číslo jednací: 03131/2026/500
spisová značka: S0055/2026/VZ
| Instance | I. |
|---|---|
| Věc | Dodávka laboratorních přístrojů pro Infra Ph.D. |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb. § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb. |
| Rok | 2026 |
| Datum nabytí právní moci | 3. 2. 2026 |
| Dokumenty |  2026_S0055.pdf 463 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-S0055/2026/VZ Číslo jednací: ÚOHS-03131/2026/500 |
|
Brno 23. 1. 2026 |
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve věci spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) a c) citovaného zákona obviněným
- Ostravská univerzita, IČO 61988987, se sídlem Dvořákova 138/7, 702 00 Ostrava,
při zadávání části 2 „Dewarová nádoba“ veřejné zakázky „Dodávka laboratorních přístrojů pro Infra Ph.D.“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 11. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 16. 11. 2023 pod ev. č. Z2023- 052156, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 17. 11. 2013 pod ev. č. 698145-2023, ve znění pozdější opravy,
vydává podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění, tento
příkaz:
I.
Obviněný – Ostravská univerzita, IČO 61988987, se sídlem Dvořákova 138/7, 702 00 Ostrava – se při zadávání části 2 „Dewarová nádoba“ veřejné zakázky „Dodávka laboratorních přístrojů pro Infra Ph.D.“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 11. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 16. 11. 2023 pod ev. č. Z2023- 052156, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 17. 11. 2013 pod ev. č. 698145-2023, ve znění pozdější opravy, dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 36 odst. 1 citovaného zákona ve spojení se zásadou zákazu diskriminace stanovenou v § 6 odst. 2 a 3 citovaného zákona, když v zadávací dokumentaci v rámci technické specifikace předmětu plnění části 2 citované veřejné zakázky stanovil požadavek na „servisní zastoupení v ČR“, čímž omezil účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo v členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci, nebo jiném státě, který má s Českou republikou nebo s Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelům z těchto států k zadávané veřejné zakázce, a dne 1. 2. 2024 uzavřel s vybraným dodavatelem – LINEQ s.r.o., IČO 26131455, se sídlem V Horce 178, 252 28 Černošice – kupní smlouvu na předmět plnění části 2 citované veřejné zakázky.
II.
Obviněný – Ostravská univerzita, IČO 61988987, se sídlem Dvořákova 138/7, 702 00 Ostrava – se při zadávání části 2 „Dewarová nádoba“ veřejné zakázky „Dodávka laboratorních přístrojů pro Infra Ph.D.“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 11. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 16. 11. 2023 pod ev. č. Z2023- 052156, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 17. 11. 2013 pod ev. č. 698145-2023, ve znění pozdější opravy, dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 99 odst. 2 citovaného zákona, když neprodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku, tj. 32 dnů, ačkoli prostřednictvím „Vysvětlení zadávací dokumentace“ ze dne 28. 11. 2023 změnil zadávací podmínky týkající se technické specifikace předmětu plnění části 2 citované veřejné zakázky, když namísto pracovního tlaku transportní dewarovy nádoby 1,5 baru (+-10%) požadoval pracovní tlak 0,5 baru (+-10%), tedy zmírnil technické podmínky předmětu plnění části 2 citované veřejné zakázky, přičemž se současně jednalo o změnu zadávacích podmínek, která mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, a současně tím mohl ovlivnit výběr dodavatele a dne 1. 2. 2024 uzavřel s vybraným dodavatelem – LINEQ s.r.o., IČO 26131455, se sídlem V Horce 178, 252 28 Černošice – kupní smlouvu na předmět plnění části 2 citované veřejné zakázky.
III.
Za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu se obviněnému – Ostravská univerzita, IČO 61988987, se sídlem Dvořákova 138/7, 702 00 Ostrava – podle § 268 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ukládá
pokuta ve výši 10 000 Kč (deset tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.
Odůvodnění
I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ
1. Obviněný – Ostravská univerzita, IČO 61988987, se sídlem Dvořákova 138/7, 702 00 Ostrava (dále jen „obviněný“ či „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“)[1], zahájil podle zákona dne 13. 11. 2023 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Dodávka laboratorních přístrojů pro Infra Ph.D.“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 16. 11. 2023 pod ev. č. Z2023- 052156, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. 11. 2013 pod ev. č. 698145-2023, ve znění pozdější opravy (dále jen „veřejná zakázka“ či „zadávací řízení“).
2. V bodu 3.1 „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil, že „[p]ředmětem veřejné zakázky je dodávka běžných laboratorních přístrojů pro Lékařskou a Přírodovědeckou fakultu Ostravské univerzity dle Technické specifikace předmětu plnění, která tvoří Přílohu č. 2 této zadávací dokumentace.“
3. V bodu 3.3 „Předpokládaná hodnota veřejné zakázky“ zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil, že „[p]ředpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 1 249 900,- Kč bez DPH.“
4. Z bodu 3.4 „Rozdělení zakázky na části“ zadávací dokumentace veřejné zakázky vyplývá, že zadavatel rozdělil veřejnou zakázku na 6 částí, a to na část 1 „CO2 inkubátor“, část 2 „Dewarová nádoba“ (dále jen „část 2 veřejné zakázky“), část 3 „Set dvou přístrojů: DNA/RNA UV dekontaminační box a digitální orbitální třepačka“, část 4 „Vysokorychlostní stolní homogenizátor“, část 5 „Chlazená a nechlazená centrifuga“ a část 6 „Cell disruptor“. Z citovaného bodu 3.4 zadávací dokumentace veřejné zakázky dále vyplývá, že dodavatelé mohli podat nabídku na jednu část, více částí nebo všechny části veřejné zakázky.
5. Podle přílohy č. 2 „Technická specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace veřejné zakázky týkající se části 2 veřejné zakázky je předmětem plnění části 2 veřejné zakázky dodávka dewarovy nádoby včetně příslušenství v podobě skladovacího kontejneru pro kapalný dusík a uchování materiálu a monitorovacího systému a zajištění související servisní podpory. Místem plnění je Lékařská fakulta Ostravské univerzity, se sídlem Syllabova 2879/19, 703 00 Ostrava.
6. Z „Protokolu o otevírání nabídek“ ze dne 20. 12. 2023 vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel do části 2 veřejné zakázky jednu nabídku, a to nabídku dodavatele LINEQ s.r.o., IČO 26131455, se sídlem V Horce 178, 252 28 Černošice (dále jen „LINEQ s.r.o.“ či „vybraný dodavatel“).
7. „Rozhodnutím zadavatele o výběru dodavatele“ ze dne 15. 1. 2024 zadavatel rozhodl, že vybraným dodavatelem pro realizaci předmětu plnění části 2 veřejné zakázky je dodavatel LINEQ s.r.o.
8. Dne 1. 2. 2024 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem kupní smlouvu na část 2 veřejné zakázky (dále jen „kupní smlouva“).
II. POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU
9. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 a § 270 odst. 5 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem a k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie, jakož i k projednání přestupků podle zákona, obdržel dne 19. 3. 2025 podnět z téhož dne s žádostí o prošetření postupu obviněného při zadávání části 2 veřejné zakázky. V podnětu je namítáno, že obviněný v zadávací dokumentaci veřejné zakázky v rámci technické specifikace předmětu plnění části 2 veřejné zakázky stanovil požadavek na servisní zastoupení v České republice v rozporu se zásadou zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 a 3 zákona, a vytvořil tak bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, resp. omezil okruh potenciálních dodavatelů, a dále že postupoval v rozporu s § 99 odst. 2 zákona, když prostřednictvím vysvětlení zadávací dokumentace ze dne 28. 11. 2023 změnil zadávací podmínky pro část 2 veřejné zakázky, konkrétně technický požadavek na pracovní tlak dewarovy nádoby z 1,5 baru na 0,5 baru, aniž by současně prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od odeslání změny zadávacích podmínek činila nejméně celou svou původní délku. Podnět byl Úřadem zaevidován pod sp. zn. ÚOHS-P0211/2025/VZ.
10. V návaznosti na obdržený podnět si Úřad přípisem ze dne 20. 3. 2025 vyžádal od obviněného dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku a vyjádření ke skutečnostem uvedeným podnětu.
Vyjádření obviněného ze dne 31. 3. 2025
11. Dne 31. 3. 2025 obdržel Úřad vyjádření obviněného k obsahu podnětu z téhož dne (dále jen „vyjádření obviněného ze dne 31. 3. 2025“), v němž obviněný uvádí, že podnět jako výsledek kontroly dotčené veřejné zakázky ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy[2] zahrnuje rovněž vyjádření obviněného v dané věci, na které obviněný odkazuje.
12. Obviněný v rámci vyjádření obsaženého v podnětu uvádí, že servisní zastoupení v České republice vyžadoval z důvodu zajištění rychlého a efektivního servisního zásahu v případě výskytu problémů s dewarovou nádobou, kdy chtěl minimalizovat riziko poškození materiálu, který je v této nádobě uložen. V tomto kontextu obviněný akcentuje, že dewarova nádoba slouží k uchování a udržení velmi vzácného materiálu za extrémně nízkých teplot v prostředí kapalného dusíku, přičemž pokud není dle obviněného servisní zastoupení v blízkosti, není většinou schopno reagovat rychle na případnou poruchu zařízení, a s velkou pravděpodobností tak dojde k znehodnocení uloženého biologického materiálu, který je zpravidla získáván při chirurgických výkonech spojených s diagnostikou či odstraňováním nádorových ložisek, kdy tyto výkony jsou neopakovatelné. Obviněný dále uvádí, že životnost dewarovy nádoby běžně přesahuje 15 let a že pro dosažení takovéto životnosti je kromě správného užívání třeba po celou tuto dobu provádět pravidelné údržby a servis. Obviněný dále konstatuje, že dotčeným požadavkem chtěl odstranit jazykovou bariéru a komunikační potíže při řešení servisních záležitostí. Současně pak obviněný uvádí, že vyřizování reklamace a pozáručního servisu v České republice je pro něho méně administrativně náročné a nákladné než vyřizování reklamace např. v Polsku či v Rakousku. V této souvislosti obviněný odkazuje na jiný právní systém, jiný jazyk, jiné podmínky dopravy a jiné obchodní zvyklosti.
13. Obviněný ve vyjádření obsaženém v podnětu dále uvádí, že pracovní tlak dewarovy nádoby 1,5 baru byl v technických podmínkách části 2 veřejné zakázky uveden administrativní chybou, kdy správná hodnota měla být 0,5 baru. Vzhledem k tomu, že se tak dle obviněného v případě dotčené změny zadávacích podmínek jednalo pouze o nápravu administrativního pochybení, které dle obviněného nemělo vliv na rozšíření okruhu možných dodavatelů, bylo prodloužení lhůty pro podání nabídek o 3 pracovní dny dle obviněného plně adekvátní. K tomu obviněný dodává, že „[n]avíc vzhledem k tomu, že od uveřejnění Vysvětlení zadávací dokumentace měli potenciální dodavatelé do konce prodloužené lhůty pro podání nabídek 22 dnů na seznámení se s novými zadávacími podmínkami, resp. s pouhou opravou požadavku na pracovní tlak transportní dewarovy nádoby, zadavatel neměl žádnou pochybnost o tom, že lhůtu pro podání nabídek prodloužil přiměřeně a že mají potenciální dodavatelé dostatek času na zpracování svých nabídek.“ Závěrem pak obviněný k uvedenému konstatuje, že „vysvětlením zadávací dokumentace a úpravou pouhé administrativní chyby se okruh možných dodavatelů nerozšířil, naopak zůstal stále stejný a rozšířila se pro stejný okruh dodavatelů pouze možnost dodání různějších typů nádob.“
14. Nad rámec uvedeného obviněný ve vyjádření ze dne 31. 3. 2025 uvádí, že respektuje konečné závěry kontrolního orgánu, avšak kvituje, že Úřad postup kontrolního orgánu ověří. Pokud by byl postup potvrzen, pak si obviněný dovolujev souvislosti s případným zvažováním sankce navrhnout, aby od ní bylo upuštěno, jelikož již došlo ze strany kontrolního orgánu k penalizaci obviněného, a to v podobě krácení dotace ve výši 25 %.
III. ZÁVĚRY ÚŘADU
15. Podle § 150 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.
16. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „zákon o přestupcích“), může správní orgán o přestupku rozhodnout příkazem. Příkazem lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, nebo propadnutí věci nebo náhradní hodnoty.
17. Úřad konstatuje, že je k vydání tohoto příkazu příslušný podle § 248 odst. 1 zákona, podle kterého Úřad vykonává dozor nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem a k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem, ve spojení s § 270 odst. 5 zákona, dle kterého přestupky podle zákona projednává Úřad.
18. Úřad dále konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu je prvním úkonem v řízení o přestupku.
19. Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí správního spisu vedeného v této věci, dospěl Úřad k závěru, že obviněný nepostupoval při zadávání části 2 veřejné zakázky v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.
K výroku I. tohoto příkazu
Relevantní ustanovení právních předpisů
20. Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.
21. Podle § 6 odst. 3 zákona nesmí zadavatel omezovat účast v zadávacím řízení těm dodavatelům, kteří mají sídlo v
a) členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci (dále jen „členský stát“), nebo
b) jiném státě, který má s Českou republikou nebo s Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelům z těchto států k zadávané veřejné zakázce.
22. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené
1. podmínky průběhu zadávacího řízení,
2. podmínky účasti v zadávacím řízení,
3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,
4. pravidla pro hodnocení nabídek,
5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.
23. Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.
24. Podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v zadávacím řízení nebo při zvláštním postupu podle části šesté zákona s výjimkou soutěže o návrh v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.
Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení
25. V části „Další podmínky:“ přílohy č. 2 „Technická specifikace předmětu plnění“ zadávací dokumentace veřejné zakázky týkající se části 2 veřejné zakázky (dále jen „technická specifikace předmětu plnění části 2 veřejné zakázky“) obviněný stanovil mimo jiné požadavek na „[s]ervisní zastoupení v ČR“.
26. V odst. 8.4 přílohy č. 4 „Obchodní podmínky“ zadávací dokumentace veřejné zakázky týkající se části 2 veřejné zakázky (dále jen „návrh kupní smlouvy na realizaci části 2 veřejné zakázky“) je mimo jiné uvedeno, že „[v] rámci záruky zajistí Prodávající záruční servis v místě dodání zahrnující opravy poruch a závad.“
27. V odst. 8.9 návrhu kupní smlouvy na realizaci části 2 veřejné zakázky je uvedeno, že „[p]rodávající se zavazuje reagovat do 24 hodin od nahlášení vady Kupujícím a do následujících 24 hodin poskytnout řešení a popřípadě návrh na řešení oprav. Pokud tak Prodávající v uvedené lhůtě neučiní, má se za to, že reklamaci uznává, a že vadu odstraní v souladu s touto Smlouvou.“
28. V odst. 8.12 návrhu kupní smlouvy na realizaci části 2 veřejné zakázky je uvedeno, že „[r]eklamované vady se Prodávající zavazuje odstranit v souladu s uplatněným právem Kupujícího do 30 dnů ode dne doručení reklamace, a to i v případě, že odstraňování vady provede Prodávající třetí osobou, pokud nebude smluvními stranami písemně dohodnuto jinak. V případě opravy proběhne její odstranění vady nejpozději do 1 pracovního dne od jejího uplatnění, není-li s ohledem na charakter a závažnost vady dohodnuta lhůta jiná.“
Právní posouzení
29. Úřad uvádí, že v šetřeném případě je meritem věci mimo jiné otázka (ne)zákonnosti požadavku obviněného na „[s]ervisní zastoupení v ČR“ stanoveného v souvislosti se zadáváním části 2 veřejné zakázky, jejímž předmětem plnění je dodávka dewarovy nádoby včetně příslušenství a zajištění související servisní podpory. Místem plnění, resp. místem dodání plnění je budova Lékařské fakulty Ostravské univerzity v Ostravě.
30. Úřad ve vztahu k výše uvedenému předně v obecnosti uvádí, že řádné stanovení zadávacích podmínek je jednou ze základních povinností zadavatele v rámci zadávacího řízení a má výrazný dopad na jeho další průběh, neboť zadávací podmínky poskytují potenciálním dodavatelům stěžejní informace, na jejichž základě tito dodavatelé zvažují svoji účast v zadávacím řízení. Podle pravidla pro stanovení zadávacích podmínek upraveného v § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Dotčené ustanovení zákona na jedné straně umožňuje zadavateli stanovit zadávací podmínky tak, aby byl prostřednictvím zadávané veřejné zakázky schopen naplnit své potřeby, na druhé straně však chrání férovou soutěž o veřejnou zakázku. Je nepochybné, že po zadavateli nelze požadovat, aby jím stanovené zadávací podmínky měly na všechny dodavatele stejný dopad, případné omezení však musí být vždy odůvodnitelné oprávněnými potřebami zadavatele, kdy je to právě zadavatel, kdo musí unést důkazní břemeno, že se skutečně nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži dodavatelů o veřejnou zakázku. Případným porušením se pak zadavatel nedopouští pouze porušení předmětného ustanovení § 36 odst. 1 zákona, ale také porušení základních zásad dle § 6 zákona, tj. mimo jiné zásady zákazu diskriminace.
31. K zásadě zákazu diskriminace zakotvené v § 6 odst. 2 zákona Úřad uvádí, že tato spočívá zejména v tom, že žádný z dodavatelů nesmí být postupem zadavatele přímo nebo nepřímo, vědomě nebo nevědomě zvýhodněn nebo znevýhodněn oproti jiným subjektům ve stejném postavení. Zásada zakotvená v § 6 odst. 3 zákona pak posiluje princip zákazu diskriminace vůči dodavatelům, kteří mají sídlo v členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci nebo jiném státě, který má s Českou republikou nebo s Evropskou unií uzavřenu mezinárodní smlouvu zaručující přístup dodavatelům z těchto států k zadávané veřejné zakázce.
32. Úřad tak v návaznosti na výše uvedené shrnuje, že nezpochybňuje právo zadavatele vymezit si dle vlastních potřeb podmínky související s předmětem plnění veřejné zakázky, neboť je to právě zadavatel, kdo nejlépe zná své vlastní potřeby a je schopen je co nejpřesněji definovat. Přesto však zadavatel musí mít na paměti, že je v tomto ohledu vázán mimo jiné pravidly obsaženými ve shora citovaných ustanoveních zákona.
33. Ve vztahu k šetřenému případu Úřad k požadavku obviněného na „[s]ervisní zastoupení v ČR“ stanoveného v rámci technické specifikace předmětu plnění části 2 veřejné zakázky předně uvádí, že pojmem „servisní zastoupení“ lze v obecnosti rozumět autorizované servisní středisko, které má oficiální schválení výrobce k provádění oprav a údržby daného produktu, resp. zařízení, a že pojem „servisní zastoupení“ je tak de facto synonymem pojmu „servisní středisko“.
34. K samotné otázce (ne)zákonnosti požadavku obviněného na servisní středisko v České republice Úřad uvádí, že dle jeho názoru je ve světle výše uvedených závěrů zřejmé, že obviněný předmětnou zadávací podmínkou omezil počet dodavatelů, kteří se o část 2 veřejné zakázky mohli ucházet. Jinými slovy je dotčený požadavek obviněného dle Úřadu nutno považovat za diskriminační, neboť někteří ze zahraničních dodavatelů měli za situace nastolené obviněným minimálně ztíženou účast v zadávacím řízení na dotčenou část 2 veřejné zakázky, byť by předmět plnění části 2 veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní (a to bez nutnosti zavádění dalších ekonomických či organizačních opatření), neboť je v podání nabídky do části 2 veřejné zakázky omezovala skutečnost, že nemají servisní středisko v lokalitě vymezené obviněným, tj. v České republice.V tomto ohledu Úřad připomíná geografickou polohu města Ostrava jakožto sídla obviněného a shodně též místa plnění části 2 veřejné zakázky a poukazuje na skutečnost, že v případě některých potenciálních zahraničních dodavatelů (např. z Polska) by vzdálenost servisního střediska od místa plnění části 2 veřejné zakázky mohla být kratší než v případě některých dodavatelů tuzemských.
35. Obviněný uvádí, že servisní zastoupení v České republice vyžadoval z důvodu zajištění rychlého a efektivního servisního zásahu v případě výskytu problémů s dewarovou nádobou, kdy chtěl minimalizovat riziko poškození velmi vzácného materiálu, který je v této nádobě uložen. K tomu je však Úřad nucen konstatovat, že obviněný v návrhu kupní smlouvy na realizaci části 2 veřejné zakázky jako další závazné podmínky stanovil, že prodávající v rámci záruky zajistí záruční servis v místě dodání plnění zahrnující opravy poruch a závad, že se prodávající zavazuje reagovat do 24 hodin od nahlášení vady kupujícím a do následujících 24 hodin poskytnout řešení a popřípadě návrh na řešení oprav a že reklamované vady se prodávající zavazuje odstranit do 30 dnů ode dne doručení reklamace, přičemž v případě opravy proběhne odstranění vady nejpozději do 1 pracovního dne od jejího uplatnění (není-li s ohledem na charakter a závažnost vady dohodnuta lhůta jiná). Dle přesvědčení Úřadu tak i z tohoto důvodu postrádá podmínka servisního zastoupení v České republice jakoukoliv racionální oporu, neboť pokud je povinností dodavatele nastoupit v určitém čase na realizaci záruční opravy v místě dodání plnění, je nerozhodné, z jakého konkrétního místa bude servisní technik vyjíždět. K tomu Úřad akcentuje, že je třeba rozlišovat mezi požadavkem na realizaci včasného servisu např. dojezdovou vzdáleností či dojezdovým časem a požadavkem na servisní zastoupení v České republice, neboť v případě požadavku na realizaci včasného servisu např. dojezdovou vzdáleností či dojezdovým časem je ponecháno plně na vůli dodavatele, jakým způsobem splnění této své povinnosti dostojí, aniž by byl vázán splněním povinnosti v podobě zřízení servisního střediska na území České republiky či jeho smluvního zajištění. Jinými slovy má tak Úřad za to, že u dodávky dewarovy nádoby (vč. jejího příslušenství), a to ani s ohledem na účel, k němuž by tato měla sloužit, nelze shledat natolik výjimečnou povahu a specifičnost, která by odůvodňovala požadavek obviněného na servisní středisko výlučně na území České republiky. Současně pak Úřad k argumentu obviněného, že pokud není servisní zastoupení v blízkosti, není většinou schopno reagovat rychle na případnou poruchu zařízení, opakuje, že v případě některých potenciálních zahraničních dodavatelů (např. z Polska) by vzdálenost servisního střediska od místa plnění části 2 veřejné zakázky mohla být kratší než v případě některých dodavatelů tuzemských.
36. Pokud pak obviněný uvádí, že dotčeným požadavkem chtěl odstranit jazykovou bariéru a komunikační potíže při řešení servisních záležitostí, Úřad konstatuje, že dostatečným, resp. přiměřeným požadavkem, jak uvedeného docílit, mohl být např. požadavek na komunikaci se servisním technikem v českém či jiném obviněným vybraném jazyce.
37. Konečně k tvrzení obviněného, že vyřizování reklamace a pozáručního servisu v České republice je pro obviněného méně administrativně náročné a nákladné než vyřizování reklamace např. v Polsku či v Rakousku, Úřad uvádí, že ani tato skutečnost nemůže sama o sobě obstát jako důvod, který by ospravedlňoval stanovení šetřeného požadavku obviněného a s tím související omezení konkurence. K tomu Úřad dodává, že ekonomickou výhodnost nabídek si obviněný mohl zajistit skrze hodnocení nabídek nastavením patřičných kritérií hodnocení.
38. Pro úplnost Úřad uvádí, že nepřehlíží ani skutečnost, že zákon připouští plnění části předmětu veřejné zakázky (v tomto případě konkrétně zajištění servisních oprav) prostřednictvím poddodavatele či podání společné nabídky více dodavateli. Úřad nicméně konstatuje, že dle rozhodovací praxe[3] platí, že po dodavatelích nelze spravedlivě požadovat, aby plnili požadavek, který je v rozporu se zákonem, natož aby tak činili formou poddodavatelskou, která jim zpravidla zvyšuje náklady a snižuje zisk, a že pokud tedy zadavatel stanoví požadavek na plnění veřejné zakázky v rozporu se zákonem, např. diskriminačně, nelze jeho pochybení zhojit odkazem na možnost dodavatelů prokazovat splnění takového požadavku pomocí poddodavatele, případně analogicky též prostřednictvím podání společné nabídky více dodavatelů.
39. Konečně pak Úřad dodává, že otázka (ne)zákonnosti požadavku zadavatele „zajistit servisní středisko pro opravy zboží na území ČR v záruční i pozáruční době“ byla rovněž předmětem rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S506/2014/VZ-19307/2014/522/KČe ze dne 12. 9. 2014, jež bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R339/2014/VZ-37805/2015/321/MMl ze dne 5. 11. 2015, či rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S1038,1065/2014/VZ-4608/2015/513/ABr ze dne 17. 2. 2015, jež bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R79/2015/VZ-16937/2015/321/IPs ze dne 8. 7. 2015 i rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 67/2015-99 ze dne 28. 4. 2017, přičemž závěry zde učiněné se plně shodují se závěry Úřadu předestřenými výše v odůvodnění tohoto příkazu. Jinými slovy tak Úřad nevidí žádného důvodu, proč by se měl v šetřené věci od závěrů uvedené rozhodovací praxe jakkoli odchylovat.
40. Úřad tak uzavírá, že obviněný předmětným požadavkem na „[s]ervisní zastoupení v ČR“ nepochybně omezil počet dodavatelů, kteří se mohli o část 2 veřejné zakázky ucházet, aniž by pro uvedené teritoriální omezení servisního střediska měl reálný důvod, resp. aniž by toto omezení bylo odůvodnitelné jeho oprávněnými potřebami.
41. Úřad tedy konstatuje, že obviněný požadavkem na „[s]ervisní zastoupení v ČR“ stanovil zadávací podmínky části 2 veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou zákazu diskriminace stanovenou v § 6 odst. 2 a 3 zákona, čímž naplnil první ze znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona.
42. Dnem 1. 2. 2024, kdy obviněný uzavřel kupní smlouvu, pak došlo kumulativně k naplnění druhé zákonné podmínky pro konstatování spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona.
43. Na základě shora uvedeného tak Úřad uzavírá, že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.
K výroku II. tohoto příkazu
Relevantní ustanovení právních předpisů
44. Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.
45. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené
1. podmínky průběhu zadávacího řízení,
2. podmínky účasti v zadávacím řízení,
3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,
4. pravidla pro hodnocení nabídek,
5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.
46. Podle § 36 odst. 7 zákona mohou být zadávací podmínky po zahájení zadávacího řízení změněny nebo doplněny, pouze stanoví-li tak tento zákon.
47. Podle § 39 odst. 1 zákona postupuje zadavatel v zadávacím řízení podle pravidel stanovených tímto zákonem a je přitom povinen dodržet stanovené zadávací podmínky. Pokud pravidla pro průběh zadávacího řízení tento zákon nestanoví, určí je zadavatel v souladu se zásadami podle § 6 zákona.
48. Podle § 98 odst. 5 zákona platí, že pokud by spolu s vysvětlením zadávací dokumentace zadavatel provedl i změnu zadávacích podmínek, postupuje podle § 99 zákona.
49. Podle § 99 odst. 1 zákona může zadavatel zadávací podmínky obsažené v zadávací dokumentaci změnit nebo doplnit před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. Změna nebo doplnění zadávací dokumentace musí být uveřejněna nebo oznámena dodavatelům stejným způsobem jako zadávací podmínka, která byla změněna nebo doplněna.
50. Podle § 99 odst. 2 zákona platí, že pokud to povaha doplnění nebo změny zadávací dokumentace vyžaduje, zadavatel současně přiměřeně prodlouží lhůtu pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. V případě takové změny nebo doplnění zadávací dokumentace, která může rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, prodlouží zadavatel lhůtu tak, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku.
51. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté zákona s výjimkou soutěže o návrh, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele, a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.
Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení
52. Z oznámení o zahájení zadávacího řízení, které bylo odesláno do Věstníku veřejných zakázek k uveřejnění dne 13. 11. 2023, vyplývá, že původní lhůta pro podání nabídek byla obviněným stanovena do dne 15. 12. 2023 do 10:00 hod., tj. činila 32 dnů.
53. Z bodu 3.3 „Předpokládaná hodnota veřejné zakázky“ zadávací dokumentace veřejné zakázky vyplývá, že předpokládaná hodnota části 2 veřejné zakázky činí 270 000 Kč bez DPH.
54. V technické specifikaci předmětu plnění části 2 veřejné zakázky ve znění před „Vysvětlením zadávací dokumentace“ ze dne 28. 11. 2023 obviněný v rámci požadavků na transportní dewarovu nádobu stanovil mimo jiné požadavek na „pracovní objem minimálně 99 l“a „pracovní tlak 1,5 baru (+-10%)“.
55. Dne 24. 11. 2023 obdržel obviněný od dodavatele LINEQ s.r.o. „Žádost o vysvětlení zadávací dokumentace – část 2“ z téhož dne (dále jen „žádost o vysvětlení zadávací dokumentace“), v níž bylo uvedeno následující:
„vzhledem k cenovému omezení zakázky stropem 270 tis. Kč bez DPH hledáme jiné než obvyklé provedení, které by cenově vyhovovalo a dotazujeme se, zda uvedená specifikace […] je v pořádku:
1. Transportní dewarova nádoba:
- pracovní objem minimálně 99 l
- pracovní tlak 1,5 baru (+-10%)
Na trhu jsou dostupné hliníkové nádoby od objemu 99 l, ale s tlakem 0,5 bar, požadujete opravdu tlak 1,5 bar?
Nerezové nádoby mají sice tlak 1,5 bar, ale jsou dostupné v této kategorii až od 120 l a cenově se již do uvedeného limitu nevejdou.“
56. Ve vztahu k výše uvedené žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace uveřejnil obviněný na svém profilu dne 28. 11. 2023 „Vysvětlení zadávací dokumentace“ z téhož dne (dále jen „vysvětlení zadávací dokumentace“), v němž uvedl mimo jiné následující:
„Zadavatel k tomuto dotazu uvádí, že se jedná o administrativní chybu. Místo 1,5 baru mělo být uvedeno 0,5 baru.
V návaznosti na provedenou úpravu položky č. 2 – Transportní dewarova nádoba v části 2 veřejné zakázky zadavatel předkládá upravené znění Přílohy č. 1 – Technické specifikace předmětu plnění pro tuto část.
V souladu s ustanovením § 98 odst. 5 a § 99 zákona a vzhledem k provedené úpravě zadávacích podmínek zadavatel prodlužuje lhůtu pro podání nabídek na výše uvedenou veřejnou zakázku, a to do 20.12.2023 do 10:00 hod.“
57. V technické specifikaci předmětu plnění části 2 veřejné zakázky ve znění po vysvětlení zadávací dokumentace uveřejněné na profilu zadavatele dne 28. 11. 2023 obviněný původně stanovený požadavek ve vztahu k transportní dewarově nádobě ve znění „pracovní tlak 1,5 baru (+-10%)“ upravil na„pracovní tlak 0,5 baru (+-10%)“.
58. Z oznámení o zahájení zadávacího řízení ve znění opravy odeslané do Věstníku veřejných zakázek k uveřejnění dne 28. 11. 2025 vyplývá, že původně stanovená lhůta pro podání nabídek byla obviněným prodloužena do dne 20. 12. 2023 do 10:00 hod.
59. Z dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku vyplývá, že dodavatel LINEQ s.r.o. podal do části 2 veřejné zakázky nabídku dne 19. 12. 2023.
Právní posouzení
60. Úřad uvádí, že v šeřeném případě je meritem věci dále otázka (ne)přiměřenosti prodloužení lhůty pro podání nabídek obviněným v návaznosti na vysvětlení zadávací dokumentace.
61. Úřad k tomu předně v obecnosti opakuje, že řádné stanovení zadávacích podmínek je jednou ze základních povinností zadavatele v zadávacím řízení a má výrazný dopad na jeho další průběh, neboť zadávací podmínky poskytují potenciálním dodavatelům stěžejní informace, na jejichž základě tito dodavatelé zvažují svoji účast v zadávacím řízení a následně zpracovávají své nabídky. Dále Úřad uvádí, že i za předpokladu, že zadavatel vynaloží na přípravu zadávací dokumentace veškerou snahu, nelze vyloučit, že v průběhu lhůty pro podání žádostí o účast či lhůty pro podání předběžných nabídek nebo nabídek bude muset dle svých potřeb stanovené zadávací podmínky upřesnit nebo upravit. Zákon proto dává zadavateli možnost provést vysvětlení zadávací dokumentace dle § 98 zákona a dále změnu či doplnění zadávací dokumentace ve smyslu § 99 zákona. Pokud pak zadavatel spolu s vysvětlením zadávací dokumentace provede i změnu zadávacích podmínek, musí v souladu s § 98 odst. 5 zákona postupovat podle § 99 zákona.
62. Z ustanovení § 99 odst. 1 zákona vyplývá, že zadavatel je oprávněn změnit či doplnit zadávací podmínky obsažené v zadávací dokumentaci, a to za předpokladu, že ještě nedošlo k uplynutí lhůty pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. Platí přitom, že změna nebo doplnění zadávací dokumentace musí být uveřejněny nebo oznámeny dodavatelům stejným způsobem jako zadávací podmínka, která byla změněna nebo doplněna.
63. Z dikce ustanovení § 99 odst. 2 věty první zákona pak vyplývá, že zadavatel přiměřeně prodlouží lhůtu pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek, a to za předpokladu, že to povaha doplnění nebo změny zadávací dokumentace vyžaduje. Současně pak Úřad uvádí, že z ustanovení § 99 odst. 2 věty druhé zákona plyne, že jestliže je provedená úprava zadávacích podmínek způsobilá rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení (oproti stavu před úpravou zadávacích podmínek), je zadavatel povinen prodloužit lhůtu pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek tak, aby od okamžiku odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou původní délku stanovenou zadavatelem. Je tomu tak proto, aby se zamezilo rozdílnému zacházení s těmi možnými dodavateli, jejichž účast byla úpravou zadávacích podmínek nově umožněna.
64. Ve vztahu k šetřenému případu Úřad shrnuje, že předmětem plnění části 2 veřejné zakázky je dodávka dewarovy nádoby včetně příslušenství a zajištění související servisní podpory. Souhrn požadavků na poptávanou dewarovu nádobu včetně požadavku na „pracovní objem minimálně 99 l“a „pracovní tlak 1,5 baru (+-10%)“ obviněný stanovil v technické specifikaci předmětu plnění části 2 veřejné zakázky. Lhůta pro podání nabídek byla obviněným stanovena do dne 15. 12. 2023 do 10:00 hod., přičemž činila 32 dnů.
65. Dne 28. 11. 2023 uveřejnil obviněný na profilu zadavatele vysvětlení zadávací dokumentace, v rámci kterého reagoval na dotaz, zda je specifikace dewarovy nádoby ve vztahu k požadovanému pracovnímu objemu a pracovnímu tlaku uvedena správně, když na trhu jsou dostupné hliníkové nádoby od objemu 99 l, ale s tlakem 0,5 bar, nebo nerezové nádoby s tlakem 1,5 bar, které jsou však dostupné až od objemu 120 l a cenově přesahují finanční limit ve výši 270 000 Kč stanový obviněným.Obviněný v uvedeném dokumentu uvedl, že se jedná o administrativní chybu, kdy místo 1,5 baru mělo být uvedeno 0,5 baru, a v návaznosti na to upravil ve shodě s uvedeným technickou specifikaci předmětu plnění části 2 veřejné zakázky.
66. Úřad konstatuje, že vysvětlením zadávací dokumentace tak nepochybně došlo ke změně zadávacích podmínek, kdy obviněný upravil vymezení předmětu plnění části 2 veřejné zakázky, konkrétně změnil jeden z technických parametrů poptávané dewarovy nádoby. Jak pak bylo uvedeno výše v odůvodnění tohoto příkazu, při aplikaci postupu dle § 99 odst. 2 zákona je povinností zadavatele zabývat se ve vztahu k realizované změně zadávacích podmínek její povahou a podle toho případně přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání žádosti o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. Z dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku přitom vyplývá, že obviněný v šetřeném případě lhůtu pro podání nabídek v souvislosti s provedenou změnou zadávacích podmínek prodloužil do dne 20. 12. 2023 do 10:00 hod., tj. o 5 dnů, resp. o 3 pracovní dny, přičemž od odeslání uvedené změny zadávacích podmínek činila lhůta pro podání nabídek 22 dnů.
67. Úřad posoudil charakter, resp. povahu obviněným provedené změny zadávacích podmínek v rámci vysvětlení zadávací dokumentace a konstatuje, že tuto nelze považovat za marginální záležitost, naopak jde dle Úřadu o změnu zásadního charakteru. Úřad v tomto kontextu poukazuje především na skutečnost, že obviněný prostřednictvím vysvětlení zadávací dokumentace zmírnil požadavek na pracovní tlak poptávané dewarovy nádoby, kdy tento je beze sporu jedním z klíčových technických parametrů daného zařízení, přičemž jak bylo uvedeno výše, mezi zásadní z hlediska dopadu na zpracování a podání žádostí o účast, předběžných nabídek a nabídek spadají v obecnosti mimo jiné právě materiální změny zadávacích podmínek týkajících se vymezení samotného předmětu plnění veřejné zakázky a jeho technických podmínek. Současně pak Úřad akcentuje, že provedená změna zadávacích podmínek ve svém důsledku vedla dodavatele LINEQ s.r.o. jakožto pisatele žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace k přehodnocení jeho možné účasti v zadávacím řízení a k podání nabídky do dotčené části 2 veřejné zakázky, když před uvedenou změnou zadávacích podmínek nebylo dle jeho slov na trhu dostupné takové provedení dewarovy nádoby, které by současně odpovídalo všem požadavkům vymíněným obviněným.
68. Úřad se tak nemůže ztotožnit s názorem obviněného, že se v případě dotčené změny zadávacích podmínek jednalo pouze o nápravu administrativního pochybení, které nemělo vliv na rozšíření okruhu možných dodavatelů, ani konkrétně s tvrzením obviněného, že „vysvětlením zadávací dokumentace […] se okruh možných dodavatelů nerozšířil, naopak zůstal stále stejný a rozšířila se pro stejný okruh dodavatelů pouze možnost dodání různějších typů nádob,“ neboť z výše uvedeného je zřejmý opak, tj. že se jednalo o změnu zadávací dokumentace, která umožnila rozšíření okruhu možných účastníků zadávacího řízení.
69. Dle Úřadu je tedy v šetřeném případě s odkazem na shora uvedené nutné uvažovat v tom smyslu, že povaha obviněným prostřednictvím vysvětlení zadávací dokumentace provedené změny zadávacích podmínek vyžadovala prodloužení lhůty pro podání nabídek tak, aby od okamžiku odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku, jak předpokládá ustanovení § 99 odst. 2 věta druhá zákona. Pokud obviněný lhůtu pro podání nabídek v návaznosti na provedenou změnu zadávacích podmínek prodloužil toliko o 5 dnů, kdy lhůta pro podání nabídek tak od odeslání změny zadávací dokumentace činila 22 dnů, nikoliv původních 32 dnů, postupoval dle Úřadu v rozporu se zákonem.
70. Úřad tudíž konstatuje, že první ze znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona spočívající v nedodržení pravidel stanovených zákonem pro zadání veřejné zakázky zadavatelem byl naplněn.
71. Druhou podmínkou pro konstatování přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona je, že zadavatel svým nezákonným postupem ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr dodavatele. K podmínce vlivu na výběr dodavatele Úřad předně odkazuje na předchozí body odůvodnění tohoto příkazu a dále dodává, že ze samotného dotčeného ustanovení zákona i z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že k naplnění této podmínky postačí, pokud jednání zadavatele, kterým porušil pravidla stanovená zákonem pro zadání veřejné zakázky, bylo alespoň potenciálně schopné ovlivnit výběr dodavatele. V tomto kontextu pak Úřad uvádí, že v posuzovaném případě nelze v obecné rovině vyloučit ani to, že by na trhu mohl existovat další potenciální dodavatel, který by mohl podat svoji nabídku, pokud by obviněný v důsledku změny zadávací dokumentace prodloužil lhůtu k podání nabídek tak, jak mu stanovuje zákon. Obviněný tak ve výsledku mohl obdržet více nabídek, přičemž některá z nich mohla být výhodnější než nabídka, kterou obviněný obdržel v rámci nezákonně zkrácené lhůty pro podání nabídek.
72. Úřad tedy konstatuje, že podmínka pro konstatování spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona spočívající v existenci alespoň potenciálního vlivu na výběr dodavatele je v daném případě rovněž naplněna.
73. Dnem 1. 2. 2024, kdy obviněný uzavřel kupní, pak došlo kumulativně k naplnění poslední zákonné podmínky pro konstatování spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
74. Na základě shora uvedeného tak Úřad uzavírá, že obviněný naplnil všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.
K výroku III. tohoto příkazu – k uložení pokuty
75. Úřad považuje ve smyslu § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 zákona o přestupcích skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) a c) zákona, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto příkazu.
76. Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení sankce nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti za projednávané přestupky, zejména v souvislosti s uplynutím promlčecí doby [viz § 29 písm. a) zákona o přestupcích].
77. Podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí promlčecí doba u přestupků podle § 268 zákona 5 let.
78. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím
po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.
79. Podle § 32 odst. 2 zákona o přestupcích se promlčecí doba přerušuje a) oznámením o zahájení řízení o přestupku, b) vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným; je-li prvním úkonem v řízení vydání příkazu, přerušuje se běh promlčecí doby jeho doručením, c) vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání; přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.
80. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda v šetřeném případě neuplynula ve vztahu k dotčeným přestupkům promlčecí doba dle § 270 odst. 3 písm. a) zákona. Ke spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu došlo dne 1. 2. 2024, kdy obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem kupní smlouvu. Správní řízení ve věci spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu je zahájeno dnem vydání tohoto příkazu, přičemž promlčecí doba se přerušuje doručením tohoto příkazu. Z uvedeného tak vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávaným přestupkům ke dni vydání tohoto příkazu neuplynula a odpovědnost obviněného za tyto přestupky uplynutím promlčecí doby nezanikla.
81. Podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.
82. V souladu se zásadou absorpce při správním trestání tedy Úřad v přestupkovém řízení uloží pokutu podle nejpřísněji trestného přestupku. Zbylé přestupky pak zohlední v souladu s § 40 písm. b) zákona o přestupcích jako přitěžující okolnost při výměře výše pokuty.
83. S ohledem na výše uvedené se tedy Úřad v šetřeném případě nejprve zabýval otázkou, který z přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu je přísněji trestný, tj. za který z nich je možno uložit přísnější sankci (vyšší pokutu). Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek závažnější.
84. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 nebo 5 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona.
85. Jak vyplývá z kupní smlouvy, celková cena za realizaci předmětu plnění části 2 veřejné zakázky, při jejímž zadávání se obviněný v roli zadavatele dopustil přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu, činí částku ve výši 264 508,40 Kč bez DPH, tj. 320 055,16 Kč vč. DPH. Horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) tak činí po zaokrouhlení částku ve výši 32 006 Kč.
86. Vzhledem k tomu, že za přestupky uvedené ve výrocích I. a II. tohoto příkazu lze obviněnému uložit správní test pokuty ve stejné výši (a to ve výši do 32 006 Kč), je ve smyslu § 41 odst. 1 zákona o přestupcích nutné uložit pokutu za přestupek nejzávažnější. Úřad přistoupil k uložení správního trestu za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu, který posoudil jako závažnější, a to s ohledem na skutečnost, že dotčeného přestupku se obviněný dopustil již na samotném počátku zadávacího řízení při vymezení zadávacích podmínek veřejné zakázky, na jejichž základě dodavatelé zvažovali svoji účast v zadávacím řízení. Spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto příkazu vzal Úřad v úvahu jako přitěžující okolnost při úvaze o určení výše pokuty uložené obviněnému ve spojitosti se spácháním přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu.
87. Úřad v návaznosti na výše uvedené dále akcentuje, že ustanovení § 37 a § 38 zákona o přestupcích upravují demonstrativní výčet okolností, k nimž se při určení výměry a druhu správního trestu, v daném případě pokuty, přihlédne.
88. Podle § 37 písm. a), c) a g) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.
89. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).
90. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Afs 106/2012-45 ze dne 6. 6. 2013).
91. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se Úřad s ohledem na výše uvedené zabýval intenzitou narušení objektu zákonné ochrany. V šetřeném případě je tímto objektem ochrany právem chráněný zájem spočívající v zachování efektivní hospodářské soutěže o veřejné zakázky. Právě tento právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad transparentního vynakládání veřejných prostředků v rámci zadávání veřejných zakázek a jestliže zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, je třeba jednání obviněného, které nenaplnilo elementární účel zákona, v šetřeném případě označit za jedno z typově vůbec nejzávažnějších. V této souvislosti Úřad ve vztahu k následkům spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu uvádí, že obviněný nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů části 2 veřejné zakázky, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Přitom nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného ekonomicky výhodnější, a tudíž že došlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků.
92. Jako přitěžující okolnost vzal Úřad v potaz skutečnost, že se obviněný dopustil rovněž přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto příkazu.
93. Jiné polehčující ani přitěžující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše uložené pokuty, Úřad v daném případě neshledal.
94. Vzhledem k výše uvedenému Úřad po zvážení všech okolností šetřeného případu posoudil stupeň závažnosti přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu jako závažný.
95. Při stanovení konkrétní výše pokuty Úřad zohlednil též dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu, za který je obviněnému ukládána sankce, a samotným potrestáním obviněného za jeho páchání, neboť jak judikoval Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, „[j]e nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo“. Vzhledem k tomu, že v šetřeném případě byl přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu obviněným spáchán před necelými 2 roky, neuplynula dosud dle Úřadu taková doba, která by svou délkou odůvodňovala snížení pokuty. Jinými slovy nelze podle Úřadu uvedenou dobu považovat za takovou, která by měla významně ovlivnit výši uložené sankce ve smyslu výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně.
96. Úřad dále uvádí, že při určení výše pokuty přihlédl také k povaze činnosti obviněného.
97. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupky, za něž je obviněnému nyní ukládán trest, nejsou v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Při tomto posouzení Úřad vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně o přestupcích, jakož i z judikatury NSS. Rozšířený senát NSS v rozsudku č. j. 5 As 98/2022-51 ze dne 9. 10. 2025 zdůraznil, že aktuálně účinné znění zákona o přestupcích představuje ucelený a předvídatelný systém pravidel pro posuzování souběhu přestupků a jejich trestání, přičemž hmotněprávní důsledky souběhu přestupků jsou úzce a neoddělitelně provázány s procesní úpravou společného řízení a rozhodným mezníkem pro časové vymezení vícečinného souběhu přestupků je okamžik zahájení řízení o některém z nich. Přestupek spáchaný až po zahájení řízení o jiném přestupku již s tímto přestupkem netvoří souběh ve smyslu zákona o přestupcích, neboť o takových přestupcích nelze podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích vést společné řízení. NSS současně uvedl, že za této právní úpravy již není namístě vymezovat souběh přestupků analogií z trestního práva, neboť zákonodárce otázku časového ohraničení souběhu řeší přímo a výslovně. Rozšířený senát NSS se dále zabýval významem ustanovení § 37 písm. b) zákona o přestupcích, podle něhož se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení. NSS dovodil, že toto ustanovení dopadá pouze na případy, kdy společné řízení podle § 88 zákona o přestupcích mohlo a mělo být vedeno, avšak z určitého důvodu vedeno nebylo. Naopak v situacích, kdy zákon o přestupcích vedení společného řízení výslovně vylučuje (tedy právě u přestupků spáchaných po zahájení řízení o jiném přestupku podle § 88 odst. 3 zákona o přestupcích), nelze § 37 písm. b) zákona o přestupcích chápat jako prostředek k dodatečnému zohlednění jiných přestupků obviněného při ukládání správního trestu. V takových případech by uplatnění zásady absorpce bylo v rozporu se zjevně projeveným úmyslem zákonodárce, který přestupky spáchané po zahájení řízení o jiném přestupku záměrně vyňal z režimu společného projednání a úhrnného trestání.
98. Na základě výše uvedených východisek Úřad posoudil, zda v projednávané věci existuje důvod přihlédnout k jiným souběžným přestupkům obviněného ve smyslu § 37 písm. b) zákona o přestupcích, o nichž nebylo vedeno spolu s právě projednávanými přestupky společné řízení, ačkoliv takové společné řízení podle zákona o přestupcích přicházelo v úvahu. Úřad uvádí, že šetřené přestupky nejsou v souběhu s dalším přestupkem či přestupky obviněného, proto se § 37 písm. b) zákona o přestupcích v projednávané věci neuplatní.
99. Při určení výše pokuty vzal Úřad v úvahu i ekonomickou situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z rozpočtu obviněného na rok 2025 vyplývá, že obviněný v roce 2025 hospodařil s celkovými příjmy ve výši 990 000 000 Kč. V kontextu uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž obviněný disponuje, považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).
100. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mimo jiné splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní, tj. postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.
101. K návrhu obviněného, aby Úřad v případě shledání porušení zákona obviněným upustil od uložení sankce, neboť obviněný byl již penalizován ze strany kontrolního orgánu, a to v podobě krácení dotace ve výši 25 %, Úřad pro úplnost uvádí, že cíl odvodu za porušení rozpočtové kázně, který je peněžitým plněním, jež je příjmem veřejného rozpočtu, je jiný než cíl trestní sankce. Cílem odvodu (na základě rozhodnutí správce daně) je navrátit zpět do veřejného rozpočtu prostředky, které nebyly využity v souladu s podmínkami, které poskytovatel pro čerpání těchto prostředků stanovil, zatímco cílem pokuty za přestupek spáchaný porušením zákona (na základě rozhodnutí Úřadu) je skutečné „potrestání“ pachatele. Se zřetelem k uvedenému tak nemůže být dle Úřadu za „potrestání“ pachatele pokládáno krácení dotace, jak jím argumentuje v šetřené věci obviněný, když uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně ani není trestní sankcí (viz např. rozsudek NSS č. j. 5 As 95/2014-46 ze dne 31. 3. 2015).
102. S ohledem na vše výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto příkazu.
103. Pokuta uložená ve výroku III. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet místně příslušného Celního úřadu v Ostravě zřízený u České národní banky číslo 3754-97729761/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.
Poučení
Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.
otisk úředního razítka
Mgr. Markéta Dlouhá
místopředsedkyně
Obdrží
Ostravská univerzita, Dvořákova 138/7, 702 00 Ostrava
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Podle § 2 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění, se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější (uvedené pravidlo ostatně vyplývá i z čl. 40 odst. Listiny
základních práv a svobod). Úřad pro ochranu hospodářské soutěže konstatuje, že posoudil otázku příznivosti pozdější právní úpravy a pozdější právní úprava zákona o zadávání veřejných zakázek nebyla shledána v rámci posuzovaných přestupků příznivější, neboť zejména i nadále by bylo možné konstatovat spáchání týchž přestupků obviněným při nedodržení stejné povinnosti a stejná by byla při posuzování kontextu trestu i možná sazba výše pokuty, kdy shodná by byla též úprava promlčecí doby, resp. zániku odpovědnosti obviněného za přestupky. Z toho důvodu byl aplikován zákon ve znění účinném v době spáchání přestupku.
[2] Česká republika – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, IČO 00022985, se sídlem Karmelitská 529/5, 118 00 Praha (dále jen „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy“).
[3] Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 9 Afs 37/2011-82 ze dne 7. 12. 2011.