číslo jednací: 48406/2025/500
spisová značka: S0799/2025/VZ

• Instance: I.
• Věc: Dodávky vodoinstalačních prací pro areál společnosti Veletrhy Brno, a.s.
• Účastníci:
  1. Veletrhy Brno, a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.; § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2025
• Datum nabytí právní moci: 30. 12. 2025

Spisová značka:  ÚOHS-S0799/2025/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-48406/2025/500

Brno 10. 12. 2025

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 24. 10. 2025, jehož účastníkem je

• obviněný – Veletrhy Brno, a.s., IČO 25582518, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 26. 11. 2024 společností MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) cit. zákona obviněným v souvislosti s pořízením plnění na základě smlouvy na „Dodávky vodoinstalačních prací pro areál společnosti Veletrhy Brno, a.s.“ uzavřené dne 25. 11. 2024 se společností INSEBO spol. s r.o., IČO 18827942, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Veletrhy Brno, a.s., IČO 25582518, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 2 odst. 3 cit. zákona, když plnění dodaná na základě smlouvy „Dodávky vodoinstalačních prací pro areál společnosti Veletrhy Brno, a.s.“ nezadal v některém z druhů zadávacích řízení dle § 3 cit. zákona nebo jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 cit. zákona, ačkoli byl při poptávání předmětného plnění v pozici veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) cit. zákona a jednalo se o veřejnou zakázku ve smyslu § 2 odst. 1 cit. zákona, jejíž předpokládaná hodnota převyšuje limit pro veřejnou zakázku malého rozsahu dle § 27 cit. zákona,přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele, a dne 25. 11. 2024 uzavřel se společností INSEBO spol. s r.o., IČO 18827942, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno, smlouvu na veřejnou zakázku.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Veletrhy Brno, a.s., IČO 25582518, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 200 000,- Kč (dvě stě tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Veletrhy Brno, a.s., IČO 25582518, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 2 500,- Kč (dva tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.               SMLOUVA NA „DODÁVKY VODOINSTALAČNÍCH PRACÍ PRO AREÁL SPOLEČNOSTI VELETRHY BRNO, A.S.“

1.             Obviněný – Veletrhy Brno, a.s., IČO 25582518, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 26. 11. 2024 společností MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno (dále jen „zadavatel“ nebo „obviněný“) – uzavřel se společností INSEBO spol. s r.o., IČO 18827942, se sídlem Výstaviště 405/1, 603 00 Brno (dále jen „společnost INSEBO“), dne 25. 11. 2024 smlouvu na „Dodávky vodoinstalačních prací pro areál společnosti Veletrhy Brno, a.s.“ (dále jen „Smlouva“ a „veřejná zakázka“).

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

2.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem a rovněž nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle zákona, obdržel dne 21. 11. 2024 podnět týkající se postupu obviněného v souvislosti s pořízením plnění na základě Smlouvy.

3.             Úřad přípisem ze dne 22. 11. 2024 vyzval obviněného k zaslání dokumentace související s veřejnou zakázkou a současně požádal obviněného o vyjádření k obdrženému podnětu.

4.             Dne 5. 12. 2024 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne a dokumentaci související s veřejnou zakázkou.

Vyjádření obviněného ze dne 5. 12. 2024

5.             Obviněný předně akcentuje, že není veřejným zadavatelem dle zákona, výběrová řízení jsou vypisována dle interní směrnice obviněného a neřídí se postupy stanovenými zákonem, pročež Úřad není oprávněn postup obviněného (vyjma posouzení, zda obviněný je/není veřejným zadavatelem) v jakémkoli rozsahu přezkoumávat.

6.             Ve vztahu k pořádání veletržních a obdobných akcí obviněný s odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C-223/99 a C-260/99 ze dne 10. 5. 2001 uvádí, že „veřejným zadavatelem v oblasti pořádání veletrhů není právnická osoba:

a)             jejímž předmětem je provozování činností souvisejících s pořádáním veletrhů, výstavy a jiné podobné iniciativy,

b)             která je nezisková, ale je spravována podle kritérií výkonu, účinnosti a hospodárnosti, a

c)             která působí v konkurenčním prostředí.“.

7.             K tomu obviněný dodává, že naplnění těchto kritérií je nutno zkoumat k okamžiku zadání veřejné zakázky; činnost vykonávaná subjektem v době jeho založení či poté, co byla zakázka zadána, není podstatná. „Činnost subjektu musí být zároveň zkoumána pro stránce materiální, nikoliv po stránce formální; je tedy třeba vycházet ze skutečné činnosti subjektu a jeho postavení v hospodářských vztazích a na relevantním trhu, a nikoliv vycházet pouze z formálních dokumentů.“

8.             Obviněný dále uvádí, že činnosti (pořádání veletrhů, pronájem veletržních a kancelářských prostor, realizace veletržních expozic) vykonává v plně konkurenčním prostředí, přičemž z již zmíněného rozsudku SDEU ve věci C-223/99 a C-260/99 ze dne 10. 5. 2001 se podává, že „pokud je veletržní činnost formálně orientována na veřejný zájem, je třeba zkoumat její obchodní povahu. Konkurenční prostředí bylo potvrzeno i rozhodnutím italského Nejvyššího správního soudu (Il Consiglio di Stato) ze dne 9. 6. 2008, č. 2764/2008, který označil veletržní činnost za komerční, protože jejím hlavním cílem je propagace a prodej zboží či služeb. Zadavatel usiluje o zajištění nových zákazníků a maximální zisk z pořádaných akcí. Tím se chová jako jakýkoliv jiný subjekt působící na konkurenčním trhu.“. Aktivity obviněného konkurují mezinárodním veletrhům ve městech Hannover, Frankfurt, Milán, Barcelona či tuzemské veletržní společnosti v Praze. Obdobně obviněný konkuruje lokálním poskytovatelům kancelářských a průmyslových prostor.

9.             Veškeré aktivity obviněného „byly dosud zaměřeny výlučně na ekonomická hlediska. Důkazem jsou jeho pozitivní ekonomické výsledky, orientace na tržní principy a absence finanční podpory ze strany statutárního města Brna (jediného akcionáře) nebo jiných veřejných zdrojů mimo obecně dostupné dotační programy. Zadavatel rovněž nese plná ekonomická rizika, přičemž statutární město Brno (jakožto jediný akcionář) by v případě finančních obtíží nezasáhlo nad rámec práv běžného akcionáře.“.

10.         Obviněný shrnuje, že jeho činnost „má průmyslovou nebo obchodní povahu. Zadavatel působí na konkurenčním trhu, orientuje se na zisk a nese plná ekonomická rizika. Jeho financování není závislé na veřejných prostředcích mimo obecně dostupné dotační nástroje. Tyto skutečnosti potvrzují, že první podmínka definice veřejného zadavatele dle § 4 odst. 1 písm. e) ZZVZ není splněna, a proto zadavatel není veřejným zadavatelem podle ZZVZ.“.

Další průběh šetření podnětu

11.         Přípisem ze dne 7. 8. 2025 Úřad požádal obviněného o zaslání sdělení (doloženého relevantními podklady – např. fakturami) výše doposud vynaložených finančních prostředků, které obviněný uhradil společnosti INSEBO za plnění poskytnuté na základě Smlouvy.

12.         Dne 13. 8. 2025 obdržel Úřad požadované sdělení obviněného z téhož dne, v němž obviněný uvedl, že na základě Smlouvy byly doposud vynaloženy finanční prostředky ve výši 1 596 561,20 Kč bez DPH.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

13.         Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí spisu v této věci vedeného, Úřad dospěl k závěru, že obviněný nepostupoval v souvislosti s pořízením plnění na základě Smlouvy v souladu se zákonem, a proto dne 24. 10. 2025 vydal podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), příkaz sp. zn. ÚOHS-S0799/2025/VZ, č. j. ÚOHS-41538/2025/500 z téhož dne (dále jen „příkaz“), jímž rozhodl

• ve výroku I. příkazu, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když plnění dodaná na základě Smlouvy nezadal v některém z druhů zadávacích řízení dle § 3 zákona nebo jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 zákona, ačkoli byl při poptávání předmětného plnění v pozici veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona a jednalo se o veřejnou zakázku ve smyslu § 2 odst. 1 zákona, jejíž předpokládaná hodnota převyšuje limit pro veřejnou zakázku malého rozsahu dle § 27 zákona, přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr dodavatele, a dne 25. 11. 2024 uzavřel se společností INSEBO smlouvu na veřejnou zakázku,
• ve výroku II. příkazu podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona o uložení pokuty ve výši 200 000,- Kč obviněnému za spáchání přestupku dle výroku I. příkazu.

14.         Dnem 24. 10. 2025, kdy byl příkaz rovněž doručen obviněnému, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno předmětné správní řízení. Účastníkem řízení o přestupku je podle § 68 písm. a) zákona o přestupcích obviněný.

15.         Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 3. 11. 2025 odpor z téhož dne.

Odpor obviněného ze dne 3. 11. 2025

16.         Obviněný se neztotožňuje se závěry Úřadu vyslovenými v příkazu ohledně postavení obviněného (v době uzavření Smlouvy) jakožto veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona, neboť „členství obviněného v době uzavření smlouvy v koncernu SMB nemůže vést k naplnění podmínky dle § 4 odst. 1 písm. e) bodu 1 ZZVZ, ale je pouze naplněním podmínky dle § 4 odst. 1 písm. e) bodu 2 ZZVZ. Koncernové pokyny jsou ‚pouze‘ další formou ovládání (což je ale podmínka dle § 4 odst. 1 písm. e) bod 2 ZZVZ) a nemohou ovlivňovat to, na základě jakých hledisek se obviněný při výkonu své činnosti rozhoduje, protože toto není v souladu s jeho vlastními stanovami.“. Obviněný je tak názoru, že Úřad ztotožňuje podmínky dle dotčeného ustanovení zákona.

17.         Obviněný dále poukazuje zejména na skutečnost, že nastane-li kolize mezi zájmy obviněného a zájmy koncernu statutárního města Brna, bude mít dle stanov obviněného přednost zájem prospěšný toliko pro obviněného; v případě koncernových pokynů se obviněný rozhoduje na základě svých hospodářských zájmů, tzn. přijetí koncernového pokynu rozporného s hospodářskými zájmy obviněného stanovy nepřipouští.

18.         Obviněný též uvádí, že statutární město Brno sice může uplatňovat svůj vliv i prostřednictvím členství obviněného v koncernu statutárního města Brna, „nicméně toto nemá vliv na výkon činnosti (rozhodování se dle ekonomických hledisek, tedy hospodářských zájmů obviněného – viz výše). Za obviněného totiž jedná a jeho obchodní vedení společnosti je svěřeno příslušnému statutárnímu orgánu (tj. představenstvu), které dále navenek projevuje jeho vůli. SMB tedy může v obviněném uplatňovat svůj vliv, a to volbou statutárního orgánu, úpravou zakladatelsko právních dokumentů (stanov) a prostřednictvím koncernových pokynů[,] o jejichž realizac[i] ale rozhoduje statutární orgán obviněného, který je povinen jednat s péčí řádného hospodáře a v souladu se stanovami.“.

19.         Obviněný je rovněž názoru, že závěry Úřadu jsou v rozporu s rozhodnutím předsedy Úřadu ve věci sp. zn. ÚOHS-R0013/2025/VZ, v němž bylo konstatováno, že „[p]ro závěr o neobchodní povaze činností obviněného tak není rozhodující pouhý fakt, že dostává závazné koncernové pokyny, ale to, že jeho stanovy připouštějí, aby je dostával za účelem uspokojení potřeb veřejného zájmu, který může převážit nad jeho vlastním zájmem soukromým, a to na náklady jiného veřejného zadavatele.“. Dle obviněného ale jeho stanovy „nepřipouští, aby realizoval koncernové pokyny za účelem uspokojení potřeb veřejného zájmu, které jsou v rozporu s jeho vlastními hospodářskými zájmy (viz výše).“.

20.         Obviněný na závěr upozorňuje, že se Úřad v příkazu nezabýval tím, zda obviněný naplňuje podmínku dle § 4 odst. 1 písm. e) bodu 1. zákona i materiálně, ale řešil pouze formální stránku.

21.         Obviněný navrhuje, aby Úřad správní řízení zastavil dle § 257 písm. f) zákona.

Další průběh správního řízení

22.         Usnesením ze dne 5. 11. 2025 určil Úřad obviněnému lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

23.         Dne 19. 11. 2025 obdržel Úřad sdělení obviněného z téhož dne, v němž obviněný setrvává na již dříve uvedeném.

24.         Usnesením ze dne 20. 11. 2025 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

25.         Dne 27. 11. 2025 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne k podkladům rozhodnutí, v němž obviněný setrvává na tom, že není veřejným zadavatelem dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona. Jelikož obviněný argumentuje již dříve zmíněným, Úřad již danou argumentaci pro přehlednost opětovně neuvádí.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

26.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace pořízené v souvislosti s veřejnou zakázkou, vyjádření obviněného a při zohlednění příslušné judikatury rozhodl o spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona obviněným.

27.         Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

28.         Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Pro účely tohoto zákona se za smlouvu považuje také zápis mezi organizačními složkami státu podle zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, pokud je jeho předmětem úplatné poskytování dodávek, služeb nebo stavebních prací. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12 zákona, § 155, 156, 189 a 190 zákona.

29.         Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

30.         Podle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí

a)             zjednodušené podlimitní řízení,

b)             otevřené řízení,

c)             užší řízení,

d)             jednací řízení s uveřejněním,

e)             jednací řízení bez uveřejnění,

f)              řízení se soutěžním dialogem,

g)             řízení o inovačním partnerství,

h)             koncesní řízení, nebo

i)               řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

31.         Podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

32.         Podle § 5 zákona se dodavatelem pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která nabízí poskytnutí dodávek, služeb nebo stavebních prací, nebo více těchto osob společně. Za dodavatele se považuje i pobočka závodu; v takovém případě se za sídlo dodavatele považuje sídlo pobočky závodu.

33.         Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

34.         Podle § 27 zákona veřejnou zakázkou malého rozsahu je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky^[1]

a)             na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč, nebo

b)             na stavební práce částce 6 000 000 Kč.

35.         Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté s výjimkou soutěže o návrh, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele, a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.

Zjištěné skutečnosti

Postup obviněného v souvislosti s veřejnou zakázkou

36.         Dne 24. 9. 2024 uveřejnil obviněný na profilu zadavatele^[2] zadávací podmínky veřejné zakázky, v jejichž čl. 11.5. „Popis předmětu zadávané zakázky“ uvedl, že „[p]ředmětem zadávané zakázky je realizace vodoinstalačních prací v areálu BVV podle SPECIFIKACE.

Jednotlivé objednávky budou zadavatelem zadávány v online v objednávkovém systému BVV, do kterého zadává objednávky přímo vystavovatel nebo asistentka BVV. Pro akce, které nemají k dispozici objednávkový blok (meziveletržní akce, koncerty apod.) bude prováděna realizace vodoinstalačních prací na základě samostatné písemné objednávky zadavatele.

Realizace zadavatelem objednaných vodoinstalačních prací bude prováděna vždy před zahájením montáže dané veletržní/meziveletržní akce (v návaznosti na uvolnění výstavních ploch z předcházející akce) příp. bezprostředně po zahájení montáže. Termín realizace objednaných vodoinstalačních prací se bude vždy řídit organizačními pokyny akce.

Dodavatel dále musí garantovat kapacitní pokrytí všech objednávek vodoinstalačních prací, a to až do prvního dne veletrhu do 12⁰⁰ hodin.

Součástí vodoinstalačních prací bude rovněž jejich údržba na svěřených objektech zadavatele a provádění jejich servisu v době příprav a v průběhu pořádaných veletržních/meziveletržních akcí.“.

37.         V čl. 11.3. „Předpokládaná doba plnění zadávané zakázky“ zadávacích podmínek obviněný stanovil, že předpokládané zahájení plnění je od 1. 1. 2025, přičemž obviněný „předpokládá uzavření SMLOUVY na dobu neurčitou, s výpovědní lhůtou ve SMLOUVĚ sjednanou.“.

38.         Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky obviněný stanovil dle čl. 11.4. „Klasifikace a předpokládaná hodnota zadávané zakázky“ ve výši 4 mil. Kč bez DPH/rok.

39.         Obviněný obdržel nabídku společnosti INSEBO, s níž dne 25. 11. 2024 uzavřel Smlouvu.

Stanovy obviněného

40.         V čl. I) „Založení, vznik, trvání akciové společnosti, účastenství v koncernovém uspořádání a účel společnosti“ odst. 4 Stanov obviněného (v úplném znění k 15. 10. 2024) ze dne 4. 11. 2024 (dále jen „Stanovy“) je uvedeno, že „[s]polečnost se podrobila ve smyslu ustanovení § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen ‚Zákon o obchodních korporacích‘), v postavení řízené osoby jednotnému řízení řídící osoby, kterou je statutární město Brno, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno, IČO: 44992785, (dále jen pro účely těchto stanov ‚Koncern SMB‘) a účastní se tak společně s jinými statutárním městem Brnem řízenými osobami svojí činností na naplňování koncernových zájmů Koncernu SMB, avšak jen v tom rozsahu, jaký odpovídá jejímu předmětu podnikání.“.

41.         V odst. 5 téhož článku Stanov je dále uvedeno: „Tyto stanovy je třeba vykládat v mezích předmětu podnikání společnosti též v kontextu dokumentu ‚Deklarace koncernu statutárního města Brna‘, v platném znění, se kterým vyslovilo Zastupitelstvo města Brna předchozí souhlas na jeho zasedání Z7/31, konaném dne 5. 9. 2017, pod bodem 8, a který schválila Rada města Brna na její schůzi R7/134, konané dne 26. 9. 2017 (dále jen „Deklarace koncernu‘). Deklarace koncernu je souhrnem pravidel fungování Koncernu SMB. Řídící osobou Koncernu SMB dle Deklarace koncernu je statutární město Brno. Koncernovým pokynem se rozumí pokyn řídící osoby dle čl. 4 Deklarace koncernu (v těchto stanovách též jen ‚Koncernový pokyn‘), přičemž se má za to, že Koncernový pokyn vydaný v souladu s Deklarací koncernu je v zájmu řídící osoby či člena Koncernu SMB. Pro účely těchto stanov se Deklarace koncernu považuje mj. za stanovení podoby Koncernového pokynu, včetně specifikace předpokládaného způsobu náhrady případné újmy vzniklé společnosti v souvislosti s Koncernovým pokynem.“

42.         Dle odst. 6 téhož článku Stanov je obviněný „členem Koncernu SMB.“.

43.         Odst. 7 téhož článku Stanov pak stanoví, že „[s]polečnost je založena za účelem podnikání. Při svém podnikání dbá společnost koncernových zájmů tam, kde to není v rozporu s předmětem jejího podnikání a se zájmy prospěšnými výlučně pro společnost. Tam, kde se dostane do kolize zájem prospěšný toliko pro společnost (např. zájem na dosažení vyššího zisku společnosti či zájem na zlepšení hospodářského postavení společnosti na relevantním trhu) se zájmem veřejně prospěšným, bude mít přednost zájem prospěšný toliko pro společnost, tedy uspokojování koncernových zájmů se děje výhradně prostřednictvím podnikatelské činnosti společnosti a v přímé souvislosti s ní. Společnost spolupracuje s jednotlivými členy Koncernu SMB, avšak každá taková spolupráce je podřízena primárně zájmům společnosti.“.

44.         Dle čl. V) „Předmět podnikání a činnosti“ odst. 3 Stanov „[p]ředmětem činnosti společnosti jsou zejména činnosti v oblasti sportu, kultury, občanské společnosti, životního prostředí, zdraví a zdravého životního stylu a charity, a dále:

a)             správa vlastního majetku,

b)             naplňování zájmů Koncernu SMB dle čl. I. odst. 7 a čl. XIX. odst. 2 a 3 těchto stanov dle Koncernových pokynů při naplňování a zachovávání zájmů společnosti.“.

45.         Dle čl. IX) „Orgány společnosti“ odst. 3 Stanov „[s]tatutární město Brno jako jediný akcionář společnosti vykonává působnost valné hromady podle ust. § 12 Zákona o obchodních korporacích.“.

46.         V čl. XIX) „Oddělitelnost a výklad obsahu stanov“ odst. 2 Stanov je uvedeno, že „[v] případě kolize zájmů prospěšných toliko pro společnost a zájmů veřejných mají při výkladu těchto stanov přednost zájmy prospěšné pro společnost, tedy soukromé zájmy společnosti s ohledem na její předmět podnikání.“.

47.         V odst. 3 téhož článku Stanov je dále stanoveno, že „[t]yto stanovy musí být vykládány vždy v zájmu soukromoprávního statutu společnosti.“.

Deklarace koncernu statutárního města Brna

48.         V čl. 1 „Účel Deklarace a společný koncernový zájem“ odst. 1.1. Deklarace koncernu statutárního města Brna, ve znění Dodatku č. 5 ze dne 5. 8. 2024 (dále jen „Koncern SMB“ a „Deklarace“), je uvedeno, že Deklarace „byla přijata v souladu s právní úpravou podnikatelských seskupení obsaženou v ustanoveních § 71 a následujících ZOK Radou města Brna, v návaznosti na vyjádření předchozího souhlasu Zastupitelstva města Brna, s ohledem na:

a)             potřebu transparentního a koordinovaného řízení Koncernu SMB ve vybraných oblastech;

b)             nutnost zajistit vzájemnou informovanost a spolupráci členů Koncernu SMB o otázkách financování, jakož i zajistit informovanost veřejnosti o existenci a struktuře Koncernu SMB, o rámcových cílech rozvoje Koncernu SMB jako celku i rozvoje jednotlivých řízených osob a o naplňování těchto cílů;

c)             potřebu předcházet újmě, jež potenciálně hrozí v podnikatelském seskupení v důsledku ovlivňování ovlivněných osob osobami vlivnými, a nutnost případně takovou újmu nahradit v souladu s právními předpisy;

d)             potřebu prosazovat účel existence členů Koncernu SMB, definovaný mj. jako péče o všestranný rozvoj svého území a o potřeby občanů SMB; a

e)             snahu o efektivní využití výhod, jež příslušnost ke Koncernu SMB přináší jeho jednotlivým členům

(dále jen ‚Koncernové zájmy‘).“.

49.         Odst. 1.3. téhož článku Deklarace stanoví, že „[p]odpisem Deklarace je uzavřena vícestranná smlouva, jejímiž účastníky jsou SMB a všechny řízené osoby, jež Deklaraci podepsaly. Členové Koncernu SMB se zavazují dodržovat povinnosti v Deklaraci stanovené.“.

50.         V odst. 1.4. téhož článku Deklarace se uvádí, že „[v]ýznamnými složkami či činnostmi podnikání ve smyslu ustanovení § 79 odst. 2 ZOK, jichž se týká koordinace a koncepční řízení v rámci Koncernu SMB, jsou

• Auditing
• Controlling, reporting a datová politika
• Investiční činnost
• Nákup a prodej zboží a služeb, realizace stavebních prací
• Řízení bezpečnosti
• Řízení financování a dividendová politika
• Řízení hmotných a nehmotných aktiv
• Řízení ICT
• Řízení lidských zdrojů
• Řízení společenské odpovědnosti
• Řízení udržitelného a environmentálně udržitelného rozvoje
• Řízení využívání surovinových zdrojů a energetická bezpečnost
• Řízení public relations
• Sdílení zdrojů a služeb“

51.         V odst. 1.5. téhož článku Deklarace je dále stanoveno, že „[p]odpisem Deklarace se řízené osoby Koncernu SMB zavazují, že budou plnit cíle stanovené průběžně aktualizovanou verzí dokumentu přijatého ze strany SMB a nazvaného Vlastnická politika Koncernu SMB, jakož i dodržovat zásady v uvedeném dokumentu stanovené, a dále že budou plnit cíle a povinnosti vůči Koncernovému výboru obsažené ve Statutu Koncernového výboru a Podvýborů.“.

52.         Dle čl. 4 „Koncernový pokyn a další nástroje řízení“ odst. 4.1. Deklarace je Koncern SMB „řízen prostřednictvím doporučení, stanovisek, vyjádření a závazných rozhodnutí schvalovaných a vydávaných řídící osobou a dále prostřednictvím koncernových pokynů vydávaných řídící osobou ve smyslu ustanovení § 81 odst. 1 ZOK. Doporučení, stanoviska, vyjádření, závazná rozhodnutí a koncernové pokyny jsou vydávány, respektive schvalovány usnesením RMB, a tvoří vždy přílohu daného usnesení RMB. Koncernové pokyny budou vydávány na základě usnesení Rady města Brna.“.

53.         Odst. 4.7. téhož článku Deklarace dále stanoví, že „[k]oncernový pokyn musí být v souladu s právními předpisy a stanovami řízených osob a musí kumulativně obsahovat následující náležitosti:

a)             označení, že se jedná o koncernový pokyn podle Deklarace;

b)             identifikace řízených osob, jimž je určen, nebo uvedení, že je určen všem řízeným osobám v Koncernu SMB;

c)             specifikace právního či jiného jednání, které se od řízených osob vyžaduje;

d)             specifikace časového rámce, v němž má být požadované právní či jiné jednání jednotlivými členy Koncernu SMB uskutečněno;

e)             alespoň rámcová specifikace Koncernového zájmu, k jehož prosazování má realizace pokynu sloužit;

f)              popis případné újmy a alespoň rámcová specifikace výše újmy, je-li možné ji uvést, jež může jednotlivým členům Koncernu SMB v důsledku realizace koncernového pokynu vzniknout, jakož i sdělení, zda se vznik újmy předpokládá či nikoli;

g)             vymezení předpokládaného způsobu vyrovnání případné újmy v rámci Koncernu SMB včetně určení osob, jimž újma případně vznikne;

h)             specifikace osob, které mají případnou újmu vyrovnat přiměřeným protiplněním nebo jinými prokazatelnými výhodami plynoucími z členství v Koncernu SMB, včetně specifikace časového rámce obdržení takového protiplnění nebo jiných výhod;

i)               specifikace usnesení, kterým s udělením koncernového pokynu vyslovilo předchozí souhlas ZMB, pokud se předchozí souhlas ZMB vyžaduje dle odst. 4.3. Deklarace.“.

54.         Odst. 4.9. téhož článku Deklarace uvádí, že „[v]znik újmy a její vyrovnání se posuzují v souladu s příslušnými ustanoveními právních předpisů. Za vyrovnání případné újmy v souladu s ustanovením § 72 odst. 2 ZOK odpovídá řídící osoba. Řídící osoba je oprávněna přihlédnout k nedodržování povinností stanovených Deklarací ze strany řízených osob, a to k neplnění koncernových pokynů vydaných v souladu s článkem 4 Deklarace řádně a včas a k nedodržování informačních povinností dle odst. 5.3. a odst. 5.4. Deklarace, a zohlednit tato porušení povinností zejména při stanovení výše přiměřené náhrady újmy.“.

55.         Dle odst. 4.10. téhož článku Deklarace „[v] případě nevykonání koncernového pokynu ze strany řízené osoby, může řídící osoba či jiná řízená osoba současně požadovat od řízené osoby, která koncernový pokyn nevykonala, náhradu újmy, která jim vznikla v příčinné souvislosti s nevykonáním koncernového pokynu.“.

56.         Dle odst. 4.11. téhož článku Deklarace „[v]šichni členové Koncernu SMB se zavazují vzájemně spolupracovat při plnění koncernových pokynů.“.

57.         V čl. 9 „Zásady jednotných politik Koncernu SMB“ odst. 9.4 Deklarace je uvedeno, že „[c]ílem investiční politiky je zajistit jednotné řízení investic řízených osob tak, aby investiční činnost řízených osob byla zejména efektivní, lépe se využívaly disponibilní zdroje řízených osob, snížila se finanční zátěž rozpočtu SMB, zvýšila se návratnost investic, zabezpečil se dostatek zdrojů na zajištění běžného provozu řízených osob, optimalizovalo se využití volných finančních prostředků a konečně, aby SMB jako řídící osoba mohla realizovat své investice za účelem naplňování Koncernových zájmů v rámci jednotné politiky Koncernu SMB.“.

58.         Dle odst. 9.5. téhož článku Deklarace „[c]ílem politiky v oblasti nákupu a prodeje je možnost využití společného nákupu, tj. ve své podstatě půjde o realizaci úspor z rozsahu. Lze se zároveň zasadit (za podmínek zachování spravedlivých podmínek pro všechny členy Koncernu SMB a právních předpisů) o to, aby řízené osoby při výběru dodavatelů preferovaly ostatní členy Koncernu SMB. Politika v oblasti realizace stavebních prací se zaměřuje na všestranný rozvoj území i potřeby občanů tak, aby byla zajištěna veškerá občanská vybavenost a zajištěna výstavba strategicky významných projektů v rámci SMB a jeho okolí za využití synergických vazeb působících v rámci Koncernu SMB. Přínosem pro Koncern SMB bude možnost efektivnějšího rozložení pracovního aparátu a nákupu k zajištění dodávek a služeb pro výstavbu nezbytných, a to jak v rámci členů Koncernu SMB, tak mimo něj.“.

59.         Dle odst. 9.7. téhož článku Deklarace „[c]ílem finanční politiky je zajistit řídící osobě vliv nad řízením financí v Koncernu SMB tak, aby řízené osoby společně s řídící osobou v oblasti politiky financování vzájemně spolupracovaly na rozložení dluhového zatížení v rámci Koncernu SMB s cílem zajistit, aby (i) celkové náklady na finanční zdroje Koncernu SMB byly co nejnižší, (ii) došlo k optimálnímu využití zdrojů dostupných v rámci Koncernu SMB prostřednictvím tzv. cash-poolingu, (iii) při sjednávání externího financování byla koordinována vyjednávací pozice členů Koncernu SMB vůči potenciálním věřitelům a (iv) docházelo k využívání a zhodnocení volných finančních zdrojů v rámci Koncernu SMB, a to za podmínky, že tyto zdroje jim budou poskytovány za lepších nebo alespoň obdobných podmínek, které v místě a v čase odpovídají podmínkám finančního trhu. Plnění tohoto odstavce nesmí přivodit žádné řízené osobě Koncernu SMB úpadek ani jiným závažným způsobem ohrozit její finanční stabilitu.“.

60.         Dle odst. 9.8. téhož článku Deklarace „[c]ílem dividendové politiky je zajistit jak stabilní financování činností, obnovy majetku a rozvojových potřeb členů Koncernu SMB, tak i stabilní příjem řídící osoby, a to zejména podílem na vytvořeném zisku z obchodních činností řízených osob.“.

61.         Dle odst. 9.9. téhož článku Deklarace „[c]ílem majetkové politiky je zajistit optimalizaci majetku řízených osob potřebného pro výkon hlavních činností jednotlivých řízených osob, jeho údržbu a obnovu tak, aby byl využíván s maximální efektivitou a byly minimalizovány náklady na jeho údržbu a provoz. Dále je cílem majetkové politiky zajistit možnost majetkových dispozic s hmotným i nehmotným majetkem řízených osob za účelem jejich využití pro přípravu a/nebo realizaci strategických projektů v rámci SMB v případech, kdy je daný majetek řízené osoby pro přípravu a/nebo realizaci takového projektu nezbytný, byť by byl projekt realizován jinou řízenou osobou či řídící osobou, či byl majetek nezbytný pro zajištění protihodnoty třetí osobě za účelem nabytí majetku, práv či jiných hodnot třetí osoby členy Koncernu SMB. Majetková politika jednotlivých řízených osob definuje využívání nehmotného majetku i hmotného majetku zásadní povahy, tj. výrobní prostředky, strojní zařízení, vozový park, nemovité věci, aj. Dalším cílem politiky je také definovat strategii využití a nakládání se zbytným majetkem.“.

62.         Dle odst. 9.12. téhož článku Deklarace „[c]ílem politiky společenské odpovědnosti (CSR) je všestranný ekonomický, kulturní a společenský rozvoj SMB, podpora občanské sounáležitosti a zvyšování kvality života všech jeho občanů, a to zejména v oblasti sportu, kultury, zdraví a zdravého životního stylu, občanské společnosti, životního prostředí a charitativních projektů.“.

63.         Dle odst. 9.13. téhož článku Deklarace „[p]olitika udržitelného a environmentálně udržitelného rozvoje si klade za cíl efektivně využívat synergické vazby jednotlivých členů Koncernu SMB za účelem jejich vzájemné spolupráce ohledně podpory a integrace ekonomických, sociálních a ekonomických cílů s cílem vytvoření jednotného prostředí, umožňujícího sociálně žádoucí rozvoj SMB, za podmínek ekonomické životaschopnosti a ekologické udržitelnosti. Cílem politiky udržitelného rozvoje a environmentálně udržitelného rozvoje je dále dlouhodobá podpora a vývoj ekologického a efektivního rozvoje kompetencí potřebných pro environmentálně odpovědné jednání příslušných osob, zlepšování kvality životního prostředí jako celku i jeho konkrétních složek, podpora ekologicky udržitelné suburbanizace a příprava jednotné strategie k dodržování prevence znečištění a/nebo narušení životního prostředí a k podpoře výzkumu či technologického vývoje k tomu směřujícímu.“.

64.         Dle odst. 9.14. téhož článku Deklarace „[c]ílem politiky využívání surovinových zdrojů a energetické bezpečnosti je zajištění přístupu k dostatečnému množství surovin a energie, za podmínky diverzifikace zdrojů, zdrojových teritorií a přepravních cest a zajištění kapacitně dostatečné, efektivní, spolehlivé technické a energetické infrastruktury včetně kvalifikované obsluhy a zásob strategických komodit s cílem eliminovat krizové stavy a zajistit potřeby občanů SMB, podpora a rozvoj investičních projektů jednotlivých členů Koncernu SMB zaměřených na naplňování vytyčených cílů v oblasti energetiky. Cílem této politiky je dále spolupráce jednotlivých členů Koncernu SMB na posílení maximální soběstačnosti v dodávkách vstupních komodit, tj. na přednostním využívání vlastních zdrojů za využití synergických vazeb členů Koncernu SMB a jejich rozvoji, omezení emisí, dekarbonizaci, posunu SMB a řízených osob směrem k nízkouhlíkovému hospodářství, podpoře výzkumu v oblasti nízkouhlíkových technologií a zajištění konkurenceschopnosti na poli s energetikou.“.

Právní posouzení

65.         Před tím, než Úřad přistoupí k posouzení toho, zda obviněný postupoval v souvislosti s uzavřením Smlouvy v souladu se zákonem, resp. zda byl vůbec povinen postupovat dle zákona, je nutno nejdříve zodpovědět otázku, zda byl obviněný v době uzavření Smlouvy v pozici veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 zákona.

K postavení obviněného jakožto veřejného zadavatele

66.         Pro účely zodpovězení výše nastíněné otázky je pak nutno vycházet z § 4 odst. 1 písm. e) zákona, z jehož dikce se podává, že do kategorie veřejných zadavatelů se řadí i tzv. jiná právnická osoba, která (1) byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a (2) jiný veřejný zadavatel tuto jinou právnickou osobu převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

67.         K tomu, aby bylo možné konstatovat, že obviněný byl v době uzavření Smlouvy v pozici veřejného zadavatele, je pak nezbytné, aby k naplnění výše zmíněných podmínek došlo kumulativně.

68.         Jde-li o podmínku ad (2), tj. existence určitého vztahu k veřejnému zadavateli, ta je v šetřeném případě nepochybně naplněna, neboť obviněný je akciovou společností, jejímž jediným akcionářem je statutární město Brno (dále jen „SMB“), jakožto veřejný zadavatel dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona, které je tak ovládající osobou obviněného ve smyslu § 74 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“). SMB rovněž vykonává působnost nejvyššího orgánu obviněného (valné hromady) a přísluší mu volba dalších orgánů obviněného (představenstvo, dozorčí rada, výbor pro audit).

69.         S ohledem na shora uvedené Úřad konstatuje, že obviněný naplňuje podmínku veřejného zadavatele dle § 4 odst. 1 písm. e) bod 2. zákona.

70.         Jde-li o podmínku ad (1), tj. právnická osoba musí být založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, je nutno předně konstatovat, že zákon dále nespecifikuje, co se míní uspokojováním potřeb veřejného zájmu nemajících průmyslovou nebo obchodní povahu. Pro objasnění smyslu této definice je proto třeba vycházet z relevantní judikatury SDEU, z níž lze učinit následující závěry:

• pojem „veřejný zadavatel“ musí být s ohledem na cíle směrnic o zadávání veřejných zakázek, jejichž účelem je vyloučit riziko, že při zadávání veřejných zakázek veřejnými zadavateli budou upřednostněni tuzemští uchazeči nebo zájemci, a zároveň možnost, že subjekt financovaný nebo kontrolovaný státem, územně správními celky nebo jinými veřejnoprávními subjekty se nechá vést jinými důvody než hospodářskými zájmy, vykládán funkčně a extenzivně^[3],
• povahu služeb obecného zájmu je třeba posuzovat s ohledem na všechny relevantní právní a skutkové okolnosti, např. okolnosti založení nebo zřízení dotčeného subjektu a podmínky, za kterých vykonává činnosti určené k uspokojování potřeb obecného zájmu. Při posuzování, zda je určitý subjekt zadavatelem, je tedy třeba nejen zohlednit činnosti, za jejichž účelem byla daná osoba založena či zřízena, ale posuzovat rovněž aktuální pozici příslušné osoby, tj. zda aktuálně (ne)uspokojuje v rámci některé ze svých činností potřeby veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu^[4],
• status zadavatele není závislý na relativní důležitosti, kterou má činnost uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, v rámci veškeré činnosti daného subjektu. Skutečnost, že uspokojování potřeb veřejného zájmu představuje pouze relativně malou část činností skutečně vykonávaných subjektem, je tedy irelevantní, pokud se subjekt nadále stará o potřeby, které má uspokojovat v souladu s veřejným zájmem^[5]. Jinak řečeno, v případech, kdy určitý subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele veřejných zakázek v plném rozsahu své činnosti^[6],
• za potřeby veřejného zájmu, jež nemají průmyslovou či obchodní povahu, lze obecně považovat (prvně) takové potřeby, jež jsou uspokojovány jinak než prostřednictvím dostupnosti zboží a služeb na trhu, a (za druhé) ty potřeby, které se stát z důvodů spojených s veřejným zájmem rozhodl poskytovat sám nebo prostřednictvím osob, nad kterými si přeje zachovat rozhodující vliv. Na druhou stranu však byly za činnosti spojené s obecným, resp. veřejným zájmem v jednotlivých soudních případech SDEU uznány např. výroba oficiálně tištěných dokumentů jako jsou pasy a řidičské průkazy, svoz komunálního odpadu, správa lesů, pohřební služba, pořádání veletrhů, výstav a dalších podobných iniciativ, neboť se jedná o plnění, kde subjekt nejedná jen v individuálním zájmu, ale také v zájmu širšího okruhu subjektů, resp. „veřejnosti“^[7],
• zda má potřeba veřejného zájmu průmyslovou či obchodní povahu, je třeba zkoumat zejména z pohledu, zda právnická osoba působí v hospodářské soutěži za standardních tržních podmínek, vykonává svou činnost za účelem dosažení zisku a nese rizika, resp. ztráty spojené se svou činností vč. toho, zda případně není financována z veřejných prostředků. Pokud v souvislosti s činnostmi určenými k uspokojování potřeb veřejného zájmu subjekt, který působí za obvyklých tržních podmínek, usiluje o dosažení zisku a nese ztráty plynoucí z výkonu své činnosti, je nepravděpodobné, že potřeby, které se snaží uspokojit, nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Existence hospodářské soutěže však sama o sobě ještě nestačí pro závěr, že se nejedná o potřebu veřejného zájmu, která nemá průmyslovou nebo obchodní povahu. Je třeba na základě všech právních a skutkových okolností ověřit, zda činnost určená k uspokojování potřeb veřejného zájmu byla vyvíjena v konkurenčním prostředí a zejm. zda se subjekt mohl nechat vést jinými důvody než hospodářskými zájmy. Skutečnost, že existuje hospodářská soutěž, tedy neznamená, že se subjekt financovaný/ovládaný státem či jiným veřejnoprávním subjektem nemůže řídit jinými než ekonomickými důvody. Takový subjekt by totiž mohl např. považovat za vhodné utrpět finanční ztráty, aby mohl dodržovat konkrétní nákupní politiku subjektu, na kterém je úzce závislý. Navíc si stěží lze představit činnost, kterou by za žádných okolností nemohly vykonávat soukromé podniky. Existence významné hospodářské soutěže a zejména skutečnost, že subjekt čelí hospodářské soutěži na trhu, může naznačovat neexistenci potřeby ve veřejném zájmu, která nemá průmyslovou nebo obchodní povahu, nesmí být ale jedinou indicií. Jinými slovy, existence významné hospodářské soutěže sama o sobě neumožňuje dospět k závěru, že neexistuje potřeba veřejného zájmu, která by neměla průmyslovou nebo obchodní povahu. Před přijetím takového závěru je třeba vzít v úvahu zejména otázku podmínek, v nichž dotyčný subjekt vykonává svou činnost^[8].

71.         K tomu lze doplnit, že dané závěry následně přebírá i česká judikatorní praxe. Otázku, jaké aspekty ve vztahu k zákonnému kritériu „potřeb (ne)majících průmyslovou či obchodní povahu” posuzovat, resp. jak k dané problematice přistupovat, např. ozřejmil Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Ca 13/2008-198 ze dne 15. 4. 2010 (vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu), v němž mj. uvedl, že „skutečnost, že subjekt provozuje svoji činnost v rámci hospodářské soutěže, sama o sobě nemůže vést k závěru, že daný subjekt naplňuje potřeby ve veřejném zájmu, které mají průmyslovou nebo obchodní povahu (…), neboť i přesto, že určitý subjekt působí v hospodářské soutěži, je financován a kontrolován státem, územními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty, může se v rámci svého výběru rozhodovat podle jiných než ekonomických kritérií (…). Nicméně okolnost, že subjekt působí v hospodářské soutěži, je významným indikátorem toho, že by se o potřeby mající průmyslovou nebo obchodní povahu jednat mohlo (…), což je nutno při úvahách o povaze uspokojovaných potřeb jako relevantní skutečnost zohlednit. V případě zjištění, že subjekt vykonává svou činnost v hospodářské soutěži, je nutno zvážit všechny další relevantní právní a skutkové okolnosti, které hypotézu potřeb majících obchodní či průmyslovou povahu potvrdí, či vyvrátí. V souvislosti s tím je nutno především posoudit, za jakým primárním účelem je činnost subjektu vykonávána a podle jakých kritérií se při své činnosti rozhoduje. Jednalo-li by se o účel dosažení zisku a kritéria ekonomická, pak je jen velmi málo pravděpodobné, aby potřeby, jež uspokojuje, měly jinou než průmyslovou či obchodní povahu. Okolnost toho, že subjekt svou činnost provozuje výlučně za účelem zisku, je skutečností, jež je nutno při úvaze o jeho charakteru v souvislosti se statutem veřejného zadavatele vždy zohlednit (…).”.

72.         Ze shora zmiňovaných rozsudků SDEU lze dovodit, že za potřeby veřejného zájmu je nutno chápat takové potřeby, na jejichž uspokojování má zájem širší okruh osob. Nejde tedy o potřeby, z nichž by měl užitek pouze konkrétní subjekt, v takovém případě by se jednalo o potřeby ryze soukromého charakteru. Potřeby veřejného zájmu jsou naopak potřeby, jejichž uspokojování slouží relativně neomezenému okruhu subjektů, jež se nacházejí na území konkrétního územního samosprávného celku (v prostředí České republiky na území obce či kraje) či na území státu jako takového (tzn. potřeby uspokojované fakticky v zájmu všech občanů České republiky). Potřeby veřejného zájmu se projevují v celé řadě oblastí dané společnosti (komunity), přičemž typicky lze mezi ně řadit potřeby projevující se v oblasti hospodářské, sociální a kulturní, potřeby z oblasti životního prostředí, potřeby týkající se sféry vzdělávání, zdravotnictví apod.

73.         V kontextu šetřeného případu Úřad uvádí, že obviněný je největší veletržní správou ve střední Evropě, v jejíž režii se ročně odehrává cca 50 veletrhů, přičemž současně je areál obviněného místem konání významných kongresů s doprovodnými výstavami, sjezdů, plesů, sportovních akcí, setkání politiků, festivalů, koncertů apod^[9]. Ze stanov obviněného pak vyplývá, že obviněný je členem koncernu SMB, přičemž byl sice založen za účelem podnikání, ale při tom dbá koncernových zájmů tam, kde to není v rozporu s předmětem jeho podnikání a se zájmy prospěšnými výlučně pro obviněného. Předmětem činnosti obviněného pak jsou zejména činnosti v oblasti sportu, kultury, občanské společnosti, životního prostředí, zdraví a zdravého životního stylu, charity a dále naplňování zájmů Koncernu SMB prostřednictvím koncernových pokynů, přičemž mezi tyto zájmy náleží např. všestranný rozvoj území za účelem zajištění veškeré občanské vybavenosti (v rámci politiky v oblasti nákupu a prodeje) či ekonomický, kulturní a společenský rozvoj SMB, podpora občanské sounáležitosti a zvyšování kvality života všech jeho občanů, a to zejména v oblasti sportu, kultury, zdraví a zdravého životního stylu, občanské společnosti, životního prostředí a charitativních projektů (v rámci politiky společenské odpovědnosti).

74.         S ohledem na shora uvedené Úřad konstatuje, že činnost obviněného směřuje mj. k uspokojování potřeb jeho zakladatele (SMB), tj. potřeb veřejného zájmu projevujících se v oblasti péče o všestranný rozvoj SMB a potřeb jeho obyvatel, přičemž dotčenou činností jsou uspokojovány potřeby relativně neomezeného okruhu subjektů nacházejících se na území SMB (potažmo v širším kontextu i subjektů Jihomoravského kraje, případně celé České republiky). Nejedná se tedy jen o potřeby v individuálním zájmu, ale také v zájmu širšího okruhu subjektů, resp. „veřejnosti“. Nadto Úřad dodává, že i činnosti související s pořádáním veletrhů, výstav a dalších podobných iniciativ odpovídají potřebám obecného, resp. veřejného zájmu, kdy tento závěr dokládá již výše citovaný rozsudek SDEU ve spojené věci C-223/99 a C-260/99 ze dne 10. 5. 2001, v němž je uvedeno, že organizátor takových akcí při sdružování výrobců a obchodníků v určité lokaci nejedná pouze v individuálním zájmu těchto výrobců a obchodníků, jež mají možnost propagovat své zboží a výrobky, ale poskytuje také spotřebitelům, kteří se těchto akcí účastní, informace umožňující optimální výběr, přičemž podněty k obchodu, které z toho vyplývají, spadají do obecného zájmu.

75.         Ve vztahu k posouzení, zda uvedené potřeby veřejného zájmu (ne)mají průmyslovou či obchodní povahu, Úřad předně opakuje, že okruh aspektů k posouzení zákonného kritéria „potřeb (ne)majících průmyslovou či obchodní povahu” je v kontextu výše citovaných rozsudků SDEU a také české judikatorní praxe zaměřen na otázku, zda lze uzavřít, že daný subjekt funguje čistě tržně jakožto běžný hospodářský subjekt, či nikoliv, kdy k tomuto je třeba hodnotit zejména otázku, zda je daný subjekt veden hospodářskými principy (tj. zda má za cíl dosahování zisku, zda nese plně rizika a ztráty spojené s výkonem své činnosti, popř. zda např. není financován z veřejných zdrojů a zda působí na trhu za standardních tržních podmínek a v konkurenčním prostředí), nebo naopak zda je veden i jinými důvody než hospodářskými zájmy. Klíčové pro posouzení dané otázky v šetřeném případě je tedy posouzení, zda byl obviněný v době uzavření Smlouvy veden pouze hospodářskými zájmy a fungoval čistě jakožto tržní subjekt, nebo naopak zda zde byly přítomny činnosti, které realizoval v rámci uspokojování potřeb veřejného zájmu a byl při nich veden jinými než hospodářskými zájmy, potažmo při nich nefungoval za standardních tržních podmínek jako běžné hospodářské subjekty. Je pak třeba zvažovat vždy každý případ s ohledem na dané skutkové a právní okolnosti, kdy je však třeba mít na zřeteli, že pro konstatování postavení veřejného zadavatele dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona postačuje i dílčí část činnosti vykonávaná jako potřeba veřejného zájmu nemající průmyslovou či obchodní povahu, nehledě na to, jak velká či důležitá je tato část činnosti v kontextu celkové činnosti daného subjektu a že v ostatním daný subjekt funguje jakožto jakýkoliv jiný hospodářský subjekt. Nadto je třeba mít na paměti, že otázku naplnění podmínek dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona je třeba posuzovat extenzivně.

76.         V kontextu šetřeného případu Úřad připomíná, že ze Stanov obviněného se podává, že obviněný se svojí činností podílí na naplňování koncernových zájmů, jichž dbá tam, kde to není v rozporu s předmětem podnikání obviněného a se zájmy prospěšnými výlučně pro obviněného, přičemž tam, kde se dostane do kolize zájem prospěšný toliko pro obviněného se zájmem veřejně prospěšným, bude mít přednost zájem prospěšný pro obviněného (jinak řečeno, Úřad netvrdí, že by Stanovy obviněného připouštěly realizaci koncernových pokynů v rozporu s hospodářskými zájmy obviněného, nýbrž to, že obviněný se běžně v rámci své činnosti podílí na naplňování koncernových zájmů, kdy pouze v případě kolize zájmů má přednost zájem prospěšný pro obviněného - tzn. hypotetická kolize zájmů neznamená, že by obviněný činnosti ve veřejném zájmu neměl činit nikdy). K tomu je však nutno dodat, že Koncern SMB vznikl mj. s ohledem na účel existence členů Koncernu SMB, definovaný mj. jako péče o všestranný rozvoj svého území a o potřeby občanů SMB, a je řízen mj. prostřednictvím koncernových pokynů, které jsou pro řízené osoby, jímž jsou určeny, závazné; v případě, že by obviněnému mohla v souvislosti s vykonáním koncernového pokynu vzniknout újma, tato mu bude uhrazena ze strany SMB (k tomu též § 71 odst. 1 ZOK, dle kterého každý, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace k její újmě, tuto újmu nahradí, ledaže prokáže, že mohl při svém ovlivnění v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby). Lze také doplnit, že oblast možného působení SMB při udělování koncernových pokynů je dle čl. 1 odst. 1.4. Deklarace (viz bod 50. odůvodnění tohoto rozhodnutí) natolik široká, že obsáhne většinu (ne-li všechny) činností obviněného.

77.         Taktéž lze poukázat např. na čl. 9 odst. 9.7. Deklarace, dle kterého je cílem finanční politiky Koncernu SMB zajistit SMB vliv nad řízením financí v Koncernu SMB, či na odst. 9.4. téhož článku Deklarace, v němž je jasně stanoveno, že cílem investiční politiky Koncernu SMB je mj. to, aby SMB mohlo realizovat své investice za účelem naplňování koncernových zájmů v rámci jednotné politiky Koncernu SMB a aby se snížila finanční zátěž rozpočtu SMB. Opětovně lze také zmínit cíl politiky společenské odpovědnosti dle čl. 9 odst. 9.12. Deklarace, v němž je stanoveno, že tímto cílem je všestranný ekonomický, kulturní a společenský rozvoj SMB, podpora občanské sounáležitosti a zvyšování kvality života občanů SMB v různých oblastech.

78.         Na základě uvedeného Úřad shrnuje, že ačkoli lze souhlasit s obviněným v tom ohledu, že za něj jedná jeho představenstvo projevující vůli navenek, nelze přehlédnout, že SMB si ponechalo nad řízenými osobami (včetně obviněného) takovou kontrolu, aby skrze ně mohlo uplatňovat veřejné zájmy, potažmo realizovat své investice, kontrolovat finanční toky a optimalizovat své vlastní finanční zatížení. Stanovy obviněného ve spojení s Deklarací formálně připouští situaci, resp. mechanismus fungování, kdy obviněný nepůsobí jako „běžný“ podnikatelský subjekt a nerozhoduje se samostatně pouze na základě svých hospodářských zájmů, neboť jeho podnikatelské chování je (resp. může být) ovlivněno ingerencemi SMB v rámci Koncernu SMB, jehož je členem. Bylo totiž formálně jasně zakotveno, že obviněný je veden i jinými (veřejně prospěšnými) než hospodářskými zájmy. Současně je fungování obviněného formálně nastaveno tak, že SMB si skrze Stanovy ve spojení s Deklarací ponechalo rozhodující vliv nad činností obviněného, když si z pozice veřejného zadavatele prosazujícího veřejné zájmy ponechalo možnost vstoupit de facto v jakékoliv otázce do fungování obviněného tak, že mu mohlo nařídit mj. prostřednictvím koncernových pokynů plnění potřeb veřejného zájmu [za situace, kdy by tak obviněný neučinil – což čl. I) odst. 7 Stanov a čl. 4 odst. 4.10 Deklarace de facto připouští, mohlo by SMB požadovat náhradu újmy]. Jinak řečeno, Stanovy a Deklarace připouští situaci (vymykající se běžnému akcionářskému vlivu akcionáře), aby obviněný vykonával na základě (koncernových) pokynů jiného veřejného zadavatele (SMB) i činnosti sledující veřejně prospěšný zájem, přičemž v souvislosti s těmito činnostmi nenese obviněný riziko ztráty, neboť to jde za SMB (viz §§ 71 a 72 ZOK a bod 54. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Takovýto nadstandardní mechanismus možné ingerence SMB spočívající v prosazování potřeb veřejného zájmu pak nelze vnímat jako jakkoli bagatelní a snižovat jeho významnost; právě naopak je tento v kontextu výše uvedených rozsudků SDEU stěžejní při posuzování otázky postavení subjektu jakožto veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona.

79.         Obviněný tedy byl mj. zřízen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, přičemž jsou-li takové potřeby uspokojovány na základě koncernových pokynů, pak k výkonu takové činnosti nepřistupuje na základě podnikatelské úvahy s cílem zisku, ale na základě pokynu jiného veřejného zadavatele, který skrze obviněného realizuje svoje cíle související s veřejným zájmem a nese riziko s tím spojené. Takové potřeby tedy nemají průmyslovou ani obchodní povahu. Z uvedeného je pak zřejmé, že dané posouzení se nevztahuje k posouzení naplnění podmínky dle § 4 odst. 1 písm. e) bod 2. zákona, jak se domnívá obviněný (její naplnění bylo dovozeno s ohledem na skutečnost, že SMB je jediným akcionářem obviněného), ale k bodu 1. dotčeného ustanovení zákona; Úřad tak bezpochyby neztotožňuje příslušné podmínky.

80.         Úřad tedy konstatuje, že obviněný naplňuje rovněž podmínku veřejného zadavatele dle § 4 odst. 1 písm. e) bod 1. zákona.

81.         Namítá-li obviněný, že se Úřad v příkazu nezabýval tím, zda obviněný naplňuje podmínku dle § 4 odst. 1 písm. e) bodu 1. zákona materiálně, ale řešil pouze formální stránku, Úřad k tomu s odkazem na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0013/2025/VZ, č. j. ÚOHS-11976/2025/162 ze dne 2. 4. 2025 uvádí, že „[z]a situace, kdy [] účel založení či zřízení subjektu prokazatelně vyplývá již ze samotných zakladatelských listin a naplňuje zákonnou hypotézu, pak je zkoumání reálného fungování tohoto subjektu již nadbytečné. (…) Podstatné je tedy pouze to, zda byl subjekt zřízen či založen pro uspokojování potřeb veřejného zájmu, nemajících průmyslovou povahu (ve významu toho, že byl zřízen ‚také‘ pro tyto činnosti). V takovém případě o veřejného zadavatele půjde vždy, ať už subjekt tyto potřeby reálně svojí činností uspokojuje, či nikoliv.“.

82.         S ohledem na vše shora uvedené Úřad dospěl k dílčímu závěru, že obviněný byl v době uzavření Smlouvy v pozici veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona.

K postupu obviněného v souvislosti s uzavřením Smlouvy

83.         Z obsahu Smlouvy se podává, že plnění poskytované na jejím základě bezpochyby naplňuje definici veřejné zakázky dle § 2 odst. 1 zákona, neboť Smlouva byla uzavřena mezi obviněným jakožto veřejným zadavatelem (viz výše) a společností INSEBO jakožto dodavatelem ve smyslu § 5 zákona, přičemž obviněný bude společnosti INSEBO za poskytované plnění (vodoinstalační práce) hradit jednotkové ceny dle čl. 5. „Cena a platební podmínky“ Smlouvy, resp. dle její přílohy č. 1 „Sjednané jednotkové ceny za realizaci vodoinstalačních prací“.

84.         Nyní zbývá určit, zda byl obviněný povinen postupovat v souvislosti s šetřenou Smlouvou v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, přičemž pro tyto účely je nutno vycházet z předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Z § 16 odst. 5 zákona se podává, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky se stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení. Jelikož Smlouvou neprostupuje informace o celkové předpokládané hodnotě, resp. celkové ceně plnění (Smlouva obsahuje toliko jednotkové ceny), Úřad při tomto posouzení mj. vycházel z předpokládané hodnoty, kterou obviněný stanovil v čl. 11. „Informace o druhu a předmětu zadávané zakázky“ odst. 11.4. zadávacích podmínek ve výši 4 mil. Kč bez DPH/rok.

85.         Zde Úřad připomíná, že Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. V souvislosti s problematikou určení délky trvání smluvního vztahu (tj. posouzení, zda je smlouva uzavřena na dobu určitou či neurčitou) Úřad vychází zejména z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1932/2018 ze dne 12. 12. 2018 navazujícího na předešlou praxi dotčeného soudu, v němž soud judikoval, že „[i] za současné právní úpravy lze dobu trvání nájemního poměru sjednaného na dobu určitou dohodnout nejen uvedením určitého časového období (např. měsíců), popř. uvedením konkrétního dne, k němuž nájemní poměr zanikne, ale i tak, že ji lze vázat na konkrétním datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy nájemní poměr skončí, přičemž v době sjednání takovéto dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, je však jisté, že tato skutečnost nastane.“. Z uvedeného lze tedy dovodit, že za smlouvu na dobu určitou lze považovat i takovou smlouvu, která sice neobsahuje konkrétní datum konce jejího trvání, nicméně z ní vyplývá, že v budoucnu v určitém okamžiku zanikne, a to splněním určitého/srozumitelně v ní vymezeného závazku, který nemá trvající nebo opakující se charakter. Na daném posouzení pak s ohledem na § 555 zákona č. 89/2012 Sb., občanských zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ničeho nemění ani skutečnost, že smlouva může obsahovat ujednání o tom, že je uzavřena na dobu neurčitou, neboť při takovém posouzení by se vycházelo z jejího celkového obsahu.

86.         Na základě předestřených východisek Úřad konstatuje, že šetřená Smlouva není koncipována tak, že by někdy v budoucnu zanikla splněním konkrétního závazku, a lze tedy uzavřít, že byla skutečně uzavřena na dobu neurčitou, neboť vodoinstalační práce budou de facto poskytovány až do doby, než se jedna ze smluvních stran (příp. obě smluvní strany) nerozhodne Smlouvu ukončit.

87.         Vzhledem k tomu, že Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, lze presumovat, že obviněný si tímto způsobem v podstatě vyhradil odebírat plnění neomezeně dlouho (klidně i v řádech desítek let). Za takové situace je nepochybné (a obviněný by měl i takto uvažovat), že i předpokládaná hodnota veřejné zakázky (stanovená obviněným ve výši 4 mil. Kč bez DPH/1 rok) může – dovedeno ad absurdum – dosáhnout „nekonečné“ výše, a je tak zcela jisté, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky přesahuje limit veřejné zakázky malého rozsahu dle § 27 zákona, pročež Úřad konstatuje, že obviněný byl povinen postupovat dle § 2 odst. 3 zákona, tj. zakázku zadat v zadávacím řízení dle § 3 zákona nebo postupovat jiným zákonem aprobovaným postupem (např. nejprve uzavřít postupem dle zákona rámcovou dohodu a následně zadávat veřejné zakázky v jejím rámci). Vzhledem k tomu, že obviněný tak neučinil, a tento postup tedy mohl mít vliv na výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit, že v případě postupu dle zákona mohl obviněný obdržet od jiného dodavatele výhodnější nabídku, není pochyb o tom, že jednání obviněného naplňuje znaky skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

88.         S ohledem na vše shora uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty

89.         Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

90.         Podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona promlčecí doba činí 5 let u přestupků podle § 268 zákona.

91.         Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

92.         Podle § 32 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích se promlčecí doba přerušuje vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným; je-li prvním úkonem v řízení vydání příkazu, přerušuje se běh promlčecí doby jeho doručením.

93.         V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 25. 11. 2024 uzavřením Smlouvy. Příkaz, jímž bylo zahájeno předmětné správní řízení, byl vydán a obviněnému doručen dne 24. 10. 2025.

94.         Z výše uvedeného tak vyplývá, že promlčecí doba dle § 270 odst. 3 písm. a) zákona ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za přestupek nezanikla.

95.         Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 nebo 5 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona.

96.         Úřad uvádí, že za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve výši do 20 000 000,- Kč, neboť v době vydání tohoto rozhodnutí nelze určit celkovou cenu veřejné zakázky, a to s ohledem na skutečnost, že Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, přičemž plnění na základě Smlouvy stále probíhá. V této souvislosti Úřad nicméně při stanovení výše pokuty přihlédl ke skutečnosti, že obviněný k srpnu 2025 za plnění poskytnuté na základě Smlouvy uhradil dle doložených faktur celkem 1 846 216,05 Kč.

97.         Podle § 37 písm. a), c) a g) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.

98.         Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

99.         Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

100.     V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě nedošlo k zákonem předvídanému postupu spočívajícímu v zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování efektivní hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad hospodárného vynakládání veřejných prostředků, jelikož jak vyplývá z konstantní judikatury správních soudů či rozhodovací praxe Úřadu, prostřednictvím férové hospodářské soutěže je dosahováno cíle a smyslu úpravy práva veřejných zakázek, tedy efektivního vynakládání veřejných prostředků. Jinými slovy, jestliže je cílem zákona zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky a jestliže zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (k tomu blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008), je třeba jednání obviněného, který nepostupoval při poptávání předmětu plnění v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, označit za typově jedno z vůbec nejzávažnějších.

101.     Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku. Obviněný v daném případě nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů veřejných zakázek, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném odvětví. Přitom nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného ekonomicky výhodnější, a tudíž že došlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků. V této souvislosti však Úřad přihlédl ke skutečnosti, že obviněný o svém záměru zadat veřejnou zakázku informoval potenciální dodavatele alespoň prostřednictvím profilu zadavatele, na němž uveřejnil zadávací podmínky veřejné zakázky (a lhůtu pro podání nabídek stanovil v délce 23 dní). Byť tedy není uvedená okolnost způsobilá zhojit pochybení obviněného, snižuje negativní následky nezákonného postupu obviněného.

102.     Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl jako k polehčující okolnosti ke skutečnosti, že problematika týkající se postavení obviněného jakožto veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona je značně komplikovaná, přičemž ničeho neznačí o účelovosti postupu obviněného.

103.     Úřad při stanovení výše pokuty neshledal žádné další přitěžující nebo polehčující okolnosti.

104.     Při stanovení výše pokuty Úřad dále přihlédl rovněž k povaze činnosti obviněného.

105.     Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 245/2015-33 ze dne 16. 8. 2016. V prvně uvedeném rozsudku soud dovodil, že „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008-67, dle něhož ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.'“. Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení' (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

106.     Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek, za který je obviněnému ukládána sankce, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

107.     Z úřední činnosti je Úřadu známo, že dne 3. 2. 2025 vydal rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0424/2024/VZ, č. j. ÚOHS-04001/2025/500, kterým obviněnému uložil pokutu ve výši 200 000,- Kč za spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, kterého se dopustil tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 2 odst. 3 zákona, když plnění, které je předmětem veřejné zakázky „Rekonstrukce střešního pláště pavilonu G2 brněnského výstaviště“, nezadal v některém z druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona nebo jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 zákona, ačkoliv byl při poptávání předmětného plnění v pozici veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona a jednalo se o veřejnou zakázku ve smyslu § 2 odst. 1 zákona, a obviněný tedy měl při poptávání tohoto plnění (i vzhledem k jeho předpokládané hodnotě) postupovat právě v některém z druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona nebo jiným možným postupem předvídaným v § 2 odst. 3 zákona, přičemž uvedený postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a obviněný dne 21. 4. 2023 uzavřel smlouvu na citovanou veřejnou zakázku.

108.     S ohledem na výše uvedené Úřad přikročil k uplatnění institutu souhrnného trestu, a to způsobem, který se Úřadu jeví v oblasti správního práva jako jediný možný, kdy nevzniká riziko, že by se Úřad jako správní orgán dopustil nedodržení zásady legality zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

109.     Pokud by měl Úřad uložit obviněnému pokutu za všechny přestupky a nemá-li zároveň v tomto správním řízení zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“ (tj. výrok ukládající konkrétní pokutu za spáchání přestupku uvedeného v bodu 107. odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze absorpční zásadu ve formě uplatnění pravidel pro ukládání souhrnného trestu aplikovat pouze tím způsobem, že Úřad v rámci uložení sankce za projednávaný přestupek zohlední předchozí uložené pokuty, tj. pokutu uloženou rozhodnutím uvedeným v bodu 107. odůvodnění tohoto rozhodnutí za spáchání tam uvedeného přestupku. K tomu Úřad dále uvádí, že přestupek zmíněný v bodu 107. odůvodnění tohoto rozhodnutí dosahuje stejné intenzity závažnosti jako nyní projednávaný přestupek, přičemž Úřad by za oba přestupky uložil souhrnný trest pokuty ve výši 400 000,- Kč. Jelikož však Úřad nemůže zrušit předcházející výrok o trestu, v nyní posuzovaném případě ponížil souhrnnou výši zvažované pokuty o již udělenou pokutu ve výši 200 000,- Kč.

110.     Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Z výroční zprávy obviněného za rok 2024^[10] vyplývá, že obviněný v daném roce dosáhl čistého obratu ve výši 867 442 000,- Kč, přičemž výsledek hospodaření před zdaněním činil 118 215 000,- Kč. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).

111.     V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

112.     S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

113.     Pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Brně zřízený u České národní banky číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – náklady řízení

114.     Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

115.     Podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích správní orgán uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

116.     Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

117.     Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.

118.     Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

119.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2025000799.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

MT Legal s.r.o., advokátní kancelář, Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] S účinností od 3. 4. 2025 byly dotčené limity zvýšeny na 3 000 000 Kč a 9 000 000 Kč.

[2] Dostupné na https://nen.nipez.cz/verejne-zakazky/detail-zakazky/N006-24-V00029970

[3] Rozsudek SDEU ve věci C-567/15 ze dne 5. 10. 2017 („LitSpecMet“ UAB vs. „Vilniaus lokomotyvų remonto depas“ UAB)

[4] Rozsudek SDEU ve věci C-470/99 ze dne 12. 12. 2002 (Universale-Bau AG, Bietergemeinschaft: 1) Hinteregger & Söhne Bauges.mbH Salzburg, 2) ÖSTÜ-STETTIN Hoch- und Tiefbau GmbH vs. Entsorgungsbetriebe Simmering GmbH) a již výše zmíněný rozsudek SDEU ve věci C-567/15

[5] Rozsudek SDEU ve věci C-360/96 ze dne 10. 11. 1998 (Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding BV)

[6] Rozsudek SDEU ve věci C-44/96 ze dne 15. 1. 1998 (Mannesmann Anlagenbau Austria AG and Others vs. Strohal Rotationsdruck GesmbH)

[7] Rozsudek SDEU ve spojené věci C-223/99 a C-260/99 ze dne 10. 5. 2001 (Agorà Srl vs. Ente Autonomo Fiera Internazionale di Milano a Excelsior Snc di Pedrotti Bruna & C. vs. Ente Autonomo Fiera Internazionale di Milano a Ciftat soc. coop. Arl), rozsudek SDEU ve věci C-373/00 ze dne 27. 2. 2003 (Adolf Truley GmbH vs. Bestattung Wien GmbH), rozsudek SDEU ve věci C-18/01 ze dne 22. 5. 2003 (Arkkitehtuuritoimisto Riitta Korhonen Oy, Arkkitehtitoimisto Pentti Toivanen Oy, Rakennuttajatoimisto Vilho Tervomaa vs. Varkauden Taitotalo Oy)

[8] Již výše zmíněné rozsudky SDEU ve věcech C-567/15, C-360/96 a C-18/01.

[9] Dostupné na https://www.bvv.cz/o-spolecnosti

[10] Dostupné na https://www.bvv.cz/o-spolecnosti