číslo jednací: 39734/2025/500
spisová značka: S0309/2025/VZ

• Instance: I.
• Věc: Smlouvy o recepční a strážní služby v objektu AB Velebudice Most č. 11/2020 / Smlouvy o strážní služby v objektu Údlice č. 17/2020 / Smlouvy Zabezpečení ostrahy v areálu zámku v Liběšicích
• Účastníci:
  1. Krajská majetková, příspěvková organizace
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.; § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.; § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb.
• Rok: 2025
• Datum nabytí právní moci: 30. 10. 2025

Spisová značka:  ÚOHS-S0309/2025/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-39734/2025/500

Brno 14. 10. 2025

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, v řízení o přestupku zahájeném dne 29. 4. 2025 z moci úřední, jehož účastníkem je

• obviněný – Krajská majetková, příspěvková organizace, IČO 00829048, se sídlem Tolstého 1232/37, Střekov, 400 03 Ústí nad Labem, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 6. 6. 2025 Mgr. Petrem Práškem, advokátem, ev. č. ČAK 16205, se sídlem Sámova 410/28, 101 00 Praha 10,

ve věci možného spáchání (pokračování v) přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona jmenovaným obviněným v souvislosti s pořizováním plnění spočívajícího v zajištění strážních, popř. strážních a recepčních služeb v objektech spravovaných jmenovaným obviněným v letech 2020 až 2023 na základě

• „Smlouvy o recepční a strážní služby v objektu AB Velebudice Most č. 11/2020“ uzavřené dne 10. 3. 2020 s dodavatelem Seis, s.r.o., IČO 02088029, se sídlem Vodní 1002/6, 410 02 Lovosice, na plnění veřejné zakázky „Most Velebudice – recepční a strážní služby“ zadané jako veřejná zakázka malého rozsahu mimo zadávací řízení,
• „Smlouvy o strážní služby v objektu Údlice č. 17/2020“ uzavřené dne 19. 10. 2020 s dodavatelem Seis, s.r.o., IČO 02088029, se sídlem Vodní 1002/6, 410 02 Lovosice, na plnění veřejné zakázky „Údlice – strážní služby“ zadané jako veřejná zakázka malého rozsahu mimo zadávací řízení a
• „Smlouvy Zabezpečení ostrahy v areálu zámku v Liběšicích“ uzavřené dne 11. 11. 2020 s dodavatelem Seis, s.r.o., IČO 02088029, se sídlem Vodní 1002/6, 410 02 Lovosice, na plnění veřejné zakázky „Liběšice – strážní služby v areálu“ zadané jako veřejná zakázka malého rozsahu mimo zadávací řízení,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Krajská majetková, příspěvková organizace, IČO 00829048, se sídlem Tolstého 1232/37, Střekov, 400 03 Ústí nad Labem – se dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016, o zadávání veřejných zakázek,v rozhodném znění, tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 2 odst. 3 citovaného zákona, když plnění vyplývající ze smluv uzavřených za účelem zajištění strážních, resp. strážních a recepčních služeb v objektech spravovaných jmenovaným obviněným v letech 2020 až 2023, konkrétně:

• „Smlouvy o recepční a strážní služby v objektu AB Velebudice Most č. 11/2020“ ze dne 10. 3. 2020 na plnění veřejné zakázky „Most Velebudice – recepční a strážní služby“ zadané jako veřejná zakázka malého rozsahu mimo zadávací řízení,
• „Smlouvy o strážní služby v objektu Údlice č. 17/2020“ ze dne 19. 10. 2020 na plnění veřejné zakázky „Údlice – strážní služby“ zadané jako veřejná zakázka malého rozsahu mimo zadávací řízení a
• „Smlouvy Zabezpečení ostrahy v areálu zámku v Liběšicích“ ze dne 11. 11. 2020 na plnění veřejné zakázky „Liběšice – strážní služby v areálu“ zadané jako veřejná zakázka malého rozsahu mimo zadávací řízení,

uzavřených s dodavatelem Seis, s.r.o., IČO 02088029, se sídlem Vodní 1002/6, 410 02 Lovosice, nezadal v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacího řízení podle § 3 citovaného zákona pro nadlimitní režim nebo jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 citovaného zákona, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele.

II.

Za spáchání pokračování v přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Krajská majetková, příspěvková organizace, IČO 00829048, se sídlem Tolstého 1232/37, Střekov, 400 03 Ústí nad Labem – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ukládá

pokuta ve výši 120 000 Kč (sto dvacet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Krajská majetková, příspěvková organizace, IČO 00829048, se sídlem Tolstého 1232/37, Střekov, 400 03 Ústí nad Labem – ukládá povinnost

uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč (dva tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.               UZAVŘENÍ SMLUV

Uzavření „Smlouvy o recepční a strážní služby v objektu AB Velebudice Most č. 11/2020“

1.             Obviněný – Krajská majetková, příspěvková organizace, IČO 00829048, se sídlem Tolstého 1232/37, Střekov, 400 03 Ústí nad Labem, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 6. 6. 2025 Mgr. Petrem Práškem, advokátem, ev. č. ČAK 16205, se sídlem Sámova 410/28, 101 00 Praha 10 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“), jakožto veřejný zadavatel dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), uzavřel dne 10. 3. 2020 „Smlouvu o recepční a strážní služby v objektu AB Velebudice Most č. 11/2020“ (dále jen „smlouva Velebudice“) s dodavatelem Seis, s.r.o., IČO 02088029, se sídlem Vodní 1002/6, 410 02 Lovosice (dále jen „vybraný dodavatel“ nebo „dodavatel Seis“), za účelem realizace veřejné zakázky „Most Velebudice – recepční a strážní služby“, která byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu mimo zadávací řízení[1] (dále jen „veřejná zakázka Velebudice“).

Uzavření „Smlouvy o strážní služby v objektu Údlice č. 17/2020“

2.             Obviněný uzavřel dne 19. 10. 2020 „Smlouvu o strážní služby v objektu Údlice č. 17/2020“ (dále jen „smlouva Údlice“) s vybraným dodavatelem za účelem realizace veřejné zakázky „Údlice – strážní služby“, která byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu[2] (dále jen „veřejná zakázka Údlice“).

Uzavření „Smlouvy Zabezpečení ostrahy v areálu zámku v Liběšicích“

3.             Obviněný uzavřel dne 11. 11. 2020 „Smlouvu Zabezpečení ostrahy v areálu zámku v Liběšicích“ (dále jen „smlouva Liběšice“) s vybraným dodavatelem za účelem realizace veřejné zakázky „Liběšice – strážní služby v areálu“, která byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu (dále jen „veřejná zakázka Liběšice“).

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU  

4.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona^[3] k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem, k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem, jakož i k projednání přestupků podle zákona, obdržel dne 10. 4. 2024 podnět k prošetření postupu zadavatele v souvislosti s poskytováním strážních a recepčních služeb dodavatelem, ve kterém bylo namítáno, že zadavatel nestanovil předpokládanou hodnotu veřejných zakázek v souladu se zákonem a v letech 2021 až 2023 poptával uvedené služby postupem mimo zadávací řízení.

5.             Na základě uvedeného podnětu si Úřad dne 6. 5. 2024 vyžádal od obviněného dokumentaci související s šetřeným postupem zadavatele a jeho vyjádření k obsahu podnětu, přičemž k tomu stanovenou lhůtu na žádost zadavatele prodloužil. Dne 23. 5. 2024 Úřad obdržel od obviněného vyjádření k obsahu podnětu z téhož dne a relevantní dokumentaci.

6.             Obviněný ve svém vyjádření ze dne 25. 3. 2024 předně identifikoval smlouvy, na jejichž základě byly v předmětném období realizovány služby střežení, ostrahy a recepční služby, přičemž dále uvedl, že jednotlivé smlouvy byly uzavřeny na základě výběrového řízení pro veřejnou zakázku malého rozsahu, přičemž ve všech případech byli osloveni 3 dodavatelé. Obviněný dále uvedl, že předpokládaná hodnota jednotlivých veřejných zakázek byla stanovena na základě průzkumu trhu provedeného před zahájením jednotlivých výběrových řízení. Dle obviněného pak v průběhu plnění veřejných zakázek došlo k chybě na úrovni kontrolního systému obviněného, kdy smlouvy nebyly oproti původnímu předpokladu ukončeny před dosažením limitu 2 mil. Kč bez DPH pro každou z nich a tento limit byl pro několik z nich překročen. Obviněný nicméně zdůraznil, že po zjištění této skutečnosti provedl nápravná opatření spočívající ve zkvalitnění evidence jednotlivých objednávek a nadále bude zadávat veškeré veřejné zakázky striktně v souladu se zákonem.

7.             Dne 4. 6. 2024 Úřad obviněnému zaslal přípis, ve kterém žádal obviněného o objasnění některých skutečností týkajících se šetřeného postupu obviněného a předložení dalších relevantních dokumentů ve vztahu k posouzení věci.

8.             Dne 26. 6. 2024 bylo Úřadu společně s požadovaným přehledem úhrad za období 12 měsíců předcházejících uzavření jednotlivých smluv doručeno rovněž objasnění obviněného ze dne 25. 6. 2024.

Objasnění obviněného ze dne 25. 6. 2024

9.             Obviněný v reakci na žádost Úřadu o objasnění uvedl mj. následující:

-     Veřejná zakázka Velebudice i veřejná zakázka Údlice byly zadány jako veřejné zakázky malého rozsahu.

-     Obviněný je zřízen mj. ke správě tzv. „zbytného majetku“ Ústeckého kraje, který spravuje po dobu, než dojde k jeho prodeji vydražením nebo Ústecký kraj rozhodne o jeho jiném využití a předání jiné příspěvkové organizaci. Předem pak dle obviněného není známo, jak dlouho a kolik majetku bude mít ve správě.

-          V souvislosti s objektem „Liběšice“ došlo ke svěření majetku ke květnu 2016, k vyřazení pak k březnu 2022 z důvodu prodeje. Ostraha byla sjednána smlouvou ze dne 28. 2. 2017.

-          V souvislosti s objektem „AB Most“ došlo ke svěření majetku k červnu 2017, k vyřazení pak k březnu 2022 z důvodu prodeje. Ostraha byla sjednána smlouvou ze dne 10. 3. 2020, předtím byly zajišťovány pouze recepční služby na základě smlouvy ze dne 25. 6. 2018.

-          V souvislosti s objektem „Údlice“ byla ostraha zahájena objednávkou ze dne 3. 12. 2019 a to v souvislosti s uzavřením Smlouvy o výpůjčce cenných historických vozidel ze dne 24. 6. 2019 mezi Ústeckým krajem (jakožto zřizovatelem obviněného) a vlastníkem sbírky, přičemž uvedená smlouva o výpůjčce již byla ukončena dohodou ze dne 24. 6. 2019[4].

Další průběh šetření

10.         Dne 10. 7. 2024 Úřad obviněnému zaslal přípis, ve kterém žádal obviněného o objasnění některých skutečností týkajících se šetřeného postupu obviněného a předložení dalších relevantních dokumentů ve vztahu k posouzení věci, přičemž k tomu stanovenou lhůtu na žádost zadavatele prodloužil.

11.         Dne 8. 8. 2024 bylo Úřadu doručeno objasnění obviněného z téhož dne a rovněž požadované podklady.

12.         Dne 28. 11. 2024 Úřad obviněného požádal o sdělení, v jakém období probíhalo plnění smlouvy Velebudice, smlouvy Údlice a smlouvy Liběšice, a předložení relevantních dokumentů prokazujících uvedené skutečnosti.

13.         Dne 29. 11. 2024 bylo Úřadu doručeno sdělení obviněného z téhož dne, ve kterém obviněný uvedl, že plnění ze smlouvy Velebudice probíhalo v období od 1. 10. 2020 do 31. 3. 2022, plnění ze smlouvy Údlice v období od 1. 10. 2020[5] do 30. 4. 2023 a plnění ze smlouvy Liběšice v období od 1. 11. 2020 do 31. 3. 2022, přičemž ke sdělení přiložil relevantní dokumenty.

III.           PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

14.         Vzhledem k tomu, že Úřad považoval na základě shromážděných podkladů za prokázané, že se obviněný dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, vydal dne 29. 4. 2025 příkaz č. j. ÚOHS-15459/2025/500, sp. zn. ÚOHS/S0309/2025/VZ, ze dne 28. 4. 2025, který byl obviněnému doručen dne 29. 4. 2025 (dále jen „příkaz“). Tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

15.         Účastníkem řízení o přestupku je podle § 68 písm. a) zákona o přestupcích obviněný.

16.         Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 6. 5. 2025 odpor z téhož dne (dále jen „odpor“). Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

17.         V podaném odporu obviněný uvádí, že Úřad chybně vyhodnotil jednak předpokládané hodnoty jednotlivých veřejných zakázek, jednak i samotnou povinnost obviněného stanovit předpokládanou hodnotu jednotlivých veřejných zakázek s ohledem na cenu všech služeb obdobného typu, které obviněný v předcházejících 12 měsících uhradil. Obviněný v této souvislosti odkazuje na § 18 odst. 2 zákona a uvádí, že „předpokládanou hodnotu dodávek, služeb i stavebních prací je nutné pro účely stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky sečíst pouze tehdy, pokud jednotlivá plnění tvoří funkční celek.“ S odkazem na rozhodovací praxi Úřadu týkající se posouzení existence funkčního celku pak obviněný dodává, že pouhá věcná podobnost poptávaného plnění k naplnění požadavků § 18 odst. 2 nepostačuje, když jednotlivá obviněným poptávaná plnění se prokazatelně vztahují k naplňování odlišných potřeb zadavatele ve zcela odlišných lokalitách, přičemž jediným společným účelem všech poptávaných plnění je potřeba obviněného řádně pečovat o svěřený majetek. Dle zadavatele se pravidla pro určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelná či opakující se plnění, uplatní pouze ve vztahu k jednotlivým samostatným veřejným zakázkám (pokud není dána vzájemná funkční souvislost), neboť ustanovení § 19 zákona pro takové veřejné zakázky nederoguje účinnost § 18 odst. 2 zákona, když § 19 zákona rozhodně nelze vykládat tak, že pro případy veřejných zakázek na pravidelná či opakující se plnění je zadavatel povinen předpokládanou hodnotu stanovit bez ohledu na vzájemnou funkční souvislost jednotlivých plnění, tj. bez ohledu na § 18 odst. 2 zákona. Zadavatel v této souvislosti uzavírá, že Úřad byl povinen primárně posoudit, zdali plnění poptávaná zadavatelem na základě jednotlivých smluv jsou plněními, která tvoří jeden funkční celek, a pouze v případě, že by prokázal, že tomu tak skutečně je, mohl konstatovat, že obviněný měl skutečně zadávat dotčené veřejné zakázky v jiném režimu. Úřad nicméně žádné takové posouzení neprovedl a jeho závěry tak jsou zcela prokazatelně chybné. Zadavatel rovněž nesouhlasí se stanovením výše předpokládaných hodnot veřejných zakázek ze strany Úřadu, které dle jeho názoru u žádné z šetřených veřejných zakázek nepřekračují limit pro veřejné zakázky malého rozsahu a jejichž skutečnou výši prokázal předložením Úřadem požadovaných kopií faktur s uvedením skutečně nárokovaných částek. Obviněný v této souvislosti rovněž odkazuje na § 16 odst. 6 zákona, přičemž dodává, že smluvní ceny i skutečně uhrazené ceny plně odpovídají zákonným limitům. Závěrem odporu obviněný vyjadřuje přesvědčení, že se Úřadem tvrzeného porušení zákona nedopustil, neboť jím zadané veřejné zakázky byly dle jejich předpokládaných hodnot veřejnými zakázkami malého rozsahu a obviněný je tak nebyl dle § 31 zákona povinen zadávat v zadávacím řízení.

18.         Usnesením ze dne 7. 5. 2025 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit své stanovisko v řízení a tuto usnesením ze dne 19. 5. 2025 na žádost obviněného ze dne 15. 5. 2025 prodloužil.

19.         Dne 6. 6. 2025 Úřad obdržel vyjádření obviněného z téhož dne, ve kterém obviněný shrnuje důvody uvedené již v odporu proti příkazu, pro které nesouhlasí s právním posouzením šetřené věci. V souvislosti s posouzením existence funkčního celku obviněný dodává, že v posuzovaném případě plnění dle jednotlivých smluv nesměřovala k dosažení jediného konkrétního cíle, jak vyžaduje judikatura, kdy právním a faktickým účelem uzavření smluv bylo zajištění ostrahy či recepčních služeb ve zcela odlišných objektech nacházejících se na různých lokalitách v různých časových obdobích a dle aktuální potřeby, která obviněnému vznikla ad hoc předáním konkrétního objektu do správy Ústeckým kraje. Obviněný tak trvá na tom, že jediným spojujícím prvkem je obecná potřeba pečovat o svěřený majetek, což však judikatura i rozhodovací praxe výslovně odmítá jako dostatečný důvod ke sčítání předpokládaných hodnot veřejných zakázek. Obviněný dále dodává, že neměl objektivní možnost předvídat, jaké další objekty, v jakém rozsahu a v jakém časovém horizontu mu budou ze strany Ústeckého kraje svěřeny do správy a jaké služby tak bude muset v budoucnu poptávat, což dokládá kopií emailové zprávy od Ústeckého kraje ze dne 29. 11. 2019. Obviněný rovněž v obecné rovině poukazuje na rozhodovací praxi i judikaturu, dle nichž nelze stanovit předpokládanou hodnotu veřejných zakázek součtem hodnot všech pravidelných či opakujících se plnění bez ohledu na jejich věcnou, časovou či místní souvislost, přičemž takový postup by dle názoru obviněného vedl k absurdním důsledkům a neodpovídal by skutečnému smyslu zákonu ani rozhodovací praxi Úřadu. Obviněný je přesvědčen, že Úřad nepostupoval správně, když nezohlednil, že jednotlivé veřejné zakázky nebyly zadány ve vzájemné souvislosti. Závěrem obviněný navrhuje, aby Úřad na základě uvedených skutečností a předložených důkazů v řádném správním řízení konstatoval, že k porušení zákona nedošlo a správní řízení zastavil.

20.         Usnesením ze dne 13. 6. 2025 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

21.         Obviněný se ve lhůtě stanovené Úřadem ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

IV.           ZÁVĚRY ÚŘADU

22.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména příslušných částí dokumentace o jednotlivých veřejných zakázkách a vyjádření obviněného a na základě vlastních zjištění konstatuje, že se obviněný dopustil pokračování v přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

23.         Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12 zákona, § 155 zákona, § 156 zákona, § 189 zákona a § 190 zákona.

24.         Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

25.         Podle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí

a)   zjednodušené podlimitní řízení,

b)   otevřené řízení,

c)    užší řízení,

d)   jednací řízení s uveřejněním,

e)   jednací řízení bez uveřejnění,

f)     řízení se soutěžním dialogem,

g)    řízení o inovačním partnerství,

h)   koncesní řízení, nebo

i)     řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

26.         Podle § 14 odst. 2 zákona je veřejnou zakázkou na služby veřejná zakázka, jejímž předmětem je poskytování jiných činností, než uvedených v odstavci 3 tohoto ustanovení zákona.

27.         Podle § 14 odst. 3 zákona je veřejnou zakázkou na stavební práce veřejná zakázka, jejímž předmětem je

a)   poskytnutí činnosti uvedené v oddílu 45 hlavního slovníku jednotného klasifikačního systému pro účely veřejných zakázek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie (dále jen „hlavní slovník jednotného klasifikačního systému“),

b)   zhotovení stavby, nebo

c)    poskytnutí souvisejících projektových činností, pokud jsou zadávány společně se stavebními pracemi podle písmene a) nebo b) tohoto ustanovení zákona.

28.         Podle § 16 odst. 1 zákona před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona stanoví zadavatel předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

29.         Podle 16 odst. 2 zákona se do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se zahrne hodnota všech plnění, která mohou vyplývat ze smlouvy na veřejnou zakázku, není-li dále stanoveno jinak.

30.         Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

31.         Podle § 19 odst. 1 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, stanoví jako

a)   skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, nebo

b)   součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než 12 měsíců, pokud nemá k dispozici údaje podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona.

32.         Podle § 19 odst. 2 zákona má-li být smlouva uzavřena na dobu delší než 12 měsíců, upraví se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanovená podle odstavce 1 podle § 20 nebo § 21 zákona.

33.         Podle § 19 odst. 3 zákona se za veřejné zakázky podle odstavce 1 nepovažují veřejné zakázky s takovým předmětem, jehož jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel pořizuje takové dodávky či služby opakovaně podle svých aktuálních potřeb.

34.         Podle § 21 odst. 1 zákona je pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na služby, u které se nestanoví celková smluvní cena, rozhodná předpokládaná výše úplaty

a)   za celou dobu trvání smlouvy, je-li doba trvání smlouvy rovna 48 měsíců nebo kratší,

b)   za 48 měsíců u smlouvy na dobu neurčitou, nebo smlouvy s dobou trvání delší než 48 měsíců.

35.         Podle § 24 zákona se režim veřejné zakázky určí podle její předpokládané hodnoty, pokud nejde o zjednodušený režim podle § 129 zákona. Zadavatel je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim.

36.         Podle § 25 zákona se nadlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté zákona, pokud není zadávána podle části páté až sedmé zákona, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

37.         Podle § 3 odst. 1 písm. b) bodu 1 nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 (dále jen „nařízení vlády č. 172/2016 Sb.“), činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby 5 494 000 Kč pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona[6].

38.         Podle § 27 písm. a) zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč[7].

39.         Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Skutečnosti zjištěné z Úřadu dostupných dokumentů

Ke smlouvě Velebudice

40.         Ze zápisu o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 24. 2. 2020 vyplývá, že obviněný za účelem zadání veřejné zakázky Velebudice oslovil celkem tři dodavatele, přičemž komise doporučila k uzavření smlouvy dodavatele Seis.

41.         Podle čl. I. odst. 2 smlouvy Velebudice jsou předmětem plnění „recepční a strážní služby od 6.00 do 22.00hod. v objektu AB Velebudice, a to zejména monitorin[g] příchozích do budovy, odemykání a zamykání, vydávání klíčů(,) poskytování informací příchozím. Průběžné kontroly budovy.“

42.         Podle čl. III. odst. 1 smlouvy Velebudice „smlouva se uzavírá na dobu určitou 1 (slovy jeden) měsíc, počínaje dnem 1. 3. 2020.“ Podle odst. 2 předmětného článku smlouvy Velebudice „[n]esdělí-li však jedna ze smluvních stran písemně druhé smluvní straně nejpozději do 5 dnů před koncem doby určité, že trvá na ukončení této smlouvy, prodlouží se vždy automaticky tato smlouva za stejných podmínek o další jeden měsíc.“

43.         Podle čl. IV. odst. 1 smlouvy Velebudice „[p]ředmět plnění bude prováděn v rozsahu a za podmínek stanovených v příloze č. 1 a smlouvy.“

44.         Podle čl. V. odst. 1 smlouvy Velebudice „[p]oskytovateli náleží za provádění předmětu plnění smlouvy v rozsahu a četnosti dle čl. 1 této smlouvy smluvní odměna ve výši dle přílohy č. 1“. Podle odst. 2 předmětného článku smlouvy Velebudice „[ú]hrada za poskytnuté měsíční práce bude realizována na základě dvou daňových dokladů“, přičemž „[d]aňový doklad bude obsahovat veškeré činnosti“ (odst. 3). Podle odst. 5 pak „[o]ba daňové doklady budou vystavovány měsíčně a předány objednateli vždy do 10. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo poskytnuto zdanitelné plnění.“

45.         Podle čl. 1 přílohy č. 1 ke smlouvě Velebudice „[c]ena za 1 hodinu recepční a strážní služby jedním pracovníkem činí 187,00Kč bez DPH a vč. DPH 226,00Kč“.

46.         Podle čl. 2 přílohy č. 1 ke smlouvě Velebudice „[r]ecepční a strážní služba bude prováděna v čase od 6.00 do 22.00hod. V objektu AB Velebudice a to v pracovní dny pondělí až pátek jedním pracovníkem(,) nebude-li stanoveno jinak.“

Ke smlouvě Údlice

47.         Ze zápisu o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 25. 9. 2020 vyplývá, že obviněný za účelem zadání veřejné zakázky Údlice oslovil celkem tři dodavatele, přičemž komise doporučila k uzavření smlouvy dodavatele Seis.

48.         Podle čl. I. odst. 2 smlouvy Údlice je předmětem plnění „zajištění 24 hodinové ostrahy budov a areálu včetně uskladněného movitého majetku v areálu bývalé školy čp. 119 v Údlicích. Pravidelné kontroly všech prostor areálu, zejména budov, ve kterých je uskladněna pronajatá historická sbírka, zaznamenávání všech zjištěných odchylek.“

49.         Podle čl. III. odst. 1 smlouvy Údlice „smlouva se uzavírá na dobu neurčitou“, přičemž „smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami (…).“

50.         Podle čl. IV. odst. 1 smlouvy Údlice „[p]ředmět plnění bude prováděn v rozsahu a za podmínek stanovených v příloze č. 1 a smlouvy.“

51.         Podle čl. V. odst. 1 smlouvy Údlice „[p]oskytovateli náleží za provádění předmětu plnění smlouvy v rozsahu a četnosti dle čl. 1 této smlouvy smluvní odměna ve výši dle přílohy č. 1“.

52.         Podle čl. VI. odst. 2 smlouvy Údlice „[ú]hrada za poskytnuté měsíční práce bude realizována na základě dvou daňových dokladů.“ Podle odst. 3 předmětného článku smlouvy Údlice „[d]aňový doklad bude obsahovat veškeré činnosti.“ Podle odst. 5 téhož článku smlouvy Údlice „[o]ba daňové doklady budou vystavovány měsíčně a předány objednateli vždy do 10. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém bylo poskytnuto zdanitelné plnění.“

53.         Podle čl. 1 přílohy č. 1 ke smlouvě Údlice „[c]ena za 1 hodinu recepční služby jedním pracovníkem činí 187,00Kč bez DPH a vč. DPH 226,00Kč“.

54.         Podle čl. 2 přílohy č. 1 ke smlouvě Údlice „[s]trážní služba bude prováděna 24 hodinové ostrahy budov a areálu včetně uskladněného movitého majetku v areálu bývalé školy čp. 119 v Údlicích.“

Ke smlouvě Liběšice

55.         Ze zápisu o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 23. 10. 2020 vyplývá, že obviněný za účelem zadání veřejné zakázky Liběšice oslovil celkem tři dodavatele, přičemž komise doporučila k uzavření smlouvy dodavatele Seis.

56.         Podle bodu 2.1 smlouvy Liběšice předmětem smlouvy je »zabezpečení ostrahy majetku objednavatele, a to areálu „Ostraha objektu v areálu zámku v Liběšicích“«.

57.         Podle bodu 3.1. smlouvy Liběšice smluvní cena za plnění podle čl. 2 této smlouvy činí bez DPH „198,-Kč/1hod. ostrahy ve 24hod.směnách služby jedním pracovníkem“, tzn. vč DPH „239,58 Kč/1hod. služby 1 pracovníkem 24hod.denně.“

58.         Podle bodu 5.1. smlouvy Liběšice „Poskytovatel se zavazuje dnem 1.11.2020 převzít ostrahu objektu objednavatele a zahájit plnění v následujícím časovém režimu.“ Podle bodu 5.2. smlouvy Liběšice „[o]straha objektů se bude vykonávat nepřetržitě 24 hodin denně.“ Podle bodu 5.4. smlouvy Liběšice „[p]lnění dle této smlouvy je sjednáno od 01.11.2020“.

59.         Podle bodu 6.1. smlouvy Liběšice „[c]ena za plnění je splatná měsíčně na základě vystaveného originálu daňového dokladu.“ Podle bodu 6.2. smlouvy Liběšice „[p]říslušné daňové doklady poskytovatel vystavuje vždy po ukončení kalendářního měsíce.“

Právní posouzení

Obecně ke stanovení předpokládané hodnoty

60.         Úřad předně v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je zajištění soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek s cílem dosáhnout hospodárného nakládání s veřejnými prostředky. Co možná nejširší hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu pak zákon dosahuje tím, že stanoví pro osoby v postavení zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz zejména na jeho transparentní provedení. Úřad tedy uzavírá, že má-li být naplněn hlavní účel zákona, musí zadavatelé postupovat dle § 2 odst. 3 zákona a – nestanoví-li zákon výslovně jinak (např. v případě výjimek dle § 29 zákona) – použít pro zadání veřejné zakázky některý z druhů zadávacího řízení dle § 3 zákona, zásadně tedy řízení otevřené nebo užší (použití ostatních druhů zadávacích řízení je vázáno na splnění zákonných podmínek pro takový postup).

61.         Podle § 16 zákona je jednou z úvodních fází zadávání veřejné zakázky, která předchází samotnému zahájení zadávacího řízení a kterou je každý zadavatel povinen splnit, stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Na toto ustanovení pak navazují zvláštní ustanovení § 17 až 23 zákona, která upravují pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty jednotlivých druhů veřejných zakázek (dodávky, služby a stavební práce) a stanovení předpokládané hodnoty v určitých zvláštních případech (veřejné zakázky rozdělené na části, veřejné zakázky pravidelné povahy, veřejné zakázky zadávané v dynamickém nákupním systému a veřejné zakázky zadané na základě rámcové dohody).

62.         Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení (tedy i když vše napovídá tomu, že daná veřejná zakázka bude zadávána „napřímo“ mimo zadávací řízení, určí zadavatel předpokládanou hodnotu tak, aby měl jistotu, že postupovat v zadávacím řízení dle zákona skutečně není povinován[8]).

63.         Stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je tedy jedním ze základních úkonů, který je nezbytné provést v rámci přípravy zadávacího řízení, přičemž její výše musí objektivně odpovídat předmětu plnění veřejné zakázky a jeho rozsahu. Účelem stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je nejen odhad nákladů, které bude muset zadavatel vynaložit na realizaci, ale z hlediska zákona má stanovení předpokládané hodnoty význam především pro určení režimu veřejné zakázky (režim nadlimitní, podlimitní nebo veřejná zakázka malého rozsahu), přičemž správné určení režimu veřejné zakázky je klíčové pro volbu druhu zadávacího řízení. Stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je tudíž nezbytné věnovat náležitou pozornost, neboť její nesprávné stanovení může zatížit postup zadavatele ještě před vlastním zadáním veřejné zakázky neodstranitelnou vadou.

64.         K pojmu režim veřejné zakázky, který definuje § 24 zákona, Úřad obecně uvádí, že zákon rozlišuje veřejné zakázky malého rozsahu (VZMR), režim podlimitní, režim nadlimitní a režim zjednodušený, přičemž s výjimkou zjednodušeného režimu je pro určení režimu rozhodná právě předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Zjednodušený režim, upravený § 129 zákona, je určen předmětem plnění veřejné zakázky, která má být v tomto režimu zadávána. Správné určení režimu veřejné zakázky je klíčové, neboť je rozhodující pro správnou aplikaci jednotlivých zákonných ustanovení (resp. pro určení okruhu zákonných ustanovení, která budou na daný postup zadavatele vůbec dopadat).

65.         Ve vztahu k veřejným zakázkám na služby pak [podle § 27 písm. a) zákona] platí, že veřejná zakázka na služby, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší částce 2 000 000 Kč bez DPH, je veřejnou zakázkou malého rozsahu. Takovou zakázku pak zadavatel není podle § 31 zákona povinen zadat v zadávacím řízení. V případě, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky na služby částku 2 000 000 Kč bez DPH přesáhne, jedná se podle § 26 odst. 1 zákona o podlimitní veřejnou zakázku, kterou zadavatel musí podle § 26 odst. 2 zákona zadávat v některém z druhů zadávacích řízení podle části třetí zákona, pokud ji nezadává ve zjednodušeném režimu, nebo u ní neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení. V případě, kdy předpokládaná hodnota veřejné zakázky na služby je rovna nebo přesáhne finanční limit stanovený nařízením vlády, jedná se o nadlimitní veřejnou zakázku podle § 25 zákona, kterou je zadavatel povinen zásadně zadávat v nadlimitním režimu podle části čtvrté. Platí přitom, že finanční limity pro nadlimitní veřejné zakázky jsou stanoveny příslušným nařízením vlády (k tomu viz bod 37. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

66.         Zákon současně v § 19 stanoví zvláštní pravidla pro určení předpokládané hodnoty pro veřejné zakázky, jejichž předmětem jsou dodávky nebo služby (tedy nikoli stavební práce) a které jsou svým charakterem pravidelně pořizované nebo trvající povahy (dále i jen „veřejné zakázky pravidelné povahy“).

67.         Co se týče vyčíslení předpokládané hodnoty veřejných zakázek pravidelné povahy, podle § 19 odst. 1 zákona se předpokládaná hodnota stanoví jako skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, (za předpokladu, že je známá), upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců [písm. a) citovaného ustanovení]; nebo [podle písm. b) citovaného ustanovení] jako součet předpokládaných hodnot jednotlivých dodávek a služeb, které mají být zadavatelem zadány během následujících 12 měsíců nebo v účetním období, které je delší než 12 měsíců, pokud nemá k dispozici údaje podle písmene a) citovaného ustanovení. Pokud bude smlouva na takovou veřejnou zakázku uzavřena na dobu delší než 12 měsíců, tak se dle odst. 2 citovaného ustanovení předpokládaná hodnota upraví v případě dodávek podle § 20 zákona nebo v případě služeb podle § 21 zákona.

68.         Definici veřejné zakázky pravidelné povahy zákon však neobsahuje, Úřad proto považuje za důležité na tomto místě v obecné rovině přiblížit význam tohoto pojmu, jak jej ve vztahu k § 19 zákona vykládá mj. komentářová literatura, která uvádí následující: „I když pojem veřejné zakázky pravidelné povahy není v zákoně výslovně definován, z komentovaného ustanovení a zejména z jeho smyslu lze při použití gramatického a teleologického výkladu dovodit, že jsou tím myšleny takové trvající či pravidelně pořizované dodávky a služby, které zadavatel nakupuje opakovaně a jsou tedy prakticky trvale či opakovaně nezbytné pro jeho činnost a fungování. Rozsah a hodnota takového plnění je pro zadavatele v horizontu nejméně 12 kalendářních měsíců zpravidla (nikoliv však nutně) předvídatelná na základě předchozích nákupů. Tyto opakované nákupy jsou přitom realizovány zpravidla po delší časový úsek, přičemž není nezbytné, aby byly pořizovány zcela kontinuálně (bez jakéhokoliv přerušení). Rozhodující je, že se jedná o plnění pořizované opakovaně, tj. např. každý rok jej zadavatel pravidelně pořizuje a v optimálním případě jej i plánuje, jelikož bez řádného plánování nelze na straně zadavatele dosáhnout toho, aby ve všech ohledech vyhověl zákonným požadavkům na stanovení předpokládané hodnoty, protože zákonná úprava (zejména její judikatorní výklad) vychází z toho, že zadavatel plánuje své záměry (nákupy). V případě pravidelných veřejných zakázek se zpravidla bude jednat o dodávky a služby, které zadavatel potřebuje trvale k výkonu své činnosti; nejčastěji jde o provozně technická plnění typu dodávky kancelářských potřeb, úklidové a bezpečnostní služby, IT vybavení, softwarová a hardwarová podpora, hlasové a datové služby, případně projekční práce, právní služby, nákupy energií apod.[9]“ Z uvedeného je dle Úřadu zřejmé, že v případě takových plnění, jejichž charakter je stejný, a která zadavatel pořizuje (zpravidla v delším časovém horizontu) opakovaně či pravidelně (ne nutně kontinuálně), je namístě aplikace pravidla podle § 19 zákona (srov. rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-01052/2023/163 ze dne 17. 2. 2023, sp. zn. ÚOHS-R0168/2022/VZ).

69.         V posuzovaném případě s ohledem na výše uvedená obecná východiska a související okolnosti vyvstala otázka, zda obviněný při poptávání plnění předmětných veřejných zakázek řádně stanovil předpokládané hodnoty těchto veřejných zakázek. Úřad se proto v dalším zabýval určením předpokládaných hodnot šetřených veřejných zakázek.

70.         Pro posouzení, zda obviněný správně stanovil předpokládané hodnoty veřejných zakázek, se Úřad předně zabýval charakterem plnění předmětných veřejných zakázek, tedy posouzením, zda se v šetřeném případě jedná o veřejné zakázky pravidelné povahy.

71.         V šetřeném případě obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem postupem mimo zadávací řízení 3 smlouvy, a to (1) dne 10. 3. 2020 smlouvu za účelem realizace veřejné zakázky Velebudice, jejímž předmětem bylo poskytování recepčních a strážních služeb v objektu Velebudice během pracovních dnů v době od 6:00 do 22:00 hodin, dále pak (2) dne 19. 10. 2020 smlouvu za účelem realizace veřejné zakázky Údlice, jejímž předmětem bylo zajištění 24 hodinové ostrahy budov a přilehlého areálu bývalé školy v Údlicích, a (3) dne 11. 11. 2020 smlouvu za účelem realizace veřejné zakázky Liběšice, jejímž předmětem bylo zabezpečení ostrahy areálu v areálu zámku v Liběšicích. Dle vyjádření obviněného plnění ze smlouvy Velebudice bylo ukončeno k 31. 3. 2022, plnění ze smlouvy Údlice k 30. 4. 2023 a plnění ze smlouvy Liběšice k 31. 3. 2022. Je tedy nade vší pochybnost zřejmé, že obviněný uvedené služby poptával kontinuálně (každý měsíc) po dobu několika let. Rovněž z veřejně dostupných zdrojů je pak zřejmé – což obviněný v rámci svého vyjádření potvrzuje – že obviněný měl s vybraným dodavatelem za účelem poskytování strážních a recepčních služeb uzavřeny smlouvy již v přechozích letech[10], příp. poptával uvedené služby na základě jednotlivých objednávek. Tato skutečnost ostatně vyplývá rovněž z podkladů zaslaných obviněným, zejm. pak ze zaslaného přehledu úhrad. S ohledem na uvedené je tedy zřejmé, že v případě poskytování recepčních a strážních služeb se tedy nejedná o služby nahodilé, nýbrž o služby, které jsou poptávány pravidelně v souvislosti s výkonem činnosti obviněného, resp. obviněný uvedené služby potřebuje k zajištění výkonu své činnosti, kterou je mj. řádná správa majetku Ústeckého kraje[11]. Ostatně uvedené rovněž potvrzuje sám obviněný, když ve svých vyjádřeních výslovně uvádí, že „společným účelem všech poptávaných plnění je potřeba obviněného řádně pečovat o svěřený majetek“. S ohledem na uvedené tak má Úřad za jednoznačné, že se v případě poskytování strážních a recepčních služeb jedná o takové služby, které obviněný dlouhodobě a opakovaně potřebuje pro výkon své činnosti, proto se jedná o zakázky pravidelné povahy ve smyslu § 19 zákona.

72.         Obviněný na svou obhajobu argumentuje v tom smyslu, že neměl objektivní možnost předvídat, jaké další objekty, v jakém rozsahu a v jakém časovém horizontu mu budou ze strany Ústeckého kraje svěřeny do správy a jaké služby tak bude muset v budoucnu poptávat, čili že recepční a strážní služby poptává dle svých aktuálních potřeb. Ačkoliv obviněný uvedenou argumentaci spojuje s posouzením existence funkčního celku (k argumentaci v souvislosti s posouzením existence funkčního celku viz níže), dle názoru Úřadu by v šetřeném případě v daném kontextu mohla argumentace rovněž směřovat k oprávněnosti užití „výjimky“ ve smyslu § 19 odst. 3 zákona, jelikož dle uvedeného ustanovení se za veřejné zakázky pravidelné povahy ve smyslu § 19 odst. 1 zákona nepovažují veřejné zakázky s takovým předmětem, jehož jednotková cena je v průběhu účetního období proměnlivá a zadavatel pořizuje takové služby opakovaně podle svých aktuálních potřeb.

73.         Úřad v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. 34190/2022/161 ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. ÚOHS-R0118/2022/VZ, v rámci kterého bylo konstatováno, že: „Podmínku, že se v případě výjimky dle § 19 odst. 3 má jednat o dodávky pořizované dle aktuálních potřeb, je pak nutno vykládat tak, že tato potřeba má vzniknout nepředvídatelně (aktuálně) v okamžiku, kdy je nutno ji uspokojit, nikoliv tak, že se má jednat o potřebu pouze v aktuálním čase existující (taková je koneckonců i zcela předvídatelná potřeba zadavatele). Rozlišovacím znakem je tedy předvídatelnost (očekávatelnost) dodávek oproti jejich nahodilosti (byť jsou takové dodávky opakovány). Pouze v případě, kdy se jedná o dodávky sice opakované, ale svou povahou nahodilé (tedy ne v konkrétnějších obrysech předvídatelné), lze aplikovat výjimku dle § 19 odst. 3 zákona. Současně je třeba přistupovat i k pravidlu proměnlivosti ceny dodávky tak, že tato proměnlivost nemůže odpovídat běžným změnám cen, které postihují téměř všechny komodity, ale musí se jednat o proměnlivost významnější, způsobenou např. různým tržním chováním dodavatelů. Zároveň je k aplikaci ustanovení § 19 odst. 3 zákona jakožto k výjimce z pravidla dle § 19 odst. 1 zákona nutno přistupovat restriktivně, když její uplatnění může vést k situaci, kdy budou pořizovány služby a dodávky ve značných hodnotách (které by jinak vyžadovaly právě zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení) mimo zadávací řízení, a dojde tak ke zmaření samotného smyslu institutu zadávacího řízení a veřejných zakázek vůbec.“

74.         Z výše uvedeného vyplývá, že zatímco v případě veřejných zakázek pravidelné povahy se jedná o opakovaně pořizované dodávky či služby, jejichž potřebu je zadavatel schopen v konkrétnějších obrysech předvídat, veřejné zakázky podle § 19 odst. 3 zákona se týkají služeb či dodávek, jejichž cena je v průběhu účetního období proměnlivá a které zadavatel pořizuje nahodile podle svých aktuálních potřeb, tj. jde o dodávky či služby, u nichž zadavatel není schopen předem (ani rámcově) určit, v jakém rozsahu budou z jeho strany potřebné. Úřad k tomu uvádí, že je třeba v každém jednotlivém případě individuálně posoudit, zda by se především s ohledem na předmět, tj. charakteristické rysy poptávaného plnění (v kontextu proměnlivosti ceny) a činnost zadavatele mohlo jednat o výjimku dle § 19 odst. 3 zákona.

75.         Úřad v této souvislosti připomíná, že se v šetřeném případě jedná o pravidelné pořizování strážních, resp. recepčních a strážních služeb, které obviněný potřebuje k výkonu své činnosti, neboť se jedná o organizaci, jejímž prvořadým úkolem je správa svěřeného majetku, která probíhá právě i skrze zajištění recepčních a strážních služeb ve svěřených objektech, přičemž ze zaslaných podkladů je zřejmé, že obviněný pořizuje uvedené služby dlouhodobě a pravidelně (viz výše), tj. z jemu svěřených objektů je potřeba zajištění strážních a recepčních služeb u více z nich a tyto jsou zajišťovány dlouhodobě.

76.         Pokud tedy Úřad vyjde z výše uvedeného, pak je nade vší pochybnost zjevné, že na pořizování recepčních a strážních služeb nelze aplikovat výjimku dle § 19 odst. 3 zákona. Úřad uvádí, že jakkoliv mohl být rozsah a časový horizont pořizování uvedených služeb v čase do určité míry proměnlivý, nelze jejich pořizování považovat za uspokojení nahodile vyvstalé potřeby obviněného, když to, že obviněný tyto služby bude v budoucnu (opětovně) potřebovat, musel obviněný vědět prakticky v jakémkoliv okamžiku. Pro úplnost pak Úřad v této souvislosti dodává, že vzhledem k tomu, že není naplněna podmínka nahodilosti dle § 19 odst. 3 zákona, je již nadbytečné se zabývat proměnlivostí ceny pořizovaných služeb, neboť aby mohla být výjimka dle § 19 odst. 3 zákona aplikována, musí být všechny zákonem stanovené podmínky splněny kumulativně.

77.         S ohledem na uvedené tedy Úřad dospěl k závěru, že se v šetřeném případě nejedná o nahodilé nákupy ve smyslu § 19 odst. 3 zákona, nýbrž se jedná o veřejné zakázky pravidelné povahy. Pro úplnost pak Úřad dodává, že pro účely odůvodnění rozhodnutí nebude rozlišovat mezi strážními a recepčními službami, které jsou dle názoru Úřadu spolu úzce spjaty a ani sám obviněný tyto služby evidentně nerozlišuje[12]. Nad to Úřad dodává, že ve vztahu k aplikaci § 19 odst. 3 zákona by nebyl ani naplněn zákonný předpoklad o proměnlivosti jednotkových cen (viz § 19 odst. 3 písm. a) zákona).

78.         Vzhledem k tomu, že se v šetřeném případě jednalo o veřejné zakázky pravidelné povahy, měl obviněný stanovit předpokládanou hodnotu šetřených veřejných zakázek způsobem stanoveným v § 19 (příp. a násl.) zákona. Konkrétně ji tedy měl stanovit u každé z veřejných zakázek podle ceny, kterou uhradil za strážní a recepční služby během předcházejících 12 měsíců (neboť je zřejmé, že takovéto údaje měl k dispozici) a tuto dále upravit o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců. Takto stanovenou předpokládanou hodnotu veřejné zakázky je pak třeba případně ještě upravit podle § 21 zákona.

79.         V souvislosti s argumentací obviněného týkajícího se použití § 18 odst. 2 zákona při výpočtu předpokládaných hodnot veřejných zakázek a souvisejícího posouzení existence funkčního celku Úřad uvádí, že ustanovení § 18 zákona sice stanoví generální pravidla pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky rozdělené na části, nicméně navazující ustanovení zákona jsou v tomto ohledu zvláštními pravidly, jež mají před příslušnými obecnými pravidly přednost.[13]Jinými slovy, pokud jde o vzájemnou souvztažnost ustanovení § 19 a § 18 zákona, v případě zakázky pravidelné povahy ve smyslu § 19 zákona se pravidla pro určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky rozdělené na části neuplatní. Jak již Úřad uvedl výše, vzhledem k povaze plnění, jež je předmětem přezkoumávaných veřejných zakázek, jedná se o veřejné zakázky pravidelné povahy, jejichž předpokládaná hodnota tak musí být stanovena v souladu s § 19 zákona a postup dle § 19 odst. 1 zákona bude mít vůči § 18 zákona přednost.

80.         Pro úplnost v této souvislosti pak Úřad uvádí, že ačkoliv zákon výslovně nevylučuje současnou aplikaci § 18 a § 19 zákona, nelze tato dvě ustanovení kombinovat. Počítání předpokládaných hodnot je v případě § 18 a § 19 zákona zásadně odlišné a ve fakticky se vztahuje na různé typy zakázek. Zatímco v případě veřejných zakázek rozdělených na části ve smyslu § 18 zákona je jako kritérium pro výpočet předpokládané hodnoty využíván tzv. funkční celek zadávaný v časové souvislosti, v případě zakázek pravidelné povahy ve smyslu § 19 zákona to jsou dodávky nebo služby stejného druhu.  Každá veřejná zakázka pravidelné povahy má vždy svou samostatnou funkci a smysl, což je zásadní rozdíl oproti veřejným zakázkám rozděleným na části, které jsou spojeny kritériem funkčního celku. U veřejné zakázky pravidelné povahy není funkční celek rozhodný a každá veřejná zakázka tak obstojí samostatně. Taková zakázka má vždy svůj vlastní význam a obviněný ji může zadávat každou zvlášť v samostatném zadávacím řízení. Nadto u veřejných zakázek pravidelné povahy si lze obtížně představit vymezení časového úseku, v jehož rámci by se jednalo o zakázky zadávané v časové souvislosti (tj. určení toho, veřejné zakázky se mají sčítat), neboť se obvykle jedná o plnění, které je zadavateli poskytováno nepřetržitě.

81.         U šetřených veřejných zakázek pak měl obviněný stanovit jejich předpokládanou hodnotu následujícím způsobem.

Ke stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky Velebudice

82.         Předpokládaná hodnota veřejné zakázky Velebudice měla dle § 19 odst. 1 písm. a) zákona odpovídat skutečné ceně uhrazené obviněným za služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců, upravené o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, a dále měla být upravena podle § 21 zákona tak, aby odpovídala celkové výši úplaty za 48 měsíců, neboť v projednávaném případě byla smlouva na veřejnou zakázku uzavřena na dobu neurčitou[14].

83.         Z přehledu úhrad za období 10. 3. 2019 až 9. 3. 2020, tj. za 12 měsíců předcházejících dni uzavření smlouvy Velebudice, který má Úřad od obviněného k dispozici, Úřad zjistil, že obviněný v předmětném období vybranému dodavateli za poskytnutí strážních a recepčních služeb kumulativně (nikoliv pouze za poskytování služeb v objektu Velebudice) uhradil částku 3 752 833,06 Kč bez DPH. V dalším kroku je nezbytné výše uvedenou částku představující předpokládanou hodnotu veřejné zakázky za strážní a recepční služby poskytované za 12 měsíců předcházejících uzavření smlouvy Velebudice vynásobit čtyřmi (tj. 3 752 833,06 * 4 = 15 011 332,20 Kč bez DPH), tj. dopočítat předpokládanou hodnotu veřejné zakázky Velebudice do období 48 měsíců, a to s ohledem na skutečnost, že byla smlouva Velebudice uzavřena na dobu neurčitou.

84.         Jelikož předpokládaná hodnota veřejné zakázky Velebudice měla být stanovena ve výši 15 011 332,20 Kč bez DPH, nejednalo se o veřejnou zakázku malého rozsahu ve smyslu § 27 písm. a) zákona, jejíž přepokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na služby částce 2 000 000 Kč bez DPH. Vzhledem k tomu, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky Velebudice překračuje finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby stanoveného v § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády, který v době uzavření smlouvy Velebudice činil 5 494 000 Kč, jedná se tudíž o nadlimitní veřejnou zakázku ve smyslu § 25 zákona, která měla být zadávána v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení uvedených v §  3 zákona pro nadlimitní režim nebo jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 zákona.

85.         Tím, že obviněný nepodřadil správně veřejnou zakázku Velebudice pod zákonem předvídaný režim, nedošlo k jejímu správnému zadání dle zákonných ustanovení, neboť zákon stanoví odlišná pravidla pro zadávání veřejné zakázky v návaznosti na skutečnost, o jaký režim se jedná. Jak již bylo řečeno, obviněný veřejnou zakázku Velebudice zadal na základě (mylné) aplikace § 31 zákona mimo zadávací řízení.

86.         Úřad tedy v návaznosti na shora uvedené konstatuje, že obviněný při zadávání veřejné zakázky Velebudice postupoval v rozporu s § 2 odst. 3 zákona, čímž naplnil první znak skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

87.         K dalšímu ze znaků skutkové podstaty daného typu přestupku, tj. k vlivu, resp. možnému vlivu nezákonného postupu obviněného na výběr dodavatele, Úřad uvádí, že v šetřeném případě postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť ten svým postupem zamezil účasti jiných v úvahu přicházejících dodavatelů v případném zadávacím řízení. Nelze totiž vyloučit možnost, že pokud by obviněný při zadávání veřejné zakázky Velebudice postupoval v zadávacím řízení dle zákona, tedy pokud by proběhla řádná soutěž (spojená mj. s mnohem větší publicitou zadávacího řízení) o toto plnění, mohl obdržet další (a event. i výhodnější) nabídky od jiných dodavatelů. Je tedy naplněn i druhý ze znaků skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

88.         Rovněž poslední znak skutkové podstaty přestupku je naplněn, neboť obviněný veřejnou zakázku Velebudice zadal, když s vybraným dodavatelem uzavřel dne 10. 3. 2020 smlouvu Velebudice.

89.         Jelikož Úřad shledal na straně obviněného pochybení, které naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona ve znění účinném v době jeho spáchání (tj. ke dni 10. 3. 2020), je povinen zohlednit jakoukoli pozdější právní úpravu zákona či jeho prováděcích právních předpisů a posoudit, zda je tato úprava pro obviněného příznivější. Uvedené vyplývá z článku 40 odst. 6 zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina základních práv a svobod“), dle kterého se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ústavní pravidlo zakotvené v  čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (na úrovni mezinárodního práva v čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) je základem výjimky z jinak obecně platného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější, přičemž podle judikatury vyšších soudů je v otázce použití pozdější právní úpravy příznivější pro pachatele přípustná analogie mezi soudním (trestněprávním) a správním trestáním. Z hlediska hmotněprávního se podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější. S ohledem na uvedené Úřad tedy přistoupil k posouzení, zda není pro obviněného pozdější právní úprava obsažená v zákoně, resp. případně i v nařízení vlády č. 172/2016 Sb. příznivější. Jelikož žádnou z následných novel nedošlo k významným změnám dotčených ustanovení zákona, jež by měly vliv na skutkovou podstatu, Úřad uzavírá, že zákon v pozdějším znění (tj. po 31. 12. 2020) pro obviněného příznivější není, jelikož jeho jednání je co do viny i dle zákona v pozdějším znění zákona stále trestné (totéž platí, pokud jde o ustanovení týkající se ukládání trestu, kterým se bude Úřad zabývat níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad doplňuje, že uvedený závěr se vztahuje k postupu obviněného v souvislosti s každou nyní šetřenou veřejnou zakázkou, pro přehlednost jej nicméně nebude v dalších částech odůvodnění již opakovat. Finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby stanovený nařízením vlády č. 172/2016 Sb., byl v pozdějším znění zvýšen na 5 610 000 Kč (a následně snížen na 5 401 000 Kč), nicméně s ohledem na výše určenou předpokládanou hodnotu veřejné zakázky Velebudice není ani tento vyšší limit v šetřeném případě pro obviněného příznivější.

Ke stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky Údlice

90.         Rovněž předpokládaná hodnota veřejné zakázky Údlice měla v dané věci odpovídat skutečné ceně uhrazené obviněným za služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců, upravené o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, a dále měla být upravena podle § 21 zákona tak, aby odpovídala celkové výši úplaty za 48 měsíců, neboť smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena na dobu neurčitou.

91.         Z přehledu úhrad za období 19. 10. 2019 až 18. 10. 2020, tj. za 12 měsíců předcházejících dni uzavření smlouvy Údlice, který má Úřad od obviněného k dispozici, Úřad zjistil, že obviněný v předmětném období vybranému dodavateli za poskytnutí strážních a recepčních služeb kumulativně (nikoliv pouze za poskytování služeb v objektu Údlice) uhradil částku 4 870 805,22 Kč bez DPH. S ohledem na skutečnost, že byla smlouva Údlice uzavřena na dobu neurčitou je nezbytné – v souladu s pravidlem vymezeným v § 19 odst. 2 zákona – tuto částku vynásobit čtyřmi (tj. 4 870 805,22 * 4 = 19 483 220,88 Kč bez DPH), tj. dopočítat předpokládanou hodnotu veřejné zakázky Údlice do období 48 měsíců.

92.         Jelikož předpokládaná hodnota veřejné zakázky Údlice měla být stanovena ve výši 19 483 220,88 Kč bez DPH, nejednalo se o veřejnou zakázku malého rozsahu na služby ve smyslu § 27 písm. a) zákona. Vzhledem k tomu, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky Údlice překračuje finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby stanoveného v § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády, který v době uzavření smlouvy Údlice činil 5 494 000 Kč[15], jedná se tudíž o nadlimitní veřejnou zakázku ve smyslu § 25 zákona, která měla být zadávána v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona pro nadlimitní režim nebo jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 zákona. Není tedy pochyb o tom, že jednání obviněného naplňuje znak skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

93.         Úřad má za to, že – stejně jako v případě veřejné zakázky Velebudice – mohl shora popsaný postup obviněného ovlivnit výběr dodavatele, přičemž v této souvislosti Úřad v plném rozsahu odkazuje na závěr uvedený v bodu 87. odůvodnění tohoto rozhodnutí, který je zcela jistě přiléhavý i ve vztahu k postupu obviněného v souvislosti s veřejnou zakázkou Údlice, a Úřad jej proto na tomto místě z důvodu přehlednosti neuvádí. V souvislosti s veřejnou zakázkou Údlice tedy došlo k naplnění rovněž tohoto znaku skutkové podstaty šetřeného přestupku.

94.         Uzavřením smlouvy Údlice pak došlo k zadání veřejné zakázky Údlice, čímž došlo k naplnění i posledního nutného znaku skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

Ke stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky Liběšice

95.         Rovněž předpokládaná hodnota veřejné zakázky Liběšice měla v dané věci odpovídat skutečné ceně uhrazené obviněným za služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců, upravené o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců, a dále měla být upravena podle § 21 zákona tak, aby odpovídala celkové výši úplaty za 48 měsíců, neboť smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena na dobu neurčitou.

96.         Z přehledu úhrad za období 11. 11. 2019 až 10. 11. 2020, tj. za 12 měsíců předcházejících dni uzavření smlouvy Liběšice, který má Úřad od obviněného k dispozici, Úřad zjistil, že obviněný v předmětném období vybranému dodavateli za poskytnutí strážních a recepčních služeb kumulativně (nikoliv pouze za poskytování služeb v objektu Liběšice) uhradil částku 4 870 805,22 Kč bez DPH. S ohledem na skutečnost, že byla Liběšice uzavřena na dobu neurčitou[16] je nezbytné – v souladu s pravidlem vymezeným v § 19 odst. 2 zákona – tuto částku vynásobit čtyřmi (tj. 4 870 805,22 * 4 = 19 483 220,88 Kč bez DPH), tj. dopočítat předpokládanou hodnotu veřejné zakázky Liběšice do období 48 měsíců.

97.         Jelikož předpokládaná hodnota veřejné zakázky Liběšice měla být stanovena ve výši 19 483 220,88 Kč bez DPH, nejednalo se o veřejnou zakázku malého rozsahu na služby ve smyslu § 27 písm. a) zákona. Vzhledem k tomu, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky Liběšice překračuje finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby stanoveného v § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády, který v době uzavření smlouvy Liběšice činil 5 494 000 Kč[17], jedná se tudíž o nadlimitní veřejnou zakázku ve smyslu § 25 zákona, která měla být zadávána v některém z v úvahu přicházejících druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona pro nadlimitní režim nebo jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 zákona. Není tedy pochyb o tom, že jednání obviněného naplňuje znak skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

98.         Úřad má za to, že – stejně jako v případě veřejné zakázky Velebudice i veřejné zakázky Údlice – mohl shora popsaný postup obviněného ovlivnit výběr dodavatele, přičemž v této souvislosti Úřad v plném rozsahu odkazuje na závěr uvedený v bodu 86. odůvodnění tohoto rozhodnutí, který je zcela jistě přiléhavý i ve vztahu k postupu obviněného v souvislosti s veřejnou zakázkou Liběšice, a Úřad jej proto na tomto místě z důvodu přehlednosti neuvádí. V souvislosti s veřejnou zakázkou Liběšice tedy došlo k naplnění rovněž tohoto znaku skutkové podstaty šetřeného přestupku.

99.         Uzavřením smlouvy Liběšice pak došlo k zadání veřejné zakázky Liběšice, čímž došlo k naplnění i posledního nutného znaku skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

K postupu obviněného jako pokračování v přestupku

100.     Na základě shora uvedeného Úřad uzavírá, že obviněný naplnil v souvislosti s uzavřením předmětných smluv, jejichž předmětem je zajištění strážních, resp. strážních a recepčních služeb v objektech spravovaných obviněným, všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Úřad, vycházeje z ustanovení § 7 zákona o přestupcích, posoudil shora popsané porušení zákona obviněným a dospěl k závěru, že postup obviněného naplňuje znaky pokračování v přestupku, k čemuž uvádí následující.

101.     Dle § 7 zákona o přestupcích se pokračováním v přestupku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Úřad v této souvislosti dodává, že aby Úřad mohl posoudit postup obviněného jako pokračování v přestupku, musí být všechny podmínky uvedené v § 7 přestupkového zákona splněny kumulativně, neboť každá z těchto podmínek tvoří nedílnou součást závěru o pokračování protiprávního jednání více útoky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 66/2011-74 ze dne 1. 3. 2012).

102.     První podmínkou je skutečnost, že musí jít o dílčí útoky naplňující skutkovou podstatu stejného přestupku. K tomu Úřad konstatuje, jak již bylo řečeno výše, že jednotlivé výše uvedené veřejné zakázky jsou veřejnými zakázkami, jejichž předpokládaná hodnota přesahuje limit stanovený pro veřejnou zakázku malého rozsahu na služby podle § 27 písm. a) zákona, z čehož plyne, že každou z těchto veřejných zakázek měl obviněný zadat postupem dle § 2 odst. 3 zákona, což však neučinil. Nezadání každé z dotčených veřejných zakázek v souladu se zákonem lze tedy považovat za jednotlivé dílčí útoky, které naplnily skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

103.     Druhou podmínkou je skutečnost, že tyto dílčí útoky musí být vedené jednotným záměrem. Úřad k pojmu jednotného záměru odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 49/2012-33 ze dne 15. 8. 2012, ve kterém je uvedeno, že „dle trestněprávní doktríny je rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu, jenž jej odlišuje od opakování trestného činu, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí aspoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru“. Dle Úřadu je zřejmé, že se v šetřeném případě obviněný dopouštěl přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona průběžně v období od 10. 3. 2020 do 11. 11. 2020. Obviněný přitom s ohledem k potřebě zajištění řádné správy svěřeného majetku, tj. s ohledem na předmět své činnosti, od počátku věděl, že bude strážní, resp. strážní a recepční služby v jím spravovaných objektech v rámci své činnosti potřebovat a že je bude pořizovat. Jeho jednotným záměrem tak bylo opakované, průběžné pořizování předmětných služeb za účelem zajištění vlastního řádného provozu v daných objektech (blíže viz výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí).

104.     Úřad konstatuje, že v šetřeném případě byla naplněna i třetí podmínka, tj. že jednotlivé dílčí útoky byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, neboť obviněný všechny dílčí útoky realizoval stejně, resp. podobně, tzn. že bez provedení zadávacího řízení či jiného v úvahu přicházejícího postupu dle zákona, když veřejné zakázky za účelem uzavření smluv na zajištění strážních, resp. strážních a recepčních služeb zadával jako veřejné zakázky malého rozsahu.

105.     K otázce naplnění čtvrté podmínky, tj. blízké časové souvislosti jednotlivých dílčích útoků, Úřad uvádí, že pojmem blízká časová souvislost se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud, např. v rozsudku č. j. 4 Ads 123/2013-23 ze dne 7. 2. 2014, ve kterém k blízké časové souvislosti mj. uvedl, že „odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ve věcech trestních, z níž vyplývá že pojem ,blízká časová souvislostʻ dosud nebyl judikaturou jednoznačně (např. v týdnech či měsících) vymezen. (…) Obecně přitom (z časového hlediska) platí, že čím delší je celková doba pokračující trestné činnosti, čím větší je počet dílčích útoků během ní spáchaných a čím vyšší je škoda způsobená obviněným na majetku poškozených, tím delší může být i doba mezi jednotlivými útoky, aniž by to bránilo závěru, že jde o pokračování v trestném činu“. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1314/2003). „V jiném rozhodnutí Nejvyšší soud uvedl: ,ani trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 ani nový trestní zákoník účinný od. 1. 1. 2010 nestanoví nějakou maximální časovou hranici mezi spácháním jednotlivých skutků naplňujících jinak tutéž skutkovou podstatu trestného činu, jejíž překročení by bránilo posouzení jednání pachatele jako trestného činu pokračujícího. Vzhledem k tomu, že je vyžadována »blízká« časová souvislost mezi jednotlivými útoky, půjde zpravidla o několik dnů či týdnů, výjimečně měsíců. Dovolateli lze přisvědčit potud, že stávající soudní praxe obecně vychází z toho, že zákonem požadovaná blízká časová souvislost bude zpravidla přerušena tam, kde pachatel na několik měsíců ustane v páchání trestné činnosti. Ani tento výklad však nelze aplikovat dogmaticky bez zřetele k okolnostem projednávaného případu. V každé konkrétní věci je totiž nutno zkoumat zejména to, v čem posuzovaná trestná činnost spočívala a další skutkové aspekty jejího spáchání.ʻ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1134/2010).“ Úřad k tomu konstatuje, že v šetřeném případě je blízká časová souvislost mezi jednotlivými dílčími útoky zřejmá, neboť tři šetřené veřejné zakázky byly zadány v období od 10. 3. 2020 do 11. 11. 2020, tj. v období 8 kalendářních měsíců.

106.     Pátou podmínkou je, že jednotlivé dílčí útoky musí být spojeny souvislostí v předmětu útoku. Úřad k tomu uvádí, že v šetřeném případě všechny dílčí útoky spáchané obviněným v období od 10. 3. 2020 do 11. 11. 2020 směřovaly proti stejnému zákonem chráněnému zájmu, kterým je zajištění řádné soutěže o veřejnou zakázku, resp. řádný výběr dodavatele v souladu se zákonem.

107.     S ohledem na výše uvedené Úřad uzavírá, že postup obviněného v šetřeném případě kumulativně naplnil všechny znaky pokračování v přestupku ve smyslu § 7 zákona o přestupcích. Vzhledem ke všemu shora uvedenému Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – k uložení pokuty

108.     Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu (pokračování v) přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Jedná se o pokračování v přestupku ve smyslu § 7 zákona o přestupcích, který je tvořen třemi dílčími útoky.

109.     Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení sankce nejprve zabýval tím, zda nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, a to především z hlediska posouzení promlčecí doby, neboť odpovědnost za přestupek zaniká jejím uplynutím.

110.     Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let.

111.     Podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet u pokračujícího přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.

112.     Ke spáchání pokračování v přestupku (k poslednímu dílčímu útoku) uvedenému ve výroku I.  tohoto rozhodnutí došlo tedy dne 11. 11. 2020, kdy obviněný uzavřel smlouvu Liběšice s vybraným dodavatelem. Řízení o přestupku pak bylo zahájeno dnem vydání příkazu, tj. 29. 4. 2025. Promlčecí doba se pak přerušila doručením příkazu, tj. zahájením řízení o přestupku. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávaným přestupkům, resp. pokračováním v přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávané přestupky, resp. projednávané pokračování v přestupku uplynutím promlčecí doby nezanikla.

113.     Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

114.     Úřad uvádí, že za pokračující přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 992 991,- Kč po zaokrouhlení (10 % z celkové ceny plnění pořízeného obviněným na základě smlouvy Velebudice, smlouvy Údlice a smlouvy Liběšice postupem mimo zadávací řízení souhrnně ve výši 9 929 911,14 Kč vč. DPH[18]).

115.     Podle § 37 písm. a), c), g) a i) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, k povaze činnosti obviněného a u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání, jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.

116.     Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, okolnostmi jeho spáchání a počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

117.     Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

118.     Obecně lze konstatovat, že za nejzávažnější stupeň intenzity porušení zákona je nutno považovat postup zadavatele spočívající v ignoraci ustanovení zákona a základních zásad, na nichž je tento zákon postaven, neboť takový postup zpravidla zcela vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků. Nezákonným zadáním veřejné zakázky mimo zadávací řízení dochází k vyloučení jednoho ze základních principů zadávání veřejných zakázek, jímž je zajištění otevřené hospodářské soutěže, která je základním předpokladem výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky a prostředkem k realizaci základních principů uvedených v § 6 zákona.

119.     V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě nedošlo k zákonem předvídanému postupu podle § 2 odst. 3 zákona spočívajícímu v zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování efektivní hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání veřejných prostředků, jelikož jak vyplývá z konstantní judikatury správních soudů či rozhodovací praxe Úřadu, prostřednictvím férové hospodářské soutěže je dosahováno cíle a smyslu právní úpravy veřejných zakázek, tedy efektivního vynakládání veřejných prostředků. Jinými slovy, jestliže je cílem zákona zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky a jestliže zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2008 sp. zn. 1 Afs 20/2008), je třeba jednání obviněného, který nepostupoval při poptávání předmětu plnění veřejné zakázky v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, označit (v šetřeném případě rovněž při zohlednění počtu jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku) za typově jedno z vůbec nejzávažnějších.

120.     Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku. Obviněný v daném případě nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů šetřených veřejných zakázek, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Přitom nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného ekonomicky výhodnější, a tudíž že došlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků.

121.     Jako polehčující okolnost Úřad zohlednil skutečnost, že obviněný zcela nevyloučil soutěžní prostředí, které je základním předpokladem efektivního vynakládání veřejných prostředků, když zajistil soutěž alespoň mezi třemi potenciálními dodavateli, jak vyplývá ze zápisů o posouzení a hodnocení nabídek.

122.     Úřad při stanovení výše pokuty v souladu s § 37 písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil, že k žádné části jednání, jímž byl přestupek spáchán, nedošlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.

123.     Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl též k době, která uplynula od spáchání pokračování v přestupku, neboť jak Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 123/2013 ze dne 9. 4. 2015 judikoval, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“ Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí uplynuly od spáchání posledního dílčího útoku pokračování v přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí více než 4 roky, zohlednil Úřad tuto skutečnost při zvažování výše pokuty ve prospěch obviněného.

124.     Jiné polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty, Úřad v šetřeném případě neshledal.

125.     Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, resp. pokračování v přestupku, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že »soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož „použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.“« Soud dále pokračuje tak, že »[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh „je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení“ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).« Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

126.     Úřad zjistil, resp. ověřil, že v právě projednávaném případě není pokračování v přestupku obviněného v souběhu s žádnými dalšími přestupky (správními delikty) obviněného. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad nemusel přikročit k analogickému uplatnění institutu souhrnného trestu.

127.     Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Podle účetních ukazatelů obviněného Úřad zjistil, že obviněný v roce 2025 hospodaří s celkovými výnosy ve výši cca 100 mil. Kč.^[19]Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).

128.     V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení pokuty. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.

129.     Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

130.     Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Liberci zřízený u České národní banky číslo 3754-27727461/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – k uložení úhrady nákladů řízení

131.     Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

132.     Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

133.     Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

134.     Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.

135.     Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

136.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2025000309.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

Mgr. Petr Prášek, advokát, Sámova 410/28, 101 00 Praha 10

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] V návětí smlouvy Velebudice je uvedeno, že tato byla uzavřena na základě otevřeného řízení na nadlimitní veřejnou zakázku. Jedná se o chybu v textu, jelikož ze sdělení obviněného a z předložené dokumentace (např. ze zápisu o posouzení a hodnocení nabídek) je zřejmé, že zakázka byla zadávána postupem mimo zadávací řízení jako veřejná zakázka malého rozsahu

[2] dtto

[3] Úřad pro úplnost uvádí, že dne 3. 4. 2025 nabyl účinnosti zákon č. 69/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Vzhledem k absenci přechodných ustanovení zákona č. 69/2025 Sb. týkajících se jednání předcházejících zahájení řízení i dohledu nad dodržováním zákona, postupuje Úřad při vyřizování předmětného podnětu i následně v tomto správním řízení již dle nového znění zákonné úpravy zákona o zadávání veřejných zakázek, a tedy rozhodné znění pro postup Úřadu je znění zákonné úpravy účinné od 3. 4. 2025. Pokud jde o novely zákona účinné od data uzavření předmětných smluv, pak Úřad pro úplnost upozorňuje zvláště na zákon č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dne 16. 7. 2023 a který nevylučuje použití i příslušných ustanovení zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, a to mj. i jeho ustanovení § 76. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, se pak odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější.

[4] Z veřejně dostupných zdrojů nicméně vyplývá, že poslední měsíc, ve kterém byly vybraným dodavatelem poskytovány strážní služby, byl říjen 2020 – pozn. Úřadu

[5] Jedná se o zjevnou chybu (přepis) obviněného, jelikož ze smlouvy vyplývá účinnost smlouvy od 19. 10. 2020

[6] V pozdějším znění účinném od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023 činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na služby pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona 5 610 000 Kč a ve znění účinném od 1. 1. 2024 činí 5 401 000 Kč.

[7] V pozdějším znění účinném od 3. 4. 2025 byla částka pro dodávky a služby navýšena na 3 000 000 Kč.  

[8] Pozn. Úřadu: V případě veřejné zakázky malého rozsahu by zadavatel měl stanovit předpokládanou hodnotu poprvé ve fázi rozhodování o zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, a poté opětovně, z důvodu ověření svého postupu, při (před) uzavřením smlouvy, neboť i k tomuto okamžiku musí být plnění „ohodnoceno“ v souladu s limity pro veřejnou zakázku malého rozsahu.

[9] ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 19 [Předpokládaná hodnota veřejných zakázek pravidelné povahy]. In: ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022. Systém Beck – online

[10] Např. „Smlouva o recepční služby v objektu AB Velebudice Most č. 25/2018“ ze dne 25. 6. 2018 (dále jen „smlouva Velebudice z roku 2018“), dále pak „Smlouva Provoz vjezdové vrátnice Velebudice“ ze dne 25. 6. 2018, „Smlouva o zabezpečení ostrahy v areálu infekčního oddělení nemocnice Most“ ze dne 2. 1. 2017 atd.

[11] Dle obchodního rejstříku předmět činnosti obviněného spočívá mj. v „[p]rovádění veškerých úkonů souvisejících se správou majetku Ústeckého kraje, který není předán k hospodaření jiné příspěvkové organizaci, včetně majetku v Průmyslové zóně TRIANGLE, vyjma nemovitostí využívaných pro vlastní činnost Krajského úřadu Ústeckého kraje“.

[12] Viz např. smlouva Velebudice z roku 2018“, jejímž předmětem je plnění „recepční služb[y] od 6.00 do 22.00hod. v objektu AB Velebudice. Monitorink příchozích do budovy, odemykání a zamykání, vydávání klíčů(,) poskytování informací příchozím. Průběžné kontroly budovy“. Z uvedeného je zřejmé, že předmět plnění smlouvy Velebudice z roku 2018 je totožný jako v případě smlouvy Velebudice uzavřené v roce 2020, ačkoliv dle obviněného předmětem první smlouvy mělo být zajištění pouze recepčních služeb, kdežto v případě druhé smlouvy pak předmětem bylo zajištění jak recepčních, tak strážních služeb. Je tedy zřejmé, že ačkoliv obviněný zmiňuje recepční služby, tyto zahrnují rovněž strážní služby.

[13] Dle komentářové literatury vztahující se k § 19 zákona lze konstatovat, že „jde-li o podlimitní veřejné zakázky či VZMR, komentované ustanovení je dle názoru autorů komentáře třeba odlišit od § 18. Bude-li se jednat o veřejnou zakázku pravidelné povahy, bude mít přednost (bude relevantní) komentované ustanovení před § 18.“ (Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022. Systém Beck – online).

[14] Ve smlouvě bylo stanoveno, že ta se uzavírá na dobu určitou 1 měsíc, přičemž pokud nedojde k vypovězení smlouvy, tato se automaticky prodlužuje za stejných podmínek o další jeden měsíc (tzv. automatická prolongace). Vzhledem k tomu, že ve smlouvě není exaktně vymezena doba trvání smlouvy, je nezbytné na ni pohlížet tak, jako by byla uzavřena na dobu neurčitou.

[15] Přičemž překračuje i později stanovenou (navýšenou) hodnotu pro určení nadlimitní veřejné zakázky, tj. 5 610 000 Kč – pozn. Úřadu

[16] Srov. např. rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-32645/2022/162 ze dne 30. 9. 2022

[17] Přičemž překračuje i později stanovenou (navýšenou) hodnotu pro určení nadlimitní veřejné zakázky, tj. 5 610 000 Kč – pozn. Úřadu

[18] Úřad uvádí, že celková hodnota plnění je součtem hodnot plnění z jednotlivých smluv za celou dobu jejich trvání. Při výpočtu hodnot plnění z jednotlivých smluv Úřad vycházel z obviněným zaslaného přehledu úhrad za rok 2020, dále pak ze zaslaných faktur za rok 2021 a pro roky 2022 a 2023, k nimž Úřad nedisponuje žádnými podklady od obviněného z důvodu jejich předání Policii České republiky, rovněž z vlastního výpočtu vycházejícího ze smluvních ujednání týkajících se rozsahu obviněným požadovaných služeb a hodinové sazby. Úřad v podrobnostech odkazuje na tabulku s výpočtem, která je součástí správního spisu vedeného v této věci

[19] Dostupné na https://krajskamajetkova.cz/wp-content/uploads/2025/01/Rozpocet-2025.pdf