. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. [Systém ASPI] Praha: Wolters Kluwer [cit. 2025-6-23]. ASPI_ID KO134_2016CZ. Dostupné z: www.aspi.cz): „Zadavatel má dle odst. 4 komentovaného ustavení možnost si vyhradit, že vůbec nebude provádět hodnocení jednotlivých nabídkových cen, které pro tyto účely zadavatel stanoví pevně, nýbrž že bude v rámci zadávacího řízení hodnotit pouze kvalitu samotného nabízeného plnění. (…)
Autoři komentáře jako možný příklad uvádějí veřejnou zakázku na přepravní služby, u níž má zadavatel již historicky prověřenou cenu za tuto službu, kterou akceptuje, a nemá potřebu tuto cenu za poskytování přepravních služeb uměle stlačovat pod její reálnou hodnotu. V takovém případě se dle názoru autorů komentáře může zadavatel rozhodnout, že v zadávací dokumentaci určí pevnou cenu za požadované přepravní služby a bude hodnotit pouze jejich kvalitu - komfort, rychlost, spolehlivost, environmentální aspekty přepravy apod. Obdobně tomu pak může být v případě veřejných zakázek na poskytování konzultačních služeb, kdy přílišný tlak na snižování ceny může vést k získání nekvalitního plnění spočívající například v neplnění termínů, umělém navyšování rozsahu vykonané práce apod. V těchto případech tak může zadavatel taktéž stanovit pevnou cenu v racionální úrovni a hodnotit pouze kvalitu plnění (např. zkušenosti členů realizačního týmu, vzorové právní analýzy apod.).“
65. Z citovaného komentáře vyplývá, že právě i pro oblast právních služeb je ke zvážení zvolit pevnou cenu a hodnotit pouze kvalitu nabízeného plnění, jelikož právě v této oblasti nelze vyloučit přílišný tlak na snižování ceny, který může vést k získání nekvalitního plnění. Tento fakt také v bodě 142 napadeného rozhodnutí reflektoval Úřad, když zmínil, že v oblasti veřejných zakázek na právní služby zadavatelé přistupují k limitaci nejnižší nabídkové ceny, aby služby nebyly uměle podhodnocovány, a to v návaznosti na to, že v případě intelektuální činnosti se složitě kontroluje, jak dlouho vykonávání dané činnosti trvalo apod. Snahou vyhnout se podhodnoceným nabídkovým cenám rovněž argumentoval zadavatel ve svých vyjádřeních ve správním řízení.
66. K uvedeným důvodům zadavatele připomínám, že k odstínění nabídek, jež mají dle zadavatele nereálnou cenu, slouží institut mimořádně nízké nabídkové ceny (dále jen „MNNC“). Ten zadavateli dává možnost nechat si „podezřele“ nízkou cenu řádně odůvodnit. Je však možné vykládat zadavatelem stanovenou minimální cenu právě tak, že se snažil tímto způsobem nastavit de facto hranici MNNC. Lze souhlasit s tím, že postup zadavatele v daném případě není nejvhodnější způsob, ale na druhou stranu cena nižší než 2 000 Kč nebyla zadavatelem sankcionována vyloučením ze zadávacího řízení.
67. Další možností pro zadavatele by pak bylo právě stanovení pevné ceny a hodnocení pouze prostřednictvím kvalitativních kritérií. Takové nastavení předpokládá zákon, avšak může odradit dodavatele, kteří by preferovali cenu o několik desítek procent vyšší (např. i z důvodu cenové politiky dané advokátní kanceláře) a zároveň by však byli schopni nabídnout vysokou kvalitu služeb. Ponechání manipulačního prostoru v rozmezí ceny 3000 až 2000 Kč za 1 hodinu právních služeb by tak na rozdíl od pevné ceny mohlo umožnit účast většího množství dodavatelů v zadávacím řízení a zadavatel by měl širší výběr a větší šanci volby skutečně nejvhodnější nabídky.
68. Vzhledem k tomu, že váha daného hodnoticího kritéria činila 20 % a ve zbývajících 80 % byla stanovena kvalitativní hodnoticí kritéria, přičemž zákon v citovaném § 116 odst. 4 zákona výslovně připouští stanovení pevné ceny a hodnocení pouze kvality nabízeného plnění, lze takto nastavené hodnoticí kritérium nabídkové ceny v daném případě připodobnit právě i k hodnocení dle § 116 zákona, jelikož sledovaný účel je evidentně podobný. Navíc je zde dodavatelům dán již zmíněný manipulační prostor v podobě rozptylu nabídkových cen, které zadavatel minimálně požaduje a je maximálně ochoten uhradit, což umožňuje větší míru hospodářské soutěže.
69. Byť tedy souhlasím s Úřadem v bodech 137 a 139 napadeného rozhodnutí, že se jedná o zadávací podmínku ne zcela vhodnou, neboť „spodní“ ohraničení nabídkové ceny jde proti smyslu daného kritéria, kterým je obecně dosažení nejnižší nabídkové ceny, i s ohledem na fakt, že s nabídnutím nabídkové ceny nižší než 2 000 Kč nebylo spojeno vyloučení účastníka zadávacího řízení, opakuji, že se přikláním k závěru Úřadu v bodě 141 napadeného rozhodnutí, že zrušení zadávacího řízení pouze z tohoto důvodu by bylo zjevně nepřiměřené zjištěnému postupu zadavatele. Tímto tedy považuji i námitku navrhovatele proti tomuto hodnoticímu kritériu nabídkové ceny za vypořádanou.
K zákonnosti napadeného rozhodnutí
70. Napadené rozhodnutí jsem přezkoumal z hlediska zákonnosti a shrnuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.
71. K zákonnosti napadeného rozhodnutí konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, na který aplikoval relevantní ustanovení zákona, interpretovaná ve světle příslušné judikatury. Úřad řádně označil všechny podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě vyhodnotil, že se zadavatel namítaného porušení zákona nedopustil. Úřad rovněž uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám za srozumitelné, vnitřně bezrozporné a přezkoumatelné. Uzavírám, že jsem v dotčeném případě nezjistil procesní vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí.
VI. Závěr
72. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí.
73. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. hlavní město Praha, Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1
2. Pikes Legal s.r.o., Václavské náměstí 802/56, 110 00 Praha 1
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je rozhodné znění zákona účinné v okamžiku zahájení zadávacího řízení. Postup předsedy Úřadu ve správním řízení se řídí právními předpisy účinnými ke dni zahájení správního řízení.
[2] veřejná zakázka „Část č. 8 – Administrace veřejné zakázky Poskytování externích právních služeb pro potřeby MHMP, rozdělená na části“ zadávaná jako veřejná zakázka malého rozsahu na základě výzvy k podání nabídek odeslané dne 29. 5. 2024 (dále také „VZ 2“)