číslo jednací: 29045/2025/500
spisová značka: S0345/2025/VZ

• Instance: I.
• Věc: Modernizace školní kuchyně v ZŠ UNESCO – objekt Hradební č.p. 189, Uherské Hradiště (gastrotechnologie)
• Účastníci:
  1. město Uherské Hradiště
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.; § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.; § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb.
• Rok: 2025
• Datum nabytí právní moci: 20. 8. 2025

Spisová značka:  ÚOHS-S0345/2025/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-29045/2025/500

Brno 4. 8. 2025

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 12. 5. 2025, jehož účastníkem je

• obviněný – město Uherské Hradiště, IČO 00291471, se sídlem Masarykovo náměstí 19,

686 01 Uherské Hradiště,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona obviněným v souvislosti s uzavřením Dodatku č. 1 ze dne 18. 12. 2023 ke Kupní smlouvě ze dne 20. 7. 2023 mezi obviněným a dodavatelem – MEGASTRO CZ, s.r.o., IČO 26259630, se sídlem Huštěnovská 2008,
686 03 Staré Město – na realizaci veřejné zakázky „Modernizace školní kuchyně v ZŠ UNESCO – objekt Hradební č.p. 189, Uherské Hradiště (gastrotechnologie)“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 3. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 3. 2023 pod ev. č. Z2023-011594, ve znění pozdějších oprav, 

rozhodl takto:

I.

Obviněný – město Uherské Hradiště, IČO 00291471, se sídlem Masarykovo náměstí 19, 686 01 Uherské Hradiště – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 222 odst. 1 citovaného zákona, když umožnil podstatnou změnu závazku z Kupní smlouvy uzavřené dne 20. 7. 2023 mezi jmenovaným obviněným a dodavatelem – MEGASTRO CZ, s.r.o., IČO 26259630, se sídlem Huštěnovská 2008, 686 03 Staré Město – na plnění veřejné zakázky „Modernizace školní kuchyně v ZŠ UNESCO – objekt Hradební č.p. 189, Uherské Hradiště (gastrotechnologie)“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 3. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 3. 2023 pod ev. č. Z2023-011594, ve znění pozdějších oprav, když po dobu trvání závazku z této smlouvy bez provedení nového zadávacího řízení dle citovaného zákona uzavřel dne 18. 12. 2023 Dodatek č. 1 k této smlouvě, kterým došlo k významnému rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky ve smyslu § 222 odst. 3 písm. c) cit. zákona, když původní hodnota závazku ve výši 12 197 187,20 Kč včetně DPH (tj. cena sjednaná ve výše specifikované smlouvě o dílo) byla navýšena o 2 245 232,44 Kč včetně DPH, tedy o více než 18,4 % původní hodnoty závazku, aniž by byly splněny podmínky pro aplikaci některé z výjimek dle § 222 odst. 2, 4, 5 nebo 6 cit. zákona, přičemž tímto jednáním mohl ovlivnit výběr dodavatele.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – město Uherské Hradiště, IČO 00291471, se sídlem Masarykovo náměstí 19, 686 01 Uherské Hradiště – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 150 000 Kč (sto padesát tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – město Uherské Hradiště, IČO 00291471, se sídlem Masarykovo náměstí 19, 686 01 Uherské Hradiště – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 2 500,- Kč (dva tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.               K POSTUPU OBVINĚNÉHO PŘI ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

1.             Obviněný – město Uherské Hradiště, IČO 00291471, se sídlem Masarykovo náměstí 19, 686 01 Uherské Hradiště (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – uzavřel dne 20. 7. 2023 s vybraným dodavatelem – MEGASTRO CZ, s.r.o., IČO 26259630, se sídlem Huštěnovská 2008, 686 03 Staré Město (dále jen „vybraný dodavatel“) – Kupní smlouvu (dále jen „smlouva“) na realizaci veřejné zakázky „Modernizace školní kuchyně v ZŠ UNESCO – objekt Hradební č.p. 189, Uherské Hradiště (gastrotechnologie)“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 3. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 3. 2023 pod ev. č. Z2023-011594, ve znění pozdějších oprav (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Předmětem veřejné zakázky je podle bodu II.2.4 oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněného ve Věstníku veřejných zakázek dne 24. 3. 2023 „dodávka, montáž a zprovoznění technologického zařízení stravovacího provozu (gastroprovoz) včetně souvisejícího zařízení a nábytku pro školní kuchyni ZŠ UNESCO, Hradební č.p.189, 686 01 Uherské Hradiště.“.

3.             Dne 18. 12. 2023 byl mezi obviněným a vybraným dodavatelem uzavřen Dodatek č. 1 ke smlouvě (dále jen „dodatek č. 1“). Dodatkem č. 1 došlo ke změně požadavků na dodávaná technologická zařízení, jakož i ke změně rozsahu dodávaných zařízení, přičemž současně došlo k navýšení výsledné ceny plnění.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU

4.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem a rovněž nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle tohoto zákona, obdržel podnět k prošetření postupu zadavatele ve věci výše uvedené veřejné zakázky. Stěžovatel konkrétně namítá, že uzavřením dodatku č. 1 ke smlouvě došlo k významné změně původního plnění sjednaného ve smlouvě, které vycházelo z nabídky vybraného dodavatele. Předmětný podnět je Úřadem veden pod sp. zn. ÚOHS-P0258/2024/VZ.

5.             Na základě obdrženého podnětu si Úřad od obviněného vyžádal příslušnou dokumentaci o zadávacím řízení a vyjádření ke skutečnostem uvedeným v podnětu. Obviněný se k obsahu podnětu vyjádřil přípisem ze dne 2. 4. 2024.

Vyjádření obviněného k obsahu podnětu

6.             Obviněný dne 2. 4. 2024 doručil Úřadu své vyjádření z téhož dne týkající se obdrženého podnětu. Argumentaci stěžovatele stran toho, že obviněný již v červnu 2023, tj. před uzavřením smlouvy, měl povědomí o nutnosti změn v návrhu smlouvy, obviněný považuje za zcela účelovou a neopodstatněnou, která nemá reálný základ.    

7.             Obviněný se ohrazuje proti tvrzení stěžovatele, že při zadávání šetřené veřejné zakázky nejednal s náležitou péčí. Obviněný v této souvislosti dodává, že stěžovatel se snaží přenést zodpovědnost za odborné zpracování projektové dokumentace výhradně na něj, ačkoliv zpracovatelem projektové dokumentace gastrotechnologie byla odborná osoba.

8.             Obviněný má za to, že veškeré informace ke zpracování projektové dokumentace předal odpovědnému projektantovi, přičemž ten kontaktoval uživatele, ke kterému měl neomezený přístup. Obviněný uvádí, že měl zcela legitimní očekávání řádného, odborného a bezvadného výstupu ze strany projektanta, kdy očekával, že dodavatel projektové dokumentace má dostatečnou odbornost pro zpracování projektové dokumentace velkého gastroprovozu s maximální kapacitou 1000 jídel denně. Obviněný má za to, že svým postupem učinil vše pro nápravu zjevných chyb a vad v projektové dokumentaci, a jednal tak s náležitou péčí.

9.             Obviněný dále rekapituluje, že v rozmezí od podpisu smlouvy (tj. od 20. 7. 2023) do okamžiku konání koordinační schůzky dne 21. 8. 2023 byly při realizaci stavebních prací zjištěny závažné okolnosti, které zamezily dodávkám gastrovybavení. Podle obviněného se prokázalo, že   generální zpracovatel projektové dokumentace nezajistil řádnou koordinaci mezi svým poddodavatelem (zpracovatelem projektové dokumentace gastrotechnologie) a zástupci školy (uživateli). Na koordinační schůzce se podle obviněného ukázalo, že navržené řešení neodráželo moderní trendy, efektivnost provozu, hygienické předpisy a další aspekty, kterých mělo být prováděnou rekonstrukcí dosaženo. Z tohoto důvodu vznesli uživatelé podle obviněného požadavek na úpravu projektové dokumentace, a to za situace, kdy již probíhaly stavební práce; stávající gastrotechnologie byla demontována a jakékoli její znovupoužití by tak bylo nemožné. Obviněný je přesvědčen o tom, že vzniklou situaci nemohl vyřešit jiným způsobem, než jak postupoval, tj. změnou původního předmětu dodávané technologie v návaznosti na vzniklé požadavky.

10.         Obviněný zdůrazňuje, že do okamžiku jeho požadavku na změnu plnění byl vybraný dodavatel připraven poskytnout předmět plnění dle zadávací dokumentace, tedy plnění deklarované v jeho nabídce, které odpovídalo původně stanoveným podmínkám. Obviněný uvádí, že na koordinační schůzce odsouhlasil nutnost úprav i generální projektant, odpovídající za řádnost a úplnost projektové dokumentace. Popis požadavků na úpravy předmětu plnění obviněný podle svého vyjádření posoudil jako požadavky nezbytné pro řádné provedení díla tak, aby jako řádný hospodář vynaložil prostředky v souladu se zákonem a principy 3E. Obviněný má za to, že došlo ke stavu, kdy je prokazatelné, že zpracovatel projektové dokumentace předal vybranému dodavateli projektovou dokumentaci ve stavu, který zcela nenaplňoval účel rekonstrukce; navržené řešení bylo částečně neefektivní, neúplné a nesrozumitelné. Obviněný dodává, že jako neodborně způsobilá osoba v oboru gastrotechnologie v průběhu zpracování projektové dokumentace řádně komunikoval s generálním projektantem a v dobré víře očekával, že odborné odpovědné osoby zpracují podklady pro realizaci kompletní rekonstrukce gastroprovozu tak, že její realizací dojde k požadovanému výraznému zefektivnění provozu. Z uvedeného důvodu veškeré nezbytné úpravy obviněný podle svého vyjádření posoudil jako změny souladné se zákonem, a to konkrétně dle § 222 odst. 6 zákona. Obviněný je tak přesvědčen o tom, že v šetřeném případě byla v plném rozsahu naplněna zákonná podmínka, že za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se nepovažuje změna, jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat a která nemění celkovou povahu veřejné zakázky.

11.         Obviněný má za to, že dodatek č. 1 ke smlouvě byl uzavřen v souladu se zákonem a tímto postupem byly zhojeny vady a nepřesnosti, které nebylo možné ze strany obviněného pominout. Obviněný zastává názor, že tímto postupem došlo pouze ke změnám u jednotlivých položek, avšak nedošlo ke změněně celkové povahy veřejné zakázky. Obviněný dodává, že celkově se změnily pouze 3 „objemově“ významné položky.

12.         Obviněný shrnuje, že konzultacemi s uživateli a vybraným dodavatelem bylo zjištěno, že projekt trpěl zásadními vadami, což vyústilo v následnou revizi celého projektu. Dle zjištění dotčených stran, ke kterému došlo až po uzavření smlouvy, projektant gastrotechnologie při návrhu pochybil ve skladbě technologie, když byly navrženy varné nádoby neúčelně, duplicitně a pro daný provoz velmi nevhodně, byly špatně škálovatelné a v konečném důsledku i obtížně využitelné.

13.         Obviněný je přesvědčen o tom, že zákon neporušil, a to ani v rámci zadávacího řízení, tak ani v rámci vlastního plnění předmětu veřejné zakázky. Obviněný má za to, že „zhojení nesrovnalostí a vad“ v projektové dokumentaci bylo nezbytné a úpravami definovanými v dodatku č. 1 nedošlo k porušení § 222 odst. 3 zákona. Podle obviněného je z průběhu zadávacího řízení zřejmé, že se zadávacího řízení zúčastnili čtyři dodavatelé, což podle něj lze považovat za širokou hospodářskou soutěž. Obviněný je toho názoru, že provedení úprav předmětu plnění nemohlo ovlivnit výběr dodavatele, neboť nabídkové cena vybraného dodavatele byla nejnižší nabídkovou cenou v zadávacím řízení, a i po uzavření dodatku byla cena za plnění veřejné zakázky pod úrovní ostatních nabídkových cen. Podle názoru obviněného nelze objektivně očekávat, že úpravy v požadovaném rozsahu, které by byly prováděny kterýmkoli jiným dodavatelem, by vedly ke snížení původní nabídkové ceny či že by tyto úpravy měly objektivní vliv na účast dodavatelů v zadávacím řízení. Obviněný má za to, že provedením úprav nedošlo ani ke změně ekonomické rovnováhy, když provedené změny dodavatel ocenil na základě „běžných soutěžních“ cen a i po změně byla celková cena plnění nižší než nabídková cena dodavatele, jehož nabídková cena se umístila jako druhá v pořadí.

14.         Obviněný dodává, že provedenými úpravami nedošlo k významnému rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky, kdy co do počtu zařízení či jednotlivých prvků dodávky došlo ke změnám minimálním, a to vždy z důvodu nehospodárnosti původního řešení, respektive jeho neefektivity či objektivní nevyužitelnosti. Podle názoru obviněného je podstatná ta skutečnost, že obviněný žádnou z těchto úprav nemohl při vynaložení náležité péče předvídat. Obviněný dodává, že ačkoliv rozsah změn uváděný stěžovatelem se jeví jako velký, skutečně provedené změny nebyly svým rozsahem významné a je na ně třeba nahlížet jako na změny z pohledu zákona nepodstatné. Obviněný konstatuje, že v šetřeném případě došlo ke změnám několika položek, a to vždy s řádným odůvodněním. Aby však i po provedení těchto změn byly dodrženy veškeré hygienické předpisy, bylo podle obviněného nutné provést větší množství drobných úprav u dalších prvků dodávky, které však mají zcela marginální dopad na rozsah plnění (úpravy rozměrů stolů a podobných prvků). Podle obviněného platí, že veškeré změny byly provedeny pouze s ohledem na efektivitu provozu, který by nebyl projektovaným řešením splněn. Obviněný doplňuje, že se nejednalo o změny, které by mohly být definovány jako „nová zakázka“. V dalším se obviněný zaměřuje na konkrétní jednotlivé změny položek, které odůvodňuje.

15.         Obviněný má za to, že pokud by se technologie instalovala dle původní projektové dokumentace, prokazatelně by neprošla kolaudačním řízením a obviněnému by vznikly vysoké náklady s přepracováním vybudovaného provozu. Tomuto kroku bylo podle obviněného zabráněno uzavřením dodatku č. 1, který veškeré vady, nepřesnosti a nevýhody projektovaného řešení efektivně odstranil. Obviněný je tak přesvědčen, že postupoval správně, neboť chyby projektu zachytil dříve, než by vznikla velká finanční a provozní škoda. Pořizovací náklady dodávky se změnami nepřesáhly nabídkovou cenu dodavatele, jehož nabídka se umístila jako druhá v pořadí. Obviněný má podle svého vyjádření rovněž za prokázané, že v žádném případě nedošlo ke změně na žádost vybraného dodavatele, nýbrž změny vycházely z potřeb iniciovaných obviněným. V souvislosti s uzavřením dodatku č. 1 obviněný uvádí, že dle novely zákona (zákona č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů[2]), se u nepodstatných změn ve smyslu § 222 odst. 6 zákona nepočítá absolutní hodnota změny, o čemž svědčí i důvodová zpráva, ve které je uvedeno „novela neobsahuje ve vztahu ke změně § 222 přechodná ustanovení, která by omezovala použitelnost nové právní úpravy na dříve uzavřené smlouvy. Důvodem je skutečnost, že nová právní úprava je pro zadavatele a dodavatele příznivější, není tedy důvodu bránit její aplikaci i na dříve uzavřené smlouvy.“. Obviněný je tak přesvědčen o tom, že pokud pro výpočet hodnoty změny a její zákonnost vycházel z výše citované novely zákona, že postupoval v souladu se zákonem.

16.         Obviněný má za to, že celý proces zadávacího řízení a následná realizace předmětu plnění byly v souladu se zákonem, což podle něj dokládá i dokumentace k zadávacímu řízení. S ohledem na výše uvedené obviněný žádá, aby Úřad podnět stěžovatele posoudil jako nedůvodný a v šetřené věci nezahajoval správní řízení.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

17.         Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí spisu v této věci vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0345/2025/VZ, Úřad dospěl k závěru, že obviněný nepostupoval v souvislosti s uzavřením dodatku č. 1 s vybraným dodavatelem v souladu se zákonem, a proto dne 12. 5. 2025 vydal podle § 90 odst. 1 zákona o přestupcích příkaz sp. zn. ÚOHS-S0345/2025/VZ, č. j. ÚOHS-17271/2025/500 z téhož dne (dále jen „příkaz“), jímž rozhodl

• ve výroku I. příkazu, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 222 odst. 1 zákona, když umožnil podstatnou změnu závazku ze smlouvy uzavřené dne 20. 7. 2023 mezi obviněným a vybraným dodavatelem na plnění veřejné zakázky, když po dobu trvání závazku z této smlouvy bez provedení nového zadávacího řízení dle zákona uzavřel dne 18. 12. 2023 Dodatek č. 1 k této smlouvě, kterým došlo k významnému rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky ve smyslu § 222 odst. 3 písm. c) zákona, když původní hodnota závazku ve výši 12 197 187,20 Kč včetně DPH (tj. cena sjednaná ve smlouvě) byla navýšena o 2 245 232,44 Kč včetně DPH, tedy o více než 18,4 % původní hodnoty závazku, aniž by byly splněny podmínky pro aplikaci některé z výjimek dle § 222 odst. 2, 4, 5 nebo 6 zákona, přičemž tímto jednáním mohl ovlivnit výběr dodavatele,
• ve výroku II. příkazu podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona o uložení pokuty obviněnému za spáchání přestupku dle výroku I. tohoto příkazu ve výši 150 000,- Kč.

18.         Dnem 12. 5. 2025, kdy byl příkaz vydán, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno předmětné správní řízení. Účastníkem řízení o přestupku je podle § 68 písm. a) zákona o přestupcích obviněný.

19.         Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 20. 5. 2025 blanketní odpor ze dne 19. 5. 2025, ve kterém uvedl, že jeho odůvodnění zašle do 15 dnů.

20.         Usnesením ze dne 21. 5. 2025 určil Úřad obviněnému lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

21.         Odůvodnění odporu obviněného bylo Úřadu doručeno dne 4. 6. 2025 (dále jen „odůvodnění odporu“).

Odůvodnění odporu ze dne 4. 6. 2025

22.         Obviněný nejprve uvádí, že příkaz je postaven na nesprávném a neúplném posouzení věci a navrhuje, aby Úřad opakovaně posoudil skutkový stav a řízení o přestupku zastavil.

23.         Obviněný sice přisvědčuje Úřadu, že uzavřením dodatku č. 1 ke kupní smlouvě došlo skutečně ke změně celkové nabídkové ceny (nárůstu) o 1 855 564,- Kč bez DPH, což představuje procentuální změnu závazku ze smlouvy ve výši 18,41 %, nicméně zdůrazňuje, že naprostá většina těchto změn zahrnovala prosté a marginální úpravy ve formě rozměrů nerezového nábytku vyráběného na míru, které obecně vždy probíhá na základě skutečného zaměření. Obviněný shrnuje, že došlo ke změnám několika málo položek, avšak aby i po provedení těchto změn byly dodrženy veškeré hygienické předpisy, bylo nutné provést větší množství drobných úprav, které však mají zcela marginální dopad na rozsah plnění. Úřad však tyto objektivní a prokazatelné skutečnosti dle názoru obviněného v rámci vydaného příkazu nijak nezohlednil a ani se k nim žádným způsobem nevyjádřil. Tvrzení Úřadu je tak nutné dle obviněného označit za účelová a zjednodušující, aniž by Úřad jakkoli zohlednil a posoudil jednotlivé provedené změny. Dle obviněného nelze tvrzení o podstatné změně smlouvy opřít o prostý formální přepočet položek, u kterých došlo či nedošlo ke změně.

24.         Obviněný dodává, že mohl při změně závazku využít i § 222 odst. 4 zákona a navýšení ceny ze smlouvy o celých 10 % mohl pod toto ustanovení zákona zahrnout, přičemž poté by nárůst ceny dle § 222 odst. 6 zákona činil jen 8,41 %; zákon dle obviněného nijak nezakazuje podřazení nepodstatných změn závazku ze smlouvy pod více odstavců § 222 zákona.

25.         Obviněný dále nesouhlasí s tím, že mu Úřad dává k tíži, že »(…) k potřebě změny původního řešení dochází prakticky bezprostředně po podpisu smlouvy, a to ještě před zahájením realizace „původního“ řešení« a dále pak že je tedy „nade vši pochybnost zřejmé, že ke změně závazku nedochází v průběhu realizace, kdy by byly zjištěny problémy s vlastní realizací, či by se zjistilo, že se v průběhu realizace objevily okolnosti, které brání realizaci podle původního návrhu a obviněný jednající s náležitou péčí je nemohl předvídat.“. Takové posouzení Úřadem je dle obviněného zjevně vadné. Dle obviněného spolu smluvní strany po uzavření smlouvy začaly komunikovat, neboť při dodávkách do rekonstruovaných prostor je nezbytné provedení kontrolního zaměření, upřesnění apod, přičemž v šetřené věci bylo součástí plnění velké množství na míru vyráběných nerezových prvků, u nichž je bezpodmínečně nutné dodržení hygienických podmínek (spáry a mezery mezi prvky dodávky apod.). Úřad dle názoru obviněného zcela ignoruje skutečnost, že obviněný se zhotovitelem svým odpovědným přístupem předešel tomu, aby bylo dodáno vadné zboží, které by muselo být následně znovu vyrobeno. Obviněný uvádí, že z pohledu uplatnění definice nepodstatné změny závazku dle § 222 odst. 6 zákona není nijak podstatné, kdy nepředvídatelné vady, vedoucí ke změně závazku, vyjdou najevo.

26.         K bodu 45. příkazu obviněný uvedl, že tento je zcela mylný. Dle obviněného v případě „původního“ plnění nešlo o řešení, které pouze neodpovídá potřebám obviněného. Projekt gastroprovozu trpěl závažnými vadami i v celkovém uspořádání dispozice, mnohdy nesplňující vyhlášku o provozu stravovacích zařízení; obviněný tvrdí, že pokud by se technologie instalovala dle projektové dokumentace, prokazatelně by neprošla kolaudačním řízením a obviněnému by vznikly vysoké náklady s přepracováním vybudovaného provozu. Jednalo by se dle obviněného především o úpravu nedostatečné šířky komunikačních prostor pro obsluhu zařízení, nedostatečné průměry podlahových vpustí a rozměry podlahových roštů pro úklid kuchyně, které byly součástí dodávky technologie. Tímto je dle obviněného zcela vyvráceno mylné a nepřesné posouzení skutkového stavu ze strany Úřadu.

27.         Obviněný dále uvádí, že od odborně způsobilé osoby očekával, že mu dodá příslušný projekt a další podklady, které budou v souladu s vyhláškou o provozu stravovacích zařízení, a budou maximálně funkční a uživatelsky přívětivé ve vztahu k počtu připravovaných jídel a celého provozu. Obviněný v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Úřadu č.j. ÚOHS-S0018/2019/VZ-07240/2019/541/PDz ze dne 12. 3. 2019 a je přesvědčen, že postupoval zcela standardně, když zadal kompletní vypracování projektové dokumentace odborné osobě, kterou sám obviněný není a ani být nemůže, přičemž akcentuje, že na přiměřenou kontrolu, či ověření komunikace zpracovatele projektové dokumentace s koncovými uživateli gastroprovozu nerezignoval. Obviněný dodává, že ve vyjádření k podnětu jasně deklaroval: „Platí přitom, že osoba odpovědná za zpracování projektu gastrotechnologie navštívila uživatele ve věci konzultace ke zpracování projektové dokumentace, tedy zadavatel měl zcela legitimní očekávání řádného, odborného a bezvadného výstupu“. Obviněný nechápe, co může více udělat v případě, kdy odborné problematice nerozumí a spoléhá na odborně kvalifikovanou osobu. Obviněný dále odkazuje na výše uvedené rozhodnutí Úřadu, kde bylo uvedeno, že ve smyslu „náležité péče“ nelze po zadavateli objektivně požadovat, aby nesl například odpovědnost za chyby v projektové dokumentaci, a to za předpokladu, že její vypracování nespadá do odborných znalostí zadavatele a bylo svěřeno osobě s odpovídajícími odbornými znalostmi. Pokud Úřad tvrdí, že „(…) snadným úkonem obviněného bylo možné ještě před zahájením šetřeného zadávacího řízení ověřit, zda projekt skutečně odpovídá požadavkům reálných uživatelů gastroprovozu, neboť k odhalení pochybení mohlo dojít již v této fázi“, znamená to de facto, že by měl obviněný, jakožto neodborník, nechat zpracovat oponentní posouzení řešení navrženého osobou odbornou. To je však zcela nereálné, v praxi neuskutečnitelné a po obviněném nespravedlivě požadované. Za to, že projekt nebyl zpracován správně, kdy tuto skutečnost obviněný nemohl bez podrobných znalostí na úrovni autorizované osoby v oboru gastrotechnologie odhalit, je nyní trestán.

28.         Obviněný nesouhlasí s konstatováním Úřadu, že „(…) v průběhu přípravy zadávacích podmínek nezajistil, aby odborná osoba zpracovávající podklady konzultovala svůj návrh s uživateli gastrovybavení tak, aby odpovídal jejich potřebám, nýbrž tak učinil až v okamžiku, kdy již nebylo možno tyto podklady pro potřeby zadávacího řízení změnit“, když prokázal, že takové konzultace jednoznačně proběhly. Specifikace podrobností takových konzultací ale obviněnému, jakožto neodborné osobě, nemohou příslušet. Obviněný akcentuje, že není schopen zkontrolovat každý jednotlivý projektovaný prvek, zda vyhovuje zákonným požadavkům a je pro uživatele vhodný, či nikoli. To je dle názoru obviněného úkol řádně vybrané odborné a kvalifikované osoby. Obviněný uvádí, že vady a nepřesnosti projektové dokumentace skutečně nemohl předvídat, přestože jednal s náležitou péčí.

29.         Dle obviněného Úřad do rozhodnutí nečekaně vnáší nové tvrzení, že v dodatku č. 1 ke kupní smlouvě se prakticky „nejedná o dodatečné plnění, nýbrž záměnu původního plnění za nové, což výslovně potvrzuje i sám obviněný“. Zde obviněný opakuje, že prokázal, že u většiny prvků dodávky, u kterých došlo k úpravě, se jednalo o dílčí drobné úpravy, přičemž další změny pak byly provedeny z důvodu snahy o zefektivnění budoucího provozu a zejména pak z důvodů zjištěných vad v projektové dokumentaci. K uplatnění změny závazku ze smlouvy došlo v důsledku okolností, které obviněný jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, přičemž ani není nijak zapovězeno, že by nemohlo dojít k záměně určité části plnění za plnění jiné či dodatečné, když k tomu jsou dány objektivní důvody. Úřad se dle obviněného řádně a úplně nevypořádal se všemi důkazy ze strany obviněného a žádá o přehodnocení výše uložené pokuty, a to při zohlednění polehčujících okolností na straně obviněného. Za polehčující okolnost považuje obviněný zejména to, že se s vynaložením veškeré péče pokusil o to, aby byla gastrotechnologie uživatelsky velmi přívětivá, perfektně funkční a logicky tak sloužila plně ku spokojenosti zaměstnanců příspěvkové organizace zřizované obviněným.

30.         Obviněný trvá na tom, že jednal vždy s náležitou péčí, kdy sestavením technické specifikace předmětu plnění pověřil odbornou osobu a je nespravedlivě trestán za to, že jako osoba neodborná neodhalil před zahájením zadávacího řízení vady, které by v případě realizace takového plnění způsobily značné finanční škody, přičemž včasné odhalení vad po nabytí účinnosti smlouvy a nezbytná změna závazku ze smlouvy byla Úřadem nesprávně označena jako změna podstatná, s čímž obviněný nesouhlasí a žádá Úřad o přehodnocení.

31.         S ohledem na výše uvedené obviněný žádá Úřad, aby v pokračujícím řízení zohlednil veškeré argumenty obviněného a tyto posoudil ve prospěch obviněného. Obviněný dále navrhuje, aby Úřad řízení o přestupku zastavil, a to v souladu s ust. § 86 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, neboť skutek, o němž se řízení vede není přestupkem.

Další průběh správního řízení

32.         Usnesením ze dne 23. 6. 2025 určil Úřad obviněnému lhůtu k provedení úkonu – sdělení, zda, popř. jakým způsobem obviněný řeší skutečnost, že projektová dokumentace použitá jako podklad při zadávání šetřené veřejné zakázky byla zpracována chybně a v rozporu s dotčenými právními předpisy, jak uvádí obviněný v odůvodnění odporu ze dne 4. 6. 2025, a zaslání dokladů, ze kterých bude vyplývat, zda obviněný podnikl nějaké právní, popř. jiné kroky k vymáhání škody, která mu vznikla v důsledku vadně zpracované projektové dokumentace k citované veřejné zakázce, a dále lhůtu k  provedení úkonu – sdělení konkrétních důvodů, proč potřeba změn položek uvedených v zápisu z jednání ze dne 21. 8. 2023 nemohla být při zachování náležité péče jmenovaného obviněného odhalena již v průběhu zpracování projektové dokumentace k šetřené veřejné zakázce, či případně kdykoliv před samotným zadáním citované veřejné zakázky, a proč předmětné položky nesplňovaly dotčené hygienické předpisy.

33.         Na výše uvedené usnesení obviněný reagoval přípisem ze dne 27. 6. 2025.

Sdělení obviněného k usnesení ze dne 23. 6.2025

34.         Obviněný uvedl, že dosud nepřistoupil k vymáhání škody, jež mu vznikla v souvislosti s vadnou projektovou dokumentací zpracovanou na šetřenou veřejnou zakázku, neboť vyčkává výsledku probíhajícího řízení u Úřadu, přičemž pak případně provede vyčíslení jemu vzniklé škody, ve které bude zohledněna změna ceny předmětu plnění a případná výše uložené sankce ze strany Úřadu.

35.         Obviněný dále zopakoval, že spoléhal na garanci zpracovatele projektové dokumentace, jakožto odborně způsobilé osoby, neboť nedisponuje odborně způsobilými osobami, které by v rámci kontroly projektu byly schopny odhalit chyby v dokumentaci gastrotechnologie, pročež byly nedostatky odhaleny až při realizaci veřejné zakázky, při jednání s uživateli a na základě kontroly dokumentace ze strany vybraného dodavatele, který je odborníkem na dodávky gastrotechnologického provozu. Dále obviněný popisuje nedostatky projektu, když uvádí, že  závažnou vadou projektu byla absence úseku a pracovních ploch pro porcování hotových jídel a studenou přípravu, když musela být nově vytvořena pracovní plocha, odpovídající dimenzi provozu o délce 5700 mm, a mobilní pracovní stůl o šířce 1700 mm, neboť v projektu zcela absentovaly pracovní plochy pro varnu, přičemž v projektu bylo navrženo celkem 17 400 mm délky pracovních ploch a nově bylo vytvořeno celkem 29 300 mm délky pracovních ploch, což odpovídá kapacitě provozu. Další závažnou vadou projektu bylo dle obviněného umístění varného bloku u sloupu, kde vznikla pracovní ulička max. 730 mm, přičemž norma požaduje min. 1000 mm; rovněž šoker byl umístěn u sloupu, kde byla pracovní ulička pouze 900 mm, místo normou požadovaných min. 1000 mm. Dále obviněný uvádí, že bylo nevhodně umístěno mytí provozního nádobí a univerzální robot. Mytí bílého nádobí nemělo podle obviněného prokazatelně pro danou kapacitu provozu odpovídající délku vstupního mycího stolu, mycí stroj byl umístěn nevhodně, válečkový výstupní stůl bylo nutné kvůli údržbě a čištění myčky odsouvat a nebylo možné k němu přistupovat z obou stran. Dále obviněný uvádí, že výkon myčky byl pro danou kapacitu poddimenzovaný, kdy 800 porcí odpovídá 3200 ks nádobí, což je teoreticky min. 330 košů vč. mytí táců, přičemž reálná potřeba je dle zkušeností uživatelů min. 400 košů (koše se prakticky nikdy nedaří naplnit ze 100 %, přičemž teoretický výpočet pracuje se 100 % využitím košů); u druhé myčky pak byla dle obviněného změněna větší velikost koše a doplněno automatické zvedání korby, což opět přináší zefektivnění provozu a jednoduchost obsluhy.

36.         Obviněný závěrem uvádí, že další úpravy provozu uvedené v zápisu z jednání ze dne
21. 8. 2023 byly provedeny s ohledem na efektivitu provozu, který by nebyl projektovaným řešením splněn. Obviněný dále uvádí, že se kvůli nedostatkům dokumentace gastrotechnologie a nutnosti jejich nápravy ocitl v časové tísni, když předmětná zakázka navazovala na stavební úpravy kuchyně a jídelny a po dobu rekonstrukce provozu bylo přes 700 žáků základní školy a dalších strávníků odkázáno na náhradní stravování, které bylo dlouhodobě neudržitelné. Obviněný nadále tvrdí, že provedené změny považuje za přípustné.

Další průběh správního řízení

37.         Usnesením ze dne 1. 7. 2025 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

38.         K podkladům rozhodnutí se obviněný ve stanovené lhůtě a ani později do vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřil.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

39.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o předmětném zadávacím řízení a vyjádření obviněného, rozhodl, že obviněný svým postupem spáchal přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

40.         Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

41.         Podle § 124 odst. 4 zákona je zadavatel povinen uzavřít smlouvu v souladu s nabídkou vybraného dodavatele, popřípadě upravenou postupem podle § 69 odst. 8 zákona.

42.         Podle § 222 odst. 1 zákona zadavatel nesmí umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku po dobu jeho trvání bez provedení zadávacího řízení; to neplatí v případě změn, u nichž jsou splněny podmínky pro výjimku z povinnosti zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení stanovenou tímto zákonem. Je-li taková výjimka omezena pro podlimitní veřejnou zakázku, veřejnou zakázku malého rozsahu, nebo koncesi malého rozsahu, lze ji pro změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku použít pouze tehdy, pokud celková hodnota závazku po jeho změně nepřekročí limit podle

a)   § 25 zákona, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku,

b)   § 27 zákona, jde-li o veřejnou zakázku malého rozsahu, nebo

c)    § 178 zákona, jde-li o koncesi malého rozsahu.

43.         Podle § 222 odst. 3 zákona podstatnou změnou závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku je taková změna smluvních podmínek, která by

a)      umožnila účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v původním zadávacím řízení, pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly této změně,

b)      měnila ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch vybraného dodavatele, nebo

c)      vedla k významnému rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky.

44.         Podle § 222 odst. 4 zákona za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se nepovažuje změna, která nemění celkovou povahu veřejné zakázky a jejíž hodnota je

a) nižší než finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku a

b) nižší než

1. 10 % původní hodnoty závazku, nebo

2. 15 % původní hodnoty závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku na stavební práce, která není koncesí.

Pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet hodnot všech těchto změn.

45.         Podle § 222 odst. 5 zákona za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku se nepovažují dodatečné stavební práce, služby nebo dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, pokud jsou nezbytné a změna v osobě dodavatele

a)   není možná z ekonomických anebo technických důvodů spočívajících zejména v požadavcích na slučitelnost nebo interoperabilitu se stávajícím zařízením, službami nebo instalacemi pořízenými zadavatelem v původním zadávacím řízení a

b)   způsobila by zadavateli značné obtíže nebo výrazné zvýšení nákladů.

46.         Podle § 222 odst. 6 zákona se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje změna, jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, a která nemění celkovou povahu veřejné zakázky.

47.         Podle ustanovení § 222 odst. 7 zákona se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, jejímž předmětem je provedení stavebních prací, nepovažuje záměna jedné nebo více položek soupisu stavebních prací jednou nebo více položkami, za předpokladu že

a)      nové položky soupisu stavebních prací představují srovnatelný druh materiálu nebo prací ve vztahu k nahrazovaným položkám,

b)      cena materiálu nebo prací podle nových položek soupisu stavebních prací je ve vztahu k nahrazovaným položkám stejná nebo nižší,

c)      materiál nebo práce podle nových položek soupisu stavebních prací jsou ve vztahu k nahrazovaným položkám kvalitativně stejné nebo vyšší a

d)      zadavatel vyhotoví o každé jednotlivé záměně přehled obsahující nové položky soupisu stavebních prací s vymezením položek v původním soupisu stavebních prací, které jsou takto nahrazovány, spolu s podrobným a srozumitelným odůvodněním srovnatelnosti materiálu nebo prací podle § 222 odst. 7 písm. a) zákona a stejné nebo vyšší kvality podle § 222 odst. 7 písm. c) zákona.

48.         Podle § 222 odst. 9 zákona pro účely výpočtu hodnoty změny nebo cenového nárůstu se původní hodnotou závazku rozumí cena sjednaná ve smlouvě na veřejnou zakázku upravená v souladu s ustanoveními o změně ceny, obsahuje-li smlouva na veřejnou zakázku taková ustanovení. Cenový nárůst související se změnami podle § 222 odst. 5 zákona nebo § 222 odst. 6 zákona při odečtení stavebních prací, služeb nebo dodávek, které nebyly s ohledem na tyto změny realizovány, nesmí přesáhnout 30 % původní hodnoty závazku; pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet cenových nárůstů všech změn podle § 222 odst. 5 zákona a § 222 odst. 6 zákona.

49.         Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté s výjimkou soutěže o návrh, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele, a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.

Zjištěné skutečnosti

50.         Dle bodu 3.1. článku III. „Kupní cena“ smlouvy byla cena díla sjednána ve výši 10 080 320,- Kč bez DPH (tj. 12 197 187,20 Kč včetně DPH).

51.         Dodatkem č. 1 došlo ke změně v rozsahu poskytovaného plnění, přičemž současně došlo k navýšení ceny plnění na částku 11 935 884,- Kč bez DPH (tj. 14 442 419,64 Kč včetně DPH). Došlo tedy k navýšení výsledné ceny plnění o 1 855 564,- Kč bez DPH (tj. 2 245 232,44 Kč včetně DPH). Procentuální hodnota navýšení ceny za předmět plnění veřejné zakázky tak činí  18,41 % oproti původní hodnotě veřejné zakázky.

52.         Ze soupisu položek původního položkového rozpočtu a položkového rozpočtu po změně předmětu veřejné zakázky, které jsou přílohami č. 1 a č. 2 dodatku č. 1 smlouvy plyne, že z celkového původního počtu 106 položek[3], bylo 17 položek zcela zrušeno, 82 pozměněno na položky jiné, 7 položek ponecháno dle původního rozpočtu a 7 položek nově přidáno. V případě pozměněných položek se zpravidla jedná o položky stejného druhu a charakteru, které však mají odlišné výkonové, rozměrové či kvalitativní parametry.

53.         V zápisu z jednání ze dne 21. 8. 2023 (dále jen „zápis“) je uveden následující výčet požadavků na změnu:  

• „Záměna multifunkčního tlakového zařízení o objemu 150 I za multifunkční varné zařízení o objemu 180 I s míchadlem a bočním ohřevem stěn - předpokládané vyšší využití.
• Nahrazení chlazených stolů za chladící skříně - vhodnější do provozu školní kuchyně.
• Změna granulové myčky na černé nádobí za velkokapacitní myčku bez otočného koše - vhodná i pro mytí termoportů.
• Nahrazení jednotlivých změkčovačů vody za centrální změkčovač vody - snadnější údržba zařízení.
• Nahrazení nástěnných polic uzavíratelnými nástěnnými skříněmi - uživatelsky vhodnější.
• Nahrazení výrobníku čaje postmixem s automatickou výrobou nápojů - širší nabídka nápojů.
• Hnětač těsta v provedení s vyjíždějící díží - snadnější vyjímání těsta a čistění.
• Nahrazení multifunkčního varného zařízení o objemu 170 I zařízením o objemu 2 x 79 I – příprava méně porcí jídel se zachováním celkového počtu porcí jídel.
• Navýšení objemu míchacího kotle na 200 I - splnění požadovaného počtu porcí některých druhů jídel.
• Změna multifunkčního tlakového zařízení o objemu 150 I za zařízení s vyšším tlakem v nádobě - rychlejší a úspornější tepelné úpravy surovin.
• Konvektomat v dietní kuchyní v provedení 7 x GN1/1 - sjednocení velikostí gastronádob v kuchyni.
• Zrušení vozíku na olej – malá využitelnost.
• Doplnění základní sestavy gastronádob a košů do myčky.
• Doplnění nové salátové vitríny a lednic - lepší plynulost při výdeji jídel.“

K předmětným požadavkům je v zápisu dále uvedeno, že „mají zásadní vliv na celou dispozici kuchyně. Požadovaným návrhem změn gastrotechnologie dojde ke změně a k úpravě rozměrů stolů, velikosti a umístění vpustí a digestoří, atd.“. Dále je zde dodáno, že „[n]ávrh upravené dispozice kuchyně s gastrotechnologií bude rovněž projednán s Krajskou hygienickou stanicí.“.

K postupu obviněného

54.         Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že hlavním cílem zákona o zadávání veřejných zakázek je zejména zajištění hospodářské soutěže mezi dodavateli, což je výchozí předpoklad pro efektivní vynakládání veřejných prostředků. Vzhledem k tomu, že při zadávání veřejných zakázek dochází k vynakládání veřejných prostředků, konstruuje zákonodárce záměrně zadávací řízení jako vysoce formalizovaný proces. Zadavatel je tak povinen vždy při poptávání konkrétního plnění, které je předmětem veřejné zakázky, postupovat striktně podle požadavků zákona tak, aby byly splněny základní zásady vyjádřené v ustanovení § 6 zákona. Zákon v této souvislosti modifikuje proces kontraktace upravený jinak obecnými soukromoprávními předpisy, resp. stanovuje další požadavky, které zadavatel musí při svém postupu v zadávacím řízení dodržet. Zadávání veřejných zakázek tak představuje specifický postup uzavření a následné modifikace smlouvy, který se v tomto ohledu výrazně liší od běžného soukromoprávního procesu kontraktace, který probíhá v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a který je výrazně volnější. Jinými slovy řečeno samotné zadávací řízení představuje značně formalizovaný proces s omezeným prostorem pro smluvní volnost. To je promítnuto mj. do ustanovení § 124 odst. 4 zákona, z něhož vyplývá, že smlouvu na plnění veřejné zakázky s vybraným dodavatelem je zadavatel povinen uzavřít v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v jeho nabídce. Není však vyloučeno, že v praxi může docházet k potřebám změn smluv v různém rozsahu, a vyvstává tak otázka, v jakém rozsahu může být smlouva měněna, aby stále šlo o zákonný postup.

55.         Pravidla, za kterých může docházet ke změnám závazku z uzavřených smluv na plnění veřejné zakázky, jsou stanovena v § 222 zákona, resp. v tomto ustanovení je mimo jiné taxativně vymezeno, jaké změny závazků ze smlouvy na veřejnou zakázku je nutno považovat za podstatné, a tedy nepřípustné bez provedení nového zadávacího řízení podle zákona. Ustanovení § 222 zákona tak stanoví v návaznosti na závěry učiněné již dříve judikaturou (dnešního) Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), který se problematikou „limitů přípustnosti“ změn smluv na realizaci veřejných zakázek zabýval např. v rozsudku ze dne 19. 6. 2008 sp. zn. C-454/06 (ve věci Pressetext Nachrichtenagentur GmbH), meze pro jednání mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem o změnách obsahu smlouvy.

56.         Ustanovení § 222 odst. 1 zákona především zakazuje zadavateli umožnit podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku po dobu jeho trvání bez provedení nového zadávacího řízení. Co se za takovou podstatnou změnu závazku považuje, pak podrobněji definuje § 222 odst. 3 zákona, z něhož vyplývá, že za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku lze považovat takovou změnu smluvních podmínek, která by umožnila – pokud by se modifikované podmínky vyskytovaly v původním zadávacím řízení – účast jiných dodavatelů než těch, kteří podali nabídku v zadávacím řízení, nebo která by umožnila vybrat jiného dodavatele než toho, který byl původně vybrán. Nepřípustná je rovněž taková změna, jež mění způsobem, který nebyl v původních zadávacích podmínkách předpokládán, hospodářskou rovnováhu smluvního vztahu ve prospěch dodavatele, jemuž byla veřejná zakázka zadána. Za nepřípustnou je nezbytné dále považovat změnu, která značnou měrou veřejnou zakázku rozšiřuje o jakékoli plnění dodavatele, které původně nebylo předpokládáno (a nebylo tedy předmětem původní soutěže).

57.         Zákon zároveň naopak definuje i situace, za kterých se změna závazku ex lege nepovažuje za podstatnou; jedná se konkrétně o ustanovení § 222 odst. 2, 4, 5, 6 a 7 zákona. Ve všech těchto případech změn závazků, které se nepovažují za podstatné, se jedná o výjimky z pravidla (kterým je zákaz podstatných změn závazků ze smlouvy na veřejnou zakázku), pročež je třeba podmínky pro jejich aplikaci vykládat restriktivně. Zamýšlí-li zadavatel provést změnu závazku, musí tedy nejprve postavit najisto, zda se jedná o podstatnou či nepodstatnou změnu. Nepodstatné změny, tj. ty, které nenaplňují žádný ze znaků podstatné změny ve smyslu § 222 odst. 3 zákona, nebo které je (tu již bez ohledu na ustanovení § 222 odst. 3 zákona) možné podřadit pod alespoň jedno ustanovení z § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 zákona, může zadavatel provést bez realizace nového zadávacího řízení. Podstatné změny, tj. změny, které jsou podstatné ve smyslu § 222 odst. 3 zákona a zároveň nenaplňují žádnou z definic nepodstatných změn ex lege, zadavatel naopak nemůže provést bez realizace nového zadávacího řízení. V souladu s judikaturou SDEU je totiž třeba smlouvu s podstatně změněnými závazky pokládat za novou veřejnou zakázku.

58.         Přistoupí-li tedy zadavatel (bez provedení nového zadávacího řízení) ke změně závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku za dobu jeho trvání, nesmí se jednat o změnu podstatnou ve smyslu § 222 odst. 3 zákona, nebo musí být zadavatel připraven, resp. schopen prokázat, že byl oprávněn aplikovat některou z výjimek dle § 222 zákona. Každou zamýšlenou změnu je pak zadavatel povinen „zatřídit“, tedy odůvodnit buď některým z odstavců 2, 4, 5, 6 nebo 7 ustanovení § 222 zákona, nebo tím, že provedením změny nedojde k naplnění žádného ze znaků podstatné změny dle § 222 odst. 3 zákona. Pokud nelze zamýšlenou změnu zařadit do žádné z uvedených kategorií nepodstatných změn, není zadavatel oprávněn ji uskutečnit bez provedení nového zadávacího řízení dle zákona. Současně je třeba upozornit na podmínku stanovenou v § 222 odst. 9 zákona, podle níž celkový cenový nárůst související se změnami podle § 222 odst. 5 nebo 6 zákona (při odečtení méněprací) nesmí přesáhnout 30 % původní hodnoty závazku, přičemž původní hodnotou závazku se rozumí cena sjednaná ve smlouvě (případně upravená podle ustanovení o vyhrazené změně ceny, pokud je smlouva obsahuje).

59.         S ohledem na výše uvedené bude pro posouzení případu zcela klíčové, zda v šetřeném případě jedná o změnu, kterou nelze v souladu s ustanovením § 222 odst. 3 zákona označit za podstatnou, respektive bude možné změnu závazku podřadit pod některou ze zákonných výjimek obsažených v některém z ustanovení § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 zákona, kdy by obviněný v takovém případě nebyl povinen realizovat v souvislosti s jejím provedením zadávací řízení podle zákona.

60.         Aby na změnu závazku ze smlouvy bylo ve smyslu § 222 odst. 3 zákona možno nahlížet jako na změnu nepodstatnou, nesmělo by v šetřeném případě dojít k naplnění žádného ze znaků podstatné změny uvedených v ustanovení § 222 odst. 3 zákona. Aniž by Úřad spekuloval nad tím, zda by změny obsažené v dodatku č. 1 mohly umožnit účast jiných dodavatelů, pokud by byly použity již v původním zadávacím řízení či zda mění ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch vybraného dodavatele, může zcela jednoznačně konstatovat, že došlo k naplnění hypotézy obsažené v § 222 odst. 3 písm. c) zákona. Jak již Úřad uvedl výše, provedenými změnami došlo k navýšení ceny za předmět plnění o více než 18 %. Takové navýšení ukazuje na významné rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky, přičemž Úřadu není známo (a zadavatel to ostatně ani netvrdí), že by se do navýšení promítly jakékoliv jiné aspekty neodvislé od vůle zadavatele, než právě změny provedené samotným zadavatelem. O právě uvedeném ostatně svědčí i skutečnost, že z původního plnění de facto zbývá jen zcela marginální část, kdy pouze 7 položek z celkového počtu 106 původního položkového rozpočtu zůstalo zachováno. V šetřeném případě lze tedy konstatovat, že výsledné plnění spíše obsahuje toliko zlomek původního plnění, ale samotná podstata výsledného plnění z původního nezměněného plnění nevychází (k tomu viz bod 50. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Za takové situace nepochybně bude platit, že existuje zcela reálná možnost, že pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly předmětné změně, mohlo by v šetřeném případě dojít k vlivu na výběr dodavatele v původním zadávacím řízení.

61.         V této souvislosti Úřad uvádí, že nepřehlédl argumentaci obviněného ze dne 2. 4. 2024, že nabídková cena vybraného dodavatele byla nejnižší nabídkovou cenou v zadávacím řízení a i po uzavření dodatku č. 1, kterým došlo mj. k navýšení ceny plnění, se nabídková cena vybraného dodavatele nachází pod úrovní nabídkové ceny, která se umístila jako druhá v pořadí. Obviněný však opomněl dodat, že změnou předmětu nedošlo toliko k doplnění několika položek k původnímu plnění, kdy by výše uvedenou argumentaci mohl případně uplatnit, nýbrž došlo ke zcela zásadní proměně původního (oceňovaného) plnění (byť původní druh a charakter plnění zůstal nezměněn), kdy v takovém případě je zcela irelevantní jakkoliv předem usuzovat o tom, čí nabídka by byla ekonomicky nejvýhodnější, pokud zadavatel na nové plnění disponuje toliko kalkulací od  vybraného dodavatele, nikoliv však od ostatních dodavatelů, nehledě k tomu, že v souvislosti s tak zásadní změnou předmětu veřejné zakázky, mohlo dojít i ke změně okruhu potenciálních dodavatelů. Z uvedeného důvodu tak Úřad výše uvedenou argumentaci obviněného nepovažuje za relevantní.

62.         V dalším Úřad přistoupí k posouzení toho, zda postup obviněného nelze „podřadit“ pod některou z výjimek obsažených v ustanovení § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 zákona. Již na první pohled je zřejmé, že v šetřeném případě nelze uplatnit zákonné výjimky obsažené v § 222 odst. 2, 5, nebo 7 zákona, neboť se v pořadí nejedná o:

• změnu závazku, kterou si obviněný vyhradil v zadávací dokumentaci podle § 100 odst. 1 zákona, neboť obviněný si v šetřeném případě žádnou změnu závazku v zadávací dokumentaci nevyhradil a ani se tímto způsobem nesnaží argumentovat,
• dodatečné stavební práce, služby nebo dodávky, které nebyly zahrnuty v původní závazku ze smlouvy, neboť se v šetřeném případě nejedná o dodatečné plnění (přistupující k plnění původnímu), nýbrž de facto o komplexní změnu původního plnění před zahájením vlastní realizace,
• změnu jedné nebo více položek soupisu stavebních prací jednou nebo více položkami, neboť v šetřeném případě není předmětem plnění provedení stavebních prací, nýbrž dodávka gastrovybavení.

63.         V úvahu tak přichází výjimky obsažené § 222 odst.  4 nebo 6 zákona. Pro uplatnění výjimky obsažené v ustanovení § 222 odst. 4 zákona (jedná se o tzv. kategorii „de minimis“ změn) není zapotřebí splnění dalších specifických podmínek; je však do značné míry limitovaná celkovou výší změny, která jednak nesmí být vyšší než finanční limit pro nadlimitní veřejnou zakázku (což v šetřeném případě nepochybně splněno je) a zároveň výše změny musí být nižší než 10 % (15 % u veřejné zakázky na stavební práce) původní hodnoty závazku ze smlouvy. Poněvadž šetřená veřejné zakázka je zadávána jako veřejná zakázka na dodávky (sám obviněný zadávanou veřejnou zakázku označuje za nadlimitní veřejnou zakázku na dodávky, a to jak v zadávací dokumentaci, tak i v Oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněného ve Věstníku veřejných zakázek), platí pro ni finanční limit pro změnu závazku do 10 % původní hodnoty závazku. Poněvadž však v šetřeném případě je samotné navýšení ceny za předmět plnění vyšší než limit pro změnu závazku obsažený v odst. 4 předmětného ustanovení (konkrétně činí 18, 41 %), není ani myslitelné, že by celková hodnota změny závazky mohla být nižší než 10 %, a obviněný proto nemohl tuto výjimku v šetřeném případě na (celkovou) změnu závazku ze smlouvy obsaženou v dodatku č. 1 aplikovat.

64.         Zbývá tedy již jen posouzení aplikace ustanovení § 222 odst. 6 zákona. Nežli se Úřad bude zabývat vlastním posouzením postupu dle uvedeného ustanovení, jen pro úplnost uvádí, že případná aplikace uvedeného ustanovení (výjimky) je podmíněna současnou aplikací ustanovení § 222 odst. 9 zákona, podle kterého cenový nárůst (při současném odečtení ceny nerealizovaného plnění) související se změnami podle § 222 odst. 5 nebo § 222 odst. 6 zákona nesmí překročit hodnotu 30 %. V šetřeném případě je cenový nárůst nižší než zákonodárcem stanovená hodnota 30 % (konkrétně činí 18,41 %), a tudíž lze přistoupit k posouzení aplikace výjimky dle § 222 odst. 6 zákona.

65.         Na tomto místě Úřad považuje za vhodné vypořádat argumentaci obviněného uvedenou v odůvodnění odporu, kde obviněný tvrdí, že de facto nedošlo k nárůstu ceny o 18, 41 %, když obviněný mohl navýšení ceny o 10 % zahrnout právě pod ustanovení § 222 odst. 4 zákona, přičemž poté by nárůst ceny podle § 222 odst. 6 zákona činil pouze 8, 41 %. Úřad k tomu uvádí, že v šetřené věci by ani toto rozdělení a snížení nárůstu ceny (zatříděné pod odst. 6) nemělo na posouzení věci vliv, neboť kompletní výše změny se pod ustanovení § 222 odst. 4 zákona podřadit nedá, přičemž požadavky § 222 odst. 6 zákona ve spojení s § 222 odst. 9 zákona, že cenový nárůst nesmí překročit hodnotu 30 %, byly obviněným splněny (v podrobnostech viz též předchozí odstavec). Předmětný argument obviněného je tedy pro posouzení skutkového a právního stavu šetřené veřejné zakázky irelevantní.

66.         Obviněný ve svém vyjádření ze dne 2. 4. 2024 výslovně uvádí, že při uzavírání dodatku č. 1 aplikoval právě ustanovení § 222 odst. 6 zákona a je přesvědčen o tom, že předmětnou změnu závazku lze v plném rozsahu podřadit právě pod výše uvedené ustanovení zákona (podrobně viz výše v části odůvodnění „Vyjádření obviněného k podnětu“ a „Odůvodnění odporu ze dne 4. 6. 2025“).

67.         Úřad změnu závazku s ohledem na tvrzené naplnění zákonné výjimky dle § 222 odst. 6 zákona přezkoumával primárně právě optikou tohoto ustanovení, neboť, jak již Úřad dovodil výše, je to právě zadavatel, který musí být schopen prokázat, že byl oprávněn aplikovat některou z výjimek dle § 222 zákona. Podle § 222 odst. 6 zákona se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje změna, jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, a která nemění celkovou povahu veřejné zakázky.

68.         Úřad se shodne s obviněným, že změna závazku ze smlouvy obsažená v dodatku č. 1 nemění celkovou povahu veřejné zakázky, tj. původního předmětu veřejné zakázky stanoveného v zadávacích podmínkách. Uvedená skutečnost ostatně plyne i z předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí (viz bod 53. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Klíčové pro posouzení případu, tj. pro posouzení toho, zda lze předmětnou změnu závazku považovat za nepodstatnou ve smyslu zákona, či nikoliv, bude, zda potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, či zda se jedná o změny, které zadavatel jednající s náležitou péčí předvídat mohl nebo dokonce měl.

69.         Z předložené dokumentace plyne, že ke změně závazku ze smlouvy došlu v důsledku změny projektové dokumentace, která byla podkladem pro stanovení nabídek i pro vlastní realizaci předmětu veřejné zakázky. Pokud se zaměříme na změnu závazku ze smlouvy z hlediska časového, ze zadávacích podmínek i z vyjádření obviněného ze dne 2. 4. 2024 plyne, že k potřebě změny původního řešení dochází prakticky bezprostředně po podpisu smlouvy, a to ještě před zahájením realizace „původního“ řešení. Zadavatel je podle svého vyjádření přesvědčen o tom, že situace byla zapříčiněna pochybením projektanta, který zpracovával projektovou dokumentaci a podklady pro vlastní realizaci kompletní rekonstrukce gastroprovozu, zejména pak nedostačující komunikací projektanta s konečnými uživateli gastroprovozu (zaměstnanci školní kuchyně). Z výše uvedeného tedy plyne, že k šetřené změně závazku došlo z důvodu „nesprávných“ podkladů sloužících ke stanovení zadávacích podmínek pro vlastní realizaci šetřené veřejné zakázky, které by podle obviněného nevedly k očekávanému výsledku realizace, a tudíž tyto byly z iniciativy obviněného změněny. Je tedy nade vši pochybnost zřejmé, že ke změně závazku nedochází v průběhu realizace, kdy by byly zjištěny problémy s vlastní realizací, či by se zjistilo, že se v průběhu realizace objevily okolnosti, které brání realizaci podle původního návrhu a obviněný jednající s náležitou péčí je nemohl předvídat. Tu Úřad zdůrazňuje, že nedává obviněnému k tíži časové hledisko šetřené věci a nedává obviněnému k tíži, že potřebu změn odhalil ještě před započetím plnění smlouvy, jak obviněný uvádí v odůvodnění odporu, nýbrž tímto pouze deklaruje, že za situace, kdy byla nutnost změn zjištěna ještě před zahájením jakýchkoliv prací a dodávek, mohla být při zachování náležité péče obviněného tato potřeba změn zjištěna i kdykoliv dříve. Stěžejní je skutečnost, že mezi uzavřením smlouvy a dodatku č. 1 nedošlo k žádné objektivní skutečnosti, která by odůvodnila náhlé a nečekané zjištění nutnosti provedení změn, tzn. pokud bylo možné potřebu změny plnění zjistit ještě před provedením jakýchkoliv prací (např. před odvrtáním vybavení ze zdi, před provedením nějaké stavební změny apod.), bylo možné tuto změnu při vynaložení náležité péče dle názoru Úřadu odhalit i dříve před zahájením zadávacího řízení; odhalení nutnosti změn prokazatelně nebránila žádná objektivní překážka. Z právě uvedeného dle názoru Úřadu jasně vyplývá, že jediným důvodem nutnosti provedení změn byla skutečnost, že obviněný se zcela slepě spolehnul na projektovou dokumentaci, kterou si nechal zpracovat, bez toho, aniž by vyvinul alespoň nepatrné úsilí k tomu, aby si ověřil, že je projektová dokumentace zpracována správně a podle jeho představ (resp. představ provozovatele), což nemůže naplňovat požadavek náležité péče stanovené zákonem. Právě uvedené neznamená, že by si měl obviněný nechat zpracovat jakési oponentní posouzení projektu jinou odbornou osobou, protože sám není odborníkem v oboru, jak tvrdí v odůvodnění odporu, nýbrž to znamená pouze to, že je obviněný povinen si alespoň v základních obrysech ověřit, že projektová dokumentace, jakožto základní dokument předmětného zadávacího řízení, je zpracována v souladu s jeho potřebami a požadavky (v podrobnostech a ke konkrétním provedeným změnám viz dále).

70.         Pokud Úřad přistoupí na argumentaci obviněného, který tvrdí, že zajistil jednání mezi projektantem a uživateli gastroprovozu, tzn. přistoupí na to, že tato jednání proběhla, přestože obviněný k tomu nepředložil žádný konkrétní důkaz, např. zápis z takového jednání, nebo dokument určený projektantovi, který by obsahoval jasně deklarované požadavky uživatele gatroprovozu, pak i přesto je třeba konstatovat, že zadavatel měl vynaložit i následně po zpracování projektové dokumentace náležitou péči alespoň do té míry, aby po zpracování projektové dokumentace měl najisto postaveno, že uživatel gastroprovozu, který je v tomto konkrétním případě bezpochyby osobou odborně způsobilou (vedoucí jídelny musí mít přehled o hygienických předpisech, uspořádání kuchyně a praktických aspektech fungování gastroprovozu) předmětný projekt viděl, zkontroloval ho a souhlasil s ním. Zadavatel mohl např. zajistit trojstranné jednání mezi ním, projektantem a uživatelem gastroprovozu, na kterém mohla být projektová dokumentace projednána, vysvětlena a případné vady tak mohly být odhaleny, případně mohl projekt konzultovat rovněž s Krajskou hygienickou stanicí, jak hodlal konzultovat návrh upravené dispozice kuchyně s gastrotechnologií (viz bod 53. odůvodnění tohoto rozhodnutí); k tomu však nedošlo, přičemž zadavatel je osobou odpovědnou za celou veřejnou zakázku, v důsledku čehož měl aktivně jednat a aktivně se o její průběh a zpracování zásadních dokumentů zajímat.

71.         Je třeba akcentovat, že obviněným uváděné vady, které považuje za zcela zásadní, spočívaly např. v absenci „(…) úseku a pracovních ploch pro porcování hotových jídel a studenou přípravu. Nově byla vytvořena pracovní plocha, odpovídající dimenzi provozu, o délce 5700 mm, a mobilní pracovní stůl o šířce 1700 mm. V projektu zcela absentovaly pracovní plochy pro varnu. V projektu bylo navrženo celkem 17 400 mm délky pracovních ploch. Nově bylo vytvořeno celkem 29 300 mm délky pracovních ploch, což odpovídá kapacitě provozu.“.  Dle názoru Úřad je zcela neobhajitelné tvrzení obviněného, že nebylo možné na poměrně jednoduchém půdorysu kuchyně odhalit, že je třeba o 12 m více pracovních ploch než je naprojektováno; za situace, kdy by obviněný projekt diskutoval s uživateli kuchyně, musela být tato chyba v projektu odhalena. Totéž platí i pro vadu spočívající v „(…) umístění varného bloku pol. 28, 37 u sloupu, kde vznikla pracovní ulička max. 730 mm, přičemž norma požaduje min. 1000 mm. Rovněž šoker pol. 26 byl umístěn u sloupu, kde byla pracovní ulička pouze 900 mm, místo normou požadovaných min. 1000 mm.“. Úřad akcentuje, že vedoucí gastroprovozu, se kterým by obviněný při zachování náležité péče měl hotový projekt konzultovat, musí mít přehled o hygienických předpisech a požadavcích jimi stanovených a měl by být schopen, minimálně po diskuzi s projektantem, který by mu hotový projekt vysvětlil a popsal, takovou nesprávnost projektu odhalit. Dále obviněný uvádí, že bylo nevhodně umístěno mytí provozního nádobí a univerzální robot; mytí bílého nádobí nemělo podle obviněného prokazatelně pro danou kapacitu provozu odpovídající délku vstupního mycího stolu, mycí stroj byl umístěn nevhodně, válečkový výstupní stůl bylo nutné kvůli údržbě a čištění myčky odsouvat a nebylo možné k němu přistupovat z obou stran; výkon myčky byl pro danou kapacitu poddimenzovaný, kdy 800 porcí odpovídá 3200 ks nádobí, což je teoreticky min. 330 košů vč. mytí táců, přičemž reálná potřeba je dle zkušeností uživatelů min. 400 košů (koše se prakticky nikdy nedaří naplnit ze 100 %, přičemž teoretický výpočet pracuje se 100 % využitím košů); u druhé myčky pak byla dle obviněného změněna větší velikost koše a doplněno automatické zvedání korby, což opět přináší zefektivnění provozu a jednoduchost obsluhy. Úřad musí konstatovat, že vše právě uvedené vyplývá zejména z praktických zkušeností z gastroprovozu, kterými bezpochyby vedoucí gastroprovozu uživatele musí disponovat, přičemž se nejedná o věci, které by nebyly snadno odhalitelné již při bližším přezkoumání původního projektu. Pokud by obviněný hotový projekt konzultoval např. s vedoucím gastroprovozu, který má zkušenost s uspořádáním kuchyně, zná své potřeby a je obeznámen s celým provozem, nemohlo by k potřebě těchto změn dojít, neboť by musely být odhaleny již před zahájením zadávacího řízení, resp. po zpracování projektové dokumentace.

72.         Ke změnám uvedeným v zápisu (viz bod 53. odůvodnění tohoto rozhodnutí), ke kterým zadavatel v přípisu ze dne 27. 6. 2025 uvedl, že byly provedeny s ohledem na efektivitu provozu, může Úřad pouze uvést, že nahrazení výrobníku čaje postmixem, nahrazení chlazených stolů za chladicí skříně, nebo nahrazení nástěnných polic uzavíratelnými skříněmi nelze v žádném případě považovat za vadu projektu, kterou by nebylo možné, pokud by se odpovědný zadavatel projektem skutečně zabýval, odhalit již před konáním zadávacího řízení, neboť se jedná pouze o prioritizované řešení, nikoliv o vady, bez nichž by projekt nemohl fungovat. Tyto „vady“ projektu tudíž vznikly pouze z důvodu nedostatečné péče vynaložené na celý projekt, když z celého průběhu je zřejmé, že zadavatel se o celý projekt začal zajímat de facto až ve chvíli, kdy mělo být plnění realizováno a kdy již nebylo možné vady projektu napravit.

73.         Absolutní liknavost obviněného a nedostatečná náležitá péče o celý projekt vyplývá i ze skutečnosti, že obviněný dosud nijak nezareagoval na skutečnost, že mu byla předložena dle jeho tvrzení zcela vadná projektová dokumentace a dosud nevymáhá škodu, která mu pochybením projektanta vznikla, přičemž tvrzení, že k tomu obviněný přistoupí až po rozhodnutí Úřadu ve věci je liché, neboť k uzavření smlouvy na šetřenou veřejnou zakázku došlo dne 20. 7. 2023 a o chybách v projektu se obviněný dozvěděl nejpozději dne 24. 7. 2023, kdy proběhlo první jednání s uživatelem, přičemž podnět ve věci šetřené veřejné zakázky Úřad obdržel dne 20. 3. 2024; zadavatel měl tedy min. 8 měsíců na to, aby přistoupil k vymáhání škody, neboť skutečnost, že dojde k podání podnětu k Úřadu nemohl předpokládat.        

74.         K obviněným odkazovanému rozhodnutí Úřadu č.j. ÚOHS-S0018/2019/VZ-07240/2019/541/PDz ze dne 12.03.2019, kde Úřad uvedl, že »Ve smyslu náležité péče tak nemůže zadavatel nést odpovědnost za případná pochybení, které nemohl v mantinelech svých odborných znalostí předvídat. Ve smyslu „náležité péče“ tak nelze po zadavateli objektivně požadovat, aby nesl například odpovědnost za chyby v projektové dokumentaci, a to za předpokladu, že její vypracování nespadá do odborných znalostí zadavatele a bylo svěřeno osobě s odpovídajícími odbornými znalostmi.«, Úřad uvádí, že bezpochyby může nastat situace, kdy bude „náležitá péče“ ve smyslu zákona naplněna již tím, že si zadavatel nechá zpracovat projektovou dokumentaci a tím se zprostí odpovědnosti, nicméně vždy je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem daného případu. V šetřené věci má však Úřad s ohledem na provedené změny a s ohledem na složitost projektu a rozsah projektové dokumentace za to, že obviněný mohl při zachování náležité péče chyby v projektu odhalit; z poměrně jednoduchého půdorysu předmětného gastroprovozu byly dle názoru Úřadu obviněným tvrzené chyby projektu na první pohled patrné. Úřad nerozporuje, že obviněný není odborníkem na gastroprovoz, ani netvrdí, že by měl mít znalosti hygienických a dalších předpisů k tomu se vztahujících, nicméně je třeba akcentovat, že výkresy předmětného projektu gastroprovozu čítají dva základní půdorysy, ze kterých plyne uspořádání kuchyně velmi jasně a zřetelně a v případě diskuze s uživatelem gastroprovozu, který je, resp. měl by být, alespoň částečně odborníkem v daném oboru, a zejména má praktické zkušenosti z tohoto provozu, musely být tyto při vynaložení náležité péče odhaleny. 

75.         Jednání, které proběhlo mezi obviněným, vybraným dodavatelem a uživatelem kuchyně dne 24. 7. 2023 lze bezpochyby kvitovat a Úřad ve shodě s obviněným uvádí, že tím alespoň nedošlo ke zbytečnému vynaložení dalších finančních prostředků na případné odinstalování nevhodně zabudovaných prvků, nicméně podobné jednání, avšak ve složení obviněný, uživatel kuchyně a projektant mělo dle názoru Úřadu proběhnout v době po zpracování projektové dokumentace, kde by bylo možné vady projektu odhalit před realizací zadávacího řízení, nikoliv až ex post po tom, co už je zakázka vysoutěžena. Není možné, aby až v této fázi obviněný zjistil, že původní projekt se de facto míjí s potřebami obviněného a je třeba jej zásadně přepracovat. Z okolností celého případu je zřejmé, že obviněný zcela rezignoval na jakoukoliv kontrolu tohoto projektu a neprojevil náležitou péči, která je od něho zákonem vyžadována.   

76.         V šetřeném případě tak prakticky neproběhla soutěž mezi dodavateli podle konečných zadávacích podmínek, které se diametrálně (a to alespoň v počtu pozměněných položek) lišily od původních zadávacích podmínek. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že podle obviněného je nové řešení efektivnější, ekonomičtější a uživatelsky přívětivější, neboť právě takové mohlo být již při samotném zadávání. V této souvislosti obviněný v odůvodnění odporu zdůrazňuje, že naprostá většina změn zahrnovala prosté a marginální úpravy ve formě rozměrů nerezového nábytku vyráběného na míru dle skutečného stavu, které obecně vždy probíhá na základě skutečného zaměření, a dodává, že došlo ke změnám několika málo položek, avšak pro dodržení hygienických předpisů bylo nutné provést větší množství drobných úprav, které však mají zcela marginální dopad na rozsah plnění; obviněný tvrdí, že Úřad tyto objektivní a prokazatelné skutečnosti nijak nezohlednil. K tomu může Úřad pouze zopakovat, že z celkového původního počtu 106 položek, bylo 17 položek zcela zrušeno, 82 pozměněno na položky jiné, 7 položek ponecháno dle původního rozpočtu a 7 položek nově přidáno (viz bod 52. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž takovou změnu nelze v žádném případě považovat za marginální. Úřad opětovně uvádí, že zadávací řízení je vysoce formalizovaný proces, v rámci kterého nelze postupovat jako v rámci běžného soukromoprávního kontraktačního procesu a dle libovůle zadavatele měnit stanovené zadávací podmínky. Jak sám zadavatel uvedl, v původní projektové dokumentaci (která byla základní součástí zadávací dokumentace) bylo nutné provést zásadní dispoziční změny, neboť projekt neodpovídal hygienickým předpisům, a dále muselo dojít k nahrazení nebo změně dalších dodávaných komponent, čímž z logiky věci dojde k velmi podstatné změně celého plnění, nikoliv pouze k její marginální úpravě, jak se snaží tvrdit obviněný.

77.         Lze tedy shrnout, že jednání obviněného (uzavření dodatku č. 1) nesplnilo podmínku nepodstatné změny závazku dle ustanovení § 222 odst. 6 zákona (ve spojení se zákonným limitem dle § 222 odst. 9 zákona), neboť ačkoliv celkový změnový nárůst závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku při odečtení nerealizovaného plnění ve výsledku nepřekročil zákonný limit 30 % původní hodnoty závazku, nelze postup obviněného označit za změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, jejíž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat. 

78.         Úřad uvádí, že uzavřením dodatku č. 1 došlo k podstatné změně závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, která vedla k významnému rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky ve smyslu § 222 odst. 3 písm. c) zákona (a v šetřeném případě nelze aplikovat žádnou z výjimek obsažených v ustanovení § 222 odst. 2, 4, 5, 6 nebo 7 zákona, kdy by bylo možno změnu závazku za smlouvy považovat ve smyslu zákona za nepodstatnou) a kterou obviněný nebyl oprávněn umožnit bez provedení nového zadávacího řízení dle zákona.

79.         Současně Úřad konstatuje, že se v daném případě jedná o podstatné změny závazku, které obviněný svým jednáním (tj. uzavřením dodatku č. 1) umožnil po dobu trvání závazku ze smlouvy ve smyslu § 222 odst. 1 zákona, neboť z obsahu uvedeného dodatku vyplývá, že předmět smlouvy nebyl v době uzavření dodatku č. 1 ještě realizován. Úřad tak má za prokázané, že v době uzavření dodatku č. 1 nebylo ukončeno plnění smlouvy a ke změně tudíž došlo za doby trvání závazku, jak uvádí zákon.

80.         Obviněný přitom shora popsaným způsobem, tedy uzavřením dodatku č. 1 bez zahájení nového zadávacího řízení, mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem a poptával předmětné plnění (tj. plnění sjednané dodatkem č. 1 spočívající v dodávce gastrotechnologie podle nově stanovených podmínek obviněného) v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení, tedy pokud by proběhla řádná soutěž o toto „nové“ plnění, mohl obviněný obdržet ekonomicky výhodnější nabídku, než byla „přepracovaná“ nabídka vybraného dodavatele, a to i od jiných dodavatelů, než kteří se účastnili zadávacího řízení.  V takovém případě je tak potencialita vlivu na výběr dodavatele ve vztahu k zadávacímu řízení, které mělo být uskutečněno pro realizaci změny závazku ze smlouvy, avšak uskutečněno nebylo, jednoznačně prokázána, a to již v důsledku samotné skutečnosti, že ač byl obviněný ve smyslu § 222 odst. 1 zákona povinen pro změnu závazku ze smlouvy realizovat nové zadávací řízení, toto řízení nerealizoval (viz např. bod 54. odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0098/2021/VZ, č. j. ÚOHS-24031/2021/162/HSc ze dne 30. 8. 2021).

81.         K naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona je třeba, aby porušení pravidel stanovených zákonem pro zadání veřejné zakázky ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit výběr dodavatele. Z hlediska zákonného rámce ust. § 268 odst. 1 písm. a) zákona tedy stačí pouhá možnost (potencialita) ovlivnění výběru dodavatele. V této souvislosti Úřad odkazuje na ustálenou judikaturu týkající se problematiky potenciality ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky při postupu zadavatele podle zákona. Např. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku sp. zn. 9 Afs 78/2012 ze dne 25. 7. 2013 konstatoval, že „[z]e zákonného znění přitom expressis verbis plyne, že ke spáchání deliktu dojde, i pokud porušením zákona zadavatel pouze mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ze zákona je tedy zřejmé, že postačí pouhá potencialita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.“. Úřad dodává, že ačkoliv se popsaný závěr NSS týkal spáchání správního deliktu podle předchozí právní úpravy zadávání veřejných zakázek, je tento plně aplikovatelný i na šetřený případ, neboť znaky skutkové podstaty protiprávního jednání (přestupku) podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona nedoznaly co do svého obsahového významu z hlediska sledované okolnosti žádných koncepčních změn.

82.         Vzhledem k výše uvedenému rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty

83.         Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

84.         Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby. Promlčecí doba u přestupku dle výroku I. tohoto rozhodnutí činí podle § 270 odst. 5 zákona 5 let.

85.         Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

86.         V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku došlo dne 18. 12. 2023, kdy obviněný uzavřel dodatek č. 1. Příkaz, jímž bylo zahájeno předmětné správní řízení, byl vydán a obviněnému doručen dne 12. 5. 2025. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula.

87.         Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle odstavce 1, nepoužije-li se postup podle odstavce 3 nebo 5, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až e).

88.         V daném případě se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž celková cena veřejné zakázky uvedená v dodatku č. 1 ze dne 18. 12. 2023 činí 14 442 419,64 Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty tak v šetřeném případě po zaokrouhlení činí 1 444 242,- Kč.

89.         Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

90.         Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, významem a rozsahem následku přestupku, dále způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

91.         S ohledem na povahu spáchaného přestupku (viz odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí) Úřad zohlednil při ukládání pokuty následující skutečnosti. Ke způsobu spáchání přestupku Úřad uvádí, že obviněný spáchal přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, když uzavřel dodatek č. 1, kterým rozšířil předmět plnění veřejné zakázky takovým způsobem, že se jednalo o změnu podstatnou, a to aniž by postupoval v zadávacím řízení podle zákona, čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování efektivní hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání veřejných prostředků, jelikož, jak vyplývá z konstantní judikatury správních soudů či rozhodovací praxe Úřadu, prostřednictvím férové hospodářské soutěže je dosahováno cíle a smyslu úpravy práva veřejných zakázek, tedy efektivního vynakládání veřejných prostředků. Jinými slovy, jestliže je cílem zákona zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky a jestliže zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008 sp. zn. 1 Afs 20/2008), je třeba jednání obviněného, který uzavřel dodatek č. 1, aniž by při jeho uzavírání postupoval v zadávacím řízení dle zákona, označit za typově jedno z vůbec nejzávažnějších.

92.         Úřad v šetřeném případě neshledal žádné specifické přitěžující ani polehčující okolnosti, přičemž akcentuje, že skutečnost, že po změně provedené dodatkem č. 1 je gastrotechnologie, která je předmětem šetřené veřejné zakázky, uživatelsky přívětivá a nyní slouží ke spokojenosti uživatelů, jak uvádí obviněný v odůvodnění odporu, skutečně nelze považovat za polehčující okolnost, která by snižovala míru společenské škodlivosti spáchaného přestupku.

93.         Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009 – 62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 245/2015 – 33 ze dne 16. 8. 2016. V prvně uvedeném rozsudku soud dovodil, že „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.'“. Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení' (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

94.         Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek, za který je obviněnému ukládána sankce, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku. Úřad konstatuje, že mu není z úřední činnosti známo, že by se obviněný dopustil dalších přestupků, které by byly v souběhu s projednávaným přestupkem, pročež tedy není dán důvod k (analogickému) uplatnění institutu souhrnného trestu.

95.         Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z obsahu schváleného rozpočtu obviněného na rok 2024 vyplývá, že obviněný v roce 2024 hospodařil s plánovanými rozpočtovými příjmy převyšujícími částku 999 mil. Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž obviněný v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za v tomto smyslu nespravedlivou.

96.         Nad rámec výše popsaného Úřad dodává, že k uhrazení pokuty za spáchaný přestupek může obviněný využít i jiné právní nástroje, např. ty, které vyplývají z pracovního práva a odpovědnosti konkrétní osoby za protiprávní stav.

97.         Pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla obviněným pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam.    

98.         Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému přestupku obviněného přistoupil k uložení pokuty obviněnému ve výši uvedené ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

99.         Uložená pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Ostravě zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754- 97729761/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – náklady řízení

100.     Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

101.     Podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích správní orgán uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

102.     Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

103.     Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.

104.     Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

105.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2025000345.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem..

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

město Uherské Hradiště, Masarykovo náměstí 19, 686 01 Uherské Hradiště

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]  Úřad pro úplnost uvádí, že dne 3. 4. 2025 nabyl účinnosti zákon č. 69/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších

předpisů, a další související zákony. Vzhledem k absenci přechodných ustanovení zákona č. 69/2025 Sb. na jednání předcházející zahájení řízení, postupuje Úřad při vyřizování podnětu již dle nového znění zákonné úpravy zákona o zadávání veřejných zakázek, a tedy rozhodné znění pro postup Úřadu při vyřizování dotčeného podnětu je znění zákonné úpravy účinné od 3. 4. 2025. Úřad dále dodává, že podle § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější. S ohledem na skutečnost, že žádná novela zákona, která nabyla účinnosti od okamžiku spáchání přestupku, nepředstavuje v kontextu posuzované věci příznivější právní úpravu pro obviněného, posuzoval tedy Úřad jednání zadavatele z materiálního pohledu podle zákona účinného v době spáchání přestupku, tedy ke dni 18. 12. 2023, kdy došlo k uzavření dodatku.

[2] Pozn. Úřadu: Ve skutečnosti se jedná o znění zákona účinného v době spáchání přestupku, neboť obviněným zmiňovaná novela nabyla účinnosti dne 16. 7. 2023, tj. ještě před uzavřením dodatku č. 1.

[3] Do celkového počtu položek nebyly zahrnuty ty položky, se kterými zadavatel v době zadávání veřejné zakázky již disponoval a hodlal je společně s nově pořizovaným gastrovybavením využít.