číslo jednací: 22775/2025/500
spisová značka: S0270/2025/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Spotřební materiál IT |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. |
| Rok | 2025 |
| Datum nabytí právní moci | 5. 7. 2025 |
| Dokumenty |  2025_S0270.pdf 384 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0270/2025/VZ Číslo jednací: ÚOHS-22775/2025/500 |
|
Brno 19. 6. 2025 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 9. 4. 2025, jehož účastníkem je
- obviněný – Česká republika – Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, IČO 05800226, se sídlem Mučednická 1125/31, 616 00 Brno,
ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) cit. zákona obviněným v otevřeném řízení zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody „Spotřební materiál IT“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 1. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 1. 2020 pod ev. č. zakázky Z2020-003166,
rozhodl takto:
I.
Obviněný – Česká republika – Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, IČO 05800226, se sídlem Mučednická 1125/31, 616 00 Brno – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v otevřeném řízení zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody „Spotřební materiál IT“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 1. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 1. 2020 pod ev. č. zakázky Z2020-003166, stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 114 odst. 1 cit. zákona ve spojení se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 cit. zákona, když stanovil kritérium hodnocení – nejnižší nabídková cena – takovým způsobem, který nereflektuje skutečnou ekonomickou výhodnost nabídky pro obviněného, jelikož hodnocena měla být pouze celková cena zboží uvedeného ve vzorovém koši dle přílohy č. 7 „Předloha pro zpracování ceny plnění pro účely hodnocení nabídek na uzavření rámcové dohody“ zadávací dokumentace, ačkoli obviněný si v návrhu rámcové dohody vyhradil možnost odebírat i jiné zboží, a to za ceny dle aktuálního ceníku vybraného dodavatele, tj. za ceny, které neprojdou žádnou hospodářskou soutěží, a dne 23. 4. 2020 uzavřel s vybraným dodavatelem – Thein Systems a.s., IČO 27675645, se sídlem Technická 3029/17, 616 00 Brno – rámcovou dohodu č. j. 2015/2020-NÚKIB-E/210.
II.
Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Česká republika – Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, IČO 05800226, se sídlem Mučednická 1125/31, 616 00 Brno – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá
pokuta ve výši 70 000,- Kč (sedmdesát tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
III.
Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Česká republika – Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, IČO 05800226, se sídlem Mučednická 1125/31, 616 00 Brno – ukládá
uhradit náklady řízení ve výši 2 500,- Kč (dva tisíce pět set korun českých).
Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ
1. Odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek zadavatel – Česká republika – Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, IČO 05800226, se sídlem Mučednická 1125/31, 616 00 Brno (dále jen „zadavatel“ nebo „obviněný“) – dne 23. 1. 2020 zahájil otevřené řízení za účelem uzavření rámcové dohody „Spotřební materiál IT“, přičemž oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 1. 2020 pod ev. č. zakázky Z2020-003166 (dále jen „zadávací řízení“).
2. Předmětem plnění rámcové dohody jsou podle oznámení o zahájení zadávacího řízení „dodávky spotřebního materiálu IT na základě konkrétních dílčích objednávek, které budou realizovány dle potřeb zadavatele, a to včetně dopravy do místa plnění. Konkrétní druh a množství spotřebního materiálu bude uvedeno v jednotlivých dílčích objednávkách.“.
3. Dne 23. 4. 2020 uzavřel zadavatel s vybraný dodavatelem – Thein Systems a.s.[1], IČO 27675645, se sídlem Technická 3029/17, 616 00 Brno[2] (dále jen „vybraný dodavatel“) – rámcovou dohodu č. j. 2015/2020-NÚKIB-E/210 (dále jen „rámcová dohoda“).
II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[3], k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem a rovněž nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle zákona, obdržel dne 18. 2. 2025 podnět z téhož dne s žádostí o prošetření postupu obviněného v souvislosti s rámcovou dohodou.
5. Přípisem ze dne 19. 2. 2025 požádal Úřad obviněného o zaslání vyjádření k obsahu podnětu a vyzval obviněného k zaslání kompletní dokumentace o zadávacím řízení.
6. Dne 28. 2. 2025 byla Úřadu zpřístupněna dokumentace o zadávacím řízení v elektronickém nástroji a téhož dne obdržel Úřad vyjádření obviněného, který uvedl, že „[p]rincipem rámcové dohody bylo, aby položky uvedené ve vzorovém koši byly pořizovány za cenu uvedenou v příloze č. 1 rámcové dohody, přičemž tyto položky byly zadavatelem stanoveny jako majoritní odebírané zboží, pokud jde o finanční objem. (…) Zadavatel si v rámcové dohodě vyhradil možnost nákupu dalších položek, které nejsou uvedeny ve vzorovém koši. Tato plnění však měla být oproti zboží ze vzorového koše v menšině, pokud jde o finanční objem. Zadavatel stanovil v rámcové dohodě způsob určení ceny u objednávaných položek mimo vzorový koš dle aktuálního ceníku zboží, jelikož aktuální ceny zboží dle ceníku by měly odpovídat obvyklým tržním cenám v době zadání příslušné veřejné zakázky na základě rámcové dohody.“.
7. Přípisem ze dne 18. 3. 2025 požádal Úřad obviněného o sdělení, zda a v jakém celkovém finančním objemu pořizoval na základě šetřené rámcové dohody od vybraného dodavatele také zboží nad rámec zboží definovaného ve vzorovém koši (vč. konkretizace tohoto zboží). Současně Úřad požádal obviněného o sdělení celkového objemu plnění a doložení všech faktur vystavených na základě šetřené rámcové dohody.
8. Dne 1. 4. 2025 obdržel Úřad sdělení obviněného z téhož dne a požadované faktury.
Sdělení obviněného ze dne 1. 4. 2025
9. Obviněný uvádí, že „v zásadě bezprostředně po nabytí účinnosti rámcové dohody dospěl k závěru, že daný typ smluvního vztahu nevyhovuje jeho potřebám. Toto zjištění bylo učiněno na základě praktických zkušeností a reálného provozu, kdy zadavatel je nucen pořizovat velmi širokou škálu doplňkového zboží souvisejícího s kancelářským IT vybavením, mobilními telefony a další elektronikou potřebnými pro naplnění svých činností a úkolů. Tento požadavek na rozmanitost zboží nebyl, a z podstaty daného smluvního institutu ani nemohl být, dostatečně zohledněn v původní rámcové dohodě, což pro zadavatele znamenalo značné komplikace v jeho fungování. Zadavatel dále uvádí, že s ohledem na své specifické postavení jakožto ústředního správního úřadu pro oblast kybernetické bezpečnosti a pro vybrané oblasti ochrany utajovaných informací je subjektem s unikátními požadavky na vybavení související s informačními a komunikačními technologiemi, které často nelze uspokojit běžně dostupnými produkty na trhu. Jeho činnosti vyžadují specializované technologie zahrnující vyšší bezpečnostní standardy, případně vybavení, které se pořizuje v jednotkách kusů pro specifické účely v oblasti zajištění kybernetické bezpečnosti. Zároveň platí, že zadavatel v pořizování těchto dodávek musí být maximálně operativní a musí mít možnost nakupovat velmi flexibilně s ohledem na velmi dynamický vývoj v oblasti jeho působnosti, jinak hrozí, že dojde k zásadnímu ohrožení kybernetické bezpečnosti na celostátní úrovni. Pro efektivní naplnění činností zadavatele svěřených mu zákonem je tedy nezbytné mít k dispozici veškeré potřebné vybavení. Nedostatečné pokrytí těchto potřeb v rámci daného smluvního vztahu by vedlo k neefektivnímu fungování a mohlo ohrozit plnění úkolů zadavatele s dopadem na celou Českou republiku. Své potřeby zadavatel tedy nebyl schopen pokrýt pořizováním standardního zboží primárně ze vzorového koše (přílohy rámcové dohody), neboť ten tvořil velmi úzkou množinu takto pořizovaného zboží. Zadavatel tedy sděluje, že zboží pořizovaného z ceníku dodavatele byla výrazná většina.“.
10. Obviněný uzavírá, že „s ohledem na své postavení a působnost svěřenou mu zákonem je nucen pořizovat specifické IT vybavení a s tím související doplňkové zboží. S ohledem na výše uvedené jde o pořizování dodávek nahodile dle aktuálních potřeb zadavatele, jejichž naplnění má přímý vliv na zajištění kybernetické bezpečnosti České republiky. Z toho důvodu zadavatel při zadávání těchto veřejných zakázek využil výjimku stanovenou v § 19 odst. 3 ZZVZ.“.
III. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ
11. Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí spisu v této věci vedeného, Úřad získal pochybnost, zda se obviněný nedopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že v rozporu s § 114 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona stanovil kritérium hodnocení (nejnižší nabídková cena) takovým způsobem, který nereflektuje skutečnou ekonomickou výhodnost nabídky pro obviněného, jelikož hodnocena měla být pouze celková cena zboží uvedeného ve vzorovém koši, ačkoliv obviněný si v návrhu rámcové dohody vyhradil možnost odebírat i jiné zboží, a to za ceny dle aktuálního ceníku vybraného dodavatele, tj. za ceny, které neprojdou hospodářskou soutěží.
12. Zahájení správního řízení ve věci možného spáchání přestupku oznámil Úřad obviněnému, který je dle § 68 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), jediným účastníkem řízení o přestupku, přípisem ze dne 9. 4. 2025.
13. Dnem 9. 4. 2025, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno obviněnému, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 78 odst. 2 zákona o přestupcích předmětné řízení o přestupku zahájeno.
14. Usnesením ze dne 10. 4. 2025 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko. Předmětnou lhůtu Úřad usnesením ze dne 16. 4. 2025 na základě žádosti obviněného z téhož dne prodloužil.
15. Dne 2. 5. 2025 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne.
Vyjádření obviněného ze dne 2. 5. 2025
16. Obviněný nerozporuje, že s vybraným dodavatelem uzavřel rámcovou dohodu, která nepokrývala veškeré potřeby obviněného, nicméně „s ohledem na specifické postavení zadavatele a z toho plynoucí, často ojedinělé, požadavky na IT vybavení, není prakticky možné předem relevantně vymezit okruh takového informačně technologického materiálu a s ním úzce souvisejícího vybavení, které bude zadavatel v budoucnu nově nebo z důvodu fatálního opotřebení původního, popřípadě z jiného objektivního důvodu, potřebovat nejen pro zajištění svého řádného chodu, ale i pro zabezpečení úkolů zadavatele svěřených mu zejména zákonem č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů, s přesahem do celorepublikových zájmů v oblasti kybernetické bezpečnosti.“.
17. Obviněný je tak názoru, že „důvody pro vystavení jednotlivých objednávek mimo rámcovou dohodu byly ad hoc nákupy produktů s proměnlivou a bagatelní cenou dle aktuálních potřeb zadavatele, což je postup v plné míře odpovídající ustanovení § 19 odst. 3 zákona.“. Dle obviněného je některý IT materiál „odbornou veřejností považován za dodávky, jejichž jednotková cena se v průběhu účetního období mění a lze na ně aplikovat zákonnou výjimku ze sčítání předpokládaných hodnot samostatných dodávek v průběhu účetního období.“. V této souvislosti obviněný dodává, že pro posouzení nahodilosti plnění, resp. možnosti aplikace výjimky dle § 19 odst. 3 zákona je třeba zohlednit i povahu provozu a potřeb zadavatele, které mají být dodávkami uspokojeny. „Jak již zadavatel dříve uváděl, jeho činnosti vyžadují pořízení a nakládání se specializovanými technologiemi splňujícími vyšší bezpečnostní standardy a dále vybavení pro specifické účely v oblasti zajišťování kybernetické bezpečnosti. Dle zadavatele zahrnovaly jím pořizované dodávky velmi širokou škálu techniky či zcela neslučitelných výrobků se zcela rozdílnými parametry a charakteristikami, což jednak svědčí o tom, že není možné po zadavateli spravedlivě požadovat, aby potřebu pořízení takového materiálu na dlouhé období předem předvídal a dále je u takových nákupů patrná jejich nahodilost ve vztahu k aktuálním potřebám zadavatele.“
18. Obviněný dále uvádí, že má sice povědomí o potřebě zajištění základní techniky, [n]icméně pro svůj chod a zajištění plnění úkolů svěřených mu zákonodárcem potřebuje značně flexibilně zajistit i takový materiál, který se vymyká standardním potřebám běžného ústředního orgánu státní správy. Vzhledem k tomu, že kyberprostor je velmi dynamickou oblastí, pořízení takového atypického IT vybavení nelze přesně předvídat a je nutné reagovat na potřeby vzniklé ad hoc. Co se týče ceny takového vybavení, lze konstatovat, že splňuje podmínku proměnlivosti, neboť v ceně se odráží např. ‚nové‘ nebo naopak již ‚zastaralé‘ know-how výrobců speciálních technologií, globální výpadky dodávek určitých součástek (viz tzv. čipová krize v nedávné minulosti) apod. Zároveň v tomto kontextu zadavatel uvádí, že jednotlivé objednávky z hlediska ceny povětšinou naplňovaly i podmínku ‚nižší hodnoty‘ pořizovaného plnění, jak bylo dovozeno, jakožto jeden z charakteristických znaků nahodilých nákupů, (…).“.
19. Obviněný dále upozorňuje, že „[m]ožnost odebírat zboží z ceníku zboží a katalogu zboží dodavatele si zadavatel pouze vyhradil, avšak nijak nedeklaroval, že této možnosti s určitostí využije a v jakém rozsahu. Proto se zadavatel domnívá, že nemohla být porušena zásada transparentnosti, neboť potenciální dodavatelé byli srozuměni s tím, co je pro zadavatele prioritní materiál (tedy materiál ze vzorového koše), jehož cena bude hodnocena a z hlediska nákupu jiného materiálu mimo vzorový koš měli na základě rámcové dohody pouze informaci, co v případě zájmu ze strany zadavatele může (ale nemusí) nastat (tj. výběr zboží z ceníku zboží a katalogu zboží). Dle názoru zadavatele je možné na dotčené ustanovení rámcové dohody pohlížet jako na jakýsi příslib dodavatele zajistit pro zadavatele i jiné plnění, jehož nákup zadavatel před uzavřením rámcové dohody nezamýšlel či nepředjímal. De facto tedy nejde o závazek zadavatele odebírat další zboží nespecifikované ve vzorovém koši, nýbrž o předběžnou záruku ze strany dodavatele, že tento bude schopen a ochoten dodat zadavateli vybrané zboží z katalogu zboží dle aktuálního ceníku.“.
Další průběh správního řízení
20. Usnesením ze dne 12. 5. 2025 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se ve lhůtě stanovené Úřadem ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.
IV. ZÁVĚRY ÚŘADU
21. Úřad přezkoumal na základě § 248 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména příslušné části dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření obviněného, rozhodl o spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona obviněným.
22. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.
K výroku I. tohoto rozhodnutí
Relevantní ustanovení zákona
23. Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.
24. Podle § 114 odst. 1 zákona zadavatel v zadávací dokumentaci stanoví, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti.
25. Podle § 114 odst. 2 zákona se ekonomická výhodnost nabídek hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality. Zadavatel může ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit také podle nejnižší nabídkové ceny nebo nejnižších nákladů životního cyklu.
26. Podle § 132 odst. 1 zákona se pro postup v zadávacím řízení, jehož cílem je uzavření rámcové dohody, použijí pravidla pro podlimitní nebo nadlimitní režim, není-li stanoveno v této části jinak.
27. Podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.
Zjištěné skutečnosti
28. Předmětem plnění rámcové dohody byly dle čl. 3.2 zadávací dokumentace „dodávky spotřebního materiálu IT na základě konkrétních dílčích objednávek, které budou realizovány dle potřeb zadavatele, a to včetně dopravy do místa plnění. Konkrétní druh a množství spotřebního materiálu bude uvedeno v jednotlivých dílčích objednávkách.“.
29. Dle čl. 3.3 zadávací dokumentace byl předmět plnění rámcové dohody „rámcově specifikován v návrhu rámcové dohody (Příloha č. 4 dokumentace zadávacího řízení) a ve vzorovém koši (Příloha č. 7 dokumentace zadávacího řízení).“.
30. V čl. 7.1 zadávací dokumentace obviněný uvedl: „Účastník zadávacího řízení zpracuje cenu plnění pro účely hodnocení nabídek na uzavření rámcové dohody v členění podle předlohy pro zpracování ceny plnění pro účely hodnocení nabídek na uzavření rámcové dohody uvedením ceny konkrétního materiálu do vzorového koše (Příloha č. 7 dokumentace zadávacího řízení). Vzorový koš sloužípouze pro srovnání nabídkových cen účastníků veřejné zakázky. Vzorový koš obsahuje prioritnímateriálpožadovaný zadavatelem. Počet MJ materiálu v jednotlivých položkách vzorového koše jepouze předpokládaný. Zadavatel nemusí požadovat veškerý materiál obsažený ve vzorovém koši.“
31. V čl. 7.2 zadávací dokumentace obviněný stanovil: „Nabídkovou cenou se pro účely hodnocení nabídek na uzavření rámcové dohody rozumí celková cena za předpokládaný objem materiálu (Příloha č. 7 dokumentace zadávacího řízení) poskytnutého za dobu trvání rámcové dohody dle Specifikace předmětu plnění, tj. cena, která bude stanovena jako součet cen za předpokládaný početmateriálu poskytnutých za dobu trvání rámcové dohody, v Kč bez DPH (…).“
32. V čl. 7.3 zadávací dokumentace obviněný dále uvedl, že „[j]ednotkové ceny podle odst. 7.1 dokumentace zadávacího řízení (…) musí být stanoveny jako závazné, nejvýše přípustné a nepřekročitelné (…).“.
33. V čl. 8.2 zadávací dokumentace obviněný vymezil, že „[e]konomická výhodnost nabídek na uzavření rámcové dohody bude hodnocena v souladu s § 114 odst. 2 věta druhá zákona podle nejnižšínabídkové ceny.“.
34. V čl. II. „Předmět rámcové dohody“ odst. 1. přílohy č. 4 „Návrh rámcové dohody“ zadávací dokumentace (dále jen „návrh rámcové dohody“) obviněný stanovil: „Předmětem této Rámcové dohody je úprava vzájemných práv a povinností smluvních stran, za kterých bud[e] po dobu trvání této Rámcové dohody prodávajícím dodáván kupujícímu spotřební materiál IT (dále jen ‚zboží‘) na základě dílčích objednávek dle specifikace plnění – vzorového koše (dále jen ‚vzorový koš‘) uvedeného v příloze č. 1 Rámcové dohody a dle aktuálního ceníku zboží prodávajícího. Zboží bude dodáno včetně balného, pojištění, recyklačních poplatků, manipulace a dopravy do místa plnění dle požadavků kupujícího. Jednotlivé objednávky budou realizovány za podmínek stanovených v této Rámcové dohodě.“
35. V odst. 4. téhož článku návrhu rámcové dohody bylo stanoveno, že „[k]upující není povinen odebrat celý předpokládaný objem stejně jako odebrat větší množství jednotlivých položek nebo obdobnézboží ve vzorovém koši neuvedené, a to podle ceníku zboží a katalogu zboží prodávajícího. Kupujícíkromě zboží obsaženého ve vzorovém koši může vybírat zboží z ceníku zboží a katalogu zbožíprodávajícího. (…).“.
36. V čl. V. „Kupní cena a platební podmínky“ odst. 1. návrhu rámcové dohody obviněný dále stanovil, že „[k]upující je povinen zaplatit prodávajícímu kupní cenu dle jednotkových cen položek zboží uvedených v příloze č. 1, případně dle aktuálního ceníku zboží prodávajícího.“.
Právní posouzení
37. Úřad předně uvádí, že proces hodnocení nabídek je jednou z klíčových fází zadávacího řízení, v jejímž rámci zadavatel podle předem stanovených pravidel rozhoduje o tom, který dodavatel mu nabízí plnění nejlépe odpovídající jeho požadavkům a potřebám (tedy plnění, které je pro zadavatele nejlepší a nejvýhodnější) a se kterým by tedy následně měla být uzavřena smlouva. Zadavatel je povinen dle § 114 zákona v zadávací dokumentaci stanovit, že nabídky budou hodnoceny podle jejich ekonomické výhodnosti, přičemž zákon dává zadavateli možnost zvolit si mezi dvěma způsoby hodnocení podle ekonomické výhodnosti nabídek, a to buď na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality (včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality) nebo podle nejnižší nabídkové ceny (popřípadě nejnižších nákladů životního cyklu).
38. Na tento proces je kladen zvýšený důraz, a to jak ze strany dodržení formálního postupu, tak zejména co do maximální transparentnosti a objektivity celého procesu hodnocení. To se promítá i do zákonem stanovených minimálních požadavků na obsah zadávací dokumentace v souvislosti se stanoveným způsobem hodnocení nabídek. V zájmu dodržení základních zásad zakotvených v § 6 zákona tedy musí být zadavatelem zvolený způsob hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci popsán vždy transparentním způsobem, tj. dostatečně určitě, jednoznačně a do takových podrobností, jež jsou nezbytné jednak pro samotné rozhodnutí dodavatele, zda se daného zadávacího řízení zúčastní, ale i pro jeho rozhodnutí, jak má nabídku sestavit (co konkrétně nabídnout), aby byla co nejlépe hodnocena. Všem relevantním dodavatelům by tak mělo být předem zcela jasné, co a jak zadavatel zamýšlí hodnotit (aniž by současně takový popis připouštěl dvojí/různý výklad).
39. Zákon v § 114 odst. 1 užívá pojmu „ekonomická výhodnost nabídky“ značícího způsob, kterým mají být nabídky v zadávacím řízení vzájemně poměřovány. Komentářová literatura k tomuto uvádí: „(…) pojem ekonomická výhodnost zavádí zadávací směrnice. Ekonomickou výhodnost nabídky může zadavatel hodnotit buď pouze na základě cenového kritéria, nebo kombinací cenového kritéria a kvality.
V případě hodnocení nabídek optikou pouze cenového kritéria může zadavatel hodnotit buď nejnižší nabídkovou cenu, která představuje (pouze) náklady na dodání či realizaci předmětu veřejné zakázky, nebo nejnižší náklady životního cyklu, které v sobě mohou zahrnovat náklady na dodání či realizaci předmětu plnění (tedy fakticky údaj, který je hodnocen v případě hodnocení nejnižší nabídkové ceny), a dále ostatní pořizovací náklady, náklady související s užíváním předmětu veřejné zakázky, náklady na údržbu a náklady spojené s koncem životnosti, případně náklady způsobené dopady na životní prostředí – v případě hodnocení nejnižších nákladů životního cyklu tak zadavatel stále hodnotí toliko cenová kritéria, nicméně komplexním způsobem.
Obě shora uvedená cenová kritéria přitom lze kombinovat s kritérii kvalitativními – ta mohou být kvantifikovatelná (vyjádřitelná číselnou hodnotou) nebo nekvantifikovatelná. Důvodem, pro který zákon explicitně možnost (a v případě vybraných předmětů veřejných zakázek a druhů zadávacích řízení dokonce povinnost) zohlednit v rámci hodnocení nabídek i kvalitativní kritéria upravuje, lze spatřovat v premise, že hodnocením kombinace kvalitativního a cenového kritéria (lidově řečeno, hodnocení poměru (‚cena/výkon‘) mohou zadavatelé od dodavatelů získat takové plnění, které bude (z dlouhodobého hlediska) ekonomicky nejvýhodnější. Rozhodnutí, zda zadavatel bude vedle cenových hodnoticích kritérií – ta musí (s výjimkou postupu podle § 116 odst. 4) v souladu s dikcí zákona hodnotit vždy – zohledňovat i kritéria kvalitativní, by mělo vycházet především z povahy předmětu veřejné zakázky a reálných možností relevantního trhu; nutno dodat, že prostřednictvím hodnocení kvalitativních hodnoticích kritérií může zadavatel dobře naplnit i zásadu zohlednění environmentálně a sociálně odpovědného zadávání podle § 6 odst. 4.“[4]
40. Z hlediska výběru, jakým způsobem bude zadavatel nabídky hodnotit, je tedy zpravidla rozhodující to, jaké plnění má zadavatel zájem získat, zda jde o plnění, u něhož je zájmem zadavatele získat jej za co nejvýhodnější cenu, nebo zda jde o plnění, u něhož není pro zadavatele rozhodující pouze cena, ale i další vlastnosti. Na zadavateli tedy je, aby si při plánování zadávání veřejné zakázky řádně promyslel, jaká kritéria hodnocení zvolí. Zadavatel je totiž osobou, která je oprávněna stanovit zadávací podmínky tak, aby předmětná veřejná zakázka byla schopna zajistit jeho legitimní potřeby. Zadavatel je však i osobou, která nese plnou odpovědnost za stanovení zadávacích podmínek, včetně toho, že zadávací podmínky nebudou bezdůvodně klást překážky hospodářské soutěži (tj. nebudou z ní některé dodavatele bezdůvodně vylučovat či jejich účast omezovat), nebudou bezdůvodně „protežovat“ konkrétního dodavatele nebo okruh dodavatelů, budou transparentní a nediskriminační.
41. Z výše uvedeného vyplývá, že stanovení kritérií hodnocení nabídek je věcí zadavatele, který musí při zadávání veřejné zakázky zvážit, zda poptává plnění jednoduše za nejnižší cenu nebo zda bude hodnotit určité vlastnosti, které nejsou vyjádřitelné cenou, ale vyjadřují užitnou hodnotu (kvalitu) plnění. Je to zadavatel, kdo stanovuje zadávací podmínky tak, aby odpovídaly jeho potřebám a reflektovaly jeho požadavky na předmět plnění. Nicméně při stanovení zadávacích podmínek včetně kritérií hodnocení nelze akceptovat úplnou libovůli zadavatele. Zadávací podmínky tedy odráží potřebu zadavatele, ale také musí být stanoveny přiměřeně a být danou potřebou odůvodněny.
42. Úřad je obecně při přezkoumávání kritérií hodnocení nabídek zdrženlivější než při přezkoumávání kritérií kvalifikace, jejichž nesplnění vede k tomu, že dodavatel nemá možnost účastnit se soutěže o danou veřejnou zakázku. Naproti tomu u hodnocení není (úplné) nenaplnění určitého kritéria pro potenciálního dodavatele natolik závažné, že by pro něj znamenalo konec účasti v zadávacím řízení. K tomu srov. např. rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ-26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019, v němž bylo konstatováno: „K přezkumu zadavatelových důvodů, kterými obhajuje nastavení hodnotících kritérií předmětné veřejné zakázky, by však měl Úřad přistoupit pouze v případě zásadní logické či racionální nesrovnalosti, která zároveň bude z jeho strany dostatečně odborně podložena.“.
43. Na základě výše uvedeného Úřad tedy přistoupil k posouzení, zda obviněným zvolené kritérium hodnocení skutečně vypovídá o ekonomické výhodnosti nabídky, nebo zda vykazuje zásadní logické či racionální nesrovnalosti (a v tomto smyslu představuje takový exces, že je na místě, aby bylo označeno za nezákonné).
44. V posuzovaném případě se ze zadávací dokumentace podává (v podrobnostech Úřad odkazuje na část „Zjištěné skutečnosti“ odůvodnění tohoto rozhodnutí), že obviněný se rozhodl ekonomickou výhodnost nabídek hodnotit dle jediného kritéria – nejnižší nabídkové ceny, přičemž pro tyto účely poskytl dodavatelům v rámci přílohy č. 7 „Předloha pro zpracování ceny plnění pro účely hodnocení nabídek na uzavření rámcové dohody“ zadávací dokumentace tabulku pro zpracování ceny obsahující celkem 170 položek zboží/materiálu vč. jeho předpokládaného množství (tzv. vzorový koš), které požadoval obviněný nacenit (nabídnuté ceny byly závazné, nejvýše přípustné a nepřekročitelné). Nadto si však obviněný dále v návrhu rámcové dohody vyhradil možnost od vybraného dodavatele odebírat zboží neobsažené ve vzorovém koši, a to za ceny dle aktuálního ceníku vybraného dodavatele.
45. V případě, že je hodnoceno na nejnižší nabídkovou cenu, je ekonomická výhodnost koncentrována pouze do ceny, která pak musí, stejně jako v případě kritérií kvalitativních, vycházet z předmětu plnění. Za situace, kdy se zájem zadavatele soustředí pouze na cenu (a kvalitu dodávaného plnění v hodnocení nijak nezohledňuje), by měl zadavatel volit takové nastavení hodnocení, aby byl ve výsledku schopen vybrat nabídku, u které si (v ideálním případě) bude jist, že bude nakonec opravdu nejlevnější. Je zřejmé, že u mnohých zakázek, resp. plnění o takto ideální případ (kdy se pevně naceňuje co do rozsahu přesně dané plnění) nepůjde. I v takovém případě, kdy je dopředu jasné, že se nabídková cena nebude rovnat ceně za plnění, však zadavatel musí kritéria hodnocení nastavit tak, aby bylo možné alespoň racionálně předpokládat, že vybraná nabídka bude nejlevnější nejen co do nabídkové ceny, ale i co do výsledné ceny za plnění veřejné zakázky (typickým příkladem takového postupu jsou tzv. modelové ceny, kdy je naceňována předpokládaná struktura plnění u zakázek, kde je skutečný rozsah plnění dopředu neznámý, jako je tomu ostatně v šetřeném případě). Při nastavování kritérií hodnocení má zadavatel poměrně široký prostor pro uplatnění vlastních úvah (ostatně jen on sám zná nejlépe své potřeby) a tyto jeho úvahy je na místě korigovat – v souladu se shora citovanou rozhodovací praxí – až v případě zjevných excesů. Úřad má za to, že v šetřeném případě se o takový zjevný exces jedná.
46. Je zcela zřejmé, že obviněný koncipoval zadávací podmínky takovým způsobem, kdy část plnění dodávaného na základě rámcové dohody neměla de facto vůbec projít soutěží mezi případnými dodavateli (soutěží mělo projít pouze zboží definované ve vzorovém koši). Obviněný tedy učinil předmětem hodnocení neúplnou nabídkovou cenu, a je tak nepochybné, že za takové situace zadávací podmínky nemohly zaručovat, že obviněný skutečně vybere ekonomicky nejvýhodnější nabídku (zde tedy nejlevnější), takový výsledek dokonce ani nebylo možno předpokládat. Takto nastavené zadávací podmínky totiž měly bezpochyby potenciál vytvořit (nemalý) prostor pro spekulování na cenu, neboť mohla nastat situace, kdy dodavatelé mohli nacenit položky vzorového koše minimálními cenami a v rámci plnění posléze tento „výpadek příjmů“ dohnat cenami zboží (dle aktuálního ceníku) pořizovaného nad rámec vzorového koše. V této souvislosti nelze opomenout, že v průběhu šetření podnětu obviněný argumentoval tím, že takto „nesoutěžené“ zboží mělo být oproti zboží uvedenému ve vzorovém koši v menšině co do finančního objemu. Posléze však obviněný připustil, že zboží pořizovaného na základě aktuálního ceníku vybraného dodavatele (tj. za ceny, o nichž dle zadávacích podmínek neměla proběhnout soutěž) byla „výrazná většina“ (pozn.: za zboží dodané na základě rámcové dohody obviněný vybranému dodavateli uhradil celkem 10 205 359,77 Kč včetně DPH).
47. Úřad nepřehlédl, že obviněný nakonec obdržel v rámci zadávacího řízení pouze jednu nabídku (což obviněný přisuzuje opatřením v souvislosti s pandemií COVID-19). Byť by se mohlo zdát, že vliv na výběr dodavatele je v takovém případě poněkud diskutabilní, Úřad má za to, že spíše je třeba na věc nahlížet tak, že nezákonně nastavené zadávací podmínky, kdy bylo na první pohled zřejmé, že žádná férová soutěž o výhodnost celkové nabídky neproběhne, mohly některé dodavatele od účasti v zadávacím řízení odradit.
48. Argumentace obviněného, že při zadávání veřejných zakázek na základě rámcové dohody využil výjimku dle § 19 odst. 3 zákona, se pak míjí s předmětem správního řízení, jímž je přezkum postupu obviněného v souvislosti se stanovením kritéria hodnocení v zadávacím řízení realizovaným za účelem uzavření rámcové dohody, v jehož rámci nedošlo k soutěži ve vztahu k celému rozsahu plnění, které obviněný hodlal na základě dané rámcové dohody pořizovat. Předmětem správního řízení tak není přezkoumání postupu obviněného v souvislosti se stanovením předpokládaných hodnot jednotlivých dílčích veřejných zakázek zadávaných na základě rámcové dohody, resp. v souvislosti s jejich nezadáním [obviněný postupoval v souvislosti s rámcovou dohodou v zadávacím řízením dle zákona, pročež tedy nelze tvrdit, že by dodání takového plnění bylo (mohlo být) učiněno mimo zákon, resp. zadávací řízení]. Tvrdí-li obviněný, že možnost odběru zboží nad rámec vzorového koše nelze vnímat jako deklaraci či závazek jejího využití, ale spíše jako jakýsi příslib dodavatele zajistit i plnění nad rámec vzorového koše, Úřad k tomu pouze uvádí, že právě rámcová dohoda sama o sobě nezakládá závazkový vztah mezi zadavatelem a dodavatelem, ale vytváří právní rámec (podmínky) uzavírání budoucích realizačních smluv (zde mj. na zboží nad rámec vzorového koše dle aktuálního katalogu a ceníku vybraného dodavatele – viz body 34. až 36. odůvodnění tohoto rozhodnutí).
49. S ohledem na shora uvedené Úřad konstatuje, že obviněný v šetřeném případě stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem, pročež tedy Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty
50. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona.
51. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let, přičemž podle odst. 6 písm. a) téhož ustanovení zákona se promlčecí doba přerušuje oznámením o zahájení řízení o přestupku.
52. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
53. Úřad před uložením pokuty ověřil, zda neuplynula ve vztahu k přestupku dle výroku I. tohoto rozhodnutí promlčecí doba stanovená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 23. 4. 2020, kdy obviněný uzavřel rámcovou dohodu. Řízení o přestupku bylo zahájeno doručením oznámení o zahájení správního řízení, tj. dne 9. 4. 2025. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.
54. Dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona platí, že za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup dle § 268 odst. 3 zákona, se uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.
55. Z faktur předložených obviněným vyplývá, že celková cena, kterou obviněný vybranému dodavateli prokazatelně uhradil za plnění poskytnuté na základě rámcové dohody, činila celkem 10 205 359,77 Kč včetně DPH. Za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí lze tedy obviněnému uložit správní trest pokuty do výše 1 020 535,98 Kč (10 % z celkové ceny poskytnutého plnění).
56. Podle § 37 písm. a), c) a g) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.
57. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
58. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).
59. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě nedošlo k zákonem předvídanému postupu, když obviněný stanovil kritérium hodnocení takovým způsobem, který nezaručoval, resp. o kterém ani nebylo lze předpokládat, že povede k výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky, čímž tedy došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zajištění řádné hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek. V tomto smyslu je třeba přestupek pokládat za závažný.
60. Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku. Tím, že obviněný v daném případě stanovil netransparentní způsob hodnocení nabídek, mohla být způsobena situace, která jednak mohla odradit některé dodavatele od účasti v zadávacím řízení, ale také nezaručovala hospodárné nakládání s veřejnými zdroji. V této souvislosti však Úřad konstatuje, že negativní dopad daného pochybení byl velmi výrazně snížen skutečností, že obviněný obdržel pouze nabídku vybraného dodavatele a k hodnocení dle stanoveného kritéria hodnocení v posuzovaném případě tedy nakonec vůbec nedošlo. Byť tedy není uvedená okolnost způsobilá zhojit pochybení obviněného, výrazným způsobem snižuje negativní následky jeho nezákonného postupu.
61. Úřad při stanovení výše pokuty neshledal žádné další přitěžující nebo polehčující okolnosti.
62. Úřad dále přihlédl při stanovení výše pokuty k povaze činnosti obviněného jakožto ústředního správního orgánu pro kybernetickou bezpečnost včetně ochrany utajovaných informací v oblasti informačních a komunikačních systémů a kryptografické ochrany.
63. Úřad při stanovení výše pokuty zohlednil rovněž dobu, která uplynula od spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť, jak Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015 judikoval, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“. Vzhledem k tomu, že k šetřenému jednání obviněného došlo před více než 5 lety, je tak dle Úřadu na místě uložit obviněnému pokutu v nižší výši.
64. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 245/2015-33 ze dne 16. 8. 2016. V prvně uvedeném rozsudku soud dovodil, že „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008-67, dle něhož ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.'“. Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení' (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).
65. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek, za který je obviněnému ukládána sankce, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.
66. Úřad konstatuje, že mu není z úřední činnosti známo, že by se obviněný dopustil dalších přestupků, za které by mu byla uložena sankce, pročež tedy není dán důvod k uplatnění institutu souhrnného trestu. V této souvislosti Úřad doplňuje, že při stanovení výše pokuty zohlednil rovněž skutečnost, že obviněný nebyl doposud trestán za spáchání přestupku dle zákona, tj. jedná se o jeho první pochybení.
67. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2025[5] vyplývá, že obviněný hospodaří s prostředky v řádu stovek milionu korun. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).
68. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.
69. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
70. Pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
K výroku III. tohoto rozhodnutí – náklady řízení
71. Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.
72. Podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích správní orgán uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.
73. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).
74. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.
75. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední a dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.
76. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2025000270.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Česká republika – Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, Mučednická 1125/31, 616 00 Brno
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Do 31. 3. 2023 vystupující pod obchodní firmou C SYSTEM CZ a.s.
[2] Do 1. 5. 2024 se sídlem Otakara Ševčíka 840/10, 636 00 Brno.
[3] Úřad na tomto místě uvádí, že dne 16. 7. 2023 nabyl účinnosti zákon č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Dne 3. 4. 2025 pak nabyl účinnosti zákon č. 69/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Předmětné novely však nepřináší příznivější právní úpravu pro obviněného, a proto byl při posuzování skutkové stránky věci aplikován zákon ve znění před předmětnými novelami, tedy zákon účinný v době spáchání přestupku, jak vyplývá z § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů.
[4] JELÍNEK, K., DĚDEK, V., ŠLESINGER, J., STAŇO, R. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2025-4-23]. ASPI_ID KO134_p12016CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.