číslo jednací: R114/2008/02-25140/2008/310-AS

• Instance: II.
• Věc: Provedení lesnických činností od 1.1.2008 s prodejem dříví při pni SÚJ č. 12301
• Účastníci:
  1. Lesy ČR, s.p., Přemyslova 1106, 501 68 Hradec Králové
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 152 odst. 5 písm. b) sř - rozklad zamítnut
• Rok: 2007
• Datum nabytí právní moci: 17. 12. 2008
• Související rozhodnutí: S361/2007/VZ-09127/2008/510/IF; R114/2008/02-25140/2008/310-AS

Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.12.2008

Č. j.: R114/2008/02-25140/2008/310-AS         V Brně dne 10. prosince 2008

Ve správním řízení o rozkladu doručeném dne 22. 5. 2008 navrhovatelem

·  Hranická lesní, a. s., IČ 26826585, se sídlem Boňkov 133, 753 01 Hranice,  zast. předsedkyní představenstva Mgr. Pavlou Patrákovou, ve správním řízení na základě plné moci ze dne 9. 11. 2007 zastoupená JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem Sokolská 1788/60, 120 00 Praha 2,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 5. 5. 2008, č. j. S361/2007/VZ-09127/2008/510/IF, o přezkoumání úkonů zadavatele – Lesy České republiky, s. p., IČ 421 96 451, se sídlem Přemyslova 1106, 501 68 Hradec Králové, zast. generálním ředitelem Ing. Jiřím Novákem,

při zadávání veřejné zakázky „Provádění lesnických činností s prodejem dříví „při pni“ od 01. 01. 2008 SÚJ č. 12301“, zadané formou otevřeného řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, jehož oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 3. 8. 2007, a následně opraveno dne 10. 8. 2008 pod ev. č. 60009745, jehož dalším účastníkem je

·  Dušan Panáček – INTER PAN, podnikatel, IČ 42085136, se sídlem Kateřince 179, 756 21 Ratiboř u Vsetína,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

  Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 5. 5. 2008, č.j. S361/2007/VZ-09127/2008/510/IF,

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

O d ů v o d n ě n í

I.   Zadávací řízení a prvostupňové řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.  Lesy České republiky, s. p., IČ 421 96 451, se sídlem Přemyslova 1106,  501 68 Hradec Králové, zast. generálním ředitelem Ing. Jiřím Novákem, (dále jen „zadavatel“), uveřejnil podle zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), v informačním systému veřejných zakázek dne 3. 8. 2007, a následně opraveno dne 10. 8. 2007 pod ev. č. 60009745, oznámení otevřeného řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Provádění lesnických činností s prodejem dříví „při pni“ od 01. 01. 2008 SÚJ č. 12301“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2.  Zadavatel obdržel ve stanovené lhůtě nabídky od 7 uchazečů. V prvním kole hodnocení nabídek, zadavatel vybral jako nejvhodnější nabídku na doporučení hodnotící komise uchazeče LST a. s., IČ 60706805, se sídlem Trhanou 48, 345 33 Trhanov, zast. předsedou představenstva Ing. Miloslavem Konopíčkem (dále jen „LST a. s.“). Následně zadavatel svůj výběr nejvhodnější nabídky zrušil, neboť uchazeč LST a. s. nedoručil ve stanovené lhůtě zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny. Zadavatel rozhodnutím vyloučil uchazeče LST a. s. z další účasti v zadávacím řízení. V druhém kole hodnocení nabídek zadavatel na doporučení hodnotící komise vybral jako nejvhodnější nabídku uchazeče Dušana Panáčka – INTER PAN, podnikatele, IČ 42085136, se sídlem Kateřince 179, 756 21 Ratiboř u Vsetína (dále jen „vybraný uchazeč“).

3.  Uchazeč Hranická lesní, a. s., IČ 26826585, se sídlem Boňkov 133, 753 01 Hranice, zast. předsedkyní představenstva Mgr. Pavlou Patrákovou, ve správním řízení na základě plné moci ze dne 9. 11. 2007 zastoupená JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem Sokolská 1788/60, 120 00 Praha 2 (dále jen „navrhovatel“), podal námitky proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. Po odmítnutí námitek zadavatelem, se kterým navrhovatel nesouhlasil a nepovažoval jejich vyřízení za učiněné v souladu se zákonem, podal navrhovatel návrh na přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který návrh obdržel dne 30. 11. 2007 a tímto dnem bylo správní řízení zahájeno.

Napadené rozhodnutí

4.  Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 5. 5. 2008 rozhodnutí č. j. S361/2007/VZ-09127/2008/510/IF, kterým rozhodl, že zadavatel stanovil jistotu ve výši překračující 2 % předpokládané hodnoty zakázky, čímž nedodržel postup stanovený v § 67 odst. 1 zákona. Jelikož tento postup podstatně neovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, rozhodl Úřad o zastavení správního řízení podle § 118 zákona.

5.  Úřad se nejprve zabýval otázkou stanovení hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, přičemž konstatoval, že dodavatelé měli jasnou představu, jak mají připravit nabídku, která by vyhověla zadávacím podmínkám. Na základě všech zjištěných skutečností Úřad vyslovil závěr, že v otázce stanovení hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny postupoval zadavatel v souladu se zákonem.

6.  V další části odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkající se problematiky rozdělení veřejné zakázky, Úřad zaujal své stanovisko k problematice rozdělení veřejné zakázky. Úřad se vyjádřil v tom smyslu, že zadavatel má právo vymezit předmět veřejné zakázky dle svých potřeb, avšak je vždy povinen dodržet pravidlo zákazu rozdělení předmětu veřejné zakázky, pokud by v důsledku toho došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12 zákona. Úřad uvedl, že nesouhlasí se závěrem navrhovatele, že by zadavatel rozdělil jedinou veřejnou zakázku do 159 samostatných zadávacích řízení uměle a bez dostatečných důvodů. Přestože je předmět plnění ve všech 159 zadávacích řízení obdobný, stejná je i doba plnění, místa plnění a rozsah veřejných zakázek jsou ve všech případech odlišné.  Na základě zjištěných skutečností Úřad neshledal, že by se v šetřeném případě zadavatel dopustil nezákonného rozdělení předmětu jediné veřejné zakázky na 159 dílčích veřejných zakázek, ani že by tímto postupem nezákonně diskriminoval navrhovatele či jiné dodavatele.

7.  Úřad v průběhu přezkoumávání veřejné zakázky zjistil, že zadavatel požadoval po uchazečích jistotu ve výši překračující 2 % z předpokládané ceny veřejné zakázky, tedy více než je maximální výše jistoty dle § 67 odst. 1 zákona. Tato výše vznikla v důsledku nesprávného zaokrouhlení částky vypočtené jako 2 % z předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Požadovaná výše jistoty tak byla vyšší než stanoví § 67 odst. 1 zákona, avšak vzhledem k použitému postupu při výpočtu výše jistoty, nebyl rozdíl mezi výší jistoty stanovené zadavatelem a maximální výší natolik významný, že by tento rozdíl (dva tisíce dvě stě korun) znemožnil dodavatelům podat svoji nabídku pouze z důvodu tohoto zvýšení. Závěrem odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že skutečnost, že zadavatel stanovil výši jistoty překračující 2 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky, nemělo podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

II.  Námitky rozkladu

8.  Dne 22. 5. 2008 obdržel Úřad od navrhovatele rozklad, ve kterém nesouhlasí se závěry uvedenými v napadeném rozhodnutí, a to v celém svém rozsahu. Dle navrhovatele není pravdou, že z ekonomického hlediska nešlo cenu dříví a cenu služeb oddělit. Pouze tímto oddělením by se zadavatel vyhnul nemožnosti objektivně vyhodnotit ekonomickou výhodnost nabídky. Napadené rozhodnutí dle navrhovatele nerespektuje zákon, neboť tento předvídá, že nabídková cena musí být hodnocena a tím i stanovena ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Předmět veřejné zakázky dle názoru navrhovatele byl definován v zadávací dokumentaci, přičemž prodej dříví tímto předmětem vůbec není. Sama skutečnost, že zadavatel v dalším obsahu zadávací dokumentace kalkuluje s cenou za prodej dříví, resp. v návrhu smlouvy o provádění lesnických činností počítá s tím, že vybranému uchazeči poskytne protiplnění spočívající v dodávce dříví, jehož kupní cena bude přílohou této smlouvy, namítaný nedostatek neodstraňuje. Pro zadavatele je podle zákona rozhodující jím vymezený předmět veřejné zakázky. Od něj se pak odvíjí i další požadavky na obsah nabídek uchazečů, tedy i na nabídkovou cenu. Za situace, kdy zadavatel vymezil předmět plnění veřejné zakázky jako pěstební a těžební činnost, měla být nabídková cena za tyto činnosti, respektive služby, zadavatelem konstruována jako úplata právě a jen za tyto služby, nikoli  za prodej dříví, jež předmětem veřejné zakázky není, přičemž Úřad při vyměření kauce týkající se přezkumných návrhů ve věci tohoto zadávacího řízení vychází z „ceny veřejné zakázky“, která odpovídá pouze ceně  služeb. Dle názoru navrhovatele z toho vyplývá, že Úřad v této věci kalkuluje pouze s cenou služeb a cenu dříví v rámci svých předchozích procesních rozhodnutích nezohledňuje. Navrhovatel taktéž nesouhlasí se závěry Úřadu, které se týkají rozdělení veřejné zakázky. Úřad dle navrhovatele vystavěl své rozhodnutí na dohadu, že by bylo obtížné pro jediného dodavatele splnit kvalifikaci pro plnění celé veřejné zakázky bez bližších skutkových zjištění. Důsledkem uvedeného rozdělení je značné ztížení postavení uchazeče v zadávacím řízení, a to jak v oblasti administrativní, tak i obrany uchazeče proti případným nezákonným úkonům zadavatele. Tento zadavatelem zvolený postup, který se následně promítl i ve vydání rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky na předmět zadávacího řízení, je ve zjevném rozporu s elementárním účelem zákona, kterým je vytvoření soutěžního prostředí nediskriminačního a transparentního charakteru při zabezpečení maximálního uplatnění soutěživosti mezi potencionálními uchazeči. V případě tohoto zadávacího řízení přicházela do úvahy možnost rozdělit zakázku na několik dílčích veřejných zakázek, což i v minulosti zadavatel činil. Tento postup by byl pro zadavatele i uchazeče méně náročný a lze připustit, že by dle navrhovatele nebyl v rozporu se zákonem.

9.  V reakci na odůvodnění předmětného rozhodnutí navrhovatel dále uvádí, že transparentnost a pravděpodobnost výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky je zcela zásadně ovlivněna způsobem indexace ceny dříví. Podkladem pro indexaci jsou dle navrhovatele údaje ČSÚ, jehož jedinými respondenty v této oblasti jsou však pouze organizační složky zadavatele. Transparentnost vytváření indexu cen dříví ČSÚ dokumentuje fakt, že tento údaj za 1. čtvrtletí 2008 dosud není znám a je veřejným tajemstvím, že zadavatel se všemožně snaží, aby nárůst nebyl vyšší než 5 %, což je hranice, při jejímž překročení musí dojít k úpravě cen. Aplikace indexování pouze na jednu část „nabídkové ceny celkem“ povede v budoucnosti k proměnlivé výhodnosti jednotlivých nabídek podle jejich konstrukce a situace na trhu se dřívím. Cenové nabídky s vysokou cenou dříví a vysokou cenou služeb se stanou při poklesu cen dříví, což je současná situace, pro zadavatele relativně méně výhodnými. Navrhovatel s odůvodněním napadeného rozhodnutí nesouhlasí a považuje ho za nesprávné a v rozporu se  zákonem.

Závěr rozkladu

10.  Z uvedených důvodů navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil, popř. jej změnil tak, že zadavatel musí provést nové vyhodnocení nabídek, a to pouze s ohledem na nejnižší cenu skutečného předmětu veřejné zakázky, tedy provedení pěstebních a těžebních činností jakožto služeb.

III.  Řízení o rozkladu

Vyjádření zadavatele k rozkladu

11.  K podanému rozkladu se vyjádřil zadavatel dopisem ze dne 13. 6. 2008, ve kterém uvádí, že nikdy nepovažoval předmětné veřejné zakázky na provádění lesnické činnosti, jak s prodejem dříví „při pni“, tak i bez něj, za jedinou veřejnou zakázku, kterou by určitým způsobem „účelově“ dělil veden snahou poškodit uchazeče nebo ztížit jim účast v soutěži o zadání těchto veřejných zakázek. Zadavatel vždy považoval všechny tyto veřejné zakázky za samostatné, oddělené, geograficky odlišené smluvní územní jednotkou a rozsahem činností v každé smluvní jednotce. Zadavatel zahájením samostatných zadávacích řízení neomezil možnost navrhovatele či jakéhokoli jiného uchazeče ucházet se o některou nebo všechny z předmětných veřejných zakázek.

Stanovisko předsedy Úřadu

12.  Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

13.  Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu napadené rozhodnutí přezkoumal v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

14.  Úřad tím, že svým rozhodnutím ze dne 5. 5. 2008, č. j. S361/2007/VZ-09127/2008/510/IF, zastavil předmětné správní řízení z důvodu nesplnění náležitostí stanovených zákonem pro podání návrhu k Úřadu, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

IV.  K námitkám rozkladu

15.  K výroku I. napadeného rozhodnutí uvádím, že jsem se zcela ztotožnil se závěry uvedenými v napadeném rozhodnutí,  k nimž dodávám následující. Nemohu souhlasit s tvrzením navrhovatele, že Úřad nepostupoval v souladu se zákonem, když stanovení zadávací podmínky, která v případě jejího nesplnění vede k vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení, hodnotil podle toho, zda výše jistoty překročila maximální zákonnou výši výrazně či méně výrazně. Názor navrhovatele, že zadávací řízení trpí vadami, nelze považovat za skutečnost, která znemožnila zadavateli podat nabídku. Dodavatel, který má zájem účastnit se zadávacího řízení, se může domoci nápravy eventuálního pochybení zadavatele v zadávacím řízení na základě podání námitek, resp. následně návrhu k Úřadu, a nikoliv tím, že se „dobrovolně“ vzdá účasti v takovém zadávacím řízení a bude argumentovat tím, že jej zadavatel svým nesprávným postupem vyloučil z účasti v tomto zadávacím řízení.

16.  Úřad zcela správně konstatoval, že navrhovateli ani jinému dodavateli zadavatel nezabránil v účasti na některé z namítaných veřejných zakázek, přičemž nesprávně stanovená výše jistot nemohla mít vliv na to, že by některý z dodavatelů nebyl schopen uhradit rozdíl mezi zákonnou výší jistoty a výší jistoty požadovanou zadavatelem. K tomu pro úplnost dodávám, že kterýkoli z uchazečů (i navrhovatel) mohl v souladu se zákonem uhradit pouze zákonnou výši jistoty, přičemž tato skutečnost by nemohla být důvodem pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení, resp. v případě vyloučení by byl uchazeči dán oprávněný důvod pro podání námitek. Žádný z uchazečů, ani navrhovatel této možnosti nevyužil.

17.  Úřad při svém rozhodování využívá svého diskrečního oprávnění, tak jak již bylo shora uvedeno. V daném případě je tedy otázka, zda porušení ovlivnilo, mohlo ovlivnit či neovlivnilo pouze v rukou rozhodovacího orgánu, který věc posuzuje z hlediska svého vlastního uvážení v kontextu s dalšími okolnostmi daného případu.

18.  Z hlediska správního uvážení jsem se zcela ztotožnil se závěry napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že předmětné porušení zákona neovlivnilo výběr nejvhodnější nabídky. V daném případě nelze připustit argumentaci navrhovatele, protože by to ad absurdum mohlo v praxi znamenat, že kdyby se zadavatel v zadávacích podmínkách dopustil sebemenšího porušení zákona, mohli by vždy v takovém případě existovat „poškození“ dodavatelé, kteří se neúčastnili takového zadávacího řízení, a to jen z důvodu, že řízení „trpí podstatnými vadami“, a tudíž by Úřadu nezbylo, než jako nápravu automaticky ukládat zrušení všech takových zadávacích řízení, což jistě není smyslem ani účelem přezkumných řízení.

19.  Tato skutečnost vyplývá i z ustanovení § 118 zákona, které jednak upravuje situaci, kdy došlo k porušení, které podstatně ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, za něž Úřad uloží nápravné opatření, ale vztahuje se i na případ, kdy Úřad dospěje k závěru, že zadavatel zákon porušil, avšak nikoli do takové míry, že by to podstatně ovlivnilo nebo alespoň mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. V tomto případě pak nejsou podmínky pro uložení nápravného opatření splněny, avšak Úřad ve výrokové části porušení zákona konstatuje. Pokud bych přistoupil na argumentaci navrhovatele, nebylo by této možné této možnosti nikdy využít, neboť každé porušení by muselo být sankcionováno, což není smyslem zákona.

20.  K uvedenému tedy uvádím, že v daném případě Úřad, řízen zásadou správního uvážení, rozhodl správně, když konstatoval porušení zákona z hlediska překročení zákonné výše jistoty bez vlivu na výběr nejvhodnější nabídky.

21.  Správní uvážení se projevilo v posouzení Úřadu ve vztahu k vymezení předmětu veřejné zakázky, pokud konstatoval, že nebylo v moci zadavatele stanovit rozsah předmětu veřejné zakázky v době jejího zadávání zcela přesně tak, jak tomu bude ve skutečnosti. V rámci svých možností však zadavatel zadal předmět veřejné zakázky s dostatečnou přesností tak, aby uchazeči mohli v plném rozsahu zpracovat své nabídky. Považuji proto závěr Úřadu ohledně toho, že zadavatel neporušil ZVZ při vymezení předmětu veřejné zakázky za správný. Tento závěr dovodil Úřad v rámci aplikace správního uvážení a správně uzavřel, že předmět veřejné zakázky byl vymezen s dostatečnou přesností. Otevřen zůstal prostor pro uchazeče, respektive pro jejich management, aby odrazili své zkušenosti při zpracování své nabídky. Pokud by si chtěli vytvořit finančních rezervu, odrazilo by se to na jejich vyšší nabídkové ceně, pokud by se s vědomím nižších zisků rozhodli pro druhou variantu, aby se ve zpracování jejich nabídek odrazily jejich zkušenosti, nabídli by nabídkovou cenu nižší.

22.  K námitkám k vymezení předmětu veřejné zakázky dále uvádím, že zadavatel v zadávací dokumentaci definoval, co se rozumí pěstebními a těžebními činnostmi. Příloha č. 2 zadávací dokumentace obsahuje detailní souhrn pěstebních činností a těžebních činností, které jsou specifikovány jak co do přesného popisu jejich činností, tak i do jejich rozsahu. U každé konkrétní požadované činnosti je jednoznačně stanoven počet měrných jednotek, které zadavatel v rámci předmětu veřejné zakázky požaduje splnit. Místo plnění předmětů veřejných zakázek je vždy specifikováno číselným označením SÚJ, a to včetně mapových podkladů. Uchazeči tedy měli jednoznačné a přesné informace o místu plnění veřejné zakázky. Zadavatel v čl. VII odst. 1 Smlouvy o poskytování lesnických činností stanovil, že rozsah pěstebních činností stanovených v Pěstebním projektu pro první kalendářní rok plnění a poměr technologií stanovených v Těžebním projektu pro první kalendářní rok plnění se nesmí podstatným způsobem odlišovat od odpovídajícího rozsahu pěstebních činností a poměru technologií stanovených v sumářích, které byly součástí zadávací dokumentace. Jak vyplynulo z čl. VII odst. 1 Smlouvy o poskytování lesnických činností, rozsah předmětů veřejných zakázek je detailně uvedený v sumářích v zadávací dokumentaci.

23.  Co se týče fiktivních porostů (tj. porostů, na nichž budou prováděny mimořádné těžební práce, jejichž případnou potřebu, rozsah ani umístnění zadavatel v okamžiku veřejné zakázky nezná a znát ani nemůže, neboť se jedná o mimořádné a nepředpokládané práce), pak cena za provedení těžby těchto porostů nebyla předmětem hodnocení. S tím, že zadavatel nezná přesný rozsah těchto prací, byli uchazeči seznámeni, na rozdíl od řádných těžebních prací, které naopak zadavatel přesně a detailně specifikoval. Dovozuji tedy, že jistou neurčitost lze spatřovat v rozsahu těžebních prací na fiktivních porostech. Z předložené dokumentace je zřejmé, že ceny za provedení těžebních prací ve „fiktivním porostu“ nejsou předmětem hodnocení nabídek. Cena za provedení těchto případných prací bude vycházet z odpovídajících jednotkových cen vybraného uchazeče za provedení příslušných těžebních prací v té SÚJ, v jaké se bude „fiktivní porost“ nacházet.

24.  K argumentaci ohledně nezákonného rozdělení veřejné zakázky se nemohu ztotožnit s tvrzením navrhovatele, že se zadavatel dopustil v šetřeném případě nezákonného rozdělení jediné veřejné zakázky na 159 samostatných zadávacích řízení. Jak jsem zjistil z předložené dokumentace, zadavatel dne 3. 8. 2007 v informačním systému o veřejných zakázkách oznámil zadání 159 veřejných zakázek na „Provádění lesnických činností s prodejem dříví při pni od 01. 01. 2008“. Je pravdou, že předmět všech 159 zadávacích řízení je obdobný, stejná je i doba plnění veřejných zakázek, avšak místa plnění jsou ve všech případech navzájem odlišná. Rovněž ani prakticky nelze předpokládat, že by všichni uchazeči o veřejnou zakázku podávali nabídku na všech 159 SÚJ, ale zpravidla jednotliví uchazeči podávají nabídky v určitém regionu (např. dle jejich sídla, popř. toho, kde v minulosti obdobné veřejné zakázky plnili). Pokud by se tedy zadavatel rozhodl předmětné veřejné zakázky zadat jako jedinou veřejnou zakázku, zřejmě by musel umožnit dílčí plnění této veřejné zakázky, neboť by bylo velmi obtížné pro jediného dodavatele (příp. sdružení dodavatelů) splnit kvalifikaci pro plnění této celé veřejné zakázky, zejména s ohledem na omezené kapacitní možnosti dodavatelů, na rozsah požadovaných prací a dobu plnění.

25.  Ustanovení § 13 odst. 3 zákona stanoví, že zadavatel nesmí rozdělit předmět veřejné zakázky tak, aby došlo ke snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12 zákona. Jinými slovy, rozdělení je obecně přípustné, ale nezákonné je takové účelové rozdělení, které nadlimitní veřejné zakázky rozdělní na dílčí jednotlivé veřejné zakázky, které se stanou zakázkami podlimitními, což zadavateli umožní využití zjednodušených postupů při jejich zadání. Je zřejmé, že tato situace v šetřeném případě nenastala, neboť všech 159 veřejných zakázek bylo zadáno v otevřeném řízení postupem pro veřejné zakázky nadlimitní, jak odpovídalo jejich předpokládaným hodnotám. Úřad tedy rozhodl správně, když vyloučil možné porušení § 13 odst. 3 zákona.

26.  V otázce výše stanovené kauce plně odkazuji na odůvodnění napadeného rozhodnutí obsažené na straně 9. K uvedenému dále dodávám, že zákonné náležitosti pro podání návrhu (zejména složení kauce) mají sloužit především k tomu, aby navrhovatelé nepodávali návrhy pouze účelově s cílem znesnadnit, příp. prodloužit průběh zadávacího řízení, aniž by k tomu měli oprávněný důvod. K náležitosti zaplacení kauce uvádím, že v případě, že Úřad zjistí, že návrh navrhovatele je oprávněný a pochybení v něm uvedená jsou opodstatněná, kauce se podle § 115 odst. 2 zákona po vydání příslušného pravomocného rozhodnutí vrátí i s úroky navrhovateli. Složení kauce v příslušné výši tedy nelze chápat jako důvod pro znesnadnění, či znemožnění podání oprávněných návrhů dodavateli, neboť její výše vždy odpovídá rozsahu veřejné zakázky, jejichž předmět je dodavatel schopen plnit (na základě jím podané nabídky), resp. který má nebo měl zájem na získání konkrétní veřejné zakázky, a v případě, že podaný návrh je důvodný, kauce se v plném rozsahu, včetně úroků vrací navrhovateli.

27.  V otázce stanovení hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny taktéž dávám za pravdu Úřadu a ztotožňuji se s argumentací obsaženou v napadeném rozhodnutí. Vzhledem ke specifičnosti obsahu předmětné veřejné zakázky nebylo možné z ekonomického a funkčního hlediska vzájemně oddělit vlastní plnění předmětu veřejné zakázky, které spočívalo v provedení pěstebních činností, dodávce sadebního materiálu a provedení těžebních činností od prodeje dříví zadavatele příslušnému uchazeči. Záměrem zadavatele bylo zjištění vlastní výhodnosti nabídek, která nemůže být v daném případě zjištěna jinak, než rozdílem mezi souhrnem zadavatelem požadovaných služeb a prodeje dříví příslušnému uchazeči. K námitce navrhovatele ohledně možnosti zvolení hodnotícího kriteria ekonomické výhodnosti nabídky, namísto kritéria nejnižší nabídkové ceny plně odkazuji na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se Úřad dostatečně právě touto otázkou zaobíral.

28.  S ohledem na obsah zadávací dokumentace i obsahy jednotlivých nabídek konstatuji, že dodavatelé měli jasnou představu, jak mají připravit nabídku, která by vyhověla zadávacím podmínkám. Zadavatel stanovil požadavek na zpracování nabídkové ceny v širším smyslu, tzn. s odkupem dříví, nebo z ekonomického hlediska nebylo možné cenu služeb a cenu dříví vytěženého na konkrétní smluvní jednotce oddělit. Takto konstruovaná nabídková cena, tzn. rozdíl ceny služeb a ceny dříví, určovala výhodnost nabídky a odpovídala charakteru veřejné zakázky. Kdyby zadavatel nezahrnul cenu dříví do celkové nabídkové ceny a hodnotil pouze cenu služeb bez prodeje dřeva, mohlo by dojít k deformaci výsledku výběrového řízení a tímto postupem by mohlo dojít k tomu, že by byla vybrána nabídka, která by zadavateli nezaručila co nejmenší výdej jeho finančních prostředků (za splnění jím požadovaných služeb) a zároveň co nejvyšší příjem (z prodeje dříví). Vzorec, který zadavatel uvedl v zadávací dokumentaci, odpovídal charakteru veřejné zakázky a potencionální dodavatele informoval zcela jasně o tom, jakým způsobem bude zadavatel hodnotit nabídky. Na základě všech shora uvedených skutečností konstatuji, že zadavatel při stanovení hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny postupoval v souladu se zákonem.

  V.   Závěr

29.  Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když správní řízení podle § 114 odst. 3 zákona zastavil, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

30.  Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 správního řádu dále odvolat.

    Ing. Martin Pecina, MBA

    předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1.  Lesy České republiky, s. p., Přemyslova 1106, 501 68 Hradec Králové

2.  JUDr. Tomáš Sokol, advokát, Sokolská 1788/60, 120 00 Praha 2

3.  Dušan Panáček – INER PAN, podnikatel, Kateřince 179, 756 21 Ratiboř u Vsetína

4.  spis.

Vypraveno dne: viz otisk razítka na poštovní obálce