číslo jednací: 40909/2022/164
spisová značka: R0083/2022/HS
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Protisoutěžní jednání |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Dohody |
| Výrok | zamítnuto |
| Rok | 2022 |
| Datum nabytí právní moci | 22. 11. 2022 |
| Související rozhodnutí | 18622/2022/853 39658/2022/164 40909/2022/164 |
| Dokumenty |  2022_R0083.pdf 276 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0083/2022/HS Číslo jednací: ÚOHS-40909/2022/164 |
|
Brno 21. 11. 2022 |
V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0022/2020/KD, č. j. ÚOHS-18622/2022/853 ze dne 6. 6. 2022 podala společnost Skřivánek s.r.o., se sídlem Na dolinách 153/22, 147 00 Praha 4, IČO 60715235, zastoupená na základě plné moci Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem v advokátní kanceláři artpatent, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Dukelských hrdinů 976/12, 170 00 Praha 7, IČO 03636372, jsem podle § 25a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 152 odst. 5 téhož zákona, na návrh rozkladové komise
rozhodl takto:
Rozklad podaný dne 21. 6. 2022 proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0022/2020/KD, č. j. ÚOHS-18622/2022/853 ze dne 6. 6. 2022 společností Skřivánek s.r.o., se sídlem Na dolinách 153/22, 147 00 Praha 4, IČO 60715235, podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona z a m í t á m jako nepřípustný.
Odůvodnění
I. Napadené rozhodnutí
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) vydal dne 6. 6. 2022 rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0022/2020/KD, č. j. ÚOHS-18622/2022/853 (dále též „napadené rozhodnutí“).
2. Ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad shledal, že Asociace jazykových škol, z.s., se sídlem Thámova 681/32, 186 00 Praha 8, Meteor Centre Office Park C, IČO 04072600 (dále též „Asociace“) se dopustila přestupku dle § 22a odst. 1 písm. b) zákona č. 143/2001 Sb.,
o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 262/2017 Sb. (dále též „ZOHS“), spočívající v porušení § 3 odst. 1 ZOHS. Porušení ZOHS se dle napadeného rozhodnutí Asociace dopustila tím, že stanovila minimální cenu za jednu hodinu výuky cizích jazyků určenou pro výběrová řízení na poskytování služeb jazykového vzdělávání, tuto cenu uveřejňovala a uplatňovala vůči svým členům, čímž vydala zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů s cílem narušit hospodářskou soutěž v oblasti poskytování služeb jazykového vzdělávání.
3. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil ve smyslu § 7 odst. 1 ZOHS Asociaci zákaz plnění zakázaného a neplatného rozhodnutí sdružení soutěžitelů podepsaného ve výroku I. napadeného rozhodnutí do budoucna.
4. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad uložil dle § 22a odst. 3 ZOHS Asociaci pokutu ve výši 9 120 000 Kč.
5. Výrokem IV. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že za zaplacení pokuty uložené výrokem III. napadeného rozhodnutí ručí každý člen Asociace, jehož členství existovalo ke dni 16. 1. 2020, a to do výše 10 % ze svého čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období, a to s výjimkou společnosti Lingua Centrum, s.r.o., se sídlem U stadionu 1205/10, Nová Ulice, 779 00 Olomouc, IČO 26873699 (dále též „Lingua“) a společnosti PRESTO – PŘEKLADATELSKÉ CENTRUM s.r.o., se sídlem Na Příkopě 988/31, 110 00 Praha 1, IČO 26473194 (dále též „Presto“).
6. Výrokem V. napadeného rozhodnutí bylo Úřadem v souladu s § 20 odst. 4 ZOHS Asociaci uloženo opatření k nápravě, a to prokazatelně informovat všechny své členy o napadeném rozhodnutí.
7. Výrokem VI. napadeného rozhodnutí bylo Asociaci uloženo uhradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 3 500 Kč.
II. Rozklad
8. Proti napadenému rozhodnutí podala společnost Skřivánek s.r.o., se sídlem Na dolinách 153/22, 147 00 Praha 4, IČO 60715235 (dále též „společnost Skřivánek“) dne 21. 6. 2022 rozklad, v jehož rámci vznesla níže uvedené námitky.
9. Rozklad proti napadenému rozhodnutí podala rovněž Asociace, o němž jsem rozhodl rozhodnutím ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. ÚOHS-R0082/2022/HS, č. j. ÚOHS-39658/2022/164 (dále též „rozhodnutí o rozkladu Asociace“) tak, že jsem výrok I. napadeného rozhodnutí změnil,[1] výrok II., výrok V. a výrok VI. potvrdil a výrok III. a IV. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil prvostupňovému orgánu k novému projednání.
Aktivní legitimace k podání rozkladu
10. Společnost Skřivánek jako člen Asociace, vůči které je vedeno správní řízení pod sp. zn. ÚOHS-S0022/2020/KD (dále též „správní řízení“), ručí za zaplacení uložené pokuty do výše 10 % ze svého čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období. S ohledem na tuto skutečnost je tedy společnost Skřivánek přesvědčena, že po materiální stránce je účastníkem řízení, a to ve smyslu § 21a odst. 2 ZOHS a je tedy aktivně legitimována k podání rozkladu proti napadenému rozhodnutí.
11. Společnost Skřivánek dne 12. 4. 2022 navrhla Úřadu, aby rozhodl o tom, že je účastníkem správního řízení. Úřad ovšem tomuto návrhu přípisem ze dne 26. 5. 2022 (dále též „odpověď na žádost“) nevyhověl a konstatoval, že účastníky správních řízení jsou pouze osoby, ohledně kterých existuje podezření, že svým jednáním narušily hospodářskou soutěž, tedy osoby odpovědné za jednání, ohledně kterého lze deklarovat porušení soutěžního práva, přičemž společnost Skřivánek takovou osobou ve vztahu k projednávanému přestupku není. Společnost Skřivánek je přesvědčena, že tato negativní odpověď na její návrh na vstup do správního řízení je nesprávná a uvádí k tomu, že je nepochybné, že v rámci správního řízení bylo rozhodováno o jejích právech a povinnostech (jakožto ručitele za uloženou pokutu) a jen již z tohoto titulu mělo být rozhodnuto o jejím účastenství ve správním řízení.
12. O zahájení správního řízení s Asociací nebyla společnost Skřivánek Úřadem vyrozuměna, což považuje za postup zjevně v rozporu s právem na spravedlivý proces zakotvený v Listině základních práv a svobod či zásadou rovnosti dotčených osob a zákazu diskriminace.
13. S ohledem na výše uvedené se společnost Skřivánek považuje za tzv. opomenutého účastníka řízení a rovněž je přesvědčena, že je oprávněna podat rozklad proti napadenému rozhodnutí. Již jen samotná skutečnost, že jí nebylo umožněno v rámci správního řízení hájit svá práva, považuje za důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí a nutnost opětovného projednání věci prvostupňovým orgánem Úřadu. Dle společnosti Skřivánek se totiž jedná o natolik závažnou vadu řízení, která nemůže být napravena v řízení před předsedou Úřadu.
Nesprávné právní a skutkové závěry Úřadu
14. K obsahu samotného napadeného rozhodnutí společnost Skřivánek uvádí, že Úřad dle ní nepostupoval procesně správně, neboť na jednotlivé důkazy nahlížel zjevně tendenčně
a nehodnotil je tedy v jejich vzájemné souvislosti a vytrhával je z kontextu. Společnost Skřivánek je například přesvědčena, že Úřad se nijak nevypořádal s důkazy předloženými Asociací a napadené rozhodnutí opírá pouze o názory a přání několika málo osob vyjádřené
v neformálních e-mailových konverzacích.
15. Úřad dle společnosti Skřivánek při svých úvahách také nijak nereflektuje existenci zákona
č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, institutu mimořádně nízké nabídkové ceny a skutečnost, že účelem předmětného jednání Asociace byl zjevně boj proti tzv. dumpingu, který je považován za nekalou obchodní praktiku narušující hospodářskou soutěž.
16. Úřad měl rovněž nesprávně nezohlednit podstatu a účel vzniku Asociace, jejímž cílem je zvýšení kvality jazykového vzdělávání v České republice. Pokud má tedy Asociace dle společnosti Skřivánek plnit tento svůj účel, musí kvalitu poskytování jazykového vzdělávání monitorovat a zabývat se případnými ukazateli, které mohou vypovídat o nedodržování standardů kvality.
17. Úřad dle společnosti Skřivánek také vůbec nezohlednil jednotlivé relevantní trhy, segmenty
a části činností v oblasti jazykového vzdělávání a konstatoval porušení soutěžněprávních předpisů na trhu poskytování služeb jazykového vzdělávání jako takovém, což je dle společnosti Skřivánek zásadním procesním pochybením.
18. Společnost Skřivánek rovněž brojí proti uložené pokutě, neboť Úřad dle ní postupoval při jejím výpočtu nesprávně, zcela svévolně a bez ohledu na pravidla pro výpočet pokut.
Nevyhovění návrhu na vyjmutí z ručení
19. Společnost Skřivánek napadá postup Úřadu i proto, že nevyhověl jejímu návrhu na vyjmutí z povinnosti ručit za uloženou pokutu, ačkoliv v dané věci byly společnosti Lingua a Presto z této povinnosti vyjmuty.
20. Společnost Skřivánek se totiž etickým kodexem Asociace (popř. jejími metodickými pokyny), který stanovil minimální cenu za hodinu jazykové výuky, nikdy neřídila, ale považovala jej za pouhé doporučení týkající se kvality poskytovaných jazykových služeb. K prokázání této skutečnosti společnost Skřivánek předložila Úřadu obchodní nabídky či faktury, které v souvislosti se svými službami vyfakturovala.
21. Společnost Skřivánek také konstatuje, že o přijetí etického kodexu Asociace, který stanoví minimální ceny za poskytované jazykové služby, na příslušné členské schůzi Asociace vůbec nehlasovala.
Petit rozkladu
22. S ohledem na výše uvedené společnost Skřivánek navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k dalšímu projednání.
III. Řízení o rozkladu
23. Prvostupňový orgán neshledal důvod pro postup dle ustanovení § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), a proto v souladu s § 88 odst. 1 téhož zákona předal spis orgánu rozhodujícímu o rozkladu, a to včetně svého stanoviska k věci. V tomto stanovisku prvostupňový orgán uvedl, že považuje podaný rozklad za nepřípustný a navrhuje předsedovi Úřadu jeho zamítnutí dle § 92 správního řádu.
Posouzení existence aktivní legitimace
24. Než jsem mohl přistoupit k samotnému meritornímu přezkumu napadeného rozhodnutí postupem stanoveným v § 89 odst. 2 správního řádu, resp. dalších souvisejících ustanovení, bylo nutné posoudit přípustnost rozkladu. Právo na podání rozkladu (odvolání) přísluší v souladu s § 81 odst. 1 správního řádu toliko účastníkům řízení, pokud by zákon nestanovil jinak. Právě od této skutečnosti, zda je daná osoba oprávněna podat opravný prostředek, se odvozuje jeho přípustnost. Aby byl opravný prostředek přípustný, a tedy vyvolal zamýšlené právní následky, musí jej podat pouze osoba, která má zákonem dané oprávnění k takovému úkonu. Jestliže jej podá subjekt jiný, je nutné podání vyhodnotit jako nepřípustný rozklad ve smyslu § 92 odst. 1 správního řádu. Nejde pak tedy o rozklad v pravém slova smyslu
a předmětné podání nikterak neoddaluje právní moc napadeného rozhodnutí, které zůstává nedotčeno. V této souvislosti odkazuji na nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. III. ÚS 542/09, v němž bylo řečeno (zvýraznění doplněno): „Správní řád v ustanovení § 81 zakotvuje účastníkovi řízení právo podat odvolání proti rozhodnutí správního orgánu. Odvolání podané osobou od účastníka odlišnou je pak nutno považovat za nepřípustné. (…) Z toho plyne, že na nepřípustné odvolání, které neodůvodňuje použití některého z mimořádných opravných prostředků, může správní orgán reagovat pouze jediným možným způsobem –
a to zamítavým rozhodnutím.“ Pro rozhodnutí o přípustnosti či nepřípustnosti podaného rozkladu je přitom nutné vyjít z následujících skutečností.
25. Správní řízení, v jehož rámci bylo vydáno nyní napadené rozhodnutí, bylo zahájeno dne 16. 1. 2020 jako řízení ve věci možného porušení § 3 odst. 1 ZOHS. Porušení tohoto ustanovení Úřad spatřoval v rozhodnutí Asociace spočívajícím ve stanovení, uveřejňování a uplatňování doporučené minimální ceny za jednu hodinu výuky cizích jazyků určené pro výběrová řízení na poskytování služeb jazykového vzdělávání. Pro určení okruhu účastníků tohoto řízení je nutné vycházet z § 21a odst. 2 ZOHS, ve znění účinném v době zahájení řízení, jenž stanoví, že účastníky správního řízení před Úřadem jsou ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno a rozhodnuto.
26. Obecně lze k definici účastníka správního řízení ve věcech hospodářské soutěže konstatovat, že se již od počátku účinnosti ZOHS profiluje jako užší ve srovnání s obecnou právní úpravou účastenství v § 27 správního řádu. Užší speciální úprava účastenství byla přijata z důvodu proklamovaného účelu ZOHS, jímž je ochrana existence funkční soutěže jako ekonomického jevu, nikoliv jednotlivých subjektů, které se hospodářské soutěže účastní – srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 21. 10. 2004, č. j. 2 A 11/2002-227 či rozsudek stejného soudu ze dne 30. 12. 2009, č. j. 8 Afs 56/2007-479. Ustanovení § 21a odst. 2 ZOHS je ve vztahu speciality k § 27 správního řádu. Současně je třeba poukázat na to, že § 25a ZOHS stanoví, že ustanovení správního řádu o účastnících řízení
a o postupu při pochybnostech, zda je někdo účastníkem řízení, se nepoužije (s výjimkou ustanovení o účastnících řízení podle zvláštního zákona – viz § 27 odst. 3 správního řádu).[2]
Při určení, kdo je účastníkem řízení o porušení § 3 odst. 1 ZOHS, je proto zásadně vyloučeno
i jen subsidiární použití správního řádu.
27. Účastníkem řízení o porušení § 3 odst. 1 ZOHS jsou soutěžitelé, jejichž jednání má alespoň potenciál narušit hospodářskou soutěž. Pod pojmem „soutěžitel“, jehož činnost může narušit hospodářskou soutěž, jsou dle § 2 odst. 1 ZOHS zařazena i sdružení fyzických či právnických osob, a to i v případě, kdy tato sdružení nebo seskupení nejsou právnickými osobami, ale účastní se hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i pokud nejsou podnikateli.[3] Sdružením soutěžitelů je, za splnění těchto podmínek, tedy samostatný subjekt, který vystupuje ve volném hospodářském prostředí nezávisle na svých členech a jeho primárním cílem je prosazování zájmů svých členů. Porušení § 3 odst. 1 ZOHS se pak mohou dopustit právě i sdružení soutěžitelů, a to jejich rozhodnutím, které směřuje vůči jejich členům.[4]
28. Jsem toho názoru, že v posuzované věci prvostupňový orgán zcela správně konstatoval, že Asociace je samostatnou právnickou osobou, která je dle svých stanov nezávislým, dobrovolným, profesním a vnitřně diferencovaným spolkem poskytovatelů služeb jazykového vzdělávání, která vznikla za účelem hájit zájmy svých členů, poskytovat svým členům odborné a právní poradenství a spolupracovat s organizacemi činnými v oblasti cizích jazyků nebo v oblasti vzdělávání dospělých a mládeže a jednat s orgány státní správy a samosprávy.[5] Považuji tedy za správné, že prvostupňový orgán konstatoval, že Asociace je sdružením ve smyslu § 2 odst. 1 ZOHS, a tedy dopadá na ni působnost ZOHS.[6]
29. Rovněž považuji za správné to, že prvostupňový orgán rozhodl, že správní řízení bude vedeno s Asociací, a nikoliv s jejími jednotlivými členy. Z dostupných důkazů založených ve spise správního řízení totiž vyplývá, že minimální cena za hodinu výuky cizích jazyků byla stanovena právě Asociací jako takovou, a to v souvislosti s přijetím Metodických pokynů pro zadávání veřejných zakázek v oblasti jazykového vzdělávání z ledna 2018, přičemž Asociace následně dodržování této určené minimální ceny od svých členů i vynucovala. Z uvedeného vyplývá, že v rámci správního řízení bylo rozhodováno o právech a povinnostech Asociace, nikoliv právech a povinnostech jejích členů, neboť k nim jednotlivě neměl Úřad podezření z narušení hospodářské soutěže.
30. Jak již bylo uvedeno výše, účastenství je v souvislosti se ZOHS nutno vnímat úzce a je tedy možné konstatovat účastenství pouze v případech, kdy je rozhodováno o právech
a povinnostech plynoucích ze zákona, nikoliv plynoucích ze subjektivních zájmů daného subjektu. Účastníkem řízení tedy nemůže být ten, kdo v daném případě nedisponuje pozitivně vymezeným právem nebo není stižen pozitivně vymezenou povinností, kdy právě o těchto konkrétních právech a povinnostech má být ve správním řízení rozhodnuto. Skutečnost, že společnost Skřivánek ručí za úhradu uložené pokuty, nelze považovat za její pozitivně vymezenou povinnost.
31. Povinnost členů sdružení ručit za pokutu uloženou sdružení, jehož jsou členem, totiž vyplývá přímo ze zákona, a to § 22a odst. 3 věta druhá ZOHS. Jedná se tedy o zákonem upravený zajišťovací institut, pro případ, kdy rozhodnutím Úřadu uložená pokuta není pokutovaným účastníkem řízení dobrovolně uhrazena. Ručení však vzniká přímo ze zákona, když k jeho vlastní realizaci dochází v závislosti na průběhu daného inkasního řízení. Člen sdružení, kterému byla uložena Úřadem pokuta, tedy není dotčen správním rozhodnutím přímo, ale ručení za uloženou pokutu je další navazující problematikou, o které ovšem Úřad de facto pozitivně (meritorně) nerozhoduje. Je to totiž úloha správce daně, jak bude v inkasním řízení postupovat, aby částka uložené pokuty byla řádně odvedena do veřejných rozpočtů.
I v průběhu inkasního řízení se může dotčená osoba bránit, že jí povinnost ručit za uloženou pokutu nesvědčí. Rozhodnutí Úřadu je tak třeba v tomto směru vnímat spíše jako nápomocné pro správce daně, než že by šlo o meritorní (finální) posouzení otázky, kdo má/nemá za uloženou pokutu ručit. Úřad pokutu ukládá účastníkovi daného řízení a nemůže predikovat, jak se bude inkasní řízení o pokutě vyvíjet. Dané ustanovení bylo do ZOHS doplněno v roce 2009, a to s cílem zabránit případům, kdy sdružení dosahuje minimálního celkového ročního obratu nebo dokonce žádného obratu nedosahuje a nemohla by mu být uložena odpovídající pokuta plnící všechny své funkce. Naopak obraty jednotlivých členů sdružení jej mohou mnohonásobně převyšovat. Hospodářský vliv sdružení také často nezávisí pouze na výši jeho obratu, ale naopak na výši obratu a ekonomické síle jeho členů.[7]
32. Výslovně tedy konstatuji, že jelikož nebylo v napadeném rozhodnutí rozhodováno přímo
o právech a povinnostech společnosti Skřivánek, tato nemůže být považována za účastníka předmětného správního řízení pouze na základě skutečnosti, že ručí za pokutu uloženou Asociaci, pro případ že by tuto pokutu Asociace sama nezaplatila.
33. Pro úplnost k námitce společnosti Skřivánek rovněž konstatuji, že z žádného právního předpisu nevyplývá, že Úřad je jako správní orgán povinen informovat členy sdružení o tom, že se sdružením jako takovým bylo zahájeno správní řízení. Pokud tak tedy prvostupňový orgán při zahájení správního řízení v této věci neučinil, neporušil tím žádné právní předpisy
a nebylo tím porušeno ani právo společnosti Skřivánek na spravedlivý proces, kteréžto je vztaženo k účastníkům řízení, kterým společnost Skřivánek nebyla.
34. S ohledem na výše uvedené tedy musím uzavřít, že společnost Skřivánek nebyla účastníkem předmětného správního řízení, a proto nemá a neměla právo podat proti napadenému rozhodnutí rozklad. Na základě příslušných ustanovení správního řádu, připadá právo podat rozklad pouze účastníkům řízení a zároveň ZOHS k tomuto nestanovuje žádnou zvláštní výjimku. Rozklad společnosti Skřivánek je tedy nutné dle § 92 odst. 1 věty první správního řádu ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona vyhodnotit jako rozklad nepřípustný.
35. Je-li podán nepřípustný rozklad, pak jediným možným následkem je zamítnutí tohoto rozkladu, jak tento postup předepisuje správnímu orgánu § 92 odst. 1 správního řádu, neboť jiná možnost než vydat zamítavé rozhodnutí, Úřadu není dána.
Nevyhovění žádosti o vyjmutí z ručení
36. Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí jsem meritorně přezkoumal v řízení
o rozkladu proti napadenému rozhodnutí, který podala Asociace, ve kterém jsem mimo jiné výrok III. napadeného rozhodnutí o pokutě a tím i navazující výrok IV. týkající se ručení za pokutu zrušil a vrátil prvostupňovému orgánu k novému řízení, společnost Skřivánek bude mít možnost znovu požádat o vyjmutí z ručení za Asociaci, resp. doložit k ní další důkazy. Není tudíž vyloučeno, že v novém řízení o pokutě může prvostupňový orgán dojít k jiným závěrům než v řízení dosavadním. Navíc, pokud je člen sdružení přesvědčen, že měl být z ručení za pokutu na základě obecně závazných právních předpisů vyloučen, má i po skončení správního řízení před Úřadem možnost se proti vymáhání pokuty bránit, a to v průběhu celého inkasního řízení vedeného celními úřady, které zajišťují uhrazení uložené pokuty.
37. Pro úplnost a nad rámec přezkumu napadeného rozhodnutí dle nepřípustného rozkladu ovšem konstatuji, že prvostupňový orgán se v odpovědi na žádost dostatečně a jasně vypořádal s žádostí společnosti Skřivánek o vyjmutí z povinnosti ručit za úhradu pokuty, jež Úřad hodlal Asociaci uložit, přičemž na uvedených závěrech jsem nyní neshledal žádné vady. Žádost o vyjmutí z ručení byla prvostupňovým orgánem řádně posouzena a její odmítnutí řádně odůvodněno.
38. Obdobně jsem neshledal vady ani na vypořádání námitek společnosti Skřivánek týkající se povinnosti ručení za úhradu ukládané pokuty v napadeném rozhodnutí – viz body 194 – 195 napadeného rozhodnutí.
IV. Přezkum napadeného rozhodnutí z moci úřední
39. Jelikož jsem konstatoval, že rozklad podaný společností Skřivánek je rozkladem nepřípustným, nemohl jsem na základě tohoto podání meritorně přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí, tedy zabývat se jednotlivými námitkami společnosti Skřivánek, které směřují k věcné správnosti napadeného rozhodnutí. Nepřípustný rozklad totiž nemůže vyvolat následky, které jinak vyvolává podání přípustného rozkladu, což tedy znamená, že nelze postupovat dle § 89 odst. 2 správního řádu, který předepisuje, jakým způsobem má být rozhodnutí napadené opravným prostředkem přezkoumáno. Jak jsem ovšem již uvedl výše, napadeným rozhodnutím jsem se meritorně zabýval v rozhodnutí o rozkladu Asociace, ve kterém jsem konstatoval, že prvostupňový orgán se při svých úvahách a postupu dopustil několika vad, kdy některé jsem svým rozhodnutím zkorigoval, nicméně výroky o uložení pokuty a tím i navazující výrok týkající se ručení za pokutu jsem zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání. Ve vztahu k výroku o vině je tedy napadené rozhodnutí pravomocné. Proto bylo třeba posoudit, zda nejsou dány důvody pro uplatnění některého z mimořádných opravných prostředků.
40. Na základě podání společnosti Skřivánek jsem však nezjistil žádné další skutečnosti, které by mě vedly k pochybnostem ohledně zákonnosti v postupu prvostupňového orgánu či napadeného rozhodnutí nad rámec toho, co jsem již identifikoval při meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí. Proto musím konstatovat, že zde není dán důvod k zahájení přezkumného řízení.
41. Z podání společnosti Skřivánek rovněž nevyplývá, že by nastala některá ze skutečností předvídaných správním řádem pro obnovu řízení. Nejsou zde totiž známy žádné skutečnosti nebo důkazy, které v době původního řízení neexistovaly, avšak nemohly být uplatněny v původním řízení. Výslovně konstatuji, že důkazy, na které společnost Skřivánek v rozkladu odkazuje, byly již v řízení před prvostupňovým orgánem známy a byly založeny ve správním spise a prvostupňový orgán se jimi zabýval – viz body 194 – 195 napadeného rozhodnutí. Není naplněna ani druhá možnost dána zákonem, tedy zrušení nebo změna rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno.
42. Na posuzovanou věc nelze uplatnit ani institut nového rozhodnutí, neboť zde není naplněn žádný z výše uvedených předpokladů. Postup dle § 41 odst. 6 věty druhé správního řádu dopadá na situaci, kdy je prominuto zmeškání úkonu v řízení, což v nynější věci nenastalo. Stejně tak nelze postupovat dle § 101 písm. b) správního řádu, neboť v této věci se nejednalo o řízení o povolení žádosti. Nevyvstal zde ani vážný důvod, pro který by se dodatečně stanovila nebo změnila doba platnosti nebo účinnosti napadeného rozhodnutí. Dodatečné povolení plnění ve splátkách nebo po částech v tomto případě také ke dni vydání tohoto rozhodnutí nenastalo. Provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci z důvodu, že původní rozhodnutí ve věci bylo zrušeno jiným správním orgánem veřejné moci podle zvláštního zákona, taktéž nedopadá na danou situaci.
V. Závěr
43. Rozklad podaný společností Skřivánek je zatížen vadou, která znemožňuje jeho meritorní přezkum. Společnost Skřivánek není totiž oprávněným subjektem k podání rozkladu proti napadenému rozhodnutí, neboť toto právo přísluší toliko účastníkovi správního řízení, v jehož rámci bylo rozhodnutí vydáno. Nepřiznáním účastenství ve správním řízení nebylo ani zasaženo do práv a povinností společnosti Skřivánek. Vzhledem k uvedeným důvodům jsem tedy na návrh rozkladové komise podaný rozklad v souladu s § 92 odst. 1 větou první správního řádu zamítl pro jeho nepřípustnost.
44. V souladu se správním řádem a základními zásadami činnosti správních orgánů, především ochrany veřejného zájmu, legality a legitimního očekávání, na kterých je správní právo založeno, jsem podaný rozklad posoudil jako podnět k přezkoumání napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení, či pro obnovu řízení, resp. vydání nového rozhodnutí. Z výše uvedeného posouzení je pak patrné, že nevyvstal důvod, který by zakládal povinnost či možnost z moci úřední zahájit přezkumné řízení, obnovu řízení nebo vydat nové rozhodnutí.
45. Napadené rozhodnutí nebylo nepřípustným rozkladem společnosti Skřivánek nijak dotčeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, dále dovolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
Mgr. Tomáš Bejček, advokát
artpatent, advokátní kancelář s.r.o.
Dukelských hrdinů 976/12
170 00 Praha 7
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pozn. Výrokem I. rozhodnutí o rozkladu Asociace jsem změnil výrok I. napadeného rozhodnutí tak, že jsem zkrátil dobu trvání přestupku a také upravil vymezení relevantního trhu.
[2] Shodně VEDRAL, J. Správní řád, Komentář, 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 792.
[3] Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2013, č. j. 62 Af 58/2012-273.
[4] Blíže viz např. KINDL, Jiří, MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 92.
[5] Viz body 21 – 22 napadeného rozhodnutí.
[6] Blíže k tomuto viz body 92 – 94 napadeného rozhodnutí.
[7] Viz Důvodová zpráva k zákonu č. 155/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, č. 155/2009 Dz.
