číslo jednací: 30850/2022/852
spisová značka: S0242/2018/KD

Instance	I.
Věc	Kartelová dohoda stravenkových společností
Účastníci	Sodexo Pass Česká republika a.s. Edenred CZ s.r.o. Up Česká republika s.r.o.
Typ správního řízení	Dohody
Výrok	§ 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb. § 20 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb. § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb.
Rok	2018
Datum nabytí právní moci	24. 10. 2023 (výroky II. a VII. rozhodnutí)
Dokumenty	2018_S0242.pdf 2.4 MB

výroky I. a VI. nabyly právní moci ve znění výroků I. a VI. druhostupňového rozhodnutí

Spisová značka: ÚOHS-S0242/2018/KD

Číslo jednací: ÚOHS-30850/2022/852

Brno 7. 9. 2022

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0242/2018/KD zahájeném dne 25. 6. 2018 z moci úřední dle § 78 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a dle § 21 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, jehož účastníky jsou společnosti:

Sodexo Pass Česká republika a.s., IČO 61860476, se sídlem Radlická 2, 150 00 Praha 5 – Smíchov, zastoupená na základě plné moci JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M. (C.J.), advokátem, se sídlem a adresou pro doručování Skils s.r.o. advokátní kancelář, Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1,
Edenred CZ s.r.o., IČO 24745391, se sídlem Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8, zastoupená na základě plné mociJUDr. Robertem Nerudou, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS, s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1,
Up Česká republika s.r.o., IČO 62913671, se sídlem Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4, zastoupená na základě plné moci JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., advokátem advokátní kanceláře ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4,

vydává v souladu s § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, toto

ROZHODNUTÍ:

Účastníci řízení, společnosti

Sodexo Pass Česká republika a.s., IČO 61860476, se sídlem Radlická 2, 150 00 Praha 5 – Smíchov,
Edenred CZ s.r.o., IČO 24745391, se sídlem Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8 (také jako právní nástupce společností Accor Services CZ s.r.o., IČO 49711962, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1076/5, PSČ 110 00, a SYAS spol. s r.o., IČO 60723050, se sídlem Zlín, Lešetín II/667),
Up Česká republika s.r.o., IČO 62913671, se sídlem Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4,

tím, že

v období od 1. 5. 2004 do 25. 6. 2018 na základě vzájemné dohody koordinovali svoje obchodní podmínky vůči obchodním řetězcům ohledně přijímání stravenek na jeden nákup na území České republiky tak, že určili maximální počet papírových stravenek od jednoho z nich, které mohly být přijímány obchodními řetězci v rámci jednoho nákupu,

uzavřeli a plnili zakázanou dohodu s cílem narušit hospodářskou soutěž na trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících na území České republiky, jejímž výsledkem bylo narušení hospodářské soutěže na uvedeném trhu,

která byla způsobilá ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské unie,

a tím v období od 1. 5. 2004 do 25. 6. 2018 porušili zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 262/2017 Sb., čímž se dopustili přestupku dle § 22a odst. 1 písm. b) téhož zákona, a rovněž porušili zákaz stanovený v čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie.

II.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 262/2017 Sb., se účastníkům řízení, společnostem

Sodexo Pass Česká republika a.s., IČO 61860476, se sídlem Radlická 2, 150 00 Praha 5 – Smíchov,
Edenred CZ s.r.o., IČO 24745391, se sídlem Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8 (také jako právnímu nástupci společností Accor Services CZ s.r.o., IČO 49711962, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1076/5, PSČ 110 00, a SYAS spol. s r.o., IČO 60723050, se sídlem Zlín, Lešetín II/667),
Up Česká republika s.r.o., IČO 62913671, se sídlem Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4,

plnění zakázané a neplatné dohody popsané ve výroku I. tohoto rozhodnutí do budoucna zakazuje.

III.

Dle § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 262/2017 Sb., se účastníku řízení, společnosti Sodexo Pass Česká republika a.s., IČO 61860476, se sídlem Radlická 2, 150 00 Praha 5 – Smíchov, za přestupek uvedený ve výroku I. ukládá pokuta v celkové výši 132 271 000 Kč (slovy: jedno sto třicet dva milionů dvě stě sedmdesát jedna tisíc korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV.

Dle § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 262/2017 Sb., se účastníku řízení, společnosti Edenred CZ s.r.o., IČO 24745391, se sídlem Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8 (také jako právnímu nástupci společností Accor Services CZ s.r.o., IČO 49711962, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1076/5, PSČ 110 00, a SYAS spol. s r.o., IČO 60723050, se sídlem Zlín, Lešetín II/667), za přestupek uvedený ve výroku I. ukládá pokuta v celkové výši 101 940 000 Kč (slovy: jedno sto jedna milionů devět set čtyřicet tisíc korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Dle § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 262/2017 Sb., se účastníku řízení, společnosti Up Česká republika s.r.o., IČO 62913671, se sídlem Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4za přestupek uvedený ve výroku I. ukládá pokuta v celkové výši 44 941 000 Kč (slovy: čtyřicet čtyři milionů devět set čtyřicet jedna tisíc korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VI.

Dle § 20 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 262/2017 Sb., se každému z účastníků řízení, společnostem

Sodexo Pass Česká republika a.s., IČO 61860476, se sídlem Radlická 2, 150 00 Praha 5 – Smíchov,
Edenred CZ s.r.o., IČO 24745391, se sídlem Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8 (také jako právnímu nástupci společností Accor Services CZ s.r.o., IČO 49711962, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1076/5, PSČ 110 00, a SYAS spol. s r.o., IČO 60723050, se sídlem Zlín, Lešetín II/667),
Up Česká republika s.r.o., IČO 62913671, se sídlem Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4,

ukládají opatření k nápravě, a to

písemně informovat své obchodní partnery působící v oblasti maloobchodního prodeje zboží s převahou potravin (včetně obchodních řetězců), se kterými má účastník řízení uzavřenou smlouvu, která upravuje přijímání a odkup papírových stravenek, o tomto rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a o zákazu a neplatnosti dohody popsané ve výroku I. tohoto rozhodnutí,
uveřejnit informaci o tomto rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a o zákazu a neplatnosti dohody popsané ve výroku I. tohoto rozhodnutí na svých oficiálních internetových stránkách, a to minimálně po dobu 1 roku,
upravit všechny své platné smlouvy upravující přijímání a odkup papírových stravenek, které obsahují ujednání, z něhož vyplývá, že obchodní partner nemá přijímat více než 5 ks stravenek na jeden nákup tak, aby takové ujednání neobsahovaly.

Pro splnění opatření k nápravě stanoví Úřad pro ochranu hospodářské soutěže účastníkům řízení společnostem

Sodexo Pass Česká republika a.s., IČO 61860476, se sídlem Radlická 2, 150 00 Praha 5 – Smíchov,
Edenred CZ s.r.o., IČO 24745391, se sídlem Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8 (také jako právnímu nástupci společností Accor Services CZ s.r.o., IČO 49711962, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1076/5, PSČ 110 00, a SYAS spol. s r.o., IČO 60723050, se sídlem Zlín, Lešetín II/667),
Up Česká republika s.r.o., IČO 62913671, se sídlem Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4,

lhůtu 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Splnění opatření k nápravě účastníci řízení doloží Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže do 14 dnů od uplynutí lhůty pro jejich splnění předložením

kopie textu písemné informace o tomto rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a o zákazu a neplatnosti dohody uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí a seznamu všech obchodních partnerů, kteří tuto informaci obdrželi, s uvedením následujících údajů: jména a příjmení u osob fyzických, resp. obchodní firmy u osob právnických, jejich identifikačního čísla a data, kdy účastník řízení daného obchodního partnera informoval o zákazu a neplatnosti dohody uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí,
odkazu na internetovou stránku (tzv. URL adresu), na níž byla (a bude, celkem po dobu 1 roku) uveřejněna informace o tomto rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a o zákazu a neplatnosti dohody popsané ve výroku I. tohoto rozhodnutí,
kopií smluv upravujících přijímání a odkup papírových stravenek obsahujících ujednání, z něhož vyplývá, že obchodní partner nemá přijímat více než 5 ks stravenek na jeden nákup, ve znění před splněním nápravného opatření a po jeho splnění, pokud takové smlouvy existují.

VII.

Dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění zákona č. 261/2021 Sb., v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se účastníkům řízení, společnostem

Sodexo Pass Česká republika a.s., IČO 61860476, se sídlem Radlická 2, 150 00 Praha 5 – Smíchov,
Edenred CZ s.r.o., IČO 24745391, se sídlem Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8,
Up Česká republika s.r.o., IČO 62913671, se sídlem Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4,

ukládá, každému jednotlivě, povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 3 500 Kč (slovy: tři tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

ODŮVODNĚNÍ

Obsah

I Zahájení a dosavadní průběh správního řízení 14

II Použité znění zákona a SFEU.. 17

III Charakteristika účastníků řízení 19

III.1 Společnost Sodexo. 19

III.2 Společnost Edenred. 22

III.3 Společnost Up. 26

IV Zjištěné skutečnosti 28

IV.1 Asociace vydavatelů stravenek. 28

IV.2 Právní kontext a fungování stravenkového systému. 30

IV.2.1 Právní kontext 30

IV.2.2 Praktické fungování stravenkového systému. 31

IV.3 E-mail Asociace. 35

IV.4 Dopis Asociace. 39

IV.5 Vyjádření Asociace. 40

IV.6 Praxe obchodních řetězců při přijímání stravenek. 43

IV.7 Účastníci řízení a 5 ks stravenek/nákup. 50

IV.7.1 Limitace 5 ks stravenek/nákup. 50

IV.7.2 Uplatnění stravenek provozovateli restaurací v obchodních řetězcích. 54

IV.8 Provize na výstupu, náklady na zpětný odkup stravenek a související zisk. 55

IV.8.1 Provize na výstupu – údaje od účastníků řízení 55

IV.8.2 Provize na výstupu – údaje od obchodních řetězců a provozovatelů restaurací 57

IV.8.3 Shrnutí k provizím na výstupu. 58

IV.8.4 Náklady na zpětný odkup stravenek a zisk ze zpětného odkupu stravenek. 59

IV.9 Motivace k limitaci počtu stravenek. 61

IV.10 Další zjištěné skutečnosti 61

IV.11 Rekapitulace zjištěných skutečností 66

V Vymezení relevantního trhu. 71

V.1 Věcné vymezení relevantního trhu. 73

V.2 Geografické a časové vymezení relevantního trhu. 80

V.3 Postavení na relevantním trhu. 80

VI Právní posouzení 83

VI.1 Soutěžitel 83

VI.2 Charakter posuzované dohody. 84

VI.2.1 Cílovost dohody. 88

VI.2.2 Výsledek dohody. 94

VI.2.3 Závěr k charakteru dohody. 97

VI.3 Uzavření a trvání zakázané dohody. 98

VI.4 Vliv na obchod mezi členskými státy. 101

VI.5 De minimis, vynětí ze zákazu dohod. 103

VII Odpovědnost 104

VIII Subjektivní stránka přestupku. 105

IX Odůvodnění výše pokut 106

IX.1 Souběh porušení § 3 zákona a čl. 101 SFEU.. 109

IX.2 Pokuta Sodexo. 110

IX.3 Pokuta Edenred. 111

IX.4 Pokuta Up. 112

X Úhrada a splatnost pokuty. 113

XI Opatření k nápravě. 113

XII Zákaz plnění dohody. 114

XIII Náklady řízení 114

XIV Námitky účastníků řízení a jejich vypořádání 114

XIV.1 Úřad nesprávně dovodil existenci dohody mezi účastníky řízení a nesprávně zjistil skutkový stav věci 115

XIV.1.1 Úřad nedoložil existenci dohody a to, že limitace je jejím výsledkem.. 116

XIV.1.1.1 Úřad neprokázal účastníkovi řízení Edenred zapojení do dohody ani kroky k omezení počtu stravenek 120

XIV.1.2 Úřad měl řízení vést s Asociací, Úřad zaměňuje jednání Asociace s jednáním účastníků řízení 123

XIV.1.3 Úřad nedokládá, že by dohoda byla plněna a kontrolována, a dokládá pouze existenci vertikálních dohod. 126

XIV.1.4 Úřad nedoložil trvání dohody a nesprávně stanovil počátek i konec dohody. 130

XIV.1.5 Úřad nedoložil, že by dohoda měla negativní dopad na spotřebitele. 135

XIV.1.6 Dohoda nebyla způsobilá narušit soutěž, Úřad chybně považuje podmínku 5 ks na nákup za parametr relevantní pro soutěž. 138

XIV.1.7 Úřad nezohlednil rozdílnou praxi řetězců, která vyvrací existenci horizontální dohody 143

XIV.1.8 Závěr o ekonomické motivaci na základě rozdílu provizí je chybný. 144

XIV.2 Účastník řízení pouze dodržoval platné daňové, trestně-právní a platební předpisy, a nemohl tak narušit hospodářskou soutěž a dopustit se údajného protiprávního jednání 148

XIV.2.1 Veřejnoprávní omezení týkající se počtu stravenek plyne z daňové legislativy. 149

XIV.2.2 Omezení počtu přijímaných stravenek plyne i z trestně-právní legislativy. 154

XIV.2.3 Omezení ve vztahu ke stravenkám plyne i z právních předpisů upravujících platební styk 155

XIV.2.4 Společnost Sodexo nemůže být sankcionována, neboť nemohlo dojít k materiálnímu narušení hospodářské soutěže. 158

XIV.2.5 I kdyby nebylo údajné dohody, stav hospodářské soutěže by byl stejný s ohledem na legislativu 158

XIV.2.6 I kdyby údajná dohoda existovala, sledovala by legitimní cíl 160

XIV.2.7 I kdyby údajná dohoda existovala, její prosoutěžní účinky převažovaly, a tedy na ni nelze vztáhnout § 3 odst. 1 zákona, resp. čl. 101 odst. 1 SFEU.. 161

XIV.2.8 I kdyby údajná dohoda existovala, představovala by dovolenou standardizační podmínku 162

XIV.3 Nesprávné vymezení relevantního trhu a posouzení interakcí na něm, ekonomický kontext 163

XIV.4 Úřad dohodu nesprávně vyhodnotil jako cílovou dohodu. 175

XIV.4.1 Údajná dohoda typově nespadá do kategorie cílových protisoutěžních dohod, tuto kategorii je třeba vykládat restriktivně. 175

XIV.4.2 Úvaha Úřadu o cílovém charakteru dohody je chybná, protože obchodní podmínky upravující přijímání stravenek nejsou soutěžním parametrem.. 177

XIV.4.3 Argument Úřadu o cílové povaze dohody zpochybňuje i existence legitimního cíle. 178

XIV.4.4 Odkazy na jiné případy jsou nerozhodné. 179

XIV.4.5 Úřad nesprávně posuzuje právní a ekonomický kontext 180

XIV.5 Úřad dohodu nesprávně vyhodnotil jako výsledkovou dohodu. 183

XIV.5.1 Úřad neprovedl kontrafaktuální analýzu. 183

XIV.5.2 Úřad chybně kvalifikuje dohodu jako tzv. dohodu, jejímž výsledkem mohlo být narušení hospodářské soutěže. 184

XIV.5.3 Úřad chybuje při provedení kontrafaktuální analýzy. 186

XIV.5.4 I kdyby dohoda byla, neměla protisoutěžní účinky. 188

XIV.5.5 Jelikož údajná dohoda měla být dle Úřadu implementována, je Úřad povinen doložit její skutečné účinky. 189

XIV.6 Na údajnou dohodu by měl být aplikován postup dle § 3 odst. 4 zákona, resp. čl. 101 odst. 3 SFEU 190

XIV.6.1 Údajná dohoda přispěla k pokroku a k fungování stravenkového systému. 190

XIV.6.2 Údajné omezení počtu stravenek bylo nezbytné k dosažení soutěžních efektivit 190

XIV.6.3 Spotřebitelé z omezení profitovali, jelikož toto omezení umožňovalo fungování stravenkového systému v souladu s legislativou. 191

XIV.6.4 Soutěž nebyla vyloučena. 191

XIV.7 Nesprávná aplikace čl. 101 SFEU.. 193

XIV.8 Účastník řízení nejednal úmyslně. 196

XIV.8.1 Úřad se nedostatečně zabývá subjektivní stránkou údajného protiprávního jednání, která je přitom nezbytná pro konstatování porušení dle čl. 101 odst. 1 SFEU.. 196

XIV.8.2 Účastník řízení mohl jednat nanejvýše nedbalostně, když mohl jednat v právním omylu 196

XIV.9 Úřad chybně vymezil soutěžitele. 198

XIV.9.1 Úřad chybně vymezil soutěžitele Sodexo. 198

XIV.9.2 Úřad chybně vymezil soutěžitele Edenred. 202

XIV.9.3 Úřad chybně vymezil soutěžitele Up. 204

XIV.10 Úřadem navrhovaná opatření k nápravě jsou zjevně nepřiměřená. 205

XIV.10.1 Úřad nemůže požadovat informování jiných obchodních partnerů než obchodních (supermarketových) řetězců. 205

XIV.10.2 Úřad nemůže požadovat úpravu všech smluv, a i kdyby snad ano, tak ne s jinými obchodními partnery než s řetězci 205

XIV.11 Námitky k pokutě. 207

XIV.11.1 Úřad měl zohlednit novost věci; nepředvídatelnost postupu Úřadu. 207

XIV.11.2 Neaplikovatelnost Metodiky 2018. 207

XIV.11.3 Úřad vychází z nesprávné hodnoty prodejů a koeficientu času, další námitky k výpočtu pokuty 209

XIV.11.4 Celková nepřiměřenost pokuty. 210

XIV.12 Úřad se dopouští dalších procesních a jiných právních pochybení 216

XIV.12.1 Úřad vychází v řízení nepřípustně z důkazů získaných od Protimonopolního úřadu. 216

XIV.12.2 Úřad porušuje správní řád. 218

XIV.12.3 Úřad do spisu nezaložil vyviňující důkazy a další dokumenty relevantní pro posouzení případu a porušuje tak právo účastníka řízení na spravedlivý proces a na řádnou obhajobu. 219

XIV.12.4 Úřad se ve Sdělení výhrad nevypořádal s námitkami účastníků řízení a postupuje tak nezákonně 219

XIV.12.5 Úřad nezohlednil změnu skutkové podstaty údajného deliktu, k níž došlo novelou zákona v r. 2009 220

XIV.12.6 Úřad měl vydat nové sdělení výhrad. 221

XIV.12.7 Úřad porušil právo účastníka řízení na nahlížení do spisu a na vyjádření se k podkladům rozhodnutí, když mu neumožnil pořídit si ze seznámení se s podklady zvukový záznam.. 222

XIV.13 Úřad postupuje nepřezkoumatelně. 223

XIV.14 Návrh na doplnění dokazování 223

XIV.15 Návrh na konání ústního jednání 227

XIV.16 Návrh na zastavení řízení 227

XV Závěr. 227

Seznam zkratek v rozhodnutí

5 ks stravenek/nákup obchodní podmínka zavedená vůči obchodním řetězcům týkající se přijímání papírových stravenek spočívající zejména ve stanovení maximálního počtu 5 kusů papírových stravenek od jednoho emitenta (vydavatele stravenek), které mohou být v obchodním řetězci přijímány při platbě za jeden nákup (odst. 2 rozhodnutí)

AHOLD AHOLD Czech Republic, a.s., se sídlem Radlická 520/117, 158 00 Praha, IČO 44012373 (pozn. p. č. 179)

ALBERT Albert Česká republika, s.r.o. (pozn. p. č. 179)

Analýza […obchodní tajemství…]

analýza s názvem […obchodní tajemství…], v českém jazyce byla předložena pouze společností Sodexo a je založena na l.č. 5094-5203 spisu (pozn. p. č. 8)

Analýza VŠE Makroekonomická analýza efektivity stravenkových systémů z pohledu fiskálních přínosů v České republice – aktualizace pro rok 2008 a citlivostní analýza zpracovaná na VŠE (odst. 117 rozhodnutí)

APROPOS Asociace provozovatelů poukázkových systémů, z.s., se sídlem Jáchymova 26/2, Staré město, 110 00 Praha, IČO 68380852 (odst. 60 rozhodnutí a pozn. p. č. 101)

APSS Asociace provozovatelů stravenkových systémů o.s. (odst. 60 rozhodnutí a pozn. p. č. 102)

Asociace restaurací Asociace hotelů a restaurací České republiky z.s. (odst. 187 rozhodnutí a pozn. p. č. 279)

Asociace označení používané společně pro APROPOS a APSS (odst. 62 rozhodnutí)

BILLA BILLA, spol. s r.o., se sídlem Modletice 67, PSČ 251 01, IČO 00685976 (pozn. p. č. 179)

Car Emissions rozhodnutí Komise ze dne 8. 7. 2021 ve věci AT.40178, Car Emissions (pozn. p. č. 369)

dohody dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (§ 3 odst. 1 zákona, odst. 256 rozhodnutí)

Dopis Asociace důkaz popsaný v odst. 103 rozhodnutí

Druhý skutek skutek vymezený v odst. 309 rozhodnutí

Důkaz č. 1 důkaz popsaný v odst. 83 rozhodnutí

Důkaz č. 2 důkaz popsaný v odst. 88 rozhodnutí

Důkaz č. 3 důkaz popsaný v odst. 90 rozhodnutí

Důkaz č. 4 důkaz popsaný v odst. 96 rozhodnutí

Důkaz č. 5 důkaz popsaný v odst. 100 rozhodnutí

Edenred Edenred CZ s.r.o., se sídlem Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 24745391 (odst. 1 rozhodnutí)

E-mail důkaz popsaný v odst. 81 rozhodnutí

Fúze účastník řízení společnost Edenred vznikla v listopadu 2010 tak, že v rámci procesu fúze splynutím zaniklo pět společností a vznikla jedna nástupnická společnost Edenred (odst. 38 rozhodnutí)

GFŘ Generální finanční ředitelství (odst. 70 rozhodnutí)

GLOBUS Globus ČR, k.s., se sídlem Kostelecká 822/75, 196 00 Praha, IČO 63473291 (pozn. p. č. 179)

Komise Evropská komise (odst. 260 rozhodnutí)

Metodika 2018 příkaz předsedy Úřadu Postup při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže účinný od 24. 4. 2018 (odst. 341 rozhodnutí)

narušení vyloučení, omezení, jiné narušení nebo ohrožení hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb upravené v § 1 zákona (odst. 249 rozhodnutí)

Nařízení 1/2003 Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. 12. 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (odst. 21 rozhodnutí)

NSS Nejvyšší správní soud (pozn. p. č. 419)

Oznámení Komise Pravidla pro pojem dopad na obchod mezi členskými státy obsažený v článcích 81 a 82 Smlouvy ES, jehož cílem je stanovení metodiky pro použití pojmu obchodu mezi členskými státy (odst. 21 rozhodnutí)

PENNY MARKET Penny Market s.r.o., se sídlem Počernická 253, PSČ 250 73, IČO 64945880 (pozn. p. č. 179)

Podnět podnět, který Úřad obdržel dne 18. 10. 2017 – jednalo se o podání nazvané „Podnět k zahájení řízení pro uzavření zakázané dohody ze strany vydavatelů stravenek a jiných benefitních poukázek“, které zaevidoval pod sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD (odst. 2 rozhodnutí)

Pokyny Komise k čl. 81 odst. 3 sdělení Evropské komise – Pokyny k aplikaci čl. 81 odst. 3 Smlouvy ze dne 27. 4. 2004 publikované v Úředním věstníku 2004 pod zn. C 101/08 (odst. 635 rozhodnutí)

Pokyny o horizontální spolupráci sdělení Komise Pokyny Evropské komise k použitelnosti článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie na dohody o horizontální spolupráci (pozn. p. č. 418)

Protimonopolní úřad Protimonopolný úrad Slovenskej republiky (odst. 80 rozhodnutí)

První skutek skutek vymezený v odst. 309 rozhodnutí

přestupkový zákon zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném v době spáchání přestupku (odst. 16 rozhodnutí)

PřestZ 261 zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (odst. 20 rozhodnutí)

Původní metodika Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění, uveřejněné Úřadem v měsíci dubnu roku 2007 (pozn. p. č. 769)

Sdělení o pokutě přípisy Úřadu Sdělení o předpokládané výši pokuty ze dne 11. 5. 2022 na l.č. 5220-5222 spisu (pozn. p. č. 11)

Sdělení výhrad Výhrady k dohodě v rámci správního řízení ze dne 12. 10. 2021, č.j. ÚOHS-34446/2021/852/HMa, na l.č. 3217-3263 spisu (pozn. p. č. 5)

SES Smlouva o založení Evropského společenství (odst. 259 rozhodnutí)

SFEU Smlouva o fungování Evropské unie (odst. 1 rozhodnutí)

slovenské rozhodnutí prvostupňové rozhodnutí Protimonopolního úřadu číslo 2016/KH/1/1/004 ze dne 11. 2. 2016 (odst. 321 rozhodnutí)

SOCR ČR Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR (odst. 468 rozhodnutí)

Sodexo Sodexo Pass Česká republika a.s., se sídlem Radlická 2, 150 00 Praha 5 – Smíchov, IČO 61860476 (odst. 1 rozhodnutí)

soutěžitel Edenred společnosti tvořící jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (odst. 49 rozhodnutí)

soutěžitel Sodexo společnosti tvořící jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (odst. 36 rozhodnutí)

soutěžitel Up společnosti tvořící jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (odst. 59 rozhodnutí)

spis spis správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0242/2018/KD (pozn. p. č. 1)

správní řád zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (odst. 19 rozhodnutí)

správní řízení správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0242/2018/KD (odst. 1 rozhodnutí)

stanovisko GA Bobka stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Michala Bobka ze dne 5. 9. 2019 ve věci C‑228/18, Budapest Bank a další, EU:C:2019:678 (pozn. p. č. 665)

stanovisko GA Wahla stanovisko generálního advokáta Nilse Wahla ze dne 27. 3. 2014 ve věci C‑67/13 P,Groupement des cartes bancaires (CB) V Evropská komise, EU:C:2014:1958 (pozn. p. č. 665)

strana emise vydávání a prodej papírových stravenek a služby s tím související (odst. 237 rozhodnutí)

strana odkupu odkup papírových stravenek a služby s tím související (odst. 237 rozhodnutí)

TESCO Tesco Stores ČR a.s., se sídlem Vršovická 1527/68b, 100 00 Praha, IČO 45308314 (pozn. p. č. 161)

trestní zákoník zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění (odst. 484 rozhodnutí)

Up Up Česká republika s.r.o., se sídlem Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4, IČO 62913671 (odst. 1 rozhodnutí)

Úřad Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (odst. 1 rozhodnutí)

Vyjádření Edenred I přípis Edenred nazvaný Vyjádření k podkladům rozhodnutí a ke sdělení výhrad, ze dne 11. 1. 2022 na l.č. 3971-4019 spisu (pozn. p. č. 7)

Vyjádření Edenred II přípis Edenred nazvaný Vyjádření k podkladům rozhodnutí, ze dne 12. 7. 2022 na l.č. 5288-5289 spisu (pozn. p. č. 12)

Vyjádření Sodexo II přípis Sodexo nazvaný Vyjádření k podkladům rozhodnutí, Návrh na zastavení řízení, ze dne 22. 7. 2022 na l.č. 5290-5299 spisu (pozn. p. č. 13)

Vyjádření Up I přípis Up nazvaný První vyjádření účastníka řízení k výhradám k dohodě ze dne 12. 10. 2021, č.j. ÚOHS-34446/2021/852/HMa, a (blanketní) návrh na doplnění dokazování, ze dne 3. 1. 2022 na l.č. 3413-3427 spisu (pozn. p. č. 9)

Vyjádření Up II přípis Up nazvaný Druhé vyjádření účastníka řízení k výhradám k dohodě ze dne 12. 10. 2021, č.j. ÚOHS-34446/2021/852/HMa a návrh na doplnění dokazování, ze dne 23. 2. 2022 na l.č. 4078-4118 (pozn. p. č. 10)

Vyjádření Up k protokolu Přípis Up nazvaný Vyjádření účastníka řízení k Protokolu ze dne 11. 11. 2019, č.j. ÚOHS-S0242/2018/KD-30488/2019//852/HMa, ze dne 27. 7. 2020 na l.č. 2776-2787 spisu (pozn. p. č. 3)

zákon č. 284/2009 zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (odst. 490 rozhodnutí)

zákon o daních z příjmů zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (odst. 70 rozhodnutí)

zákon o platebním styku zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku ve znění pozdějších předpisů (odst. 492 rozhodnutí)

zákon zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 262/2017 Sb. (odst. 15 rozhodnutí)

ZOHS 261 zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (odst. 18 rozhodnutí)

I Zahájení a dosavadní průběh správního řízení

1. Dne 25. 6. 2018 zahájil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0242/2018/KD(dále též „správní řízení“) ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též „SFEU“) se společnostmi Sodexo Pass Česká republika a.s., se sídlem Radlická 2, 150 00 Praha 5 – Smíchov, IČO 61860476 (dále též „Sodexo“), Edenred CZ s.r.o., se sídlem Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 24745391 (dále též „Edenred“) a Up Česká republika s.r.o., se sídlem Zelený pruh 1560/99, 140 00 Praha 4, IČO 62913671 (dále též „Up“). Možné porušení § 3 odst. 1 uvedeného zákona a článku 101 SFEU Úřad spatřoval v jednání ve vzájemné shodě a/nebo dohodě mezi účastníky správního řízení, případně s dalšími soutěžiteli, spočívající v koordinaci obchodních podmínek vůči obchodním řetězcům při přijímání stravenek na jeden nákup na území České republiky, nejméně od roku 2006 dosud. Cílem nebo výsledkem tohoto jednání mohlo být narušení hospodářské soutěže v oblasti vydávání, prodeje a odkupu stravenek a služeb s tím souvisejících.[1]

2. Zahájení správního řízení předcházelo šetření podnětu, který Úřad obdržel dne 18. 10. 2017 – jednalo se o podání nazvané „Podnět k zahájení řízení pro uzavření zakázané dohody ze strany vydavatelů stravenek a jiných benefitních poukázek“, které zaevidoval pod sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD (dále též „Podnět“). Podnět směřoval na vícero jednání vydavatelů stravovacích poukázek. Na základě Podnětu Úřad zahájil šetření v oblasti vydávání, distribuce a prodeje stravovacích poukázek. V rámci tohoto šetření Úřad seznal, že problematika týkající se jednání vydavatelů stravenek v oblasti limitace obchodních řetězců při přijímání stravenek k platbě za jeden nákup vyžaduje pokračování v šetření. Z tohoto důvodu Úřad vyčlenil část spisové dokumentace do spisu sp. zn. ÚOHS-P0240/2018/KD, který se týkal pouze limitace při přijímání stravenek. V souvislosti s informacemi zjištěnými v rámci předběžného šetření Úřad dospěl ke zjištění, že společnosti působící v uvedené oblasti koordinovaly zavedení obchodní podmínky vůči obchodním řetězcům týkající se přijímání papírových stravenek spočívající zejména ve stanovení maximálního počtu 5 kusů papírových stravenek od jednoho emitenta (vydavatele stravenek), které mohou být v obchodním řetězci přijímány při platbě za jeden nákup (tato obchodní podmínka bude dále označována stručně také „5 ks stravenek/nákup“).

3. Indicií pro zahájení řízení byla ustanovení smluv uzavřených mezi obchodními řetězci a účastníky řízení, příp. doporučení směřující ze strany účastníků řízení, potažmo jejich sdružení soutěžitelů, vůči obchodním řetězcům. Tyto indicie zakládaly podezření o určování obchodních podmínek vůči obchodním řetězcům při přijímání stravenek na jeden nákup na celém území České republiky.

4. Všem účastníkům správního řízení bylo v jeho průběhu umožněno nahlížet do správního spisu. Tohoto práva účastníci řízení opakovaně využívali.

5. Dne 3. 10. 2019 byla účastníkům řízení zaslána výzva k možnosti zahájení procedury narovnání, s jejímž zahájením souhlasili všichni účastníci řízení a současně byly splněny všechny podmínky pro zahájení této procedury. Následně Úřad tuto proceduru zahájil.[2] V rámci procedury narovnání proběhla dvoustranná jednání mezi Úřadem a jednotlivými účastníky řízení. V důsledku zahájení procedury narovnání v rámci bilaterálních jednání s jednotlivými účastníky řízení, měli tito možnost se seznámit se základními výhradami Úřadu, hlavními důkazy, jakož i s právním hodnocením případu ještě před sdělením výhrad, a tudíž mohli již v této fázi reagovat námitkami, což také učinili.[3]Úřad se všemi těmito námitkami zabýval a vypořádal je společně s dalšími námitkami, které obdržel po vydání sdělení výhrad a seznámení účastníků s podklady rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že podmínkou pro pokračování procedury narovnání po těchto jednáních je souhlas všech účastníků řízení s pokračováním této procedury a tato podmínka splněna nebyla, byla procedura narovnání přípisem Úřadu zaslaným účastníkům řízení ukončena.[4]

6. Dne 12. 10. 2021 vydal Úřad Výhrady k dohodě v rámci správního řízení,[5] ve kterých účastníkům řízení sdělil základní skutkové okolnosti případu, jejich právní hodnocení, odkázal na důkazy obsažené ve spise a informoval je o sankcích, jež jim hodlá v rozhodnutí uložit.

7. Následně Úřad umožnil všem účastníkům řízení seznámit se s podklady rozhodnutí a stanovil jim lhůtu pro vyjádření se k těmto podkladům a k zaslání návrhů na doplnění dokazování.

8. Úřad obdržel ve stanovené lhůtě od všech účastníků řízení vyjádření ke Sdělení výhrad. Účastníci řízení Sodexo a Edenred svá vyjádření k podkladům rozhodnutí a ke Sdělení výhrad[6]^, [7] zaslali v Úřadem stanovené lhůtě, přičemž avizovali tato vyjádření doplnit o ekonomickou analýzu, kterou dosud neměli k dispozici. Následně tuto ekonomickou analýzu zpracovatele […obchodní tajemství…] do spisu doplnili.[8] Účastník řízení Up ve stanovené lhůtě Úřadu zaslal pouze část svých námitek vztahujících se především k postupu při stanovení výše pokuty.[9] Dne 23. 2. 2022 pak účastník řízení Up zaslal podrobné vyjádření[10] k okruhům avizovaným ve Vyjádření Up I.

9. Úřad v rámci vypořádávání námitek účastníků řízení doplnil dokazování – vyžádáním informací od účastníků řízení a založením vlastním šetřením získaných podkladů z internetu do spisu. Následně Úřad informoval účastníky řízení o nové výši pokuty s možností podat žádost o snížení pokuty ve smyslu § 22ba odst. 2 ve spojení s § 22ba odst. 6 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.[11]Této možnosti účastníci řízení nevyužili.

10. Úřad znovu seznámil účastníky řízení s podklady rozhodnutí a stanovil jim lhůtu pro vyjádření se k těmto podkladům a k návrhům na doplnění dokazování. Ve stanovené lhůtě obdržel vyjádření k podkladům rozhodnutí od společnosti Edenred[12] a Sodexo.[13]

II Použité znění zákona a SFEU

11. Z hlediska hmotněprávního se protiprávnost určitého jednání posuzuje dle právní normy platné v době spáchání přestupku, není-li pozdější právní úprava pro účastníka řízení příznivější. Za dobu spáchání přestupku se pak považuje okamžik jeho dokonání, neboť teprve tehdy je uskutečněno jednání, jež je předmětem právního posouzení.

12. Protiprávnost jednání účastníků řízení z hlediska hmotněprávního je Úřadem posuzována podle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění účinném v době spáchání přestupku.

13. Jednání účastníků řízení, které je předmětem tohoto řízení, trvalo od 1. 5. 2004 do 25. 6. 2018.[14] V době spáchání přestupku[15] byl účinný zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 262/2017 Sb. (účinnost od 1. 9. 2017).

14. Od spáchání posuzovaného jednání až do vydání tohoto rozhodnutí nabyly účinnosti dvě novely zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to zákon č. 261/2021 Sb. a zákon č. 417/2021 Sb. Úřad se tedy zabýval tím, zda je některá z uvedených pozdějších právních úprav pro účastníky řízení příznivější.

15. Žádná z uvedených pozdějších právních úprav se nedotkla vymezení skutkové podstaty správního přestupku spočívajícího v uzavření zakázané dohody (§ 3 odst. 1), podmínek platných pro vymezení dohod zanedbatelného dopadu na soutěž, jež nejsou považovány za dohody zakázané, podmínek, při jejichž naplnění se zákaz na dohody nevztahuje nebo jsou ze zákazu vyňaty na základě blokových výjimek, ani zákonné maximální výše pokut za přestupky. Zákonem č. 261/2021 Sb. bylo zrušeno ustanovení § 21i, které upravovalo využívání údajů z informačních systémů veřejné správy ze strany Úřadu a na posouzení jednání účastníků řízení nemá vliv. Zákonem č. 417/2021 Sb. bylo pouze nově upraveno přerušení jednoty skutku pokračujících, trvajících nebo hromadných přestupků (respektive upřesněno, v jakém okamžiku v případě těchto přestupků k přetržení skutku dochází). Tato změna rovněž nepředstavuje pro účastníky řízení příznivější právní úpravu (v případě, že by pokračovali ve vytýkaném jednání i po zahájení správního řízení, trvalo by jejich protiprávní jednání déle). Příznivější právní úpravu pro účastníky řízení nepředstavuje ani změna obsažená v čl. V bodu 1 této novely, která upravuje ustanovení zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), o použití zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, na postup Úřadu, jelikož jsou jí vyloučena obsahově shodná ustanovení tohoto zákona jako doposud. Úřad proto postupuje z hlediska hmotněprávního podle zákona o ochraně hospodářské soutěže ve znění zákona č. 262/2017 Sb. (dále jen „zákon“).

16. V otázkách hmotněprávních neupravených zákonem o ochraně hospodářské soutěže se podpůrně použije zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném v době spáchání přestupku (dále též jen „přestupkový zákon“). V době spáchání přestupku nebyla účinná žádná novela a žádná z jeho pozdějších novel není právní úpravou pro účastníky řízení příznivější.

17. Z hlediska procesního platí obecná zásada tzv. nepravé retroaktivity procesních norem, kdy se nové procesní normy aplikují od data nabytí jejich účinnosti i v řízeních zahájených před tímto datem, s tím, že právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy, zůstávají zachovány. Tato zásada však platí jen, pokud závěrečná (přechodná) ustanovení právní normy nestanoví něco jiného. Úřad při vedení správního řízení vychází primárně z procesních ustanovení zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, která představují lex specialis k obecné právní úpravě.

18. Správní řízení bylo zahájeno dne 25. 6. 2018. Ode dne zahájení správního řízení dosud nabyly účinnosti dvě novely zákona o ochraně hospodářské soutěže, a to zákon č. 261/2021 Sb. a zákon č. 417/2021 Sb. Zákon č. 261/2021 Sb. neobsahuje žádné přechodné ustanovení. Zákon č. 417/2021 Sb. obsahuje přechodné ustanovení v čl. VI, dle kterého se řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle zákona č. 143/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Úřad tedy ve správním řízení postupuje z hlediska procesního podle zákona o ochraně hospodářské soutěže ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále též „ZOHS 261“).

19. Dle § 25a ZOHS 261, není-li zákonem stanoveno jinak, postupuje se v řízení u Úřadu podle správního řádu, s výjimkou ustanovení výslovně tam uvedených. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, nabyl účinnosti dne 1. 1. 2006, následně byl několikrát novelizován. Správní řízení bylo zahájeno podle správního řádu ve znění zákona č. 225/2017 Sb., účinného od 1. 1. 2018. Další novelou správního řádu byl zákon č. 176/2018 Sb. a zákon č. 12/2020 Sb. Poslední novelou je zákon č. 403/2020 Sb.,[16] účinný od 1. 1. 2021, který ve své 18. části přináší novelu správního řádu. Protože pro tuto část neobsahuje žádné přechodné ustanovení, je zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, aplikován v daném správním řízení ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále též „správní řád“).

20. Subsidiárně k zákonu o ochraně hospodářské soutěže se použije zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který nabyl účinnosti 1. 7. 2017, tzn. před zahájením tohoto správního řízení. Následně byl několikrát novelizován, a to zákonem č. 173/2018 Sb., zákonem č. 285/2018 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 54/2020 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 325/2020 Sb., zákonem č. 261/2021 Sb., který neobsahuje žádné přechodné ustanovení, a zákonem č. 417/2021 Sb., který obsahuje přechodné ustanovení ve svém čl. II, které stanoví, že zahájená řízení o přestupku, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 250/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Úřad tedy ve správním řízení postupuje z hlediska procesního podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále též jen „PřestZ 261“).

21. Úřad aplikoval SFEU, Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. 12. 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (dále též „Nařízení 1/2003“)[17] a podpůrně též soft law přijaté Evropskou Komisí za účelem vysvětlení konceptu ovlivnění obchodu mezi členskými státys názvem Pravidla pro pojem dopad na obchod mezi členskými státy obsažený v článcích 81 a 82 Smlouvy ES, jehož cílem je stanovení metodiky pro použití pojmu obchodu mezi členskými státy (dále též „Oznámení Komise“)[18], [19]

III Charakteristika účastníků řízení

III.1 Společnost Sodexo

22. Společnost Sodexo, je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 2947, dne 5. 1. 1995 (pod obchodní firmou Sodexho Pass Česká Republika a.s., v současnosti Sodexo Pass Česká republika a.s.), s tím, že v době založení byla předmětem podnikání mj. zprostředkovatelská činnost v oblasti stravování (stravenky Gastrotur). Hlavním předmětem podnikání společnosti Sodexo v České republice je zprostředkovatelská činnost v oblasti řešení zaměstnaneckých benefitů formou poukázek a elektronických řešení prodávaných společnostem v České republice.[20]

23. Společnost Sodexo je 100% dceřinou společností společnosti Sodexo Pass International SAS.[21] Společnost Sodexo Pass International SAS je dceřinou společností ovládanou francouzskou mateřskou společností Sodexo SA.[22]

24. Skupina Sodexo zastřešená společností Sodexo SA působí ve více než třiceti zemích světa. Společnosti ze skupiny Sodexo zajišťují poskytování benefitů a odměn prostřednictvím voucherů, karet nebo digitálně v 5 oblastech: i/ zaměstnanecké benefity, ii/ pobídkové a věrnostní programy, iii/ podpora zaměstnanecké mobility a správ výdajů, iv/ veřejné benefity, v/ dárkové karty.

25. Sodexo Pass International SAS je holdingovou společností pro divizi „Sodexo Benefits and Rewards Services“ a vlastní podíly v řadě dalších dceřiných společností náležejících do skupiny Sodexo působících po celém světě v oblasti poskytování benefitů a odměn.[23] Pod oblast „Benefits and Rewards Services“ spadá i účastník řízení Sodexo a dále např. společnosti Sodexo Pass France SA, Sodexo Pass Belgium SA aj. Na Slovensku společnost Sodexo Pass International SAS vlastní např. společnost SODEXO PASS SR, s. r. o.[24]

26. Společnost Sodexo tedy společně se svou mateřskou společností Sodexo Pass International SAS patří do skupiny společností Sodexo a ovládající osobou je francouzská mateřská společnost Sodexo SA. Úloha společnosti Sodexo ve skupině Sodexo je poskytování a podpora programů zaměstnaneckých benefitů, zejména stravenek, volnočasových benefitů, systému Cafeteria, dárkových poukázek a řešení pro motivaci externích partnerů. K ovládání účastníka řízení dochází zejména prostřednictvím rozhodování na valné hromadě.[25] Do výlučné působnosti valné hromady patří mj. volba a odvolání členů představenstva a stanovení jejich odměn. Představenstvo pak organizuje a řídí činnost společnosti.[26]

27. Se společností Sodexo Pass International SAS je společnost Sodexo […obchodní tajemství…].[27] Dále byla […obchodní tajemství…] se svou 100% vlastněnou dceřinou společností Service Cards Online s.r.o.,[28] ovšem tato společnost zanikla fúzí do společnosti Sodexo k 31. 8. 2018.

28. Společnost Sodexo Pass International SAS je holdingovou společností a zajišťuje […obchodní tajemství…].[29] Vlastní každodenní řízení společnosti Sodexo má obstarávat zejména […obchodní tajemství…].[30] V případě významných strategických rozhodnutí společnosti Sodexo má Sodexo Pass International SAS […obchodní tajemství…].[31]

29. K otázce obchodní strategie a jejího určování účastník řízení uvedl, že strategie společnosti společně s finančním plánem je […obchodní tajemství…].[32]

30. Společnost Sodexo je nepřímo (prostřednictvím svého jediného akcionáře Sodexo Pass International SAS) propojena i s dalšími společnostmi ze skupiny Sodexo a tyto společnosti dle sdělení účastníka řízení […obchodní tajemství…]. Některé sesterské společnosti účastníka řízení sídlí rovněž v České republice.

31. Statutárním orgánem společnosti Sodexo je představenstvo, od roku 2001 jménem společnosti jedná každý člen představenstva samostatně. V období od roku 2001 do března 2015 patřil mezi členy představenstva [Titul Jméno Příjmení], od července 2018 se pak stal předsedou představenstva.

32. Dle sdělení účastníka řízení je ve skupině Sodexo běžnou praxí, že vybrané osoby, […obchodní tajemství…][33] – společnost uvedla konkrétní osoby, které současně působily či působí v jiných různých společnostech ze skupiny Sodexo (v jejich orgánech či na vedoucích pozicích) a popsala kumulaci jejich funkcí. Tyto osoby dle sdělení Sodexo mají mít funkci […obchodní tajemství…].[34] Co se týče současných i bývalých členů představenstva a dozorčí rady účastníka řízení Sodexo, zjistil Úřad, že tyto osoby zpravidla působí/působily […obchodní tajemství…].[35]

33. Jako příklad personálního propojení v rámci skupiny Sodexo lze uvést osobu [Titul Jméno Příjmení], který současně s funkcí předsedy představenstva společnosti Sodexo[36] a prezidenta divize „Benefits and Rewards Services“ vykonával funkci jednatele společnosti Service Cards Online s.r.o. Dále byl [Titul Jméno Příjmení] v minulosti po dobu 10 let[37] rovněž generálním ředitelem společnosti Sodexo[38] – vzhledem k tomu, že společnost Sodexo uvedla, že každodenní řízení společnosti Sodexo má obstarávat zejména […obchodní tajemství…],[39] tak [Titul Příjmení], který kromě funkce generálního ředitele Sodexo v minulosti působil (a v současnosti působí[40]) na pozici […obchodní tajemství…],[41] a dále působil jako prezident „Sodexo Benefity“ pro severní, střední a východní Evropu (dříve pro jižní Evropu),[42] představuje v rámci skupiny Sodexo příklad významného personálního propojení. Dalším příkladem personálního propojení je p. [Jméno Příjmení], aktuální generální ředitel společnosti Sodexo, který mezi roky 2008 a 2011 působil jako generální ředitel Sodexo Pass v Číně, poté přešel do sesterské společnosti Sodexo – služby u klienta, kde se stal generálním ředitelem pro Českou republiku a Slovensko, zastával pozici prezidenta Sodexo pro ČR a SR a obchodního ředitele pro zónu střední a východní Evropy. Společně s rolí generálního ředitele Sodexo Benefity se stal i prezidentem obou divizí Sodexo v České republice.[43]

34. Společnost Sodexo se prezentuje jako součást skupiny Sodexo, a to nejen na svých internetových stránkách, ale rovněž při akvizicích zákazníků.[44] Uvádí, že skupina Sodexo je předním světovým lídrem ve svém oboru, má silnou obchodní značku a silné finanční zázemí, skupina Sodexo navrhuje, řídí a poskytuje jedinečnou škálu řešení zaměstnaneckých benefitů pro zlepšení kvality života zákazníků a jejich zaměstnanců, že z účasti ve skupině Sodexo jí vyplývají zejména výhody a žádné nevýhody a z této účasti ve skupině Sodexo těží zejména při uzavírání obchodů.[45]

35. Společnost Sodexo se domnívá, že se společnostmi Sodexo Pass International SAS a Sodexo SA netvoří jednoho soutěžitele;[46] Úřad konstatuje, že společnost nevyvrátila domněnku, že 100% vlastněné dceřiné společnosti tvoří se svou mateřskou společností jednoho soutěžitele.[47]

36. Úřad konstatuje, že mezi společnosti tvořící jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona řadí Úřad kromě účastníka řízení Sodexo dále společnost Sodexo Pass International SAS a společnost Sodexo SA (všechny tři společnosti dále též „soutěžitel Sodexo“).[48]

III.2 Společnost Edenred

37. Společnost Edenred, je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 170804, dne 1. 11. 2010 (pod obchodní firmou Edenred CZ s.r.o.). Společnost Edenred působí v České republice v oblasti zaměstnaneckých benefitů, stravenkových karet a stravenek Ticket Restaurant, nabízí volnočasové karty a poukázky, dárkové poukázky a systémy on-line benefitů aj.

38. Účastník řízení společnost Edenred vznikla v listopadu 2010 tak, že v rámci procesu fúze splynutím (dále též „Fúze“)[49] zaniklo pět společností a vznikla jedna nástupnická společnost Edenred. Zanikly následující společnosti (právní předchůdci společnosti Edenred):

Accor Services CZ s.r.o., se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1076/5, PSČ 110 00, IČO: 49711962 – jde o společnost, která vznikla v roce 1993 pod jménem RESTKUPON spol. s r.o. s předmětem podnikání zprostředkovatelská činnost v oblasti stravování,
MENU SERVICE s.r.o., se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Janáčkova 976/9, PSČ 702 00, IČO: 63321823,
SYAS spol. s r.o., se sídlem Zlín, Lešetín II/667, IČO: 60723050,
EXIT, s.r.o., se sídlem Brno, Orlí 14, PSČ 602 00, IČO: 49449702,
EXIT Třebíč s.r.o., se sídlem Třebíč, Pražská 343/20, PSČ 674 01, IČO: 27662241.

39. Mezi důvody Fúze mj. patřilo zjednodušení vlastnické struktury a konsolidace podnikání, protože společnost Accor Services CZ s.r.o. byla od září roku 2009 jediným společníkem ostatních fúzujících společností. Fúzující společnosti provozovaly podnikatelskou činnost v oblasti vydávání a obchodování s poukázkami Ticket Restaurant a provozování jiných poukázkových systémů. Dalším důvodem bylo zprůhlednění ekonomických vazeb, protože zanikající společnosti MENU SERVICE s.r.o., SYAS spol. s r.o., EXIT, s.r.o., EXIT Třebíč s.r.o. byly fakticky ovládány společníky společnosti Accor Services CZ s.r.o. a splynutím společností do společnosti Edenred mělo dojít k tomu, že tito společníci budou vlastnit přímo Edenred (viz bod 5.1 projektu Fúze).

40. Uvedených pět společností zaniklo ke dni 1. 11. 2010 a k tomuto dni vznikla nástupnická společnost Edenred, na kterou přešlo jmění zaniklých společností, včetně práv a povinností z pracovně právních vztahů a stala se jejich univerzálním právním nástupcem.

41. K problematice právního nástupnictví Úřad doplňuje, že prvními jednateli nově vzniklé společnosti Edenred byli mj. jednatelé zaniklé společnosti Accor Services CZ s.r.o. Dle internetových stránek společnosti Edenred má tato společnost zkušenosti, které nasbírala za dobu 25 let působení na českém trhu,[50] čímž odkazuje na činnost svých právních předchůdců, když sama společnost Edenred vznikla až v roce 2010. Zákazníky je společnost Edenred vnímána jako nástupce společnosti Accor Services CZ s.r.o.,[51] jako by došlo k pouhému přejmenování.[52]

42. Společníky společnosti Edenred byly v průběhu roku 2018 až do srpna 2019 společnost Edenred SE[53] s obchodním podílem 230/13500 (cca 2 %) a dále společnost Edenred Italia S.r.l.[54] s obchodním podílem 13270/13500 (cca 98 %).[55] Od 19. 8. 2019 je společnost Edenred vlastněna pouze společností Edenred SE. Společnost Edenred SE je na vrcholu vlastnické struktury a není ovládána žádnou jinou osobou, ať už fyzickou nebo právnickou.[56]

43. Co se týče společnosti Edenred Italia S.r.l., tato byla v roce 2019[57] zčásti vlastněna společností Edenred SE (podíl 58 %) a zbytek (42 %) držela společnost EDENRED FRANCE SOC. PAR ACTIONS SIMPLIFIEE,[58] která byla vlastněna společností Edenred SE (podíl 99,99 %[59]). V roce 2018 však vlastníky společnosti Edenred Italia S.r.l. byly čtyři společnosti: Edenred SE (podíl 1,7 %), EDENRED FRANCE SOC. PAR ACTIONS SIMPLIFIEE,[60] EDENRED BELGIUM SA[61] a společnost EDENRED ESPANA SA[62] (tyto tři posledně jmenované společnosti byly všechny ze 100 % vlastněny společností Edenred SE).[63]

44. Společnost Edenred SE vlastní mnoho dalších společností v různých zemích světa,[64] desítky z nich působí v oboru zaměstnaneckých benefitů. Např. na Slovensku jde o společnost Edenred Slovakia, s.r.o.[65] Všechny společnosti, v nichž mateřská společnost Edenred SE drží (ať už přímo či nepřímo) 100% podíl, jsou ovládány touto mateřskou společností a jsou dle sdělení Edenred považovány za členy skupiny Edenred.

45. Společnost Edenred vlastnila do dubna 2022 obchodní podíl 100 % v dceřiné společnosti Edenred Production Center, s.r.o.,[66] která podnikala v oboru výroby poukázek.[67]

46. Nejvyšším orgánem Edenred je valná hromada. Působnost valné hromady v současné době vykonává jediný společník, tedy Edenred SE. Do působnosti valné hromady patří mimo jiné udělování pokynů jednatelům a schvalování koncepce podnikatelské činnosti společnosti a jmenování a odvolání prokuristy.[68] Dne 16. 8. 2021, společnost Edenred SE, jediný společník společnosti Edenred, jmenovala prokuristou společnosti Edenred, p. [Jméno Příjmení],[69] který je i současným generálním ředitelem Edenred.

47. Společnost Edenred v minulosti uvedla, že se domnívá, že se společností Edenred SE představuje jednu hospodářskou jednotku a členové této hospodářské jednotky by měli být považováni za jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona.[70] Později účastník řízení toto stanovisko přehodnotil[71] a uvedl, že netvoří součást jediného soutěžitele se společností Edenred SE. Uvedl, že společnost Edenred je ekonomicky […obchodní tajemství…].[72] Dle společnosti Edenred někteří jednatelé společnosti Edenred sice zastávali nebo zastávají pozice, resp. funkce […obchodní tajemství…].[73]

48. S uvedenými tvrzeními kontrastuje odůvodnění žádosti o prodloužení lhůty k návrhům na doplnění dokazování účastníka řízení Edenred,[74] ve kterém uvedl, že (cit.): „Obhajobu ve vedeném řízení je nutné konzultovat a odsouhlasovat s mateřskou společností Edenred SA [nyní Edenred SE – pozn. Úřadu], a to zejména s ohledem na finanční následky spojené s možnou pokutou a jejím výpočtem ze strany ÚOHS. S tím se pojí také nezbytnost zajišťování překladu a odsouhlasování významných podkladů a následně i samotného vyjádření ke sdělení výhrad.“[…obchodní tajemství…] Edenred (dle informací, které má Úřad od společnosti Edenred k dispozici[75]) zastávají řadu funkcí či pozic v dalších společnostech skupiny Edenred. Jedná se o pozice jednatelů, členů či předsedů představenstva nebo dozorčí rady aj.[76] K dodavatelsko-odběratelským vztahům ve skupině Edenred lze uvést, že Edenred běžně prodává služby ostatním společnostem ve skupině a také využívá služeb těchto společností.[77] Mateřská společnost Edenred SE kupříkladu na základě smlouvy uzavřené v roce 2011 poskytuje společnosti Edenred, kromě pravidelných služeb právní pomoci, finančních služeb, služeb komunikace, koncepce nových produktů, nových technologií, také služby vedení a koordinace skupiny Edenred.[78] Ve výroční zprávě za rok 2019 a 2020 je uvedeno, že v rámci skupiny Edenred byl zaveden systém využívání volných peněžních prostředků jednotlivých společností skupiny v rámci tzv. Cash pool.[79] Dle zprávy o vztazích za rok 2019 a 2020 byla ovládající osobou společnost Edenred SE, která svou působnost vykonává na základě a podle stanov společnosti Edenred prostřednictvím valné hromady.[80] Dle zprávy o vztazích za rok 2020 je cílem propojení společnosti Edenred a společnosti Edenred SE efektivní spolupráce v rámci předmětu podnikání účastníka řízení a díky tomuto propojení Edenred dosahuje větší konkurenceschopnosti na relevantním trhu. Úřad konstatuje, že společnost Edenred nevyvrátila domněnku, že 100% vlastněné dceřiné společnosti tvoří se svou mateřskou společností jednoho soutěžitele.[81]

49. Úřad mezi společnosti tvořící jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona řadí kromě společnosti Edenred dále společnost Edenred SE a společnost Edenred Production Center, s.r.o. Úřad konstatuje, že okruh společností tvořících jednoho soutěžitele zahrnuje přinejmenším sesterské společnosti účastníka řízení Edenred 100% vlastněné společností Edenred SE. Do jednoho soutěžitele dle názoru Úřadu spadají např. tyto další sesterské společnosti působící v Evropě v oblasti zaměstnaneckých benefitů: Edenred Italia S.r.l., EDENRED BELGIUM SA, EDENRED FRANCE SOC. PAR ACTIONS SIMPLIFIEE, EDENRED ESPANA SA (všech sedm společností dále též „soutěžitel Edenred“).

III.3 Společnost Up

50. Společnost Up je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 35300, dne 15. 2. 1995 (pod obchodní firmou Le Cheque Déjeuner s.r.o.; dle zakladatelské smlouvy bylo předmětem činnosti vydávání, šíření, proplácení „restauračních poukázek“, nebo eventuálně jiného prostředku sledujícího stejný cíl a všechny ostatní činnosti s tím spjaté).[82] Účastník řízení společnost Up působí v České republice v oblasti systému motivačních nástrojů pro zaměstnance – stravovacích poukázek a zaměstnaneckých benefitů v oblasti kultury, sportu, vzdělávání, dovolené a volnočasových aktivit.

51. Společnost Up je součástí skupiny/koncernu Groupe Up: je 100% dceřinou společností společnosti C.D. Holding Internationale.[83] Společnost C.D. Holding Internationale je holdingovou společností a je dále 100% vlastněná francouzskou mateřskou společností UP.[84] Společnost C.D. Holding Internationale přímo vlastní podíly v desítkách společností, a to např. v zemích jako Slovensko,[85] Polsko, Německo, Maďarsko, Bulharsko, Řecko, Rumunsko, Mexiko, Brazílie atd.[86]

52. Mateřská společnost UP vlastní ať už přímo či nepřímo […obchodní tajemství…].[87] Účastník řízení Up je tak majetkově propojen s velkým množstvím společností. Více než 20 z těchto společností působí v oblasti distribuce poukázek. Některé další společnosti ze skupiny UP jsou činné také v jiných oblastech. Sama společnost UP působí ve Francii, a to v oblasti distribuce poukázek pro stravování, pomoc v domácnosti, dárkových šeků, věrnostních poukázek aj.[88] Jde o výrobní družstvo ve formě akciové společnosti s proměnlivým kapitálem.[89] Na úrovni mateřské společnosti UP dochází ke konsolidaci hospodářských výsledků jednotlivých dceřiných společností, včetně společnosti Up.

53. Společnost Up má tři jednatele, volí je a odvolává C.D. Holding Internationale tj. jediný společník Up. Jejich podíl na rozhodování je totožný, každý z jednatelů je oprávněn zastupovat účastníka řízení v celém rozsahu a samostatně.

54. Voleným orgánem společnosti C.D. Holding Internationale je […obchodní tajemství…].[90]

55. Dle informací od společnosti Up je odpovědnost za obchodní politiku společnosti Up, delegována na […obchodní tajemství…].[91] Společnost Up sdělila, že […obchodní tajemství…].[92] Současně není vyloučena možnost společnosti UP určovat […obchodní tajemství…].[93]

56. Společnost Up je toho názoru, že s mateřskou společností ani s žádnou jinou z propojených společností netvoří jednoho soutěžitele.[94]

57. Úřad zjistil, že mateřská společnost UP v rámci plánování obnovy skupiny počítá s kolektivní koordinací a mezinárodní spoluprací dceřiných společností, což považuje za zásadní pro její kolektivní úspěch.[95] UP plánuje prodej několika dceřiných společností za účelem doplnění peněžních toků a uspokojení hotovostních potřeb.[96] Ve výroční zprávě skupiny UP za rok 2018 je zmiňována úzká spolupráce účastníka řízení Up se skupinou UP, která umožňuje výměnu nápadů a výhledů do budoucna tak, aby se využila zpětná vazba a osvědčené postupy ostatních sesterských společností a metody realizace úspěšných projektů.[97] Ohledně personálního propojení bylo zjištěno, že osoby působící v organizační struktuře společnosti Up působí/působily také v některé z majetkově propojených společností.[98] Konkrétně se jedná např. o případ p. [Jméno Příjmení], který vykonává funkci jednatele ve společnosti Up a také ve společnostech Up Slovensko, s.r.o., Up Deutschland GmbH a Le Chéque Déjeuner Kft. Rovněž působil na dalších pozicích ve statutárních či dozorčích orgánech společností ze skupiny UP. Působil rovněž na manažerských pozicích – vykonával např. funkci generálního ředitele ve společnosti Up Deutschland GmbH. Dále p. [Jméno Příjmení], vykonává funkci jednatele a generálního ředitele ve společnosti Up a do června 2019 zastával také funkci člena představenstva ve společnosti UP. U třetího z jednatelů účastníka řízení p. [Jméno Příjmení] bylo zjištěno, že tento působí ve společnosti UP na pozici ředitele výroby a v minulosti byl jednatelem společnosti Up výroba s.r.o.

58. Úřad konstatuje, že Up nevyvrátila domněnku, že 100% vlastněné dceřiné společnosti tvoří se svou mateřskou společností jednoho soutěžitele.

59. Úřad konstatuje, že mezi společnosti tvořící jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona řadí kromě účastníka řízení Up společnost C.D. Holding Internationale a společnost UP (všechny tři společnosti dále též „soutěžitel Up“).[99]

IV Zjištěné skutečnosti

IV.1 Asociace vydavatelů stravenek

60. Účastníci tohoto správního řízení založili profesní asociaci s názvem Asociace provozovatelů poukázkových systémů, z.s.[100] (dále též „APROPOS“).[101] Tato asociace byla profesním samosprávným sdružením firem provozujících poukázkové systémy a služby s nimi spojené v ČR a navazuovala na předchozí činnost Asociace provozovatelů stravenkových systémů o.s.[102] (dále též „APSS“), a to od srpna roku 2009. Členy APROPOS byli klíčoví provozovatelé služeb poukázkových kuponů působící na českém trhu. Členy APROPOS byly jmenovitě pouze společnosti Sodexo, Edenred a Up, tedy účastníci tohoto správního řízení.

61. Ke změně názvu a působnosti APSS došlo především v reakci na rozšíření služeb poskytovaných jednotlivými členy. Nabídky členů APROPOS zahrnovaly spolu se stravenkami spektrum programů týkajících se volného času, benefitů v oblasti zdravotnictví, vzdělání a sociálních programů.[103] Účelem a cílem APROPOS bylo zvýšení kvality poskytovaných služeb ve prospěch veřejnosti a všech podílejících se subjektů, i ochrany a všestranné podpory společných zájmů členů APROPOS.

62. Ze stanov APROPOS[104] z roku 2009 a 2014 Úřad zjistil, že vydavatelé stravenek se sdružují od roku 1998, kdy bylo schváleno první znění stanov APSS, a i pozdější stanovy odkazují na stanovy z roku 1998 – viz poslední článek stanov APROPOS z roku 2009 a 2014, kde bylo výslovně řečeno, že „Stanovy byly schváleny zakládající členskou schůzí konanou dne 2. července 1998.“ a dále „Asociace byla registrována Ministerstvem vnitra dne 15. 7. 1998“. Je tak jednoznačně dána návaznost činnosti APROPOS na APSS (pro obě asociace dále též bude používáno označení „Asociace“).Stanovy z roku 2009 i z roku 2014 (znění platné ke konci období, které je posuzováno v tomto správním řízení) potvrzují, že členy APROPOS byli klíčoví provozovatelé poukázkových systémů a služeb s nimi spojených na českém trhu. Co se týká významu členů sdružených v dřívější APSS, lze odkázat na dokument z roku 2003,[105] dle kterého členové APSS reprezentovali více než 90 % obratu trhu stravovacích poukázek.

63. Vývoj členství v Asociaci v Úřadem zkoumaném období byl následující: v období od ledna roku 2003 do října roku 2007 Asociace sdružovala celkem 6 členů: Sodexho Pass ČR a.s.,[106] Le Cheque Déjeuner s.r.o.,[107] Accor Services CZ s.r.o.,[108] Ing. Vladimír Filip[109] za EXIT GROUP s.r.o.,[110] SORBI a.s.,[111] SYAS spol. s r.o.[112] Od října roku 2007 přestala být členem společnost SORBI a.s. a dále od ledna roku 2008 přestal být členem Ing. Vladimír Filip a společnost SYAS spol. s r.o. V období od ledna 2008 do října 2009 byla kromě společností Sodexo, Up a Accor Services CZ s.r.o. členem společnost EXIT GROUP s.r.o. Od října roku 2009 byli členy Asociace již pouze účastníci tohoto řízení (resp. v případě společnosti Edenred jeden z jejích právních předchůdců společnost Accor Services CZ s.r.o., která byla členem Asociace do listopadu 2010, kdy zanikla, nástupnickou společností a novým členem Asociace se stala společnost Edenred).[113]

64. Ve všech předložených zněních stanov Asociace stojí, že Asociace neplní úkoly obchodní společnosti a její členové neuzavírají kartelové dohody. Asociace se ve své činnosti řídí zákonem o ochraně hospodářské soutěže. Členové Asociace jsou povinni dbát pravidel hospodářské soutěže, dobrých obchodních zvyklostí a svou účast v hospodářské soutěži nezneužívat. [114]

65. Dle všech předložených znění stanov členové nemohou bez řádného předchozího pověření Asociace jednat jejím jménem. O své vlastní činnosti směřující k naplňování cílů Asociace jsou povinni ji informovat.

66. Do května 2014 bylo ve stanovách zakotveno ustanovení, že členové nebudou používat jméno a označení Asociace ke svým obchodním cílům. K členství v Asociaci se mohou hlásit v případě jednotlivých veřejných kroků, předem dohodnutých a schválených Asociací.[115]

67. Statutárním orgánem APROPOS byl předseda, dalšími orgány byli místopředsedové a pokladník. Funkční období je dvouleté. Na pozici předsedy, místopředsedů a pokladníka Asociace se od roku 1998 střídali čelní zástupci[116] účastníků řízení Sodexo, Edenred a Up (příp. jejich právních předchůdců).[117] Nejdéle ve funkci předsedy Asociace působil zástupce společnosti Sodexo, a to od září 2006 do prosince 2015, aktuálně od prosince 2019 je opět jejím předsedou.[118] Nejvyšším orgánem Asociace je členská schůze. Ta se má scházet nejméně jednou za 6 měsíců. Na půdě Asociace se účastníci řízení pravidelně setkávali.[119]

IV.2 Právní kontext a fungování stravenkového systému

IV.2.1 Právní kontext

68. Vydávání a oběh stravenek nemají speciální zákonnou úpravu. Stravování zaměstnanců obecně je upraveno v ustanovení § 236 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů; dle tohoto ustanovení je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování. Zaměstnavatel tedy dle zákoníku práce není povinen zaměstnanci poskytnout stravenky nebo příspěvek na stravování.

69. Podnikání v oblasti vydávání stravenek je založeno na daňové uznatelnosti příspěvku na stravování upravené v zákoně o daních z příjmů, a to jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance.

70. Z pohledu zaměstnavatele je příspěvek na stravování tzv. daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele ve smyslu § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o daních z příjmů“), konkrétně se jedná o náklad dle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4. uvedeného zákona, kde je uvedeno, že nákladem je „provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin, nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu,[120] maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny. Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu, bude delší než 11 hodin. Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu.“[121] Za stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů se dle pokynu Generálního finančního ředitelství (dále též „GFŘ“)[122] považuje také poskytování stravenek.[123]

71. V případě zaměstnanců pak platí § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů, dle kterého je od daně z příjmů osvobozena hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů; nepeněžní plnění může být poskytováno s využitím stravenek.[124]

IV.2.2 Praktické fungování stravenkového systému

72. Zaměstnavatel může svým zaměstnancům v oblasti stravování na základě vlastního rozhodnutí poskytovat finanční podporu či přímé zajištění stravování. Do konce roku 2020 tak mohl zaměstnavatel činit buď prostřednictvím závodních jídelen provozovaných samotným zaměstnavatelem nebo třetí osobou, anebo formou papírových či elektronických stravenek. Od roku 2021 se k těmto způsobům přidala i možnost poskytovat zaměstnancům příspěvek na stravování ve formě přímé peněžní platby. Zaměstnavatel má tak i nadále možnost vybrat si způsob podpory stravování svých zaměstnanců. Stravenky jsou tedy jednou z forem zajištění stravování ze strany zaměstnavatele pro zaměstnance, neboť v řadě případů není ekonomické provozovat vlastní zařízení (např. při malém počtu zaměstnanců) a není ani možnost zajistit stravování v jiném zařízení (v místě sídla firmy není ani stravovací zařízení jiné firmy, ani odpovídající zařízení veřejného stravování – restaurace). Zaměstnavatel pořizuje stravenky od vydavatele stravenek a následně je distribuuje svým zaměstnancům, kteří je mohou uplatnit u smluvních partnerů vydavatele stravenek, a to v restauracích, v obchodech a na různých dalších místech. Výhodnost stravenek spočívá v tom, že příspěvek na stravování si zaměstnavatelé mohou uplatnit jako daňově uznatelný náklad a snížit tak svůj daňový základ. Zaměstnancům stravenky nezvyšují základ daně a neodvádějí se z nich odvody na sociální a zdravotní pojištění (viz výše). Příspěvek na stravné ve formě stravenek je o 34 % výhodnější než finanční příspěvek ke mzdě.[125]

73. Koloběh stravenek[126] lze popsat následovně.

(1) Vydavatel stravenek se snaží získat co nejvíce klientů z řad zaměstnavatelů, soutěží o ně prostřednictvím nabízených podmínek. V případě úspěchu vznikne dodavatelsko-odběratelský vztah, který je upraven smlouvou, která bývá sjednána individuálně. Vydavatel stravenek prodává stravenky zaměstnavateli v nominálních hodnotách a počtech kusů, které si zaměstnavatel objednal. Zaměstnavatel vydavateli stravenek hradí kromě nominální hodnoty stravenky i provizi (obvykle stanovena v % z nominální hodnoty stravenky) – tzv. provize na vstupu. Z podkladů od účastníků řízení vyplývá, že čím je klient větší a významnější, platí obvykle nižší provizi, v některých případech dokonce zápornou (za stravenky zaplatí méně, než by odpovídalo součtu jejich nominálních hodnot).[127] Zaměstnavatelé mohou využít i další související zpoplatněné služby např. služby balení a třídění stravenek, jejich personalizace apod.

(2) Zaměstnavatelé poskytují stravenky svým zaměstnancům. Poskytování stravenek zaměstnavatelem se zpravidla řídí vnitřním předpisem zaměstnavatele nebo příslušnou kolektivní smlouvou. Někteří zaměstnavatelé je poskytují zdarma, ale většina zaměstnavatelů ze svých zdrojů hradí 55 % hodnoty stravenky. Zbylých 45 % hradí zaměstnanec. Toto rozdělení je důsledkem ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona o daních z příjmů, které stanoví, že 55 % z hodnoty stravenky je uznatelným výdajem (nákladem), který se odečítá ze základu daně[128] (viz výše).

(3) Zaměstnanec stravenku uplatní u některého ze smluvních partnerů vydavatele stravenek – jde o tzv. akceptační místa. Zaměstnanci mohou stravenky použít k úhradě stravování v restauracích a jiných obdobných provozovnách, nebo potravin v maloobchodních provozovnách včetně obchodních řetězců (tzv. akceptační místa), případně stravování v zaměstnaneckých jídelnách.

(4) Akceptační místo potom předává stravenky (označené ze zadní strany razítkem akceptačního místa) vydavateli stravenek, a to přímo nebo nepřímo (prostřednictvím třetích osob např. MAKRO Cash & Carry ČR, s.r.o.[129]), k proplacení nominální hodnoty snížené o smluvně upravenou provizi za zpětný odkup vydavatelem (lze ji označit také jako zpětnou provizi či tzv. provizi na výstupu) a příslušné DPH, které si vydavatel účtuje z hodnoty poskytnuté služby (případně o poplatky za další služby, které akceptační místo využilo). Provize na výstupu závisí zejména na vyjednávací síle akceptačního místa. Vydavatel stravenek se snaží disponovat co nejširší sítí akceptačních míst, kde jsou jeho stravenky přijímány, o něž soutěží zejména prostřednictvím nabízených podmínek. V případě úspěchu vydavatele stravenek je pak vztah založen smluvně. Každý z účastníků řízení má seznam svých akceptačních míst, přičemž platí, že ne všechna akceptační místa přijímají stravenky všech tří účastníků řízení.

74. Popsaný koloběh lze ilustrovat následujícím obrázkem:[130]

75. K výše uvedenému je nutno uvést, že v praxi dochází k tomu, že místo toho, aby partner (akceptační místo) vrátil stravenky vydavateli, použije stravenky k úhradě svých nákupů v maloobchodě, což je pro něj finančně výhodnější, protože tím, že se vyhne vrácení stravenek vydavateli, nemusí platit výše uvedenou provizi na výstupu a DPH. Tato praktika je obvykle v rozporu se smlouvou uzavřenou s vydavatelem stravenek. Vydavatelé stravenek tento postup odmítají a argumentují, že stravenky nemohou být alternativou peněz, protože by byla porušena jejich účelová vázanost. K tomu podrobněji viz část IV.7.2 Uplatnění stravenek provozovateli restaurací v obchodních řetězcích. Jako další hlavní problém byl označen způsob užívání stravenek nikoliv k pořízení jídla v průběhu pracovní směny, ale k úhradě jiného zboží, nebo velkého množství najednou pořizovaného zboží přesahujícího rámec potřeb zaměstnaneckého stravování (primárně v maloobchodních řetězcích).[131] Argumentace účelovou vázaností a s tím spojenou potřebou omezit počet stravenek použitelných na jeden nákup ze strany účastníků řízení opakovaně zaznívala. Úřad v této souvislosti uvádí, že u elektronických stravenek účastníků řízení původně existoval denní limit pro placení tímto druhem stravenek (byl ve výši 500 Kč), tento limit však účastníci řízení v nedávné době zrušili.[132] Vydavatelé stravenek sami poukazují na vágnost právní úpravy, která nedostatečně stanoví, na co se stravenky smějí použít a za jakých podmínek.[133]^{, [134]}

76. Úřad na tomto místě považuje za důležité zdůraznit, že vydavatelé stravenek se snaží získat co nejvíce klientů nejen z řad zaměstnavatelů (jejich prostřednictvím vstupují stravenky do oběhu), ale rovněž z řad provozovatelů restaurací, maloobchodních prodejen včetně obchodních řetězců a dalších subjektů (akceptačních míst, kde lze stravenky využít) – pro tento účel jim nabízí různě výhodné obchodní podmínky. Obchodní podmínky požadované vydavateli stravenek pro přijímání stravenek, resp. obchodní podmínky spojené s přijímáním stravenek v akceptačních místech, totiž bezprostředně ovlivňují spotřebitele (zaměstnance, kteří stravenky dostávají jako benefit od zaměstnavatelů) při placení stravenkami a tím mají vliv na kvalitu tohoto zboží.[135]

77. Dle vydavatelů stravenek je ideální hodnota stravenky taková, při níž je dosaženo maximální daňové úspory.[136] Maximální hodnota příspěvku, kterou je možno uplatnit jako náklad, se mění v čase s ohledem na aktuální znění prováděcích předpisů, tedy příslušné vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí. Aktuálně se jedná o vyhlášku č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Pro pracovní cesty v délce 5 až 12 hodin je zde stanoveno rozpětí stravného 99–118 Kč. Konkrétní výši stravného si zaměstnavatel určuje obvykle interním předpisem. Maximální částka, kterou si zaměstnavatel může uplatnit podle zákona o daních z příjmů jako daňově uznatelný náklad, je 70 % z částky 118 Kč, tedy 82,60 Kč. Současně však je náklad uznatelný maximálně do výše 55 % hodnoty stravenky, což vychází na hodnotu stravenky 150,18 Kč. Hodnota stravenky pro rok 2022, při níž je dosaženo maximální daňové úspory, tak činí 150 Kč.

78. Zbývající část hodnoty stravenky (minimálně 45 %) si zaměstnanci hradí sami, nebo je daňově neuznatelným nákladem zaměstnavatele anebo jde o kombinaci daňově neuznatelného nákladu společnosti a úhrady zaměstnanců. Zaměstnancům stravenky nezvyšují základ daně a nespadají do vyměřovacího základu pro výpočet pojištění.

79. Ministerstvo financí v minulosti plánovalo zrušit daňové zvýhodnění stravenek a nahradit ho tzv. stravenkovým paušálem – s tímto návrhem přišlo už před 13 lety. Návrh neuspěl, objevil se pak ještě několikrát.[137] Obava ze zrušení daňového zvýhodnění stravenek je účastníky řízení opakovaně zmiňována.[138] Zároveň je daňové zvýhodnění považováno za jeden z hlavních předpokladů existence a fungování stravenkového trhu.[139] Riziko zrušení daňového zvýhodnění obchodní podmínka 5 ks stravenek/nákup dle účastníků řízení významně snížila.[140] Systém daňového zvýhodnění byl s účinností od 1. 1. 2021 doplněn právě o zmíněný stravenkový paušál, jehož podstatou je, že zaměstnavatel poskytne zaměstnanci za každou jeho směnu finanční příspěvek na stravování (osvobozený od daně z příjmu), který mu vyplatí ve formě peněžních prostředků.

IV.3 E-mail Asociace

80. V souvislosti se šetřením podnětu v oblasti vydávání, distribuce a prodeje stravenek předcházejícího správnímu řízení se Úřad seznámil s rozhodnutím Protimonopolného úradu Slovenskej republiky (dále též „Protimonopolní úřad“) číslo 2016/KH/1/1/004 ze dne 11. 2. 2016, které je veřejně dostupné. Tímto rozhodnutím byly sesterským společnostem účastníků řízení Sodexo, Edenred a Up působícím na Slovensku a jedné další společnosti uloženy tresty za dohodu/jednání ve shodě spočívající mj. v přímém nebo nepřímém určení cen nebo jiných obchodních podmínek, v dohodě o rozdělení trhu, kdy uvedené společnosti měly uplatňovat společnou obchodní strategii, a dále v dohodě o přímém nebo nepřímém určení obchodních podmínek, kdy uvedené společnosti měly určit maximální počet stravovacích poukázek přijímaných ze strany obchodních řetězců při jednom nákupu od jednoho emitenta. Rozhodnutí popisovalo konkrétní dokumenty zajištěné Protimonopolním úřadem vztahující se k problematice limitace 5 ks stravenek/nákup v České republice. Úřad proto Protimonopolní úřad na základě čl. 12 Nařízení 1/2003 ze dne 16. prosince 2002, o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy požádal o poskytnutí těchto dokumentů.[141]

81. Dne 22. 6. 2018 Úřad obdržel odpověď Protimonopolního úřadu s přiloženými požadovanými dokumenty – šlo o kopii e-mailové zprávy a jejích 5 příloh. Tato e-mailová zpráva je ze dne 25. 1. 2013 a byla odeslaná panem [Jméno Příjmení], předsedou Asociace a členem představenstva společnosti Sodexo, předsedovi slovenské obdoby Asociace a jednateli společnosti Up Slovensko, s.r.o. s předmětem Výměna zkušeností, včetně příloh, kterými jsou tři dokumenty MS Word (APSS_SPCR_5_ks_stravenek_WEB.doc, APSS_5_ks_stravenek.doc, APSS_informace pro prodejny.doc) a dva dokumenty MS PowerPoint (APSS_AHOLD_25062003 posl.ppt, APSS_5ks.ppt) (dále též „E-mail“).[142]^, [143]

82. V textu E-mailu stojí: „Dobrý den, pane předsedo, zde jsou dokumenty k dříve realizované akci „5 ks“ v ČR. Dle vlastního uvážení prosím pošlete dále. Zdravím [Jméno Příjmení]Předseda/Chairman Asociace provozovatelů poukázkových systémů – APROPOS Jáchymova 2/26 110 00 Praha 1, tel.: +420 233 113 420 fax:+420 233 113 400 mob.: +420 602 255 255 miroslav.sedlak@apropos.cz www.apropos.cz“.[144] Odesílatelem byl pan [Jméno Příjmení], předseda Asociace provozovatelů poukázkových systémů a současně jednatel společnosti SODEXO PASS SR s.r.o.,[145] příjemcem pak předseda slovenské obdoby Asociace a jednatel společnosti Up Slovensko, s.r.o.[146]

83. Přílohu „APSS_AHOLD_25062003 posl.ppt“ [147] označuje Úřad jako Důkaz č. 1. Jedná se o powerpointovou prezentaci s nadpisem „Podklady pro jednání APSS a Ahold Czech Republic, a.s.“, pod nímž je uveden celý název Asociace a oficiální kontakty Asociace. Prezentace má slajdy s následujícími nadpisy: „Představení Asociace provozovatelů stravenkových systémů (APSS)“; „Hlavní problémy při přijímání stravenek v supermarketech“; „Rizika současného stavu“; „Návrh preventivních opatření“.

84. V rámci části Důkazu č. 1 nazvané „Představení Asociace provozovatelů stravenkových systémů (APSS)“ je uvedeno, kdy Asociace vznikla (vznik v roce 1998) a kdo jsou její členové. Jako členové byly uvedeny následující subjekty: ACCOR Services CZ s.r.o., Le Cheque Dejeuner s.r.o., Ing. Vladimír Filip – EXIT Group Brno, Sodexho Pass ČR a.s., Sorbi a.s., SYAS, spol. s.r.o. Zlín. Následoval zvýrazněný dovětek, že členové Asociace reprezentují více než 90 % obratu trhu stravovacích poukázek.

85. Z Důkazu č. 1 plyne, že mezi dva hlavní problémy při přijímání stravenek v supermarketech je zařazena: „Druhotná cirkulace stravenek – jsou používány ve velkém k úhradě nákupu provozovatelů restaurací.“ (zvýrazněno Úřadem).[148] Jako rizika současného stavu APSS uvedla mediální útoky, poškozování dobrého jména všech zúčastněných subjektů, možné sankce kontrolních orgánů, ekonomické dopady: snižování marží maloobchodníků (často v kombinaci promoční zboží + platba stravenkami) a obvinění z umožňování daňových úniků třetích osob (restauratéři).

86. Jako návrhy preventivních opatření jsou v Důkazu č. 1 prezentovány tyto body: „Zavedení limitu počtu přijímaných kusů stravenek na 5 ks pro jednu transakci […]; Komunikace dohodnutých pravidel uživatelům prostřednictvím jednotného oznámení na samolepce (připraví APSS); Úprava programu pokladen, která systémově neumožní přijetí více než 5 ks stravenek; Zavedení s účinností od 1. 12. 2003 na základě podpisu dodatků ke stávajícím smlouvám s vydavateli stravenek.“ (zvýrazněno Úřadem).

87. Ve vlastnostech dokumentu Důkaz č. 1 je uvedeno, že byl vytvořen dne 23. 6. 2003.

88. Přílohu „APSS_informace pro prodejny.doc“[149] Úřad označuje jako Důkaz č. 2, který má formu oznámení, ve kterém stojí:

„Pro: pracovníky maloobchodních jednotek

Věc: Omezení platby stravenkami – max. 5 ks na jeden nákup

S účinností od 1. 4. 2004 vstupuje v platnost rozhodnutí o omezení počtu stravenek přijímaných k úhradě nákupu na max. 5 kusů […] Na každé maloobchodní prodejně je třeba vylepit informační nálepky, které budou v průběhu března dodány … Pro případ dotazů zákazníků je možné použít tyto argumenty: […] v případě dotazů je možné odkázat zákazníky na e-mailovou adresu Asociace provozovatelů stravenkových systémů uvedenou na nálepkách, na kterou se mohou se svým dotazem obrátit.“ (zvýrazněno Úřadem).

89. Ve vlastnostech dokumentu Důkaz č. 2 je uvedeno, že byl vytvořen dne 25. 1. 2013 (jde o datum odeslání E-mailu), což však odporuje obsahu tohoto dokumentu (viz „S účinností od 1. 4. 2004 “ a „budou v průběhu března dodány“). Úřad proto konstatuje, že byl vytvořen v blíže nezjištěné době přede dnem 1. 4. 2004.

90. Jako Důkaz č. 3 Úřad označuje dokument „APSS_SPCR_5_ks_stravenek_WEB.doc“,[150] který obsahuje informace pro zákazníky společnosti Sodexo: „Vážení zákazníci, rádi bychom vás informovali o podrobnostech zpřesnění pravidel platných při akceptaci stravenek použitých k úhradě nákupů v prodejnách potravin: S účinností od dubna 2004 budou přijímány ve většině supermarketů stravenky k úhradě v maximálním počtu 5 ks na jeden nákup. Tato úprava je komunikována u vstupu do prodejen a na pokladnách formou informační samolepky. Společnost Sodexho Pass Česká republika a.s. vždy respektovala a bude respektovat platná pravidla regulující oblast vydávání a používání stravenek. Proto se rozhodla přistoupit k rozhodnutí naprosté většiny všech vydavatelů stravenek v ČR dohodnout se svými obchodními partnery výše popsané opatření. Toto opatření bylo přijato se snahou zabránit často mediálně kritizovaným případům zneužívání stravenek […].“

91. V Důkazu č. 3 jsou dále vypsány hlavní důvody přijetí opatření, mezi nimi je jako důvod uvedeno, že přestože právní předpisy přímo nestanoví žádný konkrétní limit pro úhradu stravenkami, není v souladu s jejich účelem použití, dochází-li při úhradě nákupu k používání většího počtu stravenek. Následuje vysvětlení, proč se opatření běžných zákazníků nijak nedotkne – v průměru dostává každý zaměstnanec 18 ks stravenek měsíčně a není tedy problém utratit tyto poukázky během 4 či více nákupů za měsíc ani v případě, že vůbec nepoužije stravenky v restauraci.

92. V Důkazu č. 3 je také sděleno, kde popsaná pravidla již platí. Stojí v něm, že: „K principům řádného používání stravenek v souladu se zákony (zejména Zákon o dani z příjmu, Zákoník práce) se dosud připojily tyto maloobchodní řetězce: Supermarkety Albert,[151] Delvita, Julius Meinl, obchodní domy Tesco (hypermarkety s výjimkou pultů teplých občerstvení stravenky nepřijímají), Svaz českých a moravských spotřebních družstev – systém Jednota. S dalšími obchodními partnery probíhají jednání, jejich seznam bude průběžně aktualizován.“ (zvýrazněno Úřadem). Pod textem dokumentu je podepsána společnost Sodexo.

93. Ve vlastnostech dokumentu Důkaz č. 3 je uvedeno, že byl vytvořen dne 25. 1. 2013 (jde o datum odeslání E-mailu), což však odporuje obsahu tohoto dokumentu (viz „S účinností od dubna 2004 “). Úřad proto konstatuje, že dokument byl vytvořen v blíže nezjištěné době přede dnem 1. 4. 2004.

94. Úřad se k Důkazu č. 3 dotázal společnosti Sodexo na datum vzniku daného dokumentu a zda – s ohledem na název elektronického dokumentu – byl tento dokument umístěn na webových stránkách společnosti. Rovněž Úřad společnost Sodexo vyzval, ať uvede, o které konkrétní vydavatele stravenek zmíněné v textu se jednalo, a kdy bylo zmiňované rozhodnutí přijato.

95. Společnost Sodexo uvedla, že vzhledem k časovému odstupu není schopna určit datum vzniku Důkazu č. 3, ani to, zda byl umístěn na jejích webových stránkách, ale nemůže to ani vyloučit. Ze stejného důvodu není schopna uvést, o kterých vydavatelích měl text hovořit a kdy (či zda vůbec) bylo uvedené rozhodnutí přijato.[152] Jak později Úřad zjistil pomocí nástroje Wayback Machine, text Důkazu č. 3 byl uveřejněn na dřívějších internetových stránkách Sodexo min. v letech 2004–2006.[153]

96. Přílohu „APSS_5_ks_stravenek.doc“[154] označuje Úřad jako Důkaz č. 4. Nadpis dokumentu zní: „Zavádění limitu 5 ks stravenek pro jeden nákup – odůvodnění“. Dokument obsahuje čtyři body – důvody pro zavádění limitu 5 ks stravenek pro jeden nákup. Mezi důvody zavádění tohoto limitu byly mj. tyto dva důvody: „Přestože právní předpisy přímo nestanoví žádný limit pro úhradu stravenkami, není v souladu s jejich účelem použití, dochází-li při úhradě nákupu k používání většího počtu stravenek; Na podporu využívání stravenek ke stravování a nikoli k velkým jednorázovým nákupům došlo mezi některými obchody a distributory stravenek k dohodě o maximální limitu počtu kusů stravenek na jeden nákup.“ (zvýrazněno Úřadem).

97. Ve vlastnostech dokumentu Důkaz č. 4 je uvedeno, že byl vytvořen dne 25. 1. 2013 (jde o datum odeslání E-mailu). Úřad konstatuje, že stejně jako v případě Důkazu č. 2 a Důkazu č. 3 došlo i u Důkazu č. 4 ke změně skutečného data vytvoření dokumentu a jeho nahrazení datem odeslání E-mailu. Přestože se Úřad pokoušel zjistit, kdy dokument vznikl (viz níže), nebylo spolehlivě zjištěno datum jeho vzniku a konstatuje, že dokument byl vytvořen nejpozději dne 25. 1. 2013.

98. Úřad oslovil Asociaci pro zjištění data vzniku dokumentu a dalších podrobností týkajících se tohoto dokumentu (odpověď Asociace je podrobně popsána dále viz subkapitola IV.5 Vyjádření Asociace).

99. Úřad se následně dotázal účastníka řízení Sodexo na datum vzniku Důkazu č. 4 a k čemu dokument sloužil.[155] Společnost Sodexo uvedla, že jí není známo, kdy předmětný dokument vznikl. Dokument Důkaz č. 4 byl dle sdělení Sodexo podle všeho interním materiálem obsahujícím argumentační podporu pro obchodní zástupce společnosti Sodexo. Tato podpora měla zřejmě sloužit těmto zástupcům, aby byli schopni srozumitelně vysvětlit svým […obchodní tajemství…]. Sodexo uvedlo, že jedním ze způsobů, jak této kritice čelit, mohlo také být omezení počtu přijímaných stravenek, které mohlo přispět ke snížení míry zneužívání stravenek. Toto omezení, přijímané některými obchodními řetězci, považovala společnost Sodexo za částečně účinnou formu regulace vedoucí k zachování účelnosti stravenek.[156]

100. Příloha s názvem „APSS_5ks.ppt“,[157] označená Úřadem jako Důkaz č. 5, názorně pomocí obrázku zobrazuje, že stravenkami lze platit pouze potraviny, a nikoliv alkohol nebo cigarety (obrázek zákazové značky a v něm obrázek piva a cigaret) a obsahuje sdělení, že: „Přijímáme max. 5 kusů stravenek na 1 nákup. Pro více informací kontaktujte Asociaci provozovatelů stravenkových systémů: e-mail: apss@apss.cz.“

101. Ve vlastnostech dokumentu Důkaz č. 5 je uvedeno, že byl vytvořen dne 12. 7. 2005. Úřad konstatuje, že ani toto datum nemusí být datem reálného vzniku tohoto dokumentu. Přestože se Úřad pokoušel zjistit, kdy dokument vznikl, nebylo spolehlivě zjištěno datum jeho vzniku a konstatuje, že dokument byl vytvořen nejpozději dne 25. 1. 2013 (jde o datum odeslání E-mailu, blíže viz odstavec 393).

102. Autorem dle metadat u Důkazů č. 1-5[158] byl buď [Jméno Příjmení] (kdy jednou z jeho mnoha funkcí v rámci soutěžitele Sodexo byla např. funkce generálního ředitele v letech 2000–2010 a současně byl předsedou Asociace v období let 2006–2015, či v době předcházející – v roce 2000 – členem předsednictva Asociace[159]), nebo zaměstnankyně soutěžitele Sodexo, která se v roce 2000 účastnila jednání za Asociaci na MF ČR v souvislosti s používáním stravenek.[160]

IV.4 Dopis Asociace

103. Od společnosti Tesco Stores ČR a.s.[161] v souvislosti se žádostí Úřadu ze dne 11. 4. 2018[162] Úřad obdržel kopii dopisu ze dne 10. 7. 2009, který tato společnostobdržela od Asociace ve věci „Pravidla pro akceptaci stravenek“,[163] přičemž sepsání dopisu potvrdila následně také Asociace[164] (dále též jen „Dopis Asociace“).

104. Předmětem Dopisu Asociace je: „[…] oživit a zajistit naplňování základních pravidel akceptace stravenek, která jsme si již před delší dobou vzájemně dohodli.“ (zvýrazněno Úřadem). Asociace v dopisu uvádí, že: „Nutnou podmínkou pro řádné fungování stravenkového systému je dodržování platných pravidel pro používání stravenek při nákupech ve Vašich prodejnách. Dle našich praktických zkušeností jsou pravidla v rozhodující většině případů dodržována. Nicméně je nepochybné, že občas dochází ke vědomému obcházení zásady přijímání maximálně 5 ks stravenek k úhradě jednoho nákupu. V případě požadavku zákazníka pokladní akceptuje (popřípadě sama nabídne) rozdělení nákupu na několik dílčích transakcí a přijme úhradu vždy po 5 ks stravenek. Jistě není třeba zdůrazňovat, že tento postup nejen výrazně zdržuje odbavení a způsobuje nespokojenost dalších čekajících zákazníků. Za ještě závažnější však z našeho pohledu považujeme následující tři aspekty:

Tento postup je terčem kritiky nejen sdělovacích prostředků a vytváří dojem masového zneužívání stravenek k nákupům surovin.
Rovněž dochází k umožňování „šedé“ cirkulace jednou již přijatých stravenek od restauratérů, kteří touto cestou na vaši společnost přenášejí náklady na smluvní provizi, kterou se zavázali hradit vydavatelům stravenek. Nakupované, zpravidla doplňkové suroviny, by u Vás restauratéři museli kupovat i za situace, kdy by jim nákupy za velká množství stravenek nebyly umožňovány, nebo přinejmenším nebyly ulehčovány. Potom by však museli platit hotově a tím i pro Vás výrazně výhodněji. Což je – jak předpokládám – i ve Vašem ekonomickém zájmu
Vzniká tím prostor pro možné krácení tržeb a s tím spojené daňové úniky“ (zvýrazněno Úřadem).[165]

105. V závěru Dopisu Asociace je žádost, aby společnost TESCO přijala taková opatření, která zabrání výše popsanému jevu s tím, že Asociace vyjádřila připravenost podílet se se společností TESCO na řešení problému. Přílohou dopisu je „Shrnutí výstupů studie VŠE“. Dopis je podepsaný [Jméno Příjmení], předsedou Asociace a v dané době rovněž generálním ředitelem Sodexo. V době odeslání dopisu byli členy Asociace Sodexo, Up, Accor Services CZ s.r.o. (nyní Edenred) a EXIT GROUP s.r.o. (tato pouze do října roku 2009).

IV.5 Vyjádření Asociace

106. Úřad se dotázal Asociace na její vyjádření z roku 2009 vztahující se k počtu stravovacích poukázek na úhradu jednoho nákupu, na základě čehož od Asociace obdržel informaci, že tato připravila dopis pro obchodní řetězce, ve kterém upozorňovala na problém možného zneužívání stravenek a dále v dopise uvedla argumentaci pro použití omezení 5 stravenek na 1 nákup, včetně obavy z možného krácení tržeb a z daňových úniků s tím spojených. Asociace uvedla, že při formulování jejích stanovisek vychází z ekonomických analýz zpracovaných zejména Institutem pro oceňování majetku VŠE. Předmětný dopis údajně vycházel z Makroekonomické analýzy efektivity stravenkových systémů z pohledu fiskálních přínosů v České republice – aktualizace pro rok 2008 a citlivostní analýza a jejího zkráceného znění s názvem Odhad dopadu systému zaměstnaneckého stravování v České republice na státní rozpočet (zhotovitel VŠE v Praze).[166] Asociace mj. doplnila, že okolo roku 2009, kdy byla intenzivně diskutována možnost zrušení daňového zvýhodnění, usilovala o zachování daňového zvýhodnění s ohledem na závěry uvedené ve zmíněné makroekonomické analýze.[167] Úřad Asociaci poté oslovil se žádostí o zaslání dopisu, který byl určený obchodním řetězcům v souvislosti s omezením počtu kusů přijímaných stravenek.[168]

107. Dle následného sdělení Asociace nemá tato důkaz nebo informaci o tom, zda vůbec a kdy, případně kterým obchodním řetězcům, došlo k rozeslání dopisu z roku 2009 určeného obchodním řetězcům.[169]

108. Úřad na základě výše uvedeného konstatuje, že přestože Asociace sama znění dopisu neposkytla a uvedla, že nemá informaci o tom, zda a kdy byl rozeslán, tento dopis byl v červenci 2009 zaslán přinejmenším společnosti TESCO a jednalo se o Dopis Asociace popsaný v subkapitole výše.

109. Úřad se později v průběhu řízení Asociace dotázal na praktiku omezování počtu stravenek na jeden nákup, na případnou komunikaci Asociace s obchodními řetězci v této věci, požádal o popis trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících v ČR v letech 2003 a 2004. Dále Úřad požádal o poskytnutí informací k jednotlivým důkazům od Protimonopolního úřadu.[170]

110. K dotazu, zda Asociace nebo její členové v minulosti požadovali či doporučovali (resp. doposud požadují či doporučují) obchodním řetězcům přijímání omezeného počtu (hodnoty) papírových stravenek na úhradu jednoho nákupu bylo sděleno, že otázka počtu přijímaných stravenek byla na půdě Asociace v obecné rovině mezi jednotlivými členy historicky diskutována. Není však úkolem Asociace, aby požadovala či doporučovala obchodním řetězcům omezování počtu (hodnoty) přijímaných papírových stravenek na úhradu jednoho nákupu a představitelé Asociace nemají informace o žádném takovém požadavku či doporučení.[171]

111. K dotazu, zda Asociace nebo její členové kdykoliv v minulosti komunikovali obchodním řetězcům sdělení, ze kterého vyplývalo, že není třeba omezovat množství (či hodnotu) přijímání papírových stravenek na jeden nákup, bylo sděleno, že Asociaci není známo, že by jakkoliv komunikovala obchodním řetězcům sdělení, že není třeba omezovat množství (hodnotu) přijímání papírových stravenek na úhradu jednoho nákupu.

112. Úřad požádal o popis trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících v ČR v letech 2003 a 2004 (kdo na trhu působil, územní působnost, velikost trhu, pořadí hráčů na trhu apod.), nicméně Asociace pouze vyjmenovala své dřívější členy a uvedla, že nedisponuje žádnými statistickými údaji o velikosti trhu nebo tržních podílech na trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících v ČR v letech 2003 a 2004.[172]

113. K Důkazu č. 1 se Úřad dotazoval na praktiku, kterou Asociace označila za jeden z hlavních problémů přijímání stravenek v supermarketech, a to praktiku používání stravenek provozovateli restaurací k úhradám nákupů. Úřad se rovněž dotázal na samolepku, kterou měla dle textu dokumentu Asociace připravit. Asociace v odpovědi uvedla, že nezná okolnosti vzniku tohoto dokumentu, a tedy ani důvody pro konkrétní formulace, nicméně ze své zkušenosti ví, že problém s úhradou nákupů stravenkami ze strany provozovatelů restaurací byl mezi odborníky i laiky dlouhodobě vnímán jako jeden z hlavních způsobů zneužívání stravenek. Tuto skutečnost dle Asociace potvrzují i stanoviska některých provozovatelů restauračních zařízení, kteří byli v rámci šetření osloveni Úřadem a ve svých odpovědích v dotazníku sami připouštějí tento druh zneužívání stravenek. Asociace neuměla odpovědět na dotaz Úřadu, jaké procento restaurací tak v letech 2003 a 2004 mohlo činit, a jaká byla souhrnná nominální hodnota takto použitých stravenek a nedisponuje žádnou analýzou či jiným písemným podkladem na toto téma. K dotazu na samolepku Asociace sdělila, že nemá informaci o tom, zda samolepku připravila Asociace, ani odkdy a kde byla vylepována a z tohoto důvodu se také neuměla vyjádřit, zda se jedná o samolepku obsaženou v dokumentu označeném Úřadem jako Důkaz č. 5.[173]

114. K Důkazu č. 2 Úřad vyzval Asociaci, ať sdělí datum vzniku tohoto dokumentu, kterým maloobchodním jednotkám byl rozeslán, a ptal se na informační nálepky zmíněné v textu. V textu dokumentu je uvedeno: „S účinností od 1. 4. 2004 vstupuje v platnost rozhodnutí o omezení počtu stravenek přijímaných k úhradě nákupu na max. 5 kusů.“ Úřad požadoval sdělení, kdo zmiňované rozhodnutí přijal. Asociace uvedla, že jí není známo datum vzniku dokumentu, ani to, zda byl tento dokument rozeslán některým maloobchodním jednotkám. Asociaci dále není známo, zda někdo přijal rozhodnutí uvedené v textu dokumentu a nemá informaci o tom, zda jsou v textu zmiňované nálepky zobrazeny v přiloženém dokumentu (Důkaz č. 5), či zda se jedná o nálepky jiné.

115. K Důkazu č. 3 se Úřad dotázal na datum jeho vzniku a zda byl umístěn na webových stránkách Asociace či společnosti Sodexo Pass Česká republika a.s. (viz název tohoto dokumentu APSS_SPCR_5_ks_stravenek_WEB.doc). Úřad se také ptal, kteří konkrétní vydavatelé stravenek měli učinit zmíněné rozhodnutí a kdy. Asociace uvedla, že jí není známo datum vzniku přiloženého dokumentu, ani to, zda byl tento dokument umístěn na webových stránkách Asociace či společnosti Sodexo. Asociace uvedla, že nedisponuje informací, o jakých konkrétních vydavatelích stravenek text pojednává, ani zda a kdy bylo v textu zmiňované rozhodnutí přijato.

116. K dokumentu označovanému Úřadem jako Důkaz č. 4 se Úřad Asociace ptal na datum jeho vzniku, k čemu sloužil, a kdo konkrétně je autorem dokumentu uvedeným ve vlastnostech dokumentu. Asociace sdělila, že jí není známo datum vzniku přiloženého dokumentu, ani k čemu měl sloužit. K dotazu na autora dokumentu uvedla, že za Sodexo v některých případech komunikovala konkrétní osoba (její jméno bylo Úřadu sděleno, z důvodu ochrany osobních údajů Úřad odkazuje na spis, l.č. 1934). Tomuto jménu odpovídá jméno autora uvedené ve vlastnostech dokumentu. Informaci o autorovi dokumentu však Asociace nemá. Předmětná osoba pro Asociaci nikdy nepracovala, a to ani zprostředkovaně.

117. Asociace sdělila Úřadu, že dlouhodobě komunikuje s úřady a jinými orgány veřejné moci s cílem zlepšit vnímání stravenek a snažit se o dosažení kvalitní legislativy v oblasti stravenek. Obsah této komunikace se liší dle konkrétní politické situace. Okolo roku 2009, kdy byla intenzivně diskutována možnost zrušení daňového zvýhodnění stravenek, usilovala Asociace o zachování daňového zvýhodněnís ohledem na závěry uvedené v Makroekonomické analýze efektivity stravenkových systémů z pohledu fiskálních přínosů v České republice – aktualizace pro rok 2008 a citlivostní analýza zpracované na VŠE (dále též „Analýza VŠE“).[174]

118. Tato analýza objednaná Asociací pro účely jednání s orgány státní správy se mj. věnuje tomu, jaké dopady by mělo zrušení daňového zvýhodnění stravenek. Analýza dospěla k závěru, že stravenkový systém má pozitivní efekty jak pro státní rozpočet, tak pro zdraví zaměstnanců, jejich spokojenost, produktivitu práce a v mnoha dalších oblastech, a že zrušení daňového zvýhodnění by mělo vážné negativní dopady. Asociace sdělila, že v poslední době usiluje o zamezení zneužívání stravenek úpravou legislativy.

119. Asociace poskytla Úřadu svou prezentaci z roku 2006, v níž jsou mezi úskalí oběhu stravenek uvedeny následující body: a) riziko použití k neodpovídajícímu účelu, b) riziko použití v neodpovídajícím množství, c) riziko druhotného oběhu (recyklace), d) nepřiznaný příjem obchodníka – neodvedené DPH, e) užití jako nevykázané mzdy – neodvedené daně a pojistné.[175]

IV.6 Praxe obchodních řetězců při přijímání stravenek

120. Úřad se se žádostmi o poskytnutí informací a podkladů[176] obrátil na významnější provozovatele obchodních řetězců, o nichž měl informace z veřejně dostupných zdrojů, že se v jejich prodejnách dá platit papírovými stravenkami.[177] Úřad se především dotazoval na problematiku přijímání stravenek.[178] Byly osloveny tyto společnosti: BILLA, spol. s r.o., Albert Česká republika, s.r.o., TESCO, Globus ČR, k.s., Penny Market s.r.o.[179]

121. Úřad se dotázal, zda a od kterých vydavatelů stravenek obchodní řetězce stravenky přijímají, jaká je jejich provize na výstupu (tj. provize za zpětný odkup stravenek vydavateli stravenek), a zda platí omezení pro přijímání stravenek. Úřad dále vyžádal kopie aktuálně platných smluv mezi obchodními řetězci a vydavateli stravenek. Později v průběhu správního řízení Úřad zjišťoval u obchodních řetězců aktuální výši provizí na výstupu a možné nastavení systému kontroly platby stravenkami. Problematice provizí je níže věnována samostatná kapitola (IV.8).

122. Oslovené obchodní řetězce (s výjimkou PENNY MARKET viz dále) přijímají stravenky od všech tří účastníků řízení Sodexo, Edenred a Up.

123. Společnost BILLA ve svém vyjádření k dotazu Úřadu sdělila, že: „[…] za jeden nákup zboží je přijímána úhrada kupní ceny do výše pěti kusů stravovacích poukázek, a to na základě doporučení Asociace provozovatelů stravenkových systémů, resp. s ohledem na možnosti zpracování kvantitativního množství těchto poukázek v rámci účetních systémů.“ (zvýrazněno Úřadem).[180] Společnost BILLA uvedla, že v současnosti již nelze specifikovat, jakou formou byla doporučení Asociace provozovatelů stravenkových systémů o akceptaci stravenek v minulosti komunikována, případná písemná komunikace není dohledatelná a že úhrada kupní ceny do výše pěti kusů stravenek je ustálenou praxí společnosti více jak 10 let.[181]

124. Ze smluv zaslaných Úřadu společností BILLA Úřad zjistil, že společnost BILLA a účastník řízení Up sjednali omezení počtu kusů přijímaných stravenek (na 5 kusů) smluvně, a to […obchodní tajemství…], která nabyla platnosti a účinnosti dne 1. 4. 2008.[182] Z podkladů zaslaných Úřadu účastníkem řízení Up později v průběhu správního řízení vyplývá, že této smlouvě předcházela ještě smlouva uzavřená dne 7. 11. 2004 obsahující taktéž předmětné ujednání. Ustanovení bylo platné do prosince 2018.[183]

125. Společnost BILLA sdělila, že kontrola platby stravenkami probíhá pouze skrze její zaměstnance na pokladnách. Od 1. 1. 2012 pak společnost v této souvislosti uvedla, že využívá software, avšak společnost neposkytla bližší informace k jeho fungování.[184] Společnost není schopna s ohledem na personální změny zodpovědět dotaz Úřadu, odkdy zajišťuje na pokladnách, že není přijímáno více než 5 ks stravenek/nákup.

126. Úřad se dotázal, zda BILLA v minulosti vylepovala samolepku upozorňující na to, že je možno platit maximálně 5 ks stravenek/nákup. Na tuto skutečnost se Úřad dotázal na základě podkladů od Protimonopolního úřadu, které jsou popsány výše, a které na více místech zmiňují samolepku informující o předmětném omezení. Nadto ve smlouvě mezi společností BILLA a účastníkem řízení Sodexo ze dne 7. 12. 2004 (účinné od tohoto data) je uvedeno, že […obchodní tajemství…][185][…obchodní tajemství…].[186] Bylo zjištěno, že zákazníci společnosti BILLA jsou informováni o omezení 5 ks stravenek/nákup prostřednictvím letáku, ale BILLA nemá podklady, že by k vylepování uvedených samolepek v minulosti někdy docházelo.[187]

127. Skutečnost, že v prodejnách BILLA jsou přijímány stravenky v max. počtu 5 ks/nákup společnost BILLA svým zákazníkům komunikovala také prostřednictvím internetových stránek přinejmenším od roku 2008.[188]

128. K dotazu, zda ze strany vydavatelů stravenek či Asociace společnost obdržela informaci, že není třeba omezovat množství (či hodnotu) papírových stravenek přijímaných na jeden nákup bylo sděleno, že s ohledem na personální změny nelze tyto informace zjistit a žádné aktuální informace k dané záležitosti BILLA nemá.[189]

129. Společnost ALBERT (dřívější AHOLD) ve svém vyjádření[190] k dotazu Úřadu sdělila, že: „Ahold omezuje počet přijatých stravovacích poukazů poskytnutých zákazníkem na 5 kusů na jeden nákup (platí pro stravenky v papírové podobě), respektive hodnotou 500 Kč na nákup (pro elektronické stravenkové karty). Toto omezení bylo (a je) požadováno ze strany vydavatelů a jeho parametry byly takto nastaveny všemi vydavateli, se kterými spolupracujeme, v období od roku 2011 až do současnosti.“[191] (zvýrazněno Úřadem). Společnost ALBERT později sdělila,[192] že ke sjednání omezení počtu přijímaných kusů stravenek došlo na ústních jednáních s jednotlivými vydavateli stravenek. Následně pak ALBERT začlenil toto omezení do svého systému přijímání stravovacích poukázek. ALBERT tedy dle svého vyjádření nemůže poskytnout žádnou písemnou komunikaci s vydavateli či odpovídající smlouvu. ALBERT uvedl, že není schopen dohledat přesný počátek uplatňování omezení počtu přijímaných stravenek. Jako počátek uplatňování této praktiky označila společnost rok 2004 (resp. tímto počátkem měla být doba krátce po uzavření dohod s vydavateli, tj. vzhledem k datu uzavření smluv doba krátce po 1. 1. 2004).[193]

130. Ze smluvní dokumentace poskytnuté společností ALBERT plyne, že ve smlouvě uzavřené se společností Sodexo dne 4. 12. 2003 na dobu neurčitou s účinností od 1. 1. 2004 bylo uvedeno, že provozovatel (ALBERT) nebude přijímat nepřiměřeně vysoký počet stravenek na jeden nákup.[194] Toto ustanovení bylo dle podkladů poskytnutých společností ALBERT v době odpovědi společnosti ALBERT (listopad 2017) v platnosti.

131. Ve smlouvě uzavřené mezi společností ALBERT a Edenred (datum uzavření smlouvy neuvedeno, účinnost od 1. 1. 2004) je uvedeno, že provozovatel (tj. ALBERT) se zavazuje přijímat stravenky, a to za účelem […obchodní tajemství…].[195] Ve smlouvě uzavřené mezi společností ALBERT a Up dne 4. 12. 2003[196] (účinnost od 1. 1. 2004) je uvedeno, že provozovatel (tj. ALBERT) se zavazuje přijímat stravenky za účelem […obchodní tajemství…].[197] Smlouva se Sodexo a Up byla uzavřena tentýž den, okamžik účinnosti je shodný u všech tří smluv uzavřených mezi ALBERT a vydavateli stravenek. Úřad se dotazoval na existenci smluv předcházejících datum 1. 1. 2004, ale společnost uvedla, že nejstarší smlouvy, které se jí podařilo dohledat, jsou smlouvy s účinností od 1. 1. 2004.[198] Společnost ALBERT k problematice hlídání dodržování podmínky maximálně 5 ks stravenek/nákup uvedla, že v současnosti je na prodejnách zaváděn nový pokladní systém, který prostřednictvím skeneru hlídá počet 5 ks stravenek na jeden nákup. ALBERT na tento systém přechází postupně od září roku 2016, úplné zavedení na všech pobočkách mělo skončit v únoru 2019. Společnost dále k dotazu Úřadu, z jakého důvodu k systému kontroly přistoupili, uvedla, že: „K tomuto systému AHOLD [nyní ALBERT – pozn. Úřadu] přistoupil na základě požadavku vydavatelů stravenek.“ (zvýrazněno Úřadem).[199] Před zavedením nového pokladního systému fungoval systém, který měl předmětné omezení nastaveno od okamžiku, kdy ALBERT začal přijímat papírové stravenky od zákazníků. Sledoval však použití maximálního počtu 5 ks na nákup u stravenek společnosti Edenred; u stravenek společností Sodexo a Up byl hlídán pouze maximální počet stravenek na jeden nákup prostřednictvím pokladní […obchodní tajemství…].

132. Úřad se dotázal, zda ALBERT v minulosti vylepoval samolepku upozorňující na to, že je možno platit maximálně 5 ks stravenek/nákup. Bylo zjištěno, že ALBERT umisťuje na všech svých pokladnách ve svých prodejnách samolepky upozorňující zákazníky na omezení příjmu stravenek na 5 ks stravenek/nákup; tyto samolepky si ALBERT připravuje sám. ALBERT není schopen dohledat informace o tom, odkdy dochází k informování zákazníků o omezení příjmu stravenek na 5 ks stravenek/nákup, ani o tom, na čí popud k tomu dochází.[200]

133. K otázce, odkdy společnost ALBERT informuje o limitaci počtu přijímaných stravenek, Úřad dohledal z dřívějších internetových stránek společnosti ALBERT, že v supermarketech Albert byly stravenky účastníků řízení přijímány v max. počtu 5 ks/nákup přinejmenším již v roce 2006, přičemž toto omezení platí do současnosti.[201]

134. K dotazu, zda ze strany vydavatelů stravenek či Asociace společnost obdržela informaci, že není třeba omezovat množství (či hodnotu) papírových stravenek přijímaných na jeden nákup bylo sděleno, že takovou informaci ALBERT přímo ani nepřímo od vydavatelů stravenek neobdržel.

135. Společnost GLOBUS stravenky od všech zákazníků přijímala dle smluv s vydavateli stravenek aktuálních k listopadu 2017 pouze v úsecích teplého občerstvení. Ve dvou hypermarketech však dle sdělení GLOBUSU platila výjimka – zde byly stravenky přijímány i na prodejní ploše. Omezení počtu kusů/hodnoty přijímaných stravenek se týkalo právě těchto dvou hypermarketů. V jednom hypermarketu šlo o omezení max. 20 ks stravenek na jeden nákup a v druhém hypermarketu šlo o omezení souhrnné hodnoty stravenek do max. 500 Kč na jeden nákup. K omezením bylo přistoupeno proto, že různí místní podnikatelé pravděpodobně místo odevzdání stravenek vydavateli zkoušeli uskutečňovat nákupy v řádech tisíců korun a chtěli je hradit právě velkým množstvím stravovacích poukázek různých vydavatelů o různých nominálních hodnotách.[202] Od listopadu 2020 mohou lidé za stravenky běžně nakupovat i na prodejní ploše hypermarketů Globus a mohou zde uplatnit jak papírové, tak elektronické stravenky společností Sodexo, Edenred a Up v hodnotě do 1000,- Kč.[203]

136. Společnost TESCO ve svém vyjádření sdělila, že: „U všech výše uvedených vydavatelů stravovacích poukazů [Sodexo, Edenred a Up – pozn. Úřadu] je maximální počet akceptovaných stravovacích poukazů na jeden nákup od jednoho zákazníka v počtu 5 ks stravenek a zároveň maximální celková hodnota akceptovaných stravovacích poukazů na jeden nákup od jednoho zákazníka je 500 Kč. Omezení maximálního počtu stravenek vychází z doporučení Asociace provozovatelů stravenkových systémů.“ (zvýrazněno Úřadem).[204] Společnost TESCO uvedla, že omezení 5 ks stravenek/nákup, resp. hodnoty stravenek do výše 500 Kč/nákup nemá možnost ovlivnit. Ovlivnit může pouze ostatní smluvní podmínky (sankce, lhůty apod.).

137. K žádosti Úřadu o zaslání případné komunikace mezi společností a vydavateli stravenek, která by se vztahovala k doporučení Asociace ohledně omezení počtu kusů (příp. výše částky) přijímaných stravenek,[205] společnost TESCO Úřadu zaslala kopii dopisu ze dne 10. 7. 2009, který obdržela od Asociace ve věci „Pravidla pro akceptaci stravenek“ (viz Dopis Asociace popsaný v subkapitole IV.4 výše).

138. Ke smlouvám s vydavateli stravenek společnost TESCO uvedla, že drtivá většina z nich byla uzavřena v červnu 2002. Ve smlouvě ze dne 24. 6. 2002 se společností Up […obchodní tajemství…].[206] […obchodní tajemství…]. Ze smluv zaslaných Úřadu společností TESCO Úřad zjistil, že společnost TESCO a účastník řízení Sodexo sjednali omezení počtu kusů přijímaných stravenek (5 kusů) a současně omezení platby […obchodní tajemství…] s účinností dodatku ode dne 20. 11. 2006.[207]

139. Společnost TESCO v průběhu správního řízení opakovaně uvedla, že ve vztahu k papírovým stravenkám platí pravidlo omezení platby do výše 5 ks papírových stravenek na nákup a do výše 500 Kč a vychází z doporučení Asociace.[208] K otázce kontroly, zda není přijímáno více než 5 ks stravenek/nákup, TESCO uvedlo, že tato podmínka je uvedena v interních manuálech pro pracovníky pokladen, kterými se pokladní řídí. Společnost TESCO přes opakovanou výzvu o sdělení, odkdy zajišťuje na pokladnách, že není přijímáno více než 5 ks stravenek/nákup, tuto informaci nesdělila.[209]

140. Úřad se dotázal, zda společnost TESCO v minulosti vylepovala samolepku upozorňující na to, že je možno platit maximálně 5 ks stravenek/nákup. Bylo zjištěno, že společnost takové samolepky nevylepovala. Společnost TESCO doplnila, že informace o omezení počtu akceptovaných poukazů je od roku 2012 uvedena na internetových stránkách společnosti.

141. K uvedenému Úřad konstatuje, že z dřívějších stránek společnosti TESCO zjistil, že již přinejmenším v roce 2005 TESCO limit 5 ks stravenek účastníků řízení na jeden nákup uplatňovala. Konkrétně uváděla, že: „Poskytovatelé sdružení v Asociaci provozovatelů stravenkových systémů přesně vymezují limit 5 ks stravenek na jeden nákup. Nominální hodnota jedné stravenky není omezena. Společnost Tesco Stores ČR a.s. tato pravidla respektuje. V případě jakýchkoliv dotazů, požadavků nebo připomínek doporučujeme obrátit se přímo na společnosti, jejichž poukázky máte k dispozici, případně na výše zmíněnou Asociaci provozovatelů stravenkových systémů.“[210] (zvýrazněno Úřadem). Toto vyjádření na internetových stránkách bylo ještě v roce 2008. Od roku 2009 do 2018 pak společnost TESCO lehce pozměnila formulaci, kdy uváděla, že platba stravenkami je omezena pouze na 5 kusů na/nákup (max. celková hodnota 500 Kč), s tím, že omezení maximálního počtu stravenek vychází z požadavku Asociace.[211] Aktuálně TESCO přijímá max. 15 kusů stravenek na jeden nákup.[212]

142. K dotazu, zda ze strany vydavatelů stravenek či Asociace společnost obdržela informaci, že není třeba omezovat množství (či hodnotu) papírových stravenek přijímaných na jeden nákup bylo sděleno, že takovou informaci TESCO neeviduje.

143. Společnost PENNY MARKET ve svém vyjádření k dotazu Úřadu sdělila, že přijímá stravenky pouze od účastníka řízení Edenred, resp. jeho právního předchůdce společnosti Accor Services CZ s.r.o. (od roku 2009).[213] Společnost sdělila, že omezuje počet přijímaných stravenek na pět kusů za jeden nákup, přičemž se jedná o obchodní rozhodnutí společnosti PENNY MARKET – bylo sděleno, že: „K předmětnému omezení tedy Penny Market nepřistoupila na základě jakéhokoli doporučení či požadavku vzešlého od společnosti Edenred nebo od sdružení vydavatelů stravovacích poukázek.“[214] Stravenky od svých vlastních zaměstnanců společnost PENNY MARKET přijímá na základě smlouvy ze září 2009 a od zaměstnanců třetích stran na základě smlouvy z dubna 2017. Společnost PENNY MARKET se rozhodla přijímat právě 5 ks stravenek/nákup proto, že přijímání tohoto počtu kusů stravenek považovala za vhodné a přiměřené tomuto způsobu placení.[215]

144. V dalším průběhu řízení vyzval Úřad k poskytnutí informací rovněž společnosti Jednota, spotřební družstvo v Mikulově[216] a JIP východočeská a.s.[217]

145. Společnost Jednota, spotřební družstvo v Mikulově (COOP)[218] sdělila, že přijímá stravenky Sodexo, Edenred a Up. Je omezen počet stravenek na jeden nákup na maximálně 5 ks stravenek, což je zakotveno ve vnitřním předpisu. Od vydavatelů stravenek oficiální nařízení nemají, lze ale předpokládat, že se v minulosti k tomuto přistoupilo v návaznosti na jejich doporučení[219] – písemnými podklady k tomuto nedisponují. Smluvně maximální počet stravenek přijímaných na jeden nákup zakotven není. Kontrola počtu přijímaných stravenek pomocí speciálního software uplatňována není.

146. Co se týče dalších prodejen COOP, provedl Úřad rešerši aktuálních i dřívějších internetových stránek subjektů provozujících tyto prodejny (typicky družstva)[220] a bylo zjištěno, že praktika omezování počtu přijímaných stravenek na max. 5 ks/nákup je a byla uplatňována (jde až o stovky prodejen COOP, protože jednotlivá družstva či uskupení spadající pod značku COOP zastřešují desítky prodejen). Nejstarší záchyty zajištěné Úřadem pocházejí z roku 2007 – TERNO České Budějovice.[221]

147. Společnost JIP východočeská a.s. Úřadu sdělila,[222] že stravenky přijímá v maximální hodnotě 500 Kč za jeden nákup a dodržování tohoto omezení je hlídáno zaměstnanci (pokladními). Toto omezení údajně vzniklo vývojem trhu, kdy velké řetězce toto omezení zavedly a následně začali zákazníci ve velkém množství tyto stravenky uplatňovat v jejich provozovnách, protože u konkurence byli odmítnuti. Společnost přijímá od roku 2007 stravenky společností Up a Sodexo, od roku 2012 také společnosti Edenred.

148. Úřad v průběhu řízení oslovil rovněž Maloobchodní síť HRUŠKA, spol. s r.o.[223] a Družstvo CBA CZ[224] – bylo zjištěno, že jde o franšízory sdružující franšízanty, kteří uzavírají individuální smlouvy o přijímání stravenek, a proto uvedené subjekty nebyly schopny poskytnout požadované informace.

149. Z veřejných zdrojů bylo zjištěno, že společnost Lidl stravenky v.o.s.[225] vydávala od roku 2017 stravenky značky Naše stravenka,[226] kterými lze platit v prodejnách Kaufland a Lidl. Dále bylo zjištěno, že v těchto prodejnách lze platit až 10 stravenkami této značky najednou do celkové hodnoty útraty 1 600 Kč (tento limit platí i pro elektronickou stravenkovou kartu).[227] Od října 2020 prodejny Lidl a od března 2021 prodejny Kaufland začaly přijímat stravenky Sodexo, s denním limitem papírových stravenek použitelných na jeden nákup ve výši 10 ks. Stravenky společnosti Up začaly prodejny Kaufland i Lidl akceptovat v průběhu listopadu 2020. Aktuálně lze v Kauflandu i Lidlu na jeden nákup použít maximálně 10 ks papírových stravenek.[228]

150. Co se týče praxe v bývalých prodejnách SPAR,[229] z internetových diskusí bylo zjištěno, že v roce 2012 se v nich taktéž uplatňovala podmínka 5 ks stravenek/nákup.[230] Úřad dohledal, k již neexistujícím supermarketům DELVITA, že v nich v roce 2005 byl taktéž uplatňován zmíněný limit a podmínka se dala obejít rozdělením nákupu.[231]

IV.7 Účastníci řízení a 5 ks stravenek/nákup

151. Dne 30. 1. 2019 si Úřad od účastníků řízení vyžádal informace o tom, které maloobchodní prodejny přijímají maximálně 5 ks stravenek/nákup, zda jednotliví účastníci řízení požadovali, či doporučovali ve vztahu k obchodním řetězům obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup, pokud ano, vůči kterým, kdy apod. Rovněž požadoval případnou smluvní dokumentaci obsahující ujednání o limitaci použití stravenek a tabulkový přehled provizí na výstupu placených obchodními řetězci a provozovateli restauračních zařízení od roku 2004 do roku 2018. Dále si dne 10. 7. 2019 Úřad od účastníků řízení vyžádal informace k problematice placení restauratéry stravenkami v obchodních řetězcích.[232] Následuje shrnutí informací zjištěných od účastníků řízení, kromě údajů o provizích na výstupu; ty jsou uvedeny v samostatné subkapitole níže.

IV.7.1 Limitace 5 ks stravenek/nákup

Sodexo

152. Společnost Sodexo uvedla, že množství stravenek přijímaných na jeden nákup ve vztahu k maloobchodním prodejnám nijak neomezuje a nikdy takový limit nevyžadovala. Společnost proto neví, které maloobchodní prodejny přijímají max. 5 ks stravenek na jeden nákup, ale toto omezení může být maloobchodními prodejnami z vlastní vůle aplikováno.

153. Výjimkou je pouze dohoda se společností TESCO. Limit 5 ks stravenek/nákup byl společnostmi TESCO a Sodexo dohodnut v dodatku č. 4 ze dne (a účinném ode dne) 20. 11. 2006 […obchodní tajemství…]. Tento limit je zakotven i v současnosti platné […obchodní tajemství…] ze dne 5. 2. 2016. V tehdejším textu dodatku bylo formálně zakotveno i […obchodní tajemství…].[233] Limit max. 5 ks stravenek k platbě za jeden nákup byl dle sdělení Sodexo […obchodní tajemství…] s cílem zajištění užívání papírových stravenek Sodexo v souladu s dikcí zákona o daních z příjmů. Snahou smluvních stran údajně bylo nabízet takovou službu, která je v souladu s právními předpisy.

154. Účastník řízení Sodexo […obchodní tajemství…] dle jeho sdělení nekontroloval a nekontroluje.

155. Společnost se domnívá, že limit max. 5 ks stravenek na jeden nákup je legitimním nástrojem k zajištění dodržování daňové legislativy, zejména zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, neboť stravenky mají představovat ekvivalent závodního stravování a uvedený limit zajišťuje, že stravenky nebudou zneužívány k jiným účelům jako např. k platbám za jiné či nepřiměřeně velké množství zboží a nebudou takto zneužívány jednotlivými partnery, kteří stravenky přijímají. Společnost Sodexo vysvětlila, že v minulosti existoval tlak, a to jak ze strany zaměstnavatelů, tak ze strany zaměstnanců, na to, aby stravenky bylo možno využít i v jiných než restauračních zařízeních, a to typicky v supermarketech či obchodech s potravinami. Tento požadavek byl dle Sodexo legitimní a vycházel mj. z toho, že poblíž místa výkonu práce nemusela např. být vůbec žádná restaurace, popř. restaurace, která by stravenky akceptovala. Takový zaměstnavatel by tak byl v nevýhodě oproti jiným zaměstnavatelům na trhu práce, např. nacházejícím se na místě s více restauracemi, a proto existoval tlak na širší uplatnění stravenek. Postupně proto začaly být stravenky akceptovány i v supermarketech, resp. obchodech s potravinami. Tato akceptační místa však striktně vzato nebyla určena k bezprostřednímu zabezpečování stravovacích potřeb zaměstnanců, ale zpravidla pouze k nákupu prvotních surovin. V případě supermarketů s postupným rozvojem začalo být problematické dodržovat účelovou vázanost stravenek na nákup jednoho hotového jídla denně, tj. na zajištění stravování zaměstnanců.[234]

156. K tomu Úřad uvádí, že z dřívějších internetových stránek společnosti Sodexo bylo zjištěno, že od dubna 2004 obchodní podmínka 5 ks stravenek/nákup počala být společností Sodexo aplikována. Tato informace je součástí tiskové zprávy Sodexo z 5. 4. 2004 s názvem „Sodexo Pass ČR zakládající člen Asociace provozovatelů stravenkových systémů (APSS)“, v níž společnost Sodexo rovněž vysvětluje, že se přidala k rozhodnutí „naprosté většiny všech vydavatelů stravenek v ČR“ toto opatření se svými obchodními partnery dohodnout. Text celé tiskové zprávy je totožný s obsahem Důkazu č. 3 pouze s tím rozdílem, že k podpisu společnosti (Sodexo Pass Česká republika a.s.) je přidán dovětek „zakládající člen Asociace provozovatelů stravenkových systémů (APSS)“, a dále závěrečná věta „Máte-li otázky či připomínky, můžete je zaslat e-mailem na adresu: apss@apss.cz“.[235] Tato tisková zpráva byla na stránkách Sodexo ještě v roce 2006.[236] V roce 2007 pak společnost Sodexo na svých internetových stránkách v sekci pro uživatele poukázek (konkrétně část Otázky a odpovědi) k otázce „Je omezeno, kolika poukázkami mohu platit jeden nákup?“ uváděla, že: „Omezení je pouze u stravenek, kdy k nákupu potravin v supermarketech lze použít maximálně 5 ks stravenek. Jinak není omezeno, kolika poukázkami lze platit.“ (zvýrazněno Úřadem). Tato otázka a stejná odpověď se na internetových stránkách Sodexo nacházela v každém roce z období let 2007–2018.[237]

157. Přestože společnost Sodexo uvedla, že podmínku 5 ks stravenek/nákup u maloobchodních prodejen (kromě u společnosti TESCO) nezavedla a neví, které maloobchodní prodejny přijímají max. 5 ks stravenek na jeden nákup, právě uvedené dokládá opak – společnost Sodexo s obchodními řetězci podmínku dohodla a informovala na svých internetových stránkách (ještě v roce 2018), že v supermarketech lze použít maximálně 5 ks stravenek/nákup. Při ohlášení počátku platnosti předmětné obchodní podmínky v roce 2004 se společnost Sodexo odkazovala na Asociaci, čímž je taktéž doloženo, že nešlo o individuální akt pouze společnosti Sodexo, ale akt zaštítěný Asociací, resp. dohodnutý skrze Asociaci.[238]

Edenred

158. Společnost Edenred sdělila Úřadu, že není schopna se vyjádřit k čemukoliv, co přesahuje časový horizont deseti let.[239] Společnost to vysvětluje tak, že Edenred, resp. její právní předchůdci, archivuje písemné podklady (kam patří např. i smluvní dokumentace) po dobu deseti let, podklady týkající se obchodního styku archivuje po dobu 2–3 let. Čerpat z osobních poznatků zaměstnanců společnosti Edenred taktéž údajně nelze, neboť doba trvání pracovního poměru zaměstnanců dosahuje v průměru 4–5 let. Společnost tedy poskytla Úřadu údaje za období let 2008–2018.

159. Společnost Edenred sdělila Úřadu, že nedisponuje informací, které maloobchodní prodejny přijímající stravenky tohoto vydavatele limitují počet přijímaných stravenek. Společnost Edenred v období let 2008–2018 neprosazovala, nepožadovala ani nedoporučovala ve vztahu k obchodním řetězcům přijímání max. 5 ks papírových stravenek na úhradu jednoho nákupu.[240] Pokud je omezení ze strany některého maloobchodníka aplikováno, pak je individuální a je jeho rozhodnutím, přičemž motivace může být různá.

160. K tomu Úřad uvádí, že z dřívějších internetových stránek společnosti Edenred bylo zjištěno, že společnost Edenred[241] nejpozději od dubna 2006 informovala (v části Zákonné podmínky a legislativa), že: „Na základě opatření Asociace provozovatelů stravenkových systémů je možné platit jeden nákup maximálně 5 poukázkami […].“[242] (zvýrazněno Úřadem). Tato informace byla na webových stránkách společnosti uveřejněna ještě k únoru 2017.[243]

161. Z uvedeného vyplývá, že účastník řízení Edenred předmětné omezení prosazoval, a to s odkazem na Asociaci, jejímž byl členem, a věděl, že maloobchodní prodejny omezení uplatňují.

162. Společnosti není známo, že by existovaly smlouvy s obchodními řetězci, které by obsahovaly ustanovení týkající se limitace počtu/hodnoty stravenek přijímaných na jeden nákup v období let 2008-2018 (přičemž uvedla, že není schopna se vyjádřit k čemukoliv z předcházejícího období).

163. Společnost Up Úřadu sdělila, že nemá informace o tom, kteří její obchodní partneři omezují počet nebo hodnotu stravenek přijímaných na jeden nákup, neboť Up nezasahuje do politiky obchodních partnerů a jedná se čistě o obchodní rozhodnutí jednotlivých subjektů. Motivací společnosti Up je naopak realizace co největšího množství nákupů prostřednictvím stravenek, neboť tím dochází k růstu jejího zisku, a není proto jejím zájmem jakkoliv oběh stravenek omezovat.

164. Účastník řízení Up uvedl, že si není vědom, že by z jeho strany ve vztahu k obchodním partnerům někdy došlo k aktivnímu omezování přijímání počtu kusů (či finanční hodnoty) stravenek na jeden nákup a že by ze své vůle toto požadoval či doporučoval. Up nevylučuje, že se jeho zaměstnanci v minulosti mohli účastnit v rámci obchodních jednání se zástupci obchodních řetězců rovněž diskuzí o omezování přijímání stravenek a lze předpokládat, že tyto diskuze vycházely mj. z cíle zajistit nakládání se stravenkami v souladu s platnou právní úpravou. Pokud byl předmětem diskuzí rovněž záměr obchodního partnera omezit počet přijímaných stravenek, neměli zaměstnanci Up důvod proti takovému záměru brojit. Up uvedla, že vzhledem k přirozené cirkulaci pracovních sil již s velkou pravděpodobností nejsou odpovědní zaměstnanci u Up zaměstnáni. Není proto možné potvrdit ani vyvrátit, zda vůbec a případně kdy k takovým diskuzím docházelo, co mělo být jejich obsahem a kdo byl jejich iniciátorem.

165. Společnost Up sdělila, že nepožadovala ani nedoporučovala omezování počtu či finanční hodnoty papírových stravenek přijímaných na úhradu jednoho nákupu v obchodních řetězcích.

166. K tomu Úřad uvádí, že z dřívějších internetových stránek společnosti Up bylo zjištěno, že v období 2007–2013 Up informovala uživatele stravenek o tom, že obchody akceptují maximálně 5 ks stravenek/nákup. Konkrétně v letech 2007–2010 společnost Up v části „Časté otázky a odpovědi“ na dotaz Kolika stravenkami lze platit najednou? odpovídala, že obchody v rámci zamezení zneužívání stravenek ve většině případů akceptují 5 stravenek/nákup. Od roku 2011 do 2013 informovala uživatele, že aby se zamezilo zneužívání stravenek jako druhotného platidla, setkají se v samoobsluhách s omezením na 5 ks /nákup.[244]

167. Omezení 5 ks stravenek/nákup bylo dle sdělení Up smluvně sjednáno zcela výjimečně z popudu společnosti […obchodní tajemství…], přičemž příslušné smlouvy již pozbyly účinnosti. První ze smluv byla uzavřena dne 7. 11. 2004, druhá smlouva, která nahradila uvedenou smlouvu z roku 2004, byla účinná od 1. 4. 2008 do prosince roku 2018[245] – obě smlouvy obsahovaly ustanovení, že „s cílem omezení možnosti použití jídelních kuponů v rozporu s jejich posláním“ omezí objednatel […obchodní tajemství…] možnost užití jídelních kuponů na počet max. 5 ks na jednu obchodní transakci. Aktuálně platná smlouva podobné ustanovení dle sdělení Up neobsahuje.

IV.7.2 Uplatnění stravenek provozovateli restaurací v obchodních řetězcích

168. V praxi dochází k tomu, že část provozovatelů restaurací stravenky vydavateli nevrátí a zaplatí s nimi za nákupy v maloobchodě. Na praktiku použití stravenek provozovateli restaurací k placení v maloobchodě upozorňuje již prezentace pro AHOLD z roku 2003 označená Úřadem jako Důkaz č. 1[246] a dále Dopis Asociace.[247] Praktika placení podnikateli v hypermarketech je také zmíněna v článku z 23. 4. 2007 s názvem „Stravenky: platí pro ně přísná pravidla“ zveřejněném na serveru iDnes.cz[248] či v článku ze dne 7. 10. 2020 s názvem „Systém stravenek je v krizi, stala se z nich druhá měna, říká šéf COOP“ z téhož serveru.[249]

169. Společnost Sodexo k této problematice uvedla,[250] že je jí známo, že někteří provozovatelé v praxi využívali a využívají papírové stravenky v rozporu s podmínkami smluvních vztahů s poskytovateli stravenek i zákonnou úpravou; zákonná úprava dle Sodexo (tj. zákon o daních z příjmů a také zákoník práce) stanovuje účelovou vázanost stravenek jako alternativy závodního stravování. Stravenky tedy mohou být využity k úhradě stravování v průběhu pracovní směny, resp. potravin. Stravenky dle názoru Sodexo nemohou být alternativou peněz, jelikož by tím byla porušena právě jejich účelová vázanost a smysl jejich daňového zvýhodnění. Přesto podle zkušeností společnosti Sodexo dochází ze strany provozovatelů restaurací k využívání již uplatněných stravenek jako platidla, což je obecně známo. Sodexo však není schopno sdělit, kdy konkrétně k tomuto docházelo a v jaké míře, ale domnívá se, že k tomu docházelo ve větší či menší míře vždy. Společnost Sodexo rovněž uvedla, že se tak děje i v současnosti, přestože některé obchodní řetězce přistoupily z výše uvedených důvodů k omezení počtu akceptovaných stravenek na jeden nákup, což přispělo ke zmírnění výskytu tohoto nežádoucího a nezákonného jevu.

170. Společnost Edenred sdělila, že se domnívá, že k praktice, kdy provozovatelé restaurací platí v maloobchodě, docházelo i dochází, ale nemá k tomu žádné podklady či analýzy, které by tuto domněnku potvrdily.[251]

171. Společnost Up k této otázce sdělila,[252] že k tomu nedisponuje žádnými podklady. Up k tomu odkazuje na dotazníkové šetření Úřadu,[253] ze kterého plyne, že někteří provozovatelé restaurací tímto způsobem stravenky využívají, a to až do 100 % celkového objemu papírových stravenek přijatých od zákazníků restaurací. Dle Up jsou touto praxí porušovány smluvní podmínky.

172. Na tomto místě Úřad doplňuje, že všichni účastníci řízení umožňují, aby podnikatelé vraceli stravenky v prodejnách MAKRO Cash & Carry ČR, s.r.o., kdy příslušná hodnota vrácených stravenek je připsána na MAKRO kartu podnikatele. Připsanou částkou, která je snížena o zpracovatelskou provizi, jejíž výše je dána obchodními podmínkami jednotlivých vydavatelů poukázek, mohou hned zaplatit za nákup zboží v těchto prodejnách.[254]

173. Úřadu se nepodařilo ani dotazníkovým šetřením ani dotazy na účastníky řízení spolehlivě zjistit, jaká část stravenek je restauratéry použita k zaplacení nákupů v maloobchodě. Lze ale konstatovat, že v minulosti tento jev vydavatelé stravenek označovali za hlavní problém při přijímání stravenek v supermarketech spolu s problémem placení stravenkami za např. cigarety a alkohol. Zástupci Asociace uváděli, že stravenky jsou „ve velkém“ používány k úhradě nákupu provozovatelů restaurací.[255] Dále dle webových stránek Asociace v části popisující hlavní náplň činnosti Asociace bylo zdůrazněno, že „Asociace vystupuje i proti zneužívání poukázek jakožto druhotného platidla, kterým v žádném případě nejsou.“[256] Z veřejně dostupných zdrojů pak bylo také zjištěno, že Asociace odhaduje (vyjádření z roku 2016), že se takto zneužívají jen zhruba 3 % stravenek.[257]

IV.8 Provize na výstupu, náklady na zpětný odkup stravenek a související zisk

IV.8.1 Provize na výstupu – údaje od účastníků řízení

Sodexo

174. Společnost Sodexo poskytla Úřadu přehled provizí hrazených obchodními řetězci a provozovateli restauračních zařízení za období let 2012–2018.[258] Úřad tyto provize vyžádal za období let 2004–2018, ale společnost uvedla, že pro období před rokem 2012 tyto údaje neeviduje. Z poskytnutých podkladů vyplývá, že průměrná roční provize hrazená obchodními řetězci společnosti Sodexo za zpětný odkup stravenek v jednotlivých letech v období let 2012–2018[259] nepřesáhla […obchodní tajemství…] %.[260]

175. V případě provozovatelů restauračních zařízení, resp. restaurací, jídelen a rychlých občerstvení,[261] průměrná roční provize hrazená společnosti Sodexo za zpětný odkup stravenek v jednotlivých letech v období let 2012–2018 činila […obchodní tajemství…] % a více.[262] Z letáku uveřejněného na internetových stránkách společnosti Sodexo vyplývá, že nejvýhodnější provize za proplácení stravenek společnosti Sodexo činí 5 %, a tato provize je účtována držitelům MAKRO karty při vracení papírových stravenek prostřednictvím společnosti MAKRO Cash & Carry ČR, s.r.o.[263] Průměrná roční provize za zpětný odkup stravenek hrazená společnosti Sodexo provozovateli restaurací v jednotlivých letech období 2012–2018 byla vyšší než provize hrazená obchodními řetězci.[264]

Edenred

176. Vzhledem k tomu, že společnost Edenred, jak sdělila Úřadu, není schopna se vyjádřit k čemukoliv, co přesahuje časový horizont deseti let, uvedla provize pouze za období let 2008–2018.[265] V tomto období průměrná roční provize za zpětný odkup stravenek účtovaná obchodním řetězcům společností Edenred v jednotlivých letech nepřesáhla […obchodní tajemství…] %.[266]

177. Restaurační zařízení hradila společnosti Edenred v jednotlivých letech v období let 2008–2018 průměrnou roční provizi za zpětný odkup stravenek […obchodní tajemství…] % a více.[267] Průměrná roční provize za zpětný odkup stravenek hrazená společnosti Edenred provozovateli restaurací v jednotlivých letech období 2008–2018 byla vyšší než provize hrazená obchodními řetězci.

178. Společnost Up poskytla přehled provizí hrazených obchodními řetězci za období let 2004–2018, tak jak Úřad požadoval. Co se však týče provizí hrazených provozovateli restauračních zařízení, ty poskytla společnost Up až od roku 2009 s odůvodněním, že s ohledem na technicko-administrativní okolnosti na straně Up a skutečnost, že řadu podkladů z tohoto období již nearchivuje, nedisponuje údaji za období let 2004–2008.[268]

179. Z poskytnutých podkladů vyplývá, že průměrná roční provize hrazená velkými obchodními řetězci[269] (např. TESCO, ALBERT) za zpětný odkup stravenek společnosti Up v jednotlivých letech v období let 2004–2018 v průměru nepřesáhla […obchodní tajemství…]%.[270] U ostatních (spíše menších, např. JIP, Jednota Mikulov) obchodních řetězců byly provize v průměru o cca […obchodní tajemství…].

180. V případě provozovatelů restauračních zařízení průměrná provize hrazená společnosti Up za zpětný odkup stravenek v jednotlivých letech v období let 2009–2018 činila […obchodní tajemství…] % a více.[271] Up předpokládá, že procentuální hodnoty provizírestauračních zařízení v letech před rokem 2009 zásadním způsobem nevybočují z trendu patrného z vývoje výše provizí za léta 2009–2018. Průměrná roční provize za zpětný odkup stravenek hrazená společnosti Up provozovateli restaurací v jednotlivých letech období 2004–2018 byla vyšší než provize hrazená obchodními řetězci.

IV.8.2 Provize na výstupu – údaje od obchodních řetězců a provozovatelů restaurací

181. Úřad se provozovatelů řetězců ALBERT, BILLA, GLOBUS, TESCO, PENNY MARKET a Jednota, spotřební družstvo v Mikulově dotazoval také na vývoj provizí za zpětný odkup stravenek, a to za posledních 15 let.[272] Bylo zjištěno, že velké řetězce[273] ALBERT, TESCO a GLOBUS hradily v jednotlivých letech za období let 2004–2018 provizi na výstupu (zpětnou provizi) v průměru[274] do […obchodní tajemství…] %. Jednotlivým obchodním řetězcům provize za zpětný odkup stravenek od některých vydavatelů stravenek v průběhu let klesala, od jiných naopak rostla, či zůstávala neměnná, takže ohledně trendu vývoje těchto provizí se nelze vyjádřit. Provize společnosti BILLA byly v porovnání s provizemi ostatních provozovatelů obchodních řetězců […obchodní tajemství…] – v jednotlivých letech v období 2004–2018 platila společnost BILLA účastníkům řízení provizi v průměru do […obchodní tajemství…] %.[275] Lze konstatovat, že v každém jednotlivém roce zkoumaného období platilo, že průměr zpětných provizí účtovaných účastníky řízení osloveným řetězcům (pokud měl v daném roce účastník řízení s daným řetězcem uzavřenu smlouvu, resp. oslovený řetězec byl schopen tuto smlouvu Úřadu poskytnout) nepřesáhl […obchodní tajemství…] %.

182. Úřad v průběhu správního řízení provedl dotazníkové šetření mezi provozovateli restaurací (bylo osloveno 45 provozovatelů restaurací[276]), které mělo mj. za cíl zjistit, jakou výši provizí za zpětný odkup tyto subjekty v minulosti platily. Úřad hodnotí vypovídací hodnotu zjištěných provizí jako neuspokojivou, neboť se mu sešlo málo použitelných odpovědí (např. z důvodu, že subjekt ve skutečnosti restauraci vůbec neprovozuje, nebo stravenky nepřijímá, případně restauraci provozoval po dobu několika měsíců, či stravenky přijímal beze smlouvy s vydavateli, nebo výši provizí uvedl v Kč namísto v % aj.) a zejména pro starší období se téměř žádné údaje o zpětných provizích nepodařilo zajistit (pro roky v období 2004–2012 se jednalo de facto o jednotky provozovatelů, kteří uvedli údaje o provizích). Dle došlých odpovědí restauratérů se provize pohybovaly převážně v rozmezí mezi […obchodní tajemství…] %. Úřad vzhledem k nízké výtěžnosti této metody upustil od další vlny dotazníkového šetření, kterou měl původně v plánu.

183. Z tohoto dotazníkového šetření lze vyvodit v zásadě pouze jeden významnější závěr, a to ten, že většina odpovědí k otázce, zda má restauratér možnost ovlivnit výši zpětné provize, uvádí, že nikoliv.

184. Bez ohledu na výsledky dotazníkového šetření, Úřad konstatuje, že průměrná výše provizí účtovaných účastníky řízení provozovatelům restaurací byla vždy (resp. v Úřadem zkoumaném období) vyšší než průměrná výše provizí účtovaných účastníky řízení provozovatelům obchodních řetězců. Úřad při tomto konstatování vychází z logického faktu, že provozovatel restaurace jako subjekt s nízkou vyjednávací pozicí (kterou dotazníkové šetření potvrdilo) a s nízkým obratem stravenek ve srovnání s obchodním řetězcem platí zpětnou provizi vyšší než provozovatel obchodního řetězce s velkým obratem stravenek a významně lepší vyjednávací pozicí (jde o obdobu množstevní slevy).

IV.8.3 Shrnutí k provizím na výstupu

185. Od účastníků řízení má Úřad údaje o provizích pouze pro určitá období, kdy od společnosti Sodexo byly údaje o zpětných provizích (jak obchodních řetězců, tak provozovatelů restaurací) poskytnuty až od roku 2012, od společnosti Edenred od roku 2008 a od společnosti Up od roku 2009 (údaje o provizích provozovatelů restaurací) resp. 2004 (údaje o provizích obchodních řetězců). Nicméně porovnání těchto provizí placených jednotlivým účastníkům řízení v příslušných letech ukazuje, že průměrná roční provize placená obchodními řetězci (jejíž výše pro ilustraci např. v roce 2012 – tj. v prvním roce, v němž má Úřad údaje od všech tří účastníků řízení – při zprůměrování průměrných ročních provizí všech účastníků řízení činila […obchodní tajemství…] %[277]) byla v minulosti v každém jednotlivém roce, pro nějž má Úřad dostupné údaje od všech tří účastníků řízení, nižší než průměrná roční provize placená provozovateli restaurací (jejíž výše např. v roce 2012 při stejném způsobu výpočtu činila […obchodní tajemství…] %, tj. šlo o rozdíl […obchodní tajemství…] procentního bodu). Tento rozdíl mezi provizí placenou velkými obchodními řetězci a provizí placenou provozovateli restaurací se vždy (pro každý rok, pro nějž má Úřad dostupné údaje od všech tří účastníků řízení, tj. od roku 2012 do 2018) pohyboval v rozmezí […obchodní tajemství…] procentního bodu. Pokud bychom počítali rozdíl provizí placených obchodními řetězci a provizí placených provozovateli restaurací pouze ve vztahu k jednomu konkrétnímu účastníku řízení (pro každý rok, za nějž má Úřad od daného účastníka řízení tyto údaje k dispozici), lze konstatovat, že u jednoho účastníka řízení se rozdíl provizí pohyboval v intervalu […obchodní tajemství…] procentního bodu, u dalšího účastníka v intervalu […obchodní tajemství…] procentního bodu a třetího účastníka řízení v intervalu […obchodní tajemství…] procentního bodu. Průměrná roční provize placená obchodními řetězci jednotlivým účastníkům řízení byla v letech 2012–2018 vždy nižší než průměrná roční provize placená provozovateli restaurací.[278]

186. Jak již bylo řečeno, účastníci řízení neposkytli údaje o zpětných provizích za všechny roky zkoumaného období, ale není důvod se – rovněž s ohledem na způsob stanovení provize dle vyjednávací síly akceptačního místa – domnívat, že v letech, pro něž účastníci řízení neposkytli potřebné údaje, byl stav odlišný. Uvedený závěr podporuje konstatování společnosti Up, která ač poskytla průměrné roční provize restauračních zařízení až od roku 2009, uvedla, že předpokládá, že hodnoty provizí provozovatelů restaurací v letech před rokem 2009 zásadním způsobem nevybočují z trendu patrného z vývoje výše provizí.

187. Úřad se přípisem ze dne 11. 7. 2018 dotázal Asociace hotelů a restaurací České republiky z.s.[279] (dále též „Asociace restaurací“) na problematiku přijímání stravenek jejími členy (provize, zpětný odkup a další).[280] Asociace restaurací přípisem ze dne 14. 8. 2018 sdělila, že dle jejího šetření z roku 2016 a 2017 cca 20 % restaurací neakceptuje platbu stravenkami. Dle průzkumu Asociace restaurací se průměrná provize pohybuje převážně na úrovni do 6 %. Na základě doplňujícího dotazu Úřadu bylo Asociací restaurací upřesněno, že přes 60 % respondentů platí provizi na úrovni […obchodní tajemství…] % až […obchodní tajemství…] %. V případě proplácení přes smluvní partnery jako je MAKRO Cash & Carry ČR, s.r.o., se provize pohybuje také v uvedeném rozmezí. Vyjednávací prostor mezi provozovateli restaurací a vydavateli stravenek je dle názoru Asociace restaurací minimální a vychází se z podmínek, které určují samotní vydavatelé stravenek. Dle názoru prezidenta Asociace restaurací není u papírových stravenek efektivní systém, jak zamezit jejich zneužívání například opakovaným použitím jako platidla.[281]

188. Co se týče veřejných zdrojů, tyto uvádějí výši obvyklé provize na výstupu placené provozovateli hospod a restaurací kolem 6 %.[282]

189. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že průměrná roční provize na výstupu placená obchodními řetězci, byla v období 2003–2018 nižší než průměrná roční provize na výstupu placená provozovateli restaurací.[283]

IV.8.4 Náklady na zpětný odkup stravenek a zisk ze zpětného odkupu stravenek

190. Účastníci řízení ve svých vyjádřeních ke Sdělení výhrad namítali, že Úřad se zabýval pouze výší provizí, a nikoliv odlišnými náklady, které účastníci řízení vynakládají v souvislosti s odkupem stravenek od restaurací ve srovnání s odkupem stravenek od obchodních řetězců. Společnost Sodexo uvedla, že s poskytováním služeb obchodním řetězcům mají vydavatelé stravenek […obchodní tajemství…]. Společnost Edenred uvedla, že registruje vyšší jednotkové náklady v souvislosti s výkupem stravenek od restaurací v porovnání s náklady, které vynakládá na výkup stravenek od obchodních řetězců. Společnost Up taktéž uvedla, že dle interních odhadů a kalkulací společnosti provedených na údajích z roku 2019 byl jednotkový náklad spojený s proplacením jedné stravenky akceptované restauračním zařízením přibližně dvoj – až trojnásobný než v případě obchodních řetězců. Úřad si proto od účastníků řízení vyžádal konkrétní kalkulace jednotkových nákladů, tržeb a zisku ze stravenky předložené k proplacení restauračními zařízeními a stravenky předložené k proplacení obchodními řetězci v jednotlivých letech období 2004–2016 (resp. 2017, 2018).[284]

191. Společnost Sodexo poskytla údaje pouze za období od roku 2012, společnosti Edenred a Up za období od roku 2009. Bylo zjištěno, že za období, za něž byly informace jednotlivými účastníky řízení poskytnuty, byl u účastníků řízení Sodexo a Edenred zisk ze stravenky předložené k proplacení restauračními zařízeními vyšší než zisk ze stravenky předložené k proplacení obchodními řetězci.[285] Společnost Up sdělila, že za období let 2009–2019 byl zisk ze stravenky předložené k proplacení restauračními zařízeními vyšší než zisk ze stravenky předložené k proplacení obchodními řetězci. Uvedené zjištění je dle názoru Úřadu opět logické – zákazník s relativně slabší vyjednávací pozicí není schopen stlačit ziskovou marži obchodního partnera tolik, jako zákazník se silnou vyjednávací pozicí. Tato skutečnost není překvapivá a de facto ji potvrzuje i rozhovor s bývalým generálním ředitelem společnosti Edenred [Jméno Příjmení], který na otázku ohledně výše marží v rozhovoru pro server e15.cz odpověděl: „Je to individuální. Záleží, jak velký daný obchod je. Velký řetězec nebude mít stejné podmínky jako malá restaurace.“[286]^, [287] Není důvod se domnívat, že v letech předcházejících roku 2012, resp. 2009 toto konstatování neplatilo.[288] Úřad si dokonce dovoluje učinit závěr, že zisk z vracení stravenek obchodními řetězci, jejichž vyjednávací síla je ve srovnání s jinými druhy akceptačních míst (včetně prodejen potravin lokálního významu) významně větší, byl pro vydavatele stravenek po většinu zkoumaného období nižší než zisk z ostatních – „slabších“ – akceptačních míst.

192. Z tohoto hlediska by bylo pro vydavatele stravenek výhodné, pokud by uplatňování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup vedlo k přesměrování části nákupů uživatelů stravenek z obchodních řetězců k platbám v restauracích (viz následující subkapitola IV.9).

IV.9 Motivace k limitaci počtu stravenek

193. Popsaný rozdíl v zisku ze stravenek od obchodních řetězců a provozovatelů restaurací může vést k tomu, že vydavatelé stravenek měli do určité míry ekonomickou motivaci k limitaci počtu papírových stravenek, které je možno použít k placení v maloobchodě. Ekonomická analýza předložená společně účastníky řízení Sodexo a Edenred má prokazovat, že výše uvedené neplatí (nepřímé účinky spojené s potenciálním přesunem zákazníků by pravděpodobně vedly ke ztrátám a žádný ziskový motiv neexistoval).[289] K tomu Úřad uvádí, že pokud by limitace 5 ks/nákup nevedla k omezení počtu stravenek uplatněných v obchodních řetězcích oproti stavu, kdy by počet stravenek tímto způsobem limitován nebyl, nebyl by vůbec důvod takové omezení zavádět – jinými slovy, pokud by se uživatelé stravenek nepokoušeli platit větším množstvím než 5 ks stravenek/nákup, nebyl by důvod toto omezení zavádět. Sami vydavatelé uvádějí, že takové omezení mělo zamezit případům placení velkým množstvím stravenek (na obcházení pravidla 5 ks/nákup v prodejnách TESCO sami upozornili), což znamená, že uživatelé na omezení 5 ks/nákup naráželi. V případě, že nemohli v potřebném rozsahu své stravenky z důvodu limitace uplatnit v obchodním řetězci, byli nuceni je uplatnit jinde (jinak by jim stravenky propadly), typicky v základní skupině akceptačních míst, tj. v restauracích. Pokud by uživatelům stravenky propadly, bylo by to pro vydavatele stravenek nejvýhodnější, ale i uplatnění v restauraci pro ně bylo výhodnější než v obchodním řetězci.

194. Úřad konstatuje, že v ekonomickém zájmu vydavatele stravenek je, aby k platbám v obchodním řetězci bylo použito limitované množství stravenek. Proto má vydavatel stravenky ekonomickou motivaci hledat cesty k omezení plateb stravenkami v obchodním řetězci.

195. Hlavním motivem pro toto omezení bylo, že vydavatelé stravenek v minulosti opakovaně čelili nejen mediální kritice stravenkového systému,[290] kdy tato kritika byla spojena s politickými tlaky na zrušení daňového zvýhodnění[291] spojeného se stravenkami. Společnost Sodexo ve Vyjádření Sodexo I uvedla, že hrozilo, že stát v případě zneužívání systému tento systém zruší odejmutím daňového zvýhodnění a že tato hrozba nutila stravenkové společnosti přijmout nějaká opatření k tomu, aby stravenkový systém a výhody s ním spojené zůstaly zachovány.[292] Obavu ze zrušení daňového zvýhodnění vyjádřili i účastníci řízení Edenred a Up, přičemž omezení 5 ks/nákup mělo toto riziko snížit. Proto stravenkové společnosti přijaly opatření, které mělo tyto tlaky zmírnit/eliminovat a tím zachovat existenci stravenkového systému, který by bez daňového zvýhodnění zřejmě nepřežil.[293] Zavedením obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup účastníci řízení sledovali zachování oboru svého podnikání.

IV.10 Další zjištěné skutečnosti

196. Limitace počtu stravenek na jeden nákup je držiteli stravenek vnímána jako omezující podmínka, jinými slovy je zákazníky obchodního řetězce vnímána negativně. K otázce negativního vnímání limitace zákazníky řetězců lze poukázat např. na případy, kdy zaměstnanec nemá dostatek možností pro uplatnění stravenek v restauraci (např. v menších obcích,[294] či v případě práce ve směnném provozu, kdy pracovník na nočních směnách není během směny schopen stravenku uplatnit v restauraci, rovněž některé typy zaměstnání neumožňují docházet na oběd do restaurace, např. řidiči MHD,[295] zdravotní sestry, zaměstnanci průmyslových podniků aj.), nebo upřednostňuje domácí stravu (ať už z jakýchkoli důvodů),[296] příp. stravenky vnímá pouze jako jinou formu mzdy,[297] nikoliv prostředek denního stravování apod., a variantu zaplatit jednorázově větší nákup v supermarketu vyšším počtem stravenek preferuje.[298] Na tomto místě Úřad poukazuje na článek serveru iDNES.cz,[299] který uvádí, že vydavatelé stravenek ročně získají 150 mil. Kč, neboť hodnota stravenek, které zákazníci nestihnou utratit, nebo vrátit, propadne vydavatelům. Společnost Sodexo potvrzuje, že z ekonomického hlediska je pro stravenkovou společnost výhodnější, když […obchodní tajemství…].[300] Pokud by neexistovala limitace 5 ks stravenek/nákup, lze se domnívat, že takto „propadnutých“ stravenek by bylo méně, protože jejich uplatnění by pro spotřebitele bylo jednodušší. Rovněž z tohoto článku vyplývá, že spotřebitelé limitaci považují za překážku, neboť bývalý ředitel pro byznys development společnosti Sodexo se vyjádřil, že: „Lidl restauracím odčerpává zákazníky, aby si u něj kupovali potraviny, silně je motivuje nakupovat u nich tím, že mohou za jeden den utratit stravenky až do výše 1600 Kč.“ (zvýrazněno Úřadem).

197. Omezující charakter podmínky 5 ks stravenek/nákup pro zákazníky dokládá i fakt, že tato podmínka byla v praxi obcházena (rozdělením nákupu), což popisuje mj. Dopis Asociace zaslaný společnosti TESCO, tato praktika je také popsána např. v internetové diskusi z roku 2005,[301] či diskusi z roku 2012.[302] Vydavatelé stravenek původně u elektronických stravenek uplatňovali shodně limit 500 Kč/nákup. Následně v době covidové pandemie tyto limity nejprve zvedli a později zrušili. Společnost Edenred ve své výroční zprávě za rok 2020 uvádí, že se kvůli vývoji regulačního prostředí (zavedení stravenkového paušálu) zaměřila na to, aby její stravenky byly „lepší než hotovost“, proto mezi hlavními akcemi bylo odstranění denních a transakčních limitů – zrušení limitů u elektronických stravenek (které jsou obdobou limitu 5 ks/nákup) tak sám účastník řízení vnímá jako vstřícný krok pro uživatele stravenek.[303] Zvednutí limitů v době covidové pandemie společnost Sodexo odůvodňovala tím, že chtějí lidem ulehčit situaci, aby zákazníci mohli svůj kredit využít na nákup potravin a omezili počet návštěv v obchodech a z důvodu, že při práci na home-office a z důvodu uzavření restaurací se jim hromadily stravenky[304] – z toho je zřejmé, že limity (které byly obdobou limitu 5 ks/nákup) nutily držitele stravenek k častějším nákupům a neumožňovaly elektronické stravenky naplno využívat a že navýšení/zrušení limitů je vstřícným krokem vůči držitelům stravenek. K tomu lze doplnit, že ve slovenské kauze „stravenkářů“ se obchodní řetězce zdráhaly k limitaci počtu stravenek na jeden nákup přistoupit, a že vydavatelé stravenek si byli vědomi možného negativního vnímání limitace uživateli a dalšími subjekty a dotčení vydavatelé stravenek v této kauze ve výsledku nebyli schopni limitaci 5 ks stravenek/nákup u obchodních řetězců prosadit a realizovat.[305] Předseda slovenské asociace vydavatelů stravenek ve svém vyjádření pro Denník SME z března 2013 v souvislosti s oznámením záměru asociace zavést opatření 5 ks stravenek/nákup na Slovensku uvedl, že: „Kdysi byla ve smlouvách zakotvena i omezení na maximální platbu stravovacími lístky a počet těchto lístků. Bylo to vyvěšené u pokladen. Obchodníci však hledali způsoby, jak to obejít.“ (překlad Úřadu, zvýrazněno Úřadem).[306] Přestože podmínky fungování stravenkového systému na Slovensku nejsou předmětem zkoumání v tomto správním řízení, má Úřad za to, že uvedený závěr o negativním spotřebitelském vnímání limitace vyplývající ze slovenského rozhodnutí ve věci vydavatelů stravenek lze vztáhnout i na trh v ČR.

198. Účastníci řízení popřeli, že by požadovali či doporučovali dodržování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup obchodními řetězci.[307] Z novinového článku z března 2018[308] však vyplývá, že společnost Sodexo ze svého rozhodnutí limituje použití stravenek na jeden nákup (přestože Úřadu sdělila, že množství stravenek přijímaných na jeden nákup prodejnám nijak neomezuje) – její bývalý ředitel pro byznys development totiž uvedl: „Báli jsme se, že když stravenky k obědvání sloužit nebudou, zákonodárci je zruší. Proto tam máme limit.“ (zvýrazněno Úřadem). [Titul Jméno Příjmení] „nejvýše postavený Čech ve společnosti Sodexo“, v rozhovoru pro Lidové noviny (září 2019) k otázce, proč je omezován počet stravenek na pět kusů při platbě nákupu, nepopřel tuto praxi a uvedl, že: „Stravenka není obyčejná komodita, platební služba či měna. Možná by se obchodníkům líbilo, kdyby to byla paralelní měna. Stravenka tak ale nikdy nebyla zamýšlena. Její funkce je primárně alternativa závodního stravování zaměstnanců. Pokud by nebyla omezená, tak by skutečně byla jakousi paralelní měnou, která ale neslouží primárně svému zamýšlenému účelu, a pak by bylo velice snadné tento benefit zrušit.“[309] Rovněž z rozhovoru s ředitelem Sodexo Benefity a Sodexo Služby u klienta ze dne 25. 10. 2020 plyne, že společnost Sodexo limit uplatňuje – na otázku, proč mají stravenky omezenou platnost a denní limit a zda je to legislativně dané, bylo sděleno: „Platná legislativa říká, že daňově zvýhodněný příspěvek na stravování je určený na jedno jídlo během pracovní doby. My se snažíme denním limitem udržet legislativní čistotu a motivovat zaměstnance k pravidelnému stravování.“[310]

199. Z dřívějších internetových stránek skupiny Exit Group,[311] jejíž zástupce byl v minulosti členem Asociace (Ing. Vladimír Filip), Úřad zjistil, že toto uskupení na své hlavní internetové stránce v letech 2004–2006 informovalo o omezení počtu 5 kusů stravenek na nákup.[312] Jde o informaci z 9. 4. 2004 a konkrétně se jedná o následující text: „Vážení zákazníci, Dovolte nám, abychom Vás informovali o pravidlech platných při akceptaci stravenek použitých k úhradě nákupů v prodejnách potravin: S účinností od dubna 2004 jsou přijímány ve většině supermarketů stravenky k úhradě v maximálním počtu 5 ks na jeden nákup. Tato úprava je komunikována u vstupu do prodejen a na pokladnách formou informační samolepky, případně informačních letáků.“ Hlavní důvody této úpravy jsou dle Exit Group vedeny snahou zabránit kritizovaným případům zneužívání stravenek. Tyto situace měly být obvykle charakterizovány nákupy nepotravinářského zboží, nebo úhradou surovin velkým počtem stravenek. Dále Exit Group uvádí: „Touto tématikou jsme se opakovaně zabývali v Asociaci provozovatelů stravenkových systémů ve spolupráci se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR, Spolhostem a ostatními restauračními profesními svazy ve snaze zabránit zneužívání stravenek a přitom neomezovat naše zákazníky.“ (zvýrazněno Úřadem). Následuje argumentace, proč se zmíněné opatření běžných zákazníků platících stravenkami Exit Group nijak nedotkne, a jsou vyjmenovány hlavní charakteristiky stravenek, kdy argumentace je velmi podobná (místy doslova totožná, i vizuální úpravou) s argumentací použitou v Důkazu č. 3.

200. Uplatňování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup v praxi u stravenek Exit Group dokládá rozhovor s výkonným ředitelem skupiny Exit Group Ing. Vladimírem Filipem pro zpravodajský server iDNES.cz v roce 2007, který sdělil, že: „Máme už několik let stanoveno, že za jeden nákup lze platit maximálně pěti stravenkami. Méně to není jen proto, že jsme nechtěli bránit možnosti, aby zaměstnanec šel nakoupit jídlo pro své kolegy.“[313] (zvýrazněno Úřadem). Společnost Brnoservis s.r.o. v likvidaci (předchůdkyně Exit group s.r.o.) sdělila, že v době, kterou Úřad ve své žádosti uvádí,[314] se vyskytly politické tlaky zvažující účelnost další existence zákonů umožňujících v České republice využívání stravenek a Asociace se tou dobou zabývala v maximální míře vysvětlováním účelnosti stravenkových systémů.

201. Účastníci řízení Sodexo a Up uvedli, že obchodní podmínka 5 ks stravenek/nákup byla smluvně zakotvena z popudu obchodních řetězců. Úřad je přesvědčen, že limitace 5 ks stravenek/nákup nevychází z popudu obchodních řetězců. Ze všech Důkazů č. 1–5 a z Dopisu Asociace vyplývá, že se jednalo o iniciativu vydavatelů stravenek. K Důkazu č. 4 odůvodňující zavádění limitu 5 ks stravenek/nákup samo Sodexo uvedlo, že měl sloužit jako argumentační podpora pro obchodní zástupce Sodexo při jednání s akceptačními místy. Kdyby se jednalo o iniciativu obchodních řetězců, nebylo by třeba speciální odůvodnění vypracovávat. Řetězce uvedly, že limitaci zavedly na popud buď Asociace, nebo vydavatelů stravenek. Úřad nemá důvod o pravdivosti těchto vyjádření pochybovat.[315] Sice platí, že čím více stravenek obchodní řetězce přijmou, tím více zaplatí na provizích na výstupu (jako platidlo jsou pro ně stravenky nevýhodné), ale přijímání stravenek patří mezi služby pro zákazníky.[316] Limitace počtu stravenek na jeden nákup nastavená vydavateli tak primárně není proti zájmu obchodního řetězce (čím méně stravenek obchodní řetězec přijme, tím méně zaplatí na provizích). Ovšem na druhé straně obchodní řetězce si jsou vědomy toho, že limitace je zákazníky vnímána negativně (ve slovenské kauze „stravenkářů“ se limitaci v obchodních řetězcích vydavatelům stravenek prosadit nepodařilo). Řetězec TESCO dokonce pravidlo obcházel, aby vyšel vstříc zákazníkům (viz Dopis Asociace) – aby obcházel pravidlo, které sám zavedl, nedává smysl. Kromě toho, obchodní řetězce nemají zájem na dodržování účelové vázanosti stravenek, kterou vydavatelé stravenek apelovali na obchodní řetězce – vydavatelé stravenek tvrdí, že placením větším počtem stravenek dochází k porušování jejich účelové vázanosti a tím k porušování podmínek jejich daňového zvýhodnění využívaného zaměstnavateli. Obchodním řetězcům však z přijímání stravenek bez limitace jejich počtu či hodnoty neplynou žádná rizika postihu (ani v případě, že jsou samy obchodní řetězce v pozici zaměstnavatele poskytujícího svým zaměstnancům stravenky – zaměstnavatel není nijak postihován, pokud jsou stravenky zaměstnancem použity ve větším počtu).[317]^,[318] Ostatně právě nenáročnost a jednoduchost ve vztahu k evidenci, k účetnictví a dokonalá daňová průkaznost jsou vydavateli stravenek zmiňovány jako hlavní výhody pro zaměstnavatele.[319] Z nedodržování účelové vázanosti stravenek plyne riziko vydavatelům stravenek a stravenkovému systému jako takovému, kdy může hrozit zrušení daňového zvýhodnění zákonodárci. Takový důsledek by negativně postihl primárně vydavatele stravenek, neboť by měl devastující dopad na stravenkový byznys v ČR. Na dodržování účelové vázanosti stravenek tak mají eminentní zájem právě vydavatelé stravenek.

202. V minulosti se politické tlaky na zrušení daňového zvýhodnění stravenek objevily opakovaně.[320] Vydavatelé stravenek se obávali mediální kritiky stravenkového systému.[321] Zrušení daňového zvýhodnění by negativně ovlivnilo podnikání v oblasti vydávání stravenek.[322] Nedávné zavedení tzv. stravenkového paušálu bude mít zřejmě na stravenkový systém také negativní vliv.[323]

203. Pro úplnost Úřad uvádí, že ze žádných podkladů a informací získaných Úřadem nevyplývá, že by účastníci řízení plánovali zavést limitaci počtu stravenek přijímaných v restauracích.

IV.11 Rekapitulace zjištěných skutečností

204. V České republice v celém sledovaném období existuje systém stravenek, kdy zaměstnavatelé poskytují zaměstnancům stravenky jako benefit, přičemž tento systém je založen na daňové uznatelnosti příspěvku na stravování. V obchodních řetězcích ve sledovaném období (tj. v období let 2003–2018) docházelo k uplatňování podmínky 5 ks stravenek/nákup. Žádný právní předpis však nestanoví, ani v průběhu let 2003–2018 nestanovoval, že při platbách stravenkami má být množství nebo hodnota takto použitých stravenek limitována, a tím méně, že by tato limitace měla být ve výši do 5 ks stravenek na jeden nákup.[324] Jediný zákon, který ve vztahu ke stravenkám obsahuje nějakou úpravu, a který je současně pro oblast podnikání ve vydávání stravenek zásadní, je zákon o daních z příjmů, který zakotvuje daňovou uznatelnost příspěvku na stravování, a stanovuje, jaká část tohoto příspěvku je daňově uznatelná.[325]

205. V obchodních řetězcích ve sledovaném období docházelo k uplatňování limitu 5 ks stravenek/nákup, čímž byli spotřebitelé při placení papírovými stravenkami omezeni. K uplatňování tohoto limitu docházelo na základě úspěšného prosazování dohody vydavatelů stravenek o zavedení limitu 5 ks stravenek/nákup, jejíž existenci má Úřad prokázanou prostřednictvím souboru následujících skutečností.

206. Účastníci řízení se přinejmenším od roku 2003 sdružovali v Asociaci (případně prostřednictvím svých právních předchůdců).[326] Asociací a jejími členy byla v důsledku dohody účastníků řízení realizována tzv. akce „5 ks“ spočívající ve snaze zavést obchodní podmínku, kdy v některých maloobchodních prodejnách nebude přijímáno více než 5 ks stravenek/nákup.[327] Mezi důkazy o realizaci akce „5 ks“ patří prezentace pro AHOLD z roku 2003 označená Úřadem jako Důkaz č. 1, v níž tehdejší členové Asociace, tj. i soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up, navrhují doslova „zavedení limitu počtu přijímaných kusů stravenek na 5 ks pro jednu transakci“, dále navrhují toto pravidlo sdělituživatelům stravenek prostřednictvím samolepky, kterou připraví Asociace, navrhujíúpravu programu pokladen, aby nebylo možné přijímat více než 5 ks stravenek. Uvedené návrhy měly být zavedeny s účinností od 1. 12. 2003 na základě podpisu dodatků ke stávajícím smlouvám s vydavateli stravenek. Z toho plyne, že před zpracováním prezentace pro AHOLD z roku 2003 muselo být členy Asociace „podepsanými“ pod touto prezentací odsouhlaseno, že cílem bude prosadit, aby bylo přijímáno maximálně 5 kusů stravenek na jeden nákup a odsouhlaseny byly i způsoby dosažení tohoto cíle. Mezi soutěžiteli Up, Edenred a Sodexo tedy muselo již v roce 2003 dojít k dohodě o tom, že společně učiní kroky směřující k tomu, aby došlo k omezení počtu kusů stravenek přijímaných na jeden nákup, a to do výše 5 kusů.

207. Od 1. 4. 2004 vstoupilo v platnost opatření Asociace o omezení počtu stravenek přijímaných k úhradě nákupu na maximálně 5 kusů, což bylo oznámeno maloobchodním prodejnám, a současně jim bylo sděleno, (i) že na každé maloobchodní prodejně je třeba vylepit informační nálepky, které budou dodány, (ii) jaké argumenty mají být použity pro případ dotazů zákazníků a (iii) že je možné zákazníky s dotazy odkázat na e-mailovou adresu Asociace na nálepkách. Je tak doloženo, že pod záštitou Asociace v maloobchodních prodejnách[328] od 1. 4. 2004 vstoupila v platnost obchodní podmínka 5 ks stravenek/nákup.[329]

208. V blíže nezjištěné době před 1. 4. 2004 se „naprostá většina všech vydavatelů stravenek v ČR“[330] rozhodla dohodnout se svými obchodními partnery opatření, že od dubna 2004 budou ve většině supermarketů[331] přijímány stravenky k úhradě v maximálním počtu 5 ks stravenek/nákup.[332]^, [333] Soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up se tedy před dubnem roku 2004 museli dohodnout na tom, že u svých partnerů (maloobchodních řetězců) prosadí obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup, včetně způsobu realizace tohoto plánu.

209. Tento plán byl skutečně realizován. Počáteční záměr prosadit obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup u společnosti AHOLD (ALBERT) byl pouze dílčí součástí širšího plánu prosazení této obchodní podmínky také v dalších maloobchodních řetězcích. Nejpozději v dubnu 2004 se přinejmenším společnosti Sodexo podařilo předmětnou obchodní podmínku prosadit v supermarketech Albert, Delvita, Julius Meinl, Jednota a v obchodních domech Tesco, přičemž s dalšími partnery jednání probíhala.[334] Soutěžitelé Sodexo, Edenred i Up průběžně informovali uživatele stravenek o uplatňování obchodní podmínky 5 ks stravenek na nákup v maloobchodních prodejnách (samoobsluhách, supermarketech), v případě Sodexo a Edenred přímo s odkazem na Asociaci.[335] Při prosazování a zavádění obchodní podmínky se zmínění soutěžitelé často zaštiťovali Asociací, přestože mnohé kroky k prosazení a udržení obchodní podmínky činili sami. Důkazy prokazují, že zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup přinejmenším v obchodních řetězcích BILLA, AHOLD a TESCO bylo iniciativou vydavatelů stravenek nikoliv autonomním rozhodnutím těchto řetězců.

210. Výše uvedené závěry potvrzuje jednání obchodních řetězců. Společnost ALBERT totiž od roku 2004 omezuje počet přijatých papírových stravenek na 5 ks stravenek/nákup na základě požadavku vydavatelů stravenek.[336] Stejně tak BILLA uplatňuje obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup, a to na základě doporučení Asociace[337] (navíc, uvedená obchodní podmínka byla s účastníkem řízení Up zakotvena i smluvně, a to smlouvou z listopadu 2004). SpolečnostJednota, spotřební družstvo v Mikulově u stravenek účastníků řízení taktéž uplatňuje obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup.[338] Rovněž v dalších prodejnách COOP byla a je praxe přijímání max. 5 ks/nákup rozšířená. Společnost PENNY MARKET přijímá stravenky společnosti Edenred a omezuje počet přijímaných stravenek na pět kusů za jeden nákup. Dále významný řetězec TESCO aplikuje u stravenek vydávaných účastníky řízení obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup. Společnost TESCO sdělila, že toto omezení vychází z doporučení Asociace a rovněž sdělila, žeomezení 5 ks stravenek/nákup nemá možnost ovlivnit. Společnost nesdělila, odkdy přesně obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup uplatňuje. Činí takto nejpozději od 1. 4. 2004.[339] O přijímání stravenek všech tří účastníků v max. počtu 5 ks/nákup řízení informovala prostřednictvím svých internetových stránek minimálně v období 2005–2017 s odkazem na požadavek vydavatelů stravenek, resp. Asociace. Se společností Sodexo má společnost TESCO dodržování předmětné obchodní podmínky zakotveno smluvně (od listopadu 2006). Ohledně uplatňování této obchodní podmínky lze také odkázat na Dopis Asociace z července 2009, kde je TESCO upozorňováno, že obchází zásadu 5 ks stravenek/nákup a má jít o pravidlo, které si Asociace a společnost TESCO dohodly již „před delší dobou“.

211. Z Dopisu Asociace dále vyplývá, že

Asociace obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup považovala za základní pravidlo akceptace stravenek,
Asociace kontrolovala dodržování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup společností TESCO – vytkla společnosti TESCO, že obchodní podmínka 5 ks stravenek/nákup byla obcházena,
Asociace vyzvala společnost TESCO k přijetí opatření, která obcházení uvedené podmínky zabrání a současně vyjádřila připravenost podílet se s touto společností na řešení problému.

212. Dopis Asociace, jehož sepsání Asociace sama potvrdila, tedy dokládá existenci dohody členů Asociace (tedy soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up) o zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup vůči společnosti TESCO v době předcházející červenci 2009 a dokládá rovněž trvání této dohody k červenci 2009. Dopis dále dokládá, že soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up kontrolovali uplatňování podmínky 5 ks stravenek/nákup v praxi. Z kontextu dalších důkazů Úřad dovozuje, že tato dohoda byla namířena nejen vůči společnosti TESCO, ale i vůči dalším obchodním řetězcům.

213. Pro určení trvání výše popsané dohody vydavatelů stravenek Úřad zjišťoval, zda v průběhu sledovaného období vydavatelé stravenek či Asociace ustoupili od požadavku na dodržování 5 ks stravenek/nákup. Proto se Úřad dotázal obchodních řetězců ALBERT, BILLA a TESCO, zda obdržely od účastníků řízení/Asociace informaci, že obchodní podmínka 5 ks stravenek/nákup z jejich strany není vyžadována. Oslovené společnosti však takovou informaci neobdržely.[340] Kontrola dodržování uplatňování obchodní podmínky 5 ks/nákup v praxi obchodních řetězců byla snadná (jde o transparentní podmínku) a v dohodě na zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup tak nebylo třeba se opakovaně utvrzovat nebo dohodu obnovovat, když bylo zjevné, že podmínka je v praxi uplatňována. Úřad konstatuje, že dohoda k okamžiku zahájení správního řízení trvala.

214. Dodržování uvedené obchodní podmínky bylo pro vydavatele stravenek žádoucí zejména z toho pohledu, že snižuje riziko mediální kritiky stravenkového systému a tím i riziko zrušení daňového zvýhodnění stravenek – daňové zvýhodnění je základním předpokladem existence podnikání v oboru. Provize na výstupu, kterou platí provozovatelé obchodních řetězců (zejména ti větší), je v průměru nižší než provize, kterou platí provozovatelé restaurací a zisk soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up z uplatňování provize na výstupu, kterou platí provozovatelé obchodních řetězců (zejména ti větší), byl ve sledovaném období v průměru nižší než zisk z provize, kterou platí provozovatelé restaurací. Pro vydavatele stravenek je finančně nejvýhodnější, pokud je v prodejnách velkých obchodních řetězců uplatněno co nejméně stravenek. Proto pro vydavatele stravenek může být dodržování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup ekonomicky výhodné. Uplatňování limitu 5 ks stravenek/nákup může být pro vydavatele výhodné i z toho hlediska, že toto omezení může přispívat k tomu, že část vydaných stravenek není vůbec uplatněna, resp. předložena ke zpětnému odkupu. V takovém případě je pro vydavatele ziskem celá hodnota stravenky, za kterou ji zaměstnavateli prodal. Vzhledem k tomu, že Úřad prokázal dodržování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup v některých obchodních řetězcích (viz výše), měla dohoda o zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup pro účastníky řízení pozitivní ekonomický efekt spočívající minimálně ve snížení rizika zrušení daňového zvýhodnění a tím ochránění trhu stravenkového podnikání.

215. Po zhodnocení uvedených skutečností v jejich vzájemných souvislostech lze shrnout, že v blíže nezjištěné době před 1. 12. 2003 soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up jakožto členové sdružení APSS sdružujícího nejvýznamnější hráče v oblasti vydávání stravenek uzavřeli dohodu o zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup u obchodních řetězců, tuto obchodní podmínku se pokusili prosadit nejprve ve vztahu ke společnosti ALBERT, následně nejpozději od 1. 4. 2004 také u dalších provozovatelů obchodních řetězců, dohoda tak byla plněna; snaha o zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup byla úspěšná a významné obchodní řetězce v ČR obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup v důsledku plnění předmětné dohody ze strany soutěžitelů Sodexo, Edenred a Upve sledovaném období dodržovaly. Dodržování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup jimi bylo kontrolováno. Dohoda k okamžiku zahájení řízení trvala, resp. nebyla ukončena, soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up do této doby nesdělili obchodním řetězcům informaci, že obchodní podmínka 5 ks stravenek/nákup z jejich strany není vyžadována. Zavedení obchodní podmínky bylo motivováno snahou o ochranu stravenkového podnikání. Vzhledem ke zjištění, že zisk z uplatňování provize na výstupu, kterou platí provozovatelé obchodních řetězců (zejména ti větší), byl ve sledovaném období v průměru nižší než zisk z provize, kterou platí provozovatelé restaurací,je pro vydavatele stravenek finančně výhodné, pokud je v prodejnách velkých obchodních řetězců uplatněno co nejméně stravenek, a proto mohlo býtpro vydavatele stravenek zavedení a dodržování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákupekonomicky výhodné. Obchodní podmínky spojené s přijímáním stravenek v akceptačních místech bezprostředně ovlivňují kvalitu tohoto produktu, a to zejména z pohledu spotřebitele, který je na jejich základě omezen při jejich využití, resp. placení. Jedná se proto o jeden z parametrů, které ovlivňují vnímání hodnoty stravenek jako zboží. Dohoda soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up a její úspěšné plnění ve sledovaném období omezilo spotřebitele při použití stravenek k placení v obchodních řetězcích. Předmětná dohoda od počátku směřovala k tomu, aby soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up postupovali vůči obchodním řetězcům při nastavování podmínek uplatnění papírových stravenek koordinovaně, resp. si nekonkurovali v nastavení obchodní podmínky pro přijímání stravenek v obchodních řetězcích, tedy vůči nim shodně prosazovali dodržování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup.

V Vymezení relevantního trhu

216. K tomu, aby Úřad mohl možné protisoutěžní jednání posoudit, je nezbytné vymezit relevantní trh, na kterém soutěžitelé působí a na kterém se projevovaly/projevují účinky jejich jednání. Trhem se obecně rozumí prostorový a časový souběh nabídky a poptávky po takových výrobcích či službách, které jsou z hlediska uspokojování určitých potřeb uživatelů těchto výrobků a služeb shodné nebo vzájemně zastupitelné. Relevantním trhem je podle § 2 odst. 2 zákona trh zboží,[341] které je z hlediska charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Relevantní trh se vymezuje z hlediska věcného (výrobkového), geografického a časového.[342] Z hlediska času se relevantní trh zkoumá pouze v případě, když v konkrétním okamžiku nebo období jsou soutěžní podmínky výrazně odlišné než v jiných obdobích.

217. Při vymezení relevantního trhu vycházel Úřad z předmětu správního řízení a hodnotil, jakého trhu (příp. trhů) zboží (věcně i geograficky) se posuzované jednání účastníků řízení přímo či nepřímo týkalo.[343]

218. Stravenkový systém představuje specifický vícestranný systém, neboť stravenky během koloběhu popsaného výše v samostatné části IV.2 tohoto rozhodnutí slouží k naplňování různých účelů, podle toho, který subjekt je má aktuálně v držení. Z pohledu vydavatele stravenek je účelem tohoto zboží (v tomto případě ale netypického zboží – jde o ceninu) generovat tržby, resp. zisk, a to zejména v podobě jednak poplatku zaměstnavatele (procentem z hodnoty ceniny) a jednak poplatku akceptačního místa (opět procentem z hodnoty ceniny).[344] Jakmile se stravenka dostane do držení zaměstnavatele, pak účelem tohoto zboží není v prvním plánu generovat tržby, ale poskytnout zaměstnancům benefit. V této fázi hraje zásadní roli daňová uznatelnost příspěvku na stravování.[345] Poté se stravenka dostane do rukou zaměstnance, jemuž slouží výhradně k zaplacení (jídla či potravin) v akceptačním místě (z jeho pohledu jde de facto o platební prostředek na úhradu jídla či potravin). Akceptační místo stravenky akceptuje v rámci nabídnutí širší škály platebních prostředků k úhradě jídla/potravin – jde o rozšíření jeho služeb zákazníkům. Za toto rozšíření služeb zákazníkům akceptační místo zaplatí tím, že uhradí zpětnou provizi vydavateli stravenky při jejím vrácení vydavateli.[346] Platí, že množství a diverzita akceptačních míst, která stravenky akceptují, mají vliv na atraktivnost stravenek pro zaměstnavatele a zaměstnance. Stejně tak opačně platí, že počet zaměstnanců, kteří k úhradě stravování používají stravenky, má vliv na atraktivnost možnosti přijímat stravenky akceptačním místem. Vydavatelé stravenek tak soutěží především o získání co největšího počtu klientů z řad zaměstnavatelů a současně se snaží získat maximální počet akceptačních míst a u těch prosadit pro sebe co nejvýhodnější podmínky zpětného odkupu stravenek, včetně co nejvyšší provize za zpětný odkup stravenek. Stravenkový systém tak představuje vícestrannou platformu s uzavřeným koloběhem, kde je několik skupin účastníků: vydavatelé stravenek, zaměstnavatelé, kteří jsou zákazníky vydavatelů stravenek a stravenky od nich nakupují (za cenu upravenou o provizi), jejich zaměstnanci, kteří stravenky využívají při nákupu jídla či potravin, a akceptační místa, u kterých lze stravenkami platit a od nichž vydavatelé stravenky (za cenu sníženou o zpětnou provizi) odkupují.[347]

V.1 Věcné vymezení relevantního trhu

219. Hlavním účelem vymezování relevantního trhu v soutěžním právu je najít tzv. tržní hranice, tedy stanovit, které produkty či služby ještě spadají do jednoho relevantního trhu (jsou tedy vzájemnými substituty) a které již nikoliv. V oznámení o zahájení řízení Úřad účastníkům řízení sdělil, že možné porušení protisoutěžních předpisů Úřad spatřuje v koordinaci obchodních podmínek vůči obchodním řetězcům při přijímání stravenek na jeden nákup a že k narušení hospodářské soutěže mohlo dojít v oblasti vydávání, prodeje a odkupu stravenek a služeb s tím souvisejících. Princip fungování stravenkového systému byl popsán v samostatné subkapitole výše, stejně tak související právní úprava. Z hlediska vymezování věcného relevantního trhu a hledání možných substitutů tohoto systému, resp. stravenek, jakožto zboží sui generis,[348] je třeba říci, že s ohledem na výše popsané benefity v podobě daňového zvýhodnění a obecně zcela specifickou funkci stravenek i omezení okruhu zboží, jež za ně lze pořídit, neexistuje zastupitelné zboží z pohledu zákazníka. Je totiž zjevné, že stravenky nelze považovat za substitut obecných platebních prostředků při placení za zboží. Za jejich substitut nelze považovat ani jiné platební poukázky nabízené jako zaměstnanecké benefity určené např. na nákup služeb kulturních či sportovních, neboť za ně nelze pořídit srovnatelné zboží (jídlo, potraviny).

220. Stravenky jsou historicky prvním zaměstnaneckým benefitem. V roce 2017 bylo v ČR do systému papírových stravenek zapojeno cca 60 tisíc zaměstnavatelů a obdrželo je cca 1,5 milionu zaměstnanců, což odpovídá cca 30 % zaměstnanců v ČR.[349]

221. Zaměstnavatelé nakupující stravenky při výběru dodavatele stravenek berou v potaz několik kritérií. Především to, jaké náklady jsou se stravenkami spojené – jde zejména o (i) výše provizí na vstupu (ty souvisí s počtem zaměstnanců, resp. s objemem nakupovaných stravenek)[350] a (ii) náklady na distribuci stravenek k zaměstnavateli. Dalším klíčovým kritériem pro zaměstnavatele je počet a rozmístění akceptačních míst v okolí pracoviště, přičemž ve větších městech je obvykle lepší pokrytí akceptačními místy. Množství a struktura akceptačních míst má vliv na atraktivnost stravenek pro zaměstnavatele i zaměstnance. Vydavatelé stravenek se proto snaží nabízet co nejširší síť akceptačních míst, protože jde o významný soutěžní parametr. Počet akceptačních míst rovněž uvádějí na svých internetových stránkách mezi hlavními ukazateli.[351] Skutečnost, že druhým hlavním kritériem zaměstnavatelů při výběru dodavatele stravenek je počet a rozmístění akceptačních míst dokládá, že zaměstnavatelé při výběru dodavatele stravenek významně zohledňují preference zaměstnanců, viz dále.[352]

222. Zaměstnavatel při svém rozhodování zohledňuje i preference svých zaměstnanců.[353] Zaměstnanci jsou při placení stravenkami přímo dotčeni a ovlivněni podmínkami přijímání stravenek akceptačními místy. Skrze zaměstnance jsou podmínkami přijímání stravenek ovlivněni i zaměstnavatelé (zákazníci vydavatelů stravenek) při rozhodování o výběru dodavatele stravenek a tyto podmínky tak spadají do sféry nástrojů konkurenčního boje. Přestože podmínky přijímání stravenek akceptačními místy obvykle nebývají přímo mezi základními kritérii, podle nichž se zaměstnavatel rozhoduje o výběru dodavatele stravenek, nelze říci, že by je zaměstnavatel do svých úvah nebral v potaz. Není třeba nikterak zdůrazňovat, že aby byl zaměstnanecký benefit vnímán jako benefit, měli by s ním být zaměstnanci spokojeni. Přestože o poskytovaných benefitech rozhoduje zaměstnavatel, který vždy primárně sleduje vlastní cíle, a to především cíl ziskovosti, bude zaměstnancům nabízet takový benefit, který zaměstnanci uvítají, budou jej vnímat pozitivně, což se zaměstnavateli vrátí např. v podobě zvýšené motivace zaměstnanců apod. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že základním finančním cílem podniku je trvalá tvorba hodnoty podniku pro vlastníka při reflektování zájmů všech relevantních stakeholderů, mezi něž patří v první řadě zaměstnanci.[354]

223. Co se týče benefitu v podobě stravenek, bude se zaměstnavatel snažit nabízet zaměstnancům takové stravenky, se kterými budou zaměstnanci spokojeni, proto zaměstnavatel bere v potaz i to, zda uplatnění stravenek nebude provázeno komplikacemi.

224. Zaměstnavatelé proto mají zájem na tom, aby se stravenkami dalo platit na co nejvíce akceptačních místech,[355] a to v oblasti (geografickém okruhu), která je pro zaměstnance dostupná,[356] požadují seznam takových akceptačních míst a nezřídka požadují i jeho průběžnou aktualizaci. Navíc požadují rovněž to, aby se stravenkami dalo platit i v prodejnách potravin potažmo v obchodních centrech.[357] Z podkladů přímo od účastníků řízení vyplývá, že zaměstnavatelé se (při rozhodování o volbě druhu stravenek) rozhodují i s ohledem na preference zaměstnanců, kdy kritériem jsou kromě dostupnosti akceptační sítě, nákupní preference zaměstnanců či jaký způsob stravování zaměstnanci nejčastěji volí.[358] Ekonomická analýza předložená účastníky řízení Sodexo a Edenred zase uvádí, že některá omezení pro platby stravenkami[359] by byla […obchodní tajemství…][360] Že zaměstnavatel reflektuje přání zaměstnanců, dokládá i to, že vydavatelé stravenek nabízejí zaměstnavatelům začlenit oblíbenou prodejnu na přání jejich zaměstnanců do jejich sítě akceptačních míst.[361] Lze rovněž uvést příklad konkrétního zaměstnavatele, který Úřadu sdělil, že na základě zájmu svých zaměstnanců začal brát také stravenky Naše stravenka od společnosti Lidl stravenky v.o.s., která zavedla limit pro platbu stravenkami za nákup potravin ve výši 10 ks.[362] Vydavatel stravenky Naše stravenka Lidl stravenky v.o.s. se svojí propagací cílí nejen na zaměstnavatele, ale i na zaměstnance a vyzývá je, aby přesvědčili svého zaměstnavatele, pokud chtějí užívat stravenky značky Naše stravenka. Mezi hlavními výhodami tento vydavatel prezentuje právě možnost platit v Lidlu a v Kauflandu až 10 stravenkami najednou a neomezený limit při platbě elektronickou stravenkou.[363] Soutěžitel Sodexo se sám na svých internetových stránkách obrací na zaměstnavatele a prezentuje jim výhody stravenek pro zaměstnance.[364] Účastníci řízení se svojí propagací stravenek cílili nejen na zaměstnavatele a akceptační místa, ale také na zaměstnance, kdy jim v příslušných záložkách na jejich internetových stránkách prezentovali výhody stravenek, resp. spolupráce.[365] Držitelé stravenek se často dotazují ať už účastníků řízení či akceptačních míst, kolik stravenek lze použít na jeden nákup (tento dotaz se objevoval v části často kladených otázek).[366] Sami vydavatelé stravenek informovali uživatele stravenek na svých internetových stránkách o tom, že na jeden nákup lze použít max. 5 ks stravenek/nákup, k čemuž poskytovali i odůvodnění, proč je tento limit zaveden a jak se uživatelů stravenek nijak nedotkne. Soutěžitel Edenred o limitaci do 5 ks stravenek/nákup informoval v sekci pro zaměstnavatele.[367] Soutěžitel Up předložil výsledky dotazníkového šetření u 15 zaměstnavatelů, kdy dva oslovení zaměstnavatelé považovali počet kusů uplatnitelných při nákupu za relevantní parametr.[368] Pro zákazníky je tento parametr relevantní, a tedy i pro soutěž, resp. možnost nabízet jeho prostřednictvím kvalitnější zboží než konkurence.[369]

225. Stravenky prodané zaměstnavateli putují dle koloběhu stravenek popsaného v části IV.2.2 věnované fungování stravenkového systému k zaměstnancům, kteří je následně uplatní v akceptačních místech; akceptační místa pak uplatněné stravenky vracejí vydavatelům stravenek, kteří je dříve vydali a kteří je nyní odkoupí (resp. proplatí nominální hodnotu stravenek sníženou o provizi na výstupu a příslušné DPH příp. další poplatky), a tím je koloběh stravenky uzavřen. Je třeba poznamenat, že pro vydavatele stravenek je velmi výhodné, pokud dochází k případům, že vydané stravenky k proplacení vůbec předloženy nejsou (např. z důvodu vypršení jejich platnosti) – v takovém případě vydavateli zůstává celá nominální hodnota stravenky, kterou by jinak musel (po odečtení příslušné provize a poplatků) proplatit akceptačnímu místu. Ztrátu z neuplatněné stravenky nese zaměstnanec – spotřebitel.

226. Vydavatelé stravenek usilují o co nejvyšší počet zasmluvněných akceptačních míst. Mezi soutěžní parametry při získávání akceptačních míst patří cena, tj. provize za zpětný odkup stravenek a dále počet zasmluvněných zaměstnavatelů, resp. zaměstnanců užívajících stravenky. Roli rovněž hrají další podmínky nabízené/uplatňované vydavateli stravenek, včetně podmínek vztahujících se k přijímání stravenek. Podmínky vztahující se k přijímání stravenek nastavené vydavateli stravenek mají jednak bezprostřední vliv na akceptační místo samotné (vydavatelem stravenek nastavené podmínky musí akceptační místo implementovat do praxe, s čímž souvisí např. potřeba proškolit personál, upravit pokladní systémy apod.) a dále zprostředkovaný vliv skrze zákazníky, kdy ovlivněním jejich komfortu při placení stravenkami jsou zpětně ovlivněna akceptační místa. Akceptační místo se dle konkrétních podmínek daného vydavatele rozhodne, zda na podmínky přistoupí a smlouvu uzavře, přičemž ne vždy uzavře smlouvu se všemi vydavateli na trhu.[370]

227. Z výše uvedeného vyplývá, že ke střetu nabídky a poptávky dochází jednak mezi vydavateli stravenek a zaměstnavateli (zastupujícími nejen zájmy své, ale i zájmy zaměstnanců – uživatelů stravenek) a dále pak mezi vydavateli stravenek a akceptačními místy. K tomuto střetu dochází tedy na dvou stranách jednoho trhu – jedna strana trhu (která je z hlediska vydavatele stravenek klíčová) je strana, kde vydavatelé stravenek mezi sebou soutěží o zaměstnavatele, jimž vydané stravenky prodávají. Druhá strana trhu je ta, kde se vydavatelé svou nabídkou snaží získat akceptační místa, od nichž stravenky následně odkupují. Obě strany trhu jsou propojeny jednak prostřednictvím vydavatele stravenek, který se na obou stranách trhu nachází na straně nabídky, ale propojení obou stran trhu lze spatřovat rovněž na straně poptávky (kde na straně poptávky vystupují na jedné straně trhu zaměstnavatelé a na druhé straně trhu akceptační místa) – tímto propojujícím prvkem jsou zaměstnanci jako koncoví uživatelé stravenky, jejichž zájmy reflektují jak zaměstnavatelé, tak akceptační místa, neboť zaměstnanci jsou zároveň jejich zákazníci.

228. Střet nabídky a poptávky na jednotlivých stranách trhu má určitá specifika. Platí, že jedna strana trhu by neexistovala bez druhé, dochází k jejich vzájemnému ovlivňování a přímým i nepřímým síťovým efektům.[371] Na obou stranách trhu je míra soutěže odlišná. To vyplývá z faktu, že (i) pro vydavatele stravenek je esenciální stravenky tzv. „dostat na trh“, s tím, že jakmile je daný zaměstnavatel „obsazen“ jedním emitentem, je obvykle „ztracen“ pro ostatní emitenty, takže konkurenční boj probíhá především o zaměstnavatele,[372] a (ii) akceptační místa jsou standardně nakloněna přijímání stravenek od více vydavatelů,[373] na rozdíl od zaměstnavatelů, kteří většinou přijímají stravenky od jednoho vydavatele. Po zhodnocení interakcí na obou stranách trhu Úřad uzavírá, že nejen počet získaných akceptačních míst, ale i podmínky přijímání stravenek v nich, jako např. stanovení maximálního počtu stravenek přijímaných akceptačním místem při jednom nákupu, mají na druhé straně trhu vliv na poptávku zaměstnavatelů (byť zprostředkovaný), jak je popsáno v odstavcích věnovaných způsobu výběru dodavatele stravenek z pohledu zaměstnavatelů.

229. Vydavatelé stravenek nabízejí stravenky papírové a elektronické (elektronické stravenkové karty) – druhé jmenované jsou novější, na trhu se objevily cca od roku 2013. Například společnost Edenred je začala vydávat od roku 2015 jako první z účastníků řízení, společnost Up je vydává od r. 2018. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda jsou elektronické a papírové stravenky zastupitelné z hlediska vymezení věcného relevantního trhu. Přitom se Úřad zaměřil na charakteristiku, cenu a zamýšlené použití, jak mu zákonná definice ukládá.

230. Oba druhy stravenek – jak papírové, tak elektronické – slouží v zásadě stejnému účelu, jsou alternativou ke stravování ve firemních jídelnách. Mezi oběma druhy stravenek však lze nalézt určité rozdílné charakteristiky. Papírová stravenka je listinný poukaz s příslušnou nominální hodnotou a je určená pro jednorázové uplatnění zaměstnancem. Elektronická stravenka je karetní produkt, který funguje obdobně jako platební karta, lze ji opakovaně dobíjet, lze s ní zaplatit příslušnou konkrétní částku účtovanou za jídlo či potraviny, která je však obvykle v rámci jednoho dne limitována (denní platební limit).

231. Co se týče ceny pro zaměstnavatele, jsou papírové stravenky oproti elektronickým stravenkám spojeny s vyšší provizí na vstupu. Provize na vstupu účtovaná účastníky řízení za papírové stravenky byla dle údajů od účastníků řízení v průměru více než 3krát vyšší než provize za stravenky elektronické.[374] U elektronických stravenek je dále třeba uhradit poplatky za výrobu a personalizaci stravenkové karty, ale odpadají náklady spojené s pravidelným doručováním k zaměstnavateli, které jsou účtovány u papírových stravenek.

232. Co se týče dalšího významného kritéria počtu a rozmístění akceptačních míst, platí, že papírové stravenky mají obecně významně lepší pokrytí akceptačními místy. U dvou z účastníků je tento rozdíl více než dvojnásobný. U třetího účastníka řízení nepřijímá elektronické stravenky více než 30 % akceptačních míst pro papírové stravenky. Elektronické stravenky jsou přijímány častěji ve větších městech. Účastníci řízení do budoucna očekávají, že se bude počet akceptačních míst přijímajících elektronické stravenky zvyšovat.

233. Z pohledu zaměstnanců nemusí být papírové a elektronické stravenky zastupitelné – hraje roli místo bydliště (pokud je bydliště v malé obci, je menší pravděpodobnost, že zde bude zaměstnanec elektronickou stravenku uplatnit), „technologická vyspělost“ zaměstnanců,[375] nákupní preference, množství akceptačních míst v okolí aj. Jako pozitivum papírových stravenek je uživateli vnímána jejich přenositelnost.[376]

234. Lze shrnout, že oba druhy stravenek mají své výhody i nevýhody, elektronické stravenky jsou technologicky pokročilejší alternativou papírových stravenek. Papírové stravenky byly ve sledovaném období významně rozšířenější než stravenky elektronické a byly přijímány na výrazně větším počtu míst,[377] i když vydavatelé stravenek do budoucna předpokládali postupné zvyšování prodejů elektronických stravenek. Z hlediska zaměstnavatelů lze uvést, že zaměstnavatelé zvažují vícero kritérií při rozhodování o druhu stravenek, které budou odebírat. Mezi nimi zejména náklady spojené s pořizováním obou druhů stravenek a počet akceptačních míst.[378] Vzhledem k popsaným výhodám a nevýhodám jednotlivých druhů stravenek, dále vzhledem k odlišnostem v nákladech na jejich pořízení a významně rozdílnému počtu akceptačních míst přijímajících jednotlivé druhy stravenek Úřad dospěl k závěru, že pro velkou část zákazníků z řad zaměstnavatelů nebyly ve sledovaném období papírové a elektronické stravenky zastupitelné. Úřad nevylučuje, že v následujícím období se vzájemná zastupitelnost obou typů stravenek zvyšovala.

235. V souvislosti se stravenkami soutěžitelé nabízeli a poskytovali svým klientům (zaměstnavatelům a akceptačním místům) některé související služby např. služby balení a třídění stravenek, jejich personalizace, tisk loga/reklamního textu klienta na stravenky, zasílání na konkrétní adresy určené zaměstnavatelem, vložení reklamních letáků do obálek se stravenkami, poskytování reklamního prostoru na webových stránkách vydavatele, svoz uplatněných stravenek apod.

236. Účastníci řízení zaváděli elektronické stravenky postupně v různou dobu, kdy až od roku 2018 se připojil poslední z nich (Up) – je zjevné, že do doby zavedení elektronických stravenek na trh nelze hovořit o tom, že by papírové stravenky byly spolu s elektronickými stravenkami součástí jednoho trhu. Do doby, než účastník řízení sám začal vydávat elektronické stravenky, nemohl působit na trhu elektronických stravenek (a nemohl by na něm být logicky vymezen ani jeho tržní podíl). Vzhledem k tomu, že v roce 2017 byly elektronické stravenky v ČR na počátku „náběhové křivky“, dá se říct, že po většinu zkoumaného období do zahájení řízení byly na trhu pouze papírové stravenky, případně (v pozdějších letech zkoumaného období) papírové stravenky dominovaly. Všichni tři účastníci řízení souběžně nabízeli elektronické stravenky až od roku 2018.

237. Úřad tedy uzavírá, že relevantní trh je dvoustranný a z věcného hlediska jej vymezil jako trh vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících, přičemž jedna strana trhu spočívá ve vydávání a prodeji papírových stravenek a službách s tím souvisejících (dále též „strana emise“)a druhá strana trhu spočívá v odkupu papírových stravenek a službách s tím souvisejících (dále též „strana odkupu“).

V.2 Geografické a časové vymezení relevantního trhu

238. Geografický relevantní trh zahrnuje území, kde jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.

239. Úřad vymezil geografický relevantní trh jako území České republiky. Úřad neshledal žádné důvody pro členění území České republiky na menší celky či oblasti, které by ve vztahu k trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících a v souladu s uvedenou zákonnou definicí relevantního trhu vykazovaly natolik specifické podmínky (ve srovnání s jinými územími), aby je bylo potřeba vymezovat jako samostatné geografické trhy. Uvedené odpovídá faktu, že účastníci řízení v období let 2003–2018 nabízeli své služby související s papírovými stravenkami na celém území České republiky. Vzhledem k daňové uznatelnosti příspěvku na stravenky dané českou legislativou, a tudíž se vztahující na subjekty působící v České republice a dále např. k možnosti uplatnit stravenky pouze v České republice, se Úřad též nedomnívá, že by byl dotčený relevantní trh širší než území České republiky.

240. Po stránce časové jde o trh pravidelně se opakujících dodávek, tedy o trh trvalý.

V.3 Postavení na relevantním trhu

241. Relevantní trh je charakteristický tím, že obě jeho strany jsou symetrické tím způsobem, že objem vydaných stravenek koresponduje s objemem stravenek předložených ke zpětnému proplacení, s výjimkou stravenek s propadlou platností a ztracených stravenek, které však představují jen malou část z jejich celkového počtu. Podobně tržby na straně emise odvíjející se od objemu vydaných stravenek korespondují s tržbami na straně odkupu odvíjejícími se od objemu stravenek předložených k proplacení. Proto Úřad upustil od vymezování postavení účastníků řízení na jednotlivých stranách trhu a zhodnotil je komplexně na trhu jako celku. Na relevantním trhu působí celkem čtyři společnosti: Sodexo, Edenred, Up a Lidl stravenky v.o.s. – tři z nich jsou účastníky tohoto správního řízení a jsou sdruženy v Asociaci.[379] Čtvrtý hráč, společnost Lidl stravenky v.o.s., vstoupila na trh až v roce 2017.[380] Společnost Edenred dodává papírové stravenky pod značkou Ticket Restaurant, Sodexo pod značkou Gastropass a Up pod značkou Cheque Déjeuner. Společnost Lidl stravenky v.o.s. vydávala stravenku Naše stravenka.

242. Co se týká významu a postavení subjektů působících na relevantním trhu před rokem 2009, Asociace v roce 2003 uvedla, že sdružuje členy reprezentující více než 90 % obratu trhu stravovacích poukázek. V té době (až do roku 2007) se jednalo o šest členů: Sodexo, Up, Accor Services CZ s.r.o., Ing. Vladimír Filip za společnost EXIT GROUP s.r.o. (společnost na relevantním trhu působila cca do roku 2009), SORBI a.s. (která se v roce 2007 rozhodla prodat své stravenkové portfolio společnosti Up) a SYAS spol. s r.o. (která od r. 2009 byla vlastněna společností Accor Services CZ s.r.o. a zanikla při Fúzi v roce 2010). Od října roku 2009 byli členy Asociace již pouze účastníci tohoto řízení.[381]

243. Celková velikost trhu pro rok 2018 činila 1,4 mld. Kč (tento údaj nezahrnuje nominální hodnoty prodaných stravenek).[382] Největší tržní podíl zaujímala společnost Sodexo s tržním podílem v rozmezí […obchodní tajemství…] %.[383] Druhým největším hráčem byla společnost Edenred s tržním podílem […obchodní tajemství…]. Nejmenší podíl z účastníků řízení držela společnost Up, a to […obchodní tajemství…] %. Společnost Lidl stravenky v.o.s. držela podíl do 10 %.

244. Úřad oslovil také Asociaci pro účely zjištění odhadované velikosti předmětného trhu ve finančním vyjádření (bez zahrnutí nominálních hodnot papírových stravenek), ale bylo sděleno, že touto informací Asociace nedisponuje.[384] Asociace sdělila, že hodnota obratů vyjádřená v nominální hodnotě stravenek činila za poslední sledovaný rok (rok 2017) dle expertního stanoviska Institutu oceňování majetku Vysoké školy ekonomické 23,572 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že Úřadu byly účastníky řízení poskytnuty údaje o celkových objemech vydaných papírových stravenek v nominálních hodnotách v posledních letech, byl Úřad schopen spočítat podíly účastníků řízení na celkové hodnotě vydaných papírových stravenek pro rok 2017. Vypočtené podíly odpovídají podílům vypočteným na základě obratu na relevantním trhu pro rok 2018 (viz předchozí odstavec).

245. Úřad se s dotazem na aktuální tržní podíly a jejich vývoj od roku 2004 obrátil rovněž na samotné účastníky řízení.[385] K aktuálnímu tržnímu podílu společnost Sodexo Úřadu sdělila, že nemá k dispozici údaje, z nichž by mohla svůj tržní podíl určit; na celém trhu stravenek jej odhadla tak, že odhadnutý podíl spadá do rozmezí vypočteného Úřadem výše (společnost uvedla, že podíl v uvedené výši odhaduje i pro předchozí období, kdy se na trhu dočasně ustálili tři větší hráči Sodexo, Up a Edenred). Společnost Edenred v této souvislosti uvedla, že nemá k dispozici potřebné údaje k odhadnutí svého tržního podílu, nicméně svůj podíl odhaduje v rozmezí […obchodní tajemství…] %.[386] Současně odhaduje, že […obchodní tajemství…]. K minulostnímu vývoji tržního podílu společnost Edenred nesdělila žádné údaje. Společnost Up odhadla, že na trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících drží od roku 2008 tržní podíl […obchodní tajemství…] %. Společnost Up nemá údaje za období od roku 2004–2008, ale usuzuje, že docházelo k postupnému nárůstu tržního podílu (pro období let 1995–2004 byl trh vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících fragmentovaný a působila na něm řada lokálních, menších poskytovatelů služeb a Up svůj podíl odhadla ve výši přibližně do […obchodní tajemství…] %). Z internetových stránek společnosti Up z roku 2004 však bylo zjištěno, že tato společnost se prezentovala jako „špička v oboru“ a „lídr trhu“.[387]

246. Trh vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících je oligopolním, vysoce koncentrovaným trhem (výše indexu HHI[388] činí cca 3700). Zároveň platí, že papírové stravenky představují relativně standardizovaný produkt, jehož základní charakteristiky se dlouhodobě příliš nemění. Podnikání na relevantním trhu je charakteristické tím, že zahrnuje podobné technické procesy, podobné náklady, podobný způsob distribuce zboží a jednotlivých plnění a podobný model soutěžního chování na trhu. Vstup na tento trh není jednoduchý, což dokládá i malý počet subjektů na něm působících po celou dobu zkoumaného období. Riziko potenciální konkurence je tedy na tomto trhu poměrně nízké, což ještě zvyšuje tržní sílu jednotlivých soutěžitelů Sodexo, Up a Edenred, kteří na něm působili po celou dobu Úřadem zkoumaného jednání.

247. V roce 2003 členové Asociace reprezentovali více než 90 % obratu trhu stravovacích poukázek.[389] Dle sdělení Asociace šlo o tyto členy: Sodexo, Edenred (resp. Accor Services CZ s.r.o.), Up, Ing. Vladimír Filip za EXIT GROUP s.r.o. (zde Úřad poukazuje na to, že společnost vznikla až 9. 9. 2005, tedy nejdříve od tohoto data mohl být Ing. Filip v Asociaci za tuto společnost), SORBI a.s., SYAS spol. s r.o. Z údajů z výkazů zisků a ztrát pro rok 2003 (resp. 2006 – viz vznik společnosti EXIT GROUP s.r.o. až v druhé polovině roku 2005) zveřejněných ve Sbírce listin si lze rekonstruovat obraz o významu jednotlivých členů Asociace na relevantním trhu.[390] Z těchto podkladů vyplývá, že trh byl již v roce 2003 i 2006 silně koncentrovaný. Vzhledem ke skutečnosti, že do roku 2007 se počet vydavatelů stravenek sdružených v Asociaci neměnil a v dalších letech tyto subjekty postupně opouštěly trh, resp. převedly stravenkové podnikání na některého z účastníků řízení, až do stavu, kdy na trhu působí již pouze účastníci tohoto řízení a společnost Lidl stravenky v.o.s.,[391] jednalo se o silně koncentrovaný trh po celé posuzované období a účastníci řízení podle tržeb patřili mezi nejsilnější hráče na trhu.

248. Tržní podíl soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up v součtu činil více než 90 % relevantního trhu, přičemž společnost Sodexo drží největší tržní podíl, za ní následuje společnost Edenred a nejmenší podíl z účastníků řízení drží společnost Up.[392]

VI Právní posouzení

249. Zákon v § 1 upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen „narušení“) dohodami soutěžitelů, zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, spojením soutěžitelů, nebo orgány státní správy při výkonu státní správy, orgány územní samosprávy při výkonu samosprávy a při přeneseném výkonu státní správy a orgány zájmové samosprávy při přeneseném výkonu státní správy.

VI.1 Soutěžitel

250. Úřad se předně zabýval tím, zda jsou účastníci řízení Sodexo, Edenred[393] a Up soutěžiteli ve smyslu zákona.

251. Soutěžitelem se dle § 2 odst. 1 zákona rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. Dle ustálené judikatury a v kontextu práva hospodářské soutěže pojem „soutěžitel“ zahrnuje jakýkoliv subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování. Hospodářskou činností je jakákoli činnost spočívající v nabízení zboží nebo poskytování služeb na daném trhu. Výklad tohoto pojmu je eurokonformní. [394]

252. Sdělení Komise Pokyny k použitelnosti článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie na dohody o horizontální spolupráci (2011/C 11/01) v čl. 11 uvádí, že společnosti, které jsou součástí stejného „podniku“ ve smyslu čl. 101 odst. 1, se pro účely těchto pokynů nepovažují za soutěžitele. Článek 101 se vztahuje pouze na dohody mezi nezávislými podniky. Pokud má jedna společnost rozhodující vliv na jinou společnost, tvoří jedinou hospodářskou jednotku a jsou tudíž součástí stejného podniku^{^[395]}. Totéž platí pro sesterské společnosti, tj. společnosti, nad nimiž vykonává rozhodující vliv stejná mateřská společnost. Tyto společnosti se proto nepovažují za soutěžitele ani v případě, působí-li na stejném relevantním trhu výrobků a zeměpisném trhu.

253. Úřad shledal, že všichni účastníci řízení jsou podnikatelé působící na trhu, tím pádem se účastní hospodářské soutěže a jsou soutěžiteli ve smyslu zákona a SFEU.[396]

254. Pojem soutěžitel může označovat i hospodářskou jednotku skládající se z několika osob, právnických či fyzických (např. mateřských a dceřiných společností), na které je z hlediska soutěžního práva nahlíženo jako na tzv. jednoho soutěžitele, za předpokladu, že tvoří tzv. jednu hospodářskou jednotku (single economic unit).[397] Jestliže mateřská společnost drží většinu nebo téměř většinu kapitálu v dceřiné společnosti, která se dopustila porušení unijního soutěžního práva, existuje vyvratitelná domněnka, že tato mateřská společnost ve skutečnosti vykonává rozhodující vliv ve své dceřiné společnosti.[398] Dle aktuální unijní rozhodovací praxe ve věci Goldman Sachs Group v. Komise[399] není namístě omezit posouzení výkonu rozhodujícího vlivu pouze na skutečnosti vztahující se k obchodní politice dceřiné společnosti na trhu stricto sensu.[400] Rozhodující vliv na chování dceřiné společnosti může být založen nejen na kumulaci funkcí, nýbrž také na neformálních vztazích, včetně osobních vazeb mezi subjekty tvořícími jednu hospodářskou jednotku.[401] Skutečnost, že mateřská společnost je zastoupena v řídicích orgánech své dceřiné společnosti, je relevantním důkazem, že vykonává skutečnou kontrolu nad obchodní politikou dceřiné společnosti.[402] Úřad vyšel z uvedených právních závěrů při vymezení, s kým jednotliví účastníci řízení tvoří jednoho soutěžitele.[403]

VI.2 Charakter posuzované dohody

255. Dále se Úřad zabýval tím, zda posuzované jednání účastníků řízení je zakázanou dohodou podle zákona a čl. 101 SFEU a v jaké formě byla tato dohoda uzavřena.

256. Dle § 3 odst. 1 zákona jsou dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen „dohody“), jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku. Z dohod zakázaných podle § 3 odst. 1 zákona jsou zakázány zejména dohody, které obsahují ujednání o přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách (§ 3 odst. 2 písm. a) zákona). Dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané.

257. Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. 12. 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy[404] upravuje aplikaci těchto článků včetně přenosu pravomoci aplikovat tyto články na národní soutěžní úřady členských států Evropského společenství.[405] Ta je rovněž upravena přímo v zákoně. Dle § 20a odst. 1 zákona je Úřad oprávněn aplikovat články 101 a 102 SFEU v jednotlivých případech, pokud by jednání soutěžitelů mohlo mít vliv na obchod mezi členskými státy ve smyslu těchto článků. Za tímto účelem je oprávněn požadovat zastavení protiprávního jednání, nařizovat předběžná opatření, přijímat závazky a ukládat pokuty. Podle § 1 odst. 4 zákona se zákon použije obdobně i na řízení ve věcech soutěžitelů, jejichž jednání by mohlo mít vliv na obchod mezi členskými státy EU podle čl. 101 a 102 SFEU. Pokud Úřad zahájí řízení o porušení čl. 101 nebo 102 SFEU, postupuje při vedení řízení a provádění šetření podle ustanovení hlavy VI zákona a při rozhodování podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 2 až 5 zákona.[406]

258. Článek 101 odst. 1 SFEU konstatuje, že s vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky. Dohody nebo rozhodnutí zakázané podle tohoto článku jsou neplatné od počátku.

259. Z Pokynů Komise pro aplikaci článku 81(3) Smlouvy o založení Evropského společenství (dále též „SES“)[407] plyne, že základním obecným principem článku 81(1) SES, který je vyjádřen v judikatuře unijních soudů, je, že soutěžitelé musí nezávisle určovat politiku, kterou hodlají přijmout na trhu.[408]

260. Obecně platí, že dohody narušující hospodářskou soutěž podléhají zákazu dohod, nenaplňují-li podmínky tzv. dohod de minimis (tj. dohod, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný). Dohody se zanedbatelným dopadem deklaruje Evropská komise (dále též pouze „Komise“) prostřednictvím prahových hodnot tržních podílů účastníků dohody ve Sdělení de minimis Komise.[409] Podle tohoto sdělení hospodářskou soutěž výrazně neomezují takové dohody, kdy celkový podíl na trhu držený smluvními stranami dohody, které jsou skutečnými nebo potenciálními konkurenty, nepřekračuje 10 % na kterémkoli z relevantních trhů ovlivněných touto dohodou.

261. V případě, kdy tržní podíly účastníků dohody splňují podmínky stanovené ve Sdělení de minimis Komise, ale taková dohoda obsahuje tzv. tvrdá omezení, tj. má narušení hospodářské soutěže jako svůj cíl, aplikace tohoto pravidla je vyloučena, protože představuje svou povahou a nezávisle na svém skutečném účinku výrazné omezení hospodářské soutěže. Obdobnou úpravu obsahuje Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o dohodách, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný.[410]

262. Dále ustanovení § 3 odst. 4 zákona stanoví zákonnou výjimku ze zákazu koluzivního jednání (obdobně čl. 101 odst. 3 SFEU). Aby dohoda mohla čerpat výhodu zákonné výjimky, musí přispět ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje; aniž by však současně uložila soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení těchto cílů. Taková dohoda by měla vyhradit spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z ní plynoucích a v neposlední řadě nesmí umožnit soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody, přičemž účastník řízení musí prokázat kumulativní splnění všech těchto podmínek.

263. Koordinace mezi nezávislými soutěžiteli může být dosažena prostřednictvím asociace.[411] V případech, kdy asociace a její členové participují na stejném protisoutěžním jednání, může být pokuta uložena buď členům asociace, nebo asociaci samotné, přičemž zákon umožňuje uložit pokutu z úhrnu čistých obratů jejích členů (§ 22a odst. 3 zákona).[412] Důvodům proč Úřad správní řízení vede se společnostmi Sodexo, Edenred a Up se Úřad podrobně věnuje v reakci na vypořádání námitky, že řízení měl vést s Asociací a zde pouze shrnuje, že účastníci řízení, byli těmi, kteří vyjádřili společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem a kteří měli v úmyslu vlastním jednáním přispět k dosažení společného cíle (pracovat na zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup) a každý z účastníků řízení znal kroky, které hodlají učinit/učinili ostatní účastníci řízení při naplňování společného cíle, či je mohl rozumně předvídat. Vzhledem k tomu, že dřívější členové Asociace (vedle účastníků tohoto řízení) postupně trh opustili, příp. zanikli a od října roku 2009 byly členy Asociace již pouze společnosti Sodexo, Edenred[413] a Up, vede Úřad řízení právě s těmito společnostmi. Současně platí, že pokud chce být soutěžitel exkludován z odpovědnosti za účast na protisoutěžních setkáních, musel by se od nich veřejně distancovat.[414]

264. K naplnění skutkové podstaty § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 odst. 1 SFEU je třeba prokázat především dva znaky, o nichž lze hovořit jako o tzv. formálních a materiálních znacích protisoutěžních dohod. Prvním (formálním) znakem je v posuzovaném případě existence dohody mezi soutěžiteli.

265. Dohodou v užším smyslu (dohodou stricto sensu) se rozumí jakékoli ujednání (konsensuální akt), z něhož vyplývá shoda projevů vůle dotčených soutěžitelů určitým způsobem v budoucnu jednat, a tedy omezit své vlastní soutěžní rozhodování a svobodu jednání.[415] U protisoutěžních dohod stricto sensu proto není vyžadována konkrétní forma či jiné formální náležitosti vztahující se k projevení vůle účastníků dohody navenek. Dle rozhodnutí Evropské komise ve věci Polypropylene[416] bylo k této otázce výslovně konstatováno, že: „[…] dohoda existuje tehdy, jestliže se strany dohodnou na plánu, který omezuje nebo je pravděpodobně s to omezit jejich obchodní svobodu tím, že určí směry jejich vzájemného jednání nebo zdržení se určitého jednání na trhu. Nejsou zapotřebí ani smluvní sankce ani donucovací postupy […].“

266. Z Úřadem zjištěných skutečností vyplývá, že účastníci řízení se dohodli na zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup. O této dohodě svědčí důkazy převzaté od Protimonopolního úřadu Slovenské republiky, vyjádření provozovatelů obchodních řetězců, smlouvy dvou účastníků řízení s provozovateli obchodních řetězců (smlouva mezi Up a BILLA; smlouva mezi Sodexo a ALBERT a mezi Sodexo a TESCO) a Dopis Asociace ve věci „pravidla pro akceptaci stravenek“ ze dne 10. 7. 2009 zaslaný společnosti TESCO, jakož i další skutečnosti popsané výše. Takové jednání je v rozporu se základním konceptem hospodářské soutěže, podle něhož musí každá společnost stanovit nezávisle politiku, kterou zamýšlí přijmout, a podmínky, které hodlá nabídnout svým zákazníkům.[417]To společnosti nezbavuje práva rozumně se přizpůsobit stávajícímu či předpokládanému chování jejich konkurentů. Vylučuje to však jakýkoli přímý nebo nepřímý kontakt mezi soutěžiteli, jehož cílem či účinkem je vytvořit podmínky hospodářské soutěže, které neodpovídají běžným soutěžním podmínkám na daném trhu, s ohledem na povahu nabízených výrobků nebo služeb, velikost a počet podniků a objem zmíněného trhu.[418] V posuzovaném případě míra konsenzu vydavatelů stravenek dosáhla takového stupně, že nejde o pouhé jednání ve shodě, zmíněná dohoda je dohodou v užším smyslu dle § 3 odst. 1 zákona i čl. 101 SFEU.

267. Druhým nezbytným znakem skutkové podstaty zakázané dohody, její tzv. materiální stránkou, je existence narušení hospodářské soutěže či alespoň možnost jejího narušení plynoucí z dohody. Zakázaná je tak pouze dohoda, která má za cíl nebo za výsledek narušení hospodářské soutěže. Z dikce § 3 odst. 1 zákona i čl. 101 odst. 1 SFEU vyplývá, že soutěžní právo chrání hospodářskou soutěž nejen před faktickým narušením, ale i před potenciálním narušením. Není proto nutné, aby zakázaná dohoda k narušení hospodářské soutěže skutečně vedla, nebo aby následek fakticky již nastal. K vyvození postihu je možno přistoupit i tehdy, je-li uzavřena dohoda, která k takovému následku může vést, a to bez ohledu na důvody, které k uzavření takové dohody vedly.[419] Potencialita narušení soutěže je přitom vztažena nejen k protisoutěžnímu cíli dohody, ale i k jejímu protisoutěžnímu výsledku. Zakázané a neplatné jsou jak dohody, jejichž cílem je narušení, resp. ohrožení soutěže (tedy bez ohledu na to, zda takového cíle bylo dosaženo), tak dohody, jež mají nebo mohou mít protisoutěžní výsledek (bez zřetele k tomu, byl-li stranami dohody zamýšlen).[420] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu[421] podmínku existence cílů či výsledků protisoutěžního jednání soutěžitelů pro posouzení protiprávnosti dohody postačuje splnit alternativně. Je tedy pouze na soutěžním úřadu, zda se bude při posuzování protisoutěžního charakteru dohody zabývat primárně jejím cílem či jejími následky. Podle evropské judikatury[422] má-li dohoda protisoutěžní cíl, není nutné zjišťovat její skutečné účinky na relevantním trhu. Nicméně čl. 101 odst. 1 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo na určité protisoutěžní jednání nahlíženo tak, že jeho cílem i jeho výsledkem je omezení hospodářské soutěže ve smyslu uvedeného ustanovení.[423]

268. Podmínky přijímání stravenek, resp. limitovaný počet přijímaných stravenek, jsou relevantním soutěžním parametrem a vyloučení soutěže ohledně nastavení těchto podmínek mělo (nikoliv pouze pravděpodobný ale) skutečný „[z]natelný nepříznivý dopad na nejméně jeden parametr hospodářské soutěže na trhu, jako je cena, objem výroby, jakost výrobků, rozmanitost výrobků nebo inovaci.“ [424]

VI.2.1 Cílovost dohody

269. Úřad se v prvé řadě zabýval otázkou, zda cílem předmětné dohody je narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu. Dle judikatury Soudního dvora při posuzování, zda dohody mezi podniky vykazují dostatečný stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž tak, aby byly považovány za omezení hospodářské soutěže „z hlediska cíle“ ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, je třeba se soustředit na obsah jejich ustanovení, na jejich cíle, jakož i na hospodářský a právní kontext, do kterého spadají. V rámci posuzování tohoto kontextu je třeba rovněž zohlednit povahu dotčeného zboží nebo služeb, jakož i skutečné podmínky fungování a strukturu dotčeného trhu nebo dotčených trhů.[425] Úřad se podrobně zabýval povahou trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících na území České republiky včetně jeho struktury a podmínek fungování (viz zejm. část V). Soustředil se na obsah zkoumané dohody a na její cíle, přičemž ve svých úvahách zohlednil jak právní kontext (popsaný v části IV.2), tak kontext hospodářský.

270. Zákon v § 3 odst. 2 písm. a) uvádí, že zakázány jsou zejména dohody, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách. Obdobně SFEU v čl. 101 v odst. 1 písm. a) uvádí, že s vnitřním trhem jsou neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, zejména ty, které přímo nebo nepřímo určují nákupní nebo prodejní ceny anebo jiné obchodní podmínky. Z české i unijní judikatury lze dovodit v rámci rozlišování pojmu cíle a účinku určité typické dohody, které jsou považovány za protisoutěžní ze své povahy (dohody cílové). Jedná se zejména o horizontální dohody o určování cen, rozdělení trhu, rozdělení zákazníků a omezování produkce, ale tento výčet je pouze demonstrativní. Ze znění čl. 101 odst. 1 SFEU a § 3 odst. 2 zákona, a především z výrazu „zejména“ vyplývá, že druhy dohod zde uvedené netvoří taxativní výčet zakázaných koluzí – i jiné druhy dohod mohou být kvalifikovány jako omezení „z hlediska cíle“, pokud se taková kvalifikace provádí v souladu s požadavky vyplývajícími z judikatury.[426]

271. Úřad odkazuje na stanovisko Evropského soudního dvora v rozsudku Generics (UK) Ltd a další v. Competition and Markets Authority, dle kterého dohody, kterými soutěžitelé vědomě předchází rizikům hospodářské soutěže prostřednictvím praktické vzájemné spolupráce, spadají do kvalifikace „omezení z hlediska cíle“.[427] Dále Úřad odkazuje na nedávné rozhodnutí Komise ve věci Car Emissions, kdy výrobci automobilů uzavřeli dohody týkající se vlastností dieselových automobilů (nikoliv cen, nákladů či množství) a tato dohoda byla kvalifikovaná jako dohoda ze své vlastní podstaty způsobilá omezit soutěž. Výrobci aut měli na výběr více řešení čištění spalin z automobilů, každé mělo své výhody a nevýhody, ale dohodli se na jednom společném řešení, aby nikdo z nich nebyl ve výhodě, čímž odstranili soutěžní rizika spojená s tím, pokud by každý z nich zvolil jinou variantu.[428] Vydavatelé stravenek, podobně jako výrobci aut ve zmíněné kauze, svým jednáním odstranili hrozbu, že některý z konkurentů na tom „bude lépe“. Tato hrozba je klíčová pro inovace. Je to podstata dobře fungujícího trhu a garantuje nejlepší možné výsledky jak v oblasti kvality, tak v oblasti vývoje produktů.

272. Obchodní podmínky, které vydavatelé stravenek nastavují pro přijímání stravenek (pro platby stravenkami), patří mezi parametry, v nichž si vydavatelé při fungující hospodářské soutěži na straně emise konkurují.[429] Podmínky přijímání stravenek tzv. akceptačními místy (nastavené vydavateli) (i) přímo ovlivňují spotřebitele platící stravenkami při svých nákupech a ovlivňují proto rovněž zákazníky vydavatelů stravenek (zaměstnavatele nakupující papírové stravenky) při rozhodování o výběru dodavatele papírových stravenek a spadají tak mezi parametry konkurenčního boje, resp. soutěže na trhu (jak bylo popsáno v části věnující se vymezení relevantního trhu); (ii) na straně trhu odkupu papírových stravenek ovlivňují akceptační místa, která rovněž při svém rozhodování mohou zvažovat a zvažují nastavení podmínek, za kterých budou přijímat stravenky od svých zákazníků. Zaměstnavatelé však v důsledku jednotného nastavení podmínky 5 ks stravenek/nákup nemohli profitovat z nenarušené soutěže mezi vydavateli stravenek, která mohla přinést jiné podmínky přijímání stravenek, které by zaměstnancům daného zaměstnavatele vyhovovaly lépe (pokud např. zaměstnavatel funguje ve směnném provozu, nemohou jeho zaměstnanci pravidelně docházet na jídlo do restaurace a stravenky jim zůstávají a vzniká u nich potřeba použít větší počet stravenek při nákupu). Akceptační místa, obchodní řetězce, byla omezena ve svobodné volbě a vzájemné soutěži o zákazníky (prostřednictvím nastavení co nejefektivnějších podmínek akceptace papírových stravenek) a musela se do značné míry přizpůsobit podmínkám prosazovaným vydavateli stravenek na základě jejich dohody, jež vedly k omezení uživatelů stravenek. V důsledku dohody vydavatelů stravenek byla narušena hospodářská soutěž a v důsledku toho byly podmínky přijímání stravenek (resp. vlastnosti stravenek) nastaveny tak, že omezovaly držitele stravenek v jejich použití, byl tak snížen uživatelský komfort při placení stravenkami a byla současně snížena kvalita tohoto zboží, čímž spotřebitelům vznikla újma.

273. Díky dohodě na zavedení obchodní podmínky 5 kusů stravenek/nákup v obchodních řetězcích soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up vědomě nahradili rizika hospodářské soutěže v daném konkurenčním parametru a sladili své chování na trhu: soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up uzavřeli dohodu o tom, že budou uplatňovat vůči obchodním řetězcům shodnou obchodní podmínku spočívající v limitaci počtu kusů stravenek na jeden nákup a nikoliv podmínku jinou (např. přijímání stravenek pouze v obědovém čase) a současně, že tato limitace bude právě ve výši do 5 kusů stravenek na jeden nákup. Jinými slovy, bylo dohodnuto, že soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up budou na obchodních řetězcích požadovat, aby došlo k omezení přijímání stravenek, a to limitací jejich počtu, a to konkrétně do výše 5 ks stravenek/nákup, čímž mezi sebou vyloučili soutěž v oblasti úpravy obchodních podmínek vůči svým obchodním partnerům, která má být zásadně individuální – každý ze soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up měl jistotu, že ostatní účastníci dohody přistoupí k nepopulárnímu kroku omezení přijímání stravenek při platbách za nákupy v maloobchodě, a to kroku úplně stejnému (nikdo nezvolí jiný typ omezení, který by byl případně pro držitele stravenek příznivější) spočívajícímu v limitaci počtu kusů stravenek na nákup, přičemž všichni zavedou limitaci právě do výše 5 kusů stravenek/nákup. Základním cílem této dohody mezi soutěžiteli Sodexo, Edenred a Up bylozcela eliminovat soutěž v oblasti nastavení/úpravy obchodních podmínek pro přijímání stravenek obchodními řetězci. Tato dohoda je sama o sobě ze své podstaty natolik škodlivá pro hospodářskou soutěž na shora vymezeném relevantním trhu, že ji Úřad považuje za dohodu s protisoutěžním cílem.

274. Jedním z důvodů zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup byla druhotná cirkulace stravenek – jejich používání k úhradě nákupu provozovatelů restaurací.[430]

275. Přestože dohoda mohla sledovat i cíl použití stravenek na nákup hlavního teplého jídla v průběhu pracovní směny či jiné cíle, které mohou být legitimní, nic to nemění na tom, že vytýkané jednání soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up je třeba považovat za dohodu s cílem narušit hospodářskou soutěž. Vydavatele stravenek nic nenutilo, aby při sledování cíle např. použití stravenek na nákup hlavního teplého jídla všichni sladili své jednání tímto (nezákonným) způsobem. Soudní dvůr ve své rozhodovací praxi uvádí, že dohodu lze považovat za dohodu s omezujícím cílem i tehdy, pokud omezení hospodářské soutěže není jejím jediným cílem, ale sleduje také jiné legitimní cíle.[431] Obdobně Soudní dvůr rozhodl, že skutečnost, že je určité opatření považováno za opatření sledující legitimní cíl, nevylučuje, že s ohledem na existenci jiného cíle sledovaného tímto opatřením, který musí být považován za protiprávní, rovněž vzhledem ke znění ustanovení tohoto opatření a kontextu, do kterého spadá, může být uvedené opatření považováno za opatření, jehož cílem je omezení hospodářské soutěže.[432]

276. Z Pokynů o horizontální spolupráci vyplývá, že v určitých případech jsou společnosti podněcovány orgány veřejné správy, aby uzavřely dohody o horizontální spolupráci s cílem dosáhnout cíle veřejné politiky formou samoregulace. Společnosti však nadále podléhají článku 101 SFEU, pokud vnitrostátní právo pouze podporuje nebo jim usnadňuje nezávislé protisoutěžní chování. Jinými slovy, skutečnost, že orgány veřejné správy podněcují dohodu o horizontální spolupráci, neznamená, že tato dohoda je přípustná podle článku 101 SFEU.[433] Pouze pokud protisoutěžní chování požadují od společností vnitrostátní právní předpisy, nebo pokud vnitrostátní právní předpisy vytvářejí právní rámec, který nevytváří žádný prostor pro soutěžní činnost z jejich strany, pak se článek 101 SFEU nepoužije.[434] Každý případ je nutno posoudit podle jeho skutkové podstaty v souladu s Pokyny o horizontální spolupráci.

277. Úřad shledal, že právní předpisy nestanoví, ani v průběhu posuzovaného jednání nestanovily, že při platbách stravenkami má být množství nebo hodnota takto použitých stravenek limitována, a tím méně, že by tato limitace měla být ve výši do 5 ks stravenek na jeden nákup. Vzhledem k tomu, že nelze konstatovat, že protisoutěžní dohoda byla od soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up požadována vnitrostátními právními předpisy nebo že tyto předpisy nevytvářely prostor pro soutěž mezi nimi, Úřad se nedomnívá, že v posuzovaném případě se jedná o situaci, kdy by se na zkoumané jednání článek 101 SFEU nevztahoval.

278. Jednání spočívající v dohodě o zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup je zakázanou horizontální dohodou mezi konkurenty, jejímž předmětem byla společná a jednotná úprava obchodní podmínky vůči obchodním řetězcům tak, aby přijímaly maximálně pět kusů stravenek od jednoho emitenta při jednom nákupu. Z Úřadem provedeného dokazování vyplývá, že zisk z provize za zpětný odkup placené obchodními řetězci byl ve zkoumaném období nižší než zisk z provize za zpětný odkup placené provozovateli restaurací. Popsanou protisoutěžní dohodu soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up nepochybně uzavřeli s vědomím, že v případě její úspěšné realizace pro ně dohoda bude mít pozitivní ekonomický efekt spočívající v tom, že pokud dojde k omezení použití stravenek v obchodních řetězcích ve prospěch jejich použití v restauracích, soutěžitelům Sodexo, Edenred a Up poplynou zvýšené zisky založené na rozdílné ziskovosti provizí za zpětný odkup v řetězcích a v restauracích. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že dohodu soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up uzavřeli a úspěšně plnili – v (některých významných) obchodních řetězcích se jim obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup podařilo prosadit.

279. Tato dohoda směřovala k zabránění nebo alespoň omezení používání většího počtu stravenek při jednom nákupu v obchodním řetězci. To je zcela v rozporu s výše popsanou koncepcí hospodářské soutěže ve smyslu příslušných ustanovení zákona i SFEU, podle nichž má každý hospodářský subjekt sám určovat politiku, kterou zamýšlí uskutečňovat na trhu a podmínky pro své zákazníky. Zakázaná je jakákoliv spolupráce konkurentů, která vytváří podmínky hospodářské soutěže, které neodpovídají běžným podmínkám předmětného trhu, a to vzhledem k povaze výrobků nebo poskytnutých služeb, velikosti a počtu soutěžitelů a objemu uvedeného trhu. V tomto případě zkoumaná dohoda zahrnovala jednak dohodu o zavedení limitace počtu stravenek přijímaných v obchodních řetězcích, dále dohodu o stanovení konkrétního počtu stravenek přijímaných od jednoho emitenta a také dohodu o způsobu realizace dohodnutých opatření (viz závěrečný odstavec popisu Důkazu č. 1). Zavedení i pokusy o zavádění obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup tak nebylo výsledkem nezávislé a individuální obchodní strategie jednotlivých soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up, ale výsledkem jejich předcházející dohody.

280. Soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up si přitom byli vědomi toho, že společné zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup bude nejpraktičtější – nikoho z nich nepostaví ani do konkurenční výhody, ani do konkurenční nevýhody. Společný postup současně znamenal, že pravděpodobnost úspěchu bude nejvyšší – to platí o to více, že předmětná podmínka měla být zavedena u obchodních řetězců, což jsou ekonomicky silné subjekty se silnou vyjednávací pozicí.

281. Neexistuje důvod, proč by společné zavedení této obchodní podmínky mezi subjekty na trhu bylo nezbytné. Ani na jedné straně relevantního trhu nepřinášelo společné zavedení omezení 5 ks stravenek/nákup žádné výhody nebo přínosy zaměstnavatelům, zaměstnancům, resp. spotřebitelům ani akceptačním místům. Koordinované zavedení omezení rovněž nemělo žádný pozitivní efekt na produkci, distribuci stravenek, či jakékoliv jiné parametry stravenkového systému, ani nevedlo k jakékoliv jiné ekonomické efektivitě, které by nebylo možno dosáhnout bez předmětné dohody. Smyslem, resp. cílem společného zavedení předmětného omezení bylo vyloučení vzájemné hospodářské soutěže v nastavení obchodních podmínek pro přijímání papírových stravenek a jejich nastavení tak, aby soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up minimalizovali riziko zrušení daňového zvýhodnění a ochránili tak obor svého podnikání. Současně pokud v důsledku předmětné dohody došlo k přesunu stravenek používaných k platbám nákupu v obchodních řetězcích do restaurací, pak s každou přesunutou stravenkou se pojilo zvýšení zisku vydavatele stravenek. Úřad dospěl k závěru, že cílem předmětné dohody byl v konečném důsledku především společný prospěch vydavatelů stravenek na úkor omezení vzájemné soutěže v daném parametru.

282. Povaha zakázané dohody umožňovala snadnou kontrolu zavedení předmětné obchodní podmínky v praxi – vzhledem k charakteru trhu bylo lehce ověřitelné, zda účastníci dohody nastavili dohodnutou obchodní podmínku nebo ne.

283. K celkovému kontextu dohody Úřad uvádí, že problematika zrušení daňového zvýhodnění byla politiky v minulosti opakovaně diskutována a obava soutěžitelů ze zrušení daňového zvýhodnění stravenek byla opodstatněná. Úřad si je vědom toho, že tato obava mohla být jakýmsi spouštěčem a mohla motivovat vydavatele stravenek k tomu, aby přijali některá opatření pro zlepšení „mediálního obrazu“ stravenek (tuto snahu lze vyčíst např. z Důkazu č. 1 či z Dopisu Asociace). V žádném případě se však vydavatelé stravenek neměli uchýlit ke společné dohodě o zavedení předmětné obchodní podmínky. Obchodní podmínky musejí být stanoveny individuálně a nezávisle jako výsledek konkurenčního boje, aby bylo dosaženo základních cílů hospodářské soutěže včetně zvýšení spotřebitelského blahobytu. Každý z vydavatelů stravenek měl možnost uplatnit vlastní opatření. Úřad je toho názoru, že jedním z důvodů pro uzavření dohody bylo ochránění podnikání vydavatelů stravenek tak, aby se zavedením omezení 5 ks stravenek/nákup snížila kritika používání stravenek a snížilo se riziko zrušení daňového zvýhodnění. V boji za zachování stravenkového zvýhodnění potažmo celého stravenkového systému však neměli soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up koordinovat své tržní chování prostřednictvím protisoutěžní dohody, ale roli měla sehrát např. asociace vydavatelů stravenek, která by apelovala na politiky a prosadila změny v legislativní oblasti.

284. Úřad zdůrazňuje, že článek 101 SFEU směřuje, podobně jako ostatní pravidla hospodářské soutěže uvedená ve SFEU, nikoliv pouze k tomu, aby chránil bezprostřední hospodářské zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, nýbrž i k tomu, aby chránil strukturu trhu, a tím hospodářskou soutěž jako takovou. Proto konstatování existence protisoutěžního cíle dohody narušující soutěž nemůže být podmíněno konstatováním přímé souvislosti mezi touto dohodou a spotřebními cenami[435] ani tím, že tentýž druh dohody byl v minulosti Evropskou komisí již odsouzen.[436] Soutěžitelé se mohou dopustit cílového narušení hospodářské soutěže nejen uzavřením „typicky cílové“ horizontální dohody o (i) stanovení cen, (ii) rozdělení trhů nebo zákazníků, (iii) kontrole výroby, (iv) omezení prodeje, (v) výhradním odběru, (vi) dohodou typu bid rigging, ale i uzavřením dohody s konkurenty o tom, že pozdrží dodání nového produktu na trh (tzv. pay-for-delay)[437] dohody o jiných obchodních podmínkách[438] anebo dohody o omezení technologického rozvoje.[439]

285. Úřad se při posuzování cílovosti dohody zabýval také možnými prosoutěžními účinky dohody, a to v rámci analýzy dle § 3 odst. 4 zákona a čl. 101 odst. 3 SFEU; žádné prosoutěžní účinky dohody však neshledal (blíže viz část VI.5 De minimis, vynětí ze zákazu dohod).

286. K cílovosti posuzované dohody Úřad uzavírá, že s ohledem na obsah dohody, její cíle a povahu dotčeného zboží/služeb i trhu, který je dohodou zasažen, dospěl k závěru, že se jedná o dohodu, jejímž cílem je narušení hospodářské soutěže.

287. Úřad zohlednil fakt, že tři hráči společně zaujímající téměř stoprocentní podíl na trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících v České republice společně přistoupili k dohodě o tom, že budou na obchodních řetězcích požadovat, aby omezily počet přijímaných stravenek na 5 kusů za nákup, což ve svém důsledku vedlo k omezení skupiny zaměstnanců, potažmo spotřebitelů, platících stravenkami v obchodních řetězcích a ovlivnilo vývoj a fungování stravenkového systému napříč celou Českou republikou.

VI.2.2 Výsledek dohody

288. Jakkoliv konstatování narušení hospodářské soutěže z hlediska cíle zbavuje Úřad nutnosti zkoumat jeho účinky, neznamená to, že nemůže takový přezkum provést, považuje-li to za vhodné.[440] Úřad se tedy zabýval i otázkou, zda předmětná dohoda omezuje hospodářskou soutěž z hlediska výsledku. Při posuzování protisoutěžního výsledku dohody je třeba zkoumat, jaké jsou skutečné či potenciální účinky dohody na hospodářskou soutěž. Jak uvedl Soudní dvůr EU např. ve věci Budapest Bank, za účelem posouzení dohody z hlediska výsledku je třeba zkoumat hospodářskou soutěž ve skutečném rámci, v němž by probíhala, kdyby tato dohoda neexistovala, aby bylo možné posoudit její dopad na parametry hospodářské soutěže.[441] Cílem srovnávací analýzy je určit reálné možnosti chování soutěžitelů v případě neexistence předmětné dohody.[442] Úřad tedy provedl kontrafaktuální analýzu, tj. zkoumal, jak by se soutěž na relevantním trhu vyvíjela, pokud by předmětná dohoda nebyla uzavřena, a tyto situace porovnal se stavem, který vznikl na trhu v důsledku dohody.

289. Pokud by účastníci řízení postupovali individuálně bez uzavření dohody, mohli přijít s celou řadou alternativních řešení, jejichž podoba se mohla zcela lišit, přičemž není na Úřadu, aby poskytl jejich vyčerpávající výčet. S ohledem na skutečnost, že předmětná dohoda byla uzavřena již v roce 2003, stěží lze přesně určit, jaká by byla na trhu situace nebýt této dlouhotrvající dohody. Úřad je však přesvědčen, že bez existence předmětné dohody by soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup v této podobě neuplatňovali.

290. Kupříkladu soutěžitel Up mohl uplatňovat omezení do 200 Kč/nákup, jako v minulosti (v době předcházející předmětné dohodě účastníků řízení) vůči společnosti TESCO, či Sodexo se mohlo spokojit s uplatňováním podmínky přijímání „nikoliv nepřiměřeného počtu stravenek/nákup“ jako ve smlouvě se společností ALBERT. Edenred se mohl rozhodnout, že postačuje obdobné ujednání jako má ve smlouvě s ALBERTem, které zakotvuje, že […obchodní tajemství…]. [443]

291. Dokonce je reálné, že by vydavatelé stravenek individuálně vůbec nepřistoupili k opatřením omezujícím přijímání stravenek v maloobchodních prodejnách – ti vydavatelé stravenek, kteří by neomezovali přijímání stravenek, by pak disponovali konkurenční výhodou. Namísto zavádění restrikcí pro platby v obchodních řetězcích mohl jít některý ze soutěžitelů cestou opačnou – mohl motivovat držitele stravenek k platbám v restauracích např. prostřednictvím slev za platbu stravenkami (což mohl zakotvit přímo do obchodních podmínek s restauratéry a nabídnout restauratérům výměnou za to nižší provizi za zpětný odkup), a tak by si zajistil konkurenční výhodu.[444] Nebo naopak některý ze soutěžitelů mohl zvolit variantu, kdy by se při platbách stravenkami mimo restaurace, resp. v obchodních řetězcích účtovala přirážka (poplatek). Pokud by se soutěžitel rozhodl jít cestou omezení množství stravenek při platbách za nákup, mohl zvolit jiný maximální počet kusů než pět, či mohl zavést omezení spočívající v tom, že stravenky budou přijímány pouze v obědovém čase nebo nebudou přijímány o víkendu. Pokud měl některý ze soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up potřebu omezit platby velkým počtem stravenek v obchodních řetězcích, mohl smlouvy o přijímání stravenek s provozovateli obchodních řetězců, kde byl problém nejpalčivější[445] (docházelo tam k platbám velkým počtem stravenek naráz), vypovědět/neuzavřít – tím by se však dostal do konkurenční nevýhody. Při neexistenci dohody mohlo dojít k rychlejšímu zavedení elektronických stravenek některým ze soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up, protože elektronické stravenky umožňují omezit problém placení velkým počtem stravenek.[446] Shrnuto, nabízí se vícero různých alternativ, které mohly bez uzavření dohody nastat, ty by však znamenaly konkurenční výhodu či nevýhodu pro toho kterého soutěžitele, byly by s nimi spojeny menší či větší náklady i podnikatelské riziko. V případě řádně fungující soutěže by v každém případě proběhla nezávislá volba nejvhodnější varianty či jejich kombinace z pohledu daného vydavatele stravenek. Svojí spoluprací soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up dosáhli takového výsledku, kdy nikdo z nich nebyl v konkurenční výhodě či nevýhodě, neplatil dodatečné náklady, a kterého by nedosáhli bez uzavření dohody o společném zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup.

292. Tento výsledek dohody vede k omezeným možnostem držitelů stravenek vyhledat prodejnu, v níž lze zaplatit bez zmíněného omezení a ke snížení uživatelského komfortu při placení stravenkami, tj. jsou negativně ovlivněny vlastnosti stravenek a je de facto snížena kvalita tohoto zboží a omezen výběr pro zákazníky ve srovnání se situací, která by existovala při absenci předmětné dohody; tedy z důvodu existence dohody vzniká spotřebitelům újma v podobě toho, že při svých nákupech v obchodních řetězcích mohou uplatnit nejvýše 5 ks stravenek/nákup.

293. Dále, nebýt obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup společně zavedené vydavateli stravenek, mohly mít obchodní řetězce širší prostor mezi sebou soutěžit v podmínkách přijímání stravenek, a to zejména co do počtu přijímaných stravenek. Mohlo tak dojít k diverzifikaci podmínek přijímání stravenek obdobným způsobem, jak bylo popsáno výše, tj. např. každý obchodní řetězec si mohl zvolit, resp. individuálně se svým dodavatelem stravenek sjednat, zda vůbec bude omezovat počet přijímaných stravenek. Přestože účastníci řízení namítali, že obchodní řetězce limitaci samy chtějí a je v jejich zájmu, není jisté, zda by vůbec (pokud by protisoutěžní dohoda nebyla plněna) k limitaci přistoupily – viz příklad na Slovensku, nebo příklady obcházení této praxe a zejména fakt, že před zavedením limitace účastníky řízení se limitace v obchodních řetězcích nepraktikovala.

294. Pokud by však obchodní řetězec k nějaké limitaci přistoupil, mohl zvolit jiný maximální počet kusů přijímaných stravenek – např. obchodní řetězec GLOBUS v jednom ze svých hypermarketů zavedl limit 20 ks stravenek/nákup, nebo lze uvést příklad prodejen TESCO kde aktuální limit je ve výši 15 ks, či prodejen Lidl a Kaufland, kde je limit 10 ks.

295. Obchodní řetězec mohl zavést omezení spočívající v tom, že stravenky budou přijímány pouze v obědovém čase nebo nebudou přijímány o víkendu či že hodnota nákupu placeného stravenkami nebude zákazníkovi nahrána na jeho bonusovou zákaznickou kartu, což je v praxi v některých případech již uplatňováno,[447] přičemž by obchodní řetězec reflektoval veškeré pro něj rozhodující faktory včetně spokojenosti zákazníků platících stravenkami. Takto individuálně nastavené podmínky by pak byly pro daný obchodní řetězec maximálně ekonomicky efektivní a nevznikala by újma soutěži.

296. Obsahem dohody soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up bylo zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup v obchodních řetězcích. Dohodu její strany plnily. Výsledkem dohody bylo, že některé obchodní řetězce (např. BILLA, TESCO, ALBERT) nepřijímají[448] více jak 5 kusů stravenek od jednoho emitenta k platbě za jeden nákup. Dohoda tak omezila držitele stravenek v jejich použití a byl snížen uživatelský komfort při placení stravenkami, čímž byla současně snížena kvalita tohoto zboží a spotřebitelům vznikla újma. Soutěžitelům Sodexo, Edenred a Up se díky vzájemné dohodě na zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup podařilo mezi sebou zcela vyloučit soutěž v konkrétním soutěžním parametru, kterým jsou podmínky přijímání stravenek při platbách za nákup potravin. Předmětnou dohodou si soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up chtěli ochránit trh velmi ziskového stravenkového podnikání, při současném předpokladu možných dalších zisků plynoucích z rozdílné ziskovosti služeb zpětného odkupu stravenek v řetězcích a v restauracích.

297. V případě individuálního a nezávislého rozhodnutí by k zavedení této obchodní podmínky někteří soutěžitelé nemuseli vůbec přistoupit (to by pak představovalo konkurenční výhodu oproti těm, kteří by ji zavedli) nebo by se toto omezení odlišovalo v maximálním počtu přijímaných stravenek nebo by byla zvolena jiná obchodní podmínka, případně žádná. Někteří ze soutěžitelů se mohli rozhodnout dosáhnout omezení používání stravenek v supermarketech tak, že by s provozovateli maloobchodů úplně vypověděli smlouvu o přijímání stravenek – sice by se zřejmě připravili o značnou část příjmů, ovšem k tomu, aby měli uzavřeny smlouvy s maloobchodními prodejnami, vydavatele stravenek nic nenutí. Jiní soutěžitelé mohli zvolit cestu, že stravenky budou přijímány pouze v obědovém čase a nebudou vůbec přijímány např. o víkendu.

298. Uzavřením předmětné dohody soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up výrazně zasáhli do podmínek trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících. Jejím výsledkem bylo narušení hospodářské soutěže při určování svých obchodních podmínek vedoucí především k podstatnému omezení možnosti používání většího množství stravenek v obchodních řetězcích, a to na úkor spotřebitelů. Ve výsledku dohoda o omezení 5ks stravenek/nákup vedla k narušení hospodářské soutěže, které mělo negativní dopad i na spotřebitele. Tato dohoda tak na dotčeném trhu vytvořila takové podmínky hospodářské soutěže, které neodpovídají běžným podmínkám tohoto trhu. V tomto případě to platí o to více, že se jedná a po celé sledované období jednalo, o silně koncentrovaný oligopolní trh, na kterém soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up zaujímají rozhodující část a jejich (koordinované) jednání de facto udávalo směr vývoje celého odvětví. [449]

299. Úřad má za prokázané, že výsledkem předmětné dohody bylo ve sledovaném období narušení hospodářské soutěže, přičemž má rovněž za prokázaný její skutečný nezanedbatelný negativní dopad.

VI.2.3 Závěr k charakteru dohody

300. Analýzou cílů dohody, jakož i právního a ekonomického kontextu, do kterého posuzovaná dohoda spadá, dospěl Úřad k závěru, že dohoda vykazuje sama o sobě dostatečný stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž k tomu, aby bylo možné ji kvalifikovat tak, že má protisoutěžní cíl a že není třeba zkoumat její výsledek.[450] Úřad se přesto výsledkem dohody zabýval (viz výše) – jednáním soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up, kteří na základě vzájemné dohody zavedli v obchodních řetězcích obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup a omezili tak vzájemný konkurenční boj v oblasti obchodních podmínek vztahujících se k přijímání papírových stravenek v obchodních řetězcích, byla skutečně ve výsledku narušena hospodářská soutěž. Úřad kvalifikuje tuto dohodu o zavedení obchodní podmínky spočívající v nepřijímání více než pěti kusů papírových stravenek od jednoho emitenta na jeden nákup v obchodních řetězcích jako cílovou zakázanou dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU, jejímž výsledkem bylo narušení hospodářské soutěže. [451]

VI.3 Uzavření a trvání zakázané dohody

301. Dle § 8 přestupkového zákona je trvající přestupek takový přestupek, jehož znakem je jednání pachatele spočívající ve vyvolání a následném udržování protiprávního stavu nebo jednání pachatele spočívající v udržování protiprávního stavu, který nebyl pachatelem vyvolán. Jednání posuzované v tomto správním řízení je trvajícím přestupkem,[452] jak bude vysvětleno níže.

302. Na trvající přestupek je obecně třeba nahlížet jako na jeden skutek de iure. Výjimku u trvajícího přestupku, jenž započal před vstupem ČR do EU a pokračoval i po vstupu ČR do EU dne 1. 5. 2004, představuje ukončení výhradní národní jurisdikce vstupem ČR do EU, pokud jednání bylo způsobilé ovlivnit i obchod mezi členskými státy. Dle platné judikatury okamžikem vstupu ČR do EU dochází k ukončení takového trvajícího skutku, a pokud takové jednání pokračuje i v období po vstupu ČR do EU, jde o nový skutek. V takovém případě je třeba posoudit, zda v době vydání rozhodnutí nezanikla trestnost jednání účastníků řízení, k němuž docházelo před vstupem do EU, a to dle právní normy platné v době jeho ukončení, kterou se hmotněprávní posouzení tohoto jednání bude řídit.

303. Z rozsudku ve věci Kilpailu– ja Kuluttajavirasto[453]plyne, že pojem „jediné a trvající protiprávní jednání“, jak jej uznává judikatura Soudního dvora, předpokládá existenci „celkového plánu“, do něhož spadají různé akty z důvodu totožného cíle narušujícího hospodářskou soutěž na vnitřním trhu, a to nezávisle na skutečnosti, že jeden nebo více z těchto aktů by mohly samy o sobě a nahlíženy jednotlivě představovat porušení článku 101 SFEU. Přestože některá dílčí jednání ze série jednání vedených společným ekonomickým cílem či celkovým společným plánem účastníků dohody mohou sama o sobě představovat samostatná porušení soutěžních pravidel, bylo by neopodstatněné a umělé toto jednání rozdělovat na více dílčích samostatných porušení zákona či SFEU.[454]

304. Úřad je toho názoru, že v tomto případě je třeba na jednání vydavatelů stravenek nahlížet jako na jedno trvající jednání, přestože sepsání Dopisu Asociace (dne 10. 7. 2009) a jeho zaslání společnosti TESCO by samo o sobě představovalo porušení soutěžních pravidel.

305. Soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up protiprávní stav v blíže nezjištěné době před 1. 12. 2003 vyvolali, když se dohodli na zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup vůči společnosti ALBERT.[455] Dohoda týkající se obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup byla širšího rozsahu než pouze vůči společnosti ALBERT,[456] a to s datací minimálně od 1. 4. 2004. Protiprávní stav (tj. protisoutěžní dohodu) soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up udržovali[457] a její dodržování v praxi kontrolovali.[458] Nebylo třeba se v dohodě opakovaně utvrzovat, či ji obnovovat, postačilo navození žádoucího stavu a jeho udržování.[459] Kontrola dodržování dohody, resp. udržování nastavení dohodnutého parametru, byla díky transparentnosti podmínek placení v maloobchodních prodejnách jednoduchá (viz webové stránky účastníků řízení, maloobchodních prodejců či možnost ověření v praxi přímo v obchodním řetězci).

306. Soutěžitel Edenred nejméně od roku 2006 přinejmenším do roku 2017 informoval uživatele stravenek, že na základě opatření Asociace je možné platit jeden nákup maximálně 5 poukázkami. Z uvedeného vyplývá, že účastník řízení Edenred předmětné omezení prosazoval, a to s odkazem na Asociaci, jejímž byl členem, a věděl, že maloobchodní prodejny omezení uplatňují. Stejně tak soutěžitel Sodexo informoval, že v supermarketech lze použít maximálně 5 ks stravenek, a to přinejmenším ještě v roce 2018 (včetně). Ještě v roce 2018 obchodní řetězce ALBERT, BILLA i TESCO na základě doporučení/požadavku účastníků řízení/Asociace uplatňovaly obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup; společnost TESCO ještě v roce 2018 na svých internetových stránkách informovala, že platba stravenkami je omezena pouze na 5 kusů/nákup, s tím, že omezení maximálního počtu stravenek vychází z požadavku Asociace. Do okamžiku zahájení správního řízení byly v platnosti smlouvy mezi Up a BILLA a Sodexo a TESCO zakotvující obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup a také smlouva mezi Sodexo a ALBERT obsahující ujednání, že ALBERT nebude přijímat nepřiměřeně vysoký počet stravenek na jeden nákup. Nejméně do okamžiku zahájení správního řízení dne 25. 6. 2018 společnosti ALBERT, BILLA ani TESCO neevidovaly od soutěžitelů Edenred, Sodexo či Up informaci, že není třeba omezovat množství (či hodnotu) papírových stravenek přijímaných na jeden nákup. Sami soutěžitelé Up, Edenred ani Sodexo ve sledovaném období neinformovali své partnery o tom, že není třeba omezovat množství (či hodnotu) papírových stravenek přijímaných na jeden nákup. Do okamžiku zahájení správního řízení dne 25. 6. 2018 trvalo omezení chráněného právního zájmu zákazníků svobodně si vybrat a mít možnost dosáhnout nejlepší nabídky za nejlepších možných podmínek podle pravidel volné hospodářské soutěže. Úřad proto hodnotí jednání účastníků řízení, resp. jejich právních předchůdců, jako jediné trvající jednání.

307. V posuzovaném případě jednání započalo v blíže nezjištěné době před 1. 12. 2003, tedy před vstupem do EU a pokračovalo i po něm nejméně do 25. 6. 2018, tedy do zahájení správního řízení.[460] Úřad nejprve posoudil jednání ve světle judikatury NSS^{^[461]} vztahující se k jednání, jež započalo před vstupem ČR do EU a bylo dokonáno v období po vstupu. Dle Nejvyššího správního soudu okamžikem přistoupení ČR k EU dochází ve vztahu k deliktnímu jednání porušujícímu zákon a rovněž čl. 101 odst. 1 SFEU ke změně jurisdikce, které takové jednání podléhá. Nejvyšší správní soud dovozuje, že změna jurisdikce spojená s přistoupením země k EU ukončila protisoutěžní jednání, k němuž do té doby docházelo na národním území a které podléhalo výlučně národní jurisdikci a mohlo být postihováno výlučně dle vnitrostátní úpravy.

308. Ze závěrů Nejvyššího správního soudu dále plyne, že jednání, jehož se soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up dopouštěli ve vztahu k ČR před jejím vstupem do EU, je třeba považovat za ukončené zánikem výhradní národní jurisdikce i přesto, že formálně toto nijak ukončeno nebylo.

309. Princip ukončení protisoutěžního jednání vstupem ČR do EU je tedy nezbytné promítnout do vymezení skutků, a to tak, že vytýkané jednání, jež se odehrálo před přistoupením ČR k EU, představuje samostatný skutek de iure, který započal v blíže nezjištěné době před 1. 12. 2003 a byl ukončen 30. 4. 2004 (dále též „První skutek“). Vytýkané jednání, k němuž došlo od přistoupení ČR k EU, představuje další samostatný skutek de iure počínající 1. 5. 2004 a končící (viz ustanovení přestupkového zákona o společném řízení) 25. 6. 2018 (dále též „Druhý skutek“).

310. Na základě výše uvedeného Úřad posoudil každý ze skutků zvlášť, podle právní úpravy účinné ke dni dokonání jednotlivých skutků.

311. Úřad tak nejprve posoudil První skutek, a to podle právní úpravy platné ke dni ukončení vytýkaného jednání, tj. ke dni 30. 4. 2004. Dle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění účinném ke dni 30. 4. 2004, lze soutěžiteli uložit pokutu za protisoutěžní jednání nejpozději do 10 let, kdy k porušení zákazu nebo nesplnění povinnosti došlo.[462] Jednání bylo ukončeno dne 30. 4. 2004, přičemž desetiletá lhůta pro uložení pokuty uplynula dne 30. 4. 2014. V této souvislosti je třeba poukázat na závěry NSS uvedené v rozsudku sp. zn. 8 Afs 25/2012 ze dne 29. 1. 2015, v němž NSS konstatoval, že marným uplynutím prekluzivní lhůty pro uložení sankce zaniká také odpovědnost za správní delikt.

312. Úřadu tak ve vztahu k Prvnímu skutku nezbývá než konstatovat, že deliktní odpovědnost účastníků řízení, příp. dalších soutěžitelů, za tento skutek již zanikla.

313. Úřad se tudíž dále zabýval posouzením pouze Druhého skutku. Toto jednání je předmětem výroku rozhodnutí Úřadu a za toto jednání je ukládána pokuta.[463]

VI.4 Vliv na obchod mezi členskými státy

314. Dohoda byla uzavřena v souvislosti s poskytováním služeb na trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících v České republice.

315. Dle článku 3 odst. 1 Nařízení 1/2003 je Úřad povinen, pokud použije vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži (zde zákon) na dohody ve smyslu čl. 81 odst. 1 SES, resp. nyní čl. 101 SFEU, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy ve smyslu uvedeného ustanovení, použít také článek 101 SFEU.

316. Dle Oznámení Komise je při aplikaci kritéria „dopad na obchod mezi členskými státy“ třeba řešit tři dílčí prvky: (i) koncept „obchodu mezi členskými státy“, (ii) pojem „může ovlivnit“, (iii) koncept „citelnosti“.

317. Pojem „obchod mezi členskými státy“ zahrnuje veškerou přeshraniční ekonomickou aktivitu – zahrnuje tak různé formy ekonomické aktivity, jako např. založení podniku, neboť pojem obchodu zahrnuje rovněž případy jednání, které může ovlivnit soutěžní strukturu, například eliminací nebo hrozbou eliminace soutěžitele působícího v rámci Společenství. Aplikace pojmu „obchod mezi členskými státy“ je nezávislá na vymezení relevantního geografického trhu. Obchod mezi členskými státy může být ovlivněn rovněž v případech, kdy je relevantní trh národní nebo menší než národní. Není vyžadován skutečný dopad, postačí, aby dohoda „byla schopna“ mít dopad na obchod mezi členskými státy.

318. Horizontální kartely zahrnující celé území členského státu jsou zpravidla způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými státy.[464]Soudy EU v této souvislosti ve více případech konstatovaly, že dohody zahrnující celé území členského státu už ze své povahy mají za následek posílení dělení jednotného trhu Společenství na národní trhy, vzhledem k tomu, že brání průniku ekonomických subjektů z ostatních členských států, v rozporu se záměrem SES.[465]

319. Pro konstatování schopnosti dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy je přitom dostačující, že na základě souboru objektivních právních nebo skutkových okolností je možné předvídat s dostatečným stupněm pravděpodobnosti, že dohoda může mít na průběh obchodu vliv přímý nebo nepřímý, existující nebo potenciální.[466]

320. V souladu s rozsudkem ve věci ING Pensii[467] Úřad zohlednil, že dotčené služby mohly mít přeshraniční povahu, jelikož zaměstnanci využívající stravenky mohli mít pobyt v dalších členských státech a jejich zaměstnavatelé v nich mohli mít sídlo. Navíc všichni účastníci řízení jsou vlastněni společnostmi se sídlem v dalších členských státech.

321. K vlivu na průběh obchodu mezi členskými státy Úřad dále uvádí, že z prvostupňového rozhodnutí Protimonopolního úřadu číslo 2016/KH/1/1/004 ze dne 11. 2. 2016 (dále též „slovenské rozhodnutí“) vyplývá, že inspirací pro zavedení a realizaci omezení počtu stravenek v praxi byl model limitace zavedený v České republice v roce 2003.[468] Účastníci slovenského správního řízení si dali za úkol „zaslání podkladů použitých v ČR při zavedení omezení počtu ks“. Následně tyto podklady zaslal předseda české Asociace předsedovi slovenské obdoby Asociace (viz výše – odst. 81 rozhodnutí). A ten je zaslal všem účastníkům slovenského správního řízení.[469] Účastníci slovenského správního řízení (z nichž tři byli sesterskými společnostmi účastníků tohoto správního řízení) za účelem ulehčení vzájemné koordinace jednání při zavedení omezení počtu stravenek využili informace od české Asociace, a to především při jednáních s obchodními řetězci.[470] Vzhledem k výše uvedenému má Úřad za prokázané, že vytýkaná dohoda účastníků řízení mohla mít vliv na průběh obchodu mezi členskými státy.

322. Při kvantifikaci citelnosti hraje roli rovněž postavení soutěžitelů na trhu. Oznámení Komise stanovuje obecné pravidlo uvádějící, kdy obchod mezi členskými státy obvykle nebude znatelně ovlivněn (pravidlo de minimis) – Komise je toho názoru, že když jsou splněny následující dvě kumulativní podmínky, není dohoda schopna citelně ovlivnit obchod mezi členskými státy:

a) Souhrnný/společný podíl účastníků řízení na kterémkoliv relevantním trhu dotčeném dohodou v rámci Společenství (EU) nepřesahuje 5 %, a

b) v případě horizontálních dohod souhrnný/společný roční obrat dotčených soutěžitelů ve Společenství (EU) na trhu výrobků dotčeném dohodou nepřesahuje 40 mil. EUR.

323. Přestože nelze tvrdit a contrario, že při překročení těchto kumulativních podmínek, bude dohoda schopna citelně ovlivnit obchod mezi členskými státy, platí, že čím silnější je tržní pozice soutěžitelů, kteří jsou účastníky dohody, tím více je pravděpodobné, že dohoda je způsobilá ovlivnit obchod mezi členskými státy.[471]

324. Souhrnný podíl soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up činil dle dat pro rok 2018[472] na relevantním trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících v České republice více než 90 %. Souhrnný roční obrat soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up v Evropské unii na trhu výrobků dotčeném dohodou za rok 2018[473]činil cca 380 mil. EUR.[474]

325. Vzhledem ke skutečnosti, že kartelová dohoda pokrývá celé území ČR a tržní podíly soutěžitelů v součtu představují drtivou část relevantního trhu, konstatuje Úřad, že pokud by ekonomické subjekty z jiných členských států chtěly zahájit podnikatelské aktivity v ČR, a to v jakémkoliv oboru, který může být předmětnou praktikou vydavatelů stravenek dotčen (což dle názoru Úřadu zdaleka nejsou pouze subjekty z oboru vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících, ale také zaměstnavatelé poskytující zaměstnancům papírové stravenky, či obchodní řetězce), musely by podmínku 5 ks stravenek/nákup zohlednit, resp. se jí přizpůsobit.[475] Za této situace působí zkoumaná dohoda proti cílům vzniku a rozvoje konkurenčního prostředí a volného pohybu služeb a zboží.

326. Dohoda, která je předmětem zkoumání Úřadu v tomto správním řízení, byla tedy schopná znatelně ovlivnit obchod mezi členskými státy, a je třeba na ni aplikovat čl. 101 SFEU.

VI.5 De minimis, vynětí ze zákazu dohod

327. Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o dohodách, jejichž dopad na soutěž je zanedbatelný,[476] se vzhledem k tomu, že dohoda byla kvalifikována jako cílová zakázaná dohoda ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, nepoužije. Stejně tak se nepoužije Sdělení o dohodách menšího významu, které výrazně neomezují hospodářskou soutěž podle čl. 101 odst. 1 SFEU (sdělení de minimis), neboť jde o cílovou dohodu ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, jež může ovlivnit obchod mezi členskými státy. Kromě toho aplikace těchto dvou předpisů je vzhledem k tržním podílům soutěžitelů vyloučena (a to po celou dobu trvání Druhého skutku).

328. Úřad u posuzované dohody rovněž zkoumal možné splnění podmínek dle § 3 odst. 4 zákona a čl. 101 odst. 3 SFEU. Zákaz dohod se dle § 3 odst. 4 zákona nevztahuje na dohody, které a) přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích, b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a), c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody (obdobně upraveno v čl. 101 odst. 3 SFEU).

329. Úřad se nedomnívá, že dohoda vydavatelů stravenek o obchodní podmínce 5 ks stravenek/nákup jakkoliv přispěla ke zlepšení výroby nebo distribuce papírových stravenek či k podpoře technického či hospodářského rozvoje. Pokud snad dohoda přispěla k tomu, že stravenkový systém, resp. systém daňového zvýhodnění stravenek v existující podobě zůstal doposud zachován, nevidí zde Úřad žádnou přímou spojitost s technickým či hospodářským rozvojem. V každém případě pro cíl zachování stravenkového systému společná dohoda o zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup nebyla nezbytná, každý ze soutěžitelů měl alternativy, jak individuálně (bez dohody s ostatními) přispět ke snížení rizika zrušení daňového zvýhodnění stravenek. Navíc je zřejmé, že toto omezení nemůže být v žádném případě benefitem pro spotřebitele – má na něj negativní efekt a omezuje jej v možnosti využívání stravenek.

330. Úřad uzavírá, že nejsou splněny podmínky pro vynětí ze zákazu dohod dle § 3 odst. 4 zákona a čl. 101 odst. 3 SFEU a taktéž nejsou naplněny podmínky pro uplatnění některé z blokových výjimek přijatých na základě nařízení Evropské komise nebo Rady Evropské unie.

VII Odpovědnost

331. Adresátem právních norem českého soutěžního práva je soutěžitel. Definice pojmu soutěžitel je chápána velmi extenzivně – je legislativní zkratkou pro prakticky jakékoli entity, které se (alespoň nepřímo) účastní hospodářské soutěže.[477] Obdobnou úlohu plní v evropském soutěžním právu pojem podnik. V rozsudku Nejvyššího správního soudu Česká rafinérská[478] tento soud konstatoval, že pojem „soutěžitel“ použitý v zákoně odpovídá pojmu „podnik“ ve SFEU. Při výkladu pojmu soutěžitel z hlediska aplikace zákona tak lze vycházet i z unijní judikatury.

332. Z unijní judikatury vyplývá, že pod pojmem podnik je v soutěžním právu třeba rozumět hospodářskou jednotku, i když se po právní stránce příslušná hospodářská jednotka sestává z několika osob, ať již fyzických či právnických.[479] Obdobně je vymezen obsah pojmu podnik např. v rozhodnutí Tribunálu ve věci Shell,[480]kde soud uvedl, že pojem podnik směřuje na hospodářské jednotky sestávající z jednotné organizace osobních, hmotných a nehmotných prvků, které dlouhodobě sledují specifický hospodářský cíl a mohou přispět ke spáchání porušení práva, o kterém hovoří článek 81 odst. 1 SES (nyní čl. 101 odst. 1 SFEU).

333. Přestože adresátem norem soutěžního práva je soutěžitel, resp. podnik, je nutné přisuzovat porušení soutěžních pravidel vždy určité fyzické nebo právnické osobě způsobilé mít práva a povinnosti (právní osobnost), neboť pouze s ní je možné vést správní řízení. Jak uvádí unijní judikatura: „[…] pro účely uplatnění a výkonu rozhodnutí Komise v oblasti práva hospodářské soutěže je nezbytné označit jako osobu, jíž je rozhodnutí určeno, entitu s právní subjektivitou.“[481]

334. Základním pravidlem je princip osobní odpovědnosti,[482] jehož podstatou je přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání té fyzické nebo právnické osobě, která provozuje podnik podílející se na kartelové dohodě.[483]

335. Vzhledem k výše uvedenému Úřad činí odpovědnými za druhý skutek společnosti Sodexo, Edenred (také jako právního nástupce společností Accor Services CZ s.r.o. a SYAS spol. s r.o.[484]) a Up, neboť tyto společnosti se přímo jako soutěžitelé dopustily zakázaného jednání.[485]

VIII Subjektivní stránka přestupku

336. Odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření zakázané dohody narušující soutěž je odpovědností objektivní. Zákon o ochraně hospodářské soutěže tedy Úřadu neukládá, aby u všech soutěžitelů, tj. jak u fyzických, tak u právnických osob, které hodlá za porušení hmotněprávních ustanovení zákona o ochraně hospodářské soutěže sankcionovat, zkoumal zavinění.[486] Úřad nicméně posouzení zavinění, tj. subjektivní stránky jednání účastníků řízení považuje za důležitou součást svých úvah o výši ukládané pokuty, neboť jde o aspekt ovlivňující náhled na závažnost posuzovaného jednání.

337. Zaviněním se rozumí psychický vztah toho, kdo se určitým způsobem chová, k výsledku jeho chování. I v soutěžním právu je třeba rozlišovat dvě základní formy zavinění: úmysl a nedbalost. Při zkoumání formy subjektivní stránky přestupku je třeba vycházet ze vztahu intelektuální a volní složky k objektu přestupku, jímž je právem chráněný zájem, proti němuž jednání směřuje, v daném případě zájem na existenci a řádném fungování soutěže na trhu zboží a služeb. Při posuzování formy zavinění Úřad též přihlédl k judikatuře evropských soudů, z níž vyplývá, že pro konstatování úmyslného porušení soutěžního práva není nezbytné, aby si soutěžitelé byli vědomi toho, že porušují zákaz stanovený soutěžními pravidly SFEU; je dostačující, aby si nemohli být nevědomi toho, že vytýkané jednání mělo za cíl nebo mohlo mít za výsledek narušení hospodářské soutěže na společném trhu.[487]

338. Při posuzování subjektivní stránky jednání, jež je předmětem správního řízení, vycházel Úřad z toho, že soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up vzájemně koordinovali jednání související se zavedením obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup vůči obchodním řetězcům, čímž vědomě eliminovali rizika vyplývající ze vzájemné konkurence. Úřad konstatuje, že si museli být vědomi nezákonného charakteru svého jednání a rovněž si museli být vědomi toho, že jejich jednání, ač pro ně potenciálně ekonomicky výhodné, může mít za výsledek narušení hospodářské soutěže s důsledkem spočívajícím v podstatném omezení v používání většího množství stravenek v obchodních řetězcích, a to i na úkor spotřebitelů. Úřad proto dospěl k závěru, že zmínění soutěžitelé zaviněně porušili zákon, a to ve formě úmyslu.[488]

IX Odůvodnění výše pokut

339. Úřad uložil společnostem Sodexo, Edenred a Up za přestupek[489] spočívající v plnění dohody specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí pokuty dle § 22a odst. 2 zákona a nápravná opatření ve smyslu § 20 odst. 4 zákona (k nápravným opatřením viz následující kapitola).

340. Vyměření pokuty je výsledkem hodnocení řady faktických, ekonomických a právních skutečností v rámci široce vymezeného správního uvážení Úřadu,[490] při respektování zákonných kritérií pro uložení pokuty a vždy s přihlédnutím ke specifickým okolnostem daného případu. Pokuty ukládané za porušení zákona musí plnit funkci správního trestu a být pro dotčené soutěžitele nebo orgány veřejné správy dostatečně citelné. Pokuty ovšem musí plnit nejen funkci represivní, ale též preventivní, aby odrazovaly porušitele od opakování porušení zákona a současně měly dostatečně odrazující efekt i pro ostatní soutěžitele nebo orgány veřejné správy.^{^[491]} V souladu s judikaturou byla zohledněna specifika případu, která jsou vzhledem ke svému charakteru pro stanovení výše pokuty relevantní.[492]

341. Při úvahách o uložení pokuty vycházel Úřad ze zákona a z příkazu předsedy Úřadu Postup při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže účinného od 24. 4. 2018 (dále jen „Metodika 2018“), který ve svém bodě 5.3 stanoví, že ve správních řízeních zahájených po účinnosti Metodiky 2018, bude Úřad postupovat podle této metodiky. Toto řízení bylo zahájeno dne 25. 6. 2018, a Úřad proto v tomto řízení při stanovení výše pokut aplikoval postup dle Metodiky 2018. Současně Metodika 2018 v bodě 2.6 stanoví, že podle pravidel v ní obsažených Úřad postupuje i při ukládání pokut za porušení unijního práva.

342. Dle § 22a odst. 2 zákona se za přestupek podle odstavce 1 písm. b) uloží pokuta do 10.000.000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období, není-li dále stanoveno, že za přestupek podle odstavce 1 písm. b) se pokuta neuloží. Dle § 22b odst. 1 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Dále se přihlédne k jednání právnické osoby v průběhu řízení před Úřadem a její snaze odstranit škodlivé následky přestupku.

343. Při výměře pokuty ukládané právnímu nástupci právnické osoby se přihlédne též k tomu, v jakém rozsahu přešly na právního nástupce výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného přestupku, a k tomu, pokračuje-li některý z právních nástupců v činnosti, při které byl přestupek spáchán.[493] Dle přestupkového zákona odpovědnost právnické osoby za přestupek přechází na jejího právního nástupce.[494]

344. Co se týče aplikace Metodiky 2018 při stanovení hodnoty tržeb pro účely vyměření základní částky pokuty,[495] Úřad uvádí, že hodnota tržeb se zásadně stanoví na základě hodnot tržeb dosažených soutěžitelem na relevantním trhu v posledním ukončeném účetním období, po jehož celé období se soutěžitel protiprávního jednání dopouštěl. V daném správním řízení se tak jedná o rok 2017.[496] Úřad proto zjišťoval tržby účastníků řízení, resp. soutěžitelů, jichž jsou součástí, v oblasti vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících na území České republiky v roce 2017, resp. u soutěžitele Sodexo, který má specifické účetní období, v období od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2017.

345. Úřad přestupek účastníků řízení hodnotí typově jako závažný – jedná se o dohodu o obchodních podmínkách, přičemž jde o tzv. cílovou dohodu, u níž se předpokládá, že její dopad není zanedbatelný, a navíc i výsledkem této dohody bylo skutečné narušení soutěže.[497]

346. K individuální závažnosti přestupku Úřad uvádí, že dohoda byla plněna a měla skutečný dopad na předmětný relevantní trh popsaný v části právního posouzení. Zkoumané jednání soutěžitelů mezi nimi narušilo hospodářskou soutěž, přičemž sledovalo minimalizaci rizika zrušení daňového zvýhodnění a ochranu oboru podnikání soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up a tím zachování vysokých zisků plynoucích z této podnikatelské činnosti, a zároveň negativně ovlivnilo spotřebitele při využívání papírových stravenek omezením možnosti s nimi platit v obchodních řetězcích.[498] Přestupek se po celé vytýkané období týkal celého území České republiky a byl páchán soutěžiteli, kteří patřili mezi klíčové představitele relevantního trhu zaujímající společně v celém posuzovaném období tržní podíl kolem 90 %. Soutěžitelé Sodexo, Edenred a Up se v oboru pohybují desítky let a po celou dobu zkoumaného období šlo o silné společnosti se zahraniční účastí, které byly leadery oboru v ČR, což dokládá i fakt, že postupem času převzaly podnikání svých konkurentů, kteří s nimi byli původně sdruženi v Asociaci. Rovněž představitelé soutěžitelů Sodexo, Edenred a Up se střídali na vedoucích pozicích v Asociaci. Skutečnost, že pokutované subjekty představují soutěžitele de facto reprezentující daný obor podnikání v tuzemsku po dobu přinejmenším od vstupu do EU, Úřad rovněž zohlednil v rámci individualizace závažnosti jednání. Co se týče významnosti dotčeného sektoru, hodnotí jej Úřad jako sektor středního ekonomického významu.[499]

347. Co se týče charakteru dotčeného zboží a míry dopadu jednání na konečného spotřebitele, nepředstavují papírové stravenky zboží nezbytné denní potřeby. Jde o benefit dobrovolně poskytovaný zaměstnavateli, který není nárokový. Současně jde o benefit rozšířený, zaměstnavatelé a zaměstnanci požadují/očekávají možnost placení stravenkami v maloobchodních prodejnách vč. obchodních řetězců a podmínky přijímání stravenek tzv. v nich patří mezi aspekty přímo ovlivňující spotřebitele platící stravenkami při jejich nákupech. V roce 2017 papírové stravenky obdrželo cca 1,5 milionu zaměstnanců (což odpovídá cca 30 % všech zaměstnanců) a dle údajů od účastníků řízení v letech 2011 až 2017 byla cca polovina objemu stravenek (v nominálních hodnotách) použita k zaplacení v maloobchodě (včetně obchodních řetězců) a zbylá polovina v restauracích a podobných zařízeních. Omezení 5 ks stravenek na jeden nákup uplatňované v některých obchodních řetězcích je držiteli papírových stravenek vnímáno negativně, omezení snižuje jejich uživatelský komfort. Nedá se však říci, že toto omezení zasahuje všechny osoby stejnou měrou a ani že je zasahuje v jejich každodenním životě zásadním způsobem. Ve zkoumaném období platilo, že ne všichni zaměstnanci dostávali stravenky (větší část stravenky nedostávala), z těch, kteří papírové stravenky dostávali, existuje i skupina uživatelů, kteří limitací 5 ks/nákup omezeni nebyli. Určitá skupina uživatelů stravenek však může být limitací 5 ks stravenek/nákup natolik ovlivněna, že výhodnost stravenek jako zaměstnaneckého benefitu pro ně může být citelně snížena (např. v případě zaměstnanců, kteří se z jakýchkoliv příčin nemohou nebo nechtějí stravovat v restauracích).[500]

348. Podmínky přijímání stravenek tzv. akceptačními místy patří mezi soutěžní parametry schopné ovlivnit zákazníky vydavatelů stravenek (zaměstnavatele nakupující papírové stravenky) při rozhodování o výběru dodavatele papírových stravenek (do systému papírových stravenek bylo v roce 2017 zapojeno cca 60 tisíc zaměstnavatelů). V rámci poskytování zaměstnaneckých benefitů zaměstnavatelé mohou v důsledku uplatňování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup začít vyhledávat vydavatele stravenek neuplatňující předmětné omezení (zde lze uvést příklad konkrétního zaměstnavatele, který Úřadu sdělil, že na žádost svých zaměstnanců začal brát také stravenky Naše stravenka od společnosti Lidl stravenky v.o.s., která zavedla limit pro platbu stravenkami za nákup potravin ve výši 10 ks[501]) nebo mohou hledat cesty jak na stravování svých zaměstnanců přispívat jinými způsoby než stravenkami (např. podniková kantýna), případně mohou zvolit jiný druh benefitu.

349. Dle Metodiky 2018 je pro závažné přestupky stanoveno pro určení základní částky pokuty rozpětí 3 až 10 % z hodnoty tržeb. Konkrétní procento pro určení podílu hodnoty tržeb stanovil Úřad na základě výše uvedených úvah při spodní hranici rozpětí pro závažné přestupky dle Metodiky 2018, tj. ve výši […obchodní tajemství…] %.[502]

350. Jelikož daný přestupek trval více než 120 měsíců, stanovil Úřad koeficient času dle Metodiky 2018 ve výši 10. Základní částku pokuty pak Úřad vypočítal jako součin podílu hodnoty tržeb a koeficientu času.

351. Co se týče případného uplatnění přitěžujících, resp. polehčujících okolností, považuje Úřad za podstatné především to, že se, jak shora konstatováno, jedná sice o dohodu cílové povahy, na druhé straně však nejde ani o Úřadem pravidelně trestaný typický cenový kartel, ani o rozdělení trhu, což je druhá nejtypičtější zakázaná horizontální praktika reprobovaná Úřadem. V této souvislosti si je Úřad vědom toho, že poprvé trestá cílovou dohodu soutěžitelů ovlivňující méně klíčovou obchodní podmínku, i když se zjevným dlouhodobým negativním dopadem na hospodářskou soutěž i spotřebitele. Úřad významně akcentoval skutečnost, že se jedná o první trestání tohoto typu cílové protisoutěžní dohody, která se odehrála na dvoustranném relevantním trhu, resp. v rámci vícestranné platformy se specifickými rysy, která je v zásadě unikátní - co do statku, který je předmětem koloběhu v rámci platformy (cenina, jejíž účel se během koloběhu mění), i co do skupin aktérů (vydavatelé stravenek, zaměstnavatelé, zaměstnanci a akceptační místa), i co do fungování založeného na daňovém zvýhodnění stravenek daném legislativou. Proto snížil základní částku pokuty účastníkům řízení o 30 %, coby zohlednění prvního trestání takového jednání jako polehčující okolnosti s přihlédnutím k legitimnímu očekávání soutěžitelů.[503] Do budoucna bude tento postup Úřadu plnit generálně preventivní funkci trestání obdobného jednání na trhu.

352. U žádného účastníka řízení nebyly Úřadem shledány žádné další polehčující či přitěžující okolnosti.

353. Na závěr Úřad u každého účastníka řízení vždy individuálně posoudil, zda výše pokuty plní dostatečně svou represivní funkci a zda její výše odpovídá povaze a závažnosti přestupku, za nějž je ukládána. Úřad při stanovení konečné výše pokuty posoudil, zda výsledná výše pokuty nepřesahuje zákonnou maximální výši 10 % z celkového čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období a přihlédl rovněž k aktuální finanční a majetkové situaci soutěžitelů, aby pro ně pokuta nebyla likvidační.

IX.1 Souběh porušení § 3 zákona a čl. 101 SFEU

354. Úřad shledal, že dohoda, která je předmětem zkoumání Úřadu v tomto správním řízení, představuje porušení § 3 zákona i čl. 101 SFEU. Podle judikatury českých soudů v takovém případě dochází k jednočinnému souběhu především z důvodu rozdílných chráněných zájmů.[504]

355. Úřadem posuzované jednání naplňuje skutkovou podstatu porušení § 3 zákona i čl. 101 SFEU v jednočinném souběhu. S tím souvisí uplatnění tzv. absorpční zásady,[505] tj. že Úřad vyměří pokutu za ten ze sbíhajících se přestupků (zde porušení § 3 zákona a porušení čl. 101 SFEU), který je nejpřísněji trestný – takto vyměřenou pokutu ale zvýší s ohledem na to, že bylo spácháno více přestupků.[506] Užití absorpční zásady vede k navýšení ukládané sankce (asperaci), nedochází však k prostému sčítání (kumulaci). K této praxi Úřad běžně sahá v případech mnohosti přestupků téhož soutěžitele, které shodně porušují ustanovení § 3 odst. 1 zákona. Zmiňovaná rozhodnutí Úřadu se nicméně týkala mnohosti přestupků v podobě relativně samostatných jednání, u nichž bylo po skutkové stránce možné jednotlivé přestupky přehledně vymezit a oddělit.

356. Situace však není natolik jednoznačná ve zde posuzovaném případě, tj. souběhu přestupku podle § 3 zákona a porušení čl. 101 SFEU – z pohledu skutkového se jedná o jediné jednání. Za daných skutkových okolností by přitěžování za jednočinný souběh bylo formalismem odhlížejícím od reálného průběhu a skutečného dopadu protisoutěžního jednání na hospodářskou soutěž a spotřebitele.

357. Přestože v posuzovaném případě došlo k jednočinnému souběhu porušení národního a unijního práva, není dle názoru Úřadu vhodné zvyšovat pokutu s ohledem na tento souběh, neboť takový postup by ve své podstatě znamenal navyšování sankce za jedno, a to samé jednání. Z těchto důvodů Úřad sice hodlá v závěrečném rozhodnutí konstatovat jak porušení § 3 zákona, tak čl. 101 SFEU, avšak pokuty hodlá ukládat jen za porušení unijního práva a bez přitížení (navýšení pokuty) pro porušení práva národního, což je ostatně postup ve prospěch účastníků řízení.

IX.2 Pokuta Sodexo

358. Poslední ukončené účetní období, po jehož celou dobu se soutěžitel Sodexo dopouštěl protiprávního jednání, bylo období trvající od 1. 9. 2016 do 31. 8. 2017 (specifické účetní období soutěžitele Sodexo). V tomto období tvořily hodnoty tržeb soutěžitele Sodexo v oblasti vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejícíchna území České republiky […obchodní tajemství…] Kč bez DPH (bez in-house dodávek).[507] Celkový obrat soutěžitele Sodexo za poslední ukončené účetní období, tj. období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021, zaokrouhlený na tisíce byl […obchodní tajemství…] Kč bez DPH.[508]

359. Základní částka pokuty po zohlednění koeficientu závažnosti a časového koeficientu činí 188 959 923 Kč.

360. Soutěžitel Sodexo se dopustil přestupku, za který dochází k prvnímu trestání daného typu cílové protisoutěžní dohody, což Úřad považuje za polehčující okolnost, kterou promítl do konečné výše pokuty, a to snížením základní částky pokuty o 30 %. Žádné další polehčující či přitěžující okolnosti Úřad neshledal.

361. Výsledná částka pokuty pro soutěžitele Sodexo tak po zaokrouhlení na celé tisíce dolů činí 132 271 000 Kč.

362. Čistý zisk účastníka řízení Sodexo za období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021 byl […obchodní tajemství…].[509] […obchodní tajemství…] (rok končící 31. 8. 2015).[510]

363. Pokuta v této výši nepřevyšuje 10 % z celkového čistého obratu dosaženého soutěžitelem Sodexo za poslední ukončené účetní období, resp. za období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021, ani ji Úřad s ohledem na její výši a na ekonomické údaje týkající se soutěžitele nepovažuje za likvidační.

IX.3 Pokuta Edenred

364. Účastník řízení Edenred je právním nástupcem společností Accor Services CZ s.r.o., MENU SERVICE s.r.o., SYAS spol. s r.o., EXIT, s.r.o., EXIT Třebíč s.r.o., jež před svým zánikem působily v oblasti vydávání a obchodování se stravenkami Ticket Restaurant a provozování jiných poukázkových systémů. Úřad přihlédl k tomu, v jakém rozsahu přešly na Edenred výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného přestupku, a k tomu, že společnost Edenred pokračovala v činnosti, při které byl přestupek spáchán. Dle projektu Fúze na Edenred přešlo jmění zaniklých společností a Edenred se stal univerzálním právním nástupcem. Sama společnost Edenred se hlásí k činnosti svých právních předchůdců. Blíže k právnímu nástupnictví a podmínkám Fúze viz část popisující soutěžitele Edenred.[511] Skutečnosti související s právním nástupnictvím však neovlivnily výslednou výši pokuty – dle názoru Úřadu jsou dostatečně reflektovány v hodnotě tržeb použité jako základní údaj pro výpočet pokuty.

365. Poslední ukončené období, po jehož celou dobu se soutěžitel Edenred dopouštěl protiprávního jednání, byl rok 2017. V tomto období tvořily hodnoty tržeb soutěžitele Edenred v oblasti vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejícíchna území České republiky […obchodní tajemství…] Kč bez DPH (bez in-house dodávek).[512] Celkový obrat soutěžitele Edenred za poslední ukončené účetní období, tj. období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 byl […obchodní tajemství…] Kč bez DPH.[513]

366. Základní částka pokuty po zohlednění koeficientu závažnosti a časového koeficientu činí 145 629 600 Kč.

367. Soutěžitel Edenred se dopustil přestupku, za který dochází k prvnímu trestání daného typu cílové protisoutěžní dohody, což Úřad považuje za polehčující okolnost, kterou promítl do konečné výše pokuty, a to snížením základní částky pokuty o 30 %. Žádné další polehčující či přitěžující okolnosti Úřad neshledal.

368. Výsledná částka pokuty pro soutěžitele Edenred tak po zaokrouhlení na celé tisíce činí 101 940 000 Kč.

369. Čistý zisk účastníka řízení Edenred za rok 2020 byl 111 mil. Kč (při čistém obratu 696 mil. Kč) a za rok 2019 byl 166 mil. Kč (při čistém obratu 734 mil. Kč). [514] Za předcházející účetní roky (postupně směrem do minulosti) čistý zisk činil 160 mil. Kč (při čistém obratu 659 mil. Kč), 121 mil. Kč (při čistém obratu 578 mil. Kč), 119 mil. Kč (při čistém obratu 538 mil. Kč), až po 93 mil. Kč (při čistém obratu 498 mil. Kč) v roce 2015.[515]

370. Pokuta v této výši nepřevyšuje 10 % z celkového čistého obratu dosaženého soutěžitelem Edenred za poslední ukončené účetní období, ani ji Úřad s ohledem na její výši a na ekonomické údaje týkající se soutěžitele nepovažuje za likvidační.

IX.4 Pokuta Up

371. Poslední ukončené období, po jehož celou dobu se soutěžitel Up dopouštěl protiprávního jednání, byl rok 2017. V tomto období tvořily hodnoty tržeb soutěžitele Up v oblasti vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejícíchna území České republiky […obchodní tajemství…] Kč bez DPH (bez in-house dodávek).[516] Celkový obrat soutěžitele Up za poslední ukončené účetní období, tj. období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, byl […obchodní tajemství…] Kč bez DPH.[517]

372. Základní částka pokuty po zohlednění koeficientu závažnosti a časového koeficientu činí 64 202 496 Kč.

373. Soutěžitel Up se dopustil přestupku, za který dochází k prvnímu trestání daného typu cílové protisoutěžní dohody, což Úřad považuje za polehčující okolnost, kterou promítl do konečné výše pokuty, a to snížením základní částky pokuty o 30 %. Žádné další polehčující či přitěžující okolnosti Úřad neshledal.

374. Výsledná částka pokuty pro soutěžitele Up tak po zaokrouhlení na celé tisíce dolů činí 44 941 000 Kč.

375. Čistý zisk účastníka řízení Up za rok 2020 byl -26 mil. Kč (při čistém obratu 352 mil. Kč)[518] a za rok 2019 byl 80 mil. Kč (při čistém obratu 388 mil. Kč). Za předcházející účetní roky (postupně směrem do minulosti) čistý zisk činil 98 mil. Kč (při čistém obratu 345 mil. Kč), 85 mil. Kč (při čistém obratu 294 mil. Kč), 111 mil. Kč (při čistém obratu 295 mil. Kč), až po 75 mil. Kč (při čistém obratu 245 mil. Kč) v roce 2015.[519]

376. Pokuta v této výši nepřevyšuje 10 % z celkového čistého obratu dosaženého soutěžitelem Up za poslední ukončené účetní období, ani ji Úřad s ohledem na její výši a na ekonomické údaje týkající se soutěžitele nepovažuje za likvidační.

X Úhrada a splatnost pokuty

377. Účastníci řízení provedou úhradu pokuty na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, číslo účtu 3754-17721621/0710, jako variabilní symbol se uvede identifikační číslo účastníka řízení. Uložené pokuty jsou splatné do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

XI Opatření k nápravě

378. Podle § 20 odst. 4 zákona může Úřad uložit účastníkům řízení opatření k nápravě, jejichž účelem je obnovení účinné hospodářské soutěže na trhu, a stanovit přiměřenou lhůtu k jejich splnění, je-li zjištěno porušení povinností stanovených mj. v § 3 odst. 1 zákona. Uložení opatření k nápravě nevylučuje souběžné uložení pokuty podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona. Opatření k nápravě nemá sankční povahu, ale sleduje odstranění nepříznivých důsledků protisoutěžního jednání (resp. jeho prevenci či opakování).

379. Úřad shledal důvody pro uložení opatření k nápravě, neboť pro odstranění narušení hospodářské soutěže jednáním popsaným ve výroku I. tohoto rozhodnutí je nezbytné, aby se obchodní partneři dozvěděli o neplatnosti této dohody. Úřad proto ve výroku VI. tohoto rozhodnutí uložil účastníkům řízení povinnost písemně informovat své obchodní partnery působící v oblasti maloobchodního prodeje zboží s převahou potravin (včetně obchodních řetězců), se kterými mají uzavřenou smlouvu, která upravuje přijímání a odkup papírových stravenek, o tomto rozhodnutí Úřadu a o zákazu a neplatnosti dohody popsané ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Dále Úřad uložil účastníkům řízení povinnost uveřejnit informaci o tomto rozhodnutí Úřadu a o zákazu a neplatnosti dohody popsané ve výroku I. tohoto rozhodnutí na jejich oficiálních internetových stránkách, a to minimálně po dobu 1 roku a upravit všechny své platné smlouvy upravující přijímání a odkup papírových stravenek, které obsahují ujednání, z něhož vyplývá, že obchodní partner nemá přijímat více než 5 ks stravenek na jeden nákup tak, aby takové ujednání neobsahovaly. Uložená opatření k nápravě sledují účel zákona, kterým je ochrana hospodářské soutěže, a ve vztahu k tomuto účelu jsou proporcionální.

380. Pro splnění opatření k nápravě stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu 60 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Uložená opatření k nápravě jsou pro účastníky řízení splnitelná v rámci jejich běžné činnosti. Za přiměřenou považuje Úřad i lhůtu 14 dnů, kterou účastníkům řízení stanovil pro doložení splnění opatření k nápravě, tj. pro poskytnutí (i) kopie textu písemné informace o tomto rozhodnutí Úřadu a o zákazu a neplatnosti dohody uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí a (ii) seznamu všech obchodních partnerů, kteří tuto informaci obdrželi, s uvedením následujících údajů: jména a příjmení u osob fyzických, resp. obchodní firmy u osob právnických, jejich identifikačního čísla a data, kdy účastník řízení daného obchodního partnera informoval o zákazu a neplatnosti dohody uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí, (iii) odkazu na internetovou stránku (tzv. URL adresu), na níž byla (a bude, po dobu jednoho roku celkem) uveřejněna informace o tomto rozhodnutí Úřadu a neplatnosti dohody popsané ve výroku I. tohoto rozhodnutí, (iv) kopií smluv upravujících přijímání a odkup papírových stravenek obsahujících ujednání, z něhož vyplývá, že obchodní partner nemá přijímat více než 5 ks stravenek na jeden nákup, ve znění před splněním nápravného opatření a po jeho splnění, pokud takové smlouvy existují.

XII Zákaz plnění dohody

381. V souladu s § 7 odst. 1 zákona Úřad uložil zákaz plnění dohody popsané ve výroku I. tohoto rozhodnutí do budoucna, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

XIII Náklady řízení

382. Vzhledem k tomu, že Úřad v rámci správního řízení dospěl k závěru, že účastníci řízení vytýkaným jednáním porušili zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona, jsou splněny zákonné podmínky dané § 95 odst. 1 PřestZ 261, v návaznosti na § 79 odst. 5 správního řádu, k uložení náhrady nákladů správního řízení účastníkům řízení. S ohledem na rozsah provedeného dokazování má Úřad za to, že se jednalo o zvlášť složitý případ, a proto dle § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, určil paušální částku nákladů řízení, již jsou povinni účastníci řízení uhradit, ve výši 3 500 Kč.

383. Náklady řízení jsou účastníci řízení povinni uhradit do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady se hradí na účet Úřadu vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 19-24825621/0710, konstantní symbol 1148, číslo variabilního symbolu je pro každého účastníka řízení odlišné, pro účastníka řízení Sodexo: 2018010242, pro účastníka řízení Edenred: 2018020242 a pro účastníka řízení Up: 2018030242.

XIV Námitky účastníků řízení a jejich vypořádání

384. Námitky účastníků řízení jsou z velké části podobné, proto jsou členěny dle tematických okruhů. Vypořádání určitého tematického okruhu námitek následuje hned za ním a je pak často jedno společné (pro více účastníků), přičemž obsahuje vypořádání i specifických námitek vznesených například pouze jedním účastníkem řízení; v některých případech však účastníci předložili celé okruhy námitek specifické pouze pro ně a v takových případech byl vytvořen samostatný nadpis (tematický okruh) a za ním následuje vyjádření Úřadu. Účastníci řízení Sodexo a Edenred svá vyjádření k podkladům rozhodnutí a ke Sdělení výhrad zaslali v Úřadem stanovené lhůtě, přičemž avizovali tato vyjádření doplnit o ekonomickou analýzu, kterou dosud neměli k dispozici. Následně tuto ekonomickou analýzu zpracovatele […obchodní tajemství…] do spisu doplnili. Co se týká vyjádření účastníka řízení Up, tento ve stanovené lhůtě Úřadu zaslal pouze část svých námitek vztahujících se především k postupu při stanovení výše pokuty, kdy avizoval některé další okruhy námitek,[520] které dodatečně předloží v rámci samostatného podání, protože zatím shromažďuje informace a doklady podporující jeho argumentaci – účastník řízení Up uvedl, že jimi bude disponovat počátkem ledna 2022.[521] Dne 23. 2. 2022 pak účastník řízení Up zaslal podrobné vyjádření k okruhům avizovaným ve Vyjádření Up I. K tomu Úřad uvádí, že dle § 21b ZOHS 261 je Úřad povinen stanovit po seznámení s podklady pro rozhodnutí minimálně patnáctidenní lhůtu pro návrhy na doplnění dokazování a že k později uvedeným skutečnostem a důkazům nebude přihlížet, nepůjde-li o skutečnosti nebo důkazy, které účastník řízení nemohl uplatnit dříve. Účastníku řízení Up byla stanovena celková lhůta 60 dnů od jeho seznámení s podklady rozhodnutí,[522] stejně jako ostatním účastníkům řízení. Úřad proto vyzval Up k podrobnému uvedení, kterými důkazy a analýzami (na něž bylo odkazováno) účastník řízení nedisponoval v původní lhůtě a jak se promítly do Vyjádření Up II.[523] Po obdržení odpovědi Up[524] Úřad důkladně posoudil relevantnost argumentace Up ve vztahu k tomu, zda Vyjádření Up II obsahuje skutečnosti a důkazy, které účastník řízení nemohl uplatnit dříve a dospěl k závěru, že převážná část Vyjádření Up II obsahuje skutečnosti, které mohly být uplatněny dříve, s výjimkou některých částí, u nichž Úřad uznal, že souvisejí s podklady, které nemohly být předloženy dříve – jedná se o části týkající se (i) čestného prohlášení bývalé náměstkyně ministra financí, (ii) výsledků interních odhadů a kalkulací jednotkových nákladů spojených se zpětným odkupem stravenek od restauračních zařízení a od obchodních řetězců a (iii) výsledků dotazníkového šetření mezi klienty (zaměstnavateli) Up.[525] Úřad tak z Vyjádření Up II vypořádává pouze tyto části (i–iii) a dále plně vypořádává Vyjádření Up I a také vyjádření Up, které bylo v minulosti (již v roce 2020) Úřadu zasláno v reakci na protokol ze dne 11. 11. 2019 pořízený z jednání v rámci procedury narovnání.

XIV.1 Úřad nesprávně dovodil existenci dohody mezi účastníky řízení a nesprávně zjistil skutkový stav věci

385. Účastník řízení Up uvedl, že závěr Úřadu o existenci dohody mezi účastníky řízení v období od 1. 5. 2004 do 25. 6. 2018 o uplatňování omezení 5 ks/nákup není správný a nemá oporu ve spisu. Mezi účastníky řízení neexistovala žádná dohoda ohledně koordinovaného uplatňování omezení 5 ks/nákup vůči obchodním řetězcům a Úřad ji ani neprokázal.

XIV.1.1 Úřad nedoložil existenci dohody a to, že limitace je jejím výsledkem

386. Dle Sodexo i Edenred důkazy E-mail, Důkaz č. 1 – Důkaz č. 5 nemohou vést k závěru o existenci shody vůlí účastníků řízení. E-mail je komunikací mezi dvěma entitami odlišnými od účastníků řízení a může sloužit maximálně k prokazování minulého jednání Asociace; stejně tak Důkaz č. 1 a Dopis Asociace. Důkaz č. 2 může sloužit nanejvýš ke zjišťování jednání Asociace vůči neznámému okruhu pracovníků maloobchodních jednotek. K Důkazu č. 3 Sodexo uvádí, že může maximálně popisovat minulé jednostranné jednání společnosti Sodexo – dle tohoto dokumentu se společnost Sodexo měla sama rozhodnout „přistoupit k rozhodnutí“ dalších osob. Ono rozhodnutí navíc mělo spočívat pouze v tom, že se společnost Sodexo (a ostatní vydavatelé stravenek, kteří však tento krok dle textu měli učinit samostatně a dříve) plánovala určitým způsobem „dohodnout se svými obchodními partnery.“[526] Důkaz č. 4 obsahuje přehled některých bodů odůvodnění pro omezení počtu stravenek přijímaných na jeden nákup a není relevantní pro prokazování shody vůlí mezi účastníky řízení.[527] Důkaz č. 5 je zřejmě výtvor Asociace a nesouvisí s účastníky řízení. Další důkazy (smlouvy s obchodními řetězci a jejich vyjádření) neprokazují žádnou shodu vůlí účastníků řízení a nemohou vést k závěru o souladu jednání obchodních řetězců na základě dohody.

387. Dle Edenred lze mít důvodné pochybnosti o původním obsahu a konkrétní době vzniku Důkazu č. 2, Důkazu č. 3 a Důkazu č. 4. Ke změně data vytvoření těchto tří dokumentů nemohlo dojít v důsledku pouhého přeposlání dokumentů E-mailem. Dne 25. 1. 2013 tak dle Edenred muselo dojít k nějaké změně jejich obsahu, stejně jako u Důkazu č. 5. Důkaz č. 5 byl vytvořen 12. 7. 2005 a upravován 25. 1. 2013. Dle Edenred je neudržitelný závěr Úřadu, že se samolepkou, která je obsahem Důkazu č. 5 počítal i Důkaz č. 1, Důkaz č. 2 a Důkaz č. 3. Edenred se tak domnívá, že nelze věrohodně tvrdit, že aktuální obsah, byť jen jednoho z těchto dokumentů, zachycuje skutečný průběh událostí v roce 2003. Úřad neprokázal, že by „akce 5 ks“ byla vyjádřením společné vůle účastníků řízení uzavřít v roce 2003 dohodu o omezení počtu stravenek.

388. Účastník řízení Sodexo ve svém Vyjádření Sodexo II uvedl, že podklady založené Úřadem do spisu po Sdělení výhrad neprokazují, že by došlo k protiprávnímu jednání. K tiskové zprávě společnosti Sodexo^{^[528]} (která se obsahově shoduje s Důkazem č. 3 – pozn. Úřadu) uvádí, že tato zpráva pouze konstatuje unilaterální krok Sodexo, která se rozhodla na základě vlastní úvahy připojit k obdobnému kroku jiných stravenkových společností. Účelem tohoto oznámení mělo být přijmout nějaké opatření k zamezení zneužívání stravenek.

389. Účastník řízení Sodexo ve svém Vyjádření Sodexo II uvedl, že z oznámení skupiny Exit Group[529] plyne, že snaha o zavedení opatření proti zneužívání stravenek byla významným zájmem zástupců restauračních zařízení, kteří naopak „lobbovali“ za to, aby se jich žádný limit týkající se stravenek netýkal.

390. Dále účastník řízení Sodexo ve svém Vyjádření Sodexo II tvrdí, že z výtisků různých webových stránek obchodních řetězců týkajících se omezení počtu přijímaných stravenek (založených Úřadem do spisu) není zřejmé, proč tyto obchodní řetězce dané omezení zavedly, ale je z nich zřejmé, že se jednalo o vlastní obchodní rozhodnutí každého řetězce, jako příklad uvádí společnost TESCO.

Vyjádření Úřadu:

391. Veškeré Úřadem označené důkazy (tj. zejm. E-mail, Důkazy č. 1 – 5, Dopis Asociace, vyjádření obchodních řetězců, smlouvy vydavatelů stravenek s obchodními řetězci) je třeba posuzovat v jejich vzájemné souvislosti a dle přesvědčení Úřadu z nich shoda vůlí jednoznačně vyplývá. Už Důkaz č. 1 (časově nejstarší z řetězce důkazů) prokazuje, že shoda vůlí proběhla na půdě/prostřednictvím Asociace mezi všemi jejími členy, kdy jednotliví členové Asociace jsou v důkazu vyjmenováni (celkem 6 subjektů) a prezentují společně svůj návrh obchodnímu řetězci, aby byl zaveden limit 5 ks stravenek pro jednu transakci, včetně toho, jak toto v praxi zajistit, kdy jeden z návrhů byl „zavedení s účinností od 1. 12. 2003 na základě podpisu dodatků ke stávajícím smlouvám s vydavateli stravenek“ (zvýrazněno Úřadem). Bez předchozího projednání takového návrhu všemi členy Asociace „podepsanými“ pod prezentací označenou jako Důkaz č. 1 a bez konsenzu na navrhovaných opatřeních, včetně návrhu na podpis dodatků s vydavateli stravenek, tedy s členy Asociace (která působila jako reprezentant zájmů svých členů[530]), by členové Asociace takový návrh nemohli přednést. K tomuto projednání a konsenzu muselo dojít v době před 1. 12. 2003.

392. Ohledně původu Důkazů č. 1–5 se Úřad kloní k názoru, že Důkazy č. 1, 2 a 5 byly zřejmě vytvořeny samotnou Asociací a Důkazy č. 3 a 4 zřejmě byly, jak připouští i Sodexo, vytvořeny společností Sodexo. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že i když byly Důkazy č. 3 a 4 zřejmě vytvořeny společností Sodexo, byly následně předány Asociaci, tedy jejím členům včetně účastníků řízení, a Asociací dále použity (viz E-mail). Z hlediska posouzení zmíněných dokumentů jako důkazů o dohodě soutěžitelů Sodexo, Up a Edenred v tomto správním řízení je irelevantní, který dokument byl kým vytvořen. Podstatné je to, jaký je jejich obsah, jak s nimi bylo naloženo a jakému účelu sloužily (teoreticky mohly být všechny Důkazy č. 1–5 „z dílny“ společnosti Sodexo, či na nich mohli participovat různí členové Asociace s různou mírou zapojení – viz např. prohlášení na stránkách Exit Group, která využila formulace jako Sodexo v Důkazu č. 3, včetně vizuální podobnosti).[531] E-mail hovoří o „dříve realizované akci „5ks“ v ČR“ – dokumenty přiložené k E-mailu tak Úřad považuje za dokumenty v minulosti reálně použité za účelem prosazení uplatňování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup v maloobchodních prodejnách. Důkaz č. 2 dokládá, že v maloobchodních prodejnách od 1. 4. 2004 vstupuje v platnost „rozhodnutí o omezení počtu stravenek přijímaných k úhradě nákupu na max. 5 kusů“ a z důkazu je zřejmé, že uvedení této podmínky do praxe je zaštítěno Asociací, nicméně toto rozhodnutí mohli učinit pouze opět členové Asociace a nikdo jiný. Záštita Asociace mohla mít význam pro větší přesvědčivost daného kroku (což uvádí i Edenred ve Vyjádření Edenred I viz dále) – pokud by o chystaném omezení informovali vydavatelé samostatně, mohlo by vzbuzovat větší pochybnosti a negativní reakce, než když tak bylo učiněno profesním sdružením sdružujícím téměř všechny vydavatele stravenek působící v dané době na trhu. Takže ve světle Důkazu č. 1, který prokazuje konsenzus členů Asociace na zavedení obchodní podmínky, a ve světle Důkazu č. 2, který zcela v souladu s tímto zjištěním následně informuje maloobchody o rozhodnutí vydavatelů stravenek o tom, že podmínka 5 ks stravenek/nákup vstupuje v platnost od 1. 4. 2004, je třeba vnímat Důkaz č. 3 – jde o oznámení Sodexo pro uživatele jeho stravenek, které informuje o zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup rovněž od dubna 2004 a odkazuje se na (dřívější) rozhodnutí naprosté většiny vydavatelů stravenek dohodnout zmíněné opatření. Důkaz č. 3 doplněný o odkazy na Asociaci byl Úřadem nalezen na staré verzi internetových stránek Sodexo. Jde tedy o naprostý časový souběh platnosti dané obchodní podmínky jako v Důkazu č. 2. Soutěžitel Sodexo uvádí, že se zřejmě dozvěděl (neznámo z jakých zdrojů, jak uvedl) o záměru některých vydavatelů změnit pravidla přijímání stravenek a pak se samostatně rozhodl k tomuto kroku také – Úřad konstatuje, že se jedná o účelovou konstrukci. Soutěžitel Sodexo z titulu nejsilnějšího hráče z členů Asociace musel být obecně v centru dění Asociace, a jako takový se přinejmenším nepřímo podílel na jednání členů Asociace v souvislosti s Důkazy č. 1 a č. 2. Důkaz č. 3, jehož obsah byl uveřejněný přímo na webových stránkách Sodexo, zdůrazňuje roli Sodexo jako zakládajícího člena Asociace a zákazníky odkazuje s dotazy a připomínkami na Asociaci. Na dřívějších stránkách Exit Group je uvedeno, že členové Asociace se problematikou limitace opakovaně zabývali a že Exit Group zavedla taktéž obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup od dubna 2004 s textací místy totožnou (i vizuálně) jako v případě Důkazu č. 3. Je tak doloženo, že nešlo o individuální akt pouze společnosti Sodexo, ale akt dohodnutý skrze Asociaci jejími členy.

393. Autorem u Důkazů č. 1–5[532] byl dle metadat buď [Jméno Příjmení] (kdy jednou z jeho mnoha funkcí v rámci soutěžitele Sodexo byla např. funkce generálního ředitele v letech 2000–2010 a současně byl předsedou Asociace v období let 2006–2015[533]) nebo zaměstnankyně soutěžitele Sodexo, která se v roce 2000 účastnila jednání za Asociaci na MF ČR v souvislosti s používáním stravenek.[534] Edenred namítá, že vzhledem ke změnám data vytvoření dokumentu muselo u Důkazů č. 2–5 dojít ke změně jejich obsahu. To ale Úřad odmítá, protože pro změnu data vytvoření dokumentu postačuje, aby uživatel dokumentu tento dokument pouze uložil pod jiným jménem, či jej uložil na jiné místo v úložišti – přesně toto bylo zřejmě důvodem změny dat vytvoření předmětných dokumentů, protože tomu odpovídá doba úprav jednotlivých dokumentů (do 1 minuty), resp. doba, která uplynula od času vytvoření jednotlivých dokumentů do času jejich poslední úpravy. Relevantní časy vytvoření či posledních úprav dne 25. 1. 2013 u jednotlivých příloh E-mailu jsou následující (seřazeno chronologicky): 21:22 hod. (čas vytvoření i poslední úpravy Důkazu č. 3), 21:23 hod. (čas vytvoření i poslední úpravy Důkazu č. 4), 21:24 hod. (čas vytvoření i poslední úpravy Důkazu č. 2), 21:25 hod. (čas poslední úpravy Důkazu č. 1, pozn.: datum vytvoření u tohoto dokumentu je dle metadat 23. 6. 2003), 21:28 hod. (čas poslední úpravy Důkazu č. 5, pozn.: datum vytvoření u tohoto dokumentu je dle metadat 12. 7. 2005). Ve 21:37 hod. pak byl odeslán celý E-mail se zmíněnými důkazy v příloze. Nelze předpokládat, že by autor tyto dokumenty vytvořil či zásadně upravil doslova za pár sekund. Z uvedených časů vytvoření Důkazů č. 2, 3, 4 dle Úřadu tak vyplývá, že časy dle metadat nezachycují údaje o skutečné době reálného vzniku předmětných dokumentů. Navíc z obsahu Důkazů č. 1, 2 a 3 jasně plyne, že se vztahují ke konci roku 2003 (Důkaz č. 1), či k dubnu 2004 (Důkaz č. 2 a 3).[535] Úřad tedy nemá absolutně žádné podezření, že obsah Důkazů č. 1–5 byl p. [Příjmení] v den odeslání E-mailu pozměněn a je přesvědčen, že tyto dokumenty věrohodně zachycují průběh událostí v době, ke které se vztahují. Argumentace Úřadu, proč Úřad nevedl správní řízení s Asociací, resp. k tomu, zda zaměňuje jednání Asociace s jednáním účastníků řízení, je obsažena ve vypořádání jedné z námitek níže (část XIV.1.2).

394. Tisková zpráva společnosti Sodexo,[536] která je předmětem námitek ve Vyjádření Sodexo II, je Důkazem č. 3 uveřejněným na webových stránkách společnosti Sodexo. Pro vypořádání námitek ohledně této tiskové zprávy Úřad odkazuje na vše, co uvedl k Důkazu č. 3.

395. Co se týče námitky Sodexo, že obchodní řetězce zavedly limitaci 5 ks stravenek/nákup z vlastního rozhodnutí, pak Úřad odkazuje na odstavce 202, 210, 211 tohoto rozhodnutí, kde se již s tímto tvrzením vypořádal (např. společnost ALBERT uvedla, že od roku 2004 omezuje počet přijatých papírových stravenek na 5 ks stravenek/nákup na základě požadavku vydavatelů stravenek a společnost TESCO sdělila, že toto omezení vychází z doporučení Asociace a rovněž sdělila, že omezení 5 ks stravenek/nákup nemá možnost ovlivnit. Řetězec TESCO dokonce pravidlo obcházel, aby vyšel vstříc zákazníkům (viz Dopis Asociace) – aby obcházel pravidlo, které sám zavedl, nedává smysl.

XIV.1.1.1 Úřad neprokázal účastníkovi řízení Edenred zapojení do dohody ani kroky k omezení počtu stravenek

396. Účastník řízení Edenred namítá, že o existenci dokumentů převzatých od Protimonopolního úřadu až do zahájení správního řízení nic nevěděl a že Úřad neprokázal, že by se na tvorbě těchto dokumentů přímo či nepřímo podílel nebo že by byly použity s jeho vědomím. Dle účastníka řízení Edenred podklady ve spise neprokazují žádné skutečnosti o jeho zapojení do koordinace postupu s ostatními vydavateli stravenek, a to proto, že se nestaly. E-mail představuje výlučnou komunikaci mezi p. [Jméno Příjmení] a jednatelem společnosti Up Slovensko, s.r.o. V závěru Důkazu č. 3 je na místě pro podpis uvedena obchodní firma Sodexo. Formulace použitá v Důkazu č. 3, dle které se Sodexo rozhodla „přistoupit k rozhodnutí naprosté většiny všech vydavatelů stravenek v ČR dohodnout se se svými obchodními partnery výše popsané opatření“, svědčí o tom, že jde o unilaterální akt Sodexo. Není z něj jasné, které vydavatele stravenek měla tato formulace zahrnovat (většina neznamená všichni) a formulace nemusí mít ani reálný základ, když mohla sloužit k ospravedlnění takového rozhodnutí v očích příjemce dokumentu. Edenred popírá, že by v dané době zmíněné rozhodnutí přijal. Případnou existenci Důkazu č. 3 na webu Sodexo nezaznamenal. Edenred s žádným z obchodních řetězců omezení 5 ks/nákup nedohodl. K Důkazu č. 1 Edenred uvádí, že na jeho úvodní straně jsou uvedeny pouze kontaktní údaje Asociace a jeho autorem je p. [Jméno Příjmení]. Důkaz č. 2 a Důkaz č. 5 obsahují prosté odkazy na Asociaci a jejich autorem je opět p. [Příjmení]. Ze spisu neplyne, že by byl obsah těchto důkazů projednán na půdě Asociace jejími členy, schválen některým z orgánů Asociace nebo použit v praxi členy Asociace, potažmo účastníkem řízení Edenred. Odvolání na Asociaci mohlo být činěno v zájmu dosažení většího účinku záměru Sodexo. Uvedené důkazy ukazují na jednostrannou aktivitu Sodexo. Úřad jejich prostřednictvím neprokázal záměr Edenred přispět k cíli vytýkané dohody ani jakoukoli účast na jejím plánování či přijímání. Není důkaz o tom, že by Edenred vyžadoval od obchodních řetězců omezování počtu přijímaných stravenek na nákup, omezení počtu kusů není v žádné ze smluv s Edenred.

397. Edenred uvádí, že o Dopisu Asociace neměl až do správního řízení žádné povědomí a nepodílel se na jeho tvorbě a schválení. Úřad neobjasnil, kdo Dopis Asociace doručil adresátovi TESCO. Edenred popírá, že by byl jakkoliv zapojen do návrhu nebo realizace doporučení Asociace obchodním řetězcům, aby zavedly omezení 5 ks stravenek/nákup a ani o takových krocích Asociace nevěděl. Dopis Asociace byl pracovní materiál a mohl být použit některým z členů Asociace k prosazení vlastních zájmů. Účastník řízení nevěděl o krocích Asociace a nemohl se od nich distancovat a nemohou mu být připisovány.

398. Edenred odmítá, že by patřil mezi vydavatele stravenek, kteří po společnosti ALBERT požadovali zavedení omezení 5 ks stravenek/nákup. Edenred tvrdí, že v daném období společnost ALBERT spolupracovala kromě účastníků řízení i se společnostmi Benefit Management s.r.o. a CES ePlatby a.s. Pokud by mělo platit tvrzení společnosti ALBERT, musely by i tyto dvě společnosti uplatňovat omezení 5 ks stravenek/nákup. Dle názoru Edenred společnost ALBERT nebyla schopna rekonstruovat, jak k limitaci počtu stravenek v minulosti došlo a na čí popud k tomu přistoupila. Za obdobně nejasné a nekonkrétní pokládá Edenred i vyjádření Jednoty, spotřební družstvo v Mikulově, kdy jí mohlo být dáno doporučení ze strany zástupce Asociace (bez vědomí Edenred) nebo doporučení ze strany jiných vydavatelů stravenek. Pokud se obchodní řetězec dohodnul, byť jen s jedním z vydavatelů stravenek, je pravděpodobné, že stejné omezení zavedl následně plošně ve vztahu ke všem typům stravenek, které v té době přijímal. Prohlášení řetězců tak nemohou být důkazem, na kterém by bylo možné stavět závěr, že Edenred byl do dohody zapojen. I kdyby v minulosti omezení 5ks/nákup požadoval, mohlo jít o následování.

399. Úřad údajně nedisponuje žádnými důkazy, které by svědčily o participaci Edenred na dohodě. Vše, co Úřad popisuje ve Sdělení výhrad, se mohlo uskutečnit a uskutečnilo bez účasti Edenred. Úřad nade vši rozumnou pochybnost neprokázal, že se Edenred účastnil protisoutěžního jednání.

Vyjádření Úřadu:

400. Úřad odmítá veškerá výše uvedená tvrzení o neprokázání zapojení Edenred do předmětné dohody. Proti tvrzení, že společnost Edenred neměla ponětí o dokumentech E-mail a Dopis Asociace a důkazech označených jako Důkazy č. 1–5, svědčí následující. Z titulu člena Asociace společnost Edenred byla zapojena do dění v rámci Asociace a musela vědět o krocích Asociace ve vztahu k uplatňování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup. Představitelé společnosti Edenred se pravidelně střídali s představiteli ostatních účastníků řízení ve vedoucích funkcích Asociace (předseda, místopředseda, pokladník). Vrcholným orgánem byla dle stanov členská schůze, na niž byli zváni všichni členové a která mj. projednávala všechny otázky týkající se členů Asociace. Dle tržeb byl Edenred druhým nejvýznamnějším členem Asociace. Stanovy Asociace zakotvovaly po celou dobu Úřadem zkoumaného jednání, že k členství v Asociaci se členové mohou hlásit v případě jednotlivých veřejných kroků, předem dohodnutých a schválených Asociací. Vzhledem k tomu, že společnost Edenred se na svých internetových stránkách odkazovala na opatření Asociace, když informovala o limitaci 5 ks/nákup, musela o předmětném „opatření Asociace“ vědět a dále je zřejmé, že toto informování (veřejný krok) muselo být předem dohodnuto a schváleno Asociací. Jde tak o doklad (kromě ostatních důkazů) o přímém zapojení Edenred do koordinovaných aktivit účastníků řízení v souvislosti se zaváděním limitace 5 ks/nákup. Neobstojí ani tvrzení, že šlo o prosazování individuálního zájmu některého z členů Asociace, o němž Edenred nevěděl, protože o něm na základě uvedeného vědět musel (viz nutnost schválení veřejných kroků Asociací); že nešlo o unilaterální akt Sodexo ostatně Úřad prokázal a odkazuje na část VI Právní posouzení a dále na vyjádření Úřadu k námitce výše. V závěru Důkazu č. 3 je sice obchodní firma Sodexo, ale taktéž dovětek zakládající člen Asociace provozovatelů stravenkových systémů (APSS), a dále závěrečná věta „Máte-li otázky či připomínky, můžete je zaslat e-mailem na adresu: apss@apss.cz“. U tohoto důkazu se Úřad s Edenred ztotožňuje pouze v tom, že některé formulace v něm obsažené měly sloužit k ospravedlnění se v očích příjemců dokumentu – to svědčí o tom, že limitace 5 ks/nákup byla negativně vnímaným opatřením, když vyžadovala ospravedlnění se před zákazníky. Ohledně dalších důkazů (Důkazy č. 1, 2, 5) dokládajících dle Edenred víceméně pouhé odkazy na Asociaci (kdy odvolání na Asociaci mohlo být činěno v zájmu dosažení většího účinku), aniž by tyto důkazy byly použity v praxi, Úřad zastává názor, že tyto v praxi použity byly – viz formulace předsedy Asociace p. [Příjmení] v průvodním E-mailu „zde jsou dokumenty k dříve realizované akci „5 ks“ v ČR“, přičemž Úřad souhlasí, že zapojení Asociace do celé akce „5 ks“ mohlo být učiněno v zájmu dosažení většího účinku, resp. dosažení co nejširšího zavedení obchodní podmínky 5 ks/nákup, jak již Úřad zmínil výše.Dopis Asociace nemohl představovat pracovní materiál, když byl společnosti TESCO v roce 2009 doručen, resp. byl Úřadu společností TESCO později předložen – upřesňovat, kdo konkrétně jej doručil, je nadbytečné, když dopis byl podepsán předsedou Asociace p. [Příjmení].

401. Úřad neidentifikoval v žádné ze smluv uzavřených společností Edenred s oslovenými obchodními řetězci ustanovení o obchodní podmínce 5 ks/nákup a s tímto faktem ve správním řízení pracuje. Je však třeba připomenout, že společnost Edenred na výzvu Úřadu k předložení smluv obsahujících limitaci svou odpověď omezila na dobu po roce 2008.[537] Rovněž nelze vyloučit, že taková podmínka nebyla uplatňována mimo smlouvu viz dále (smluvní zakotvení představuje vyšší úroveň dosažení cíle sledovaného dohodou – viz dále k námitce trvání dohody).

402. Společnost Edenred dříve Úřadu (k jeho žádostem o poskytnutí informací k zásadním otázkám spojeným s uplatňováním limitace 5 ks/nákup) sdělila, že není schopna se vyjádřit k jednání, obchodní praktice či jiné skutečnosti, která předchází roku 2008. Nebyla tak schopna Úřadu odpovědět na dotaz, zda před rokem 2008 požadovala či doporučovala ve vztahu k obchodním řetězcům přijímání max. 5 ks stravenek/nákup, ani na další dotazy. Nyní se účastník řízení „rozpomněl“, že počtem 5 ks stravenek obchodní řetězce nikdy neomezoval, nikdy nebyl zapojen do koordinovaného postupu účastníků řízení, neúčastnil se žádných souvisejících jednání a ani se nepodílel na přípravě jakýchkoli souvisejících dokumentů. Úřad přesto setrvává na svých závěrech ohledně zapojení Edenred do protisoutěžní dohody a doplňuje, že vyjádření obchodních řetězců považuje za relevantní zdroj informací o praxi vydavatelů stravenek v souvislosti s limitací. Edenred zpochybňuje vyjádření společnosti ALBERT – Úřad nemá důvod pochybovat o pravdivosti jejího tvrzení – popis zavedení limitace 5 ks/nákup Úřad považuje za dostatečně určitý (viz část IV.6 tohoto rozhodnutí věnovaná praxi obchodních řetězců) jak co do způsobu, tak datace (doba krátce po 1. 1. 2004); detailní rekonstrukci událostí s ohledem na časový odstup nelze očekávat. Edenred zdůrazňuje, že ALBERT není schopen sdělit, na čí popud k informování o omezení 5 ks/nákup přistoupil – Úřad upřesňuje, že šlo o odpověď na dotaz Úřadu, zda ALBERT vylepoval samolepky o tom, že je možno platit max. 5 ks stravenek na nákup (viz Důkaz č. 5), a na čí popud byla samolepka vylepována. ALBERT uvedl, že si tyto samolepky připravuje sám, a nepamatuje se již, na čí konkrétní popud zákazníky tímto způsobem (tj. samolepkou) o limitaci 5 ks informuje. Tato odpověď však není nikterak zásadní – důležité je, že ALBERT ví, na čí popud omezení začal uplatňovat (na základě požadavku vydavatelů papírových stravenek).[538] Co se týče zpochybnění vyjádření Jednoty, spotřební družstvo v Mikulově, Úřad uvádí, že sousloví „lze předpokládat“ zní sice obecně méně přesvědčivě, ale Důkaz č. 3 jasně hovoří o tom, že obchodní podmínka 5 ks/nákup již k dubnu 2004 v systému Jednota platila, přičemž jak prokazují podklady ve spise, Asociace, potažmo vydavatelé stravenek o tomto věděli, když se zákazníci s dotazy měli obracet na Asociaci.[539]

403. Alternativní vysvětlení Edenred, že i kdyby v minulosti omezení 5ks/nákup někdy v minulosti požadoval, mohlo jít o následování, nelze přijmout, protože Úřad prokázal, že o následování nešlo a připomíná, že nejpozději od roku 2006 do 2017 se Edenred na svém webu odkazoval na opatření Asociace, jejímž byl členem a v jejímž rámci k předmětné dohodě muselo nepochybně dojít, a informoval o možnosti platit maximálně 5 stravenkami, což prezentoval jako součást zákonných podmínek/legislativy.

XIV.1.2 Úřad měl řízení vést s Asociací, Úřad zaměňuje jednání Asociace s jednáním účastníků řízení

404. Podle soutěžitelů Sodexo i Edenred Úřad nesprávně přičítá některé možné kroky Asociace účastníkům řízení. Úřad popisuje jednání Asociace, nikoli jejích členů. Odpovědnost členů Asociace za vytýkané jednání nemůže být dovozena pouze z jejich členství v Asociaci. Jednání Asociace a některých jejích členů není jedno a totéž, což má význam jak v rovině právní (Úřad má vést řízení s tou osobou, kterou ve skutečnosti z protisoutěžního jednání podezírá a ne s některými z jejích členů, dále je třeba rozlišovat mezi dohodou v užším smyslu a rozhodnutím sdružení soutěžitelů, ne každé rozhodnutí sdružení soutěžitelů je zároveň dohodou mezi jejími členy), tak v rovině faktické (Sodexo odkazuje na to, že od roku 1998 byly členy Asociace různé subjekty a vůli Asociace mohly utvářet jiné osoby než účastníci řízení, ti s ní mohli přímo nesouhlasit, což Úřad nezohlednil a jeho závěry jsou nepřezkoumatelné). Rozhodnutí Asociace nelze ztotožňovat s tím, jak se chovali účastníci řízení. Pokud by Úřad hodnotil správně důkazy, nemohl by dojít k závěru o protisoutěžním jednání účastníků řízení. Pokud by hodnocení důkazů mělo vést k závěrům o protisoutěžním jednání, pak je vedeno s nesprávnými účastníky.

405. Edenred dále uvádí, že Úřad v rámci Sdělení výhrad předložil důkazy k prokázání jednání ve formě rozhodnutí sdružení soutěžitelů, nikoli dohody stricto sensu. Ani ve vztahu k případnému rozhodnutí sdružení ve smyslu § 3 odst. 1 zákona nepředložil Úřad dostatečné důkazy. Úřad místo prokazování zapojení jednotlivých účastníků řízení do předmětné dohody nepřípustně odkazuje na údajný postup Asociace, či dokonce na rozhodnutí Asociace a předkládá důkazy ohledně činnosti Asociace místo toho, aby se zabýval jednáním účastníků řízení. Úřad neprokázal, že „v blíže nezjištěné době před 1. 4. 2004 se naprostá většina všech vydavatelů stravenek v ČR rozhodla dohodnout se svými obchodními partnery opatření, že od dubna 2004 budou ve většině supermarketů přijímány stravenky k úhradě v maximálním počtu 5 ks stravenek/nákup“. Toto tvrzení je dle Edenred jen spekulací spojenou především s obsahem pracovní verze Důkazu č. 1 vzniklého na půdě Asociace, kdy nic nenasvědčuje tomu, že by účastníci řízení jako členové Asociace byli s jeho obsahem seznámeni. Úřad neprokázal společné prosazování dohody.

Vyjádření Úřadu:

406. Před zahájením správního řízení Úřad zvažoval, zda se v posuzovaném případě mohlo jednat o rozhodnutí sdružení soutěžitelů (v tomto případě by Úřad řízení vedl pouze s Asociací), anebo zda se jednalo o dohodu v užším slova smyslu či jednání ve vzájemné shodě – Úřad v době zahájení řízení dospěl k závěru, že z protisoutěžního jednání podezírá původní členy Asociace (dle členské základny k roku 2003) a že se v posuzovaném případě jedná o dohodu v užším slova smyslu nebo jednání ve vzájemné shodě,[540] a proto správní řízení zahájil se subjekty, které již jako jediné z původních členů Asociace existují.[541] Seskupování soutěžitelů v různých sdruženích je jedním z legitimních a přirozených projevů podnikatelských aktivit, kdy sdružení mohou napomáhat k prosazování inovací v rámci konkrétního podnikatelského odvětví nebo např. při prosazování společných zájmů ve vztahu k legislativním změnám, na druhé straně však vytvářejí a poskytují prostor nejen pro výměnu citlivých informací, ale mohou fungovat i jako platforma pro slaďování jednání na trhu nezávislých soutěžitelů.

407. Co se týká konkrétních členů Asociace, se kterými Úřad řízení zahájil, Úřad vycházel z odpovědi Asociace, které se Úřad dotázal na vývoj členství od roku 2003,[542] a zjistil, že od roku 2003 až do října 2007 bylo celkem šest členů Asociace (Sodexo, Up, právní předchůdce Edenred – Accor Services CZ s.r.o., fyzická osoba Ing. Vladimír Filip, SORBI a.s. a SYAS spol. s.r.o.).[543] Tomuto výčtu členů přesně odpovídá výčet členů uvedený v Důkazu č. 1, který pochází z roku 2003.[544] Specifikum Asociace spočívá právě v tom, že (od roku 2003) měla málo členů, kteří však reprezentovali drtivou většinu trhu. Pro těchto šest subjektů nebylo složité se setkat (buď v rámci jednání Asociace, či nezávisle na ní) a dohodnout, že budou pracovat na zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup. K dosažení tohoto cíle bylo výhodné (efektivní) využít Asociaci, jako sdružení reprezentující subjekty, které v dané době tvořily „90 % obratu trhu stravovacích poukázek“.[545] Následnou manifestaci této dohody pak představuje Důkaz č. 1. Co se týče toho, že by účastníci řízení nesouhlasili s cíli Asociace v dané době, účastníci řízení nepředložili žádný důkaz o projevení nesouhlasu,[546] ani Asociace takový podklad nepředložila,[547] a lze stěží akceptovat, že – když byl zástupce společnosti Up v dané době (rok 2003) předsedou Asociace[548] a Sodexo, Edenred a Up byli dle jejich obratu tři největší členové Asociace[549] – by vůli Asociace tvořili pouze zbylí členové Asociace.[550] K Důkazu č. 1, tedy prezentaci pro ALBERT, v níž bylo navrhováno uzavření dodatků ke stávajícím smlouvám s vydavateli stravenek s účinností od 1. 12. 2003 zakotvujících limit 5 ks pro jednu transakci, Úřad uvádí, že namísto uzavření dodatků byly dne 4. 12. 2003 uzavřeny mezi řetězcem ALBERT a vydavateli Sodexo a Up smlouvy nové (přesné datum uzavření smlouvy s Edenred není známo, ale všechny smlouvy byly uzavřeny s účinností od 1. 1. 2004); s jinými vydavateli stravenek ALBERT smlouvy uzavřeny neměl[551] – tato skutečnost napovídá, že obsah prezentace zobrazuje spíše vůli účastníků tohoto řízení než jiných zbylých subjektů sdružených v Asociaci, když tyto jiné subjekty nebyly vůči ALBERTu ve smluvním vztahu.

408. Sama Asociace uvedla, že otázka počtu přijímaných stravenek byla na půdě Asociace v obecné rovině mezi jednotlivými členy historicky diskutována. Toto potvrzuje i vyjádření umístěné na stránkách Exit Group (k dubnu 2004) informující o tom, že na půdě Asociace byla problematika opakovaně diskutována. Úřad má vznik dohody účastníků řízení[552] za prokázaný, a – jak vyplývá z Důkazu č. 1 – jedním ze způsobů realizace dohodnutého cíle mělo být zakotvení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup do jednotlivých smluv uzavíraných individuálně vydavateli stravenek.[553] Takový způsob realizace bez souhlasu těch, jichž se výslovně týká, si lze stěží představit, neboť předpokládá jejich aktivní roli, kterou vyvinou individuálně ve vztahu k obchodnímu řetězci, s nímž mají smluvní vztah. V některých případech takové smlouvy uzavřeny byly.[554] Z Důkazu č. 3 dále vyplývá, že jeden z účastníků řízení, společnost Sodexo, napřímo oslovila na základě dohody o zavedení obchodní podmínky 5 ks/nákup (kterou Úřad prokázal) své partnery a uváděla, že s dalšími partnery jednání probíhají. Společnost Sodexo přitom odkazovala na rozhodnutí ostatních vydavatelů (nikoliv Asociace). Účastníci řízení na svých internetových stránkách samostatně přispívali k dosažení vytýčeného cíle, resp. přispívali k udržení navozeného stavu (k dodržování obchodní podmínky 5 ks/nákup) tím, že každý za sebe informovali, že v prodejnách je možno platit max. 5 ks stravenek/nákup (společnost Edenred se sice přitom odkazovala na opatření Asociace, ale dle názoru Úřadu šlo spíše o „zaštítění se“ tímto profesním sdružením, jak bylo podáno výše). Vzhledem ke znění stanov museli být členové Asociace dohodnuti na všech veřejných krocích ostatních členů, při nichž je odkazováno na Asociaci. Provozovatel obchodního řetězce ALBERT uvedl, že obchodní podmínka 5 ks/nákup byla nastavena vydavateli stravenek na ústních jednáních s jednotlivými vydavateli stravenek (krátce po uzavření smluv s účastníky řízení dne 1. 4. 2004 pak ALBERT začal limitaci uplatňovat). TESCO a BILLA naproti tomu uvedly, že obchodní podmínka vychází z doporučení Asociace. TESCO na svých internetových stránkách přinejmenším od roku 2005 uvádělo, že limit 5 ks/nákup je přesně určen vydavateli sdruženými v Asociaci a s případnými dotazy zákazníky odkazovala přímo na vydavatele stravenek nebo na Asociaci. Z výše uvedeného vyplývá, že dohodu realizovali právě vydavatelé stravenek (účastníci řízení), a to i prostřednictvím Asociace. Členy Asociace byli od roku 2009 po zbytek sledovaného období právě a pouze účastníci řízení. Byli to účastníci řízení, kteří vyjádřili společnou vůli chovat se na trhu určitým způsobem a kteří měli v úmyslu vlastním jednáním přispět k dosažení společného cíle (pracovat na zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup) a každý z účastníků řízení znal kroky, které hodlají učinit/učinili ostatní účastníci řízení při naplňování společného cíle, či je mohl rozumně předvídat, přičemž byl připraven nést související riziko. Úřad se na rozdíl od účastníka řízení Edenred nedomnívá, že by nemohl prokazovat dohodu stricto sensu pomocí důkazů, jež svědčí o postupu Asociace, pokud zároveň svědčí o protisoutěžní dohodě (viz např. Dopis Asociace). Žádný z účastníků řízení nepředložil důkaz o tom, ani se nedovolával toho, že by Asociace zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup po svých členech ve formě rozhodnutí sdružení soutěžitelů požadovala, či jim je adresovala. Dle zjištění Úřadu šlo ve skutečnosti o dohodu právě účastníků řízení, kdy Asociace posloužila jako vhodná platforma pro její formulování a následné efektivnější plnění.

XIV.1.3 Úřad nedokládá, že by dohoda byla plněna a kontrolována, a dokládá pouze existenci vertikálních dohod

409. Dle účastníka řízení Sodexo důkazy Úřadu mohou nanejvýše adresovat vertikální vztahy mezi jednotlivými účastníky řízení a obchodními řetězci. Sdělení výhrad navozuje dojem, že účastníci řízení plošně „donutili“ všechny obchodní řetězce v předmětném období let 2004 až 2018 k přijímání jen 5 ks stravenek na jeden nákup. Úřad nespecifikoval, o jaké řetězce se jedná a některé ani neoslovil (Jednota/COOP, Kaufland, Lidl aj.). Ve skutečnosti se účastníci řízení, a to každý individuálně, dohodli s obchodními řetězci na limitu v přijímání stravenek jen velmi omezeně, když určitá pravidla přijímání stravenek se objevila jen v několika málo smluvních vztazích – pouze jediné z těchto pravidel znělo (jen) na 5 ks stravenek, jiná pravidla byla odlišná (tvořená buď finančním limitem, nebo kombinací finančního a množstevního omezení). Účastník řízení odkazuje na relativně nižší vyjednávací sílu ve vztahu ke společnosti TESCO, a na to, že Úřad nešetřil otázku, kdo předkládal návrhy smluv ze strany obchodních řetězců a jak probíhalo vyjednávání a v tomto směru by měl doplnit své šetření. Praxe řetězců, jejíž původ je různý, není konzistentně zakotvena na 5 ks stravenek, a už vůbec ne od údajného počátku deliktu v roce 2004. Úřad nešetřil řetězce Lidl a Kaufland, které stravenky přijímají od roku 2017 s limitem 10 ks. Závěr o určitém – navíc úspěšném – koordinovaném postupu účastníků řízení ohledně omezení přijímání stravenek na 5 ks na jeden nákup je mylný a v rozporu s podklady ve správním spisu. K žádnému úspěšnému plnění dohody dojít nemohlo (Dopis Asociace ilustruje, že zavedení omezení 5 ks stravenek/nákup nemohlo být úspěšné, jelikož v praxi bylo obcházeno). Účastníci řízení v průběhu předmětného období plnění podmínky 5 ks/nákup obchodními řetězci nekontrolovali.

410. Edenred namítá, že Úřad neprokázal vytýkanou dohodu mezi účastníky řízení na bázi prokazování její společné implementace. Úřad nemá žádný důkaz o tom, že by Důkazy č. 1–5 byly společně účastníky řízení použity nebo použity v komunikaci s obchodními řetězci. Ze strany společnosti ALBERT neobdržel Úřad vyjádření, z něhož by vyplývalo, že by byla tato společnost s Důkazem č. 1 obeznámena. Chování ALBERT v relevantní době neodpovídalo implementaci opatření, která předpokládal Důkaz č. 1.[555] Edenred rovněž popisuje, že praxe dalších Úřadem oslovených řetězců neodpovídala opatřením předpokládaným Důkazem č. 1.[556] Dle Edenred tak nelze mluvit o realizaci „akce 5 ks“ a o tom, že by ji realizovali účastníci řízení.

411. Edenred namítá, že není jasné, kdo zaslal Dopis Asociace společnosti TESCO a že nebylo prokázáno, že by byl shodný s dopisem, který měla Asociace dle svého sdělení připravit v roce 2009. Nebylo prokázáno, že by zaslání Dopisu Asociace bylo výsledkem společného postupu účastníků řízení.

412. Závěry Úřadu o prosazování či kontrole dohody o limitaci počtu stravenek ze strany účastníků řízení nepotvrzují ani vyjádření obchodních řetězců. Edenred poukazuje na odpovědi společností PENNY MARKET,[557] JIP východočeská a.s.[558] a GLOBUS[559]. Dle Edenred tato vyjádření popírají, že by dotčené obchodní řetězce zavedly limitaci počtu akceptovaných stravenek v návaznosti na požadavek účastníků řízení, resp. že by ji vůbec zavedly. Pokud pak některé další řetězce mluví o zavedení omezení 5 ks stravenek na nákup na doporučení, míní tím doporučení Asociace, které nelze bez dalšího přičítat jejím členům. Pro tvrzení o „širším plánu“ nemá Úřad reálný základ, když nebyl prokázán společný záměr. Předložené důkazy nemohou dostát standardu prokazování ani jednání ve shodě.

Vyjádření Úřadu:

413. Úřad ve Sdělení výhrad ani v tomto rozhodnutí nekonstatuje, že je režim vztahů účastníků řízení vůči všem obchodním řetězcům jednotný, ani že prakticky vůči všem obchodním řetězcům byli účastníci řízení úspěšní při prosazení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup. Dohoda byla z povahy věci namířena vůči těm maloobchodním prodejcům, kde docházelo k platbám velkým počtem stravenek (např. za velké rodinné nákupy, nebo když provozovatelé restaurací nakupovali akční zboží), tj. především vůči obchodním řetězcům (viz Důkaz č. 1, který se týká zavedení předmětné podmínky v AHOLDu, či závěr Důkazu č. 3, kde je popisováno, kde všude již podmínka 5 ks/nákup platí – šlo o supermarkety ALBERT, TESCO, Jednota, Delvita a Julius Meinl). Přitom je možné, že ne ve všech obchodních řetězcích, v nichž se vydavatelé snažili obchodní podmínku 5 ks/nákup zavést, byla tato snaha úspěšná[560] (kolem roku 2003 na trhu maloobchodního prodeje smíšeného zboží s převahou potravin působilo min. 10 obchodních řetězců).[561] Že byl pro vydavatele stravenek problém s přijímáním velkého počtu stravenek právě v obchodních řetězcích nejpalčivější, potvrzuje sám účastník řízení Sodexo ve svém Vyjádření Sodexo I.[562] Vzhledem k tomu, že dohoda počala být plněna v průběhu roku 2003 a některé z obchodních řetězců již na trhu ani samostatně nepůsobí (např. Delvita, Julius Meinl), nebylo možné detailně zjistit, jakým způsobem vydavatelé stravenek od počátku uplatňování praktiky postupovali vůči všem prodejcům na maloobchodním trhu, resp. jaká byla praxe u všech maloobchodních provozoven. Úřad tedy dává za pravdu účastníkům řízení, že plošně nezjišťoval uplatňování podmínky 5 ks/nákup všemi řetězci. Úřad toto zjišťoval především u největších řetězců, přičemž z družstev systému Jednota/COOP oslovil pouze Jednotu, spotřební družstvo v Mikulově. Úřad neměl za cíl oslovit všechny podnikatele v ČR přijímající stravenky k platbám za nákup – takové oslovování by bylo příliš extenzivní a nebylo nezbytné – praktikování podmínky 5 ks/nákup obchodními řetězci není předpokladem pro možnost konstatování uzavření a plnění zakázané dohody účastníků řízení (ostatně ve slovenské kauze vydavatelů stravenek byla soudem potvrzena cílová dohoda vydavatelů stravenek ohledně uplatňování 5 ks stravenek/nákup v obchodních řetězcích bez toho, aby tuto podmínku řetězce v praxi uplatňovaly). Stejně tak není nezbytná jednotnost praxe obchodních řetězců při přijímání stravenek (ani okamžik vzniku praxe) ani jednotnost smluvních ustanovení ohledně této obchodní podmínky (či okamžik jejich účinnosti) – to totiž skutečně mohlo být výsledkem nezávislého bilaterálního vyjednávání mezi vydavatelem stravenek a obchodním řetězcem, kde pozice vydavatelů stravenek je obecně relativně slabší (jak uvádí i Sodexo).[563] Ostatně to mohlo být jednou z příčin, proč se vydavatelé stravenek při jednání s obchodními řetězci ohledně uvedené podmínky Asociací zaštiťovali (viz např. Důkaz č. 1, či Dopis Asociace). Proto není rozhodující, zda byla vydavateli stravenek prosazena opatření navrhovaná v Důkazu č. 1 (úprava pokladen, vylepování samolepky, zakotvení do smluv …) či zda Důkazy č. 1–5 byly v praxi užity v komunikaci s obchodními řetězci – Úřad je vnímá především jako důkazy o samotném uzavření a realizaci dohody, a to dohody v užším slova smyslu, nikoliv primárně jako důkazy o prosazení podmínky do praxe (s výjimkou Důkazu č. 3). Podstatou dohody vydavatelů stravenek totiž bylo, že se pokusí obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup prosadit a tato snaha byla realizována. Od realizace dohody (tedy realizace „snahy prosadit“)je pak třeba odlišovat následné dopady v praxi – těmito dopady bylo (v případech výslovně uvedených v části rekapitulující zjištěné skutečnosti, na kterou Úřad odkazuje) úspěšné zavedení obchodní podmínky do praxe. Pokud účastník řízení trvá na vyjmenování případů úspěšného zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup, šlo především o obchodní řetězce TESCO, AHOLD a BILLA. Podmínka 5 ks stravenek na nákup v dubnu 2004 platila v supermarketech Albert, Delvita, Julius Meinl, Jednota a v obchodních domech TESCO, přičemž s dalšími partnery jednání probíhala.[564] Obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup se přímo v této podobě do smluv podařilo zakotvit ve dvou případech (smlouva mezi Up a Billa a smlouva mezi Sodexo a TESCO – že je zde navíc i omezení 500 Kč/nákup není nikterak podstatné),[565] ale právě vzhledem k horší vyjednávací pozici vydavatelů stravenek lze za úspěch považovat jakoukoliv limitaci přijímání stravenek (ať už množstevní, či finanční) i bez toho, aby byla zakotvena smluvně, a bez ohledu na to, zda cíle bylo dosaženo bezprostředně po dohodě, nebo později. Počet smluv, do nichž byla obchodní podmínka zakotvena, není pro označení předmětného jednání vydavatelů stravenek za protisoutěžní určující. Z tohoto hlediska ani není podstatné, zda byl zaveden speciální pokladní systém, či zda byla vylepována samolepka – jedná se o druhotná opatření.

414. V situaci, kdy je Úřad přesvědčen, že obchodní podmínka 5 ks stravenek/nákup vychází z popudu vydavatelů stravenek (viz příslušná pasáž rozhodnutí v části Další zjištěné skutečnosti), není potřebné zjišťovat, kdo předkládal návrhy smluv. Navíc prakticky všechny Důkazy č. 1–5 a E-mail dokládají, že podmínka 5 ks stravenek/nákup byla iniciativou vzešlou z dohody vydavatelů stravenek uplatňované i prostřednictvím Asociace. Co se týče řetězců Lidl a Kaufland, nemá Úřad jakékoliv podezření, že by jejich praxe byla důsledkem zakázané dohody účastníků řízení. Tyto řetězce nejprve stravenky vůbec nepřijímaly a později, od roku 2017, přijímaly pouze stravenky Naše stravenka od Lidl stravenky v.o.s., proto je Úřad neoslovil. Skutečnost, že řetězec GLOBUS neuplatňoval množstevní omezení do 5 ks/nákup mohla být dána tím, že u něj vydavatelé o zavedení předmětné obchodní podmínky tolik neusilovali, vzhledem k tomu, že stravenky měl přijímat pouze v úsecích teplého občerstvení. Ve vztahu k praxi řetězce GLOBUS, PENNY MARKET a JIP východočeská a.s. Úřad nekonstatoval, že tato praxe byla prosazena na základě dohody účastníků řízení, to však nijak nevyvrací jeho závěry o samotné existenci dohody a jejím plnění.

415. Úřad ve Sdělení výhrad neuvedl, že PENNY MARKET potvrzuje závěr Úřadu o uskutečňování plánu, šlo o prosté konstatování, že společnost PENNY MARKET přijímá stravenky společnosti Edenred a omezuje počet přijímaných stravenek na pět kusů za jeden nákup – viz odst. 188 Sdělení výhrad.

416. K námitce společnosti Edenred, že není jasné, kdo zaslal Dopis Asociace společnosti TESCO se Úřad již vyjádřil výše. K tomu, že nebylo prokázáno, že by byl obsahově shodný s dopisem, který měla Asociace dle svého sdělení připravit v roce 2009, Úřad uvádí na pravou míru tvrzení společnosti Edenred obsažené v odst. 72 Vyjádření Edenred I: Asociace nejprve před zahájením tohoto správního řízení potvrdila sepsání dopisu, jehož charakteristiky, ať už co do času sepsání dopisu (rok 2009), obsahu (v podrobnostech viz část Vyjádření Asociace) či adresátů (obchodní řetězce), korespondují s Dopisem Asociace. Po zahájení řízení však Asociace „opatrně“ sdělovala, že ani neví, „kterým obchodním řetězcům by měl být adresován“ – Úřadu je známo, že Asociace byla informována o obsahu spisu tohoto správního řízení (byla obeznámená s výsledky dotazníkového obesílání restaurací[566]), a dopis (Úřadem označený jako Dopis Asociace), ke kterému se před zahájením řízení hlásila, po zahájení řízení začala zpochybňovat, protože si mohla být vědoma, že Dopis Asociace bude jedním ze stěžejních důkazů v probíhajícím správním řízení. Námitku, že Úřad účelově hodnotí vyjádření Asociace v souvislosti s dopisem, tedy Úřad odmítá. Ale i kdyby snad Asociace nebo účastníci řízení prokázali, že nešlo o totožné dopisy, nic to na hodnocení Úřadu nemění.

417. Úřad na tomto místě shrnuje, že nelze zaměňovat plnění dohody, s úspěšnou realizací cíle, který dohoda sledovala. Důkazy prokazují plnění dohody, tedy realizaci snahy prosadit obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup v obchodních řetězcích – pokud tedy Úřad hovoří o (úspěšném) plnění dohody (viz závěr části Rekapitulace zjištěných skutečností), tak má na mysli, že k vyvinutí oné dohodnuté snahy došlo. Separátně pak Úřad posuzoval, zda cíl, který dohoda sledovala, byl (alespoň částečně) dosažen. Úřad popsal případy, kdy cíle bylo dosaženo, tj. limitace byla obchodními řetězci v důsledku snahy vyvinuté na základě dohody vydavatelů stravenek uplatňována, a v těchto případech šlo o úspěšné dosažení sledovaného cíle. Jestliže Asociace detekovala obcházení této podmínky společností TESCO (viz text Dopisu Asociace: „občas dochází k vědomému obcházení zásady přijímání maximálně 5 ks stravenek k úhradě jednoho nákupu“), neznamená to automaticky neúspěch v dosažení sledovaného cíle, zejména když Dopis Asociace uvádí, že „Dle našich praktických zkušeností jsou pravidla v rozhodující většině případů dodržována“. Dodržování pravidla 5 ks stravenek/nákup bylo zjevně kontrolováno. Úřad proto společný záměr ve formě dohody v užším smyslu prokázal a tvrzení o „širším plánu“ má oporu ve zjištěných skutečnostech.

XIV.1.4 Úřad nedoložil trvání dohody a nesprávně stanovil počátek i konec dohody

418. K průběhu trvání dohody Úřad dle Sodexo a Edenred shromáždil důkazy jen ke dvěma okamžikům – k období uzavření dohody (přelom let 2003 a 2004) a k 10. 7. 2009 (datum Dopisu Asociace). Z důkazů mohlo něco o dohodě vyplývat nanejvýš v roce 2003, „stopa“ končí 1. 4. 2004. Pokud by Úřad dovozoval na základě E-mailu a Důkazů č. 1 až 5 dohodu, nemůže vyplývat její trvání déle než do dubna 2004. Úřad nemá žádné důkazy o tom, že by dohoda byla plněna i k (po) 1. 5. 2004. Po tomto období dále je součástí spisu už jen Dopis Asociace (prokazuje pouze kroky Asociace) a smlouvy účastníků řízení s obchodními řetězci, které prokazují, že smluvní praxe byla rozdílná. Označit konec trvání dohody okamžikem zahájení řízení na základě argumentu, že obchodní řetězce neevidovaly informaci, že není třeba omezovat množství či hodnotu papírových stravenek přijímaných na jeden nákup, je nesprávný, protože účastníci neměli důvod řetězce informovat o neexistenci neexistujících opatření. Ke kontinuitě dohody není založen žádný důkaz. Úřad má rozlišovat mezi trváním dohody a jejími hospodářskými důsledky – účastník řízení odkazuje na judikaturu ve věci Kilpailu– ja Kuluttajavirasto,[567]ze které má vyplývat, že ze škodlivých účinků v podobě jednání obchodních řetězců trvání dohody účastníků řízení dovodit nelze. Trvání dohody odporuje i vývoj členství v Asociaci, změny na trhu a změny v managementu dotčených společností. Sodexo se domnívá, že Úřad řádně nevysvětlil, jaké závěry vyvozuje z informace, že na trh vstoupila společnost Lidl stravenky v.o.s s produktem Naše stravenka a že pominul, že Kaufland a Lidl limitovaly použití stravenek počtem 10 ks/nákup a Úřad neprošetřil (což má napravit), proč řetězce limit zaváděly, když dle Úřadu z žádné legislativy nevyplýval.

419. Konstrukce trvajícího přestupku dle Úřadu je v rozporu s důkazním standardem vyžadovaným judikaturou SDEU. Edenred odkazuje na rozsudek, v němž doba 7 let mezi dvěma porušeními soutěžního práva byla příliš dlouhá na to, aby šlo o nepřetržité trvání protisoutěžního jednání. Edenred uvádí, že na možné protisoutěžní jednání lze usuzovat i na základě jeho projevu na trhu, je však třeba sledovat jednání šetřených soutěžitelů. Jednání obchodních řetězců je nevypovídající, protože může být výsledkem jejich autonomního rozhodnutí. Edenred dále uvedl, že dle SDEU „délku trvání protiprávního jednání nelze posuzovat v závislosti na období platnosti dohody, ale v závislosti na období, v němž se obviněné podniky chovaly způsobem zakázaným článkem 101 SFEU.[568] Pokud jde o uzavření dohody, Edenred odkazuje na své výhrady uvedené výše, zejména nejasnosti spojené s okamžikem vzniku a původním obsahem důkazů. Pokud jde o další trvání dohody po roce 2009, Dopis Asociace nemůže prokazovat, že byla dotčená praktika realizována nepřetržitě i v následujících letech až do doby zahájení správního řízení. Edenred se domnívá, že bez aktivního vynucování, které Úřad neprokázal, nelze dohodu po více než 14 let udržet. Omezení počtu stravenek na jeden nákup uplatňovaly jednotlivé obchodní řetězce v průběhu těchto 14 let odlišně. Řetězce BILLA a TESCO, které sdělily, že omezení 5 ks stravenek na nákup zavedly v návaznosti na doporučení Asociace, tuto skutečnost uvedly ve vztahu k minulosti a mohly toto omezení uplatňovat v dalších letech na základě svého autonomního jednání vycházejícího ze situace na trhu. Dle Edenred nemůže Úřad použít konstrukci podle které „současně platí, že pokud chce být soutěžitel exkludován z odpovědnosti za účast na protisoutěžních setkáních, musel by se od nich veřejně distancovat“.[569] Distancování, resp. jeho absence je konceptem, který se typicky vztahuje k situacím, kdy mezi členy kartelu dochází k pravidelným setkáním, na kterých dochází ke koordinaci[570] – to však není v souladu s konceptem dohody v užším smyslu, jejíž existenci Úřad dovozuje. Absence distancování od protisoutěžního jednání je relevantní pouze za předpokladu, že soutěžní úřad unese důkazní břemeno,[571] že v relevantním období k tvrzenému protisoutěžnímu jednání skutečně docházelo, což Úřad v tomto případě neunesl. Edenred namítá, že Úřad nemůže přenášet důkazní břemeno v souvislosti s absencí distancování se na účastníky řízení.

420. Obdobně účastník řízení Up uvádí, že i kdyby k dohodě došlo, důkazy shromážděné Úřadem neprokazují existenci předmětné dohody mezi účastníky řízení po celou Úřadem tvrzenou dobu trvání protiprávního jednání.

Vyjádření Úřadu:

421. Úřad je přesvědčen, že dohoda trvala po jím vymezené období, k čemuž plně odkazuje na část VI.3 Uzavření a trvání zakázané dohody. Trvání dohody ještě k okamžiku zahájení správního řízení dovozuje zejména z toho, že účastníci řízení (ani Asociace) ve vztahu k obchodním řetězcům, které uvedly, že podmínku 5 ks/nákup uplatňují na základě požadavku/doporučení vydavatelů stravenek/Asociace, neodvolali předmětný požadavek vyplývající z dohody. Společnost TESCO ještě v roce 2018 na svých internetových stránkách informovala, že platba stravenkami je omezena pouze na 5 kusů/nákup, s tím, že omezení maximálního počtu stravenek vychází z požadavku vydavatelů stravenek sdružených v Asociaci či z požadavků Asociace. Rovněž účastník řízení Edenred nejméně od roku 2006 a přinejmenším ještě v roce 2017 informoval prostřednictvím svých internetových stránek, že na základě opatření Asociace je možné platit jeden nákup maximálně 5 poukázkami.[572] Na tomto místě Úřad odkazuje také na vyjádření představitele Sodexo [Jméno Příjmení] v tisku, který v článku z března 2018[573] existenci limitace stravenek potvrdil a dále v rozhovoru ze září 2019 v odpovědi na dotaz, proč je omezován počet stravenek na pět kusů při platbě nákupu, tuto praxi nepopřel. Ostatně ani ji popřít nemohl, protože i společnost Sodexo na svých internetových stránkách v letech 2004–2018 o limitaci ve výši 5 ks stravenek/nákup informovala, zpočátku s odkazem na Asociaci, později bez tohoto odkazu. I díky transparentnímu informování o obchodní podmínce 5 ks/nákup prostřednictvím webových stránek účastníků řízení byla kontrola jejího uplatňování usnadněna a v dohodě na jejím zavedení nebylo třeba se opakovaně utvrzovat nebo dohodu obnovovat, když bylo zjevné, že účastníci řízení postupují v souladu s dohodou.

422. Účastníci řízení zpochybňují relevantnost vyjádření obchodních řetězců, z nichž Úřad při konstatování o udržování (trvání) dohody vychází. Úřad uvádí, že trvání horizontální dohody lze prokázat i z jednání jiných subjektů dotčených dohodou než výhradně účastníků dohody. I na základě vyjádření provozovatelů obchodních řetězců má Úřad důvod se domnívat, že dohoda trvala minimálně k okamžiku zahájení řízení. Skutečnost, že provozovatelé obchodních řetězců BILLA a TESCO již nejsou schopni přesně označit dobu, od které účastníci řízení/Asociace počali požadovat/doporučovat uplatňování předmětné obchodní podmínky (a nejsou k tomu schopni doložit ani případné písemné podklady), je pochopitelná, Úřadu však poskytnutá vyjádření těchto řetězců pro dovození jednoznačného závěru o trvání dohody v kombinaci s ostatními důkazy postačují.

423. Úřad doplňuje, že zakotvení obchodní podmínky 5 ks/nákup do smluv s obchodními řetězci (viz dodatek smlouvy mezi Sodexo a TESCO z listopadu 2006 a smlouva mezi Up a BILLA z listopadu 2004 a navazující smlouva z dubna 2008), které byly obě v platnosti k okamžiku zahájení řízení a byly uzavřeny v mezidobí mezi Důkazem č. 1 a Dopisem Asociace, představují explicitní písemný doklad o kontinuálním plnění dohody po celou dobu platnosti těchto smluv – pokud bychom připustili jiný výklad, znamenalo by to,[574] že dohoda přestala trvat okamžikem uzavření těchto smluv, a že tyto smlouvy (přestože byly k okamžiku zahájení řízení účinné) nelze považovat za důkaz o trvání dohody. Ovšem tyto uzavřené smlouvy nejsou jediným důkazem o trvání dohody[575] – pokud by se Úřad soustředil pouze na obsah smluv, znamenalo by to, že by se mimo zorné pole Úřadu dostaly případy, kdy se přes snahu vydavatelů stravenek smlouvu obsahující předmětné ujednání uzavřít nepodařilo. Přitom pro časové vymezení protisoutěžní dohody je rozhodný jak okamžik jejího uzavření, samotné započetí vyvíjení snahy o prosazení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup v obchodních řetězcích, tak následné navození kýženého stavu a jeho udržování – to vše je třeba považovat za součást dohody a za plnění dohody – protože si lze stěží představit, že by se vydavatelé stravenek dohodli na tom, že se sice pokusí docílit zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup v obchodních řetězcích, ale následně se nebudou zajímat o to, zda je uplatňována – to, že vydavatele stravenek zajímalo, zda je obchodní podmínka uplatňována, dokazuje Dopis Asociace. Zakotvení oné obchodní podmínky přímo do smluv znamená vyšší úroveň dosažení úspěchu při plnění protisoutěžní dohody. Tzn. i v případě, že písemná smlouva o předmětné obchodní podmínce absentuje, postačuje Úřadu jako doklad o plnění dohody, že vydavatelé stravenek udržovali obchodní řetězce v přesvědčení, že vůlí vydavatelů stravenek je dodržování předmětné obchodní podmínky.

424. Pokud jde o rozsudek Kilpailu– ja Kuluttajavirasto[576]a s ním související vyjádření generálního advokáta, zde vyjádřené názory jsou v souladu s praxí Úřadu, nicméně je třeba konstatovat, že se jednalo o typově zcela odlišnou kauzu typu bid-rigging, kde uchazeči podali sladěnou cenovou nabídku a předmětem předběžné otázky bylo určení, ke kterému okamžiku byla koluze ukončena[577] – soud rozhodl, že tímto okamžikem je datum uzavření smlouvy mezi uchazečem a veřejným zadavatelem.[578] Úřad se ztotožňuje s odkazem Soudního dvora na ustálenou judikaturu, dle které režim hospodářské soutěže zavedený články 101 SFEU a 102 SFEU se spíše zabývá hospodářskými dopady smluv nebo různých forem spolupráce nebo koordinace, které jsou s nimi srovnatelné, než jejich právní formou. Proto v případě kartelových dohod, které již nejsou v platnosti, stačí pro použitelnost článku 101 SFEU, aby po formálním ukončení koluzních kontaktů nadále přetrvávaly jejich účinky. Z toho vyplývá, že dobu trvání protiprávního jednání lze posoudit podle doby, během níž se podniky, které se daným protiprávním jednáním provinily, dopouštěly jednání zakázaného uvedeným ustanovením. Například doba trvání protiprávního jednání může zahrnovat celé období, během kterého byly koluzní ceny platné, i když kartelová dohoda již formálně přestala být v platnosti.[579]

425. Generální advokát Pitruzzela k dané kauze vyjádřil názor, že je třeba rozlišovat mezi omezujícími účinky kartelové dohody na hospodářskou soutěž, které spočívají ve vyloučení konkurenčních uchazečů nebo případně v umělém omezení výběru zákazníka, jakož i v narušení možnosti veřejného zadavatele získat sjednané zboží, práce nebo služby za podmínek hospodářské soutěže, a dalekosáhlejšími hospodářskými účinky, které jsou na újmu ostatním subjektům na trhu, které z toho vyplývají, na jejichž základě mohou tito aktéři, požadovat náhradu škody u vnitrostátního soudu. V Úřadem posuzované kauze omezující účinky kartelové dohody na hospodářskou soutěž (kdy byla v jejím důsledku negativně ovlivněna kvalita produktu, a to zejména z pohledu spotřebitele, který byl omezen při využití stravenek) trvaly ještě v okamžiku zahájení správního řízení. Co se týká dalekosáhlejších hospodářských účinků, které mohly nastat, konstatuje Úřad, že tyto nejsou předmětem posuzování Úřadu.[580] Generální advokát rovněž uvedl, že jednou ze základních otázek, které je za účelem určení doby trvání protiprávního jednání třeba zodpovědět, je otázka chráněného právního zájmu, tedy právo zákazníka svobodně si vybrat, možnost dosáhnout nejlepší nabídky za nejlepších možných podmínek podle pravidel volné hospodářské soutěže – protiprávní jednání existuje, dokud koluze, ať už formální nebo faktická, tuto možnost omezuje. Pro určení doby trvání protiprávního jednání je proto nezbytné posoudit dopad uvedeného protiprávního jednání na chráněný právní zájem. Úřad tedy nadále trvá na tom, že do okamžiku zahájení správního řízení dne 25. 6. 2018 trvalo omezení chráněného právního zájmu zákazníků svobodně si vybrat a mít možnost dosáhnout nejlepší nabídky za nejlepších možných podmínek podle pravidel volné hospodářské soutěže.

426. Co se týče argumentu společnosti Sodexo i Edenred vztahujícího se ke změnám na trhu, Úřad uvádí, že změny na relevantním trhu sice proběhly, ale šlo o změny, které spíše posilovaly postavení účastníků řízení na trhu, protože od doby uzavření dohody v roce 2003 z relevantního trhu jednotliví hráči postupně odcházeli až do stavu, kdy se od roku 2009 na relevantním trhu ustálili jako jediní tři hráči účastníci řízení, kteří zůstali sdružení v Asociaci. Následně se počet hráčů na trhu neměnil, až do roku 2017, kdy na relevantní trh vstoupila společnost Lidl stravenky v.o.s., u níž však Úřad nemá podezření z účasti na dohodě (jednak jejími stravenkami lze platit do počtu 10 ks a za druhé na trh vstoupila relativně nedávno ve srovnání s okamžikem počátku dohody). Pro fungování předmětné dohody v průběhu celého Úřadem vytýkaného času nebylo podmínkou, aby všichni, kdo dohodu uzavřeli, setrvali na relevantním trhu. Co se týče změn struktury trhu, na němž působí obchodní řetězce, Úřad uvádí, že minimálně obchodní řetězce TESCO, ALBERT, BILLA i COOP na trhu setrvaly. Popsané změny na trhu nejsou pro trvání dohody rozhodné, resp. trvání protisoutěžní dohody nebránily.

427. Odlišná praxe obchodních řetězců není pro určení trvání dohody určující. Co se týče toho, že se vyjádření řetězců BILLA a TESCO měla vztahovat k minulosti a mohlo jít o autonomní uplatňování předmětné obchodní podmínky, uvádí Úřad, že vyjádření těchto řetězců se vztahují k odpovědi na výzvu „sdělte, zda omezujete počet přijatých stravovacích poukazů na jeden nákup od zákazníka a jaké důvody k tomu Váš řetězec vedou“. Společnost BILLA uvedla: „[…] Za jeden nákup zboží je přijímána úhrada kupní ceny do výše pěti kusů stravovacích poukázek, a to na základě doporučení Asociace provozovatelů stravenkových systémů […]“[581]. Společnost TESCO uvedla, že: „U všech výše uvedených vydavatelů stravovacích poukazů [Sodexo, Edenred a Up – pozn. Úřadu] je maximální počet akceptovaných stravovacích poukazů na jeden nákup od jednoho zákazníka v počtu 5 ks stravenek a zároveň maximální celková hodnota akceptovaných stravovacích poukazů na jeden nákup od jednoho zákazníka je 500 Kč. Omezení maximálního počtu stravenek vychází z doporučení Asociace provozovatelů stravenkových systémů.“ Z těchto vyjádření nelze jakkoliv dovozovat, že společnosti BILLA a TESCO chtěly říct, že původně bylo k uplatňování předmětné obchodní podmínky přistoupeno na základě doporučení Asociace, ale v dalších letech začaly omezení uplatňovat na základě svého autonomního jednání vycházejícího ze situace na trhu. Konstrukci účastníka řízení Edenred odporuje také fakt zmíněný výše, že ještě v roce 2018 TESCO na svých oficiálních webových stránkách uvádělo, že omezení maximálního počtu stravenek vychází z požadavku Asociace.[582]

428. K problematice „distancování se“ Úřad uvádí, že důkazy prokazují uzavření dohody (viz část VI.3 Uzavření a trvání zakázané dohody) a takovou míru zapojení jednotlivých účastníků řízení do ní (byť i prostřednictvím Asociace) s takovým konsenzem, že bez společných schůzek či jednání by k dohodě nemohlo dojít.[583] Úřad v této souvislosti konstatoval, že pokud chce být soutěžitel exkludován z odpovědnosti za účast na protisoutěžních setkáních, musel by se od nich veřejně distancovat.[584] Pokud se některý z účastníků jednání veřejně nedistancoval od obsahu jednání, museli ostatní aktéři těchto jednání či schůzek nabýt domnění či přesvědčení, že všichni souhlasí s výsledkem setkání/jednání a budou se jím řídit. K námitce, že absence distancování se je konceptem, který není v souladu s konceptem dohody v užším smyslu, Úřad uvádí, že dle unijní judikatury je tento koncept používán ve vztahu dohodám v užším smyslu i jednání ve vzájemné shodě, přičemž Komise v této souvislosti nerozlišuje, zda se jednalo o dohodu v užším smyslu nebo jednání ve shodě.[585]

429. Úřad s ohledem na zajištěné důkazy unesl důkazní břemeno jak ve vztahu k uzavření dohody, tak ve vztahu k její implementaci, i ve vztahu k nepřetržitému trvání (uplatňování) dohody až do doby zahájení řízení, a to všemi třemi účastníky řízení – účast jednotlivých účastníků řízení na protiprávním jednání trvala do doby zahájení řízení.

XIV.1.5 Úřad nedoložil, že by dohoda měla negativní dopad na spotřebitele

430. Sdělení výhrad dle účastníka řízení Sodexo neodůvodňuje a neprokazuje spotřebitelské negativní vnímání limitace počtu přijímaných stravenek. Sodexo považuje odkaz na zaměstnance, kteří nemají dostatek možností utratit stravenky v restauraci, za spekulaci Úřadu popírající zásady zdravého rozumu. Internetové diskuse nemohou nic prokazovat. Ve svém Vyjádření Sodexo II napadá účastník řízení Sodexo relevantnost a výpovědní hodnotu do spisu založených internetových diskusí z důvodu, že Úřad neověřil identitu diskutujících osob, daných osob je velmi malé množství atd. Dle názoru Sodexo, pokud chtěl Úřad zjišťovat postoj spotřebitelů ke stravenkám, měl provést spotřebitelský výzkum. Článek o propadnutých stravenkách o ničem nesvědčí a je zde čitelná tendenčnost Úřadu vysvětlovat fakta způsobem konvenujícím jím předkládanému narativu. Odkazy na slovenské rozhodnutí ve věci emitentů stravenek o žádném negativním vnímání spotřebiteli nehovoří. Bez spotřebitelského průzkumu v tomto směru nemohou být závěry o negativním účinku na spotřebitele považovány za prokázané. Obdobné námitky vznesl účastník řízení Edenred. Argumentace Úřadu o tom, že limitace počtu stravenek na nákup je pro zaměstnance omezujícím faktorem, je podle Edenred nepřesvědčivá; Úřad vymýšlí velmi specifické situace, ve kterých je zaměstnanec znevýhodněn a definuje potřeby a preference zaměstnanců v rozporu s vlastním účelem stravenky (stravenka není a nikdy nebyla mzdou, stravenky nebyly zamýšleny k nákupům jídla na víkend). Zaměstnanci nikdo nebrání, aby za stravenky v obchodních řetězcích nakoupil, ani když pracuje ve směnném provozu. Zaměstnanec je schopen stravenky utratit během čtyř větších nákupů, újma na straně zaměstnanců je zveličeným problémem, Úřad nadhodnocuje zájem zaměstnanců o to, aby bylo možné platit více stravenkami v obchodních řetězcích, Úřad z toho dělá primární zájem zaměstnanců, který ovládá jejich myšlení.

Vyjádření Úřadu:

431. K otázce negativního vnímání se Úřad vyjádřil v odst. 176 Sdělení výhrad a v tomto rozhodnutí v odst. 196 a setrvává na svých závěrech. Příklad zaměstnanců, kteří nemají dostatek možností pro uplatnění stravenek v restauraci (např. v menších obcích), či v případě práce ve směnném provozu, kdy pracovníci na odpoledních/nočních směnách nejsou během směny schopni stravenku uplatnit v restauraci, měl sloužit pro ilustraci situací, kdy se zaměstnancům stravenky mohou kumulovat a vznikne u nich potřeba se stravenek „zbavit“, resp. zaplatit jednorázově větší nákup vyšším počtem stravenek. Že se nejedná o smyšlený problém, dokazuje také např. vyjádření zaměstnavatele Siemens, který v souvislosti se stravenkami uvedl, že ne ve všech lokalitách, kde Siemens působí, je možnost se stravovat v blízké restauraci či firemní kantýně, a proto možnost nákupu potravin a domácího vaření je jedinou možností, jak se stravovat během pracovního dne. Vydavatelé stravenek zpracovali odůvodnění, proč je limit 5 ks stravenek dostačující – takové odůvodnění se objevilo jak v Důkazu č. 2, tak v Důkazu č. 3 (resp. jeho verzi na dřívějších internetových stránkách Sodexo), stejně tak ve vyjádření Exit Group na jejím webu, která odůvodňovala, proč se limit 5 ks/nákup zákazníků nijak nedotkne – kdyby spotřebitelé nebyli předmětnou podmínkou omezeni, neměli by Sodexo, Asociace ani Exit Group potřebu předkládat speciální odůvodnění. Dle Sodexa Úřad pomíjí fakt, že řetězce Kaufland a Lidl platbu stravenkami do roku 2017 vůbec neumožňovaly, a přesto u nich spotřebitelé nakupovali – Úřad netvrdí, že řetězec, který stravenky nebere vůbec a nebo uplatňuje podmínku 5 ks stravenek/nákup, ztratí své zákazníky,[586] ovšem domnívá se, že v konkurenční výhodě může být ten řetězec, který nelimituje počet (hodnotu) přijímaných stravenek oproti tomu, který ji limituje (resp. ve výhodě je ten, který limituje méně) – vždyť zástupce samotného účastníka řízení Sodexo uvedl, že bývalý ředitel pro byznys development společnosti Sodexo se vyjádřil, že: „Lidl restauracím odčerpává zákazníky, aby si u něj kupovali potraviny, silně je motivuje nakupovat u nich tím, že mohou za jeden den utratit stravenky až do výše 1600 Kč.“ (zvýrazněno Úřadem). Neochotu spotřebitelů podmínku v praxi dodržovat dokládá i Dopis Asociace (viz věta „V případě požadavku zákazníka pokladní akceptuje (popřípadě sama nabídne) rozdělení nákupu na několik dílčích transakcí a přijme úhradu vždy po 5 ks stravenek.“) Co se týče slovenské kauzy emitentů stravenek, uvedené odkazy převážně ilustrují neochotu řetězců na tuto obchodní podmínku přistoupit, ožehavost tématu a obavy, že zavedení limitace by mohlo zvýšit negativní reakce uživatelů.[587] Sodexo zpochybňuje vypovídací hodnotu internetových diskusí. Aniž by chtěl Úřad názory vyjádřené v internetových diskusích přeceňovat, domnívá se, že není důvod internetové diskuse zcela pominout, když vyjadřují názor (byť i anonymních) spotřebitelů vztahující se k problematice, zde k vnímání omezení 5 ks/nákup – zjištěné názory fungují jako další zdroj pro dokreslení tohoto vnímání spotřebiteli. Na základě výše uvedeného Úřad nepovažuje za potřebné provádět spotřebitelský průzkum pro zjištění, zda je limitace spotřebiteli vnímána negativně. Ostatně mohlo by se do určité míry jednat o spekulace, neboť na trhu v posledních letech došlo k výrazným změnám a respondenti by se vyjadřovali ke značně minulostní situaci. [588]

432. K námitce Edenred, že Úřad definuje potřeby a preference zaměstnanců: Sám účastník řízení Edenred prezentoval na svých internetových stránkách mezi třemi hlavními výhodami stravenek pro zaměstnance navýšení jejich reálného příjmu;[589] možnost nakupovat za stravenky v obchodních řetězcích byla samotnými účastníky využívána jako nástroj reklamy[590] – pokud lze konstatovat, že potřeby a preference zaměstnanců jsou definovány v rozporu s jejich účelem, pak tak činí nikoliv Úřad, ale spíše účastníci řízení.[591] Úřad netvrdí, že zaměstnancům ve směnném provozu limitace znemožňuje nákupy v obchodních řetězcích – Úřad odkazuje na příslušnou pasáž v rozhodnutí. Úřad také netvrdí, že počet stravenek přijímaných v řetězcích ovládá myšlení zaměstnanců, ale vzhledem k četnosti dotazů na to, jaký je limit u papírových stravenek, je zjevné, že otázka limitace držitele stravenek velmi zajímá, je pro ně důležitá a z podkladů ve spise vyplývá preference co nejvyšších limitů.[592] K negativnímu dopadu na spotřebitele se Úřad vyjádřil u námitky výše.

XIV.1.6 Dohoda nebyla způsobilá narušit soutěž, Úřad chybně považuje podmínku 5 ks na nákup za parametr relevantní pro soutěž

433. Účastník řízení Edenred uvedl, že dohoda, která nijak nedopadá na faktory, které mají význam pro soutěž mezi soutěžiteli na trhu, nemůže mít ani potenciálně za následek (tím spíše za cíl) narušení soutěže a není splněn materiální znak zakázané dohody v podobě citelného omezení soutěže. Edenred argumentuje nezbytností existence hospodářské soutěže, nezbytností prokázat citelné omezení hospodářské soutěže a nezbytností ovlivnění parametrů hospodářské soutěže. K tomu odkazuje na judikaturu a soft law Komise.[593] Edenred odkazuje na odst. 246 Sdělení výhrad a uvádí, že Úřad dovozuje, že počet stravenek, kterými je možno zaplatit v obchodních řetězcích za jeden nákup, je parametrem soutěže, když vydavatelé stravenek jeho prostřednictvím soutěží o (i) provozovatele obchodních řetězců,[594] stejně jako o (ii) zaměstnavatele. Tyto závěry mají být dle Edenred nesprávné, protože Úřad nesprávně interpretoval soutěžní podmínky na straně výkupu stravenek (protože vydavatelé stravenek mezi sebou na straně odkupu vůbec nesoutěží – viz tzv. multi-homing)[595] – Úřad údajně nesprávně zohledňuje motivy obchodních řetězců, které stravenky považují za akviziční nástroj, protože přijímání většího počtu stravenek pro ně znamená zvyšování nákladů, je pro ně racionální, aby limitaci zavedly jednotně u všech stravenek všech vydavatelů, které přijímají. Některé obchodní řetězce limitaci zavedly z vlastního rozhodnutí (GLOBUS, PENNY MARKET, JIP). Edenred vysvětluje, proč si myslí, že si prodejny Lidl a Kaufland mohly dovolit akceptovat vyšší počet stravenek, než bylo obvyklé (motivace vydavatele stravenek Naše stravenka byla odlišná – vyšší limit u těchto stravenek není odrazem snahy soutěžit s jinými obchodními řetězci, ale snaha co nejvíce rozšířit vlastní produkt). Poukazuje na to, že v těchto prodejnách nebyly učiněny žádné z dalších alternativních kroků, které Úřad zmiňuje v odst. 261 Sdělení výhrad.[596] Pokud by některý z vydavatelů nastavil počet akceptovaných stravenek na nákup, omezení by se stalo ekvilibriem, ke kterému by se spontánně dorovnal celý trh (limitace je imanentní fungování papírových stravenek, přičemž limitní počet není výsledkem soutěže mezi vydavateli). Úřad neprokázal, že by obchodní řetězce v relevantním období soutěžily o zákazníky na bázi toho, který z nich nabídne zákazníkům možnost zaplatit za nákup vyšším počtem stravenek.

434. Účastníci řízení Sodexo, Edenred a Up odkazují na šetření Úřadu vedené pod sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD v době předcházející správnímu řízení a uvádějí, že z něj plyne, že pro zaměstnavatele nebyl při výběru stravenkové společnosti důležitý parametr počtu stravenek uplatnitelných při jednom nákupu a jednání účastníků řízení proto nemohlo být protisoutěžní. Up k tomu uvádí, že se v rámci své obchodní činnosti nesetkal ze strany zákazníků (zaměstnavatelů) s tím, že by požadovali informaci o tom, jaký počet stravenek lze uplatnit při jednom nákupu. Pro většinu zaměstnavatelů byly rozhodujícími faktory cena a počet akceptačních míst (a jejich pokrytí), což Úřad nezohlednil. Dle Edenred Úřad účelově ignoruje závěry vyplývající ze šetření sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD a závěr, že počet stravenek akceptovaných na jeden nákup je parametrem soutěže, jsou ničím nepodložené domněnky. Dle Edenred fakt, že reklama na stravenky Naše stravenka je zacílená na zaměstnance, ještě neznamená, že jsou schopni zaměstnavatele reálně ovlivnit; Úřadem zmiňovanou propagaci ve vztahu k vyššímu počtu stravenek Naše stravenka přijímaných při platbách je třeba vnímat v souvislosti se specifickým obchodním modelem Lidl stravenky, v.o.s., který je odlišný od standardního modelu fungování nezávislých vydavatelů na trhu.

435. Účastník řízení Sodexo navrhl, aby celý spis podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD Úřad zařadil do spisu správního řízení, Úřad to odmítl a porušuje tak procesní práva účastníka řízení, když zatajuje vyviňující důkazy.

436. Dle názoru Up výsledky šetření Úřadu u zaměstnavatelů i výsledky dotazníkového šetření Up dokazují, že akceptační podmínky typu omezení maximálního počtu stravenek přijímaných v obchodních řetězcích při jednom nákupu nepředstavují parametr relevantní v soutěži o zaměstnavatele, a tedy i kdyby existovala Úřadem tvrzená dohoda účastníků řízení, pak by tato dohoda nemohla mít za cíl (a ani za následek) narušení soutěže o zaměstnavatele. Účastník řízení Up se domnívá, že je nerealistická představa, že by zaměstnavatel bral v potaz podmínky přijímání stravenek v akceptačních místech, protože by to znamenalo, že by se musel seznámit s podmínkami platnými až pro desetitisíce akceptačních míst a tyto ve spolupráci se zaměstnancem zohlednit a odkazuje na jím provedené dotazníkové šetření mezi 15 zaměstnavateli. Jeho výsledky mají ukazovat, že velmi významným parametrem při rozhodování o výběru dodavatele stravenek je počet akceptačních míst, celkový přístup a komunikace s dodavatelem a výše provize dodavatele stravenek. Žádný z dotazovaných zaměstnavatelů neuvedl jako důležitý parametr akceptační podmínky uplatňované akceptačními místy. Na otázku, zda by informace o uplatňování omezení 5 ks/nákup akceptačními místy při přijímání stravenek jednoho dodavatele, avšak jeho neuplatňování v případě stravenek dodavatele jiného, rozhodujícím způsobem ovlivnila konečný výběr dodavatele stravenek, odpovědělo 93 % dotazovaných (tj. 14 z 15 dotazovaných) tak, že by tato informace výběr dodavatele neovlivnila vůbec, příp. že by se nejednalo o rozhodující parametr.[597]

Vyjádření Úřadu:

437. K výtce Edenred, že Úřad neprokázal, že by obchodní řetězce mezi sebou soutěžily počtem přijímaných stravenek, Úřad v první řadě konstatuje, že vzhledem k založení praxe nepřijímání více jak 5 ks stravenek/nákup již v roce 2004 a jejímu trvání, byla soutěž mezi obchodními řetězci v tomto parametru skutečně limitovaná, ale přesto podklady ve spisu prokazují, že z pohledu obchodních řetězců jde o parametr, v němž si lze konkurovat, resp. svoji nabídku odlišit.[598] Ve vztahu k praxi řetězce GLOBUS, PENNY MARKET a JIP východočeská a.s. Úřad nekonstatoval, že tato praxe byla prosazena na základě dohody účastníků řízení. K praxi Lidl a Kaufland a k jednotnému limitu preferovanému obchodními řetězci se Úřad vyjadřuje dále v části věnované námitkám vyplývajícím z ekonomické analýzy předložené účastníky řízení. K údajné odlišné motivaci k vyššímu limitu u stravenek Naše stravenka, který není odrazem snahy soutěžit s jinými obchodními řetězci, ale snahy co nejvíce rozšířit vlastní produkt Úřad poznamenává, že účastník řízení sám uvádí, že vyšším limitem se vydavatel zmíněných stravenek snažil docílit rozšíření stravenek a sám tak říká, že vyšší limit je pro zákazníky atraktivní. Úřad doplňuje, že přestože lze až 10 ks stravenkami Naše stravenka platit pouze v prodejnách Lidl a Kaufland, bez ohledu na motivaci tohoto vydavatele byl tento fakt k reklamním účelům použit – pokud by tato skutečnost pro zákazníky byla bez významu, nebyla by uváděna jako první výhoda v seznamu výhod těchto stravenek. Úřad vnímá argumenty Edenredu o odlišné a specifické motivaci jediného vydavatele papírových stravenek na trhu, který nebyl účastníkem dohody, spíše jako snahu oslabit argumenty Úřadu o významu limitace pro zákazníky – facebookové diskuse po oznámení přijímat stravenky Sodexo v řetězcích Kaufland a Lidl zahrnovaly desítky dotazů na limitaci a pozitivní reakce na vyšší limit přijímaný v těchto řetězcích.

438. V odstavci 261 Sdělení výhrad se Úřad vyjadřoval k alternativním možnostem vydavatelů stravenek nikoliv obchodních řetězců. K alternativním možnostem obchodních řetězců se Úřad vyjadřoval v odst. 263 Sdělení výhrad – jde o nastínění možného vývoje nebýt protisoutěžní dohody. Pokud Úřadem navrhované alternativní řešení v praxi využito nebylo, neznamená to, že bez existence dohody využito nemohlo být – trh byl protisoutěžní dohodou „pokřiven“ a nereflektuje spontánní vývoj, ke kterému by bez ní došlo. Podklady ve správním spisu ukazují, že trh k žádnému jednotnému ekvilibriu nedospěl (rozdílné limity v prodejnách GLOBUS, TESCO, Kaufland s Lidlem), žádné ekvilibrium (jednotný limit ve všech prodejnách obchodních řetězců) před zavedením protisoutěžní dohody účastníků řízení neexistovalo, nevyvinulo se ani na Slovensku, kde limit vydavatelé v minulosti zavedli, ale byl v praxi obcházen, resp. limity později uplatňovány nebyly.[599] Edenred namítl, že pro úvahu Úřadu, že „skrze zákazníky, kdy ovlivněním jejich komfortu při placení stravenkami jsou zpětně ovlivněna akceptační místa“ není ve spise žádný podklad. K tomu Úřad uvádí, že jde o zjevný fakt, který není třeba speciálně dokládat – těžko lze tvrdit opak, tj. že diskomfort při placení stravenkami nemá vliv na spokojenost zákazníků, a i kdyby měl, prodejce to nezajímá (opak je pravdou – např. dlouhé fronty u pokladen prodejny řeší např. otevřením většího počtu pokladen). K údajné reálné neschopnosti zaměstnanců ovlivnit zaměstnavatele Úřad odkazuje na fakta založená ve spise a popsaná v tomto rozhodnutí v části věnující se vymezení relevantního trhu.[600]

439. K námitce účastníků řízení Sodexo a Edenred, že podmínka 5 ks stravenek/nákup není soutěžním parametrem, Úřad uvádí následující. Úřad skutečně zjistil, že nejvýznamnějším parametrem je cena a následně počet a rozmístění akceptačních míst, což je výslovně uvedeno jak ve Sdělení výhrad v odst. 199, tak v tomto rozhodnutí v odst. 221. Úřad zdůrazňuje, že už jen skutečnost, že druhým hlavním kritériem zaměstnavatelů při výběru dodavatele stravenek je počet a rozmístění akceptačních míst dokládá, že zaměstnavatelé významně zohledňují preference zaměstnanců – kdyby tomu tak nebylo, zaměstnavatele by počet a rozmístění akceptačních míst nemusel zajímat. K otázce počtu přijímaných stravenek jako soutěžního parametru Úřad odkazuje na své vyjádření v odst. 199 až 205 Sdělení výhrad, resp. odst. 222 až 224 rozhodnutí. Účastníci řízení uvedli, že hospodářská soutěž ohledně předmětné obchodní podmínky mezi emitenty stravenek neprobíhá – přestože účastníci řízení chtěli vyjádřit, že zaměstnavatele nezajímá počet stravenek uplatnitelných na jeden nákup, Úřad ve shodě s účastníky řízení konstatuje, že soutěž ohledně tohoto parametru po Úřadem zkoumané období mezi účastníky řízení de facto neprobíhala. Bylo to však v důsledku dohody vydavatelů stravenek. Ta vedla k tomu, že účastníci řízení společným postupem na trhu navodili stav, kdy podmínka 5 ks stravenek/nákup byla z jejich strany jednotně uplatňována a stala se notoricky známou. Výslovný požadavek zaměstnavatelů na to, aby bylo možno platit určitým minimálním počtem stravenek Úřad z pochopitelných důvodů nezaznamenal – praktika uplatňování max. 5 ks stravenek/nákup je dlouhodobě zavedená a všeobecně známá a je proto nelogické, aby si zaměstnavatel ve svých podmínkách kladl požadavek, aby dodavatel stravenek umožňoval placení min. např. 2 kusy stravenek či např. 8 kusy stravenek na jeden nákup. Navíc v době, kdy Úřad při šetření podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD (tedy v roce 2017 a počátkem roku 2018) oslovoval zaměstnavatele s dotazem na kritéria výběru stravenkové společnosti, ještě nebyla etablovaná společnost Lidl stravenky v.o.s. (umožňující platby až 10 stravenkami najednou) natolik, aby zaměstnavatelé případně zahrnuli do svých kritérií otázku počtu přijímaných stravenek (jeden z oslovených zaměstnavatelů ale Úřadu sdělil, že na žádost svých zaměstnanců začal brát také stravenky Naše stravenka od společnosti Lidl stravenky v.o.s.).[601] Je však třeba zdůraznit, že by u vydavatelů stravenek zaměstnavatelé s obdobným požadavkem stěží uspěli, resp. zaměstnavatel poptávající stravenky nemohl rozumně předpokládat, že by s takovým požadavkem uspěl – že by kvůli danému zaměstnavateli vydavatelé stravenek zakotvili do smluv s obchodními řetězci, nebo jinak zařídili, aby v obchodních řetězcích od jeho zaměstnanců přijímali určitý jiný specifický počet stravenek, případně omezení neuplatňovali žádné; takový požadavek ze strany zaměstnavatele z logiky věci nejspíš nepřijde. V tomto parametru si aktivně měli konkurovat uchazeči o „zakázku“, tedy vydavatelé stravenek, tito však měli limit v důsledku dohody jednotně nastaven. Vydavatelé stravenek se snaží Úřad přesvědčit, že limitace není parametr, ve kterém by si jakkoliv konkurovali, a bagatelizují význam tohoto parametru, ve smyslu, že vlastně „nikoho nezajímá“, ale Úřad setrvává na názoru, že zaměstnance parametr zajímá, jak ve spise doložil. Stravenkový systém představuje uzavřený koloběh, z něhož nelze zaměstnance vyčlenit (zaměstnanec by měl být ten, kvůli kterému stravenkový systém vznikl; sám účastník řízení Sodexo ve své výroční zprávě za rok 2021 zdůrazňuje, že cílem jeho aktivit v oblasti benefitů je zlepšení života zaměstnanců) a bez něj by koloběh nefungoval a nelze předstírat/tvrdit, že podmínky uplatnění stravenek se jej nedotýkají. Zaměstnavatelé při výběru dodavatelů stravenek zastupují i zájmy zaměstnanců. Vydavatelé stravenek se sami na svých internetových stránkách obrací na zaměstnavatele a prezentují jim výhody stravenek pro zaměstnance, či snaží se představit výhody stravenek v sekci pro zaměstnance.[602] Držitelé stravenek se často dotazují ať už účastníků řízení či akceptačních míst, kolik stravenek lze použít na jeden nákup (tento dotaz se objevoval v části často kladených otázek).[603] Sami vydavatelé stravenek informovali uživatele stravenek na svých internetových stránkách o tom, že na jeden nákup lze použít max. 5 ks stravenek/nákup, k čemuž poskytovali i odůvodnění, proč je tento limit zaveden a jak se uživatelů stravenek nijak nedotkne. Úřad poznamenává, že u elektronických stravenek[604] je bezprostřední ovlivnění uživatele stravenek podmínkami stanovenými přímo vydavateli pro uplatnění stravenky ještě více očividné, neboť vydavatelé elektronických stravenek sami nastavili denní limity pro jejich použití (500 Kč), resp. sami je (v nedávné době) zrušili (bez toho, aby k realizaci takového opatření potřebovali prostředníka v podobě maloobchodní prodejny) – chtějí snad účastníci řízení tvrdit, že limit ve výši 500 Kč (resp. jeho nedávné zrušení) „nikoho nezajímá“? Proč by ho tedy zaváděli/rušili? Účastníci řízení rušením těchto limitů (jak sami uváděli v rámci odůvodnění tohoto kroku) chtěli vyjít vstříc požadavkům zákazníků. Úřad uzavírá, že podmínky přijímání stravenek, resp. limitovaný počet přijímaných stravenek, jsou relevantním soutěžním parametrem a vyloučení soutěže ohledně těchto podmínek nelze bagatelizovat, protože mělo (nikoliv pouze pravděpodobný ale) skutečný „[z]natelný nepříznivý dopad na nejméně jeden parametr hospodářské soutěže na trhu, jako je cena, objem výroby, jakost výrobků, rozmanitost výrobků nebo inovaci.“[605]Odkazovaná část Pokynů o horizontální spolupráci dále říká, že dohody mohou mít takovéto účinky tím, že značně omezí hospodářskou soutěž mezi stranami dohody nebo mezi jednou z těchto stran a třetími osobami. To znamená, že dohoda musí snižovat rozhodovací nezávislost stran, a to buď v důsledku povinností obsažených v dohodě, které upravují tržní chování nejméně jedné strany, nebo ovlivněním tržního chování nejméně jedné strany tím, že mění její motivaci. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení mezi sebou vyloučili soutěž v oblasti úpravy obchodních podmínek vůči svým obchodním partnerům, je kritérium „značného“ omezení hospodářské soutěže splněno.

440. Co se týče založení spisové dokumentace z podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD do spisu správního řízení, Úřad uvádí, že když zakládal spis tohoto správního řízení, přesunul do něj celý spis podnětu sp. zn. ÚOHS-P0240/2018/KD, jenž obsahoval veškeré dokumenty ze spisu podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD vztahující se k problematice přijímání stravenek při platbách za nákup, přičemž se jednalo o dokumenty v celkovém počtu 324 listů (spis podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD měl celkem 959 listů). Zbylé dokumenty ze spisu podnětu (tedy v počtu přes 600 listů) Úřad do spisu podnětu sp. zn. ÚOHS-P0240/2018/KD (resp. posléze do spisu správního řízení) nevložil především proto, že byly zajištěny v souvislosti se zcela jinou linií šetření, resp. neobsahovaly žádné informace ve vztahu k praktice omezování plateb stravenkami. Nikoliv celý spis podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD, ale pouze jeho dílčí části (jež byly řádně založeny do spisu správního řízení) představují podklad rozhodnutí.[606] Úřad se nadále neztotožňuje s tím, že součástí spisu správního řízení má být celý spis podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD, neboť některé jeho části ani nemají jakoukoliv vypovídací hodnotu a způsobují zbytečné bobtnání spisu správního řízení na úkor přehlednosti. Úřadu se tak jeví jako vhodnější způsob, kterým postupoval a který odpovídal okolnostem případu. Z důvodu procesní opatrnosti však Úřad vyhotovil kopie dokumentů z podnětu (ve spisu správního řízení dosud nezařazené) a úředním záznamem je vložil do spisu správního řízení,[607] čímž vyhověl námitce účastníka řízení. Dle názoru Úřadu tyto nově vložené kopie dokumentů žádné vyviňující důkazy neobsahují.

441. K výsledkům dotazníkového šetření Up Úřad uvádí, že ani ve Sdělení výhrad ani v tomto rozhodnutí netvrdí, že počet stravenek přijímaných na jeden nákup představuje rozhodující kritérium, ale že jde o okolnost, která svůj význam má, dokládá i dotazníkové šetření provedené účastníkem řízení Up u 15 zaměstnavatelů, které tento účastník předložil v rámci Vyjádření Up II. Úřad má určité výhrady ke způsobu provedení dotazníkového šetření[608] a k formulaci dotazu č. 7 zaměstnavatelům, kdy byli zaměstnavatelé dotazováni, zda by limitace v „některých akceptačních místech“ (kdy bylo upozorňováno na to, že podmínky akceptačních míst se mohou lišit a je jich více než 35 tisíc) ve výši 5 ks vs. limitace ve výši 10 ks byla rozhodujícím kritériem. Je až s podivem, že na takto formulovaný dotaz jeden ze zaměstnavatelů odpověděl „ano, rozhodně“. Další ze zaměstnavatelů odpověděl „samozřejmě tento parametr má svou váhu, ale není rozhodující“, příp. „ne, ovlivnila méně významně“, či „omezení uplatnění většího či menšího počtu stravenek se domnívám není tak důležitou prioritou“.

XIV.1.7 Úřad nezohlednil rozdílnou praxi řetězců, která vyvrací existenci horizontální dohody

442. Podle Sodexo rozmanitá praxe obchodních řetězců by těžko mohla být řízena jedinou dohodou vedenou jednotným záměrem. Sodexo se domnívá, že je vadou Sdělení výhrad, když Úřad dovozuje jednání plošně vůči všem řetězcům, natož pak maloobchodním prodejnám.

Vyjádření Úřadu:

443. Úřad odkazuje na své vyjádření k námitce pod bodem XIV.1.3 (zejm. první tři odstavce vyjádření Úřadu) – jak bylo řečeno Úřad nedovozuje plošný jednotný režim vztahů účastníků řízení vůči všem obchodním řetězcům a není nezbytná jednotnost praxe obchodních řetězců při přijímání stravenek (ani okamžik vzniku praxe) ani jednotnost smluvních ustanovení ohledně obchodní podmínky 5 ks/nákup (či okamžik jejich účinnosti). Ohledně terminologie, kdy dle Sodexo zřejmě neměl být užit termín „maloobchodní prodejna“, Úřad pouze doplňuje, že tento výraz použil proto, že samotné přílohy E-mailu (např. Důkazy č. 2 a 3) používají termíny „maloobchodní prodejna“, „supermarket“, „hypermarket“, „obchodní dům“, což jsou všechno prodejny maloobchodního typu. Stejně tak prodejny obchodních řetězců TESCO, BILLA i ALBERT jsou maloobchodními prodejnami. Dohoda byla zjevně namířena vůči těm maloobchodním prodejcům, kde docházelo k platbám velkým počtem stravenek – že se tak dělo právě v obchodních řetězcích, nepřímo potvrzuje sám účastník řízení Sodexo ve svém Vyjádření Sodexo I.[609] Dohoda tak dle skutkových zjištění Úřadu byla namířena především vůči obchodním řetězcům.

XIV.1.8 Závěr o ekonomické motivaci na základě rozdílu provizí je chybný

444. Účastníci řízení Sodexo, Edenred i Up namítali, že Úřad se zabýval pouze výší provizí, a nikoliv odlišnými náklady, které účastníci řízení vynakládají v souvislosti s odkupem stravenek od restaurací ve srovnání s odkupem stravenek od obchodních řetězců, přičemž náklady s odkupem stravenek od restaurací jsou vyšší (ve srovnání s obchodními řetězci). Úřad si proto od účastníků řízení vyžádal konkrétní kalkulace jednotkových nákladů, tržeb a zisku ze stravenky v minulosti předložené k proplacení restauračními zařízeními a stravenky předložené k proplacení obchodními řetězci a odkazuje na část rozhodnutí, kde se věnuje skutečnostem zjištěným v této souvislosti (část IV.8.4 Náklady na zpětný odkup stravenek a zisk ze zpětného odkupu stravenek).

445. V této souvislosti účastník řízení Sodexo uvedl, že rozdílná výše provizí u obchodních řetězců a restaurací reflektuje odlišnou výši jednotkových nákladů, protože díky úsporám z rozsahu mají vydavatelé stravenek […obchodní tajemství…]. Sodexo uvádí příklad výpočtu jednotkových nákladů na jednu stravenku vrácenou restauracemi a stravenku vrácenou obchodními řetězci, a to na datech z roku […obchodní tajemství…], přičemž uvádí, že […obchodní tajemství…]. Společnost Sodexo vypočetla průměrnou hodnotu jedné zpracované stravenky na […obchodní tajemství…] Kč. Uvádí, že náklady […obchodní tajemství…] na zpracování jedné poukázky vrácené od obchodního řetězce vychází na […obchodní tajemství…] Kč, zatímco u malých akceptačních partnerů činí […obchodní tajemství…] Kč, což je o […obchodní tajemství…]. Zpracování zásilek obchodních řetězců je […obchodní tajemství…], což náklady spojené se zpracováním stravenek od restaurací […obchodní tajemství…], ale pro zjednodušení tuto skutečnost ve výpočtech nezohledňuje. Další náklady jsou náklady […obchodní tajemství…], přičemž po jejich započtení byl celkový průměrný náklad na zpracování stravenky od restaurací […obchodní tajemství…] Kč, zatímco od obchodních řetězců oněch […obchodní tajemství…] Kč, tzn. zpracování jedné stravenky od restaurací bylo […obchodní tajemství…]. Dalšími náklady jsou náklady […obchodní tajemství…] – zde je náklad na jednu stravenku od restaurací […obchodní tajemství…] Kč a u obchodních řetězců […obchodní tajemství…] Kč. Z toho dle Sodexo vyplývá, že rozdíl ve výši provizí mezi restauracemi a obchodními řetězci jen […obchodní tajemství…]. Společnost Sodexo namítá, že konstrukce Úřadu, že limit 5 ks stravenek v obchodních řetězcích byl zaveden za účelem zvýšení zisků je z různých důvodů nesprávná[610] a Úřad se nezabýval tím, že limitace počtu přijímaných stravenek byla v zájmu obchodních řetězců.

446. Společnost Sodexo uvádí, že konstrukce Úřadu je komplikovaná a nepravděpodobná (údajné Úřadem tvrzené cílené navýšení zisků se dalo dosáhnout jinak, např. zvýšením provizí u řetězců nebo u restaurací). Úřad se nezabýval tím, že limitace počtu přijímaných stravenek je v ekonomickém zájmu obchodních řetězců.

447. Podle Sodexo je argumentace Úřadu nelogická v tom, že Úřad tvrdí, že zavedení limitu mělo negativní dopad na spotřebitele (snížení hodnoty stravenek jako zboží), ale přitom toto nevedlo k ovlivnění poptávky zaměstnavatelů, kteří se dle Úřadu musí rozhodovat na základě požadavků zaměstnanců. Údajně to ale vede k tomu, že spotřebitelé místo nákupu potravin v obchodních řetězcích začnou v plném rozsahu chodit do restaurací. Ale dle Sodexo buď spotřebitelé vnímají omezení negativně, a to musí snižovat poptávku po stravenkách, a to následně musí vést k nižším ziskům vydavatelů stravenek a tím pádem ekonomické motivaci vydavatelů stravenky nelimitovat. Anebo, a to je dle Sodexo správné vysvětlení, spotřebitelé omezením nebyli nijak ovlivněni, omezení nemělo vliv na kvalitu produktu, nebyl ovlivněn spotřebitelský blahobyt a limitace není předmětem hospodářské soutěže. Sodexo argumentuje studiemi, které počítají průměrnou cenu nákupu a že pouze 12 % nákupů je tzv. velkých, u nichž je průměrná útrata nad 500 Kč (šlo o nákupy veškerého zboží nejen potravin). Počet nákupů, kde by hodnota potravin přesáhla 5 ks stravenek, je dle Sodexo zřejmě minimální. Sodexo navíc doplňuje, že pokud chtěl spotřebitel, který obvykle dostává 20 stravenek/měsíc, upotřebit všech 20 stravenek, mohl v každém řetězci zaplatit 4 nákupy v jeden den, což pro spotřebitele mohlo být nepohodlné, ale de facto to omezení nepředstavovalo.

448. Soutěžitel Up má pochybnosti, zda je Úřad schopen prokázat závěr o pozitivním ekonomickém efektu – analýza by musela zohlednit velké množství typů nákladů a musela by je správně přiřadit typům akceptačních míst, a to ve variantě před a po jakémkoli přesunu části uplatněných stravenek z obchodních řetězců do restaurací.

Vyjádření Úřadu:

449. Úřad nerozporuje, že jednotkové náklady na jednu stravenku související s poskytováním služeb obchodním řetězcům jsou nižší než náklady související se službami pro jednotlivé restaurace a připouští, že ve Sdělení výhrad se měl více zaměřit na porovnání zisku, který účastníkům řízení plyne ze zpětného odkupu stravenek od restauratérů ve srovnání s obchodními řetězci. Informace k ziskovosti od účastníků řízení si Úřad následně dovyžádal, což reflektoval v příslušných částech rozhodnutí. Od společnosti Sodexo si Úřad nevyžadoval kalkulace k roku 2017, v tomto smyslu postačily podklady obsažené ve Vyjádření Sodexo I. Při výpočtu zisku společnosti Sodexo na jednu stravenku Úřad rovněž vyšel z údajů za rok […obchodní tajemství…]. Úřad ze souhrnné výše poplatku za zpětný odkup a z údajů o celkové nominální hodnotě stravenek předložených restauracemi a obchodními řetězci (které Sodexo označila […obchodní tajemství…]“) k proplacení společnosti Sodexo[611] spočítal, že restaurace v daném roce zaplatily poplatek[612] […obchodní tajemství…] % z celkové nominální hodnoty stravenek a obchodní řetězce zaplatily poplatek […obchodní tajemství…] %. Při průměrné hodnotě stravenky ve výši vypočtené společností Sodexo (viz […obchodní tajemství…] Kč výše) činila tržba společnosti Sodexo na jednu stravenku od restaurace […obchodní tajemství…] Kč a od obchodního řetězce […obchodní tajemství…] Kč. Jednotkový náklad na jednu stravenku vrácenou restaurací byl ve výši […obchodní tajemství…] Kč (tj. součet […obchodní tajemství…] Kč a […obchodní tajemství…] Kč – viz námitka výše), z čehož plyne zisk na jednu stravenku od restaurace ve výši […obchodní tajemství…] Kč. Jednotkový náklad na jednu stravenku vrácenou obchodním řetězcem byl ve výši […obchodní tajemství…] Kč (tj. součet […obchodní tajemství…] Kč a […obchodní tajemství…] Kč – viz námitka výše), z čehož plyne zisk na jednu stravenku od obchodního řetězce ve výši […obchodní tajemství…] Kč. Platí tedy, že přestože náklad na stravenku od restaurací […obchodní tajemství…], zisk ze stravenky vrácené restaurací je […obchodní tajemství…] ([…obchodní tajemství…] %[613]). Dle názoru Úřadu jde o logický výsledek související se skutečností, že vyjednávací pozice restaurace je slabší než pozice obchodního řetězce (což potvrdilo i Sodexo ve svém Vyjádření Sodexo I) – náklady na zpracování stravenek od obchodních řetězců […obchodní tajemství…], ale díky své vyjednávací síle byly řetězce schopny úroveň provizí stlačit níže než restaurace natolik, že stravenky vrácené od obchodních řetězců byly méně ziskové než stravenky od restaurací. Ostatně společnost Sodexo hovoří pouze o […obchodní tajemství…], ale nižší ziskovost neuvádí.

450. Úřad se ohrazuje proti tomu, že by ve Sdělení výhrad konstatoval, že limit 5 ks stravenek v obchodních řetězcích byl zaveden za účelem zvýšení zisků – Úřad výslovně pouze uvedl, že vydavatelé stravenek měli silnou ekonomickou motivaci hledat cesty k omezení plateb stravenkami v obchodních řetězcích za účelem zvýšení svých provizí, resp. zisku (odst. 173 a 175 Sdělení výhrad), resp. že dodržování obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup bylo ekonomicky výhodné (odst. 193 Sdělení výhrad) a úspěšná realizace dohody vydavatelů stravenek bude mít pro ně pozitivní ekonomický efekt (odst. 252 Sdělení výhrad) či že zkoumané jednání soutěžitelů mezi nimi narušilo hospodářskou soutěž a mělo pro ně prokazatelný pozitivní ekonomický efekt v podobě vyšších zisků (odst. 314 Sdělení výhrad). Cílem vydavatelů stravenek zřejmě bylo nejen zabránit mediální kritice stravenkového systému, ale zejména snížit riziko zrušení daňového zvýhodnění stravenek, kdy se v minulosti vyskytly opakovaně politické tlaky na jeho zrušení. Úřad v tomto rozhodnutí nekonstatuje, že cílem zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup bylo navýšení tržeb/zisků, chce pouze říci, že vydavatelé stravenek věděli, že se zavedením předmětného omezení se může pojit navýšení jejich zisků v důsledku vyšší ziskovosti stravenek vracených od restaurací vs. obchodních řetězců, což mohl být vedlejší „benefit“.

451. K tomu, že zvýšení zisku mohli vydavatelé stravenek docílit zvýšením provizí řetězcům, Úřad uvádí, že vzhledem k vyjednávací síle řetězců zřejmě stravenkové společnosti svedly tvrdý boj o každou desetinu procentního bodu provize a další zvyšování by muselo být problematické. Co se týče zvýšení provizí restauracím, zde by se vydavatelé stravenek museli vypořádat minimálně s negativními mediálními reakcemi – restaurace (a jejich sdružení) se v médiích netajily tím, že výše provizí je pro ně na hranici únosnosti. Posouzení, zda limitace byla v ekonomickém zájmu obchodních řetězců, je pro konstatování protisoutěžního charakteru dohody irelevantní – Úřad již ve Sdělení výhrad připustil, že pro obchodní řetězce jsou stravenky nevýhodným platidlem a že čím více stravenek obchodní řetězce přijmou, tím více zaplatí na provizích na výstupu, ale vydavatelé stravenek neměli zasahovat do praxe obchodních řetězců při přijímání stravenek a měli ponechat vývoj v této oblasti přirozené konkurenci, přičemž řetězce mohly samy ze své vůle zasáhnout v případě, že by se opakovaně vyskytly případy plateb např. stovkami stravenek. Obhajování vlastní protisoutěžní dohody vydavatelů stravenek sledováním ekonomických zájmů obchodních řetězců je účelové.

452. Co se týče údajné nelogické argumentace Úřadu neodpovídající ekonomické teorii, Úřad především předesílá, že obvyklé ekonomické zákonitosti se na trhu vydávání a přijímání stravenek[614] uplatní pouze v omezené míře, a to právě z důvodu dlouhodobě etablované protisoutěžní dohody, která na trhu navodila stav, kdy praktika 5 ks/nákup je běžná a brána jako norma, a to nejen do doby vstupu společnosti Lidl stravenky v.o.s. se stravenkami Naše stravenka s limitem max. 10 ks/nákup, ale jistě i nějakou dobu poté, než si zaměstnanci a potažmo zaměstnavatelé naplno uvědomili, že „to může být i jinak“. Dále Úřad jednak netvrdí, že zaměstnavatelé se musí rozhodovat podle požadavků zaměstnanců – pouze je do určité míry reflektují (Úřad v části popisující věcný relevantní trh uvedl, že zaměstnavatel zohledňuje i preference svých zaměstnanců), a dále nikde Úřad neuvádí, že limitace vede k tomu, že spotřebitelé místo nákupu potravin v obchodních řetězcích začnou v plném rozsahu chodit do restaurací – není jasné, proč soutěžitel Sodexo dovozuje tuto konstrukci Úřadu (dokonce v hypotetickém příkladu, na němž Úřad ve Sdělení výhrad ilustroval ekonomickou motivaci vydavatelů stravenek související s limitací, Úřad počítal s teoretickou variantou, že by spotřebitelé v důsledku limitace přesunuli polovinu stravenek z obchodních řetězců do restaurací). Vzhledem k tomu, že stravenkový systém je vícestrannou platformou, kde je několik skupin účastníků s vlastními zájmy,[615] dochází k jejich vzájemnému ovlivňování a přímým i nepřímým síťovým efektům – tyto efekty se ovšem „nepřelévají“ vždy okamžitě a v plné míře. Co se týče míry přenosu preferencí zaměstnanců na zaměstnavatele v situaci, kdy zaměstnavatel stojí před volbou, kterého vydavatele stravenek vybrat, může zaměstnavatel zareagovat různě dle konkrétních okolností daného zaměstnavatele, dle jeho firemní kultury (různí zaměstnavatelé kladou různý důraz na spokojenost zaměstnanců), přičemž Úřad netvrdí, že počet stravenek přijímaných na nákup od toho kterého vydavatele stravenek je, resp. bylo v minulosti, rozhodující kritérium.[616] Toto kritérium mohlo nabývat na významu spíše v poslední době, kdy povědomí o přijímání stravenek ve větším počtu než 5 ks začalo být více rozšířené, a to díky stravence Naše stravenka od Lidl stravenky v.o.s. uvedené na trh v roce 2017 (umožňující platby až 10 stravenkami najednou) – jeden z oslovených zaměstnavatelů Úřadu sdělil, že na žádost svých zaměstnanců začal brát právě tyto stravenky. Že sice nejde o rozhodující kritérium, ale okolnost, která svůj význam má, dokládá i dotazníkové šetření provedené účastníkem řízení Up u 15 zaměstnavatelů (podrobněji k dotazníkovému šetření viz výše).

453. Úřad tak nadále setrvává na názoru, že omezení počtu kusů stravenek/nákup mělo vliv na kvalitu tohoto produktu, a tedy takováto limitace je předmětem hospodářské soutěže. Co se týče odkazů na nákupní zvyklosti a velikost průměrného nákupu, Úřad vidí problém především v onom průměrování, které vede ke zkreslenému vnímání nákupních zvyklostí – každý spotřebitel zahrnutý do výpočtu zprůměrovaných hodnot nákupů čas od času udělá tzv. větší nákup. V tomto ohledu je pak více vypovídající údaj, že 12 % nákupů je tzv. velkých, u nichž je průměrná útrata nad 500 Kč. Počet nákupů, kde by hodnota potravin mohla přesáhnout 5 ks stravenek tak nelze označit za minimální. K tomu, že spotřebitel, mohl v každém řetězci zaplatit 4 nákupy v jeden den, což mohlo být dle Sodexo sice nepohodlné, ale de facto to omezení nepředstavovalo, Úřad uvádí, že (pomineme-li značné zdržení při odbavení u pokladny a nestandardnost situace) lze pochybovat o tom, zda takové obcházení pravidla bylo vždy umožněno.[617] Kdyby zmíněná limitace byla takto bezzubá, vydavatelé stravenek by ji nezaváděli a neudržovali při životě (sami vydavatelé argumentovali, že šlo o nejlepší způsob jak omezit platby větším počtem stravenek). Dále je třeba zdůraznit, že proti takové praxi (obcházení pravidla 5 ks stravenek/nákup) Asociace brojila (viz Dopis Asociace) a je přinejmenším zvláštní, že tento postup navrhuje právě soutěžitel Sodexo, když jeho (tehdy) generální ředitel byl v době odeslání Dopisu Asociace předsedou Asociace a dopis podepsal.

454. K pochybnostem Up, zda je Úřad schopen prokázat závěr o pozitivním ekonomickém efektu, Úřad uvádí, že Úřad si příslušné potřebné kalkulace vyžádal[618] a související závěry jsou popsané v příslušné části tohoto rozhodnutí. Soutěžitelem Up navrhované rozlišení nákladů na náklady před a po přesunu části uplatněných stravenek z obchodních řetězců do restaurací možné nebylo – limitace na 5 ks/nákup byla nastavena již dávno, v praxi se uplatňuje minimálně již od roku 2004, ale žádný z účastníků řízení ve vztahu k nákladům a ziskovosti neposkytl údaje starší roku 2009, protože údajně nedisponují údaji z předchozích let.

455. Dle Sodexo Úřad pominul předpisy veřejného práva z daňové a trestní oblasti a z oblasti úpravy platebního styku, z nichž plynou omezení týkající se používání papírových stravenek, a nesprávně posoudil právní kontext posuzovaného jednání. To, že Úřad považuje limitaci počtu stravenek uplatnitelných v některých supermarketech za údajně protisoutěžní, tak vede ke zcela absurdní a právně nepřípustné situaci, kdy Úřad de facto podporuje či vyzývá k porušování jiných veřejnoprávních předpisů. Úřad se mýlí, když uvádí, že mu žádné omezení plynoucí z legislativy pro uplatnění stravenek není známo nebo že by nějaká legislativa jakékoliv omezení vyžadovala (viz zejména odst. 181 a 184 Sdělení výhrad, ale v obměnách i odst. 83, 251 nebo 255 Sdělení výhrad).

Vyjádření Úřadu:

456. Úřad se právním kontextem a fungováním stravenkového systému podrobně zabýval v odst. 60–71 Sdělení výhrad a v odst. 68–79 rozhodnutí.

457. Za protisoutěžní považuje Úřad vzájemnou dohodu účastníků řízení, kterou koordinovali svoje obchodní podmínky vůči obchodním řetězcům ohledně přijímání stravenek na jeden nákup, ne limitaci počtu stravenek jako takovou. Pokud by účastníci řízení postupovali individuálně a každý z nich by si stanovil nezávisle na ostatních své podmínky přijímání stravenek např. jeden z nich limit do 5 ks/nákup a další dva by neumožňovali přijímání stravenek v maloobchodě vůbec, nejednalo by se o porušení soutěžního zákona. Úřad v žádném případě nikterak nevyzývá k porušování právních předpisů.

458. Úřad netvrdí, že „mu žádné omezení plynoucí z legislativy pro uplatnění stravenek není známo nebo že by nějaká legislativa jakékoliv omezení vyžadovala“, tvrdí pouze, že žádný právní předpis nestanoví, že při platbách stravenkami má být množství nebo hodnota takto použitých stravenek limitována, a tím méně, že by tato limitace měla být ve výši do 5 ks stravenek na jeden nákup (odst. 184 Sdělení výhrad).

XIV.2.1 Veřejnoprávní omezení týkající se počtu stravenek plyne z daňové legislativy

459. Sodexo uvádí, že daňové zvýhodnění týkající se stravenek upravuje zákon o daních z příjmů. Dále cituje ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona o daních z příjmů.[619]

460. Účastník řízení Sodexo dále poukazuje na daňové pokyny Ministerstva financí a daňový pokyn Generálního finančního ředitelství D-22 z 10. 2. 2015 – v tomto pokynu se uvádí, že při zajištění stravování prostřednictvím stravenek nebo elektronických karet se cenou jídla rozumí hodnota stravenky včetně poplatku za zprostředkování jejího nákupu. Dle účastníka řízení Sodexo tak z daňové legislativy plynulo omezení, že zaměstnavatel mohl jako daňově uznatelný výdaj uplatit pouze určitou část z hodnoty stravenky, která měla být nastavena na cenu 1 hlavního jídla na 1 zaměstnance za 1 směnu.

461. Z daňových předpisů kromě množstevního omezení při vydávání stravenek zaměstnancům ze strany zaměstnavatele vyplývalo i věcné (účelové) omezení, kdy stravenky měly představovat náhradu závodního stravování.

462. Účastník řízení Up uvedl, že zaměstnavatel musí být schopen prokázat, že příspěvek zaměstnavatele poskytnutý formou poukázky byl ze strany zaměstnance použit na účel v souladu s § 6 odst. 9 písm. b), d) či příp. g) zákona o daních z příjmů. Dále zdůrazňuje, že stravenky jsou účelově vázané poukázky a že rizika spojená s účelovou vázaností stravenek mohou dopadat i na jejich vydavatele. Up tvrdí, že jsou to právě vydavatelé stravenek, kteří zajišťují, že jimi vydávané stravenky budou vydávány způsobem naplňujícím podmínky daňového zvýhodnění podle zákona o daních z příjmů.

463. Up dále uvádí, že využívání stravenek k pořízení velkého množství potravin v (malo)obchodních řetězcích nelze považovat za nakládání se stravenkami způsobem, který by byl v souladu s jejich účelem. Up rovněž poukazuje na využívání stravenek provozovateli restauračních zařízení k pořízení potravinářského zboží v obchodních řetězcích, což má být také v rozporu s předpokládaným účelem stravenek.

464. Dle Sodexo omezení počtu přijímaných stravenek v supermarketových řetězcích bylo nepřímo vynucováno daňovou legislativou, neboť právě v supermarketech docházelo k nejčastějším případům použití stravenek v rozporu s jejich množstevním omezením, jakož i s jejich účelem. U restauračních zařízení takové omezení nebylo potřebné, neboť restaurace nabízí hotová jídla, přičemž se zpravidla nestane, aby zaměstnanec v případě návštěvy restaurace zkonzumoval více než právě 1 hotové jídlo, a tedy využil více než 1 či 2 stravenky.

465. Ve stanovisku [Titul Jméno Příjmení] (příloha č. 69 podání účastníka řízení Sodexo) je vysloven názor, že to byli právě vydavatelé stravenek, kteří byli nejlépe situováni k tomu zajistit zákonné používání stravenek a dodržení daňové legislativy i legislativy na úseku platebního styku, protože jenom oni vstupovali do smluvního vztahu s oběma subjekty a měli tak právní (smluvní) nástroje, jak související dodržování daňové legislativy zajišťovat. Bez takového zajištění by však přestal zřejmě daný systém fungovat jako celek. A dále [Titul Příjmení] výslovně uvádí: „[…]tento mechanismus, jehož legálnost plynula v rámci výše uvedených zákonných limitů z jisté „seberegulace“ společně zabezpečované vydavateli stravenek a akceptačními místy (typicky obchody a restauracemi) vznikl v důsledku absence explicitní zákonné povinnosti adresované vydavatelům stravenek (potažmo akceptačním místům), a to na bázi mimoprávních, zejména ekonomických (tržních) fenoménů, a to při zohlednění motivace všech zainteresovaných subjektů, které podléhaly různé míře regulace plynoucí z daňových předpisů, zákoníku práce, potažmo z právní úpravy platebního styku.“ (zvýrazněno Úřadem).

466. Up poukazuje na riziko zrušení daňového zvýhodnění stravenek v případě, že by stravenkové systémy dlouhodobě neplnily svůj účel a stravenky by byly zneužívány. Dle Up by zrušení se stravenkami spojeného daňového zvýhodnění mělo negativní až likvidační dopad na relevantní trh. Smyslem a účelem omezení 5 ks/nákup nebylo dle Up narušení hospodářské soutěže, ale zachování relevantního trhu a hospodářské soutěže na něm.

467. Na podporu svých tvrzení odkazuje účastník řízení Up na jím předloženou komunikaci Asociace se zástupci Ministerstva financí v roce 2000 (Záznam o jednání APSS s Ing. Libnarovou na Ministerstvu financí ČR dne 17. 3. 2000 a Záznam o jednání na Ministerstvu financí ČR s Ing. Libnarovou a Ing. Tláskalovou dne 16. 6. 2000[620]), ze které dle jeho názoru vyplývá, že zástupci Ministerstva financí si byli již v roce 2000 vědomi rizika zneužívání stravenek, že stravenky jsou určeny k přímé spotřebě jídla, které nepotřebuje další úpravu, a že za správné používání stravenek musí odpovídat jejich vydavatelé.

468. Dále Up odkazuje na jím předloženou komunikaci mezi Asociací a zástupci Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (dále jen „SOCR ČR“) v roce 2005 (Zápis z jednání pověřených zástupců SOCR ČR a zástupců stravenkových systémů ČR, konaného dne 1. 11. 2005 v kanceláři předsedy SČMSD, U Rajské zahrady 3, Praha 3[621]). Dle Up z tohoto zápisu vyplývá, že zástupci SOCR ČR vnímali negativně riziko zneužívání stravenek a považovali za potřebné provést legislativní změny, které by mj. omezily počet stravenek pro jeden nákup a konkrétně měli navrhovat počet 5 ks na jeden nákup, příp. stanovení maximální výše částky. Výstupy z jednání se zástupci Asociace a SOCR ČR, Úřad údajně účelově opomíjí.

469. Společnost Up předložila čestné prohlášení bývalé náměstkyně ministra financí, která na této pozici působila od dubna 2001 do května 2005. Uvedla, že se mj. věnovala tématu užívání (a zneužívání) stravenek. Důvodem bylo, že v daném období přicházely z trhu informace o užívání stravenek v rozporu s účelem, k jakému byly zamýšleny a pro které byly také předmětem daňového zvýhodnění dle zákona o daních z příjmů. Zejména se jednalo o uplatňování stravenek k nákupu zboží neurčeného k přímé spotřebě, a o druhotný oběh stravenek, tedy jejich uplatňování podnikateli (typicky uplatňováním velkého množství stravenek najednou) k nákupu surovin pro použití či prodej v restauracích nebo jiného zboží. Se zástupci vydavatelů stravenek sdruženými v APSS a zástupci příjemců stravenek (min. se SOCR ČR) probíhala jednání a byly diskutovány otázky, jako je vymezení množiny zboží, jehož cenu by mělo být možné stravenkami zaplatit, způsob zajištění toho, že stravenky bude možné využít pouze k zaplacení množiny, anebo zamezení druhotného oběhu stravenek. Tyto diskuze náměstkyně považovala za důležité, neboť se jednalo o otázky imanentně spojené s podstatou samotného daňového zvýhodnění stravenek, které však nebyly řešeny na úrovni samotného zákona o daních z příjmů. Proto byla diskutována možnost dobrovolného zavedení vhodných opatření na podporu zamezení zneužívání stravenek. Záměrem ministerstva bylo v dané době a s ohledem na absenci detailnějších zákonných podmínek působit na relevantní zástupce trhu tak, aby tito zavedli opatření, která popsaným zneužíváním stravenek zabrání. Jako jeden z možných a vhodných kroků bylo vnímáno omezení max. počtu stravenek použitelných při jednom nákupu ze strany obchodních řetězců, kde bylo zneužívání nejpravděpodobnější. Zástupci příjemců stravenek vnímali zavedení takového opatření za vhodné i možné, přičemž ani ze strany asociace vydavatelů stravenek nezazněla kritika eventuálního zavedení takového opatření ze strany obchodních řetězců, naopak bylo takové opatření vnímáno jako efektivní cesta k zabránění zneužívání stravenek při zachování všech výhod pro zaměstnance. Následné postupné uplatňování omezení v praxi obchodních řetězců a prodejen, kde dříve docházelo dle indicií z trhu ke zneužívání stravenek v největší míře, pak vedlo mimo jiné k upozadění diskuzí o tom, že by mělo být daňové zvýhodnění stravenek v zákoně o daních z příjmů či přípustnost jejich uplatnění pro nákup potravin v maloobchodu předmětem revize.

470. V souvislosti s popsaným čestným prohlášením účastník řízení Up výslovně uvedl, že se nedovolává neaplikovatelnosti čl. 101 SFEU a § 3 zákona na dohodu účastníků řízení z důvodu popsané komunikace se zástupci MF ČR, pouze se domnívá, že jde o součást právního a hospodářského kontextu a Úřad jej má vzít v potaz při hodnocení stupně škodlivosti dohody.

471. Dle Sodexo Úřad ve Sdělení výhrad pominul a nezohlednil skutečnosti jako míra intenzity soutěže na trhu práce mezi zaměstnavateli, k níž stravenky přispívaly, jelikož vyrovnávaly konkurenční nevýhodu zaměstnavatelů nedisponujících zařízením závodního stravování) a zájmy jednotlivých subjektů (kdy jak zaměstnavatelé, tak akceptační místa měla zájem na tom, aby stravenky fungovaly v souladu s právními předpisy).

472. Úřad zanedbal existující vazby mezi subjekty působícími v rámci jedné vícestranné platformy, byť právě posouzení těchto vazeb je nezbytné pro korektní posouzení právního a ekonomického kontextu protisoutěžní dohody. Sdělení výhrad je nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, jak vzal výše uvedené skutečnosti Úřad do úvahy, včetně zejména otázky výkladu daňových předpisů a pokynů.

Vyjádření Úřadu:

473. Jak Úřad uvedl v odst. 184 Sdělení výhrad a odst. 204 rozhodnutí, zákon o daních z příjmů upravuje pouze daňovou uznatelnost příspěvku na stravování a stanovuje, jaká část tohoto příspěvku je daňově uznatelná. Ani zákon o daních z příjmů ani daňové pokyny, které předložil účastník řízení, nestanovují pro zaměstnance ani pro akceptační místa žádné omezení v tom, kolika stravenkami najednou lze zaplatit. Dále k tomuto rovněž pozn. pod čarou č. 247 Sdělení výhrad a č. 324 rozhodnutí.

474. Věcné účelové použití stravenek k úhradě stravování zaměstnanců Úřad nijak nerozporuje, ani není předmětem zkoumání v tomto správním řízení.

475. Není pravdou, že omezení počtu přijímaných stravenek v supermarketových řetězcích bylo nepřímo vynucováno daňovou legislativou (jak již Úřad uvedl výše, daňová legislativa žádné takové omezení neobsahovala). Argument, že v restauracích předmětné omezení nebylo potřebné, neobstojí – pokud by zaměstnanec (slovy účastníků) „chtěl zneužít účelovou vázanost stravenek“, nic mu nebránilo v tom, aby např. v restauraci uhradil větším počtem stravenek rodinnou večeři či posezení s kolegy. Pokud účastníkovi řízení Sodexo tak moc záleželo na tom, aby stravenky byly používány v souladu s jejich účelem na 1 hotové jídlo na 1 směnu za 1 zaměstnance, mohl toto ošetřit i v restauracích (např. limitací jejich počtu nebo časovým rámcem pro jejich uplatnění jen v době oběda). Zároveň mohl počet použitých stravenek limitovat i v maloobchodě, přičemž na základě argumentace Sodexo by se dalo očekávat, že bude nastavena limitace ve výši 1 stravenky, když má platit 1 směna=1 jídlo=1 stravenka. Argumentace účastníka nevysvětluje, proč je limit ve výši právě 5 kusů.

476. [Titul Příjmení] ve svém stanovisku, které předložil účastník řízení Sodexo, nepřímo potvrzuje, že to museli být právě vydavatelé stravenek, kteří zavedli limitaci počtu stravenek na jeden nákup, neboť jenom oni k tomu měli právní a smluvní nástroje. A dále [Titul Příjmení], výslovně uvádí, že neexistovala zákonná povinnost adresovaná vydavatelům stravenek nebo akceptačním místům.

477. Je samozřejmé, že vydavatelé stravenek měli zájem na daňovém zvýhodnění stravenek a že na něm záviselo fungování celého systému, ale to je neopravňovalo ke společnému postupu vůči obchodním řetězcům. Jak již Úřad uvedl výše, každý z účastníků řízení se měl snažit o naplnění účelu stravenek sám, nezávisle na ostatních účastnících řízení.

478. Úřad se podrobně zabýval fungováním stravenkového systému, včetně vazeb a vztahů mezi subjekty této vícestranné platformy – viz část V. Vymezení relevantního trhu.

479. K námitce účastníka řízení Up, že jsou to právě vydavatelé stravenek, kteří zajišťují, že jimi vydávané stravenky budou vydávány způsobem naplňujícím podmínky daňového zvýhodnění podle zákona o daních z příjmů, Úřad připomíná (jak ovšem uvádí i sám účastník řízení Up), že ze Zápisu z jednání Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců ČR ze dne 20. 6. 2018[622] ohledně stravenek vyplývá, že samotné prokázání splnění zákonných podmínek daných v zákoně o daních z příjmů je plně na straně zaměstnavatele, nikoliv společnosti, která službu nabízí. Zaměstnavatel musí být schopen prokázat, že příspěvek zaměstnavatele poskytnutý formou poukázky byl ze strany zaměstnance použit na účel v souladu s § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů.[623]

480. Úřad uvádí, že protisoutěžní prvek netkví v konkrétním nastavení podmínky (5 ks/nákup) samotné, ale v dohodě, která jí předcházela. Nadto z judikatury Soudního dvora vyplývá, že zabezpečení dodržování právních předpisů je úlohou orgánů veřejné moci, a ne soutěžitelů působících na dotčeném trhu. Odůvodňování existence protisoutěžní dohody potřebou zabezpečení dodržování právních předpisů proto nemůže mít pro posouzení protisoutěžní dohody žádný význam.[624] Odůvodňování dohody tím, že měla za cíl zachování existence relevantního trhu, rovněž nemůže obstát – každý z účastníků dohody mohl učinit svá opatření nezávisle na ostatních.

481. K odkazům na jednání se zástupci Ministerstva financí z roku 2000 Úřad předně uvádí, že se jedná o zápis nikoliv tohoto ministerstva, ale předsedy Asociace. Dle textu zápisu se tato jednání týkala možného používání stravenek na nákup cigaret, alkoholu apod., přičemž není zřejmé, co bylo myšleno obratem „správné“ používání stravenek (v této souvislosti jsou jako příklady nesprávného použití stravenek označovány např. nákupy televizoru nebo syrového masa).

482. K jednání z roku 2005 mezi Asociací a SOCR ČR Úřad uvádí, že ze zápisu (který není opatřen podpisy zúčastněných stran) není zcela zřejmé, že s návrhem legislativního zakotvení limitace na 5 ks/nákup přišel právě SOCR ČR, ale pokud by tomu tak bylo, jednalo se o návrh legislativního opatření, nikoliv o návrh na zavedení této praxe. Je to však logické, protože v této době již byla Úřadem vytýkaná protisoutěžní dohoda o zavedení limitace 5 ks/nákup dávno uzavřena a podmínka 5 ks/nákup již byla aplikována u různých obchodních řetězců. Navíc k legislativnímu zakotvení limitace 5 ks/nákup nikdy nedošlo. Úřad dále poukazuje na fakt, že body na příloze zápisu (kde je zmíněno 6 bodů), nekorespondují s body samotného zápisu (zmiňuje 7 bodů), a to ani obsahově.

483. K čestnému prohlášení předloženému soutěžitelem Up Úřad uvádí, že jestliže zástupkyně Ministerstva financí řešila na jednání s účastníky stravenkového systému problematiku zneužívání stravenek, bylo to z důvodu ne/zachování daňového zvýhodnění, které stravenky požívají (viz závěr čestného prohlášení). Pokud by stravenky byly zneužívány, sílily by diskuse o potřebě „revize“ (viz vyjádření náměstkyně) či zrušení daňového zvýhodnění (včetně možných diskuzí o „přípustnosti uplatnění stravenek pro nákup potravin“). V minulosti se ze strany politiků objevily opakované snahy o zrušení daňového zvýhodnění. Na zachování daňového zvýhodnění a možnosti platit potraviny stravenkami měli primární zájem vydavatelé stravenek. Úřad nevidí důvod, proč by na jeho zachování, resp. na zachování systému stravenek, měli mít zájem zástupci obchodních řetězců. Zákazníci u nich nakupují i bez stravenek. Navíc sami účastníci řízení uvedli, že stravenky v prodejnách potravin začaly být přijímány na základě tlaku zaměstnavatelů a zaměstnanců, nikoliv obchodních řetězců. Zachování výhod pro zaměstnance, jímž je argumentováno, sledují právě vydavatelé stravenek, protože na relevantním trhu na straně emise soutěží o zaměstnavatele reprezentujícího i zájmy zaměstnance. Úřad prokázal uzavření dohody vydavatelů stravenek ohledně obchodní podmínky 5 ks/nákup a její úspěšné zavedení do praxe prostřednictvím obchodních řetězců. Pokud má čestné prohlášení Úřad přesvědčit, že s návrhem na limitaci 5 ks/nákup přišli zástupci obchodních řetězců, pak se mu to nepodařilo, protože má Úřad za prokázané, že s tímto opatřením přišli na základě dohody vydavatelé stravenek. Pokud obchodní řetězce chtěly, mohly si jakékoliv omezení spojené s přijímáním stravenek zavést samy. Ty však měly tendenci předmětné opatření obcházet. Čestné prohlášení autorka časově vztahuje buď k „rozhodnému období“, k „dané době“, nebo k „době, kdy na ministerstvu působila“, přičemž popisované diskuse nejsou blíže časově zařazeny, proto Úřad předpokládá, že se mohly odehrát kdykoliv v období od dubna 2001 do května 2005, mohly se tedy odehrát i po dubnu 2004 (přičemž chronologicky první z důkazů o dohodě, Důkaz č. 1, je již z roku 2003), tedy po uzavření předmětné dohody vydavatelů stravenek. Co se týká navrhovaného promítnutí do hodnocení stupně škodlivosti dohody, pak to, že náměstkyně nic nenamítala proti návrhu na limitaci počtu stravenek přijímaných při jednom nákupu, nemá souvislost se stupněm škodlivosti dohody. I pokud zástupkyně Ministerstva financí nějakým způsobem „posvětila“ implementaci opatření majících za cíl zneužívání stravenek zamezit, nelze tento fakt využít při hodnocení stupně škodlivosti dohody, protože vydavatelé stravenek měli nadále zcela volné pole působnosti pro nezávislé stanovení podmínek přijímání stravenek a tyto neměly být implementovány na základě protisoutěžní dohody. Jak již bylo řečeno v části právního posouzení, pouze pokud protisoutěžní chování požadují od společností vnitrostátní právní předpisy, nebo pokud vnitrostátní právní předpisy vytvářejí právní rámec, který nevytváří žádný prostor pro soutěžní činnost z jejich strany, pak se článek 101 SFEU nepoužije. I vyjádření náměstkyně o absenci detailnější právní úpravy potvrzuje názor Úřadu, že se na posuzované jednání jak čl. 101 SFEU, tak § 3 odst. 1 zákona vztahuje.

XIV.2.2 Omezení počtu přijímaných stravenek plyne i z trestně-právní legislativy

484. Sodexo uvedlo, že Úřad opomíjí ustanovení § 239 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění (dále jen „trestní zákoník“), dle kterého se trestného činu ohrožování oběhu tuzemských peněz dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí nebo vydá náhražky tuzemských peněz, nebo kdo takové náhražky neoprávněně dává do oběhu. Náhražkou peněz nejsou stravenky, z důvodu jejich omezeného užití při směně, typicky vyloučení z obchodovatelnosti alkoholických nápojů.

485. Pokud by účelové omezení stravenek nebylo dodržováno, subjekt, který stravenky vydává (tj. např. společnost Sodexo), by se vystavil riziku trestního stíhání dle § 239 odst. 1 trestního zákoníku, neboť pak by stravenky mohly být považovány za náhražku peněz.

486. Sdělení výhrad je nepřezkoumatelné, protože není zřejmé, jak Úřad posuzoval dopad norem trestního zákoníku na omezení používání stravenek.

Vyjádření Úřadu:

487. Trestného činu dle ustanovení § 239 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který úmyslně neoprávněně vyrobí nebo vydá náhražky tuzemských peněz a následně takové náhražky neoprávněně dává do oběhu.[625]

488. Společnost Sodexo, ani jiný vydavatel stravenek, by se nemohla dopustit trestného činu podle § 239 odst. 1 trestního zákoníku, i kdyby byly stravenky považovány za náhražku peněz, což jak sám účastník řízení uvádí, nejsou. Vydavatelé stravenek vydávají stravenky oprávněně, a tudíž se na ně toto ustanovení trestního zákoníku nemůže vztahovat. Skutečnost, že někdo použije vydané stravenky v rozporu s jejich zamýšleným účelem, nemůže být důvodem pro trestní stíhání vydavatelů stravenek.

XIV.2.3 Omezení ve vztahu ke stravenkám plyne i z právních předpisů upravujících platební styk

489. Závěr Úřadu v odst. 181 Sdělení výhrad, že obchodním řetězcům z porušování účelové vázanosti stravenek neplynula žádná rizika, je chybný.

490. Účastník řízení uvádí zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 284/2009“). Ustanovení § 3 odst. 3 písm. c) bod 4 zákona č. 284/2009 vymezuje, že platební službou není vydávání platebních prostředků, které slouží pouze k zaplacení zboží nebo služeb v prostorách využívaných vydavatelem platebního prostředku nebo zboží nebo služeb úzce vymezenému okruhu dodavatelů anebo k zaplacení úzce vymezeného okruhu zboží nebo služeb, ani platební transakce jimi prováděná. Tato výjimka se vztahuje na stravenky, pokud by se měla změnit povaha těchto instrumentů tak, že nebudou nadále splňovat podmínky pro vynětí dle dané výjimky, měla by se na ně regulace platebních služeb vztahovat. Celý systém by se pak stal pro všechny zúčastněné mnohem více administrativně a jinak náročný a pravděpodobně by ani nemohl v dosavadní podobě existovat. Obdobně to účastník řízení opakuje v odst. 223 Vyjádření Sodexo I, kde říká: „[...] zejména právní úprava na úseku platebního styku představovala riziko, neboť pokud by byly stravenky považovány za platební službu, byla by k tomu nutná licence od České národní banky a systém by se jen obtížně vyplatilo provozovat.“

491. Dle § 132 odst. 1 písm. a) zákona č. 284/2009 se právnická osoba dopustí přestupku tím, že poskytuje platební služby nebo vydává elektronické peníze, aniž je k tomu oprávněna. Za tento přestupek mohla být uložena pokuta, jejíž hrozbě by mohly být vystaveny stravenkové společnosti i akceptační místa, pokud by nezajistily naplnění podmínek pro výjimky z regulace dle zákona č. 284/2009 a obchodní řetězce byly i touto legislativou motivovány nějaký limit ve vztahu ke stravenkám uplatňovat.

492. Na úpravu zákona č. 284/2009 navázal i nyní platný zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o platebním styku“), který ve svém § 3 odst. 3 písm. c) bod 5 stanoví, že platební službou není vydávání ani platba prováděná prostřednictvím prostředků, kterými lze dát příkaz pouze k vnitrostátní platbě a které jsou určeny pouze k zaplacení stravování poskytovaného podle zákona upravujícího daně z příjmů jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů, je-li nepeněžité plnění poskytováno na základě smlouvy mezi dodavatelem a tím, kdo tyto prostředky vydal. Tímto ustanovením jsou výslovně vyňaty stravenky z rámce platebních služeb. Podle důvodové zprávy k zákonu o platebním styku, ale pouze za předpokladu, že splňují podmínky pro osvobození od daně podle zákona o daních z příjmu.

493. Dle ustanovení § 234 odst. 1 písm. a) zákona o platebním styku se přestupku dopustí ten, kdo poskytuje platební služby nebo vydává elektronické peníze, aniž je k tomu oprávněn. Vydávání stravenek i umožnění platby stravenkami by mohlo být platební službou, pokud by nebyla naplněna negativní definice platební služby. Poskytovatelem platební služby (a tedy osobou, která se může dopustit přestupku) by v takovém případě byl i řetězec, který by platby stravenkami nesplňujícími náležitosti dle zákona o platebním styku, umožňoval.

494. Dle dopisu Ministerstva financí č.j. MF-11250/2018/35-2 ze dne 26. 4. 2018 (příloha č. 72 k podání účastníka řízení Sodexo) nebudou-li splněny podmínky stanovené v § 3 odst. 3 písm. c) body 5 a 6 zákona o platebním styku, neznamená to automaticky, že na stravenky bude pohlíženo jako na elektronické peníze, ale to, že jejich vydavatel bude muset mít při splnění dalších definičních znaků platební služby povolení k činnosti poskytovatele platebních služeb.

495. Shora uvedené skutečnosti a zjevné omezení pro transakce hrazené prostřednictvím stravenek, jak plynulo ze zákona č. 284/2009, resp. zákona o platebním styku a souvisejících unijních předpisů však Úřad ve Sdělení výhrad zcela pominul a nevysvětlil, jak by bylo možno naplnění podmínek pro vynětí z dosahu regulace příslušnými právními předpisy dosáhnout, pokud by nebylo použití stravenek účelově či kvantitativně omezováno pro určité typy transakcí.

496. Dle Sodexo omezení při přijímání stravenek v supermarketech plynulo z veřejnoprávní úpravy mj. na úseku platebního styku. Porušení účelového omezení stravenek se spíše nedopustí provozovatel restaurace, když jejím smyslem a účelem je poskytovat stravovací služby, přičemž strávník si většinou neobjedná více než 1 hlavní jídlo (a proto v restauracích použití stravenek omezeno nebylo), ale může se ho daleko spíše dopustit právě supermarketový řetězec, který nabízí široký sortiment i nepotravinářského zboží. Pokud by tedy supermarketový řetězec umožnil použití stravenek k úhradě jiného zboží než toho, které může sloužit ke stravování, ale popř. i úhrady excesivního množství potravinářského zboží (např. nakupování zásob), když i tam lze hovořit o obcházení zákonného účelu v podobě úhrady stravování podle zákona o daních z příjmu, vystavoval by se riziku postihu dle právních předpisů na úseku úpravy platebního styku, přičemž tomuto postihu by byl pochopitelně vystaven i provozovatel stravenkového systému.

497. Z veřejnoprávních předpisů plynul zjevný tlak na to, aby systém stravenek nebyl zneužíván, a to zjevně i ze strany řetězců, a aby nebyly obcházeny podmínky mj. pro vynětí z dopadu regulace právními předpisy na úseku platebního styku. Tento tlak dopadal jak na stravenkové společnosti, tak na obchodní řetězce, neboť se mohly dopustit porušení zákona o platebním styku. Pokud za tím účelem mohlo docházet k omezení počtu přijímaných stravenek v supermarketových řetězcích, pak je třeba toto opatření považovat za zcela legitimní nástroj k zajištění plnění veřejnoprávních povinností, a to jak ze strany vydavatele stravenek, tak ze strany zúčastněných supermarketových řetězců.

498. Za účelem potvrzení shora uvedeného výkladu právních předpisů o platebním styku, popř. pokud by Úřad měl za to, že by měly být vykládány jinak, rovněž účastník řízení navrhuje, aby Úřad doplnil své šetření o dotazování u Ministerstva financí coby gestora zákonů v oblasti platebního styku, potažmo u České národní banky jakožto orgánu dohledu v dané oblasti, na výklad výjimek dle § 3 odst. 3 písm. c) bod 5 zákona o platebním styku, resp. dle § 3 odst. 3 písm. c) bod 4 zákona č. 284/2009.

Vyjádření Úřadu:

499. Úřad v odst. 181 Sdělení výhrad netvrdí, že obchodním řetězcům z porušování účelové vázanosti stravenek neplynula žádná rizika, ale že obchodním řetězcům z přijímání stravenek bez limitace jejich počtu či hodnoty neplynou žádná rizika.

500. Zákon o platebním styku neobsahuje (ani neobsahoval) žádné ustanovení, které by omezovalo počet stravenek, které lze použít k úhradě jednoho nákupu. Zákon o platebním styku vymezuje, co je a co není platební službou, přičemž stravenky jí nejsou. Dále účastník řízení argumentuje vazbou na zákon o daních z příjmů, který ale jak už Úřad uvedl výše, upravuje ve vztahu ke stravenkám pouze jejich daňovou uznatelnost.

501. Účastník řízení rozvíjí konstrukci, že pokud by byly stravenky zneužívány, mohly by být považovány za platební službu a pak by vydavatel stravenek musel mít povolení k činnosti poskytovatele platebních služeb, což by bylo administrativně a jinak náročné, že by se systém jen obtížně vyplatilo provozovat. K tomu Úřad opětovně uvádí a odkazuje na obdobná svá vyjádření, že za protisoutěžní považuje vzájemnou dohodu účastníků řízení, kterou koordinovali svoje obchodní podmínky vůči obchodním řetězcům ohledně přijímání stravenek na jeden nákup, ne limitaci počtu stravenek jako takovou. Účastníci řízení se mohli snažit bránit možnému zneužívání stravenek – a tím zachování jejich vynětí z definice platební služby – každý sám, nezávisle a bez dohody s ostatními účastníky řízení.

502. Zcela hypotetická je také konstrukce, že by se účastníci řízení nebo dokonce obchodní řetězce mohli dopustit přestupku tím, že by poskytli platební službu nebo vydávali elektronické peníze, aniž by k tomu byli oprávněni. Jak již bylo uvedeno, stravenky nejsou platební službou ani elektronickými penězi. Účastníci řízení jsou oprávněni vydávat stravenky a obchodní řetězce jsou oprávněny je přijímat.

503. Snaha účastníků řízení o „trvání“ vynětí z dopadu regulace právními předpisy na úseku platebního styku je zcela legitimní, ale nikterak je neopravňuje k uzavření protisoutěžní dohody. Každý z účastníků řízení měl možnosti, jak autonomně přispět k dodržování právních předpisů na úseku platebního styku, resp. k dodržování podmínek pro vynětí z definice platební služby, pokud takové byly dány. Stejně tak obchodní řetězce se mohly samy snažit o zachování účelové vázanosti stravenek a neumožňovat jejich použití k úhradě jiného zboží, pokud se domnívaly, že to předpisy na úseku platebního styku vyžadují.

504. Ze shora uvedených důvodů doplnění šetření o dotazování u Ministerstva financí nebo u České národní banky nepovažuje Úřad za potřebné. Podrobněji se k tomu Úřad vyjádřil v části vypořádání návrhů účastníků řízení na doplnění dokazování.

XIV.2.4 Společnost Sodexo nemůže být sankcionována, neboť nemohlo dojít k materiálnímu narušení hospodářské soutěže

505. Materiální pojetí soutěžního práva je zakotveno i v judikatuře Nejvyššího správního soudu, která je pro Úřad závazná. Ve svém rozsudku ze dne 28. 1. 2005, č.j. 2 A 13/2002-OL-424 tak Nejvyšší správní soud konstatoval: „Úřad musí rozpoznat, kdy nedochází k narušení soutěže, byť jsou formální znaky naplněny, resp. kdy není třeba zásahu, neboť se jednání na kvalitě soutěžního prostředí neprojeví [...].“

506. Za účelem analýzy toho, zda je hospodářská soutěž skutečně či potenciálně narušena, je tedy třeba provést tzv. counterfactual analýzu (a to bez ohledu na to, zda by následně byla dohoda kvalifikována jako cílová či účinková).

507. Také účastník řízení Up namítá, že se Úřad ve Sdělení výhrad nezabýval tzv. counterfactual (alternativním) scénářem, tj. jaká by na trhu panovala situace v případě neexistence vytýkané dohody.

508. Dle Sodexo v counterfactual scénáři, kdyby neexistovala domnělá horizontální dohoda, by vlivem veřejnoprávních předpisů v daňové, trestní a platební oblasti muselo vzniknout stejné nebo obdobné omezení. V takové situaci pak ani nemohlo dojít v případě údajné horizontální kartelové dohody k žádnému narušení soutěže, které by bylo považováno za materiální, neboť stav hospodářské soutěže by byl stejný.

Vyjádření Úřadu:

509. Charakterem posuzované dohody se Úřad podrobně zabýval v části VI.2 Sdělení výhrad (nyní se jim zabývá v části VI.2 rozhodnutí). V odst. 246 a 247 Sdělení výhrad (odst. 272 a 273 tohoto rozhodnutí) pak Úřad vysvětlil, jak posuzovaná dohoda narušila hospodářskou soutěž. V části VI.2.2 Sdělení výhrad (nyní v části VI.2.2 rozhodnutí) se Úřad věnoval výsledku dohody, včetně úvah o tom, jak by se mohla hospodářská soutěž v této oblasti vyvíjet, kdyby nedošlo k uzavření předmětné dohody.

510. Úřad nesouhlasí se závěrem, že by stejné nebo obdobné omezení muselo tak jako tak vzniknout a stav hospodářské soutěže by byl stejný. Kdyby nebyla uzavřena a uplatňována posuzovaná dohoda, mohlo dojít k různým scénářům (jak Úřad nastínil např. v odst. 261, 263 a 265 Sdělení výhrad). Jak již Úřad rovněž uvedl výše veřejnoprávní přepisy v daňové, trestní a platební oblasti nestanovovaly, kolika stravenkami je možné uhradit jeden nákup a nelze tak dovozovat, že by kvůli nim muselo vzniknout stejné omezení. Aktuálně jsou v praxi uplatňována omezení různá (např. limitace do 10 či 15 kusů papírových stravenek, u elektronických stravenek byly limity samotnými účastníky řízení zrušeny).[626]

XIV.2.5 I kdyby nebylo údajné dohody, stav hospodářské soutěže by byl stejný s ohledem na legislativu

511. Dle Sodexo Úřad ve Sdělení výhrad rezignoval na zohlednění veřejnoprávní úpravy, a to zejména i v oblasti platebního styku. Postup Úřadu spočívající v postihu údajné dohody může vést de facto k nucení vydavatelů stravenek, ale ostatně i supermarketových řetězců, k potenciálně protiprávnímu jednání spočívajícímu v porušování daňových, trestních a zejména i platebních právních předpisů České republiky a Evropské unie.

512. Úřad ignoroval judikaturu unijních soudů, z níž mj. plyne, že jednání podniku nebude posouzeno jako protisoutěžní v případech, kdy (i) vnitrostátní předpis přímo ukládá povinnost protisoutěžního jednání (či vytváří právní rámec, který sám o sobě vylučuje možnost konkurenčního jednání) nebo (ii) takové jednání je podniku jednostranně vnuceno vnitrostátními orgány prostřednictvím neodolatelného nátlaku.

513. Přitom u stravenkových společností opakovaně hrozilo, že bude zrušeno daňové zvýhodnění stravenek ze strany státu, což by podnikání stravenkových společností de facto znemožnilo, a tedy tato hrozba (kterou nepopírá ani Úřad) nutila stravenkové společnosti přijmout nějaká opatření k tomu, aby stravenkový systém a výhody s ním spojené zůstaly zachovány.

514. Úřad ve Sdělení výhrad neuvedl, který parametr hospodářské soutěže je údajnou dohodou omezen. Pak měl Úřad posoudit, zda, nebýt posuzovaného jednání, je v daném parametru vůbec reálná nějaká soutěž, a zároveň, zda taková soutěž je vůbec zákonem dovolená.

515. Úřad by měl své šetření doplnit o dotazování řetězců Kaufland a Lidl, proč zavedly omezení 10 ks stravenek na jeden nákup.

516. Stravenky by za každých okolností, tj. v jakémkoliv kontrafaktuálním scénáři, mohly být využívány pouze jako úhrada stravování v nějakém kvantitativně omezeném režimu. Jak je zřejmé z rozhodnutí některých obchodních řetězců, pro zajištění dodržování příslušné legislativy je potřeba stanovit určitá množstevní omezení, v opačném případě dochází ke zneužívání stravenek.

517. Counterfactual situace by se tak v žádném podstatném ohledu nemohla lišit od prakticky Úřadem konstruované reálné situace, v níž byla údajná dohoda uzavřena. Porovnáním těchto dvou situací musí Úřad dojít k závěru, že úroveň hospodářské soutěže je v obou případech stejná, údajná dohoda ji nemůže ovlivnit, a tudíž nemůže ani narušovat soutěž.

Vyjádření Úřadu:

518. Je pravda, že Úřad se ve Sdělení výhrad nezabýval veřejnoprávní úpravou v oblasti platebního styku, zabýval se jí ale posléze k námitce účastníka řízení Sodexo. A jak již Úřad uvedl výše, zákon o platebním styku neobsahuje žádné ustanovení, které by omezovalo počet stravenek, které lze použít k úhradě jednoho nákupu, ani z něj nevyplývá, že by si účastníci řízení měli takové omezení stanovit.

519. Úřad nesouhlasí s názorem účastníka řízení Sodexo, že postup Úřadu spočívající v postihu údajné dohody může vést de facto k nucení vydavatelů stravenek, ale ostatně i supermarketových řetězců, k potenciálně protiprávnímu jednání spočívajícímu v porušování daňových, trestních a zejména i platebních právních předpisů České republiky a Evropské unie. Postih kartelové dohody není nucením účastníků řízení, ani obchodních řetězců, k protiprávnímu jednání. Jak účastníci řízení, tak obchodní řetězce si mohou stanovit svá vlastní pravidla přijímání stravenek, pokud dospěli k názoru, že je to třeba k zajištění dodržování veřejnoprávní úpravy.

520. Uzavření předmětné dohody účastníkům řízení nenařizoval žádný právní předpis ani nebylo vynucováno vnitrostátními orgány prostřednictvím neodolatelného nátlaku. Každý z účastníků řízení si měl a mohl zvolit svou vlastní cestu, jak zamezit údajnému zneužívání stravenek. Pokud situace vyžadovala přijetí opatření k zachování stravenkového systému, měl tato opatření přijmout každý z účastníků sám a bez dohody s ostatními účastníky řízení.

521. Úřad se nedomnívá, že stav hospodářské soutěže by byl stejný, kdyby nedošlo k uzavření předmětné dohody, jak již zdůvodnil výše, a to ani s ohledem na legislativu. Jak bylo uvedeno, právní předpisy (ani důvodové zprávy, judikatura či jiné pokyny) nestanoví, že při platbách stravenkami má být množství nebo hodnota stravenek použitých na jeden nákup limitována. Z toho jasně vyplývá, že účastníci řízení si mohli stanovit své vlastní podmínky přijímání stravenek a mohli v této oblasti soutěžit mezi sebou. Podmínky přijímání stravenek (včetně podmínky přijímání 5 ks/nákup) ovlivňují hospodářskou soutěž v parametru kvality zboží a při fungující hospodářské soutěži si v nich vydavatelé stravenek konkurují.

522. U řetězců Lidl a Kaufland Úřad nemá jakékoliv podezření, že by jejich praxe byla výsledkem zakázané dohody účastníků řízení (původně přijímaly pouze stravenky Naše stravenka od Lidl stravenky v.o.s.), proto je neoslovil, jak již uvedl výše.

523. Co se týká praxe obchodních řetězců, Úřad se nedomnívá, že lze předpokládat, že by bez Úřadem zkoumané dohody i jiné obchodní řetězce dobrovolně omezovaly rozsah (hodnotu) použitých stravenek. K tomu Úřad odkazuje na odst. 201 rozhodnutí a opakuje, že obchodním řetězcům z přijímání stravenek bez limitace jejich počtu či hodnoty neplynou žádná rizika – pokud by tomu tak nebylo, nemohly by řetězce přijímat elektronické stravenky účastníků řízení – limitace (původně nastavená na 500 Kč/nákup) u nich byla zcela zrušena. Dle názoru Úřadu mohla být nedodržováním účelové vázanosti stravenek ohrožena existence stravenkového systému jako takového a tím samotný byznys vydavatelů stravenek. I kdyby platilo – jak tvrdí Sodexo – že řetězce by množství nebo hodnotu přijímaných stravenek na jeden nákup omezovaly i bez Úřadem zkoumané údajné dohody, měla by dle názoru Úřadu taková limitace různou formu včetně toho, že by se mohl lišit počet/hodnota stravenek přijímaných na jeden nákup (viz příklad GLOBUSu, kde bylo v jednom hypermarketu omezení max. 20 ks stravenek na jeden nákup, či příklad řetězce TESCO, kde je nyní přijímáno až 15 ks stravenek/nákup), případně čas (den/denní doba), kdy by byly stravenky přijímány aj.

XIV.2.6 I kdyby údajná dohoda existovala, sledovala by legitimní cíl

524. Účastník řízení Sodexo namítl, že ani dohody obsahující určitá omezení nenarušují hospodářskou soutěž, pokud sledují legitimní cíl a příslušná omezení jsou potřebná k jeho dosažení. Údajná dohoda o limitaci počtu přijímaných stravenek by právě takový legitimní cíl sledovala, byla by nezbytná k jeho dosažení. Legitimním cílem mělo být zajištění efektivního prosazení určení stravenek jen k úhradě stravování a zabránění vytvoření alternativního oběživa, zabránění poskytování nelicencované platební služby nebo zabránění umožnění daňových úniků.

525. Jedním z účinných nástrojů aplikovaných např. vedle omezení platnosti stravenky a vymezení kategorie zboží či služeb, k jejichž úhradě lze stravenky použít, bylo právě omezení počtu přijímaných kusů či hodnoty stravenek na jeden nákup v obchodních řetězcích, neboť právě v těchto řetězcích nejvíce hrozilo, že budou porušovány zejména podmínky plynoucí z právních předpisů na úseku platebního styku.

526. Doporučení týkající se omezení do výše pěti kusů stravenek na jeden nákup je přitom efektivní, protože, i v kombinaci s omezením kategorií zboží, činí neefektivním druhotný oběh stravenek např. v podobě podnikatelů platících za nákup surovin již přijatými stravenkami.

527. Účastník řízení Sodexo ve svém Vyjádření Sodexo II uvedl, že hlavní motivací stravenkových společností (pro zavedení limitu 5 ks stravenek/nákup) nebylo přesunout zákazníky se stravenkami z řetězců do restaurací (jak tvrdí Úřad).[627]

528. Obdobně účastník řízení Up uvedl, že omezení 5 ks/nákup, resp. typologicky obdobné omezení, bylo identifikováno jako jedno z možných opatření, které potenciálně může snížit výše popsaná rizika, avšak se současně minimálním negativním dopadem na zaměstnance. Smysl a účel omezení 5 ks/nákup, resp. typově obdobného omezení uplatňovaného v rámci obchodních řetězců, účastník řízení Up vždy vnímal jako nástroj k zajištění využívání stravenek v souladu s účelem stanoveným zákonem o daních z příjmů. Proto se účastník řízení Up domnívá, že uplatňování omezení 5 ks/nákup není možné kvalifikovat jako protisoutěžní jednání, natož jednání, které má za cíl narušit hospodářskou soutěž na relevantním trhu či dokonce potenciál ovlivnit obchod mezi členskými státy EU.

529. Up uvádí, že v některých členských státech je zákonem zakotveno přísnější omezení než omezení 5 ks/nákup, a proto se účastníkovi řízení Up jeví jako neudržitelný závěr o protisoutěžní povaze vytýkaného jednání účastníků řízení a o jeho možnosti ovlivnit obchod mezi členskými státy Evropské unie.

530. Dle Up i kdyby vytýkaná dohoda byla uzavřena, nejednalo by se o zakázanou dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, resp. čl. 101 odst. 1 SFEU z výše uvedených důvodů.

531. Dle Sodexo Úřad vůbec neměl aplikovat na jednání účastníka řízení ustanovení § 3 odst. 1 zákona, resp. čl. 101 odst. 1 SFEU.

Vyjádření Úřadu:

532. K této otázce se již Úřad podrobně vyjádřil v odst. 249–251 Sdělení výhrad (odst. 275–277 tohoto rozhodnutí), proto na ně v plném rozsahu odkazuje.

533. S tvrzením společnosti Sodexo, že hlavní motivací účastníků řízení pro zavedení omezení 5 ks stravenek/nákup nebylo přesunutí zákazníků z řetězců do restaurací, Úřad souhlasí. Jak již uvedl v odstavci 195 tohoto rozhodnutí, zavedením obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup účastníci řízení sledovali zachování oboru svého podnikání.

534. Tvrzení Up, že v některých členských státech je uzákoněno přísnější omezení než 5 ks/nákup, není pro toto správní řízení relevantní. V ČR žádné takové omezení uzákoněno není, kdyby bylo, pak by se samozřejmě nemohlo jednat o dohodu zakázanou zákonem.

XIV.2.7 I kdyby údajná dohoda existovala, její prosoutěžní účinky převažovaly, a tedy na ni nelze vztáhnout § 3 odst. 1 zákona, resp. čl. 101 odst. 1 SFEU

535. Podle Sodexo i v případě, že by údajná dohoda měla jakýkoliv skutečný či potenciální negativní efekt na některý parametr hospodářské soutěže, její prosoutěžní důsledky, z nichž by těžili i spotřebitelé, by každopádně musely převážit. Údajná dohoda by tak nemohla být v rozporu s čl. 101 SFEU nebo § 3 zákona. Absence dohody by umožňovala plošnou úhradu jakéhokoliv objemu nákupu stravenkami. Následně by mohlo dojít k ohrožení celého stravenkového systému jako alternativy závodního stravování, přičemž stravenkové systémy umožňují menším zaměstnavatelům vyrovnat nevýhodu velkých podniků, které mohou snáze provozovat vlastní systém závodního stravování, podporují tak samotnou existenci malých a středních podniků, a tedy podporují konkurenci, resp. účinnou hospodářskou soutěž (Sodexo odkazuje na studii VŠE).

Vyjádření Úřadu:

536. Z Vyjádření Sodexo I je zřejmé, že za prosoutěžní dopad považuje zachování stravenkového podnikání. Dle názoru Úřadu neplatí, že bez dohody účastníků řízení by automaticky došlo k zániku tohoto podnikání – Úřad chápe snahu účastníků řízení o zachování stravenkového systému v České republice a s tím související snahu o regulaci používání stravenek (aniž by hodnotil přínosnost stravenkového systému jako takového, neboť to nespadá do jeho kompetencí), současně se ale nedomnívá, že by tohoto cíle nemohlo být dosaženo jinými cestami bez předmětné dohody účastníků řízení, jak bylo popsáno v části věnující se právnímu posouzení. Úřad proti samotné podmínce 5 ks/nákup nic nenamítá, ale pokud některý z účastníků měl potřebu podobnou podmínku zavést, měla být zavedena zcela nezávisle bez uzavření dohody mezi konkurenty. Pokud by ji takto některý z účastníků řízení zavedl, je možné, že by na ni ostatní konkurenti buď nereagovali, nebo by také zavedli nějaké vlastní omezení, buď stejné, nebo jiné – některé jiné varianty takových omezení Úřad uvedl v části věnující se právnímu posouzení. Rozhodně však k dosažení tvrzených prosoutěžních účinků nebylo třeba (Úřadem vytýkané) dohody vydavatelů stravenek. Úřad proto také nesouhlasí s tvrzením Sodexo, že absence dohody by umožňovala plošnou úhradu jakéhokoliv objemu nákupu stravenkami. Uvedené vyjádření Sodexo pouze víceméně potvrzuje, že dohoda existovala. K tvrzení, že stravenkové systémy podporují samotnou existenci malých a středních podniků, které má vyplývat ze studie VŠE: tato studie sama v části popisu sekundárních efektů stravenek na podniky a zaměstnance napovídá, že tyto efekty jsou na rozdíl od primárních efektů spíše teoretické a mechanismy jejich vzniku nejsou jasné; z konstatování, že stravenkové systémy „mohou napomáhat konkurenci“, nelze dovozovat, že stravenky mají vliv na samotnou existenci podniků. Úřad uzavírá, že případné prosoutěžní dopady dohody mohly být dosaženy bez ní.

XIV.2.8 I kdyby údajná dohoda existovala, představovala by dovolenou standardizační podmínku

537. Sodexo uvedlo, že z Pokynů o horizontální spolupráci plyne, že tzv. standardizační podmínky (srov. odst. 259 Pokynů o horizontální spolupráci), které se netýkají cen, obecně nebudou problematické – viz konkrétně odst. 301 Pokynů o horizontální spolupráci, kde se uvádí: „Je-li účast soutěžitelů na relevantním trhu na vlastním stanovení standardních podmínek neomezená (prostřednictvím účasti v obchodním sdružení či přímo) a stanovené standardní podmínky jsou nezávazné a skutečně dostupné pro každého, takovéto dohody pravděpodobně nevyvolávají omezující účinky na hospodářskou soutěž“. I kdyby tedy snad existovala nějaká „jednotná“ obchodní podmínka týkající se limitace 5 ks stravenek na nákup (což neexistovala), byla by taková standardizační podmínka legitimní, neboť nebylo bráněno žádnému soutěžiteli, aby k takové podmínce přistoupil nebo ji naopak ignoroval.

Vyjádření Úřadu:

538. Odst. 257 Pokynů o horizontální spolupráci definuje standardizační dohody jako dohody, které mají za prvotní cíl vymezení technických nebo jakostních požadavků, jež mohou splňovat současné nebo budoucí výrobky, výrobní postupy nebo metody. Standardizační dohody se mohou týkat standardizace různých jakostních tříd či rozměrů konkrétního výrobku, nebo technických specifikací na trzích výrobků nebo služeb, na nichž je nezbytně nutná kompatibilita a interoperabilita s jinými výrobky nebo systémy.

539. V odst. 259 Pokynů o horizontální spolupráci, na který mj. odkazuje účastník řízení, se uvádí, že příklady hospodářských odvětví, v nichž hrají standardní podmínky důležitou úlohu, jsou bankovnictví (například vedení bankovních účtů) a pojišťovnictví.

540. Standardizační dohody obvykle vytváří značné pozitivní hospodářské účinky např. tím, že podporují rozvoj nových výrobků nebo trhů a lepší dodací podmínky. Také obvykle zvyšují hospodářskou soutěž a snižují objem výroby a prodejní náklady. Mohou udržovat a zvyšovat jakost a zajišťovat interoperabilitu a kompatibilitu a zvyšovat tak hodnotu pro spotřebitele.[628]

541. Standardizační dohody často vedou k významnému růstu efektivnosti. Normy platné pro celou Unii mohou usnadnit integraci trhů a umožnit společnostem, aby uváděly své výrobky a služby na trh ve všech členských státech, což vede k vyššímu výběru pro spotřebitele a nižším cenám.[629] Používání standardních podmínek může přinést hospodářské přínosy pro zákazníky.[630]

542. Vzhledem k výše uvedenému, Úřad nepovažuje obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup za standardní podmínku ani standardizační dohodu. Standardizační dohody mají jiný charakter (vymezení technických, jakostních požadavků atd.) Navíc Úřadem vytýkaná dohoda neměla značné pozitivní hospodářské účinky, nezvýšila hospodářskou soutěž ani hodnotu pro spotřebitele.

XIV.3 Nesprávné vymezení relevantního trhu a posouzení interakcí na něm, ekonomický kontext

543. Dle Sodexo Úřad chybně analyzuje vztahy mezi účastníky trhu a přehlíží tak, že omezení počtu přijímaných stravenek bylo pro fungování stravenkového systému nezbytné. Sodexo nesouhlasí s konstatováním Úřadu, že stravenka pro zaměstnance představuje „de facto platební prostředek“ – o platební prostředek nejde, je účelově omezena. Sodexo považuje zprostředkované ovlivnění zaměstnavatelů preferencemi zaměstnanců za nepodložené. Odkaz Úřadu na rozhodnutí ve věci Car Emissions považuje Sodexo za nepřípadný – v dané kauze sami účastníci považovali předmět dohody za soutěžní parametr a Komise doložila význam parametru pro soutěž odkazem na reklamní kampaně. Pro zaměstnavatele je relevantní počet akceptačních míst, nikoliv podmínky přijímání stravenek. Úřad nesprávně nahlíží na omezení platby stravenkami optikou zaměstnanců, a nečiní tak pečlivě, když nezohledňuje všechny parametry, které by měli zaměstnanci zvažovat (že omezení počtu je nezbytné, aby mohli využívat daňových výhod). Pokud zaměstnanci podávali daňové přiznání, pak aby mohli příjem ze stravenek osvobodit od daně, byli povinni dodržet účelovou vázanost stravenky. Úřad nebere v úvahu, že 5 ks stravenek na nákup není reálným omezením, když stačí udělat 4 nákupy po 5 stravenkách za měsíc.

544. Sodexo i Edenred popisují, že u zaměstnavatelů se uplatňuje tzv. single-homing (tj. že zaměstnavatelé spolupracují s jedním vydavatelem stravenek), ale u akceptačních míst převažuje tzv. multi-homing (tj. že akceptační místa spolupracují s vícero vydavateli stravenek). Soutěž o zaměstnavatele je mnohem intenzivnější. Dle Sodexo je to proto, že každý subjekt má odlišnou ekonomickou motivaci, kdy zaměstnavatel sleduje primárně náklady spojené se zavedením stravenek (z čehož plyne, že se mu nevyplatí spolupracovat s více než 1 vydavatelem), zatímco pro akceptační místo je rozhodující příliv zákazníků, a tedy v zásadě bude spolupracovat s každým. Vydavatelé stravenek v důsledku toho nemají motivaci „soutěžit“ na této straně trhu.

545. Z pohledu akceptačních míst jsou stravenky de facto slevovým programem (s ohledem na provizi, kterou musí akceptační místo platit stravenkovým společnostem), který nechtějí uplatňovat neomezeně, je proto třeba zkoumat, jaká by byla reakce řetězců v případě, že by placení stravenkami bylo neomezené (jakkoliv by to, s ohledem na legislativu, nebylo možné, což Úřad přehlíží). Pokud by platby stravenkami nebyly omezeny, je dle Sodexo pravděpodobné, že by řetězce byly nuceny zvednout cenovou hladinu jimi prodávaného zboží tak, aby byly vyrovnány ztráty vyvolané nutností akceptovat neomezené množství stravenek. Limitace byla v ekonomickém zájmu řetězců a ve výsledku i v ekonomickém zájmu spotřebitelů, jejichž spotřebitelský blahobyt by byl snížen v případě neomezené akceptace stravenek ze strany řetězců.

546. Účastník řízení Sodexo se domnívá, že stravování v závodních jídelnách a stravování prostřednictvím stravenek lze považovat za substituty. Stravenkový systém vznikl, aby vyrovnal nevýhodu, kterou měli zaměstnavatelé, kteří neměli vlastní kantýny, v nichž by mohli poskytovat služby závodního stravování, oproti zaměstnavatelům, kteří takovou možnost měli. V kontextu celého pracovního trhu, na kterém by soupeřili zaměstnavatelé s vlastním závodním stravováním a zaměstnavatelé nahrazující nedostatek vlastního stravování právě stravenkovými poukazy, by relevantní trh mohl být vymezen také šířeji, a zahrnovat minimálně i závodní stravování.

547. Dle Sodexo veřejnoprávní regulace (daňová legislativa a zejména i legislativa na úseku platebního styku) omezuje možnost na trhu soutěžit v počtu přijímaných stravenek. Úřad tak nemůže vyžadovat, aby vydavatelé stravenek v tomto parametru neomezeně soutěžili a nemůže podněcovat „soutěž“ v parametru, u nějž by „soutěž“ vedla k porušení zákona. Vydavatelé stravenek nemohou nečinně přihlížet porušování zákona obchodními řetězci nebo dokonce trestné činnosti (kdyby se ze stravenek měla stát alternativní měna) a byli povinni činit opatření, která by účelovou vázanost zajišťovala.

548. Sodexo se domnívá, že omezení počtu stravenek bylo nezbytné pro fungování stravenkového systému, přičemž roli hraje dvoustranná povaha trhu. Aby zaměstnavatel mohl profitovat z daňového zvýhodnění, bylo omezení počtu stravenek na nákup nezbytné (zaměstnavatel musí při dodržování účelové vázanosti spoléhat na čestnost zaměstnanců). Pokud by stravenkový systém umožňoval obcházení účelové vázanosti, hrozil by postih nejen vydavatelům stravenek, ale i akceptačním místům (mj. za porušování předpisů o platebním styku). Hrozba zrušení daňového zvýhodnění údajně nutila stravenkové společnosti přijmout nějaká opatření k tomu, aby stravenkový systém a výhody s ním spojené zůstaly zachovány. V této souvislosti Sodexo hovoří o tom, že za protisoutěžní se nepovažuje jednání, které je vynuceno v důsledku „neodolatelného tlaku“ a odkazuje na rozsudek Asia Motor France III.[631]

549. Úřad nedostává své povinnosti zhodnotit stravenkový systém v jeho ekonomickém a právním kontextu. Úřad měl zkoumat vzájemné interakce mezi účastníky systému jako vícestranné platformy a vliv na fungování celého systému. Nespecifikuje, na které straně trhu k porušení soutěžně-právních předpisů došlo (měl prokázat, že k němu došlo na obou stranách). Sodexo odkazuje na třístranný systém American Express a na související americkou kauzu,[632] ze které má vyplývat nutnost identifikace protisoutěžních účinků na trhu jako celku, resp. shledání účinků pouze na jedné straně není dostačující. Na straně odkupu dohoda nemohla mít žádný vliv, protože nějaké omezení by existovalo tak jako tak (kvůli zajištění fungování systému) a obchodní řetězce se omezily dobrovolně. Úřad směšuje různé úrovně trhu, zákazníci jsou se stranou odkupu spojeni jen zprostředkovaně, na straně odkupu nepůsobí.

550. Ekonomická Analýza […obchodní tajemství…][633] předložená účastníky řízení Sodexo a Edenred má potvrzovat, že Úřad nezohledňuje ekonomický kontext omezení počtu stravenek na nákup a dohoda účastníků řízení proto nemůže představovat omezení hospodářské soutěže z hlediska jejího cíle. Zaměstnavatelé při výběru dodavatele nezohledňují omezení počtu stravenek na nákup – nelze proto tvrdit, že taková omezení jsou klíčovým parametrem, kterým si vydavatelé stravenek na straně emise (zaměstnavatelů) konkurují. Jednotný objemový limit může představovat konkurenční rovnováhu na trhu. Obchodní řetězce mají motivaci stanovit omezení počtu stravenek na nákup a upřednostňují jednotnou limitaci pro všechny typy stravenek. Jednotná limitace počtu stravenek na nákup jim zajišťuje ochranu před jejich expozicí vůči provizím na výstupu (tj. de facto před poskytováním slev) a současně ponechává zaměstnancům dostatečný prostor pro využití stravenek v souladu s jejich účelem (tj. na jídlo během směny). Dohoda nemůže představovat udržitelnou koluzivní strategii – dohoda nebyla dodržena, většina smluv limit nestanovovala, neexistoval žádný mechanismus vymáhání, strategie by byla destabilizována schopností vydavatelů konkurovat ve zbývajících důležitějších parametrech zejm. na straně zaměstnavatelů. Úřad ve Sdělení výhrad předložil nedostatečnou analýzu účinků dohody, založenou na nerealistických alternativních scénářích a neověřených předpokladech o preferencích zaměstnanců. Sdělení výhrad neprokazuje, že bez údajné dohody by se trh dostal do jiné rovnováhy a že by taková rovnováha vedla k lepším výsledkům pro zákazníky.

551. Úřad z produktového relevantního trhu vyloučil elektronické stravenky, aniž by to řádně zdůvodnil, a jeho závěry jsou v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Elektronické i papírové stravenky se řídí stejnými pravidly, zejm. účelovou vázaností prostředků. Sodexo nesouhlasí v zásadě se žádným parametrem sledovaným Úřadem při vymezování relevantního trhu, nerozumí například, proč se Úřad věnoval rozdílům ve formě stravenek (papír versus karta), či různým výším provize či rozdílnému počtu akceptačních míst. Úřad neuvádí, jaký má místo bydliště, „technologická vyspělost“ a počet akceptačních vliv na zastupitelnost obou druhů stravenek. Úřad nevychází z podkladů ze spisu a své spekulace a domněnky by měl doplnit spotřebitelským průzkumem a zejména šetřením mezi zaměstnavateli a měl provést SSNIP test u zaměstnavatelů a u akceptačních míst.

Vyjádření Úřadu:

552. Úřad souhlasí, že stravenka není obvykle směnitelná za jakékoliv zboží, ale především za jídlo a potraviny, kdežto platební prostředek umožňuje pořídit jakýkoliv druh zboží. Z hlediska věcného vymezení relevantního trhu stravenky nelze považovat za substitut obecných platebních prostředků při placení za zboží. Ovšem dle názoru Úřadu platí, že zákazník stravenky vnímá jako formu úhrady jídla a potravin. Úřad považuje argumentaci k tomu, že zaměstnavatelé jsou zprostředkovaně ovlivněni preferencemi zaměstnanců za dostatečnou a odkazuje na příslušnou část rozhodnutí, a dále na vypořádání námitky, že limitace 5 ks/nákup není parametr soutěže. Ohledně nepřípadnosti odkazu na rozhodnutí ve věci Car Emissions Úřad uvádí, že omezit se na to, zda účastníci řízení sami považují předmět dohody (v tomto případě limitaci 5 ks/nákup) za soutěžní parametr, by bylo krátkozraké a nesprávné, neboť by to mohlo vést k tendenční argumentaci účastníků řízení tak, aby si takzvaně „neuškodili“. Odkazy na reklamní kampaně by Úřad mohl využít, pokud by podmínka 5 ks/nákup byla něco, čím by se účastníci řízení chtěli chlubit, ale protože je tomu přesně naopak (účastníci řízení limitaci jako přednost rozhodně nevnímali, spíše se snažili nalézt důvody/ospravedlnění před zákazníky, proč limitaci zavádějí), využil Úřad odkazy na internetové stránky účastníků řízení, které o obchodní podmínce 5 ks stravenek/nákup informují. Pokud by šlo o parametr s nulovým významem, nebylo by třeba o něm kohokoliv informovat, resp. hledat pro něj odůvodnění. Ohledně parametrů, které jsou pro zaměstnavatele relevantní, Úřad má za to, že prokázal, že zaměstnavatelé do určité míry reflektují preference zaměstnanců a že zaměstnanci jsou podmínkami přijímání stravenek bezprostředně ovlivněni a dále, že limitaci 5 ks/nákup vnímají negativně – viz část týkající se vnímání omezení uživateli stravenek, závěry Úřadu v části věcného vymezení relevantního trhu a podpůrně také výsledky dotazníkového šetření provedeného společností Up popsané výše. Sodexo opakovaně argumentuje tím, že aby byla dodržena účelová vázanost, byla limitace nezbytná – Úřad nespatřuje rovnítko mezi účelovou vázaností a potřebou společné limitace ve výši 5 ks stravenek/nákup, jak již vysvětlil výše. Sodexo uvádí, že zaměstnanec má daňové podání vyplňovat se zohledněním účelové vázanosti stravenek – aniž by se k tomu Úřad považoval za nutné blíže vyjadřovat, poznamenává, že Sodexo na jiném místě navrhovalo, že spotřebitel mohl zaplatit 4 nákupy v jeden den, což pro něj může být nepohodlné, ale de facto to omezení není.[634] Vzhledem k postavení zaměstnance v koloběhu stravenek (bez zaměstnance by systém vůbec neexistoval a on je ten, kdo stravenky užívá za účelem, pro který vznikly), je Úřad přesvědčen, že nechybuje, když se zaobírá vlivem limitace na zaměstnance, tedy konečného spotřebitele.

553. Úřad rozumí snaze účastníků řízení o minimalizaci veřejné kritiky stravenkového systému a s tím spojeným rizikem zrušení stravenkového systému v České republice (aniž by hodnotil přínosnost stravenkového systému jako takového, neboť to nespadá do jeho kompetencí), současně se ale nedomnívá, že by tohoto cíle nemohlo být dosaženo jinými cestami bez předmětné dohody účastníků řízení, jak bylo popsáno v části věnující se právnímu posouzení. Úřad netvrdí, že ten který účastník nesměl limitaci zavést, ale pokud některý z účastníků byl přesvědčen o potřebě limitace, měl se tak rozhodnout sám, bez dohody mezi konkurenty. Pokud by danou podmínku přijímání stravenek v akceptačních místech vydavatelé stravenek uměle neprosadili, tržní tlaky působící při volné konkurenci by zajistily výsledek, který mohl být jiný, ale jediný správný.

554. Úřad ve shodě s účastníkem řízení Sodexo konstatoval, že existuje znatelná tendence k uzavření smlouvy o akceptaci stravenek s více vydavateli stravenek, přičemž platí, že zda akceptační místo uzavře smlouvu s určitým vydavatelem stravenek je odvislé od nabídnutých podmínek, resp. podmínek dojednaných v rámci bilaterálních jednání, s tím, že vydavatelé stravenek jsou si vědomi toho, že nepředstavují vzájemný konkurenční tlak, když akceptační místo tenduje k přijímání stravenek většího počtu vydavatelů (multi-homing). Úřad odkazuje na část rozhodnutí Vymezení relevantního trhu.

555. Přestože Úřad ve Sdělení výhrad i v tomto rozhodnutí konstatuje, že jako platidlo jsou pro obchodní řetězce stravenky nevýhodné, vyhodnocení, zda byla limitace v ekonomickém zájmu obchodních řetězců by Úřad ponechal na řetězcích – ty jsou si své ekonomické zájmy schopny ohlídat samy nejlépe bez přispění vydavatelů stravenek. Vydavatelé stravenek se neměli vměšovat do podmínek přijímání stravenek obchodními řetězci a měli nechat na obchodním řetězci, zda by k limitaci vůbec přistoupil, či by vymyslel své unikátní opatření, např. že by hodnotu nákupu placeného stravenkami nenačetl na zákaznickou kartu, tak jak to praktikují některé prodejny,[635] či jejich kombinaci. Nebo by tlačil na snížení provizí od vydavatelů stravenek, čímž by zvýšené náklady přenesl na ně. Úřad se proto také nedomnívá, že by bez dalšího platilo, že by obchodní řetězce bez existence limitace zvýšily cenovou hladinu, aby si vykompenzovaly ztrátu vzniklou v důsledku nutnosti placení provizí. Pokud by toto mělo platit, pak by to znamenalo, že tím, že u elektronických stravenek účastníci řízení (!) zrušili limitaci,[636] pak v důsledku tohoto rozhodnutí účastníků řízení by byly obchodní řetězce nuceny zvednout cenovou hladinu, čímž by se spotřebitelům snížil spotřebitelský blahobyt. Za reálný scénář naopak Úřad považuje to, že by obchodní řetězce (pokud by chtěly omezit výši provizí placenou vydavatelům stravenek) tlačily na snížení provizí od vydavatelů stravenek, čímž by zvýšené náklady s přijímáním stravenek přenesly na ně. Pro vydavatele tak bylo výhodnější tomuto předejít, aktivně limitaci prosadit a vyhnout se riziku tlaku na snižování provizí a vše odůvodnit tím, že pro řetězce je to výhodné, tím pádem i pro spotřebitele, a že to vyžadoval zákon.

556. K zastupitelnosti závodního stravování se stravenkami Úřad uvádí, že právě skutečnost, že většina zaměstnavatelů nemá možnost zajistit závodní stravování, způsobuje, že stravenky závodním stravováním nahradit nelze, a proto pro většinu zaměstnavatelů substituty představovat nemohou.[637] Závodní stravování nabízejí spíše velké průmyslové podniky, což je spojeno s faktem, že závodní jídelny jsou ekonomicky postaveny na velké objemy.[638] Ani Analýza […obchodní tajemství…] s variantou, že závodní stravování představuje pro zaměstnavatele substitut nepočítá.[639]

557. K námitce, že Úřad nemůže vyžadovat, aby vydavatelé stravenek v tomto parametru neomezeně soutěžili, a nemůže podněcovat „soutěž“ v parametru, u nějž by „soutěž“ vedla k porušení zákona, a že vydavatelé stravenek nemohou nečinně přihlížet či napomáhat jeho porušování, Úřad odkazuje na své stanovisko ohledně legislativy (včetně té na úseku platebního styku). Autonomní nastavení podmínek přijímání stravenek jednotlivými vydavateli stravenek by nevedlo k porušení zmiňovaných zákonů. Pokud by absence limitace měla znamenat, že dochází k porušování zmiňované legislativy, znamenalo by to, že účastníci řízení tím, že zrušili denní limity u elektronických stravenek, nejenže nečinně nepřihlížejí, ale sami aktivně onu údajnou legislativu porušují.

558. K nezbytnosti limitace počtu stravenek na nákup pro fungování stravenkového systému Úřad odkazuje na svá výše uvedená stanoviska ohledně toho, že z legislativy nevyplývá, že při platbách stravenkami má být množství použitých stravenek limitováno. Sodexo v zásadě vidí rovnítko mezi daňovou legislativou,[640] účelovou vázaností (že mají být stravenky použity na úhradu jídla nebo potravin) a nutností limitace počtu stravenek uplatnitelných v obchodech, resp. limitací přímo ve výši 5 ks/nákup, s čímž Úřad nesouhlasí. Pokud by měl být zaměstnavatel postihován za nedodržení daňových předpisů v souvislosti se stravenkami, kvůli tomu, že jejich počet uplatnitelný při nákupu není limitován, pak by nikdy nemohl nakoupit elektronické stravenky, u nichž denní limit vydavatelé stravenek zrušili. Úřadu není ani takový případ postihu znám. Pokud by hrozil postih vydavatelům stravenek za to, že nezajišťují limitaci počtu kusů stravenek použitých na nákup, pak by vydavatelé přinejmenším (i) předložili Úřadu důkaz o tom, že byli v tomto směru v minulosti postihováni či alespoň, že jim postih reálně hrozil, (ii) nezrušili by limitaci u elektronických stravenek, (iii) důsledně by limitaci počtu kusů stravenek na nákup vyžadovali, uplatňovali a k této praktice by se hlásili, což nečiní – naopak popírají, že by se vůbec snažili takovou praxi v řetězcích prosadit. Co se týče možného postihu akceptačních míst, Úřad odkazuje na své stanovisko ohledně předpisů na úseku platebního styku; Úřadu není znám jakýkoliv případ postihu akceptačních míst za neuplatňování limitace a rovněž platí, že pokud by bylo pravdivé tvrzení o porušování předpisů o platebním styku, pokud by neexistovala limitace, asi by stěží akceptační místa přijímala elektronické stravenkové karty, které jsou (nyní již) bez limitace. Argumenty účastníka řízení o nezbytnosti limitace počtu kusů stravenek na nákup údajně vyplývající z legislativy Úřad vnímá jako účelové; pokud vydavatelé stravenek cítili hrozbu zrušení daňového zvýhodnění a tím likvidace jejich vysoce ziskového podnikání, měli zvolit individuální prostředky, jak tomu předejít a neměli jít cestou zakázané protisoutěžní dohody.

559. K „neodolatelnému tlaku“ a odkazu na rozsudek Asia Motor France III Úřad uvádí, že výjimka státního zásahu umožňuje vyjmout protisoutěžní jednání z působnosti článků 101 a 102 SFEU, a zprostit tak podniky odpovědnosti za takové jednání, pokud je k uvedenému jednání nutí vnitrostátní právní předpisy, právní rámec vytvořený těmito právními předpisy nebo nátlak vnitrostátních orgánů, jemuž nelze odolat. Články 101 a 102 SFEU se mohou naopak uplatnit, pokud stále existuje možnost, že samostatným jednáním podniků dojde k zabránění, omezení nebo narušení hospodářské soutěže. V odstavci 65 zmíněného rozsudku měl unijní soud za to, že Komise může zamítnout stížnosti pro nedostatek samostatnosti dotčených podniků pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že jim toto jednání bylo jednostranně vnuceno vnitrostátními orgány prostřednictvím neodolatelného nátlaku, jako je hrozba přijetí státních opatření, která by jim mohla způsobit značné ztráty. Účastníci řízení měli dostatek autonomie, aby v oblasti nastavování podmínek přijímání stravenek postupovali nezávisle. Nelze mít za to, že vnitrostátní orgány jednostranně vnutily účastníkům řízení jednotné uplatňování podmínky 5 ks/nákup.

560. Úřad stravenkový systém považuje za uzavřený koloběh a k pozici zákazníků platících stravenkami se již vyjádřil. Bez nich by systém nefungoval, jsou jeho integrální součástí. Zaměstnavatelé zastupují zájmy zaměstnanců – zákazníků. Újma jim mohla být (a byla) způsobena, i když na straně odkupu nejsou smluvní stranou vydavatelů stravenek – podmínkami nastavenými vydavateli stravenek jsou však přímo dotčeni. Zda by limitace počtu stravenek existovala i bez zásahu vydavatelů stravenek nelze předjímat (možné scénáře viz kontrafaktuální analýza v části rozhodnutí věnující se výsledku dohody – odst. 288 a násl.). Úřad netvrdí, že obchodní řetězce limitaci 5 ks/nákup uplatňují nedobrovolně jako rukojmí vydavatelů, nicméně s limitací přišli vydavatelé stravenek a u některých řetězců ji na základě předcházející dohody prosadili – viz rekapitulace zjištěných skutečností. Úřad popsal v části věnující se cílovosti dohody vliv podmínky 5 ks stravenek/nákup jak na zaměstnavatele (potažmo zaměstnance), tak na akceptační místa. Úřad nesouhlasí s tvrzením, že je třeba prokazovat protisoutěžní účinky na obou stranách trhu – Úřad by však zohlednil prosoutěžní účinky na obou stranách trhu, pokud by existovaly, nicméně ty neexistují, jak bylo popsáno. Úřad dostatečně specifikoval, jak se dohoda vztahuje k soutěžním parametrům relevantního trhu.

561. Co se týče analýzy […obchodní tajemství…], Úřad zásadně nesouhlasí s některými premisami, z nichž analýza vychází, a tím pádem nemůže souhlasit s většinou ze zde předložených závěrů. Úřad se především neztotožňuje se základní premisou analýzy, a to s tvrzením, že pro zaměstnavatele je irelevantní hledisko počtu stravenek přijímaných v akceptačních místech – k tomu se již vyjádřil výše. Úřad má pochybnosti ohledně tvrzení, že většina prodejců (ne-li všichni) již stravenky vydavatelů přijímá.[641] K jakému okamžiku má toto konstatování platit? Není pravdou, že v době (od) počátku vzniku zakázané dohody všichni maloobchodní prodejci přijímali stravenky všech vydavatelů stravenek. Úřad v žádném případě netvrdí, že změna limitu by vedla k přechodu maloobchodního prodejce k jinému vydavateli. Argument užitý v analýze, že ve většině případů maloobchodní prodejci k dodržování případů nebyli smluvně vázáni, je irelevantní – bylo prokázáno, že obchodní řetězce se v tomto ohledu přizpůsobily podmínkám nastaveným vydavateli stravenek i v případech, kdy neexistovalo smluvní zakotvení. Analýza se snaží nalézt důvody, pro které prodejny Lidl a Kaufland uplatňují vyšší limit 10 stravenek/nákup.[642] Některé důvody se jeví spekulativními, zejména důvod, že řetězec nemusí platit provizi na výstupu ze stravenek Naše stravenka. Je však třeba zdůraznit, že pro stravenky účastníků řízení přijímané v tomto řetězci platí stejný limit (10 ks) (viz odst. 72 Analýzy […obchodní tajemství…]), přitom z nich provizi na výstupu řetězec platit musí. Úřad nerozporuje, že pro obchodní řetězec je jednodušší uplatňování jednotného limitu u všech jím přijímaných „značek“ stravenek, ale současně platí, že vydavatel stravenky může individuálně nastavit podmínky spolupráce tak, aby obchodní řetězec dodržoval (byl motivován dodržovat) určitý specifický limit pro jeho stravenky – např. prostřednictvím nastavení výhodnějších provizí tak, aby se řetězci pokryly případné dodatečné náklady, které by tím mohly být (jak tvrdí analýza) vyvolány – ostatně spis dokládá, že takový individuální limit možný je: v době před uzavřením dohody byl ve smlouvě mezi TESCO a Up ujednán maximální nákupní limit 200 Kč na jeden nákup (platnost ujednání do září 2002). Úřad se tak rozhodně nedomnívá, že toto by měl být argument ospravedlňující uplatňování jednotného limitu napříč trhem na základě dohody vydavatelů stravenek. I pokud by chtěly řetězce být chráněny před expozicí vůči provizím na výstupu, nebyl k tomu potřebný jeden společný limit určený dohodou vydavatelů. Takový jednotný limit je výhodný právě pro vydavatele stravenek, jak bylo podáno v příslušné části rozhodnutí. Analýza uvádí, že zásadní je, že limit slouží k ochraně celého systému stravenek, který byl ohrožen zrušením, že je proto v zájmu každého jednotlivého poskytovatele stravenek, aby zavedl opatření k omezení rizika zneužití a že (údajná) dohoda umožnila dosáhnout rovnováhy na trhu rychleji, než kdyby vydavatelé vyjednávali samostatně.[643] Úřad opakovaně uvádí, že opatření měla být výsledkem samostatného rozhodnutí daného vydavatele stravenek bez dohody s ostatními konkurenty. Ani argument o rychlejším dosažení kýženého cíle (a tím ochránění sektoru stravenek) Úřad nepovažuje za relevantní mj. proto, že analýza vychází z premisy, již Úřad nemůže potvrdit (ani vyvrátit), že systém stravenek je přínosný (má pozitivní efekty pro státní rozpočet, pro zdraví zaměstnanců, jejich produktivitu a v mnoha dalších oblastech).[644] K příkladu internetové platformy a nutnosti vyvažování protichůdných zájmů Úřad uvádí, že z příkladu je zřejmé, že platforma (která má být analogií k vydavateli stravenek) tyto zájmy vyvažuje kvůli maximalizaci vlastního zisku. Analýza […obchodní tajemství…] v této souvislosti de facto potvrzuje, že zkoumaná dohoda měla jako primární cíl ochránit a udržet stravenkový systém v ČR ve prospěch vydavatelů stravenek.

562. Analýza […obchodní tajemství…] má dokládat, že Úřad neprokázal ziskový motiv související s limitací. K tomu je údajně třeba, aby bylo skutečně ekonomicky výhodné přesměrovat zákazníky k využívání stravenek v restauracích a aby objemový limit byl účinným opatřením pro přesměrování zaměstnanců do restaurací. Úřad měl údajně zkoumat rozdíly v nákladech a ziskovost stravenek vracených přes restaurace vs. řetězce (přímé účinky) – k tomu Úřad uvádí, že po vyžádání doplňujících informací zjistil vyšší ziskovost u stravenek vrácených přes restaurace. Dle analýzy i v případě, že by Úřad zjistil vyšší ziskovost při použití stravenek v restauracích, měl Úřad údajně zohledňovat nepřímé účinky odklonu od maloobchodních prodejců na celkovou ziskovost vydavatelů. Analýza […obchodní tajemství…] při analýze nepřímých účinků dovozuje efekty, které by údajně způsobil odklon zaměstnanců od maloobchodních prodejců směrem k restauracím a dochází k závěru, že by pro vydavatele nemuselo být výhodné přesměrovat zaměstnance, aby utráceli své stravenky v restauracích namísto v maloobchodě.[645] Úřad konstatuje, že nelze spolehlivě kvantifikovat, jaká část uživatelů stravenek mohla být v minulosti takto odkloněna a domnívá se, že analýza pracuje se sledem událostí, který nelze jakkoliv ověřit, resp. nastiňuje scénář vývoje, který nemusí nastat – dle analýzy v případě, že by došlo k odklonu užívání stravenek ve prospěch restaurací, dojde ke snížení atraktivnosti systému pro maloobchodního prodejce a ten (i) se může přestat chtít systému účastnit (to by mohlo vést k poklesu zájmu zaměstnavatelů, tedy poklesu počtu stravenek vydaných zaměstnavatelům), a nebo (ii) bude tlačit na snížení provize kvůli kompenzaci nižší atraktivnosti systému, a to by mohlo vést ke stanovení vyšší vstupní provize zaměstnavatelům a ti mohou přejít ke konkurentovi nebo systém opustí, což má negativní dopad do zisků vydavatelů stravenek.[646]

563. Úřadu se jeví uvedený scénář příliš hypotetický. Není jasné, jak by měl obchodní řetězec identifikovat takový odklon – limitace na 5 ks/nákup byla nastavena již dávno– minimálně již od roku 2004 se v praxi uplatňuje a prolíná z jednoho roku do dalšího, takže pokud by řetězce vůbec chtěly reflektovat vliv omezení 5 ks/nákup případným odchodem ze systému nebo tlakem na snížení výstupních provizí, musely by změřit vliv limitace na počátku uvedení limitace do praxe. Úřad se totiž nedomnívá, že by limitace měla z roku na rok nějaký „zesilující vliv“ ve smyslu, že by rok od roku tato podmínka vedla k většímu a většímu odlivu zákazníků platících stravenkami z řetězců ve prospěch restaurací – pokud část držitelů stravenek v důsledku limitace, která je běžnou a známou praxí, zvolila takový vzorec chování, že v restauracích je ve výsledku uplatněn větší počet stravenek, než kdyby limitace neexistovala, nelze již tento efekt změřit. Dokonce může docházet k nárůstu nominálního objemu stravenek uplatněných v obchodních řetězcích, což může mít souvislost s kontinuálním růstem průměrné hodnoty stravenky, nárůstem počtu zaměstnavatelů poskytujících stravenky či mohou působit jiné vlivy (obecně vyšší povědomí o zdravém životním stylu uživatelů stravenek, kdy uživatelé mohou preferovat nákup potravin a připravit si vlastní jídlo do práce,[647] či v posledních letech vliv zvýšeného využívání tzv. home-office a s tím související příprava jídel doma, resp. uzavření restaurací). Úřad má pochybnosti ohledně tvrzení, že odklon části zákazníků (který dle Úřadu nelze kvantifikovat) od řetězců do restaurací automaticky pro řetězce znamená natolik razantní pokles atraktivity systému, že bude chtít odejít ze systému nebo tlačit na snížení provizí – to, že někteří zaměstnanci utratí více stravenek v restauraci namísto v obchodním řetězci, ještě nemusí znamenat ztrátu (tržeb od) tohoto zákazníka – zákazník sice stravenky může uplatnit ve větší míře v restauraci, ale nemusí to být na úkor nákupů, které potřebuje realizovat v obchodním řetězci. Jestliže se zákazník rozhodne, že namísto toho, aby zaplatil celý nákup třeba 15 stravenkami, zaplatí stravenkami pouze část nákupu (v důsledku limitace pouze 5 stravenkami) a zbylých 10 stravenek se rozhodne utratit v restauraci, ve výsledku to pro obchodní řetězec neznamená, že by přicházel o tržby od takového zákazníka. Aby obchodní řetězce úplně odešly ze systému, který – jak uvádějí vydavatelé stravenek – je pro maloobchodní prodejce výhodný, protože jim přivádí dodatečné zákazníky, muselo by se zřejmě jednat o razantní pokles zájmu o placení stravenkami (muselo by jít o takový pokles zájmu, že by se obchodním řetězcům přijímání stravenek přestalo vyplácet; dle dat od účastníků řízení však nominální objem stravenek uplatněných v maloobchodu postupem času narůstal, ať už z jakýchkoli příčin).[648] Dále v případě, že by nastal tlak obchodních řetězců na snížení provizí, nemusí to automaticky znamenat zvýšení provize zaměstnavatelům (analýza nepracuje s řešením např. zvýšení provizí u restaurací či jiných menších akceptačních míst). Příklad použitý v Analýze […obchodní tajemství…] je modelován na případu menšího maloobchodníka,[649] přitom praktika byla zaměřena vůči velkým obchodním řetězcům.

564. S výhradami zmíněnými výše Úřad poznamenává, že v případě (dle názoru Úřadu nepravděpodobného) odchodu menšího prodejce ze systému není vliv na celkový počet akceptačních míst tolik zásadní. Menší prodejce nemá dostatečnou vyjednávací sílu na to, aby si bez problémů vyjednal snížení provizí na výstupu. Co se týče příkladu užitého v analýze[650] o změně celkového hrubého zisku, pak vzhledem k tomu, že počítá s výše popsaným scénářem, jejž Úřad zpochybnil, nepovažuje Úřad za potřebné se jím zde podrobněji zabývat. Dále vzhledem k tomu, že se společnost Sodexo domnívá, že limitace nemá vliv na uživatele stravenek (a tím pádem nemůže mít vliv na obchodní řetězce a zaměstnavatele a tím pádem nemůže ovlivnit jejich chování), nemohou existovat empirická data, o která by se dalo při modelování změn hrubého zisku opřít a nelze tak tvrdit, že by odklon směrem k restauracím měl za následek řetězec výše popsaných událostí. Jedná se o hypotetické výpočty – sama analýza používá podmiňovací způsob, když hodnotí, že pro vydavatele nemuselo být výhodné přesměrovat zaměstnance, aby utráceli své stravenky v restauracích namísto v maloobchodě.[651] Není pravděpodobné, že by nepřímé efekty (zavedení limitace ve výši 5 ks/nákup) popisované v analýze vedly k nevýhodným důsledkům – praktiku vydavatelé stravenek sami o své vůli zavedli a udržovali. Společnost Edenred ve své výroční zprávě uvedla, že ji negativně ovlivnila skutečnost, že uživatelé stravenek platili ve větší míře stravenkami v obchodních řetězcích a maloobchodu (kvůli uzavření restaurací v souvislosti s pandemií) – je zřejmé, že je to právě z důvodu nižší ziskovosti stravenek uplatněných v maloobchodu.[652] Faktem nadále zůstává vyšší ziskovost stravenek použitých v restauraci. Pokud by snad nepřímé efekty byly s to neutralizovat tuto vyšší ziskovost, je třeba připomenout, že vydavatelé stravenek předmětnou limitací sledovali zachování existence jejich (lukrativního) podnikání.

565. Co se týče argumentu Analýzy […obchodní tajemství…], že koluzivní strategie by nebyla udržitelná, Úřad nesouhlasí, což vyplývá z jeho vyjádření na jiných místech, zde pouze stručně shrnuje, že nebylo nezbytné smluvní zakotvení limitace do smluv a že udržování limitace v praxi bylo snadno kontrolovatelné a také kontrolováno bylo.[653] Žádný z účastníků řízení se od dohody do okamžiku zahájení řízení neodchýlil.[654]

566. Analýza […obchodní tajemství…] považuje alternativní kontrafaktuální scénáře uváděné Úřadem za nerealistické, protože údajně nereflektují ekonomické pobídky a výslednou dynamiku trhu. Vzhledem k tomu, že argumenty analýzy v této části opět vycházejí z Úřadem výše zpochybněných premis a závěrů, uvádí Úřad pouze následující. Úřad nemusí prokazovat, v jaké jiné rovnováze by se trh bez dohody ocitl, to po něm ani nelze spravedlivě požadovat. Úřad nastínil možné scénáře, byť by některé z nich nemusely být pro vydavatele stravenek výhodné, jako jimi dohodnuté řešení. Analýza […obchodní tajemství…] poukazuje na nevýhodnost některých Úřadem navržených řešení pro vydavatele stravenek a za realistický a věrohodný považuje v podstatě pouze takový scénář, který povede k maximalizaci zisků vydavatelů stravenek, resp. nebude méně výhodný než ten, kterého bylo dosaženo. S tím se Úřad neztotožňuje – je zřejmé, že pokud vydavatelé stravenek chtěli ochránit svůj stravenkový byznys, čímž se netají,[655] měli by počítat s tím, že je „to bude něco stát“. Ovšem vydavatelé stravenek se společným zavedením obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup vyhnuli alternativním variantám, které by znamenaly konkurenční výhodu či nevýhodu pro toho kterého soutěžitele, byly by s nimi spojeny menší či větší náklady i podnikatelské riziko, a dosáhli takového výsledku, kdy nikdo z nich nebyl ve výhodě či nevýhodě, neplatil dodatečné náklady a vydavatelé stravenek tak díky dohodě eliminovali/minimalizovali náklady, resp. maximalizovali zisk. Těžko se pak hledají stejně výhodné scénáře jako scénáře založené na uzavření protisoutěžní dohody. Touto optikou bychom došli k absurdnímu závěru, že jediným realistickým scénářem by byl scénář dosažený na základě uzavření dohody, protože ten bude ze své podstaty vždy nejvýhodnější. Analýza […obchodní tajemství…] napadá scénář možné neexistence limitace a popisuje s tím spojené negativní důsledky pro maloobchodní prodejce a zaměstnance, čímž se snaží ilustrovat, že Úřad měl více tyto důsledky zohlednit. Úřad konstatuje, že vydavatelé stravenek se snaží obhájit své jednání sledováním zájmů maloobchodních prodejců a zaměstnanců. Vydavatelé stravenek společným zavedením limitace sledovali maximalizaci svého vlastního zisku, přičemž existenci motivace maximalizace zisku analýza sama potvrzuje,[656] a pokud by jejich jednání mělo i některé případné příznivé dopady (což není prokázáno), pokud by nepřevážily ty negativní, neliberuje je to od nutnosti nést následky uzavření zakázané protisoutěžní dohody. Úřad nemusí dopodrobna rozvádět, jakých celkově lepších výsledků pro zaměstnance by při zdravé konkurenci bylo dosaženo – zdravá konkurence by zajistila výsledek, který mohl být jiný, definovaný tržním vývojem nedotčeným dohodou a výhodnější pro jiné subjekty než stravenkové společnosti, zejména spotřebitele.

567. Co se týče připodobnění k systému American Express, Úřad upřesňuje, že ve Sdělení výhrad chtěl vyjádřit, že stravenkový systém by bylo zčásti možné připodobnit „třístrannému“ systému, ale maximálně proto, že subjekt vydávající stravenky je vždy totožný se subjektem provádějícím zpětný odkup stravenek (kdy v systému American Express, který vyvinul vlastní kartu a přímo uzavírá smlouvy s držiteli karet a obchodníky, je pouze jedna úroveň interakce mezi spotřebiteli a bankou). Úřad v tomto rozhodnutí (části věnující se relevantnímu trhu) myšlenku rozvedl a vysvětlil, že stravenkový systém se významně odlišuje jak od třístranného, tak od čtyřstranného systému platebních karet. K argumentaci rozhodnutím Nejvyššího soudu Spojených států amerických ve věci American Express[657] Úřad uvádí, že není americkou judikaturou jakkoli vázán. Jinak je tomu v případě unijní judikatury, ze které Úřad standardně vychází. Navíc americký přístup k soutěžnímu právu se od unijního v mnohém liší. Na přesvědčivosti tohoto argumentu pak nepřidává ani fakt, že výsledné rozhodnutí bylo přijato soudci Nejvyššího soudu Spojených států amerických v těsném poměru pěti ku čtyřem.[658] Přehlasovaní soudci měli na danou věc zcela opačný názor, jak plyne z jejich disentního stanoviska.

568. K nezačlenění elektronických stravenek do relevantního trhu Úřad uvádí, že to, zda se elektronické a papírové stravenky řídí stejnými omezeními, zejména účelovou vázaností prostředků, nemůže být jediným kritériem. Nadto identifikace omezení, která pro stravenky platí, je otázkou výkladu legislativy, přičemž v roce 2016 i předseda APROPOS[659] uvedl, že pravidla pro použití stravenek jsou velmi vágní a mělo by se zpřesnit, na co lze stravenky použít a za jakých podmínek. Úřad při vymezování relevantního trhu z věcného hlediska vycházel ze zákonné definice relevantního trhu, a proto se zabýval kritérii rozhodnými pro zaměstnavatele i zaměstnance s tím, že se zaměřil na charakteristiku, cenu (tedy provizi na vstupu) a zamýšlené použití jednotlivých typů stravenek. Sám účastník řízení Sodexo Úřadu sdělil, […obchodní tajemství…]. Účastník řízení Edenred zmiňoval, že zaměstnavatelé se rozhodují podle různých kritérií např. dostupnost sítě, vlastní logistická omezení (větší počet poboček), nákupní preference vlastních zaměstnanců nebo technologická vyspělost zaměstnanců (zaměstnanci vyhledávající technologie častěji volí elektronickou stravenku).[660] Dále ředitelka divize Sodexo Benefity p. [Příjmení] v roce 2015 pro Hospodářské noviny uvedla, že „papírová stravenka má proti elektronické některé důležité výhody, například okamžitě vidíte, kolik prostředků máte, což je pro některé zákazníky důležité. Papírové stravenky mohou sloužit i jako komunikační kanál, pro reklamu. V tom jsou také cenné.“ Z uvedeného lze seznat, že Úřad se při vymezení relevantního trhu z věcného hlediska mj. zabýval i kritérii pojmenovanými účastníky řízení.[661]^, [662] Úřad dále poukazuje na článek „Elektronické stravenky? Papír je dál válcuje, hosté a hospodští si nezvykli“ z roku 2017, který uvedl, že „náběhová křivka“ při zavádění elektronických stravenek je dlouhá a že v rámci ČR jsme spíše na začátku.[663] Všichni tři účastníci řízení souběžně nabízeli elektronické stravenky až od roku 2018 a jejich společný tržní podíl na trhu, který by mimo papírových stravenek zahrnoval i elektronické, by tak mohl být vymezen až od roku 2018. Je zjevné, že do doby uvedení elektronických stravenek na trh nelze hovořit o tom, že by papírové stravenky byly spolu s elektronickými stravenkami součástí jednoho trhu – nelze vymezovat trh, potažmo prokazovat porušení soutěžních pravidel, na trhu, který ani neexistoval. Úřad doplňuje, že po roce 2018 mohlo, i vlivem epidemie covid-19, dojít ke změně a postupným vývojem trhu, nelze výše uvedené vztáhnout bez dalšího i k současné situaci v oblasti stravenkového stravování.

XIV.4 Úřad dohodu nesprávně vyhodnotil jako cílovou dohodu

XIV.4.1 Údajná dohoda typově nespadá do kategorie cílových protisoutěžních dohod, tuto kategorii je třeba vykládat restriktivně

569. Všichni účastníci řízení shodně namítají, že kvalifikace předmětného jednání jako tzv. cílové dohody je nesprávná, a to s ohledem na absenci dostatečně rozsáhlé a spolehlivé zkušenosti s obdobnými typy dohod; dohoda typově nespadá do kategorie cílových protisoutěžních dohod. Kategorii dohod s cílem narušit hospodářskou soutěž je třeba vykládat restriktivně.

570. Sodexo i Edenred v této souvislosti odkazují mj. na stanoviska generálního advokáta Michala Bobka ve věci Budapest Bank a generálního advokáta Nilse Wahla ve věci CB v. Komise,[664] která uvádějí, že zkušenost je třeba chápat jako „zkušenost, která vyplývá tradičně z hospodářské analýzy, tak [sic] jak byla potvrzena orgány pověřenými hospodářskou soutěží a případně podpořena judikaturou.“[665]

571. Účastník řízení Edenred namítá, že ve vztahu k dohodám o jiných než cenových obchodních podmínkách (obecně) neexistuje, a z povahy věci ani nemůže existovat, dostatečná zkušenost o škodlivé povaze takových dohod pro hospodářskou soutěž. Není zde ani dostatečný ekonomický konsenzus ohledně škodlivosti takového typu dohody.

Vyjádření Úřadu:

572. Pokud jde o restriktivní výklad kategorie cílových dohod, dle stanoviska generální advokátky Kokott k případu T-Mobile, platí, že: „pojem „jednání ve vzájemné shodě“ s protisoutěžním cílem nelze zajisté vykládat nevhodně širokým způsobem […]. Stejně tak ovšem nelze výše uvedený pojem vykládat příliš striktně, pokud nemá být obcházen zákaz „porušení na základě cíle jednání“ stanovený primárním právem […].“[666]

573. Úřad k tomu uvádí, že existence zkušenosti se zařazením dohody mezi tzv. cílové není nezbytná a (opětovně) odkazuje na judikaturu Soudního dvora EU, který uvedl, že „není vůbec vyžadováno, aby tentýž druh dohod již byl Komisí odsouzen, aby tyto dohody mohly být považovány za omezující hospodářskou soutěž z hlediska účelu.“[667] Pro účely kvalifikace dané dohody jako tzv. cílové dohody mají význam pouze její charakteristické rysy, z nichž musí být vyvozena případná zvláštní škodlivost pro hospodářskou soutěž, v případě potřeby na základě podrobné analýzy této dohody, jejích cílů a hospodářského a právního kontextu, jehož je součástí.[668] Úřad v této souvislosti podotýká, že se jedná o dosud nejnovější rozhodovací praxi unijních soudů, která je mladší a tedy upřesňuje a koriguje závěry účastníky zmiňovaných kauz Budapest Bank, CB v. Komise, a dalších.

574. Dále Úřad považuje za podstatné, že stanovisko GA Bobka navazuje a odkazuje na stanovisko GA Wahla ve věci CB v. Komise, v jehož odst. 78 je konstatováno, že při posuzování kvalifikace kartelové dohody z hlediska cíle je třeba, aby „[…] Tribunál správně přezkoumal, že Komise dostatečně po individuálním a konkrétním přezkumu znění, cíle a hospodářského a právního kontextu dotčených opatření prokázala, že tato opatření vykazují takový stupeň škodlivosti, že lze předpokládat jejich negativní účinky na hospodářskou soutěž.“ V dalším odst. (79) je zmíněn pojem „zkušenosti“, avšak dle názoru Úřadu „zkušenost“ nemá představovat nutnou součást při kvalifikaci dohody z hlediska cíle,[669] tak jak tvrdí účastníci řízení. Tento závěr vyplývá z odst. 142 shora specifikovaného stanoviska GA Wahla, ve kterém je uvedeno, že: „Skutečnost, že se Komise v minulosti nedomnívala, že dohoda určitého druhu omezovala svým samotným cílem hospodářskou soutěž, nemůže sama o sobě bránit, aby tak učinila v budoucnu po individuálním a důkladném přezkumu sporných opatření“.

575. Pokud by Úřad připustil výklad účastníků řízení o nutnosti existence historické zkušenosti se zařazením určitých typů dohod mezi tzv. cílové, pak by to vedlo k absurdnímu závěru, že okruh cílových dohod nikdy nebude rozšířen, právo a jeho výklad se nebudou vyvíjet, protože nová zkušenost jaksi nikdy „nezapadne“ do „historických kategorií“ cílových dohod. Naopak, okruh cílových dohod nelze jednoduše omezit na seznam praktik, ale je třeba provést individuální posouzení každé jednotlivé praktiky v širších právních a ekonomických souvislostech.[670] Hloubka této kontextuální analýzy se vždy liší podle okolností případu a jejím účelem je zjistit, zda je daná dohoda dostatečně škodlivá pro řádné fungování běžné hospodářské soutěže.[671] Nastavení obchodní podmínky, resp. parametru použití určitého zboží, které ovlivňují jeho atraktivitu, je dle názoru Úřadu z povahy věci dohodou, která cíleně omezuje konkurenční potenciál v daném parametru a omezuje tak možnosti soutěžit v něm.

576. Jak dokládá např. případ Car Emissions, za cílovou dohodu lze považovat i takovou dohodu, která nesouvisí s cenami a dalšími typickými tvrdými cílovými omezeními. Jedná se o první případ, kdy Komise shledala cílovým porušením dohodu, která spočívá v omezení technologického pokroku a nezahrnuje přitom žádnou z typicky cílových praktik.[672] Není tedy pravdou, jak namítá účastník Edenred, že ve vztahu k případu Car Emissions existuje dostatečná zkušenost prokazující škodlivou povahu tohoto typu dohod. Naopak, rozhodnutí Car Emissions svědčí o tom, že za cílové dohody lze považovat i takové typy protisoutěžních dohod, které jako cílové kvalifikovány dosud nebyly, jako např. dohoda o omezení technologického rozvoje anebo například právě dohoda o jiných obchodních podmínkách. Úřad v tomto kontextu opětovně poukazuje na konstantní rozhodovací praxi evropských soudů, která striktně vylučuje jakýkoli přímý nebo nepřímý kontakt mezi konkurenty, jehož cílem nebo důsledkem je buď ovlivnit chování skutečného nebo potenciálního konkurenta na trhu, nebo takovému konkurentovi sdělit způsob chování na trhu, který se sami rozhodli přijmout nebo o kterém uvažují.[673] Úřad má za prokázané, že předmětná dohoda je ze své podstaty natolik škodlivá pro hospodářskou soutěž, že je třeba ji považovat za dohodu cílovou. Úřad dále odkazuje na odst. 243–259 Sdělení výhrad a 269–285 rozhodnutí.

XIV.4.2 Úvaha Úřadu o cílovém charakteru dohody je chybná, protože obchodní podmínky upravující přijímání stravenek nejsou soutěžním parametrem

577. Účastník řízení Sodexo namítá, že obchodní podmínky upravující počet přijímaných stravenek akceptačními místy nejsou parametrem, na základě kterého by mezi sebou vydavatelé stravenek soupeřili; těmito parametry jsou zejména výše provize, velikost klientského portfolia či splatnost plnění výměnou za přijaté stravenky. Argument Úřadu, že podmínky přijímání stravenek jsou relevantním parametrem pro vydavatele stravenek, je založen na hypotetickém přání Úřadu, nikoliv na relevantních důkazech. I kdyby dotčená obchodní podmínka byla soutěžním parametrem, je pouze jednou z mnoha obchodních podmínek a není pro vydavatele stravenek klíčovou. Předmětná obchodní podmínka se vztahuje jen k výseči jedné části jedné strany vícestranného trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících.

Vyjádření Úřadu:

578. S námitkou, že 5 ks na nákup není parametr relevantní pro soutěž, se Úřad podrobně vypořádal v části XIV.1.6. výše a odkazuje na své vyjádření zde uvedené a dále na odst. 222–224 tohoto rozhodnutí.

579. Skutečnost, že jde jen o jednu obchodní podmínku z mnoha, a že se týká jen části relevantního trhu, je z hlediska posouzení cílovosti dohody irelevantní. Relevantní v tomto kontextu je, že účastníci řízení mezi sebou zcela vyloučili soutěž v oblasti nastavení dané obchodní podmínky vůči svým obchodním partnerům. Zákazníci vydavatelů stravenek, tj. zaměstnavatelé nakupující papírové stravenky, neměli možnost volby dodavatele papírových stravenek na základě kritéria počtu přijímaných stravenek obchodními řetězci. Obchodní řetězce byly omezeny ve své volbě nastavení obchodních podmínek pro přijímání stravenek a vzájemné soutěži o zákazníky touto podmínkou. A konečně, spotřebitel byl v důsledku společného postupu účastníků řízení omezen ve své volbě při uplatnění počtustravenek v obchodních řetězcích. Skutečnost, že škodlivý cíl dohody (resp. jeden z nich) se projevuje pouze na části relevantního trhu, není z pohledu cílovosti dohody překážkou, resp. i právě takový projev může cílová protisoutěžní dohoda mít. Hodnocení veškerých (škodlivých) aspektů dohody ostatně odpovídá požadavku[674] naposouzení jejího obsahu a cílů v širších právních a ekonomických souvislostech, v tomto případě v kontextu celého koloběhu stravenek, kam platba zákazníkem v akceptačním místě spadá. Skutečnost, že za cílové omezení hospodářské soutěže lze považovat i dohody s účinkypouze na některém z dotčených trhů, potvrzuje např. rozsudek Soudního dvora EU ve věci Allianz Hungaria.[675]

XIV.4.3 Argument Úřadu o cílové povaze dohody zpochybňuje i existence legitimního cíle

580. Sodexo namítá, že prokázalo legitimní cíl dohody. Úřad měl takový cíl zohlednit při posuzování údajné protisoutěžní cílovosti dohody. Cílem snahy omezení počtu stravenek bylo zlepšit fungování celého systému zabezpečení stravování zaměstnanců prostřednictvím poukázek, ochránit fungování stravenkářského podnikatelského sektoru.

Vyjádření Úřadu:

581. K námitce existence legitimního cíle dohody Úřad odkazuje na odst. 249–251 Sdělení výhrad (odst. 275-277 tohoto rozhodnutí) a dále své vyjádření v části XIV.2.6. a XIV.2.7, kde se podrobně věnoval této otázce a shrnul, že je přesvědčen, že údajný legitimní cíl mohl být dosažen jinými způsoby, uzavření předmětné (protisoutěžní) dohody zcela jistě nebylo nevyhnutelné.

582. Nehledě na výše uvedené, a jak již Úřad konstatoval v rozhodnutí, samotný fakt, že dohoda sleduje legitimní cíl, nebrání tomu, aby byla považována za dohodu s cílem omezujícím hospodářskou soutěž, jak ostatně dovozuje i unijní judikatura.[676]

XIV.4.4 Odkazy na jiné případy jsou nerozhodné

583. Účastníci řízení Sodexo i Edenred namítají, že odkazy na jiné případy jsou nerozhodné, nerelevantní. Sodexo uvádí, že vycházejí buď z jiného skutkového stavu, anebo je Úřad nepřípustně desinterpretuje, případně rozhodnutí v nich ještě nejsou konečná.

Vyjádření Úřadu:

584. Úřad se neztotožňuje s námitkou Sodexo, že kauza Car Emissions není relevantní pro předmětnou kauzu, neboť se netýkala dohody o obchodních podmínkách dle čl. 101 odst. 1 a) SFEU, ale čl. 101 odst. 1 písm. b) SFEU. Úřad tuto kauzu používá jako příklad rozhodnutí, v němž bylo shledáno cílové porušení u praktiky, která se netýká ceny, rozdělení trhu a dalších typicky cílových omezení hospodářské soutěže. Rozlišení, zda šlo o dohodu o obchodních podmínkách nebo omezení technologického rozvoje, je v tomto kontextu irelevantní. Ostatně touto optikou by pak nebyly relevantní ani některé případy, na které odkazuje sám účastník Sodexo, viz např. kauza Meca-Medina, týkající se antidopingových pravidel přijatých sdružením soutěžitelů.[677]

585. Co týče námitky, že případ Car Emissions není relevantní, neboť dohoda omezila charakteristiku produktu, o který se vedla intenzivní soutěž, zatímco vydavatelé stravenek spolu v nastavení obchodní podmínky omezující počet stravenek nesoutěží, Úřad opětovně uvádí, že vydavatelé stravenek spolu v tomto parametru de facto nesoutěží právě v důsledku uzavření předmětné dohody. O tuto charakteristiku produktu by však soutěž, nebýt dohody, probíhat mohla, jak je podrobněji rozebráno v odst. 439 rozhodnutí.

586. Úřad netvrdí, jak se mu účastník řízení Sodexo snaží podsouvat, že rozhodnutí Car Emissions má sloužit jako precedent, že jakákoliv necenová obchodní podmínka má za cíl narušit soutěž; Úřad toliko odkazuje na tento případ představující recentní zkušenost s obdobným typem cílové dohody na unijní úrovni.

587. Není ani pravdou, jak namítá účastník řízení Edenred, že ve vztahu k případu Car Emissions existuje dostatečná zkušenost prokazující škodlivou povahu tohoto typu dohod. Jak bylo již Úřadem rozebráno výše, šlo naopak o první (Komisí potrestané) cílové narušení hospodářské soutěže spočívající výlučně v omezení technologického pokroku, což bylo zohledněno při výpočtu pokuty jejím snížením o 20 %.

588. Pokud jde o rozhodnutí Protimonopolního úřadu, Úřad netvrdí, že jím je vázán, ani že je rozhodnutí konečné, pouze na něj odkazuje jako na dosavadní relevantní rozhodovací praxi ve skutkově i právně obdobném případu jiné soutěžní autority, což je postup zcela legitimní i předvídatelný. Sodexo se pozastavuje nad tím, že Úřad používá zahraniční rozhodovací praxi, přitom Sodexo samo ve svých vyjádřeních například odkazuje na rozhodovací praxi soudů Spojených států amerických, což je praxe českým a slovenským podmínkám mnohem vzdálenější.

XIV.4.5 Úřad nesprávně posuzuje právní a ekonomický kontext

589. Sodexo namítá, že údajná dohoda by naplňovala pouze legislativní cíle a sloužila by pouze k zajištění fungování stravenek. Úřad zcela pominul ekonomickou motivaci obchodních řetězců, navíc chybně dovozuje, že omezení v počtu přijímaných stravenek bylo jednoznačně v neprospěch spotřebitelů.

590. Všichni účastníci řízení uvádějí, že při posuzování cílovosti dohody je třeba zkoumat řadu faktorů, zejména s ohledem na povahu dotčených služeb, jakož i na skutečné podmínky fungování a struktury trhů, které se týkají hospodářského či právního kontextu, do kterého uvedená koordinace spadá; těmito aspekty se Úřad však nezabýval.

591. Edenred uvádí, že v rámci analýzy právního a ekonomického kontextu měl Úřad posoudit zákonitosti trhu a vyvodit z nich smysl (skutečný cíl) posuzované dohody, což neučinil. Úřad neposoudil dopady údajné dohody na jednotlivé strany trhu. Edenred namítá, že obchodní řetězce preferují omezené použití co nejširšího portfolia stravenek tak, aby s nimi co nejvíce zákazníků zaplatilo jen část jejich nákupního koše. I Úřad měl uznat, že využívání stravenek ve velkém ze strany provozovatelů restaurací představovalo závažný problém spojený s rizikem vyšší zátěže pro obchodní řetězce. Postoj zaměstnavatelů k omezení 5 ks na nákup je indiferentní.

592. Podle Edenred lze tedy důvodně usuzovat, že případné omezení 5 ks stravenek na nákup mohlo posloužit k zapojení většího počtu obchodních řetězců do systému, a v důsledku toho k zatraktivnění celého systému stravenek pro zaměstnavatele. To je typický projev ekonomicky racionálního jednání na dvoustranném trhu.

593. Edenred dále namítá, že Úřad nezohlednil a ani nezkoumal skutečnosti nasvědčující tomu, že čisté dopady údajné dohody mohly být neutrální nebo i pozitivní.

Vyjádření Úřadu:

594. Námitku stran údajných legislativních, tj. daňových, trestně-právních a platebních předpisů, již Úřad podrobně vypořádal v části XIV.2. Žádná legislativa neukládá účastníkům řízení, aby uzavřeli dohodu 5 ks na nákup. Co se týče zajištění stravenkového systému, Úřad již vícekrát v tomto rozhodnutí argumentoval, že se domnívá, že jakákoliv snaha o ochranu stravenkového systému neopravňovala účastníky řízení ke společnému postupu vůči obchodním řetězcům.

595. V této souvislosti Úřad ve shodě s unijní judikaturou konstatuje, že nelze připustit, aby se soutěžitelé snažili překonat účinky právních pravidel,[678] které považují za příliš nepříznivé, uzavíráním zakázaných dohod s cílem napravit tyto nevýhody, pod záminkou, že tato pravidla vytváří nerovnováhu v jejich neprospěch.[679]

596. Údajné subjektivní úmysly účastníků řízení nejsou z pohledu (objektivní) cílové povahy posuzované dohody relevantní. Úřad dále odkazuje na část VI.2.1 Cílovost dohody.

597. Pokud jde o námitku, že Úřad zcela pominul ekonomickou motivaci obchodních řetězců, pro které byla existence limitu vzhledem k nákladům v podobě provize výhodná, Úřad odkazuje na odst. 555 výše a uvádí, že je přesvědčen, že pokud by předmětná dohoda neexistovala, obchodní řetězce by si podmínky přijímání stravenek individuálně nastavily tak, aby to pro ně bylo ekonomicky nejvýhodnější, resp. by mohly sjednat tyto podmínky bilaterálně s jednotlivými vydavateli stravenek, bez ingerence ostatních vydavatelů. Případné omezení by tak mohlo mít zcela jinou podobu, než kterou má nyní, a odráželo by primárně obchodní zájmy jednotlivých obchodních řetězců, nikoliv zájmy vydavatelů stravenek.

598. Co se týče námitky chybného dovození, že omezení v počtu stravenek bylo jednoznačně v neprospěch spotřebitelů a argumentace stran možného zvýšení cen potravin, Úřad odkazuje na odst. 555 výše. Úřad je nadále přesvědčen, že podmínka 5 ks na nákup je jednoznačně v neprospěch spotřebitelů. Spotřebitel neměl být tímto způsobem – dohodou vydavatelů stravenek – omezen při placení stravenkami; pokud by měl být nějakým způsobem limitován, pak k tomuto měly přistoupit jednotlivé obchodní řetězce individuálně, ze své vlastní iniciativy, eventuálně na základě dohody s konkrétním vydavatelem stravenek. Taková limitace pak mohla mít řadu podob.

599. Pokud jde onámitku Edenred k dopadům údajné dohody, konkrétně že i Úřad měl uznat, že využívání stravenek ve velkém ze strany provozovatelů restaurací představovalo závažný problém (Edenred odkazuje na odst. 157 a 181 Sdělení výhrad), Úřad předně podotýká, že Úřad v citovaných odstavcích uvedl pouze to, že využívání stravenek k úhradě nákupů představovalo problém pro vydavatele stravenek a riziko plyne právě pro vydavatele stravenek, nikoliv pro obchodní řetězce. Edenred dovozuje, že obchodní řetězce preferují, aby omezení počtu stravenek všech vydavatelů bylo jednotné, čímž mají být minimalizovány transakční náklady a administrativní zátěž. Zda obchodní řetězce preferují nastavení jednotného limitu přijímaných stravenek u všech „značek“ jimi přijímaných stravenek, Úřad nepovažuje za potřebné zahrnovat do svých úvah, když toto nastavení je čistě otázkou obchodního rozhodnutí daného obchodního řetězce. Tvrzení účastníka řízení se ale spíše snaží navodit dojem jakési obchodními řetězci preferované „celkové jednotnosti“ nastavení podmínek přijímání stravenek napříč trhem (resp. jeho stranou odkupu). Úřad je však nadále přesvědčen, že dohoda 5 ks na nákup ve svém důsledku vedla k omezení soutěže mezi obchodními řetězci v podmínkách přijímání stravenek – obchodní řetězec mohl soutěžit tak, že jím přijímané stravenky (byť všech vydavatelů) by přijímal např. v limitu do 10 ks/nákup a jiný by např. uplatňoval limit 20 ks/nákup, přičemž nákup placený stravenkami by nenačetl na zákaznickou kartu (věrnostní/bonusovou kartu, které bývají obchodními řetězci často poskytovány). Není však na Úřadu, aby vymýšlel komplexní výčet variant a kombinací možných řešení. Pokud by si danou podmínku přijímání stravenek v akceptačních místech vydavatelé stravenek uměle neprosadili, tržní tlaky působící při volné konkurenci by mohly zajistit výsledek, při kterém obchodní řetězce mohly oslovit a získat širší okruh zákazníků, kteří by v řetězci uplatnili své stravenky a zbytek svého spotřebního koše by zde uhradili penězi. Soutěž mezi obchodními řetězci v oblasti podmínek přijímání stravenek by tak potenciálně mohla vést ke zcela jinému nákupnímu chování zákazníků, jinému rozložení zákazníků mezi obchodní řetězce, odlišné frekvenci nakupování apod., a případně i k vyšším tržbám některých obchodních řetězců. Právě tito zákazníci obchodních řetězců jsou zároveň zaměstnanci, kteří stravenky získávají jako benefit v zaměstnání, tedy tato skupina zaměstnanců je identická se skupinou spotřebitelů. Není proto pravdou, jak namítá účastník řízení Edenred, že zaměstnanci nejsou spotřebiteli ve smyslu soutěžního práva. V okamžiku uplatnění stravenek v obchodním řetězci jsou zaměstnanci bezpochyby spotřebiteli, jejich názor na omezení počtu akceptovaných stravenek je tedy z pohledu ochrany hospodářské soutěže relevantní, a právě jejich ochrana je jedním ze základních cílů hospodářské soutěže. Není tedy pravdou ani tvrzení účastníka Edenred, že průměrný zaměstnanec není nijak omezen či ovlivněn limitací počtu stravenek; ze správního spisu plyne, že touto limitací omezen je (viz odst. 196 rozhodnutí).

600. Pokud jde o údajný indiferentní postoj zaměstnavatelů k omezení 5 ks na nákup, Úřad odkazuje na své vyjádření v části XIV.1.6 a shrnuje, že má za prokázané, že zaměstnavatelé významně zohledňují preference zaměstnanců. Například ředitelka divize Sodexo Benefity p. [Příjmení] v roce 2015 pro Hospodářské noviny uvedla, že zaměstnavatelé musí v rámci poskytování benefitů více než kdy jindy vnímat, že zaměstnanci jsou individuality se specifickými potřebami, které se mění.[680]

601. S ohledem na shora uvedené se Úřad neztotožňuje ani s úsudkem účastníka řízení Edenred, že omezení 5 ks stravenek/nákup mohlo sloužit k zapojení většího počtu obchodních řetězců a zatraktivnění celého systému stravenek pro zaměstnavatele.

602. Co se týče argumentu Edenred, že v důsledku úspory nákladů mohli vydavatelé stravenek individuálně také snížit provize účtované zaměstnavatelům a přilákat nové zákazníky, Úřad nerozumí, z čeho měla plynout úspora nákladů. Pokud snad Edenred zamýšlel tvrdit, že předmětná protisoutěžní dohoda vedla k úspoře nákladů jejích účastníků a úspory z ní plynoucí mohli dále přenést na zákazníky, tuto demagogickou argumentaci je třeba odmítnout.

603. Úřad podle Edenred nesprávně dovozuje existenci protisoutěžního záměru v podobě realizace ekonomického profitu na úkor ostatních subjektů na trhu. Dále Edenred namítá, že Úřad dovozuje, že vydavatel stravenky má silnou ekonomickou motivaci hledat cesty k omezení plateb stravenkami na základě rozdílu ve výši provizí, přičemž vůbec nezohledňuje rozdíl v nákladech v souvislosti s výkupem stravenek od restaurací versus od obchodních řetězců; přitom provize se nerovnají maržím. K tomu Úřad odkazuje na část XIV.1.8, kde se podrobně vypořádal s námitkou ohledně provizí a ziskovosti stravenek vrácených restauracemi a obchodními řetězci. Úřad proto setrvává na svém závěru, že limitace mohla vést ke zvýšení výnosnosti stravenek pro jejich vydavatele.

604. Dle tvrzení Edenred by měla absence limitace spíše negativní efekty: neomezenou expozici obchodních řetězců ve vztahu k nákladům na proplacení stravenek, v důsledku čehož se řetězce mohly rozhodnout neúčastnit stravenkového systému anebo požadovat nižší provize anebo zvýšit své ceny, aby zohlednily své vyšší náklady. To by následně mohlo vést k vyšším provizím pro restaurace, které by se mohly rozhodnout neúčastnit stravenkového systému anebo zvýšit své ceny, aby odrážely vyšší provize. Úřad k tomu uvádí, že setrvává na svém stanovisku, že společně dohodnuté omezení 5 ks stravenek/nákup nemělo žádné pozitivní výhody pro žádný ze subjektů v rámci tzv. stravenkového řetězce, s výjimkou vydavatelů stravenek. Absence limitace je pouze jednou z mnoha variant, které by mohly nastat v případě neexistence dohody mezi vydavateli stravenek. Další z nich je právě taková limitace, která by nejvíce vyhovovala konkrétnímu vydavateli stravenek, případně obchodnímu řetězci, potažmo zákazníkovi. Nicméně pokud by nastala varianta neexistence limitace počtu přijímaných stravenek, tato by nebyla výsledkem protisoutěžní dohody mezi vydavateli stravenek, nebyla by tedy pro obchodní řetězce „povinná“, resp. nebyla by obchodním řetězcům vnucená, nýbrž byla by případně stanovena individuálně obchodním řetězcem, eventuálně dle dohody s vydavatelem stravenek. Všichni dotčení soutěžitelé by postupovali podnikatelsky racionálním způsobem, který však neodporuje soutěžním pravidlům.

XIV.5 Úřad dohodu nesprávně vyhodnotil jako výsledkovou dohodu

XIV.5.1 Úřad neprovedl kontrafaktuální analýzu

605. Účastník Sodexo namítá, že Úřad neprovedl kontrafaktuální analýzu, kterou by měl provést i u tzv. cílových dohod. Při tomto tvrzení vychází zejména ze stanoviska GA Bobka,[681] který v odst. 32 stanoviska mj. uvádí, že „[…] rozdíl v analýze, kterou má dotčený orgán v těchto dvou situacích provést, je spíše rozdílem v míře a hloubce dané analýzy než rozdílem co do druhu.“

Vyjádření Úřadu:

606. Úřad k tomu uvádí, že se neztotožňuje s názorem společnosti Sodexo ohledně nutnosti kontrafaktuální analýzy i u tzv. cílových dohod. Úřad má za to, že již ze stanoviska GA Bobka vyplývá, že se při kvalifikaci, zda určitá dohoda představuje omezení „z hlediska účelu“ jedná o 2 různé typy analýz. GA Bobek v odst. 49 uvádí, že „[…] neexistuje žádný standardní typ analýzy ani stanovená úroveň hloubky a pečlivosti, kterou musí daný orgán provést, resp. vynaložit k provedení tohoto ověření.“ (k provedení ověření, zda existují nějaké právní nebo faktické okolnosti, které vylučují závěr, že daná dohoda nebo praxe omezují hospodářskou soutěž).[682]

607. Podrobněji se k tématu kontrafaktuální analýzy dále vyjádřil Soudní dvůr v recentním rozsudku ze dne 25. 3. 2021 ve věci Lundbeck, kde je v odst. 140 uvedeno, že„aniž je popřeno jasné rozlišení mezi pojmy „omezení z hlediska účelu“ a „omezení z hlediska výsledku“, nemůže být přezkum „srovnávacího scénáře“, jehož cílem je prokázat účinky určitého koluzivního jednání, nutný pro účely kvalifikace koluzivního jednání jako „omezení z hlediska účelu“.[683] Obdobně se k této otázce staví odborná literatura.[684]

608. Kontrafaktuální analýzu tedy nelze chápat jako nezbytnou součást kvalifikace jednání jako „omezení z hlediska účelu - cíle“. Úkolem soutěžních orgánů je „prokázat pouze to, že toto jednání vykazuje dostatečný stupeň škodlivosti pro hospodářskou soutěž vzhledem k jeho obsahu, cílům, kterých mělo dosáhnout, jakož i hospodářskému a právnímu kontextu, do kterého spadá, aniž však [Komise] byla povinna přezkoumat jeho důsledky“.[685] Úřad má za to, že provádění plnohodnotné kontrafaktuální analýzy dohod jako nezbytné podmínky jejich možné kvalifikace jako cílových nelze přijmout i s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení. Pro úplnost Úřad doplňuje, že kontrafaktuální analýza byla Úřadem provedena při hodnocení jejích účinků – viz část VI.2.2 Výsledek dohody.

XIV.5.2 Úřad chybně kvalifikuje dohodu jako tzv. dohodu, jejímž výsledkem mohlo být narušení hospodářské soutěže

609. Sodexo považuje Úřadem provedenou kontrafaktuální analýzu za zcela nedostatečnou a chybnou. Úřad zejména nedostává požadavkům, jaké na kontrafaktuální analýzu klade judikatura.

610. Dle Sodexo Úřad rezignoval na posouzení ekonomických efektů, které by „neomezené“ placení stravenkami v obchodních řetězcích mělo, když mj. pomíjí, že umožnění plateb stravenkami představuje pro obchodní řetězec dodatečné náklady vč. nutnosti platit provizi a de facto by tak v případě neomezených plateb šlo o nepřímý slevový program, který by obchodní řetězce mohly kompenzovat plošným navýšením cenové úrovně, což by negativně postihlo všechny kategorie spotřebitelů. Navíc „neomezené“ placení stravenkami ani neumožňovaly zákony o platebním styku, a Úřad tak de facto uvažuje o situaci, která by byla v rozporu se zákony.

611. Edenred namítá, že Úřad neposoudil efekty dohody na soutěž a s odkazem na výše zmíněné stanovisko GA Bobka[686] uvádí, že cílem plnohodnotné analýzy účinků dohody je „určit dopad, který daná dohoda může mít na hospodářskou soutěž na relevantním trhu. Příslušný orgán musí v zásadě porovnat strukturu hospodářské soutěže na daném trhu, která je důsledkem posuzované dohody, se strukturou hospodářské soutěže, která by na daném trhu existovala v případě neexistence této dohody…“ […] „touto analýzou musí být zjištěno, zda jsou čisté dopady dohody na daném trhu pozitivní nebo negativní…“ Úřad se sice pokusil o counterfactual analýzu, jedná se však o řadu ničím nepodložených domněnek. V rámci řádné counterfactual analýzy je třeba identifikovat soutěžní strukturu v situaci, kdy k uzavření dohody došlo a v situaci při absenci dohody. Stav soutěže po uzavření dohody musí být pravděpodobně horší než v situaci bez dohody.

612. Podle Edenred je zřejmé, že pokud by k dohodě nedošlo, stav soutěže by byl stejný, samy obchodní řetězce by směřovaly k zavedení omezení počtu přijímaných stravenek.

Vyjádření Úřadu:

613. K námitce Sodexo, že kontrafaktuální analýza je nedostatečná, se Úřad vyjadřuje níže u jednotlivých námitek. Pokud jde o námitku, že Úřad rezignoval na posouzení ekonomických efektů, které by „neomezené“ placení stravenkami v obchodních řetězcích mělo, Úřad opětovně uvádí, že mělo jít o svobodné rozhodnutí obchodních řetězců a pokud měli vydavatelé stravenek pocit, že je třeba obchodní řetězce chránit před neomezenou expozicí nepřímému slevovému programu, mohli jednotliví vydavatelé stravenek individuálně nastavit podmínky spolupráce s obchodním řetězcem tak, aby byl obchodní řetězec motivován dodržovat určitý specifický limit pro jeho stravenky (např. prostřednictvím nastavení výhodnějších provizí tak, aby se řetězci pokryly případné dodatečné náklady). Dále Úřad již opakovaně uvedl, že žádný právní předpis nestanoví, že by počet stravenek na jeden nákup měl být nějak limitován.

614. Pokud jde o námitku Edenred, že Úřad neposoudil efekty dohody na soutěž, Úřad odkazuje na část VI.2.2 Výsledek dohody, kde se detailně zabýval účinky dohody, přičemž za hlavní z nich označil omezení pro držitele stravenek spočívající v nutnosti vyhledat prodejnu, v níž lze zaplatit bez limitace 5 ks stravenek/nákup, potažmo snížení uživatelského komfortu při placení stravenkami a snížení kvality tohoto produktu. Pakliže by dohoda uzavřena nebyla, vydavatelé stravenek by velmi pravděpodobně nepřistoupili k jednotné limitaci 5 kusů stravenek/nákup, ale přistoupili by individuálně k jiným opatřením omezujícím přijímání stravenek nebo by žádné opatření nepřijali; v každém případě by mezi nimi probíhala soutěž v tomto parametru. Dalším efektem dohody bylo omezení prostoru obchodních řetězců soutěžit mezi sebou v podmínkách přijímání stravenek. Stav soutěže v důsledku dohody je pravděpodobně horší než v situaci bez dohody. Nejedná se o ničím nepodložené domněnky, ale jde o realistický scénář. Úřad odkazuje na nedávné rozhodnutí ve věci Lundbeck, kde Soudní dvůr potvrdil, že efektová analýza spočívá v hypotetickém srovnávacím scénáři.[687] Není možné přesně identifikovat soutěžní strukturu při absenci dohody, tím spíše za situace, kdy dohoda trvá přes deset let.

615. Úřad se neztotožňuje s námitkou Edenred, že je zřejmé, že při absenci dohody by byl stav soutěže stejný, obchodní řetězce by směřovaly k zavedení omezení počtu přijímaných stravenek. Úřad je přesvědčen, že pokud by obchodní řetězce k limitaci přikročily, tato by nebyla jednotná a nebyla by ve výši 5 kusů, jak bylo sjednáno dohodou vydavatelů stravenek, o čemž svědčí současná, případně minulá praxe různých řetězců či prodejců. Je také zcela reálné, že by k limitaci obchodní řetězce nepřistoupily – viz příklad na Slovensku (limitaci se emitentům stravenek nepodařilo prosadit), nebo příklady obcházení této praxe a zejména fakt, že před zavedením limitace účastníky řízení se limitace v obchodních řetězcích nepraktikovala – to je zjevně realistický scénář (v sousední zemi skutečně nastal a před dohodou existoval i v tuzemsku), který umožňuje vyšší míru soutěže, vede k lepším podmínkám pro uživatele stravenek – spotřebitele a mohl nepochybně při absenci dohody nastat. Úřad v podobnostech odkazuje na část VI.2.2 Výsledek dohody, která obsahuje úvahy o možných variantách stavu soutěže při absenci dohody.

XIV.5.3 Úřad chybuje při provedení kontrafaktuální analýzy

616. Sodexo namítá, že kontrafaktuální analýza musí být hluboká a důkladná. Nestačí provést povšechnou hypotetickou a abstraktní analýzu, ve formě jakéhosi „myšlenkového experimentu“. Kontrafaktuální analýza musí být konkrétní a realistická. Sodexo odkazuje na rozhodnutí ve věci Mastercard[688] a Budapest Banks[689]: „je třeba zdůraznit, že bez ohledu na kontext nebo cíl použití srovnávací hypotézy je třeba, aby byla tato hypotéza vhodná, co se týče otázky, jež jí má být objasněna, a aby postulát, z něhož vychází, nebyl nerealistický.“ Dále odkazuje na rozhodnutí ve věci European Night Services[690], v němž Tribunál shledal kontrafaktuální analýzu nedostatečnou.

617. Úřad neuvádí žádný konkrétní kontrafaktuální scénář, který by pravděpodobně na trhu nastal, nebýt údajné dohody. Úřad ve Sdělení výhrad jen spekuluje, jak by se vydavatelé stravenek mohli zachovat, kdyby se na obchodní podmínce stanovící maximum pěti kusů stravenek na nákup údajně nedohodli. Neidentifikuje žádnou variantu, která se mu jeví jako nejpravděpodobnější. Dokonce zpochybňuje, že byl vůbec povinen takovou variantu identifikovat. Sodexo s tímto nesouhlasí. V pochybnostech měl Úřad posoudit všechny možné varianty a vybrat z nich tu nejpravděpodobnější.

618. Ze Sdělení výhrad není jasné, zda Úřad považuje za možný srovnávací scénář situaci, kdy by žádné omezení uplatňování stravenek v obchodních řetězcích neexistovalo, nebo situaci, kdy by zde nějaké omezení existovalo, jen by mělo jinou formu. Pokud by za kontrafaktuální situaci Úřad považoval takovou situaci, kdy by žádné opatření k zajištění účelové vázanosti stravenek neexistovalo, takový kontrafaktuální scénář by nebyl v souladu se zákonem, neboť neexistence omezení by znamenala, že jsou stravenky používány v rozporu se zákonem.

619. Dle Sodexo je celá úvaha Úřadu vycházející z toho, že přijetím opatření omezujícího použití stravenek na nákup v obchodních řetězcích na pět kusů dochází k nějaké újmě zákazníkům/zaměstnancům, nesprávná. Zaměstnanec totiž nemá nárok, aby mohl používat neomezený počet stravenek na takových nákupech, nemohla mu tedy být způsobena újma. Stejně nelogické je dovozovat újmu na straně obchodních řetězců jako akceptačních míst, neboť zde chybí onen nárok.

620. Dle Sodexo chybí úvaha Úřadu nad tím, co je pro spotřebitele či obecně pro hospodářskou soutěž lepší. Zda situace, kdy je počet přijímaných stravenek omezen (nadto jen neúplně, částečně a dobrovolně), anebo situace, kdy jejich počet omezen není, tedy dochází k jejich užití v rozporu s jejich účelem (a pochopitelně se zákony). V případě absence dohody by tedy z pohledu hospodářské soutěže nedošlo k situaci, která by zvyšovala spotřebitelský blahobyt. Ten by byl naopak údajnou dohodou zvýšen.

621. Dle Sodexo z postupu Úřadu není zřejmé, zda Úřadu předně „vadí“ způsob, jakým bylo opatření upravující počet stravenek použitelných na nákup v obchodních řetězcích dosaženo, nebo zda Úřadu „vadí“ tento limit samotný.

Vyjádření Úřadu:

622. K námitce Sodexo, že kontrafaktuální analýza musí být hluboká, důkladná, konkrétní a realistická, má Úřad za to, že požadavkům na srovnávací analýzu dostál. Parametry této analýzy se vždy liší podle okolností konkrétního případu. Úřad se detailně zabýval trhem, v němž účastníci dohody působí a podrobně zkoumal soutěžní dopady této dohody, jakož i celou řadu konkrétních možných situací, které by na trhu, nebýt této dohody, nejspíše nastaly. Jak odborná literatura,[691] tak rozhodovací praxe[692] konstantě traktují, že předmětem srovnávací analýzy je hypotetický scénář. Pokud jde o účastníkem citované rozhodnutí European Night Services, v němž Komise shledala, že založení společného podniku mohlo omezit skutečnou či potenciální soutěž mezi jeho zakladateli, aniž předložila jakékoliv důkazy nebo provedla jakoukoliv analýzu relevantního trhu,[693] Úřad uvádí, že (detailní) analýzu relevantního trhu a možných dopadů dohody provedl. Odkaz na tuto kauzu je tedy nepřípadný.

623. K námitce Sodexo, že Úřad neuvádí žádný konkrétní kontrafaktuální scénář, Úřad odkazuje na část VI.2.2 Výsledek dohody, v níž v rámci srovnávacího scénáře uvedl celou řadu variant, které by mohly nastat, nebýt dohody, přičemž všechny z nich by byly výsledkem zdravé, (dohodou vydavatelů) nepokřivené hospodářské soutěže na předmětném relevantním trhu. Úřad se nedomnívá, že je povinen uvést, kterou variantu považuje za nejpravděpodobnější, měl by spíše porovnat situaci „s“ a „bez“ dohody.[694] Úřad nicméně konstatuje, že má za to, že nebýt předmětné dohody, vydavatelé stravenek, a tedy ani obchodní řetězce by limitaci v této podobě neuplatňovali. Úřad odkazuje na odstavce 290 a násl. rozhodnutí, kde uvedl výčet variant, které by v případě absence dohody potenciálně mohly nastat.

624. Pokud by kontrafaktuální situací byla neexistence limitace počtu přijímaných stravenek na nákup, neznamenalo by to rozpor se zákonem, neboť jak Úřad v tomto rozhodnutí na několika místech uvádí, žádný právní předpis omezení (počtu stravenek uplatněných na jeden nákup) nestanoví a přispět k zabezpečení stravenkového systému bylo možné i jinými (legálními) způsoby. Že neexistence limitace je zcela reálná varianta, dokládá i fakt výše opakovaně zmiňovaný, že limitace u elektronických stravenek byla vydavateli stravenek postupně zrušena.

625. Co se týče argumentu Sodexo, že zákazník/zaměstnanec nemá nárok na neomezenou úhradu stravenkami v řetězcích, a proto nevzniká újma zákazníkům ani řetězcům, i tato argumentace je lichá. Nelze připustit argument, že při neexistenci nároku lze soutěžit v rozporu s pravidly férové soutěže. Soutěžní úřady běžně v rámci analýzy účinků dohody zkoumají, zda například důsledkem protisoutěžní dohody nebylo omezení vstupu nových hráčů na trh;[695] těžko lze argumentovat, že tito noví hráči neměli nárok na trh vstoupit.

626. K námitce Sodexo, že chybí úvaha Úřadu, co je pro spotřebitele či obecně pro hospodářskou soutěž lepší, Úřad uvádí, že se nedomnívá, že je povinen „vybrat“, která z variant srovnávacího scénáře by byla pro spotřebitele/soutěž lepší; Úřad v rozhodnutí jasně deklaroval, že všechny možné scénáře, které by mohly v případě absence dohody nastat, jsou pro spotřebitele i pro hospodářskou soutěž jako takovou lepší, neboť by byly výsledkem skutečné férové soutěže mezi vydavateli stravenek; zcela jistě by však takovým výsledkem nebylo jednotné uplatňování omezení 5 ks stravenek/nákup, které snížilo spotřebitelský blahobyt a kvalitu stravenek jako takových.

XIV.5.4 I kdyby dohoda byla, neměla protisoutěžní účinky

627. Podle Sodexo není pravdou, že by na trhu byla vyloučena soutěž v podmínkách přijímání stravenek při platbách v obchodních řetězcích. Obchodní řetězce se v podmínkách přijímání stravenek odlišují a odlišovaly. K materiálnímu narušení tedy nedošlo a nedochází. Nemohlo dojít ani k omezení svobody obchodních řetězců nastavit obchodní podmínky vůči spotřebitelům. Akceptační místa vstupují do stravenkového systému dobrovolně. Jejich motivací je získat dodatečné zákazníky rozšířením možností platby za nákupy. Obdobně spotřebitelé, resp. zaměstnanci nejsou oprávněni používat „větší množství“ stravenek v obchodních řetězcích, jak nesprávně dovozuje Úřad, neboť se to příčí účelové vázanosti stravenky. Nejsou-li zde taková „oprávnění“ na straně obchodních řetězců a zaměstnanců, není zde ani žádná jejich újma. Není zde ani žádná újma hospodářské soutěži samé, protože předmětná obchodní podmínka není parametrem hospodářské soutěže na relevantním trhu.

628. Úřad přehlíží pozitivní účinky dohody, které je povinen v rámci efektové analýzy rovněž zohlednit. Závěr o protisoutěžní dohodě by mohl učinit pouze v případě, že protisoutěžní účinky převažují nad prosoutěžními. Pokud by Úřad postupoval korektně, musel by dospět k tomu, že dohoda měla prosoutěžní účinky. Pozitivním důsledkem je, že stravenky podporují soutěž na trhu závodního stravování, jsou využívány v souladu se svým zákonným účelem, umožňují zaměstnanci využít trh restauračních zařízení; údajná dohoda prospívá rozvoji soutěže na trhu restauračního stravování (Sodexo odkazuje na průzkum agentury Gfk Czech, s.r.o.).

Vyjádření Úřadu:

629. Úřad setrvává na svém stanovisku, že soutěž v tomto konkrétním parametru byla na základě předmětné dohody vyloučena; k vyloučení soutěže přitom není třeba, aby jeho důsledek měl negativní dopad na všechny obchodní řetězce v České republice. Úřad má za prokázané, že dohoda měla negativní vliv jak na obchodní řetězce, tak zaměstnance – zákazníky platící stravenkami v obchodních řetězcích. Jak je vypořádáno shora, existence „nároku“ zaměstnanců na úhradu stravenkami není relevantní. Obdobně již bylo vypořádáno, že předmětná obchodní podmínka je soutěžním parametrem na relevantním trhu.

630. K prosoutěžním účinkům Úřad odkazuje na část XIV.2.7 rozhodnutí, kde odůvodnil, proč neshledává, že dohoda měla jaké jakékoliv prosoutěžní účinky. Z tohoto důvodu nemohly ani případné prosoutěžní účinky dohody převážit na protisoutěžními. Pokud jde o údajné benefity v podobě využívání restauračních zařízení, tyto by zaměstnanec mohl využít i nebýt dohody, nelze tedy tvrdit, že tyto byly pozitivním efektem dohody. Úřad prokázal, že v řadě případů zaměstnanci objektivně nemohou anebo nechtějí restaurační zařízení v pracovní době využívat. K údajnému rozvoji soutěže na trhu restauračního stravování, který má dokládat průzkum agentury Gfk Czech, s.r.o., Úřad uvádí, že tento průzkum provedený pro Asociaci v roce 2009 zjistil, že kdyby došlo ke zrušení stravenek, pak by došlo k poklesu útraty v restauracích o 7,54 mld. Kč. I pokud by Úřad přistoupil na tvrzení, že vyšší útraty znamenají rozvoj soutěže na trhu restauračního stravování, nelze jej přičítat dohodě na zavedení limitace 5 ks stravenek/nákup.

XIV.5.5 Jelikož údajná dohoda měla být dle Úřadu implementována, je Úřad povinen doložit její skutečné účinky

631. Sodexo uvádí, že je nesprávné východisko Úřadu, že u cílových dohod se nemusí zabývat jejich účinky na hospodářskou soutěž. Dále uvádí, že Úřad musí doložit skutečné negativní účinky na základní parametry soutěže v České republice, nikoliv jen účinky potenciální.

Vyjádření Úřadu:

632. Úřad k námitce týkající se nutnosti zkoumání účinků i u dohod majících protisoutěžní cíl odkazuje na konstantní rozhodovací praxi Soudního dvora EU, např. na rozsudek ve věci Budapest Bank, který se k této problematice vyjadřuje tak, že „je-li dohoda kvalifikována jako omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“ na základě čl. 101 odst. 1 SFEU, není nutné mimoto prokazovat účinky této dohody, aby bylo možné mít za to, že je na základě uvedeného ustanovení daná dohoda zakázána“ […] „skutečnost, že konstatování omezení hospodářské soutěže „z hlediska účelu“ zbavuje příslušný orgán nebo soud nutnosti zkoumat jeho účinky, nikterak neznamená, že uvedený orgán nebo soud nemůže takový přezkum provést, považuje-li to za vhodné“.[696]

633. K otázce potenciálních účinků dané dohody na hospodářskou soutěž se vyjádřil Soudní dvůr mj. v rozsudku ze dne 30. 1. 2020 ve věci Generics,[697] ve kterém je uvedeno, že „v souladu s ustálenou judikaturou mohou být účinky omezení hospodářské soutěže jak skutečné, tak potenciální, ale v každém případě musí být dostatečně citelné“. Úřad považuje za podstatné, že v případě omezujících účinků na hospodářskou soutěž musí být prokázána jejich dostatečně realistická a pravděpodobná povaha, což plyne i z rozhodnutí, na které odkazuje účastník Sodexo ve věci Krka[698] (odst. 376 a 377). Úřad realistickou a pravděpodobnou povahu účinků předmětné dohody prokázal.

XIV.6 Na údajnou dohodu by měl být aplikován postup dle § 3 odst. 4 zákona, resp. čl. 101 odst. 3 SFEU

634. Sodexo uvedlo, že i kdyby se mělo jednat o dohodu narušující hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU nebo § 3 odst. 1 zákona, tak by byly naplněny podmínky pro vynětí ze zákazu ve smyslu čl. 101 odst. 3 SFEU a/nebo § 3 odst. 4 zákona.

XIV.6.1 Údajná dohoda přispěla k pokroku a k fungování stravenkového systému

635. Sdělení výhrad vykládá podmínku „dohody přispívají ke zlepšení výroby nebo distribuce výrobků anebo k podpoře technického či hospodářského pokroku“ nesprávně a příliš restriktivně v rozporu se sdělením Evropské komise – Pokyny k aplikaci čl. 81 odst. 3 Smlouvy ze dne 27. 4. 2004 publikované v Úředním věstníku 2004 pod zn. C 101/08 (dále jen „Pokyny Komise k čl. 81 odst. 3“). Omezení počtu přijímaných stravenek, i pokud by mělo původ v údajné dohodě, vedlo k efektivnostem, jelikož umožnilo zachovat stravenkový systém jako celek. Tento systém přitom údajně funguje efektivně a vytváří široké ekonomické a celospolečenské benefity,[699] jak má být prokázáno odbornými studiemi, a to Analýzou VŠE [700] a Expertním stanoviskem IOM VŠE č. 45/2018 nazvaným „Makroekonomické dopady existence systémů zaměstnaneckého stravování v České republice“ ze dne 16. 7. 2018.[701]

XIV.6.2 Údajné omezení počtu stravenek bylo nezbytné k dosažení soutěžních efektivit

636. Sodexo uvádí, že dle Pokynů Komise k čl. 81 odst. 3 je smyslem podmínky „neukládají příslušným podnikům omezení, jež nejsou k dosažení těchto cílů nezbytná“ zkoumat, zda by k efektivnostem dosaženým dohodou mohlo dojít jiným, méně omezujícím typem dohody,[702] nikoliv nějakým jednostranným jednáním. Dle Sodexo je důležité, že neexistují žádné realistické a podstatně méně omezující alternativy.

637. Sodexo tvrdí, že bylo nezbytné určitým způsobem omezit přijímání stravenek v obchodních řetězcích, aby nedocházelo ke zneužívání stravenkového systému a k jeho udržení. To, na jaké úrovni to bylo, spadá do obchodního rozhodnutí účastníků řízení.

XIV.6.3 Spotřebitelé z omezení profitovali, jelikož toto omezení umožňovalo fungování stravenkového systému v souladu s legislativou

638. Sodexo podotýká, že spotřebiteli pro účely § 3 odst. 4 zákona, resp. čl. 101 odst. 3 SFEU, se nerozumí pouze koneční spotřebitelé, ale skupina osob, které lze široce označit za zákazníky.[703]

639. Dle Sodexo výhody stravenkového systému pro všechny strany jednoznačně převažují nad tím, že zřejmě relativně drobná skupina zaměstnanců nemůže v relativně malém počtu případů velkých nákupů potravin okamžitě uplatnit vysoký počet stravenek, ale tyto stravenky uplatní na své nákupy postupně. Sdělení výhrad se v tomto směru nesprávně zaměřuje pouze na onen údajný (v praxi nulový či zanedbatelný) omezující efekt, aniž by zohlednilo jakákoliv z uvedených pozitiv stravenkového systému.

XIV.6.4 Soutěž nebyla vyloučena

640. Sodexo tvrdí, že soutěž mezi vydavateli stravenek nebyla vyloučena ani narušena. Údajná dohoda se vztahuje pouze k jedné obchodní podmínce a neovlivňuje ty nejdůležitější. Tři údajně dotčené řetězce tvoří menšinu, a proto služby vydavatelů stravenek vůči jejich smluvním partnerům z podstatné části nebyly vůbec dotčeny. Vyloučena není ani soutěž mezi řetězci, protože různé řetězce uplatňují různé limity při přijímání počtu stravenek na jeden nákup.

641. Sodexo uzavírá, že i čtvrtá podmínka pro aplikaci zákonné výjimky dle § 3 odst. 4 zákona, resp. čl. 101 odst. 3 SFEU je splněna.

Vyjádření Úřadu:

642. Pro použití zákonné výjimky ze zákazu dohod podle § 3 odst. 1 zákona musí být kumulativně splněny všechny podmínky uvedené v § 3 odst. 4 zákona, resp. čl. 101 odst. 3 SFEU. Pokud tedy není naplněna jedna z podmínek, není nutné zkoumat ty zbývající.

643. Dle Komise může být vhodným přístupem k aplikaci čl. 101 odst. 3 SFEU nejprve analyzovat existenci efektivity, poté se zabývat nezbytností přijatých omezení pro dosažení dané efektivity, až následně, jsou-li přijatá omezení nezbytná, má smysl zabývat se otázkou vyhrazení přiměřeného podílu spotřebitelům a nakonec zjistit, zda daná restriktivní dohoda nebude mít za následek vyloučení soutěže na podstatné části trhu.[704]

644. První podmínka, která musí být splněna, je, že dohoda přispěje ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje.[705]

645. Mohou existovat dva základní druhy racionalizační efektivity, jíž lze dohodou dosáhnout. Jedná se o nákladovou efektivitu (cost efficiencies), která souvisí zejména s úsporami z rozsahu (economies of scale) a s úsporami ze sortimentu (economies of scope), a o kvalitativní efektivitu (qualitative efficiencies), která souvisí zejména s možností vyrábět nový nebo vylepšený produkt.[706]

646. Příslušné výhody musí být objektivního charakteru z hlediska dopadu na hospodářskou soutěž a spotřebitelský blahobyt. Subjektivní obchodní důvody či záměry na straně účastníků dohody vedoucí k jejímu uzavření jsou v tomto směru nerozhodné a samy o sobě ke splnění této podmínky nemohou přispět.[707] Propojením aktiv a aktivit by měla být tvořena dodatečná hodnota. Porovnávají se prosoutěžní a protisoutěžní účinky dohody a ve výsledku čistý efekt takové dohody má podporovat samotnou podstatu konkurenčního procesu, totiž získat zákazníky nabídkou lepších produktů nebo lepších cen, než nabízí soupeři. [708]

647. Dohoda musí obsahovat objektivní prvky racionalizace, zároveň však musí být zřejmé, že taková racionalizace není samoúčelná bez viditelného efektu či s efektem vyplývajícím pouze pro účastníky dohody. Skutečná racionalizace musí z této dohody vyplývat přímo, bezprostředně, často i výslovně.[709] Mezi dohodou a tvrzenými efektivitami musí existovat přímá příčinná souvislost.[710]

648. Výjimka podle odst. 4 přichází v úvahu pouze tehdy, pokud dohoda neukládá soutěžitelům omezení, která nejsou k dosažení racionalizačního efektu nezbytná.[711] Pro posouzení splnění této podmínky se posuzuje, zda kartelová dohoda jako celek je objektivně a odůvodnitelně nezbytná k tomu, aby se dosáhlo efektivity (racionalizace). Rovněž se při posuzování zkoumá, zda neexistují jiné ekonomicky použitelné a méně restriktivní alternativy dosažení racionalizačního efektu a zda by strany dohody (každá samostatně) příslušné racionalizace nemohly dosáhnout bez uzavření dohody. Dohoda nesmí obsahovat omezení, jehož by pro dosažení racionalizace i pozitivního účinku na spotřebitele (fair share) nebylo zapotřebí.[712] Obdobná formulace je obsažena i v Pokynech Komise k čl. 81 odst. 3 v odst. 76 (na který odkazuje Sodexo).

649. Dle názoru Úřadu dohoda na obchodní podmínce 5 ks stravenek/nákup nevede k žádné z vyjmenovaných racionalizačních efektivit; rozhodně nevede bezprostředně k nabídce levnějších nebo lepších produktů spotřebitelům.[713]

650. Jedinou efektivitou, kterou účastník řízení Sodexo uvádí, je, že omezení počtu přijímaných stravenek umožnilo zachovat daňové zvýhodnění a zachovat stravenkový systém jako celek. Aniž by Úřad hodnotil celkovou přínosnost existence stravenkového systému, připomíná, že tvrzená efektivita musí být objektivní a nesmí být posuzována podle subjektivního hlediska stran dohody a poznamenává, že zadavateli Analýzy VŠE a Expertního stanoviska „Makroekonomické dopady existence systémů zaměstnaneckého stravování v České republice“, o které Sodexo argumenty o přínosnosti stravenkového systému opírá, byla Asociace či účastníci řízení a sloužily pro jednání účastníků řízení s orgány státní správy při jednáních o zachování daňového zvýhodnění. K tomu Úřad uvádí, že nelze dovodit, že to bylo právě omezení 5 ks stravenek/nákup, které umožnilo zachovat daňové zvýhodnění a následně zachovat stravenkový systém, a že tento cíl přímo vyplýval z posuzované dohody (podmínka přímé příčinné souvislosti).

651. Úřad uzavírá, jak již uvedl ve Sdělení výhrad a výše v rozhodnutí,[714] že posuzovaná dohoda na zavedení obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup nepřispívá ani ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží, ani k podpoře technického či hospodářského rozvoje.

652. Splněním dalších podmínek uvedených v § 3 odst. 4 zákona, resp. čl. čl. 101 odst. 3 SFEU, by se již Úřad nemusel zabývat, přesto (opakovaně) uvádí, že každý z účastníků dohody mohl dosáhnout omezení zneužívání stravenek sám a bez uzavření dohody s ostatními účastníky řízení a že tak není splněna ani podmínka, že dohoda neukládá soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná.

XIV.7 Nesprávná aplikace čl. 101 SFEU

653. Účastník řízení Up se domnívá, že pokud by platil závěr Úřadu o tom, že omezení 5 ks/nákup negativně ovlivňuje soutěž vydavatelů stravenek o (zákazníka) zaměstnavatele, existence zakázané dohody mezi účastníky řízení by naopak měla podpořit možnost průniku jiného ekonomického subjektu na relevantní trh, protože tomuto jinému subjektu by stačilo toto omezení neuplatňovat, čímž by dle názoru Úřadu získal výhodu v soutěži. Up shrnuje, že trvá-li Úřad na závěru ohledně negativního dopadu omezení 5 ks/nákup na soutěž o zákazníka (zaměstnavatele), přičemž Up s tímto závěrem nesouhlasí, pak nemůže obstát závěr o možnosti ovlivnění obchodu mezi členskými státy EU.

654. Účastník řízení Sodexo je toho názoru, že se Úřad ve Sdělení výhrad zjevně nedostatečným a nepřezkoumatelným způsobem věnuje otázce naplnění jurisdikčních kritérií pro aplikaci čl. 101 odst. 1 SFEU na jednání účastníka řízení. Úřad se měl zaprvé zabývat tím, zda vůbec předmětné jednání nějak souvisí s vnitřním trhem a může vůbec obecně ovlivnit vnitřní trh, tj. obchodování mezi členskými státy, a zadruhé, zda dané ovlivnění je znatelné. Ze samotné podstaty a smyslu fungování stravenkového systému je zcela vyloučeno, aby jakákoliv údajná dohoda týkající se jeho parametrů měla vliv na (společný) vnitřní trh, tj. shora uvedená analýza se měla zastavit již v prvním kroku (když tento krok Úřad navíc zcela přeskočil), neboť v posuzovaném případě není žádný přeshraniční element vůbec přítomen.

655. Dle Sodexo je existence stravenkového systému úzce spjata s veřejnoprávními předpisy na území České republiky, a to jak v oblasti daní, tak v oblasti právní úpravy platebního styku. To bylo konstatováno i Úřadem při vymezování geografického relevantního trhu v odst. 215 Sdělení výhrad. Stravenkami nebylo a není možno platit přeshraničně (jinak by totiž šlo o platební službu), a tudíž jakákoliv údajná dohoda, která měla ovlivnit parametry stravenkového systému logicky nemohla vůbec ovlivnit vnitřní trh.

656. Samotná analýza Úřadu je prezentovaná bez vazby na šetření či podklady ve správním spisu. Úřad nezdůvodnil, proč by omezení počtu 5 ks stravenek na nákup v supermarketech mělo limitovat vznikající konkurenci a zároveň je taková úvaha ve zjevném protikladu s vlastními zjištěními Úřadu. Úřad totiž v odst. 137 Sdělení výhrad uvedl, že na trh se stravenkami v roce 2017 vstoupila společnost Lidl stravenky v.o.s., jejíž produkt Naše stravenka lze použít v obchodech Lidl a Kaufland, a to až do maximální hodnoty 1.600 Kč, resp. 10 kusů na nákup. Sodexo dále uvádí, že kromě společnosti Lidl stravenky v.o.s. v rozhodném období vstoupily na trh i další společnosti (s elektronickými produkty), které se též žádnými podobnými omezeními neřídily (např. ADVANCED FINANCES a.s. s produktem LemonPay nebo společnost Benefit Management s.r.o. s produktem Benefit Plus). Není zřejmé, proč by omezení týkající se uplatnění stravenek v supermarketech mělo být pro stravenkové společnosti důležité z hlediska jejich úvah o vstupu na trh v České republice. Nejdůležitějšími zákazníky stravenkových společností jsou zaměstnavatelé jakožto odběratelé stravenek. Stravenková společnost současně nemůže zaměstnavatelům (pokud má být zachována daňová výhoda) dodat neomezené množství stravenek, ale dodává zpravidla takové množství, které odpovídá tomu, že zaměstnavatel může vydat každému zaměstnanci cca 20 stravenek za měsíc, tj. na každou směnu (pracovní den) jednu stravenku, a mají omezenou platnost na kalendářní rok, a tedy pokud nedojde k jejich uplatnění ze strany zaměstnance, stravenka „propadá“, avšak náklad na její pořízení ze strany zaměstnavatele zůstává ziskem stravenkové společnosti. Z ekonomického hlediska je tak pro stravenkovou společnost výhodnější, když stravenka „propadne“, než když je uplatněna, a proto jakékoliv omezení v počtu uplatnění stravenek v řetězcích nemůže hrát roli v ekonomických úvahách stravenkových společností z hlediska vstupu na trh v ČR.

657. Dle Sodexo Úřad nezohlednil relevantní judikaturu unijních soudů. Sodexo odkazuje na rozsudek ve věci Bagnasco,[715] kde dohoda neměla vliv na obchod mezi členskými státy, i když se v podstatě týkala celého území členského státu. Dále Tribunál v kauze Austrian Banks[716] uvedl, že může existovat kategorie dohod, které se sice vztahují na území členského státu, ale přesto u nich nebude dovozen vliv na obchod mezi členskými státy. Z rozsudku Soudního dvora ve věci Asnef-Equifax[717] pak plyne, že vliv na obchod mezi členskými státy může být dán pouze tehdy, pokud tak lze dovodit na základě dostatečné pravděpodobnosti po analýze všech skutkových a právních faktů dané kauzy.

Vyjádření Úřadu:

658. Úřad plně odkazuje na část rozhodnutí VI.4 Vliv na obchod mezi členskými státy, které oproti Sdělení výhrad doplnil v souvislosti s vypořádáním námitek. Pro doplnění Úřad odkazuje na rozhodnutí francouzského soutěžního úřadu č. 19-D-25 ze dne 17. 12. 2019 týkající se postupů implementovaných v sektoru restauračních poukázek, ve kterém bylo shledáno porušení čl. 101 SFEU (str. 3). Relevantní trh byl vymezen jako trh papírových a elektronických stravenek ve Francii (odst. 449). Francouzský soutěžní úřad měl v tomto případě za prokázanou existenci obchodu mezi členskými státy a jeho významné ovlivnění (odst. 393 a 402).[718]

659. Úřad uvedl v odst. 325 rozhodnutí (288 Sdělení výhrad), že ekonomické subjekty z jiných členských států, pokud by chtěly zahájit podnikání v ČR v oboru, který může být předmětnou praktikou vydavatelů stravenek dotčen, by musely podmínku 5 ks stravenek/nákup zohlednit, resp. se jí přizpůsobit. Při neexistenci dohody by se relevantní trh dle názoru Úřadu mohl vyvinout zcela jinak, každý z účastníků trhu mohl mít své jiné podmínky akceptace stravenek a nově vstupující subjekt na relevantní trh by se přizpůsoboval tržně vytvořeným podmínkám. Úřad připomíná, že se zde nejedná o ovlivnění pouze případných dalších vydavatelů stravenek, ale rovněž subjektů typu akceptačních míst či zahraničních zaměstnavatelů.

660. Ke vstupu společnosti Lidl stravenky v.o.s. na stravenkový trh Úřad uvádí, že k němu došlo až v roce 2017 a tyto stravenky byly přijímány pouze v prodejnách Kaufland a Lidl, kde nebyly v té době přijímány žádné stravenky účastníků řízení. Limit pro tyto stravenky byl stanoven na 10 ks/nákup. Stravenky Sodexo a Up začaly být přijímány v těchto prodejnách mnohem později (až po zahájení tohoto správního řízení), a to se stejným limitem 10 ks/nákup.[719] Dle názoru Úřadu z těchto skutečností vyplývá, že kdyby např. společnost Lidl stravenky v.o.s. chtěla, aby její stravenky byly přijímány v některém z obchodních řetězců, kde platilo omezení 5 ks/nákup zavedené účastníky řízení, pak by pravděpodobně musela toto omezení také akceptovat pro své stravenky.

661. Účastník řízení Sodexo ve svých námitkách uvedl, že […obchodní tajemství…], a proto jakékoliv omezení v počtu uplatnění stravenek v řetězcích nemůže hrát roli v ekonomických úvahách stravenkových společností z hlediska vstupu na trh v ČR. K tomu Úřad uvádí, že z tohoto tvrzení účastníka řízení naopak vyplývá, že omezení v uplatnění stravenek jsou pro něj z ekonomického hlediska výhodná, neboť ztěžují uplatnění stravenek a zvyšují riziko jejich propadnutí.

662. K námitce účastníka řízení Sodexo, že Úřad nezohlednil relevantní judikaturu unijních soudů např. rozsudek ve věci Bagnasco,[720]Úřad uvádí, že odkaz na tento rozsudek považuje za nepřípadný, protože druhým kritériem neschopnosti ovlivnit obchod mezi členskými státy, uvedeným v odst. 15 tohoto rozsudku (který cituje Sodexo ve své námitce), bylo, že účast dceřiných společností nebo poboček neitalských finančních institucí je omezena. Naproti tomu v tomto správním řízení jsou všichni jeho účastníci dceřinými společnostmi zahraničních mateřských společností.

663. Dalším judikátem, u nějž účastník řízení Sodexo namítal, že jej Úřad nezohlednil, je rozsudek Tribunálu ve spojených věcech T-259/02 až T-264/02 a T-271/02, Austrian Banks, EU:T:2006:396. Zde účastník řízení Sodexo odkazuje na odst. 182 tohoto rozsudku, který uvádí, že mohou existovat dohody pokrývající celé území členského státu, které nevyvolávají v obchodě mezi členskými státy citelný účinek. Tribunál ale v této věci došel k závěru, že projednávaná kartelová dohoda, uvažovaná jako celek a vztahující se na celé Rakousko, mohla mít účinky oddělení trhu a mohla ovlivnit mezistátní obchod[721] a že Komise v projednávaném případě oprávněně vyvodila schopnost kartelové dohody ovlivnit obchod mezi členskými státy ze skutečnosti, že pokrývala celé území členského státu.[722]

664. Poslední účastníkem řízení Sodexo citovaný rozsudek Soudního dvora ve věci Asnef-Equifax[723] uvádí ve svém odst. 37, že skutečnost, že předmětem kartelové dohody je pouze prodej výrobků v jediném členském státě, nepostačuje k vyloučení možnosti ovlivnění obchodu mezi členskými státy. Sodexo odkazuje na odst. 34 tohoto rozsudku, který říká, že aby dohoda mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy, musí na základě souhrnu objektivních skutkových nebo právních okolností umožnit předpokládat s dostatečnou pravděpodobností, že může přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně ovlivnit obchod mezi členskými státy, a to tak, že se lze obávat, že by mohla být překážkou uskutečňování jednotného trhu mezi členskými státy. Úřad má za to, že dostatečně prokázal (a popsal v části rozhodnutí Vliv na obchod mezi členskými státy), že vytýkaná dohoda mohla ovlivnit obchod mezi členskými státy a postupoval tak v souladu s unijní judikaturou.

XIV.8 Účastník řízení nejednal úmyslně

665. Sodexo uvádí, že závěry Úřadu[724] o tom, že účastníci řízení vzájemné jednání koordinovali a museli si být vědomi dopadů jejich jednání na hospodářskou soutěž a na spotřebitele, tudíž jednali úmyslně, jsou nesprávné.

XIV.8.1 Úřad se nedostatečně zabývá subjektivní stránkou údajného protiprávního jednání, která je přitom nezbytná pro konstatování porušení dle čl. 101 odst. 1 SFEU

666. Sodexo uvádí, že zjišťovat subjektivní stránku přestupku je třeba i s ohledem na aplikaci čl. 101 odst. 1 SFEU. To plyne např. z čl. 23 odst. 2 písm. a) Nařízení 1/2003, který stanoví, že Komise může rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty, pokud se úmyslně nebo z nedbalosti dopouštějí jednání v rozporu s články 81 nebo 82 Smlouvy. Obdobné ustanovení obsahuje i Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/1 ze dne 11. prosince 2018, o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu.

XIV.8.2 Účastník řízení mohl jednat nanejvýše nedbalostně, když mohl jednat v právním omylu

667. Sodexo namítá, že Úřad se nezabýval tím, zda ke spáchání přestupku došlo úmyslně nebo z nedbalosti, a proto jsou jeho závěry nepřezkoumatelné. Dále tvrdí, že i kdyby k dohodě došlo, jednal účastník řízení v právním omylu, neboť měl za to, že z veřejnoprávních předpisů plynou omezení ve vztahu k uplatnitelnosti stravenek.

668. Dále Sodexo namítá, že Úřad nezkoumal, jak řetězce zabezpečovaly povinnosti plynoucí pro ně ze zákonů v oblasti platebního styku, a navrhuje, aby se Úřad dotázal řetězců, jak tyto povinnosti plnily.

669. Sodexo se domnívá, že se v posuzovaném případě nemohlo jednat o zavinění ve formě úmyslu, protože účastníci řízení považují limitaci počtu kusů přijímaných stravenek za omezení výlučně naplňující zákon.

670. Dle názoru účastníka řízení Sodexo by v posuzované věci šlo o omyl v podobě výkladu a aplikace daňových předpisů a předpisů na úseku platebního styku a takový omyl vylučuje úmyslné zavinění. Nejvýše by se mohlo jednat o nedbalostní přestupek, což by mělo být zohledněno Úřadem.

Vyjádření Úřadu:

671. Pro naplnění přestupku podle § 22a odst. 1 zákona a pro uložení pokuty je třeba dovodit zavinění. Pro samotné konstatování porušení § 3 odst. 1 zákona není třeba, aby bylo vyšetřeno a deklarováno, že šlo o porušení úmyslné či nedbalostní. Pokutu lze uložit bez ohledu na to, zda k porušení došlo úmyslně či z nedbalosti. Každá z forem zaviněného jednání je pokryta ustanovením § 22a odst. 2 zákona, aniž by ji bylo třeba pro samotné uložení pokuty rozlišovat. Rozlišení může mít smysl u úvah o její výši.[725]

672. Z čl. 23 odst. 2 písm. a) Nařízení 1/2003, na který odkazuje Sodexo, dle názoru Úřadu nevyplývá, že by Úřad byl povinen rozhodnout, zda šlo o úmyslné nebo nedbalostní porušení zákona. Obdobně např. Komise ve svém rozhodnutí Car Emissions[726]uvedla, že porušení bylo spácháno úmyslně nebo alespoň z nedbalosti.

673. Úřad se ale přesto subjektivní stránkou přestupku zabýval (viz odst. 338 rozhodnutí) a dospěl k závěru, že účastníci řízení porušili zákon zaviněně a úmyslně.

674. K návrhu Sodexo, aby se Úřad dotázal řetězců, jak zabezpečovaly povinnosti plynoucí pro ně ze zákonů v oblasti platebního styku, Úřad uvádí, že to nepovažuje za potřebné, a navíc to ani nespadá do jeho pravomoci.

675. Jak už Úřad uvedl výše, z veřejnoprávních předpisů nevyplývá pro účastníky řízení povinnost omezovat počet stravenek přijímaných na jeden nákup. Účastníkům řízení byla tato skutečnost známa: např. v Důkazu č. 3 stojí: „[…] právní předpisy přímo nestanoví žádný konkrétní limit pro úhradu stravenkami […]“. Fakt, že zákonná pravidla neupravují, na co lze stravenky použít a za jakých podmínek, potvrdil i předseda Asociace, když uvedl, že pravidla pro použití stravenek jsou velmi vágní a měla by se v uvedeném ohledu zpřesnit, přičemž připouští, že jde i o ochranu stravenkového podnikání do budoucna, a že pojem „jedno hlavní jídlo denně“ je příliš obecný a dá se zneužívat. [727] Proto se účastníci řízení nemohou dovolávat konstrukce právního omylu.[728]

XIV.9 Úřad chybně vymezil soutěžitele

XIV.9.1 Úřad chybně vymezil soutěžitele Sodexo

676. Společnost Sodexo v průběhu řízení[729] i ve Vyjádření Sodexo I namítala, že nesouhlasí se způsobem vymezení soutěžitele, jak jej provedl Úřad, a že je toho názoru, že pouze ona sama (dříve včetně její dceřiné společnosti Service Cards Online s.r.o.) tvoří jednoho soutěžitele. Dle Sodexo Úřad nezohlednil, že […obchodní tajemství…]. Společnost uvádí, že žádná domněnka jednoho soutěžitele při 100% vlastnictví v českém právu neexistuje. Úřad nemá právo při řízeních podle zákona takovou domněnku aplikovat. Za určitých okolností má takovou domněnku právo aplikovat Evropská komise.[730] Sodexo namítá, že Úřad pominul rozsudek Nejvyššího správního soudu v kauze Česká rafinérská,[731] kde bylo vysvětleno, že Úřad má vždy zkoumat i faktický vliv. Úřad tak údajně nemůže založit svůj závěr o jednom soutěžiteli pouze na aspektu vlastnických podílů, ale musí zkoumat skutečné vztahy.

677. Společnost Sodexo tvrdí, že není řízena jinými subjekty a autonomně určuje své jednání na trhu, k čemuž předkládá argumenty.[732] Společnosti Sodexo Pass International SAS a Sodexo SA obecně neudělují pokyny společnosti Sodexo, a proto s nimi nemůže tvořit jediného soutěžitele.

Vyjádření Úřadu:

678. Úřad v posuzovaném případě aplikuje i článek 101 (1) SFEU a má povinnost aplikovat závěry vyplývající z unijní judikatury. Ostatně i v případech vedených podle zákona, který je konzistentní s unijní právní úpravou, Úřad z unijní judikatury standardně vychází. Pojem soutěžitel dle zákona je aplikován shodně jako pojem undertaking při aplikaci komunitárního soutěžního práva.[733] Potřeba konzistentního výkladu obou pojmů vyplývá i z požadavku na jednotnou aplikaci soutěžního práva, který byl vyjádřen v Nařízení 1/2003 a z čl. 26 odst. 2 SFEU.[734] Podobný názor zastává i JUDr. Jiří Kindl, M.Jur., Ph.D., jeden z právních zástupců společnosti Sodexo. Ve svém článku Podnik nebo soutěžitel … záleží na tom?, uvádí, že při výkladu pojmu soutěžitel je nejen možností, ale současně i nutností vycházet z evropské judikatury a dovozuje nutnost jednotného výkladu komunitární a vnitrostátní české definice undertaking a soutěžitel. J. Kindl v tomto článku také uvádí, že dceřiné společnosti se v evropském soutěžním právu považují jen za složky jediného podniku, kterým je právě příslušná ekonomická jednotka.[735]

679. Z rozsudku Akzo,[736]na nějž Sodexo odkazuje, vyplývá, že k tomu, aby se dalo předpokládat, že mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na obchodní politiku dceřiné společnosti, postačí, aby Komise prokázala, že veškerý kapitál této dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Komise následně může činit mateřskou společnost společně a nerozdílně odpovědnou za zaplacení pokuty uložené její dceřiné společnosti, ledaže tato mateřská společnost, které přísluší vyvrátit tuto domněnku, předloží dostatečné důkazy, které by mohly prokázat, že se její dceřiná společnost chová na trhu samostatně.[737] Tato domněnka se opírá o konstatování, zaprvé že až na zcela výjimečné okolnosti společnost vlastnící veškeré jmění určité dceřiné společnosti může už jen vzhledem k tomuto podílu na jmění vykonávat rozhodující vliv na jednání této dceřiné společnosti, a zadruhé že neexistenci skutečného uplatnění této schopnosti ovlivňovat lze nejúčinněji vyhledávat ve sféře entit, ve vztahu k nimž se tato domněnka uplatňuje.[738] Z toho vyplývá, že je na účastnících řízení, aby prokázali, že mateřská společnost neuplatňuje vůči dceřiné společnosti rozhodující vliv.

680. V rozsudku Akzo také stojí, že: „Z předchozích úvah vyplývá, že se Soud nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že pokud mateřská společnost vlastní 100 % kapitálu své dceřiné společnosti, existuje vyvratitelná domněnka, podle které tato mateřská společnost vykonává rozhodující vliv na chování své dceřiné společnosti.“ A dále „V důsledku toho nelze vyhovět argumentu navrhovatelek ohledně porušení práva na obhajobu, neboť Komise není povinna, pokud jde o přičitatelnost protiprávního jednání, předložit ve fázi oznámení námitek jiné skutečnosti než důkaz o tom, že mateřská společnost vlastní kapitál svých dceřiných společností.“[739]

681. Generální advokátka Juliane Kokott ve svém stanovisku ve věci Akzo Nobel NV a další proti Komisi Evropských společenství uvedla, že: „Vlastní-li mateřská společnost ve skupině podniků 100 % podílů své dceřiné společnosti, může mateřská společnost – jak již bylo uvedeno – mít rozhodující vliv na svou dceřinou společnost. V takovém případě totiž má výhradní právo jmenovat členy představenstva dceřiné společnosti a nezřídka jsou v obou společnostech tytéž osoby. Krom toho ze 100% podílu vyplývá, že ani při strategických rozhodnutích ani při běžné provozní činnosti dceřiné společnosti nemohou být rozhodující zájmy jiných vlastníků podílu. Dochází tedy k úplnému souběhu zájmů mezi mateřskou společností a její 100 % dceřinou společností. Za těchto okolností lze dospět k závěru, že dceřiná společnost neurčuje samostatně své chování na trhu, nýbrž jedná v souladu s přáními své mateřské společnosti“.[740]Tyto úvahy jsou přitom plně použitelné v případě, že mateřská společnost má možnost vykonávat všechna hlasovací práva spojená s akciemi své dceřiné společnosti, neboť uvedená mateřská společnost je s to vykonávat plnou kontrolu nad chováním uvedené dceřiné společnosti, aniž by jí v tom mohly třetí strany, zejména ostatní akcionáři, bránit.[741]

682. Mateřská společnost může vyvrátit domněnku o rozhodujícím vlivu, tím, že prokáže, že jednala zdrženlivě a nepůsobila na chování své dceřiné společnosti na trhu.[742] K tomu Komise uvádí následující příklady: a) mateřská společnost je investiční společností a je řízena jako čistý finanční investor, b) mateřská společnost drží pouze přechodně a pouze na krátkou dobu 100% podíl v dceřiné společnosti, c) mateřské společnosti je z právních důvodů bráněno v tom, aby plně využila svou 100% kontrolu nad dceřinou společností.[743] K předmětu rozhodujícího vlivu mateřské společnosti generální advokátka dále uvedla, že rozhodující vliv mateřské společnosti nemusí vyplývat nezbytně z konkrétních pokynů, příkazů nebo spolurozhodovacích práv při určování cen, výrobních a prodejních činnostech atd. Neexistence takových pokynů neumožňuje žádný nutný závěr o případné samostatnosti dceřiné společnosti.[744] Tím spíše nemůže záležet na tom, zda mateřská společnost ovlivnila běžnou provozní činnost své dceřiné společnosti, a stejně tak nezáleží na tom, zda činnosti dceřiné společnosti odporující právu hospodářské soutěže byly provedeny na pokyn mateřské společnosti nebo jí byly známy.[745] Mateřská společnost může vykonávat rozhodující vliv na svou dceřinou společnost i tehdy, pokud nemá žádná konkrétní spolurozhodovací práva a neuděluje konkrétní pokyny nebo příkazy k jednotlivým prvkům obchodní politiky. Závěr o jednotné obchodní politice v jedné skupině může být přijat nepřímo z celkových hospodářských a právních vazeb mezi mateřskou společností a jejími dceřinými společnostmi. Komise správně poukazuje na to, že dokonce pouhá příslušnost společnosti ke skupině může mít vliv na její chování na trhu, např. na otázku, komu má tato společnost aktivně konkurovat.[746]

683. Konečně je třeba připomenout, že ve zvláštním případě, kdy společnost vlastní 100 % kapitálu prostřední společnosti, která vlastní veškerý kapitál dceřiné společnosti její skupiny, jež porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, existuje vyvratitelná domněnka, podle které tato prvně uvedená společnost vykonává rozhodující vliv na chování prostřední společnosti a nepřímo, prostřednictvím takové společnosti, na chování uvedené dceřiné společnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. května 2013, Eni v. Komise, C‑508/11 P, EU:C:2013:289, odst. 48 a citovaná judikatura).[747]

684. Z ustálené judikatury také vyplývá, že pouhá okolnost, že mateřská společnost je holdingovou společností nevylučuje, že vykonává rozhodující vliv na uvedenou dceřinou společnost.[748]

685. K námitce, že Úřad pominul rozsudek Nejvyššího správního soudu v kauze Česká rafinérská,[749]Úřad uvádí, že v tomto případě ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s. nebyla 100% dcerou společnosti UNIPETROL, a.s., když ta vlastnila akcie v počtu odpovídajícím podílu na základním kapitálu společnosti ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s. ve výši 50,995 %. Nadto ze stanov společnosti ČESKÁ RAFINÉRSKÁ, a.s. vyplývalo, že zásadní rozhodnutí vztahující se k podnikání společnosti, včetně podmínek smluv na dodávky rafinérských produktů i do společnosti CHEMOPETROL, a.s., podléhala souhlasu/dohodě nejméně tří akcionářů společnosti. NSS ve svém rozsudku uvedl větu, kterou cituje i účastník řízení Sodexo, že: „Kritériem nemůže být pouze to, zda jedna společnost má většinový podíl v jiné společnosti. Důležité je, zda obecně a v konkrétním posuzovaném případě zvlášť mateřská společnost dává dceřiné společnosti pokyny a je reálně schopna jejich realizaci vynutit. V žádném případě nepostačuje, jak se domnívá krajský soud, možnost mateřské společnosti určité jednání dcery blokovat.“ V případě ČESKÉ RAFINÉRSKÉ, a.s. však jednoznačně z popisu skutkového stavu vyplynulo, že UNIPETROL, a.s. určité pokyny ČESKÉ RAFINÉRSKÉ, a.s. dávala (pokoušela se stanovit ceny dodávek pro CHEMOPETROL, a.s. a zabránit přerušení dodávek), avšak nebyla schopna realizaci těchto pokynů vynutit. Naproti tomu nikdy nebylo pochyb o tom, že UNIPETROL, a.s., která vlastnila 100 % společnosti CHEMOPETROL, a.s., s ní tvoří jednoho soutěžitele.

686. V případě společnosti Sodexo se Úřad vztahy a vazbami uvnitř skupiny Sodexo podrobně zabýval (viz část III.1 rozhodnutí). Úřad posoudil rovněž skutečnosti, které uvedl účastník řízení Sodexo pro podporu svého tvrzení, že netvoří jednoho soutěžitele s mateřskými společnostmi, tj. […obchodní tajemství…].

687. Součástí úvah Úřadu může být velmi široké spektrum aspektů, nikoli pouze ty, které lze zahrnout pod pojem „obchodní politika“.[750] Jedním ze zkoumaných aspektů bylo, zda osoby působící v orgánech společnosti Sodexo či na jiných vedoucích pozicích vykonávají (vykonávaly) jakékoliv vedoucí funkce či zastávaly jakékoliv vedoucí pozice v majetkově a personálně propojených společnostech – zjištěné skutečnosti dle názoru Úřadu vypovídají o […obchodní tajemství…].

688. Argumenty, které společnost Sodexo předložila, poskytují pouze obecný obraz o obchodním řízení společnosti. Společnost Sodexo Pass International SAS zajišťuje […obchodní tajemství…], má možnost vykonávat všechna hlasovací práva spojená s akciemi společnosti Sodexo a tím i plnou kontrolu nad jejím chováním. Má také výhradní právo jmenovat členy představenstva společnosti Sodexo, které pak organizuje a řídí činnost společnosti, tj. závisí jen na vůli mateřské společnosti, kdo bude v představenstvu společnosti Sodexo (a na jak dlouho). […obchodní tajemství…]. Jak již bylo uvedeno výše, z judikatury vyplývá, že pouhá okolnost, že mateřská společnost je holdingovou společností, nevylučuje, že vykonává rozhodující vliv na uvedenou dceřinou společnost, dále, že není nutné, aby mateřská společnost udělovala dceřiné společnosti konkrétní pokyny a ovlivňovala její běžnou provozní činnost.

689. Úřad tedy musel dospět k závěru, že je plně v možnostech společnosti Sodexo Pass International SAS dávat své dceřiné společnosti Sodexo pokyny a skutečně také jejich realizaci vynutit. Úřadu také není známo, že (tak jak tomu bylo v případě Česká rafinérská) by společnost Sodexo někdy jednala proti pokynům své mateřské společnosti. Účastník řízení Sodexo a jeho mateřské společnosti rovněž nenaplňují žádný z příkladů, které uvádí Komise pro vyvrácení domněnky o rozhodujícím vlivu (viz výše).

690. Účastník řízení Sodexo nepředložil takové důkazy a podklady, které by umožňovaly vyvrátit domněnku, že tvoří jednoho soutěžitele se svými mateřskými společnostmi.

XIV.9.2 Úřad chybně vymezil soutěžitele Edenred

691. Účastník řízení Edenred je přesvědčen, že soutěžitelem ve smyslu soutěžního práva je pouze účastník řízení. Edenred uvádí, že se doktrínou jednoho soutěžitele v minulosti podrobně zabývaly české soudy a odkazuje na pasáž rozhodnutí ÚOHS č.j. S 145/02-4304/02 ze dne 10. 12. 2002. K tomu Úřad uvádí, že účastníkem citovaná pasáž se ve zmíněném rozhodnutí nenachází. Dále Edenred cituje z rozsudku NSS ve věci Česká rafinérská[751] (k tomuto rozsudku se již Úřad vyjádřil výše).

692. Edenred namítá, že důvody, které Úřad uvedl k vymezení soutěžitele, nesplňují podmínky stanovené judikaturou, zejména neprokazují závěr, že dceřiná společnost nemůže skutečně autonomně určovat své jednání na trhu.

693. Edenred tvrdí, že je samostatnou společností nezávislou na mateřské společnosti. Dále uvádí, že […obchodní tajemství…]. Účastník řízení Edenred sám určuje další směr ekonomických aktivit v uvedeném tržním segmentu a mateřská společnost do tohoto řízení nezasahuje. Uvedení mateřské společnosti jako ovládající společnosti ve smyslu zprávy o vztazích nemůže samo o sobě implikovat společnou příslušnost k jednomu soutěžiteli. K tomu je třeba posoudit, zda je kontrola i fakticky vykonávána, což Úřad neprovedl.

694. Edenred uvádí, že i když někteří jeho jednatelé zastávali nebo zastávají pozice (resp. funkce) také v jiných společnostech skupiny Edenred, […obchodní tajemství…]. Současným generálním ředitelem Edenred je [Jméno Příjmení], do jehož působnosti patří […obchodní tajemství…].

695. […obchodní tajemství…].

696. Skutečnost, že účastník řízení čerpá určité výhody vyplývající z toho, že je součástí nadnárodní skupiny, není v rozporu se závěrem o nezávislosti obchodního rozhodování účastníka řízení na Edenred SA či jiných společnostech ve skupině Edenred. Cash pooling pak […obchodní tajemství…] a jeho existence a implementace v rámci skupiny Edenred je zcela nerelevantní pro posouzení otázky, zda je nad účastníkem řízení vykonávána faktická kontrola ze strany mateřské společnosti Edenred SA a zda je mu znemožněno se autonomně rozhodovat.

Vyjádření Úřadu:

697. Úřad předně odkazuje na svá východiska a judikaturu uvedené v části XIV.9.1 věnované vypořádání námitky k vymezení jednoho soutěžitele Sodexo, která je plně použitelná i pro vymezení soutěžitele Edenred.

698. Společnost Edenred původně uvedla, že patří ke skupině majetkově propojených společností vedené mateřskou společností Edenred SE, mateřská společnost ovládá společnost Edenred a neexistují důvody, pro které by společnost Edenred mohla tvrdit, že je ekonomicky nezávislá na mateřské společnosti. A dále, že představuje společně s mateřskou společností jednu hospodářskou jednotku a členové této jedné hospodářské jednotky by měli být považováni za jednoho soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona.[752] Později toto stanovisko přehodnotila.[753]

699. Úřad odkazuje na subkapitolu III.2, kde jsou uvedeny skutečnosti, které Úřad vedly k zahrnutí dalších společností do jednoho soutěžitele se společností Edenred. Úřad posoudil rovněž výše uvedené skutečnosti, které předložil účastník řízení Edenred pro podporu svého tvrzení, že netvoří jednoho soutěžitele s mateřskou společností.

700. Jak již bylo uvedeno výše, dle ustálené a stále nepřekonané unijní judikatury platí vyvratitelná domněnka, že mateřská společnost, která je ze 100 % vlastníkem své dceřiné společnosti, na ni vykonává rozhodující vliv. Přitom není podstatné, zdali ho reálně vykonává, ale postačuje, že má možnost ovlivňovat rozhodování o obchodní politice dceřiné společnosti na relevantním trhu, a to i v případě, kdy zbytek holdingu na relevantním trhu vůbec nepodniká. Pouhá okolnost, že mateřská společnost je holdingovou společností nevylučuje, že vykonává rozhodující vliv na dceřinou společnost. Z uvedené judikatury dále vyplývá, že postačí prokázání skutečnosti, že veškerý kapitál dceřiné společnosti je vlastněn její mateřskou společností. Tuto domněnku přísluší vyvrátit účastníkům řízení, neboť v jejich sféře lze nejúčinněji vyhledávat „neexistenci skutečného uplatnění této schopnosti ovlivňovat“.[754]

701. Úřad považuje za podstatné, že společnost Edenred je ze 100 % vlastněná mateřskou společností Edenred SE. Nejvyšším orgánem Edenred je valná hromada, jejíž působnost vykonává jediný společník – Edenred SE. Ten mj. uděluje pokyny jednatelům a také jmenuje a odvolává prokuristu, který je i generálním ředitelem Edenred. Společnost Edenred SE, kromě toho, že vykonává působnost nejvyššího orgánu společnosti Edenred, přímo jmenuje osobu, která […obchodní tajemství…]. Ve světle výše uvedené judikatury tak lze říci, že při strategických rozhodnutích ani při běžné provozní činnosti dceřiné společnosti nemohou být rozhodující zájmy nikoho jiného než mateřské společnosti (není zde žádný jiný vlastník podílu). Dceřiná společnost neurčuje samostatně své chování na trhu, nýbrž jedná v souladu s přáními své mateřské společnosti.

702. […obchodní tajemství…] Edenred zastávali/zastávají řadu funkcí či pozic v dalších společnostech skupiny Edenred.[755] I když účastník řízení Edenred uvádí, že […obchodní tajemství…], Úřad nepovažuje tuto skutečnost za rozhodnou, protože z poskytnutých informací vyplývá, že Edenred […obchodní tajemství…], který byl přímo jmenován mateřskou společností, přičemž Úřad zaznamenal případ osoby ve funkci generálního ředitele Edenred, která působila na obdobné pozici v jiné společnosti v rámci skupiny Edenred.[756]

703. Pro doplnění Úřad poukazuje na vyjádření účastníka řízení Edenred citované v odst. 48 rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že obhajobu v tomto správním řízení je nutné konzultovat a odsouhlasovat s mateřskou společností Edenred SE včetně odsouhlasování významných podkladů, a i samotného vyjádření ke Sdělení výhrad.

704. Žádné důkazy ani podklady, které účastník řízení Edenred předložil, neumožňují konstatovat, že tvoří jednoho soutěžitele pouze on sám. Účastník řízení Edenred nepředložil takové důkazy a podklady, které by umožňovaly vyvrátit domněnku, že tvoří jednoho soutěžitele se svou mateřskou společností. Díky personálním i majetkovým vazbám tvoří jednoho soutěžitele i s dalšími „sesterskými“ společnostmi.

XIV.9.3 Úřad chybně vymezil soutěžitele Up

705. Společnost Up v průběhu správního řízení opakovaně namítala, že s mateřskou společností ani jinou z existujících propojených společností netvoří jednoho soutěžitele.[757] Ve své odpovědi na žádost o poskytnutí informací a podkladů ze dne 1. 4. 2019[758] účastník řízení Up uvedl, že se opakovaně vymezuje proti tomu, že Úřad považuje za jednoho soutěžitele společnost Up a holdingové společnosti koncernu UP, tj. společnost C.D Holding Internationale a společnost UP. A dále, že si vyhrazuje právo předložit Úřadu detailnější argumentaci a důkazy ohledně vymezení soutěžitele později v průběhu řízení. Obdobně se účastník řízení UP vyjádřil i ve svých odpovědích na žádost o poskytnutí informací a podkladů ze dne 15. 4. 2020 a ze dne 1. 4. 2021, kde uvedl, že s pohledem Úřadu (na vymezení jednoho soutěžitele) nesouhlasí a vyhrazuje si do budoucna právo prokázat Úřadu, že tento závěr neodpovídá skutečnosti.

Vyjádření Úřadu:

706. Ve Sdělení výhrad v subkapitole III.3 Úřad podrobně popsal soutěžitele Up a důvody pro jeho vymezení, zmínil i skutečnosti, které účastník řízení Up uvedl ve svých podáních. Ve Sdělení výhrad Úřad konstatoval, že soutěžitele Up tvoří (přinejmenším) kromě účastníka řízení Up, společnost C.D Holding Internationale a společnost UP a že společnost Up nevyvrátila domněnku, že tvoří jednoho soutěžitele se svými mateřskými společnostmi.

707. Přestože před Sdělením výhrad účastník řízení UP avizoval, že si vyhrazuje právo předložit později k této své námitce detailnější argumentaci a důkazy, nic takového neučinil a ani ve svých vyjádřeních (ze dne 27. 7. 2020, 3. 1. 2022 a 23. 2. 2022), kde shrnuje své námitky, se k vymezení jednoho soutěžitele Úřadem nevyjádřil.

708. Po Sdělení výhrad tedy účastník řízení Up k vymezení soutěžitele Up nic nenamítal a Úřad má tedy za to, že přijal toto vymezení, tak jak je uvedeno ve Sdělení výhrad.

709. Proto na tomto místě Úřad plně odkazuje na vymezení (a odůvodnění vymezení) soutěžitele Up v části III.3 rozhodnutí a dále na svá východiska a judikaturu uvedené v části XIV.9.1 a XIV.9.2 rozhodnutí (věnované vypořádání námitky k vymezení jednoho soutěžitele Sodexo a Edenred), která je plně použitelná i pro vymezení soutěžitele Up.

710. Úřad považuje za podstatné, že společnost Up je 100% vlastněna společností C. D Holding Internationale, která je 100% vlastněna mateřskou společností UP. Nejvyšším orgánem společnosti Up je valná hromada, jejíž působnost vykonává jediný společník C. D Holding Internationale. Ten také jmenuje a odvolává jednatele společnosti Up. K rozhodnutí o obchodním vedení společnosti Up se vyžaduje dle společenské smlouvy Up souhlas většiny jednatelů. V této souvislosti poukazuje Úřad rovněž na personální propojení jednatelů společnosti Up (a dalších osob, popsané v odst. 57 rozhodnutí) s ostatními propojenými společnostmi, zvláště u p. Nicoletti, který vykonává funkci jednatele a generálního ředitele ve společnosti Up a do června 2019 zastával také funkci člena představenstva ve společnosti UP. […obchodní tajemství…].[759] […obchodní tajemství…] to generální ředitel (p. Nicoletti), […obchodní tajemství…]. P. Nicoletti byl jmenován C. D Holding Internationale a vykonával i funkci člena představenstva ve společnosti UP.

711. Žádné důkazy ani podklady, které účastník řízení Up předložil, neumožňují vyvrátit domněnku, že tvoří jednoho soutěžitele se svými mateřskými společnostmi.

XIV.10 Úřadem navrhovaná opatření k nápravě jsou zjevně nepřiměřená

712. Sodexo namítá, že Úřadem navrhovaná opatření k nápravě[760] jsou nepřiměřená a excesivní, nemají vazbu na předmět správního řízení a pokud budou uložena, byla by nezákonná.

XIV.10.1 Úřad nemůže požadovat informování jiných obchodních partnerů než obchodních (supermarketových) řetězců

713. Sodexo podotýká, že správní řízení se týká pouze jednání ve vztahu k obchodním řetězcům. A proto Úřad nemůže ukládat nápravné opatření, dle kterého by měli účastníci řízení informovat o rozhodnutí Úřadu i jiné maloobchodní prodejce než právě obchodní supermarketové řetězce.

714. Sodexo dále namítá, že Úřad při ukládání opatření k nápravě nerozlišil, že vytýkané jednání se nevztahovalo na všechny obchodní řetězce,[761] a měl by jmenovitě určit, vůči kterým řetězcům by měla vzniknout informační povinnost.

XIV.10.2 Úřad nemůže požadovat úpravu všech smluv, a i kdyby snad ano, tak ne s jinými obchodními partnery než s řetězci

715. Sodexo namítá, že Úřad nemůže požadovat úpravu všech smluv uzavřených společností Sodexo, a to ani kdyby obsahovaly ujednání o daném omezení. Tyto smlouvy jsou vertikálními dohodami, které Úřad nešetřil. Sodexo dále uvádí, že v současnosti žádná taková smlouva neexistuje. Dle Sodexo by nápravné opatření mělo být omezeno pouze na smlouvy s obchodními řetězci.

Vyjádření Úřadu:

716. Dle § 20 odst. 4 zákona je Úřad oprávněn uložit opatření k nápravě, jejichž účelem je obnovení účinné hospodářské soutěže na trhu. Dle čl. 7 odst. 1 Nařízení 1/2003 může Komise ukládat nápravná opatření z hlediska tržního chování nebo nápravná opatření strukturální, která jsou přiměřená protiprávnímu jednání a nezbytná k tomu, aby bylo toto jednání účinně ukončeno. Opatření k nápravě nemá sankční povahu, nýbrž sleduje odstranění nepříznivých důsledků protisoutěžního jednání (resp. jeho prevenci či opakování).

717. K námitce Sodexo, že nápravné opatření by mělo být ukládáno pouze ve vztahu k obchodním řetězcům, Úřad uvádí, že např. v Důkazu č. 3 se uvádí, že: „S účinností od dubna 2004 budou přijímány ve většině supermarketů stravenky k úhradě v maximálním počtu 5 ks na jeden nákup.“ Dále je v Důkazu č. 3 sděleno: „[…] se dosud připojily tyto maloobchodní řetězce […], obchodní domy Tesco […], Svaz českých a moravských spotřebních družstev – systém Jednota […]. S dalšími obchodními partnery probíhají jednání, jejich seznam bude průběžně aktualizován.“Omezení 5 ks stravenek/na nákup uplatňuje i např. společnost JIP východočeská a.s.[762] Společnost Sodexo na svých dřívějších internetových stránkách uváděla: „[…] k nákupu potravin v supermarketech lze použít maximálně 5 ks stravenek.“[763] Na dřívějších internetových stránkách společnosti Edenred byla uveřejněna informace: „Na základě opatření Asociace provozovatelů poukázkových systémů je možné platit jeden nákup maximálně 5 poukázkami na nákup potravinářského zboží.“[764] Obdobně společnost Up na svých dřívějších internetových stránkách uvádí, že: „Obchody v rámci zamezení zneužívání stravenek ve většině případů akceptují maximálně 5 stravenek na jeden nákup.“[765] A dále, že: „Aby se zamezilo zneužívání stravenek jako druhotného platidla, setkáte se v samoobsluhách s omezením na 5 ks stravenek na 1 uskutečněný nákup.“[766] Přestože dohoda směřovala primárně vůči obchodním řetězcům, z uvedeného vyplývá, že omezení 5 ks stravenek/nákup mohlo být uplatňováno i v jiných maloobchodních prodejnách potravin. Tím, že všichni vydavatelé stravenek měli informaci o omezení 5 ks stravenek/nákup na svých internetových stránkách po několik let, mohly být touto informací ovlivněny i další subjekty přijímající stravenky k platbám za nákup kromě obchodních řetězců.

718. Úřad proto považuje za přiměřené, aby byly o jeho rozhodnutí, zákazu a neplatnosti předmětné dohody informovány všechny subjekty, které mohly být touto dohodou zasaženy, tak jak je uvedeno ve výroku VI. rozhodnutí.

719. Úřad neoslovoval všechny maloobchodní prodejny potravin v ČR přijímající stravenky k úhradě nákupů pro zjištění, zda uplatňují limit do 5 ks stravenek/nákup a z jakých důvodů, ale i když maloobchodní prodejny uvedený limit neuplatňují (neuplatňovaly), či jej obcházely, mohly se na základě vyjádření účastníků řízení domnívat, že jejich praxe (neuplatňování/obcházení limitu) není správná. Nelze na Úřadu požadovat jmenný seznam obchodních partnerů účastníků řízení, kteří působí v oblasti maloobchodního prodeje potravin (se kterými mají účastníci řízení uzavřenou smlouvu, která upravuje přijímání a odkup papírových stravenek), a kteří současně jsou (byli) předmětnou protisoutěžní dohodou dotčeni, či ovlivněni. Opatření k nápravě má odstranit nepříznivé důsledky protisoutěžního jednání; když v rámci opatření k nápravě budou informováni o rozhodnutí Úřadu a zákazu a neplatnosti předmětné dohody i partneři, kteří dohodou účastníků řízení ovlivněni nebyli, považuje to Úřad za vhodnější řešení, než kdyby byly opomenuti partneři, kteří protisoutěžní dohodou ovlivněni byli.

720. Co se týče úpravy příslušných smluv, pak je pravdou, že se jedná o vertikální smlouvy, ale to neznamená, že by nemohly být předmětem nápravného opatření. Předmětná horizontální dohoda účastníků řízení byla realizována (mimo jiné) právě prostřednictvím vertikálních smluv, a proto je zcela namístě, aby tyto smlouvy, pokud obsahují ujednání, z něhož vyplývá, že obchodní partner nemá přijímat více než 5 ks stravenek na jeden nákup, byly upraveny, a to bez ohledu na to, s jakým subjektem jsou uzavřeny. Pokud, jak uvádí Sodexo, žádná taková smlouva v současnosti neexistuje, pak toto nápravné opatření účastníka řízení Sodexo nijak nezatíží.

721. Uložená opatření k nápravě považuje Úřad za nezbytná pro odstranění dopadů narušení hospodářské soutěže způsobené účastníky řízení a proporcionální k naplnění účelu zákona, kterým je ochrana hospodářské soutěže. Obdobná opatření k nápravě již Úřad v minulosti uložil ve svých rozhodnutích.[767]

XIV.11 Námitky k pokutě

XIV.11.1 Úřad měl zohlednit novost věci; nepředvídatelnost postupu Úřadu

722. Podle společnosti Sodexo by Úřad měl zohlednit novost věci a nepředvídatelnost přístupu Úřadu (protože údajně to, že Úřad bude dohodu považovat za protisoutěžní bylo pro kohokoliv nepředvídatelné), přičemž Sodexo odkazuje na judikaturu, která má prokazovat, že nepředvídatelnost je důvodem pro neuložení pokuty, příp. jejímu uložení v symbolické výši. Úřad měl snížit typovou i individuální závažnost přestupku, a to údajně např. s ohledem na to, že se jedná o vertikální omezení, narušení postihuje malou část trhu, omezení neovlivňuje ceny, nerozděluje trh a dalších důvodů, resp. s ohledem na absenci implementace dohody a skutečného dopadu na soutěž, absenci prospěchu na straně účastníků řízení, sekundární charakter zboží, i absenci dopadů na konečné spotřebitele. Pokud Úřad nadále považuje přestupek za závažný, měl by snížit koeficient závažnosti na 3 %.

XIV.11.2 Neaplikovatelnost Metodiky 2018

Umělé posunutí začátku SŘ

723. Podle všech tří účastníků řízení není aplikovatelná Metodika 2018. Jednání, za nějž Úřad hodlá uložit pokutu, trvalo více než 14 let za účinnosti původních pokynů pro stanovení výše pokut[768] a 2 měsíce za účinnosti Metodiky 2018. Úřad se jednáním přitom zabýval od října 2017 a v roce 2017 získal významnou skupinu důkazů. Účastníci řízení poukazují na to, že některé důkazy, které zakládají důvodné podezření z údajné dohody, měl Úřad k dispozici již v listopadu 2017 a další dva důkazy (E-mail vč. jeho příloh a Dopis Asociace) si mohl opatřit. Úřad však údajně vyčkal až na účinnost Metodiky 2018, čímž porušil právní jistotu účastníků řízení. Up dále namítá, že Úřad svoji zavedenou praxi měnit může, ale musí tak činit pouze do budoucna, z racionálních důvodů, které musí řádně odůvodnit a s nimiž se dotčené subjekty mají možnost seznámit, a změnu praxe musí aplikovat na všechny případy, jichž se taková praxe týká;[769] Úřad musel již v průběhu šetření podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD vědět o přípravě Metodiky 2018 i jejím předpokládaném nabytí účinnosti. Umělým stanovením doby ukončení přestupku a následnou aplikací Metodiky 2018 se nejedná o správní praxi s účinky do budoucna, ale zpětně.

Aplikace Metodiky 2018 vede k mnohonásobně vyšší částce pokuty

724. Žádný z účastníků řízení se nevyjádřil k nově vypočtené výši pokuty, která jim byla indikována ve Sdělení o pokutě, přičemž některé části námitek vznesených k původní výši pokuty (např. kolikanásobně vyšší je pokuta ve srovnání s výpočtem dle Původní metodiky) již nejsou aktuální. Proto námitky účastníků řízení vznesené k samotné výši pokuty popisuje Úřad přiměřeně s ohledem na právě uvedené. Účastníci řízení uvedli, že Metodika 2018 vede k výrazně vyšší částce pokuty než v případě, kdyby se postupovalo podle Původní metodiky. Podle Sodexo by pokuta počítaná dle Původní metodiky činila 2 159 542 Kč a tím, že Úřad aplikuje Metodiku 2018, zvýšila se mnohonásobně maximální možná výše pokuty. Edenred spočítal rovněž pokutu, která by mu vycházela podle Původní metodiky a porovnal ji s výší pokuty oznámenou ve Sdělení výhrad a namítá, že pokuta podle Metodiky 2018 je mnohonásobně vyšší. Obdobnou námitku uvedl i účastník řízení Up; má jít o porušení zásad právního státu.

Změna výpočtu pokut byla nepředvídatelná

725. Sodexo namítá, že nemělo možnost připravit se na náhlou změnu praxe Úřadu v souvislosti s ukládáním pokut, když text Metodiky 2018 byl na stránkách Úřadu zveřejněn až po datu účinnosti Metodiky 2018 a odkazuje na ústavní judikaturu, dle které lze výklad právních předpisů správními orgány, resp. správní praxi zakládající legitimní očekávání, měnit jen pokud je změna činěna do budoucna, dotčené subjekty mají možnost se s ní seznámit a je odůvodněna závažnými okolnostmi. Rovněž je odkazováno na rozsudek ve věci Saint Gobain.[770] Edenred vznesl obdobnou námitku a odkázal na rozsudek ve věci Dansk Rørindustri,[771] podle kterého by měla být nová metodika na pokuty „rozumně předvídatelná“. Obdobně se vyjádřil účastník řízení Up, když namítl, že postup Úřadu musí být předvídatelný, což údajně nebyl.[772]

Nepřípustná retroaktivita

726. Podle účastníků řízení jde v případě aplikace Metodiky 2018 také o nepřípustnou retroaktivitu v neprospěch účastníků řízení. Došlo k porušení jejich legitimního očekávání v předvídatelnosti postupu Úřadu a zásady právní jistoty. Společnost Sodexo uvedla, že neměla možnost se vyhnout razantnímu navýšení pokuty (ani kdyby např. svého jednání zanechala okamžitě po uveřejnění Metodiky 2018) a došlo tím k porušení čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Společnost Edenred odkazuje na § 37 písm. i) přestupkového zákona v souvislosti s tím, že Úřad měl při určení druhu a výměry správního trestu zohlednit, že k převážné části protiprávního jednání došlo za účinnosti mírnějšího zákona. Na soft law je třeba z materiálního hlediska pohlížet jako na zákon.

727. Všichni tři účastníci řízení žádají, aby na jejich případ Metodika 2018 nebyla uplatněna s odvoláním na ustanovení Metodiky 2018, dle kterého zásady pro vyměření pokuty vymezené v Metodice 2018 nebudou aplikovány v nestandardních případech, kdy je možné specifika případu a míru odlišnosti stručně a jasně definovat a kde takový odlišný postup vyžadují principy přiměřenosti a spravedlnosti.[773] Dle Sodexo Úřad sám uvádí, že nyní posuzovaný případ je atypický. Společnost Sodexo se dovolává stejného posouzení, jako se dostalo společnosti NET4GAS, s.r.o. v dřívějším rozhodnutí Úřadu,[774] kdy Úřad nepoužil pokutu obratovou s odůvodněním, že pokuta vypočítaná dle Metodiky 2018 by vedla k pokutě řádově několik stovek mil. Kč a pokuta by mohla být v rozporu s principy přiměřenosti a spravedlnosti. Dle účastníka řízení Up je důvodem pro využití ustanovení 5.2. Metodiky 2018 to, že správní řízení bylo zahájeno dva měsíce po účinnosti Metodiky 2018. Účastník řízení Up navrhuje využít ustanovení 3.20. Metodiky 2018, které umožňuje odchýlit se výjimečně od rozpětí stanoveného v bodě 3.19. Metodiky 2018, pokud to odůvodňují specifické okolnosti hodné zvláštního zřetele.

XIV.11.3 Úřad vychází z nesprávné hodnoty prodejů a koeficientu času, další námitky k výpočtu pokuty

728. Společnosti Sodexo a Up se domnívají, že bez ohledu na to, jakou metodiku Úřad použije, měl by vycházet z hodnoty tržeb dosažené společností Sodexo ve vztahu k obchodním řetězcům za služby souvisejícími s papírovými stravenkami, a dle Sodexa jen s těmi, kde se limit 5 ks uplatňoval. Společnosti Sodexo a Up se domnívají, že použitý koeficient času měl být (vzhledem k námitkám ve vztahu k trvání dohody) nižší, resp. že koeficient času 10 nemůže obstát. Sodexo uvádí další polehčující okolnosti, které měl Úřad zohlednit (např. že společnost Sodexo jednala v právním omylu, nebo že limitace počtu stravenek byla účastníkovi řízení de facto vnucena vnitrostátními orgány prostřednictvím neodolatelného nátlaku, či že šlo o nedbalostní jednání, což byla polehčující okolnost dle Původní metodiky aj.) a Úřad by tak měl polehčující okolnosti zohlednit v rozsahu i více než 70 %. Společnost Sodexo je toho názoru, že soutěžitelem je ona sama a Úřad nesprávně aplikuje zákonný limit výše pokuty do 10 % čistého obratu soutěžitele.

XIV.11.4 Celková nepřiměřenost pokuty

729. Dle Up je výše pokuty pro Up celkově nepřiměřená ve srovnání se sankcemi, jaké Úřad v nedávné době uložil za horizontální dohody, což je v rozporu se zásadou rovného zacházení, a to při zohledněné skutečnosti, že Úřad trestá daný typ dohody poprvé a jedná se o méně klíčovou obchodní podmínku.

Vyjádření Úřadu:

730. Úřad nesouhlasí s tvrzením, že to, že dohodu bude považovat za protisoutěžní, bylo nepředvídatelné – už jen fakt, že ve slovenské kauze stravenkářů bylo za protisoutěžní cílovou dohodu označeno určení maximálního počtu stravenek přijímaných v obchodních řetězcích na jeden nákup, a to v únoru roku 2016, musel být pro sesterské společnosti (účastníky tohoto řízení) jasným signálem o možné protisoutěžnosti jejich vlastní dohody, která navíc byla úspěšně realizována, a to po mnohem delší dobu.[775] Judikaturou k nepředvídatelnosti rozhodnutí se tudíž Úřad na tomto místě dále nezabývá. Novost věci Úřad zohlednil – viz 30% snížení základní částky pokuty. Úřad po zvážení argumentace v předložených námitkách, a především zohlednění míry dopadu na konečné spotřebitele, snížil koeficient závažnosti na […obchodní tajemství…] %.

731. K možnosti dřívějšího zahájení správního řízení Úřad uvádí, že není na účastnících řízení, aby vyhodnocovali, v jakém okamžiku Úřad mohl mít dostatečně silné podezření na protisoutěžní jednání a zda Úřad mohl zahájit správní řízení dříve. Úřad oslovoval subjekty a shromažďoval podklady vztahující se k problematice limitace stravenek průběžně až do června 2018. K názoru účastníků řízení, že vyjádření obchodních řetězců z listopadu 2017 zakládala „důvodné podezření“, které mělo postačovat pro bezodkladné zahájení řízení, Úřad uvádí, že částí dokumentů použitých v řetězci důkazů disponoval Úřad již v roce 2017, ale důkazy, jimiž Úřad prokazuje protisoutěžní jednání vydavatelů stravenek, je třeba hodnotit ve vzájemné souvislosti, přičemž z důkazů, které měl Úřad k dispozici před zahájením správního řízení, byl stěžejní důkaz Dopis Asociace, jenž Úřad od společnosti TESCO obdržel až přípisem ze dne 25. 4. 2018 (doručeným téhož dne), tj. v době, kdy byla Metodika 2018 již účinná. Správní řízení bylo zahájeno dva měsíce poté dne 25. 6. 2018. Že šlo o důkaz zásadní, vyplývá jak z tohoto rozhodnutí, tak z protokolu pořízeného z jednání o narovnání, kde je tento důkaz jmenován mezi hlavními důkazy. Není pravdou, že si tento důkaz Úřad mohl obstarat, protože o jeho existenci (do doby jeho zaslání Úřadu společností TESCO) nevěděl. Co se týče dokumentů od Protimonopolního úřadu (E-mail a jeho přílohy), o jejich existenci se Úřad dozvěděl v průběhu šetření podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD a poté byly předmětné dokumenty vyžádány od Protimonopolního úřadu a po jejich obdržení dne 22. 6. 2018 a seznámení s jejich obsahem byly Úřadem zařazeny do spisové dokumentace již (čerstvě) zahájeného správního řízení.

732. K námitce, že předběžné šetření pod sp. zn. ÚOHS-P0240/2018/KD netrvalo ani jeden den, Úřad uvádí, že smyslem zaevidování podnětu sp. zn. ÚOHS-P0240/2018/KD bylo, aby nadále bylo pracováno pouze s dokumenty vztahujícími se k problematice limitace stravenek a nikoli s množstvím dalších nesouvisejících dokumentů, týkajících se jiné linie šetření jednání vydavatelů stravenek. Dokumenty vztahující se k problematice limitace stravenek obsažené ve spisu podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD byly založeny do spisu podnětu sp. zn. ÚOHS-P0240/2018/KD včetně sdělení podateli podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD.[776] Z důvodu procesní opatrnosti nakonec Úřad ze spisu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD převzal a založil do spisu správního řízení všechny dokumenty (viz příslušná námitka a její vypořádání výše).

733. K výpočtu pokuty dle Původní metodiky předloženému společností Sodexo Úřad uvádí, že rozmezí u relativně méně závažných deliktů bylo 0 až 0,5 %, pro závažné delikty 0,5 až 1 % a pro velmi závažné delikty bylo 1 až 3 % hodnoty prodejů. Naproti tomu dle Metodiky 2018 pro méně závažné přestupky platí rozmezí do 5 %, pro závažné přestupky platí rozmezí 3–10 % a pro velmi závažné přestupky 5–15 % z hodnoty tržeb. Na první pohled je zřejmá odlišnost v přístupu obou metodik, neboť procentní rozmezí dle Metodiky 2018 se částečně překrývají a současně platí, že u závažných přestupků je spodní i horní hranice rozmezí nastavena přísněji než u Původní metodiky.[777] Proto nelze přepočet koeficientu provedený společností Sodexo (podle nějž by koeficientu závažnosti původně použitému Úřadem pro výpočet pokuty ve Sdělení výhrad měl po vztažení k Původní metodice odpovídat koeficient 0,143 %) považovat za správný. Pokud by však Úřad nyní zcela mechanicky provedl výpočet dle Původní metodiky, tak vzhledem ke kvalifikaci přestupku jako závažného, by spodní hranice pro rozmezí hodnoty prodejů činila 0,5 % hodnoty prodejů (srov. 3 % dle Metodiky 2018). Spodní hranice základní částky pokuty pro společnost Sodexo by tak při trvání přestupku 10 let činila cca […obchodní tajemství…] Kč, což je přibližně 20krát méně než při aplikaci Metodiky 2018. Úřad však upozorňuje, že takto mechanicky aplikovat Původní metodiku na současnou situaci není vhodné s ohledem na jinou koncepci obou metodik a na to, že pokuta v této výši by neplnila své základní funkce a byla by v rámci správního uvážení Úřadu navýšena. Metodika 2018 je koncipována tak, že v mnoha případech povede k vyměřování vyšších pokut, než by tomu bylo dle Původní metodiky. Důvodem jejího přijetí bylo, že aplikační praxe ukázala, že Původní metodika vedla k nepřiměřeně nízkým pokutám v rámci zákonného rozmezí, a to zejména v porovnání s pokutami ukládanými v jiných členských státech EU, případně Evropskou komisí při aplikaci čl. 101, resp. 102 SFEU.

734. K namítanému porušení zásady legitimního očekávání Úřad uvádí, že právní úprava po celou dobu trvání přestupku účastníků řízení umožňovala uložení pokuty do výše 10 % čistého obratu soutěžitele. Úřad je oprávněn kdykoliv zvýšit úroveň pokut k posílení odrazujícího účinku, zjistí-li, že praktiky, které byly dlouhodobě označovány jako protisoutěžní, a tedy nezákonné, jsou stále relativně časté,[778] což je v Metodice 2018 deklarováno (viz bod 1.6. Metodiky 2018). Zásady pro výpočet pokut jsou v Metodice 2018 plně v souladu se zákonem a nedochází k novému výkladu zákona. Proto je nutno odmítnout ústavní judikaturu, na kterou je odkazováno, neboť tato pojednává o situaci, kdy správní praxe mění výklad práva, což není tento případ. Metodika 2018 má být použita na všechna správní řízení zahájená po 24. 4. 2018,[779] tj. je zcela jasně dáno, že má být použita i v tomto správním řízení. Rozsudek z roku 2014 ve věci Saint Gobain,[780] na nějž Sodexo i Up odkazuje, se týkal posouzení, zda v době spáchání byly předvídatelné budoucí změny způsobu výpočtu pokuty (plynoucí z nové metodiky na výpočet pokuty z roku 2006, která vedla k navýšení pokut, když mj. zavedla promítnutí počtu let trvání protiprávního jednání vynásobením hodnoty tržeb tímto počtem let, obdobně jako zavedla Metodika 2018). Přestupek v tomto správním řízení byl spáchán již za účinnosti Metodiky 2018. Dle názoru Úřadu byl postup Úřadu v souvislosti s aplikací Metodiky 2018 předvídatelný a nemohlo dojít k porušení zásady legitimního očekávání. Úřad podotýká, že i ve věci Saint Gobain Tribunál nakonec konstatoval, že zvýšení pokut v návaznosti na novou metodiku výpočtu pokut Komisí bylo rozumně předvídatelné a Komise neporušila zásady zákazu zpětné účinnosti trestu a legitimního očekávání. Tribunál uvedl, že „skutečnost, že hospodářský subjekt nemůže znát předem přesnou výši pokut, které Komise uloží v každém konkrétním případě, je totiž opodstatněná s ohledem na cíle potlačování a odrazování, jimiž se řídí sankční politika v oblasti hospodářské soutěže. Dosažení těchto cílů by bylo ohroženo, pokud by dotyčné podniky mohly s přihlédnutím k výši pokuty, která by jim byla z důvodu protiprávního jednání uložena, odhadnout zisky plynoucí z jejich účasti na protiprávním jednání.“[781]

735. Dále dle zmíněného rozsudku z ustálené judikatury vyplývá, že skutečnost, že Komise v minulosti uložila pokuty určité úrovně za určité typy protiprávních jednání, ji nemůže zbavit možnosti zvýšit tuto úroveň v mezích stanovených nařízením č. 17 a Nařízením 1/2003, je-li to nezbytné k zajištění uplatňování unijní politiky hospodářské soutěže. Účinné použití unijních pravidel hospodářské soutěže vyžaduje, aby Komise mohla kdykoliv přizpůsobit úroveň pokut potřebám této politiky. Tento rozhodovací prostor je odůvodněn zejména okolností, že kdyby byla výše pokuty vypočítána podle jednoduchého aritmetického vzorce, podniky by měly možnost předvídat případnou sankci a srovnat ji s výnosy, které by měly z porušení pravidel práva hospodářské soutěže.[782] Z toho plyne, že podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v pokutu, nemohou nabýt legitimního očekávání, že Komise nepřekročí úroveň pokut používanou dříve, ani očekávání ohledně metody jejich výpočtu. Totéž platí i v případě, kdy zvýšení úrovně pokut v projednávaných případech vyplývá z použití pravidel chování s obecnou působností, jako jsou pokyny z roku 2006 (těmito pokyny je v rozsudku míněna nová metodika na výpočet pokuty – pozn. Úřadu). [783]^{, [784]}

736. K odkazu na odst. 207 rozhodnutí předsedy Úřadu v případu Baby Direkt,[785] Úřad uvádí, že zde bylo řešeno, zda aplikace Metodiky 2018 byla rozumně předvídatelná a zda Úřad změnu své praxe dostatečně odůvodnil. V odst. 208 uvedeného rozhodnutí je dovozeno (i s odkazem na judikaturu zmiňovanou výše), že užití nové Metodiky 2018 Úřad řádně odůvodnil, účastník řízení (stejně jako celá odborná veřejnost) měl možnost se s danou situací seznámit, a tedy ji mohl a měl již při zahájení správního řízení předpokládat. Stejně jako v případu Baby Direkt i ve zde posuzovaném případě vydavatelé stravenek pokračovali v protisoutěžním jednání i po nabytí účinnosti Metodiky 2018 až do okamžiku zahájení řízení. K námitce, že Úřad musel již v průběhu šetření podnětu sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD vědět o přípravě Metodiky 2018 i jejím předpokládaném nabytí účinnosti, Úřad uvádí, že o přípravě Metodiky 2018 sice věděl, ale zcela mimo vliv prvostupňového orgánu bylo, kdy byla vyhlášena a jak byla stanovena její účinnost – to bylo na rozhodnutí předsedy Úřadu (jedná se o tzv. příkaz předsedy) a prvostupňový orgán v tomto ohledu nebyl o záměrech předsedy Úřadu jakkoliv informován. Nová metodika na výpočet pokut byla ve fázi příprav již od roku 2016 a nová pravidla ukládání pokut Úřad opakovaně prezentoval odborné veřejnosti. Prvostupňový orgán obstarával důkazy a postupoval dle veškerých správních zásad, bez toho, aby se zabýval otázkou, zda a kdy bude vydána nová metodika na pokuty a jaká bude její účinnost. Námitku Up, že Úřad změnil správní praxi nikoliv do budoucna, ale zpětně v neprospěch účastníka řízení Úřad odmítá – Úřad trvá na tom, že na přestupek účastníků řízení Metodiku 2018 aplikovat musel (vzhledem k tomu, že ji má použít na všechna řízení zahájená po účinnosti Metodiky 2018 tj. po 24. 4. 2018 a řízení bylo zahájeno dne 25. 6. 2018, přičemž důvody, pro které bylo řízení zahájeno shodou okolností již za účinnosti Metodiky 2018, popsal výše). Metodika 2018 je koncipována do budoucna – použije se na všechna řízení zahájená (v budoucnu) po účinnosti metodiky.[786] Tento postup Úřadu byl ostatně aprobován i Krajským soudem v Brně v recentním rozhodnutí v kauze Baby Direct: „Namítá-li žalobce, že žalovaný neměl postupovat podle své nové metodiky, pak za současného stavu nelze této námitce přisvědčit. Spáchal-li žalobce některé z útoků již za účinnosti této nové metodiky […] není její použití překvapivé, retroaktivní, ani z jiného důvodu v rozporu se zákonem či právními principy. Obecně naopak v oblasti soudního i správního trestání platí zásada, že v případě pokračujícího deliktu je určující úprava v době spáchání posledního útoku, a je-li tento útok trvající, pak v době odstranění protiprávního stavu.“[787] Pro úplnost Úřad doplňuje, že toto pravidlo používá ve všech případech a nevidí tak ani (účastníkem řízení Up) namítaný rozpor se zásadou rovného zacházení.

737. K namítané „retroaktivitě“ Úřad uvádí, že Metodika 2018 nemá vliv na kvalifikaci jednání účastníků řízení jako porušení zákona – jednání účastníků řízení bylo přestupkem (a bylo postižitelné pokutou) před i po účinnosti Metodiky 2018. Úřad se v Metodice 2018 nadále striktně drží zákonných limitů a zásad pro výpočet pokuty vyplývajících přímo ze zákona. Pokud jde o legitimní očekávání výše trestu, Úřad uvádí, že maximální výše trestu, kterou účastníci řízení mohou očekávat, zůstává nezměněna (10 % z čistého obratu soutěžitele) a v tomto správním řízení ukládané pokuty této hranice zdaleka nedosahují. Není cílem, aby si účastník řízení mohl snadno spočítat, jakou pokutu dostane, aby mohl kalkulovat s tím, zda (příp. po jaké době) se mu protisoutěžní jednání vyplatí. Výše sankce musí vždy přesahovat prospěch dosažený z protisoutěžního jednání. Citace účastníka z Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, že „nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu“ není přiléhavá,[788] protože pokuta, kterou nyní Úřad hodlá uložit, má být uložena za přestupek, který byl spáchán za účinnosti Metodiky 2018 (trval přinejmenším k okamžiku zahájení řízení). Dále Úřad odkazuje na výše uvedené k rozsudku ve věci Saint Gobain.[789] K odkazu společnosti Edenred na § 37 písm. i) přestupkového zákona Úřad uvádí, že na postup Úřadu se § 37 přestupkového zákona nepoužije.[790] Účastník řízení Edenred odkazuje na rozhodnutí,[791] kde Úřad údajně uvedl, že ve smyslu ukládání pokut ke znění § 37 přestupkového zákona „přihlížet má“. K tomu Úřad uvádí, že zmíněné rozhodnutí se týkalo oblasti veřejných zakázek a šlo o posouzení z pohledu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, nikoliv podle zákona. Úřad také dodává, že z jeho strany se v souvislosti s aplikací Metodiky 2018 na řízení zahájená po její účinnosti nejednalo o nestandardní postup, když obdobně postupovaly i jiné soutěžní úřady – např. Evropská komise,[792] Urząd Ochrony Konkurencji i Konsumentów (polský soutěžní úřad), Autorità garante della concorrenza e del mercato (italský soutěžní úřad) nebo Belgische Mededingingsautoriteit (belgický soutěžní úřad). Účastník řízení Edenred také uvedl, že Úřad měl stanovit přechodné období nezbytné pro to, aby se dotčené subjekty na trhu mohly s Metodikou 2018 obeznámit. Zde Úřad dodává, že takovou povinnost nemá. Ani v případě Komise či jiných soutěžních úřadů nejde o běžnou praxi.

738. K odkazu na postup Úřadu vůči společnosti NET4GAS, s.r.o. Úřad uvádí, že v této kauze bylo možno jasně definovat odlišnosti a specifika případu – v porovnání s jinými dosud Úřadem řešenými případy byl tento případ nestandardní. Úřad nyní nekonstatuje, že případ je celkově natolik atypický, aby bylo možné specifika případu a míru odlišnosti stručně a jasně definovat, ale je přesvědčen, že vzhledem k tomu, že se jedná o první trestání tohoto typu cílové protisoutěžní dohody, je třeba toto zohlednit (což učinil snížením základní částky pokuty o 30 %). Up odmítá jakékoliv srovnání Úřadu s případem Car Emissions,[793]kde dle Up jednání dotčených soutěžitelů mohlo mít vícero závažných dopadů ve srovnání s dohodou posuzovanou Úřadem – Úřad uvádí, že vůbec neporovnával závažnost nyní posuzovaného jednání vydavatelů stravenek a soutěžitelů v uvedené kauze. Posouzení závažnosti jednání vydavatelů stravenek bylo samostatnou otázkou, kdy Úřad hodnotil kromě typové závažnosti také konkrétní způsob a okolnosti spáchání přestupku a jeho dopady. Zmíněné rozhodnutí Komise využil podpůrně především z hlediska určení, zda se jednalo o dohodu cílovou a dále pak při výpočtu pokuty, kdy Úřad obdobně jako Komise zohlednil, že se jedná o první trestání tohoto typu cílové protisoutěžní dohody.

739. Účastník řízení Up navrhuje využít ustanovení 3.20. Metodiky 2018, které umožňuje odchýlit se výjimečně od rozpětí stanoveného v bodě 3.19. Metodiky 2018, pokud to odůvodňují specifické okolnosti hodné zvláštního zřetele. Úřad je přesvědčen, že zvolený koeficient závažnosti správně odráží závažnost přestupku, s přihlédnutím ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl spáchán.

740. Námitce Sodexo a Up, že by Úřad měl vycházet z hodnoty tržeb dosažených společnostmi ve vztahu k obchodním řetězcům za služby související s papírovými stravenkami, a to jen s těmi, kde se limit 5 ks uplatňoval, nelze přisvědčit. Metodika 2018 jasně stanoví, že Úřad do hodnoty prodejů zahrne hodnotu tržeb za zboží (ve zde posuzovaném případě hodnotu tržeb za služby) přímo či nepřímo dotčené protisoutěžním jednáním (obrat na relevantním trhu).[794] K vymezení relevantního trhu Úřad odkazuje na příslušnou část tohoto rozhodnutí.[795] Úřad nemohl uměle vyčlenit obrat týkající se pouze části akceptačních míst, i když by se jednalo o akceptační místa, prostřednictvím nichž byla protisoutěžní dohoda úspěšně plněna. Protisoutěžní dohodou bylo přímo či nepřímo dotčeno použití všech papírových stravenek – byla ovlivněna nejen jejich kvalita (vlastnosti) v případě jejich použití v obchodních řetězcích uplatňujících limitaci 5 ks/nákup, ale mohlo být ovlivněno i celkové množství stravenek použitých v těchto akceptačních místech a tím pádem mohlo být ovlivněno množství uplatněné v maloobchodních prodejnách neuplatňujících takové omezení i v restauracích (vzhledem k určitému danému objemu vydaných stravenek, kdy působí jakýsi „efekt přelévání“ – jestliže držitel stravenku neuplatní v jednom akceptačním místě, uplatní ji v akceptačním místě jiném, tj. pokud spotřebitel nemůže stravenku uplatnit v obchodním řetězci, může ji uplatnit např. v bistru nebo restauraci a naopak). Dále bylo zjištěno, že dohoda byla motivována snahou o zachování stravenkového podnikání, tedy zachování toku tržeb z poskytování stravenek (tj. přesněji zachování toku tržeb jak z poskytování papírových stravenek, tak stravenek elektronických). V případě, že by Úřad do relevantního trhu zahrnul i stravenky elektronické,[796] byly by dohodou dotčeny i tržby ze služeb poskytnutých účastníky řízení v souvislosti s elektronickými stravenkami. Ke koeficientu času Úřad uvádí, že námitky ohledně trvání dohody nebyly důvodné a koeficient času proto snížit nemohl.

741. K dalším polehčujícím okolnostem, které měl Úřad zohlednit (např. že společnost Sodexo jednala v právním omylu), Úřad uvádí, že tyto nebylo možné zohlednit, protože, jak vyplývá z vypořádání námitek, Úřad se nedomnívá, že společnost Sodexo jednala v právním omylu, ani že limitace počtu stravenek byla účastníkovi řízení de facto vnucena vnitrostátními orgány prostřednictvím neodolatelného nátlaku, nebo že by uplatňování 5 ks stravenek/nákup shodně všemi vydavateli stravenek bylo iniciováno či doporučováno orgánem státu. Společnost Sodexo dovozuje opačné stěžejní závěry než Úřad (např. že dohoda nebyla plněna a pokud ano, tak ne po celou vytýkanou dobu) a tyto závěry označuje za „polehčující okolnosti“ – proto Úřad odkazuje na své závěry a vypořádání příslušných souvisejících námitek.

742. Vzhledem k vymezení soutěžitele Sodexo je Úřad přesvědčen, že zákonný limit výše pokuty do 10 % čistého obratu soutěžitele aplikuje správně.

743. Výše pokuty pro Sodexo, tak ta ve výsledku činí pouze cca 2 % čistého obratu soutěžitele. Pokuta pro Edenred a Up nedosahuje ani 1 % obratu soutěžitele. Ačkoli by za Původní metodiky byla pokuta patrně o něco nižší (Úřad by ji neaplikoval mechanicky – viz výše), nelze ji v tomto kontextu považovat za jakkoli excesivní. Vzhledem k tomu, že je Úřad v souladu se zákonem oprávněn měnit svou politiku v oblasti ukládání sankcí, musí soutěžitelé s tímto rizikem počítat. S ohledem na limitaci diskrečního oprávnění Úřadu, jež je dána hranicí 10 % z obratu soutěžitele, nemohli být účastníci řízení v přesvědčení, že úroveň pokuty, jež by vycházela dle Původní metodiky, nebude překročena, resp. kalkulovat při svém jednání s její konkrétní výší. To plyne nejen z evropské rozhodovací praxe, ale i účastníkem řízení Edenred citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Brně.[797]

XIV.12 Úřad se dopouští dalších procesních a jiných právních pochybení

XIV.12.1 Úřad vychází v řízení nepřípustně z důkazů získaných od Protimonopolního úřadu

744. Sodexo namítá, že Úřad dokládá existenci dohody prostřednictvím E-mailu a jeho příloh označovaných jako Důkazy č. 1–5, které Úřad nebyl oprávněn použít, protože byly obstarány pro jiný účel a jejich obstarání ze strany Úřadu je nezákonné. Tyto důkazy byly zajištěny v rámci místních šetření Protimonopolního úřadu v rámci podezření na jiné jednání u jiných subjektů a nejsou tak použitelné pro řízení před Úřadem. Sodexo tyto důkazy považuje za zabavené pouze pro účely jinak vymezeného řízení probíhajícího před Protimonopolním úřadem a dle jeho názoru je nelze využít pro jiné řízení před jiným soutěžním orgánem s jinak vymezeným předmětem a pro porušení jiných právních předpisů (zákona).

745. Sodexo tvrdí, že i kdyby bylo přípustné důkazy získat od Protimonopolního úřadu pro účely prověření podezření na porušení čl. 101 SFEU, tak protože Úřad dle jeho názoru nemohl čl. 101 SFEU aplikovat, je jejich obstarání nezákonné.

746. Sodexo namítá, že Úřad do spisu nezaložil žádost č.j. ÚOHS-15966/2018/851/HMa adresovanou Protimonopolnímu úřadu.

747. Podle čl. 12 odst. 1 Nařízení 1/2003 jsou Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států pro účely použití článků 81 (nyní čl. 101) a 82 (nyní čl. 102) Smlouvy oprávněny vzájemně si sdělovat a užívat jako důkazy jakékoli skutkové nebo právní skutečnosti, včetně důvěrných informací.

748. Dle čl. 12 odst. 2 Nařízení 1/2003 se vyměněné informace smějí využívat pouze jako důkazy za účelem použití článků 81 nebo 82 Smlouvy a v souvislosti s předmětem, pro který je shromáždil předávající orgán. Pokud se však ve stejném případě použije vnitrostátní právo pro hospodářskou soutěž souběžně s právem Společenství pro hospodářskou soutěž a nevede k odlišnému výsledku, mohou být informace vyměněné podle tohoto článku použity také pro uplatnění vnitrostátního práva pro hospodářskou soutěž.

749. Sodexo dále odkazuje na čl. 28 odst. 1 Nařízení 1/2003, z nějž plyne, že jakékoliv podklady, které jsou získány v rámci spolupráce mezi soutěžními orgány mohou být použity pouze pro ten účel, pro který byly původně získány.

Vyjádření Úřadu:

750. Článek 12 odst. 2 Nařízení 1/2003 umožňuje využití důkazů za účelem použití článků 101 SFEU a v souvislosti s předmětem, pro který je shromáždil předávající orgán. Předmětem správního řízení vedeného Protimonopolním úřadem, v rámci, kterého byly důkazy zajištěny, bylo mj. jednání podnikatelů (tři z pěti účastníků tohoto správního řízení byly sesterské společnosti účastníků řízení Sodexo, Up a Edenred) spočívající v tom, že tito podnikatelé určili maximální počet stravovacích poukázek přijímaných ze strany obchodních řetězců při jednom nákupu od jednoho emitenta.[798] Dle názoru Úřadu je tak zcela zřejmá souvislost s předmětem využití důkazů, pro který je shromáždil předávající orgán, když se ve správním řízení vedeném Úřadem jedná o stejnou protisoutěžní praktiku páchanou sesterskými společnostmi účastníků řízení. K aplikaci čl. 101 Smlouvy v tomto řízení se již Úřad vyjádřil v části VI.4 a XIV.7 rozhodnutí.

751. K námitce Sodexo, že Úřad do spisu nezaložil žádost č.j. ÚOHS-15966/2018/851/HMa adresovanou Protimonopolnímu úřadu, Úřad uvádí, že tato žádost je ve spisu založena od 26. 6. 2018 na l. č. 331 spisu.

752. K odkazu Sodexo na čl. 28 odst. 1 Nařízení 1/2003 Úřad uvádí, že tímto ustanovením nejsou dotčeny články 12 a 15 Nařízení 1/2003. Tento článek se vztahuje pouze na informace vyžádané podle článků 17 až 22 Nařízení 1/2003. Důkazy od Protimonopolního úřadu byly vyžádány dle čl. 12 Nařízení 1/2003.

XIV.12.2 Úřad porušuje správní řád

753. Sodexo namítá, že Úřad nenařídil ve smyslu § 51 odst. 2 správního řádu jednání za účelem provádění dokazování ani nevyrozuměl účastníka řízení o tom, že by důkazy prováděl mimo ústní jednání. Přitom je ve spise založen úřední záznam o provedení důkazu listinou ze dne 23. 4. 2019.

754. Dle Sodexo Úřad porušuje § 18 a § 53 odst. 6 správního řádu, protože do spisu nezaložil aktualizovaný protokol o provádění listinných důkazů, i když ze Sdělení výhrad je patrné, že Úřad vycházel i z později založených dokumentů. Dle účastníka řízení Sodexo měl navíc Úřad do spisu založit i protokol o provádění důkazu mimo ústní jednání. Účastník řízení Sodexo žádá, aby Úřad založil do spisu nový protokol či úřední záznam s uvedením listin, které provedl k důkazu, umožnil účastníkovi řízení se s tímto záznamem seznámit a poskytl mu novou lhůtu pro vyjádření se k takto určeným podkladům pro rozhodnutí.

Vyjádření Úřadu:

755. Úřad již v průběhu řízení obdržel přípis účastníka řízení Sodexo, ve kterém mj. žádal o přizvání k případnému provádění důkazů mimo ústní jednání, včetně listinných důkazů, a to v předstihu alespoň 10 dnů s popisem a stručným shrnutím obsahu zvažovaného důkazu.[799] K tomu Úřad účastníkovi přípisem ze dne 19. 7. 2018 sdělil, že není povinen vyrozumět účastníka řízení o provádění důkazů mimo ústní jednání, jde-li o provedení důkazu listinou. Práva účastníka řízení jsou zachována tím, že účastník řízení má možnost seznámit se s veškerými listinami a podklady při nahlížení do spisu. Přizvání účastníka řízení k přečtení listiny Úřad označil za neúčelné a bez přidané hodnoty ve vztahu k právům účastníka řízení.[800] V této souvislosti Úřad odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2013, č.j. 1 As 157/2012-40. Nejvyšší správní soud zde uvedl: „Smyslem § 51 odst. 2 správního řádu je umožnit účastníkům řízení, aby mohli být přítomni při provádění důkazů, nebylo-li k jejich provedení nařízeno ústní jednání. Díky přítomnosti při provádění důkazů se mohou účastníci lépe seznámit s jejich obsahem (komplexně všemi vjemy vnímat výpověď svědka, ohledávaný předmět apod.) a v návaznosti na to se detailněji vyjádřit k důkazu. Je-li však jako důkaz prováděna listina, nadto listina předložená stěžovatelkou, není vadou řízení, pokud nebyla stěžovatelka informována o provedení důkazů mimo ústní jednání. V přítomnosti účastníků řízení či veřejnosti se důkaz listinou provádí tak, že se přečte nebo sdělí její obsah (§ 53 odst. 6 správního řádu). Jinak se o provedení důkazu listinou učiní pouze záznam do spisu. Bylo by naprosto bezúčelné, aby žalovaný musel informovat stěžovatelku o tom, že v uvedený den a hodinu si hodlá přečíst jí předložené listiny, a tak jimi provést důkaz.“

756. Obdobně se vyjádřil i předseda Úřadu v rozhodnutí č.j. ÚOHS-35619/2020/310/MHf sp. zn. ÚOHS-R0161/2019/HS ze dne 9. 11. 2020, kde uvedl, že komentářová literatura dodává, že z logiky věci se nelze domnívat, že je nezbytné vyrozumět účastníka řízení, že se bude provádět důkaz listinou spočívající pouze v tom, že si ji správní orgán přečte, resp. učiní o tom podle § 53 odst. 6 správního řádu záznam do spisu.[801]

757. Všechny listiny, ze kterých Úřad vychází a kterými provádí důkaz, jsou založeny ve spisu a účastník řízení se s nimi seznámil při nahlížení do spisu a při seznámení se s podklady rozhodnutí.

758. K údajnému porušení ustanovení § 53 odst. 6 a ustanovení § 18 odst. 1 správního řádu, Úřad uvádí, že povinnost správního orgánu provést důkaz listinou ve smyslu § 53 odst. 6 správního řádu je navázána na ustanovení § 53 odst. 1 správního řádu. Ten stanovuje postup, kterým správní orgán získává dokumenty, které posléze nezůstávají součástí spisu, neboť je správní orgán vrací tomu, kdo je dle usnesení správního orgánu předložil.

759. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 21. 8. 2014, č.j. 10 As 16/2014-25 uvedl: „„Ustanovení § 53 odst. 6 se nevztahuje na všechny písemnosti (dokumenty či listiny), které jsou součástí spisu a které slouží jako podklad pro rozhodnutí. (…) Sepsání protokolu o provedení důkazu listinou má význam především u „listin“ podle odst. 1 tohoto ustanovení (…). Takový postup by zcela postrádal význam v případě, kdy určitá listina je a po celou dobu správního řízení (a i poté) zůstane součástí spisu, na základě čehož mají účastníci řízení možnost se s ní na základě § 38 seznámit – pouhé přečtení takové listiny nebo sdělení jejího obsahu neznamená z hlediska listiny samotné žádnou „přidanou hodnotu“ (srov. Vedral J. Správní řád – Komentář, BOVA POLYGON, Praha 2006; 2012).“

760. Úřad uzavírá, že přestože je ve spisu založen úřední záznam o provedení důkazu listinou ze dne 23. 4. 2019, následně od této praxe Úřad upustil z důvodů výše uvedených.

761. Sodexo žádá, aby Úřad založil do spisu správního řízení celý spis sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD, neboť se v něm dle jeho názoru nacházejí vyviňující důkazy.

Vyjádření Úřadu:

762. Úřad již do spisu požadované spisové materiály založil a k této námitce účastníka řízení se již podrobně vyjádřil – viz odst. 440 rozhodnutí. Dle názoru Úřadu spis sp. zn. ÚOHS-P0549/2017/KD žádné vyviňující důkazy neobsahuje.

XIV.12.4 Úřad se ve Sdělení výhrad nevypořádal s námitkami účastníků řízení a postupuje tak nezákonně

763. Sodexo namítá, že Úřad ve Sdělení výhrad opomíjí námitky, které účastník řízení učinil. Úřad tak neúměrně zatěžuje účastníka řízení, který musí část svých námitek opakovat, a nepostupuje ani rychle, ani hospodárně.

Vyjádření Úřadu:

764. Úřad se námitkami účastníků řízení zabýval, a právě z důvodu efektivnosti se je rozhodl vypořádat společně s námitkami podanými po Sdělení výhrad až v rozhodnutí. Sdělení výhrad umožňuje účastníkům řízení seznat detailní náhled Úřadu na posouzení případu, skutkové okolnosti, důkazy a jejich právní hodnocení a vypořádá tak některé námitky účastníků řízení. Nadto zákon Úřadu neukládá, aby již ve sdělení výhrad vypořádal všechny námitky účastníků řízení. Sdělení výhrad má dle zákona sloužit právě k tomu, aby Úřad účastníkům řízení sdělil základní skutkové okolnosti případu, jejich právní hodnocení a odkazy na hlavní důkazy o nich a informoval je o výši pokuty, kterou jim hodlá uložit.[802] Úřad se také nedomnívá, že by účastník řízení byl neúměrně zatížen tím, že musel část svých námitek opakovat.

XIV.12.5 Úřad nezohlednil změnu skutkové podstaty údajného deliktu, k níž došlo novelou zákona v r. 2009

765. Sodexo namítá, že Úřad opomněl novelu zákona o ochraně hospodářské soutěže provedenou zákonem č. 155/2009 Sb., která změnila skutkovou podstatu správního deliktu (přestupku) dle § 3 odst. 1 zákona, a to se mělo promítnout do právního hodnocení jednání účastníka řízení. Účastník řízení se tak nemohl dopustit jednoho trvajícího správního deliktu.

766. Sodexo dále poukazuje na to, že v období od 1. 5. 2004 do 31. 8. 2009 stanovoval zákon o ochraně hospodářské soutěže subjektivní odpovědnost za správní delikty. Úřad tak byl povinen zkoumat a dokazovat subjektivní stránku správního deliktu (zavinění).

Vyjádření Úřadu:

767. Dle § 2 odst. 1 přestupkového zákona se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější.[803] Jak již Úřad vysvětlil výše (odst. 15 rozhodnutí) posuzoval zakázanou dohodu (přestupek) účastníků řízení dle zákona účinného v době spáchání přestupku, neboť žádná pozdější novela zákona nebyla pro účastníky řízení příznivější.

768. Co se týče zákona č. 155/2009 Sb., došlo s účinností od 1. 9. 2009 k úpravě znění § 3 odst. 1, který nově stanovil zákaz a neplatnost dohod mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání ve vzájemné shodě, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže.[804] Jedná se však výlučně o upřesnění dikce citovaného ustanovení, která nemá žádné dopady na hmotněprávní posuzování, které dohody jsou z hlediska soutěžního práva považovány za zakázané a které nikoliv.[805] Tento závěr potvrzuje i judikatura, která s pojmy protisoutěžní následek a protisoutěžní cíl pracovala již před touto novelou.[806]

769. Úřad tak konstatuje, že posuzované jednání bylo z hlediska zákona zakázané po celou dobu svého trvání a Úřad jej považuje za trvající přestupek.[807]

770. K námitce týkající se zavinění Úřad uvádí, že subjektivní stránku přestupku zkoumal a dovodil, že účastníci řízení zaviněně porušili zákon, a to ve formě úmyslu.[808]

XIV.12.6 Úřad měl vydat nové sdělení výhrad

771. Edenred ve svém Vyjádření Edenred II uvádí, že po Sdělení výhrad, Vyjádření Edenred I, doplnění Analýzy […obchodní tajemství…], byl obsah správního spisu ze strany Úřadu opakovaně doplňován o další podklady (informace z internetu). Pak Úřad zaslal účastníkům řízení Sdělení o pokutě. Účastník řízení Edenred je přesvědčen, že Úřad je povinen před rozhodnutím ve věci vydat nové sdělení výhrad, ve kterém se vypořádá se zjištěními vyplývajícími z listin nově zařazených do spisu a poskytnout účastníkům řízení novou lhůtu k vyjádření a doplnění dokazování, jinak zkrátí účastníky řízení na jejich právech, zejména právu na obhajobu a na spravedlivý proces.

772. Dle účastníka řízení Edenred z § 21b ZOHS 261 vyplývá, že procesní úkon seznámení se s podklady rozhodnutí je přímo navázán na vydání sdělení výhrad. Po sdělení výhrad musí Úřad vydat rozhodnutí nebo provést odpovídající úkony a vydat nové sdělení výhrad, pokud shledá, že bylo třeba doplnit dokazování či na základě nových podkladů ve spise upravit závěry ve věci. Účastník řízení má v návaznosti na seznámení se se sdělením výhrad a s podklady rozhodnutí možnost ve svém vyjádření konfrontovat Úřad a navrhnout doplnění dokazování. Edenred namítá, že po vydání Sdělení výhrad Úřad doplňoval spis o další podklady, ale neseznámil účastníka řízení se závěry, které z nich vyvodil. Sdělení o pokutě nelze dle Edenred považovat za nové sdělení výhrad, a to ani v rozsahu zdůvodnění výše pokuty.

Vyjádření Úřadu:

773. Ustanovení § 21b ZOHS 261 ve spojení s § 7 odst. 3 zákona definuje sdělení výhrad jako písemné vyrozumění, v němž Úřad sdělí základní skutkové okolnosti případu, jejich právní hodnocení a odkazy na hlavní důkazy o nich, obsažené ve správním spise, a informuje účastníky řízení o výši pokuty, kterou jim hodlá uložit. Úřad všem těmto zákonným požadavkům vyhověl.

774. I když Úřad v rámci vypořádávání námitek účastníků řízení doplnil dokazování – vyžádáním informací od účastníků řízení a založením podkladů z internetu do spisu, a informoval účastníky řízení o nové výši pokuty, tak po skončení doplnění dokazování seznámil znovu všechny účastníky řízení s podklady pro vydání rozhodnutí a poskytl jim dostatečnou lhůtu pro vyjádření a doplnění dokazování. Účastníci řízení tak měli možnost se se všemi podklady rozhodnutí seznámit, vyjádřit se k nim i navrhnout doplnění dokazování. Všichni účastníci řízení možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí využili, Sodexo a Edenred zaslali svá vyjádření.

775. Doplnění dokazování, které Úřad provedl po Sdělení výhrad, nezměnilo nic na základních skutkových okolnostech případu, ani právním hodnocení uvedeném ve Sdělení výhrad a pouze podpořilo důkazy, které Úřad popsal ve Sdělení výhrad. V takovém případě Úřad nemá povinnost vydat nové sdělení výhrad. O nové výši pokut (oproti výši pokut uvedené ve Sdělení výhrad) byli účastníci řízení v souladu se zákonem písemně vyrozuměni spolu s možností podat žádost o snížení pokuty ve smyslu § 22ba odst. 2 ve spojení s § 22ba odst. 6 ZOHS 261 a poskytnutím nové lhůty pro vyjádření, a případné navrhnutí doplnění dokazování. Byla tak zachována všechna jejich práva.

776. Účastník řízení Sodexo se domnívá, že během jeho seznámení se s podklady rozhodnutí dne 29. 6. 2022 bylo porušeno jeho právo na nahlížení do spisu, resp. právo se řádně seznámit s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, protože mu nebylo umožněno činit si ústní záznam do nahrávacího zařízení. Sodexo namítá, že správní řád ani ZOHS 261 použití záznamového zařízení v průběhu nahlížení do spisu nevylučuje a poukazuje na ustanovení § 38 odst. 3 správního řádu, které povoluje pořízení zvukového záznamu v případě nevidomých osob, přičemž účastníkovi řízení Sodexo není zřejmé, proč by měl být vůči nevidomým osobám diskriminován.

777. Sodexo dále uvádí, že ustanovení § 21c odst. 3 ZOHS 261 při nahlížení do dokumentů obsahujících obchodní tajemství vylučuje pouze použití § 38 odst. 4 správního řádu (právo činit si výpisy a kopie) a ne použití § 38 odst. 3 správního řádu (pořízení zvukového záznamu nevidomé osobě).

778. Účastník řízení Sodexo žádá, aby jej Úřad znovu vyzval k seznámení se s podklady rozhodnutí a umožnil mu si z něho pořídit zvukový záznam.

Vyjádření Úřadu:

779. Úřad uvádí, že smyslem vyloučení aplikace § 38 odst. 4 správního řádu (práva činit si výpisy a kopie spisu) při nahlížení do dokumentů obsahujících obchodní tajemství ustanovením § 21c odst. 3 ZOHS 261 je ochrana obchodního tajemství (a jiných chráněných tajemství). Při seznámení s podklady rozhodnutí[809] si zástupce účastníka řízení během nahlížení do dokumentů obsahujících obchodní tajemství začal nahrávat do diktafonu (telefonu) a byl následně upozorněn na to, že si nesmí činit hlasovou nahrávku údajů obsahujících obchodní tajemství. Pokud by Úřad takový postup umožnil, vedlo by to ke stejnému výsledku, jako kdyby zástupci účastníka řízení umožnil činit si výpisy a pořídit kopie z dokumentů obsahujících obchodní tajemství, což by bylo rozporu s účelem ustanovení správního řádu i zákona o ochraně hospodářské soutěže týkající se ochrany obchodního tajemství.

780. Pro doplnění Úřad odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 29 A 120/2020-89 ze dne 25. 5. 2021, který ve svém odst. 75 uvádí, že smyslu a cíli zákonné úpravy pak dle názoru soudu odpovídá i postup, v jehož rámci měl zaměstnanec Úřadu zástupci účastníka řízení neumožnit činit si při nahlížení poznámky; ty by šly z podstaty věci těžko odlišit od opisů či výpisů z nahlížených částí správního spisu. V uvedeném případě se také jednalo o nahlížení do spisu, při kterém byla vyloučena možnost činit si výpisy a pořizovat kopie. Pořizování si zvukového záznamu při nahlížení do dokumentů obsahujících obchodní tajemství Úřad považuje za rovnocenné pořizování si výpisů nebo poznámek. Je zřejmé, že právní předpisy nemohou předvídat vznik či rozvoj nových technologií, resp. zařízení a jejich použití v budoucnu. V době vzniku správního řádu nebylo běžné nahlížení do spisu pořizováním kopií na chytrý mobilní telefon anebo nahráním na flash disk, správní řád proto (logicky) tyto varianty neupravuje. Nicméně principy i pravidla zakotvená v právní úpravě zůstávají zachována, neboť tyto je třeba vykládat podle jejich smyslu a účelu.

781. Pro úplnost Úřad uvádí, že ustanovení § 38 odst. 3 správního řádu umožňuje pořízení zvukového záznamu nevidomým osobám (ne obecně všem nahlížejícím), přičemž Úřad nezaregistroval, že by JUDr. Jiří Kindl, M.Jur., Ph.D. takovou osobou byl, proto nepovažuje za potřebné se touto argumentací více zabývat. Pokud by JUDr. Jiří Kindl, M.Jur., Ph.D. nevidomý byl, měl přítomnou oprávněnou úřední osobu požádat o přečtení příslušných částí spisu, avšak bez možnosti pořídit si zvukový záznam obchodního tajemství.

XIV.13 Úřad postupuje nepřezkoumatelně

782. Sodexo namítá, že Úřad postupuje nepřezkoumatelně, protože jeho závěry jsou buď neodůvodněné, nebo neúplné či nesrozumitelné, a odkazuje na konkrétní body svého vyjádření.

Vyjádření Úřadu:

783. Úřad se neztotožňuje s tímto paušalizujícím tvrzením účastníka řízení. Úřad tuto námitku vypořádal, když se k jí napadaným závěrům Úřadu vyjadřoval průběžně ve vztahu ke konkrétním namítaným bodům (viz výše). Úřad považuje své závěry za odůvodněné.

XIV.14 Návrh na doplnění dokazování

784. Sodexo namítá, že Úřad dosud nezjistil všechny relevantní skutečnosti a navrhuje následující doplnění dokazování:

- oslovení společnosti Lidl stravenky v.o.s. s dotazem, zda doporučovala obchodním řetězcům přijímajícím její produkt „Naše stravenka“ omezovat počet přijímaných stravenek na jeden nákup a z jakých důvodů,

- oslovení obchodních řetězců Kaufland a Lidl s dotazem, z jakých důvodů zavedly v roce 2017 limitaci při platbě papírovými stravenkami „Naše stravenka“ ve výši 10 ks na nákup,

- šetření mezi vydavateli stravenek za účelem zjištění, jaké průměrné jednotkové náklady na zpracování jedné zpětně odebrané stravenky vynakládali v průběhu let 2004 až 2018 ve vztahu ke stravenkám odebraným od obchodních řetězců na jedné straně a ve vztahu ke stravenkám odebraným od restaurací na straně druhé,

- dotazníkové šetření u Ministerstva financí nebo u Generálního finančního ředitelství, jaká omezení v souvislosti s vydáváním a přijímáním stravenek plynou z daňové legislativy, zejména z ustanovení zákona o daních z příjmů, konkrétně např. jaké množství stravenek mohl zaměstnavatel svým zaměstnancům poskytnout, aby je mohl uplatnit jako daňově uznatelný výdaj, kdo měl povinnost zabezpečit, že stravenky nebudou použity v rozporu se svým účelovým určením (tj. na úhradu stravování), a jak tato povinnost měla být zabezpečena, aby nevzniklo podezření na daňové úniky,

- dotazníkové šetření u Ministerstva financí nebo u České národní banky jakožto orgánu dozoru a dohledu na úseku platebního styku, zda stravenky bylo či nebylo možno v období trvání dohody považovat za platební službu a v případě, že stravenky platební službou nebyly, jaké podmínky pro to muselo být splněny, kdo měl plnění těchto podmínek zajistit, jakým způsobem měly tyto podmínky být v praxi naplňovány a jaké by byly důsledky toho, pokud by tyto podmínky splněny nebyly,

- dotaz na Ministerstvo financí, jaká probíhala jednání ve věci zamezení zneužití stravenek a jaké byly návrhy či připomínky Ministerstva financí k tomu, jak by mělo být zneužívání stravenek řešeno,

- dotazníkové šetření u obchodních řetězců, prostřednictvím jakých opatření tyto řetězce zajišťovaly, že transakce stravenkami, které tyto řetězce umožňovaly, souvisely pouze s nákupem potravin, resp. surovin pro stravování zaměstnanců,

- spotřebitelský průzkum mezi zaměstnanci, kteří platí stravenkami, zda tito spotřebitelé věděli o účelovém omezení používání stravenek pouze na úhradu stravovacích potřeb zaměstnanců, jakým způsobem k tomuto omezení přistupovali, jaká opatření by spotřebitelé považovali za vhodná, aby bylo předcházeno zneužívání stravenek mimo jejich účelové určení, zda takovým vhodným opatřením může být omezené přijímání stravenek v supermarketových řetězcích a pokud ano, jaký by daný limit měl být,

- výslech zpracovatele ekonomické analýzy ([…obchodní tajemství…]) předložené účastníkem řízení.

Vyjádření Úřadu:

785. Podle ustanovení § 52 správního řádu jsou účastníci řízení povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci.

786. K návrhu Sodexo na doplnění dokazování oslovením společnosti Lidl stravenky v.o.s. a obchodních řetězců Kaufland a Lidl Úřad znovu uvádí, že co se týče řetězců Lidl a Kaufland, nemá jakékoliv podezření, že by jejich praxe byla výsledkem zakázané dohody účastníků řízení Sodexo, Edenred a Up (původně přijímaly pouze stravenky Naše stravenka od Lidl stravenky v.o.s., které byly vydávány od roku 2017),[810] a proto je neoslovil.

787. Z uvedených skutečností je zřejmé, že tato společnost a tyto obchodní řetězce neuplatňovaly obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup, ale naopak zvolily vlastní řešení (jak to mohli, v případě, kdyby mezi sebou neuzavřeli zakázanou dohodu, udělat i účastníci řízení). Úřad proto nepovažuje za potřebné zjišťovat, zda a případně proč společnost Lidl stravenky v.o.s. doporučovala omezovat počet přijímaných stravenek na jeden nákup ani z jakých důvodů byla zavedena limitace při platbě papírovými stravenkami Naše stravenka ve výši 10 ks.

788. K návrhu na doplnění dokazovaní šetřením mezi vydavateli stravenek za účelem zjištění, jaké průměrné jednotkové náklady na zpracování jedné zpětně odebrané stravenky vynakládali 2004 až 2018 ve vztahu ke stravenkám odebraným od obchodních řetězců na jedné straně a ve vztahu ke stravenkám odebraným od restaurací na straně druhé, Úřad uvádí, že k námitce účastníků řízení v tomto směru doplnil dokazování. Od všech účastníků řízení si vyžádal informace k nákladovosti a ziskovosti stravenek předložených k proplacení restauračními zařízeními a obchodními řetězci v jednotlivých letech.[811] Obdržené informace Úřad převzal do svých skutkových zjištění – viz část IV.8.4. rozhodnutí.

789. K návrhu účastníka řízení na doplnění dokazování dotazníkovým šetřením u Ministerstva financí nebo u Generálního finančního ředitelství, jaká omezení v souvislosti s vydáváním a přijímáním stravenek plynou z daňové legislativy, zejména z ustanovení zákona o daních z příjmů, konkrétně např. jaké množství stravenek mohl zaměstnavatel svým zaměstnancům poskytnout, aby je mohl uplatnit jako daňově uznatelný výdaj, kdo měl povinnost zabezpečit, že stravenky nebudou použity v rozporu se svým účelovým určením (tj. na úhradu stravování) a jak tato povinnost měla být zabezpečena, aby nevzniklo podezření na daňové úniky, Úřad uvádí, že právní úpravě stravenek v zákoně o daních z příjmů se podrobně věnoval výše v části XIV.2.1. Ministerstvo financí, GFŘ či jiný státní orgán nestanovily – kromě podmínek konkretizujících co přesně je daňový výdaj (viz znění příslušného ustanovení zákona o daních z příjmů a pokynů GFŘ) – žádné další podmínky, které by podmiňovaly možnost uplatnění příspěvku na stravování jako daňového výdaje. Pokud by takové další podmínky existovaly, musely by být dohledatelné z dostupných zdrojů. Úřadu se proto jeví nelogické se na takové podmínky aktivně dotazovat státních institucí, když se na základě provedené rešerše domnívá, že žádné neexistují. Ostatně, pokud takové další podmínky existují, mohli je účastníci řízení předložit.

790. Odpověď na otázku, jakou část výdajů vynaložených na příspěvky na stravování zaměstnanců lze považovat za výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, který se odečítá od základu daně (a tudíž jaké množství stravenek mohl zaměstnavatel svým zaměstnancům poskytnout, aby je mohl uplatnit jako daňově uznatelný výdaj), poskytuje zákon o daních z příjmů ve svém ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 (viz odst. 70 rozhodnutí).

791. K otázce, kdo měl povinnost zabezpečit, že stravenky nebudou použity v rozporu se svým účelovým určením, se již Úřad vyjádřil v poznámce pod čarou č. 124, kde uvedl (dle stanoviska Generálního finančního ředitelství), že je to právě zaměstnavatel, který musí být schopen prokázat, že příspěvek zaměstnavatele poskytnutý formou poukázky byl ze strany zaměstnance použit na účel v souladu s § 6 odst. 9 písm. b), d), či příp. g) zákona o daních z příjmů.[812] Otázka, jak měla být tato povinnost zabezpečena, aby nevzniklo podezření na daňové úniky, již nespadá do působnosti Úřadu.

792. K návrhu účastníka řízení na doplnění dokazování dotazníkovým šetřením Ministerstva financí nebo u České národní banky jakožto orgánu dozoru a dohledu na úseku platebního styku, zda stravenky bylo či nebylo možno v období trvání dohody považovat za platební službu a v případě, že stravenky platební službou nebyly, jaké podmínky pro to musely být splněny, kdo měl plnění těchto podmínek zajistit, jakým způsobem měly tyto podmínky být v praxi naplňovány a jaké by byly důsledky toho, pokud by tyto podmínky splněny nebyly, Úřad uvádí, že právní úpravě stravenek v zákoně o platebním styku se podrobně věnoval výše v části XIV.2.3. Zákon o platebním styku jasně stanoví, že vydávání ani platba stravenkami nejsou platební službou (viz výše) a také specifikuje, jaké podmínky pro to mají být splněny. Otázky související s tím, kdo měl plnění těchto podmínek zajistit, nespadají do působnosti Úřadu.

793. Doplnění dokazování dotazováním Ministerstva financí, Generálního finančního ředitelství a České národní banky Úřad nepovažuje za potřebné ani účelné.

794. K návrhu účastníka řízení na doplnění dokazování dotazem na Ministerstvo financí, jaká jednání probíhala ve věci zamezení zneužití stravenek a jaké byly návrhy či připomínky Ministerstva financí k tomu, jak by mělo být zneužívání stravenek řešeno, Úřad uvádí, že k této otázce se vyjádřil účastník řízení Up ve svém Vyjádření Up II,[813] který také zaslal Úřadu záznamy o jednání APSS na Ministerstvu financí ČR ze dne 17. 3. 2000 a 16. 6. 2000 a čestné prohlášení náměstkyně ministra financí,[814] které se těchto jednání týkalo. Tyto skutečnosti Úřad hodnotil v části XIV.2.1 rozhodnutí. Další dokazování v tomto směru Úřad nepovažuje za potřebné. Pokud by účastníci řízení disponovali nějakými dalšími relevantními podklady, mohli je předložit Úřadu.

795. K návrhu účastníka řízení na doplnění dokazování dotazníkovým šetřením u obchodních řetězců, prostřednictvím jakých opatření tyto řetězce zajišťovaly, že transakce stravenkami, které tyto řetězce umožňovaly, souvisely pouze s nákupem potravin, resp. surovin pro stravování zaměstnanců, Úřad uvádí, že toto nepovažuje za potřebné, protože žádná taková zákonná povinnost vůči obchodním řetězcům zakotvena není, a navíc z podkladů ve spisu plyne, že na základě požadavků vydavatelů stravenek obchodní řetězce zaváděly speciální pokladní systémy. Pokladní systémy umožňují sledovat, zda jsou při platbě stravenkami placeny potraviny. Ani tato problematika však nespadá do působnosti Úřadu, ani není relevantní pro toto správní řízení.

796. K návrhu účastníka řízení na doplnění dokazování spotřebitelským průzkumem mezi zaměstnanci, kteří platí stravenkami, Úřad uvádí, že se názory spotřebitelů dostatečně zabýval, a proto nepovažoval ani nepovažuje za potřebné z důvodu procesní ekonomie a hospodárnosti řízení provádět podrobnější spotřebitelský průzkum. V této části plně odkazuje na své vyjádření v části XIV.1.5 rozhodnutí.

797. K návrhu účastníka řízení na doplnění dokazování výslechem zpracovatele ekonomické analýzy ([…obchodní tajemství…]) předložené účastníky řízení, Úřad uvádí, že tento nepovažuje za potřebný, protože navrhovaný výslech by nepřinesl žádné nové skutečnosti, pouze by došlo k zopakování v analýze a ve vyjádřeních účastníků uvedených tvrzení, což Úřad nepovažuje za účelné.

798. Závěrem Úřad shrnuje, že skutkový stav je zjištěn dostatečným způsobem. Uvedené závěry Úřadu jsou řádně podloženy spisovým materiálem a provedení dalšího dokazování Úřad považuje za nedůvodné a nadbytečné.

XIV.15 Návrh na konání ústního jednání

799. Sodexo navrhuje, aby Úřad uskutečnil s účastníkem řízení ústní jednání za účelem projednání otázek, které Úřad musí doplnit tak, aby byly odstraněny vady v dosavadních zjištěních Úřadu. Předmětem jednání by mělo být vyjasnění, jakých pochybení se Úřad dopustil, jak je má napravit a jak má doplnit šetření. Na jednání by také měla být prezentována ekonomická Analýza […obchodní tajemství…].

800. Účastník řízení Edenred ve svém Vyjádření Edenred I rovněž požádal Úřad o ústní jednání za účelem vysvětlení vznesených námitek, konfrontování Úřadu s předloženými důkazy a poskytnutí prostoru pro vyjádření zpracovatele ekonomické analýzy.

Vyjádření Úřadu:

801. Úřad uvádí, že provedení tohoto ústního jednání nepovažuje za potřebné a účelné. Úřad má za to, že účastníci řízení v rámci svých vyjádření své námitky dostatečně vysvětlili, podrobně popsali, jakých pochybení se měl Úřad dopustit, co by měl doplnit a jaké vady odstranit. Ústní jednání by tak nepřineslo žádné nové skutečnosti, stejně jako prezentace ekonomické analýzy zaslané účastníkem řízení.

XIV.16 Návrh na zastavení řízení

802. Účastník řízení Sodexo navrhuje, aby Úřad správní řízení zastavil.

Vyjádření Úřadu:

803. K tomuto návrhu Úřad uvádí, že s ohledem na provedené dokazování a právní hodnocení uvedené v tomto rozhodnutí neshledal důvody pro zastavení předmětného správního řízení.

XV Závěr

804. Ze všech shora podaných důvodů Úřad konstatuje, že bylo prokázáno spáchání přestupku dle zákona a porušení SFEU, spočívajícího v uzavření zakázané dohody narušující hospodářskou soutěž, a byl tedy porušen zákaz stanovený v § 3 odst. 1 zákona a v čl. 101 odst. 1 SFEU, a proto rozhodl v souladu s § 67 odst. 1 správního řádu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

805. Toto rozhodnutí neobsahuje obchodní tajemství účastníků řízení – údaje označené jednotlivými účastníky řízení za obchodní tajemství, byly nahrazeny slovy […obchodní tajemství…]. Toto rozhodnutí má proto čtyři přílohy – v první příloze jsou odstavce z rozhodnutí obsahující odkryté údaje označené jako obchodní tajemství účastníkem řízení Sodexo, v druhé účastníkem řízení Edenred, ve třetí účastníkem řízení Up a ve čtvrté všemi účastníky řízení. Účastníci řízení obdrží rozhodnutí a příslušnou přílohu tohoto rozhodnutí. Příloha s odstavci z rozhodnutí obsahující odkryté údaje označené jako obchodní tajemství všemi účastníky řízení, nebude z důvodu ochrany jejich obchodního tajemství účastníkům řízení zaslána a zůstává založena ve spise. Úřad nenalezl vhodnější způsob, jak na jedné straně zajistit požadovanou ochranu údajům, které si účastníci řízení označili jako obchodní tajemství, a na straně druhé uvést srozumitelně důvody pro své závěry.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí může účastník řízení dle § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 83 odst. 1 a § 85 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek.

otisk úředního razítka

Mgr. Ing. Kamil Nejezchleb, Ph.D.

místopředseda

Obdrží:

Za společnost Sodexo Pass Česká republika a.s.

JUDr. Karel Muzikář, LL.M. (C.J.), advokát

Skils s.r.o. advokátní kancelář

Křižovnické nám. 193/2

110 00 Praha 1

Za společnost Edenred CZ s.r.o.

JUDr. Robert Neruda, Ph.D., advokát

HAVEL & PARTNERS, s.r.o., advokátní kancelář

Na Florenci 2116/15, Nové Město

110 00 Praha 1

Za společnost Up Česká republika s.r.o.

JUDr. Vilém Podešva, LLM, advokát

ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.

Na Pankráci 1683/127

140 00 Praha 4

Přílohy:

Příloha č. 1 – Odstavce z rozhodnutí obsahující odkryté údaje označené jako obchodní tajemství účastníkem řízení Sodexo (obdrží pouze Sodexo)

Příloha č. 2 – Odstavce z rozhodnutí obsahující odkryté údaje označené jako obchodní tajemství účastníkem řízení Edenred (obdrží pouze Edenred)

Příloha č. 3 – Odstavce z rozhodnutí obsahující odkryté údaje označené jako obchodní tajemství účastníkem řízení Up (obdrží pouze Up)

Příloha č. 4 – Odstavce z rozhodnutí obsahující odkryté údaje označené jako obchodní tajemství účastníky řízení Sodexo, Edenred a Up (zůstává založena ve spise)

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Viz Oznámení o zahájení správního řízení ze dne 25. 6. 2018, č.j. ÚOHS-S0242/2018/KD-18776/2018/851/HMa, na l.č. 325-326 spisu správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0242/2018/KD (dále též „spis“).

[2] Viz přípisy Úřadu ze dne 23. 10. 2019 na l.č. 2088-2093 spisu.

[3] Námitky účastníků řízení viz vyjádření společnosti Sodexo ze dne 10. 7. 2018, l.č. 423 a násl. spisu, vyjádření společnosti Sodexo ze dne 17. 7. 2018, l.č. 444-447 spisu, vyjádření společnosti Sodexo ze dne 28. 2. 2019, l.č. 1689-1742 spisu. Obdobné námitky společnost uvedla v přípisu ze dne 24. 7. 2019, l.č. 1970-1979 spisu. Dále vyjádření společnosti Sodexo ze dne 1. 4. 2020, viz l.č. 2329-2402 spisu, ze dne 16. 10. 2020, l.č. 2841-2845. Přípis Up nazvaný Vyjádření účastníka řízení k Protokolu ze dne 11. 11. 2019, č.j. ÚOHS-S0242/2018/KD-30488/2019//852/HMa, ze dne 27. 7. 2020 na l.č. 2776-2787 spisu (dále též „Vyjádření Up k protokolu“). Úřad doplňuje, že Vyjádření Up k protokolu bylo doručeno po ukončení procedury narovnání (procedura narovnání byla v lednu 2020 ukončena), vyjádření společnosti Up ze dne 2. 6. 2021, l.č. 3083-3089 spisu a vyjádření společnosti Edenred ze dne 1. 10. 2020, viz l.č. 2833-2835.

[4] Viz přípis Úřadu ze dne 27. 1. 2020 na l.č. 2180 spisu.

[5] Výhrady k dohodě v rámci správního řízení ze dne 12. 10. 2021, č.j. ÚOHS-34446/2021/852/HMa, na l.č. 3217-3263 spisu (dále též „Sdělení výhrad“).

[6] Viz přípis Sodexo nazvaný Vyjádření účastníka řízení ke sdělení výhrad, ze dne 7. 1. 2022 na l.č. 3583-3969 spisu (dále též „Vyjádření Sodexo I“).

[7] Viz přípis Edenred nazvaný Vyjádření k podkladům rozhodnutí a ke sdělení výhrad, ze dne 11. 1. 2022 na l.č. 3971-4019 spisu (dále též „Vyjádření Edenred I“).

[8] Analýza s názvem […obchodní tajemství…] byla v českém jazyce předložena pouze společností Sodexo a je založena na l.č. 5094-5203 spisu (dále též „Analýza […obchodní tajemství…]“). Pozn.: zadavatelé analýzy Sodexo a Edenred předložili analýzu každý sám za sebe v anglickém jazyce (přičemž od zpracovatele analýzy měli navzájem znepřístupněny části obsahující obchodní tajemství druhého zadavatele analýzy), český překlad později doplnil pouze účastník řízení Sodexo. Plná verze analýzy (ovšem pouze v anglickém jazyce) přímo od jejího zpracovatele se nachází na l.č. 4913-4941 spisu.

[9] Viz přípis Up nazvaný První vyjádření účastníka řízení k výhradám k dohodě ze dne 12. 10. 2021, č.j. ÚOHS-34446/2021/852/HMa, a (blanketní) návrh na doplnění dokazování, ze dne 3. 1. 2022 na l.č. 3413-3427 spisu (dále též „Vyjádření Up I“).

[10] Viz přípis Up nazvaný Druhé vyjádření účastníka řízení k výhradám k dohodě ze dne 12. 10. 2021, č.j. ÚOHS-34446/2021/852/HMa, a návrh na doplnění dokazování, ze dne 23. 2. 2022 na l.č. 4078-4118 (dále též „Vyjádření Up II“).

[11] Viz přípisy Úřadu Sdělení o předpokládané výši pokuty ze dne 11. 5. 2022 na l.č. 5220-5222 spisu (dále též „Sdělení o pokutě“).

[12] Viz přípis Edenred nazvaný Vyjádření k podkladům rozhodnutí, ze dne 12. 7. 2022 na l.č. 5288-5289 spisu (dále též „Vyjádření Edenred II“).

[13] Viz přípis Sodexo nazvaný Vyjádření k podkladům rozhodnutí, Návrh na zastavení řízení, ze dne 22. 7. 2022 na l.č. 5290-5299 spisu (dále též „Vyjádření Sodexo II“).

[14] Jednání soutěžitelů, které započalo v blíže nezjištěné době před 1. 12. 2003 a trvalo do doby vstupu ČR do Evropské unie (resp. do 30. 4. 2004) tvoří samostatný skutek, který byl posouzen podle právní úpravy platné ke dni ukončení jednání, tj. dle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění účinném ke dni 30. 4. 2004 – viz část VI.3 tohoto rozhodnutí.

[15] Úřad hodnotí jednání účastníků řízení, resp. jejich právních předchůdců, jako jediné trvající jednání – viz část VI.3.

[16] Zákon č. 403/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

[17] Nyní čl. 101 a 102 SFEU.

[18] Oznámení Komise Guidelines on the effect on trade concept contained in Articles 81 and 82 of the Treaty (2004/C 101/07).

[19] Problematika vlivu na obchod mezi členskými státy je součástí právního posouzení (viz část VI.4).

[20] Viz l.č. 2254 spisu.

[21] Společnost se sídlem Quai De La Bataille De Stalingrad 255, Issy Les Moulineaux, 92130, Francouzská republika, identifikační číslo 350 925 384. Viz vyjádření společnosti Sodexo ze dne 23. 8. 2018 na l.č. 671 a násl. spisu, resp. Výroční zprávu za rok končící 31. 8. 2019 na l.č. 2254 a násl. spisu.

[22] Společnost se sídlem Quai De La Bataille De Stalingrad 255, Issy Les Moulineaux, 92130, Francouzská republika identifikační číslo 301 940 219.

[23] Viz l.č. 684 spisu.

[24] Společnost se sídlem Tomášikova 64, 831 04 Bratislava, Slovenská republika.

[25] Viz l.č. 2256 spisu.

[26] Viz stanovy společnosti Sodexo dostupné ve Sbírce listin na https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=69790057&subjektId=458937&spis=75539.

[27] Viz l.č. 684 spisu.

[28] Společnost se sídlem Praha 5, Radlická /2, PSČ 150 00, IČO 24184136.

[29] Předmětem obchodního tajemství je vztah společnosti Sodexo Pass International SAS k dceřiným společnostem – v podrobnostech viz l.č. 685 spisu.

[30] Předmětem obchodního tajemství je určení osoby, která má obstarávat každodenní řízení – v podrobnostech viz l.č. 686 spisu.

[31] Předmětem obchodního tajemství je popis oprávnění Sodexo Pass International – v podrobnostech viz l.č. 686 spisu.

[32] Předmětem obchodního tajemství je popis tvorby strategie společnosti a finančního plánu a zapojení skupiny Sodexo do tohoto procesu – v podrobnostech viz l.č. 688 spisu.

[33] Předmětem obchodního tajemství je, které osoby zasedají, v jakých orgánech společností ze skupiny Sodexo – v podrobnostech viz l.č. 687,2670 a násl. a 4124 a násl. spisu.

[34] Předmětem obchodního tajemství je popis funkce uvedených osob a jejich činnost – v podrobnostech viz l.č. 699, 2668 a 2670 a násl. spisu.

[35] Předmětem obchodního tajemství je problematika personálního propojení a kumulace funkcí v rámci skupiny Sodexo – v podrobnostech viz l.č. 2670-2672 a 4124-4126 spisu.

[36] Tuto funkci vykonává i v současnosti.

[37] V období let 2000–2010. Viz l.č. 5234 spisu.

[38] Viz l.č. 64 a 2671 spisu.

[39] Viz l.č. 686 spisu.

[40] Jde o stav ke květnu 2020.

[41] Předmětem obchodního tajemství je, které další pozice a po jaké období [Titul Příjmení] ve společnostech ze skupiny Sodexo zastával – v podrobnostech viz l.č. 2671 spisu.

[42] Viz l.č. 2072 spisu.

[43] Viz l.č. 5235 spisu.

[44] Viz internetové stránky společnosti Sodexo (l.č. 1889 spisu), nebo prezentace pro společnost Jednota, spotřební družstvo v Mikulově, kde se Sodexo prezentuje jako člen Sodexo Group a uvádí, že Sodexo má více než 420 000 zaměstnanců ve více než 80 zemích, jsou 18. největší zaměstnavatel, na českém trhu působí dvě divize Sodexo – Sodexo Benefity a Sodexo Služby u klienta, přičemž Sodexo Benefity je světový lídr v řešeních pro motivaci, pracují ve 32 zemích světa a pomáhají motivovat 25 mil. lidí – l.č. 1166 spisu. Jako součást koncernu „Sodexho Alliance“ se společnost Sodexo prezentovala už v roce 2004 – viz l.č. 4723 spisu.

[45] Viz výroční zpráva za rok 2019 na l.č. 2257 spisu a výroční zpráva za rok 2020 na l.č. 3164 spisu a výroční zpráva za rok 2021 dostupné ve Sbírce listin na https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=72789822&subjektId=458937&spis=75539.

[46] Viz např. vyjádření společnosti Sodexo ze dne 28. 2. 2019, l.č. 1689 a násl. spisu.

[47] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. 5. 2013 ve věci C-508/11 P, Eni SpA v. Komise, EU:C:2013:289, odst. 47, rozsudek Tribunálu ze dne 6. 3. 2012 ve věci T-64/06, FLS Plast A/S v. Komise, EU:T:2012:102, odst. 29.

[48] Úřad konstatuje, že okruh společností tvořících jednoho soutěžitele je širší a zahrnuje rovněž přinejmenším sesterské společnosti účastníka řízení Sodexo 100% vlastněné společností Sodexo SA, ale tuto skutečnost prozatím nepovažuje za nezbytné pro účely tohoto správního řízení dále podrobněji rozvádět.

[49] Projekt Fúze viz l.č. 1102-1109 spisu.

[50] Viz l.č. 1885 spisu.

[51] Viz např. vyjádření společnosti AHOLD Czech Republic, a.s. na l.č. 59 spisu, či společnosti Globus ČR, k.s. na l.č. 94 spisu.

[52] V dalším textu má Úřad v souvislosti s jednáním společnosti Edenred vždy na mysli společnost Edenred jako právního nástupce zaniklých společností, pokud není výslovně uvedeno jinak.

[53] Společnost se sídlem 14-16 Boulevard Garibaldi 92130 Issy-les-Moulineaux, Francouzská republika. Tato společnost měla dříve jinou právní formu – do 11. 5. 2021 šlo o Edenred SA – a sídlo bylo na Boulevard Gabriel Péri 166-180, 92240 Malakoff, Francouzská republika.

[54] Společnost se sídlem Via Pirelli Giovanni Battista 18, 20124 Milano, Italská republika.

[55] Vyjádření společnosti Edenred ze dne 10. 9. 2018, l.č. 830 a násl. spisu.

[56] Viz l.č. 832 a 4694 spisu.

[57] Viz sdělení společnosti Edenred ze dne 10. 9. 2018, l.č. 830 a násl. spisu a ze dne 24. 7. 2020, l.č. 2759 spisu.

[58] Společnost se sídlem 166-180 Bld Gabriel Peri, 92240 Malakoff, Francie.

[59] Zbylé 0,01 % držela společnost SAMINVEST.

[60] Společnost se sídlem 166-180 Bld Gabriel Peri, 92240 Malakoff, Francie.

[61] Společnost se sídlem Av Herrmann Debroux 44, 1160 Brusel, Belgie.

[62] Společnost se sídlem Juan Esplandiú, 11-13, portal 13, pl. 1–28007 Madrid, Španělsko.

[63] Viz l.č. 832 spisu. Tyto údaje mají význam také pro vymezení soutěžitele v roce 2018 pro účely výpočtu obratu soutěžitele v Evropské unii na trhu výrobků dotčeném dohodou za rok 2018 v souvislosti s aplikací čl. 101 SFEU.

[64] Viz l.č. 2965 a 4702 spisu.

[65] Společnost se sídlem Karadžičova 8, P.O.BOX 21, 215 820 15 Bratislava, Slovenská republika.

[66] Společnost sídlila na adrese Pernerova 691/42, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO: 06678114.

[67] Tato společnost pod tímto názvem přestala existovat, došlo ke změně jejího sídla, jednatelů a především majitele, tyto změny jsou však účinné až od dubna 2022. Nyní se společnost jmenuje aeqoom processing s.r.o. a sídlí na adrese Zelený pruh 1560/99, Braník, 140 00 Praha 4. Úřad však v tomto rozhodnutí pracuje s původním názvem Edenred Production Center, s.r.o.

[68] Viz Společenská smlouva Edenred CZ s.r.o. dostupná ve Sbírce listin na https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=57862969&subjektId=402356&spis=250648.

[69] Viz rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady dostupné ve Sbírce listin na https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=68251595&subjektId=402356&spis=250648.

[70] Viz l.č. 835 spisu.

[71] Viz l.č. 2704 spisu.

[72] Předmětem obchodního tajemství je míra závislosti společnosti Edenred na mateřské společnosti – v podrobnostech viz l.č. 2704 spisu.

[73] Předmětem obchodního tajemství je personální propojení společnosti Edenred s ostatními společnostmi ve skupině Edenred, role jednatelů a způsob rozhodování na úrovni společnosti Edenred, výkon funkce generálního ředitele Edenred – v podrobnostech viz l.č. 2704 spisu.

[74] Viz l. č. 3382 správního spisu.

[75] Úplné údaje ohledně minulého i současného působení […obchodní tajemství…] účastníka řízení v orgánech či na vedoucích pozicích v dalších společnostech skupiny Edenred účastník řízení nebyl schopen poskytnout – viz l.č. 2705-2706 spisu.

[76] Viz l.č. 2966 a násl. spisu a 4695 a násl. spisu.

[77] Viz l.č. 2758-2759, 2963-2964 a 3189-3190, 4696-4697 spisu.

[78] Viz l.č. 4696 či 3189 spisu – jde o údaje ze zprávy o vztazích za rok 2020.

[79] Cash pooling je bankovní nástroj umožňující podnikům dosahovat likvidity při celkově nižších nákladech. Je vyhledáván zejména velkými holdingovými korporacemi. Optimalizace množství drženého krátkodobého finančního majetku ve skupině je dosahováno prostřednictvím soustředění zůstatků bankovních účtů skupiny na jednom hlavním účtu. Na tomto účtu je koncentrována likvidita skupiny, ze které mohou čerpat ostatní podniky ve skupině, které nejsou v daný okamžik likvidní.

[80] Viz l.č. 2772 spisu a zpráva o vztazích za rok 2020 na l.č. 3189 spisu.

[81] Viz l.č. 3189 spisu. Jako součást skupiny (v té době) ACCOR se společnost prezentovala již v roce 2003 a 2004 – viz l.č. 4734-4735 spisu.

[82] Viz dokument ve Sbírce listin dostupný na https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl- detail?dokument=16275484 &subjektId=669413&spis= 123670.

[83] Společnost se sídlem Avenue des Louvresses 27-29, Zac des Louvresses, 92230 Gennevilliers, Francouzská republika (reg. číslo 518856281).

[84] Společnost se sídlem Avenue des Louvresses 27-29, Zac des Louvresses, 92230 Gennevilliers, Francouzská republika (reg. číslo 642044366). Viz vyjádření společnosti Up ze dne 23. 8. 2018 na l.č. 644 a násl. spisu, 2984 a 4132 spisu.

[85] Konkrétně jde o společnost Up Slovensko, s.r.o., se sídlem Tomášikova 23/D, 821 01 Bratislava, Slovenská republika.

[86] Viz l.č. 663 a 4138-4139 spisu. Společnost na svých internetových stránkách uvádí mezinárodní pobočky z 19 různých zemí – viz l.č. 1881 spisu a násl.

[87] Předmětem obchodního tajemství je uvedení počtu vlastněných společností a místa jejich působení – v podrobnostech viz l.č. 2987, 2988 a 4138-4139 spisu.

[88] Viz l.č. 2988 spisu.

[89] Společnost UP (dříve existující pod názvem Le Cheque Déjeuner CCR) byla od vzniku účastníka řízení Up do roku 2010 jeho 100% vlastníkem, poté se jím stala společnost C.D. Holding Internationale – viz l.č. 658 spisu.

[90] V podrobnostech viz l.č. 659 spisu.

[91] V podrobnostech viz l.č. 659 spisu.

[92] Předmětem obchodního tajemství je popis míry autonomie Up ve vztahu k mateřské společnosti, resp. společnostem sesterským a důvody tohoto stavu – v podrobnostech viz l.č. 660 spisu.

[93] V podrobnostech viz l.č. 660 spisu.

[94] Vyjádření společnosti Up ze dne 4. 5. 2020, l.č. 2607 spisu a ze dne 1. 4. 2021, l.č. 2984 spisu.

[95] Viz Prohlášení o mimořádném finančním výkonu skupiny UP pro rok 2020 na l.č. 5236 spisu.

[96] Viz l.č. 5236 spisu.

[97] Viz vyjádření produktového manažera účastníka řízení Up na str. 15 výroční zprávy skupiny UP za rok 2018 na l.č. 5237 spisu. Na tomto místě zpráva obsahuje i propagaci české dceřiné společnosti (účastníka řízení Up) ve vztahu k Integrované digitální nabídce.

[98] Viz l.č. 660, 2609, 2985, 4133 spisu.

[99] Okruh společností tvořících jednoho soutěžitele je, dle názoru Úřadu, širší a zahrnuje přinejmenším sesterské společnosti účastníka řízení Up 100% vlastněné společností UP, ale tuto skutečnost Úřad prozatím nepovažuje za nezbytné pro účely tohoto správního řízení dále podrobněji rozvádět.

[100] Spolek se sídlem Jáchymova 26/2, Staré město, 110 00 Praha, IČO 68380852. Tento spolek se od 2. 12. 2021 přejmenoval na České sdružení pro moderní benefity, z.s. Účel spolku se dle údajů v obchodním rejstříku nezměnil. Sdružení přijalo další dva členy; dle internetových stránek sdružení www.moben.cz jde o platformu pro podnikatelské subjekty poskytující v České republice řešení v oblasti zaměstnaneckých benefitů a programů sociální soudržnosti na bázi účelově vázaného platebního prostředku. Úřad nový název v dalším textu pro lepší přehlednost nepoužívá, neboť příslušné podklady shromážděné ve spise týkající se profesního sdružení vydavatelů stravenek se vztahují k době, kdy používalo název Asociace provozovatelů poukázkových systémů, z.s. či název předchozí.

[101] Tam, kde Úřad používá zkratku APROPOS (resp. Asociace – viz dále), má na mysli asociaci v podobě před provedením změn, které proběhly v souvislosti s jejím přejmenováním dne 2. 12. 2021 a úpravou předmětu její činnosti, resp. přijetím nových členů.

[102] Sdružení, které dle stanov z roku 1998 sídlilo na adrese Senovážné náměstí 23, 110 00 Praha 1.

[103] Viz l.č. 362 spisu.

[104] Úřad si od APROPOS vyžádal stanovy, členskou strukturu a její vývoj od roku 2003 do současnosti. Úřad tak má k dispozici znění stanov z r. 1998, 2007, 2009 a 2014. Viz l.č. 805-814 spisu a l.č. 1921-1924 spisu.

[105] Viz l.č. 348-350 spisu.

[106] Jde o dřívější název účastníka řízení Sodexo (IČO se nezměnilo).

[107] Jde o dřívější název účastníka řízení Up (IČO se nezměnilo).

[108] Accor Services CZ s.r.o. je dnes již zaniklá společnost – viz charakteristika účastníka řízení Edenred a projekt Fúze.

[109] Byl členem APSS jako podnikající fyzická osoba se sídlem Orlí 14/490, Brno, IČO 12175706. Dnes je tato osoba zaniklá (datum zániku 5. 6. 2010) – viz l.č. 1099 spisu. Vzhledem k tomu, že Ing. Vladimír Filip byl v minulosti výkonným ředitelem skupiny Exit Group, lze se důvodně domnívat, že byl členem Asociace právě za tuto skupinu. Exit Group existovala na bázi obchodní spolupráce významných českých a moravských firem působících na trhu stravovacích poukázek na území ČR a velikostí obratu se Exit Group dle svého vyjádření řadila mezi nejvýznamnější distributory působící v tomto oboru – viz internetové stránky Exit Group z roku 2003 na l.č. 4752 spisu. V záložce „kontakty“ byly odkazy na další společnosti sdružené (v roce 2004) v Exit Group: např. MENU SERVICE s.r.o., Gazelle s.r.o. či SYAS spol. s r.o. – tato společnost byla členem Asociace, prezentovala se jako člen skupiny Exit Group – viz l.č. 4760 spisu.

[110] Zde Úřad poukazuje na to, že společnost vznikla až 9. 9. 2005, tedy nejdříve od tohoto data mohl být Ing. Filip v Asociaci za tuto společnost. Společnost EXIT GROUP s.r.o. je od 11. 6. 2013 zapsaná v obchodním rejstříku pod názvem Brnoservis, s.r.o., v likvidaci, se sídlem Orlí 490/14, Brno-město, 602 00 Brno, IČO 26981076 – viz l.č. 1568-1569 spisu. Tato společnost přípisem z 28. 1. 2019 Úřadu sdělila, že se rozhodla: „[…] odprodat stravenkovou činnost společnosti Edenred CZ s.r.o., což také brzy proběhlo. Z toho plyne, že již zhruba deset let se Brnoservis s.r.o. v likvidaci (dříve Exit group s.r.o.) stravenkovou činností nezabývá.“ Rovněž bylo sděleno, že datum dokončení likvidace nelze predikovat – viz l.č. 1558 spisu.

[111] Společnost se sídlem Jožky Jabůrkové 560/1, 779 00 Olomouc, IČO 25001531. Společnost v roce 2007 rozhodla o převodu svého stravenkového portfolia společnosti Le Cheque Déjeuner s.r.o. s definitivním finančním vyúčtováním v roce 2008 (viz l.č. 1095 spisu).

[112] Společnost se sídlem Zlín, Lešetín II/667, IČO 60723050. Společnost zanikla při Fúzi.

[113] Viz vyjádření APROPOS ze dne 30. 8. 2018, l.č. 802 a násl.

[114] Viz l.č. 1922 a 1923 spisu.

[115] Tento fakt je významný především ve vztahu k pozdějším námitkám účastníků řízení, kteří přestože se ve svém jednání zaštiťovali Asociací, namítali, že zavedení limitace 5 ks/nákup bylo maximálně unilaterálním aktem.

[116] Např. v roce 2018 byl předsedou APROPOS generální ředitel Up [Jméno Příjmení] a na pozicích místopředsedů působili [Jméno Příjmení], generální ředitel Sodexo a [Jméno Příjmení], generální ředitel Edenred – viz l.č. 362 spisu.

[117] S jednou výjimkou, kdy v období od září 2006 do max. prosince 2009 na pozici místopředsedy působil [Titul Jméno Příjmení] – viz l.č. 2277-2278 spisu.

[118] Jde o [Titul Jméno Příjmení], který mj. vykonával od roku 2001 do března 2015 funkci člena představenstva společnosti Sodexo, od července 2018 pak funkci předsedy představenstva, v letech 2000–2010 byl rovněž generálním ředitelem společnosti Sodexo.

[119] Zástupci členů Asociace se dle zápisů ze schůzí založených ve spisu scházeli cca jednou za měsíc – viz l.č. 4-10 spisu.

[120] Při zajištění stravování prostřednictvím stravenek se cenou jídla rozumí hodnota stravenky včetně poplatku za zprostředkování nákupu (provize).

[121] Co se týče vývoje daňové uznatelnosti příspěvků na stravování, tato byla legislativně zakotvena již od nabytí účinnosti zákona č. 286/1992 Sb., o daních z příjmů ze dne 28. 2. 1992, kde z § 24 odst. 2 písm. j) bod 4. vyplývá, že od základu daně se odečtou náklady na provoz vlastních zařízení závodního stravování kromě hodnoty potravin nebo příspěvky na závodní stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované maximálně do výše 55 % ceny hlavních a přesnídávkových jídel. Toto ustanovení zůstalo v zásadě v nezměněné podobě i v dalším zákoně o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb.) až do 31. 12. 1994, kdy proběhla novela č. 259/1994 Sb. Od této doby bylo předmětné ustanovení pozměněno a nákladem je provoz vlastních zařízení závodního stravování kromě hodnoty potravin nebo příspěvky na závodní stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho hlavního jídla v průběhu jedné pracovní směny, maximálně však do výše 70 % stravného při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin podle zvláštního předpisu. V této podobě ustanovení platilo do 31. 12. 2004, kdy došlo k přeformulování na „[…] do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu […]“, jako je v aktuálně platné úpravě. Ostatní drobné formulační změny zmíněného ustanovení Úřad nepopisuje, neboť to nemá žádný praktický význam.

[122] Pokyn GFŘ D-22 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení zákona o daních z příjmů ze dne 6. 2. 2015, č.j. 5606/15/7100-10.

[123] Jak bude popsáno v dalším textu, účastníci řízení za nástroj pro zajištění dodržování daňové legislativy považují limitaci počtu/hodnoty stravenek při platbách za nákup.

[124] K tomuto ustanovení zákona o daních z příjmů Úřad poukazuje na dokument Finanční správy ČR Zápis z jednání Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců ČR ze dne 20. 6. 2018 (l.č. 2877-2880 spisu), dle kterého samotné prokázání splnění zákonných podmínek ohledně stravenek daných v zákoně o daních z příjmů je plně na straně zaměstnavatele, nikoliv společnosti, která službu nabízí. Zaměstnavatel musí být schopen prokázat, že příspěvek zaměstnavatele poskytnutý formou poukázky byl ze strany zaměstnance použit na účel v souladu s § 6 odst. 9 písm. b), d) či příp. g) zákona o daních z příjmů.

[125] Viz l.č. 3102 spisu.

[126] Úřad zde popisuje koloběh papírových stravenek, jichž se protisoutěžní jednání účastníků řízení týká, ovšem pro „oběh“ elektronických stravenek platí v zásadě shodné principy.

[127] Společnost Lidl stravenky v.o.s., se sídlem Nárožní, 1359/11, 158 00 Praha 5, IČO 05433720, tuto provizi neuplatňuje vůbec – viz l.č. 1956 spisu.

[128] Nejvýše však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin.

[129] Všichni tři účastníci řízení umožňují podnikatelům vrácení papírových stravenek v prodejnách MAKRO Cash & Carry ČR, s.r.o., kde příslušná hodnota stravenek po odečtení provize je podnikateli nahrána na kartu MAKRO a může s ní hned zaplatit za nákup zboží v těchto prodejnách.

[130] Obrázek se týká stravenek a benefitních poukázek a byl přílohou přípisu společnosti Sodexo ze dne 24. 7. 2019 (viz l.č. 1971 a násl. spisu), autorem je Asociace provozovatelů poukázkových systémů (APROPOS).

[131] Viz l.č. 4083 spisu.

[132] Viz l.č. 5014 a 5015 spisu.

[133] Viz např. l.č. 5020 (druhá strana) spisu – z vyjádření předsedy Asociace [Jméno Příjmení] plyne, že snahou je, aby se zpřesnilo, na co se stravenky smějí použít a za jakých podmínek a že připouští, že jde i o ochranu stravenkového podnikání do budoucna. Problémem podle něj je, že pojem „jedno hlavní jídlo denně“ je příliš obecný a dá se zneužívat.

[134] Na absenci detailnějších zákonných podmínek upozorňuje i náměstkyně z ministerstva financí – viz l.č. 4110 spisu.

[135] Např. je zřejmé, že pokud může zákazník použít neomezený počet stravenek určitého vydavatele při placení svého nákupu v určitém akceptačním místě, jsou tyto stravenky z jeho pohledu nepochybně výhodnější než stravenky vydavatele, jejichž využití by v tomto akceptačním místě bylo omezeno na určitý počet kusů.

[136] Viz l.č. 5238 spisu.

[137] Viz např. l.č. 2065 spisu nebo 5239 spisu.

[138] Konkrétně např. společnost Up ve svém vyjádření ze dne 27. 7. 2020 v odst. 43 uvádí, že v případě, že by stravenkové systémy dlouhodobě neplnily svůj účel a stravenky by byly zneužívány, existovalo (a nadále existuje) riziko, že by příslušné daňové zvýhodnění bylo zákonodárcem zrušeno – l.č. 2781 či 4085 spisu.

[139] Viz odst. 46 vyjádření společnosti Up ze dne 27. 7. 2020 – l.č. 2782 spisu.

[140] Viz např. l.č. 4085, 3612, 3614 spisu.

[141] Viz l.č. 330 a násl. spisu.

[142] Viz l.č. 344 a násl. spisu.

[143] V této souvislosti Úřad doplňuje, že slovenská obdoba české Asociace – Asociace emitentů stravovacích poukázek – v březnu 2013 oznámila prostřednictvím předsedy slovenské asociace (jde o adresáta E-mailu) záměr zavést sérii opatření, která by omezila platby na max. 5 ks stravenek/nákup v obchodních řetězcích. Viz článek serveru sme.sk s názvem „Gastrolístky sa dajú použiť aj dvakrát, zatial´ je to legálne“ na l.č. 2683-2685 spisu. Z článku dále vyplývá, že obchodní řetězce na Slovensku v době vydání zmíněného prohlášení žádný limit při platbách stravenkami neuplatňovaly. Předseda slovenské asociace dále zmiňuje, že kdysi ve smlouvách s obchodníky omezení hodnoty a počtu stravenek byla, ale obchodníci tato pravidla obcházeli.

[144] Viz l.č. 344 spisu.

[145] Společnost se sídlem Tomášikova 64, 831 04 Bratislava (IČO 35741350).

[146] Společnost se sídlem Tomášikova 23/D, 821 01 Bratislava (IČO 31396674).

[147] Viz l.č. 348-350 spisu.

[148] Druhým hlavním problémem je platba stravenkami za alkohol, cigarety, nepotravinářské zboží aj. Viz l.č. 349 spisu.

[149] Viz l.č. 347 spisu.

[150] Viz l.č. 344-345 spisu.

[151] Supermarkety Albert byly provozovány společností Ahold Czech Republic, a.s., nyní Albert Česká republika, s.r.o.

[152] Odpověď Sodexo viz l.č. 1974 spisu.

[153] Podrobněji k dokumentům nalezeným na Wayback Machine viz část Účastníci řízení a 5 ks stravenek/nákup.

[154] Viz l.č. 346 spisu.

[155] Úřad se společnosti Sodexo dotázal proto, že jako autor dokumentu ve vlastnostech dokumentu byla uvedena osoba spojená se společností Sodexo, což vyplývá z l.č. 1934 spisu.

[156] Viz odpověď společnosti Sodexo l.č. 1974.

[157] Viz l.č. 351 spisu.

[158] Viz vlastnosti elektronických verzí těchto důkazů na l.č. 345, 346, 347, 350 a 351 spisu.

[159] Viz l.č.4106 spisu.

[160] Viz l.č. 1979 a 4107 spisu – tato zaměstnankyně je jako autorka uvedena u Důkazů č. 3 a 4 – dle sdělení Sodexo byla odbornice na stravenkovou legislativu.

[161] Tesco Stores ČR a.s., se sídlem Vršovická 1527/68b, 100 00 Praha, IČO 45308314 (dále též jen „TESCO“).

[162] Žádost o poskytnutí informací a podkladů ze dne 11. 4. 2018, č.j. ÚOHS-P0549/2017/KD-10700/2018/851/HMa, l.č. 213-214 spisu.

[163] Viz vyjádření společnosti TESCO ze dne 25. 4. 2018, l.č. 219 a násl. spisu.

[164] Viz l.č. 240 a násl. spisu a l.č. 803 a násl. spisu.

[165] Viz l.č. 221 spisu.

[166] Viz l.č. 242 a násl.

[167] Viz vyjádření Asociace l.č. 241 spisu.

[168] Žádost Úřadu ze dne 24. 7. 2018, č.j. ÚOHS-S0242/2018/KD-21647/2018/851/HMa, l.č. 582 a násl. spisu.

[169] Vyjádření APROPOS ze dne 30. 8. 2018, l.č. 802 a násl.

[170] Žádost Úřadu č.j. ÚOHS-S0242/2018/KD-12796/2019/852/HMa ze dne 10. 5. 2019, viz l.č. 1845 a násl. spisu.

[171] Viz l.č. 1899-1901 spisu.

[172] Viz l.č. 1901 spisu.

[173] Viz l.č. 1933-1934 spisu.

[174] Viz l.č. 243 a násl. spisu. Verze analýzy pro rok 2018 viz také dřívější webové stránky Asociace http://www.apropos.cz/files/analyzy/Studie_stravenky_2018_FINAL.PDF?rand=955 (dostupné ke dni 6. 5. 2020), nově https://moben.cz/wp-content/uploads/2018/08/studie-stravenky-2018-final.pdf (dostupné k 27. 4. 2022) – objednateli této studie byli účastníci řízení.

[175] Viz l.č. 315 a násl. spisu. Prezentace dle sdělení Asociace vychází ze závěrů makroekonomické studie zaslané dříve Úřadu a ze znalostí trhu a dalších průzkumů prováděných externími agenturami na žádost Asociace. Autorství prezentace je kolektivní, vypracovali ji členové Asociace s přispěním externí PR agentury. Asociace nemá k dispozici informace, komu a kdy byla prezentace prezentována, pravděpodobně sloužila jako materiál při jednáních se zaměstnavatelskými svazy a s orgány státní správy.

[176] Jednalo se o žádosti ze dne 6. 11. 2017 a ze dne 11. 4. 2018 (viz l.č. 11-12 a 207-214 spisu).

[177] Záměrem Úřadu nebylo oslovit všechny podnikatele v ČR přijímající stravenky k úhradě nákupů – takové oslovování by bylo příliš extenzivní a nebylo nezbytné, Úřad se zaměřil na významnější provozovatele obchodních řetězců.

[178] V prvních fázích šetření Úřad zjišťoval informace od roku 2011, později na základě zjištěných informací Úřad zjišťoval údaje více do minulosti v souladu s tím, jak si postupně vytvářel obraz o protisoutěžním jednání.

[179] Identifikační údaje oslovených provozovatelů obchodních řetězců: BILLA, spol. s r.o., se sídlem Modletice 67, PSČ 251 01, IČO 00685976 (dále též jen „BILLA“); AHOLD Czech Republic, a.s., se sídlem Radlická 520/117, 158 00 Praha, IČO 44012373 (dále též jen „AHOLD“) – tento provozovatel řetězce Albert se v průběhu správního řízení k 1. 1. 2019 přejmenoval na Albert Česká republika, s.r.o. (dále též jen „ALBERT“); Globus ČR, k.s., se sídlem Kostelecká 822/75, 196 00 Praha, IČO 63473291 (dále též jen „GLOBUS“) a Penny Market s.r.o., se sídlem Počernická 253, PSČ 250 73, IČO 64945880 (dále též jen „PENNY MARKET“).

[180] Vyjádření společnosti BILLA ze dne 20. 11. 2017, l.č. 14 a násl. spisu.

[181] Vyjádření společnosti BILLA ze dne 24. 4. 2018, l.č. 224-225 spisu.

[182] Viz l.č. 27-28 spisu.

[183] Viz l.č. 1797 spisu.

[184] Vyjádření společnosti BILLA ze dne 30. 8. 2018, l.č. 822 a násl. spisu.

[185] Jde o zkratku obchodní firmy společnosti Sodexho Pass Česká Republika a. s.

[186] Viz l.č. 31 spisu.

[187] Viz l.č. 1903 spisu.

[188] Viz l.č. 4777-4779 spisu.

[189] Viz vyjádření společnosti BILLA ze dne 5. 6. 2019, l.č. 1904 spisu.

[190] Vyjádření společnosti ALBERT ze dne 24. 11. 2017, l.č. 58 a násl. spisu.

[191] Úřad na tomto místě poznamenává, že vyjádření společnosti ALBERT je z roku 2017 a že společnost měla v souladu s dotazem Úřadu poskytnout informace od roku 2011.

[192] Vyjádření společnosti ALBERT ze dne 17. 4. 2018, l.č. 216 a násl. spisu.

[193] Společnost původně ve svém přípise ze dne 17. 4. 2018 na l.č. 216 spisu uvedla, že požadavek vydavatelů stravenek na přijímání úhrady do výše 5 ks stravovacích poukázek počal být uplatňován „v krátké době po uzavření dohod s vydavateli stravenek, tedy někdy od roku 2011“, ale později došlo k vysvětlení, že místo roku 2011 měl být uveden rok 2004 (šlo o překlep) – viz odpověď společnosti ALBERT na l.č. 1908 spisu.

[194] Smlouva viz l.č. 64-68 spisu. Smlouva je podepsána [Titul Jméno Příjmení], v té době generálním ředitelem a členem představenstva společnosti Sodexo.

[195] V podrobnostech viz text předmětu smlouvy na l.č. 77 spisu. Dle informací dostupných Úřadu byla tato smlouva k listopadu 2017 v platnosti (viz odpověď společnosti ALBERT l.č. 61 spisu).

[196] Informace o datu uzavření smlouvy viz l.č. 56 spisu.

[197] V podrobnostech viz text předmětu smlouvy na l.č. 52 spisu. Dle informací dostupných Úřadu byla tato smlouva k listopadu 2017 v platnosti (viz odpověď společnosti ALBERT l.č. 61 spisu).

[198] Viz l.č. 1908 spisu.

[199] Viz l.č. 818 spisu.

[200] Viz l.č. 1908 spisu.

[201] Viz 4769-4776 spisu.

[202] Vyjádření společnosti GLOBUS ze dne 29. 11. 2017, l.č. 94 a násl. spisu a ze dne 4. 10. 2018, l.č. 995 a násl. spisu.

[203] Viz l.č. 2882 a násl. spisu.

[204] Vyjádření společnosti TESCO ze dne 30. 11. 2017, l.č. 119 a násl. spisu, 551 a násl. spisu.

[205] Žádost o poskytnutí informací a podkladů ze dne 11. 4. 2018, č.j. ÚOHS-P0549/2017/KD-10700/2018/851/HMa, l.č. 213-214 spisu.

[206] Viz l.č. 186-189 a 567 spisu.

[207] Tuto informaci si společnost TESCO označila jako obchodní tajemství (l.č. 120 a 552), ale tato informace vyplývá z jiného dokumentu ve spise, který jako obchodní tajemství označen nebyl – l.č. 510 spisu.

[208] Vyjádření společnosti TESCO ze dne 20. 8. 2018, l.č. 638 a násl. spisu.

[209] Viz l.č. 1915 spisu.

[210] Viz l.č. 4763-4764 spisu.

[211] Viz l.č. 4765-4767 a 1113 spisu.

[212] Viz l.č. 4768 spisu.

[213] Jde o stav k 14. 5. 2018 (viz datum přípisu této společnosti). Z internetových stránek společnosti PENNY MARKET je zřejmé, že společnost začala brát i stravenky společnosti Up, rovněž s limitem 5 ks stravenek/nákup – viz l.č. 5242 spisu.

[214] Vyjádření společnosti PENNY MARKET ze dne 14. 5. 2018, l.č. 226 a násl. spisu.

[215] Ještě v roce 2018 přijímala pouze stravenky společnosti Edenred – viz l.č. 5242 (druhá strana) spisu.

[216] Společnost se sídlem Kostelní náměstí 157/9, 692 01 Mikulov, IČO 00032247.

[217] Společnost se sídlem Pardubice – Polabiny, Hradišťská 407, PSČ 53352, IČO 27464822.

[218] Provozuje maloobchodní síť malých prodejen potravin na vesnicích a 15 supermarketů ve větších obcích a městech.

[219] Viz l.č. 1156 a násl. spisu.

[220] Úřad rešerši provedl mj. za pomoci nástroje Wayback Machine, který zaznamenává minulé verze internetových stránek – tento nástroj však má své limity – nezachycuje všechny verze internetových stránek, či nezobrazí (nenačte) je. Dále je třeba mít na paměti, že přestože na internetových stránkách (ať už současných či minulých) o případné limitaci max. 5 ks/nákup zmínka není/nebyla, neznamená, že v praxi není/nebyla aplikována.

[221] Viz l.č. 4781-4800 spisu.

[222] Viz l.č. 1336 spisu.

[223] Společnost se sídlem Olomouc, Táboritů č. 1, PSČ 77200, IČO 25852264.

[224] Družstvo se sídlem Průmyslová 3062/5, 787 01 Šumperk, IČO 26808951.

[225] Společnost se sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5, IČO 05433720 – jde o sesterskou společnost společnosti Lidl Česká republika v.o.s., se sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5, IČO 26178541, provozující prodejny Lidl. Ke dni 1. 10. 2021 společnost Lidl stravenky v.o.s. převedla na společnost BENEFITY a.s., se sídlem Zelená 1990/27, Dejvice, 160 00 Praha 6, IČO 270 95 231, závod Naše stravenka, a to na základě smlouvy o prodeji závodu ze dne 20. 9. 2021.

[226] Viz např. l.č. 5243 spisu a l.č. 5246 – společnost je nabízela nejprve zaměstnancům prodejen Lidl a Kaufland.

[227] Viz l.č. 2231 a 2882 a násl. spisu.

[228] Viz l.č. 2882 a násl. spisu, l.č. 5013 spisu a facebookové diskuse na l.č. 5247-5257 spisu a l.č. 5258 spisu.

[229] Společnost SPAR Invest CZ s.r.o., člen skupiny SPAR "v likvidaci", se sídlem Praha 10, Nákupní 389/1, PSČ 10200, IČO 45023093 a společnost SPAR Česká obchodní společnost s.r.o. "v likvidaci", se sídlem Praha 10, Nákupní 389/1, PSČ 10200, IČO 27207048, zanikly. Společnost ALBERT a SPAR Česká obchodní společnost s.r.o. (IČO 27207048) realizovaly projekt rozdělení formou odštěpení sloučením z roku 2014, kdy ALBERT byl nástupnickou společností.

[230] Viz l.č. 2732 spisu.

[231] Viz l.č. 3345 spisu.

[232] Viz odpověď Sodexo ze dne 28. 2. 2019, l.č. 1689 a násl., a ze dne 24. 7. 2019, l.č. 1971 a násl., odpověď Edenred ze dne 13. 3. 2019, l.č 1763 a násl., ze dne 1. 4. 2019, l.č. 1816 a násl. a 24. 7. 2019, l.č. 1985 a násl., odpověď Up ze dne 1. 4. 2019, l.č 1788 a násl., a ze dne 21. 8. 2019, l.č. 2013 a násl. spisu.

[233] Úřad ověřil, že toto […obchodní tajemství…] – viz l.č. 1704 spisu.

[234] Viz l.č. 3606 (druhá strana) spisu.

[235] Viz l.č. 4723-4725 spisu.

[236] Konkrétně k 7. 5. 2006 – viz l.č. 4725 spisu. V roce 2007 přešla společnost Sodexo na nové stránky – viz l.č.4725 (druhá strana) spisu.

[237] Později v části internetových stránek společnosti Sodexo „Chci čerpat své benefity“. Viz l.č. 4726-4733.

[238] Což Úřad dovozuje z faktu, že dle všech předložených znění stanov Asociace členové (Asociace) nemohou bez řádného předchozího pověření Asociace jednat jejím jménem;dále dle stanov platných do května 2014 platilo, žek členství v Asociaci se členové mohou hlásit v případě jednotlivých veřejných kroků, předem dohodnutých a schválených Asociací.

[239] Viz l.č. 1764 spisu – jde o přípis Edenred z 13. 3. 2019, kdy společnost Edenred vysvětluje, že není schopna se vyjádřit k jednání, obchodní praktice či jiné skutečnosti, která přesahuje časový horizont deseti let – z uvedeného vyplývá, že společnost Edenred se není schopna vyjádřit ke skutečnostem starším roku 2008.

[240] Dle článku z 1. 6. 2016 (viz l.č. 371 spisu) s názvem „Vydavatelé stravenek chtějí omezit jejich používání k nákupům v obchodech“ zveřejněném na serveru irozhlas.cz chce Asociace v novém zákonu o daních z příjmů konkrétněji specifikovat pravidla pro používání stravenek a dle zástupce společnosti Edenred by mělo omezení směřovat k vytyčení jasného počtu stravenek při placení v supermarketech.

[241] Accor Services CZ s.r.o.

[242] Viz l.č. 4736 (druhá strana) spisu. Úřad upozorňuje, že to, že nedohledal případné dřívější zveřejnění této informace na starém webu společnosti neznamená, že taková informace zveřejněna nebyla, pouze nemusela být zachycena nástrojem Wayback Machine – přesný algoritmus zaznamenávání starých verzí stránek Úřadu není znám, Wayback Machine však upozorňuje, že nezaznamenává každou aktualizaci daných internetových stránek.

[243] Viz l.č. 4742 spisu.

[244] Viz l.č. 4746-4750 spisu.

[245] Tj. do doby po zahájení správního řízení – pozn. Úřadu.

[246] Důkaz č. 1 k hlavním problémům při přijímání stravenek v supermarketech řadí druhotnou cirkulaci stravenek s tím, že jsou používány ve velkém k úhradě nákupu provozovatelů restaurací – viz l.č. 349 spisu.

[247] V Dopisu Asociace je řečeno, že rozdělením nákupu tak, aby se dalo platit 5 ks stravenek, dochází mj. k umožňování „šedé“ cirkulace jednou již přijatých stravenek od restauratérů, kteří touto cestou na TESCO přenášejí náklady na smluvní provizi, kterou se zavázali hradit vydavatelům stravenek; nakupované, zpravidla doplňkové suroviny, by u nich restauratéři museli kupovat i za situace, kdy by jim nákupy za velká množství stravenek nebyly umožňovány, nebo přinejmenším nebyly ulehčovány.

[248] Viz l.č. 372 spisu. V tomto článku je zmíněna problematika placení maloobchodníky v hypermarketech za zboží ve slevě.

[249] Viz l.č. 2849 spisu. Předseda skupiny COOP zde uvádí, že některé restaurace a malé nezávislé obchůdky za stravenky nakupují zboží, protože by jinak měly nevýhodné podmínky na odkup stravenek.

[250] Viz l.č. 1973-1974 spisu.

[251] Viz l.č. 1986 spisu.

[252] Viz l.č. 2017 spisu.

[253] Dotazníkové šetření Úřadu je popsáno v dalším textu.

[254] Viz l.č. 2686-2691 spisu.

[255] Viz Důkaz č. 1 – prezentace Asociace pro společnost AHOLD z roku 2003 - l.č. 349 spisu.

[256] Viz l.č. 362 spisu.

[257] Viz l.č. 5020 (druhá strana) spisu.

[258] Konkrétní údaje o provizích viz l.č. 1693-1695 spisu.

[259] Úřad tedy počítal prostý aritmetický průměr průměrné roční provize za všechny obchodní řetězce, které společnost uvedla, v daném roce. Podrobné výpočty jsou v tabulce zpracované Úřadem na l.č. 3099 spisu.

[260] Konkrétní výpočet viz tabulka na l.č. 3099 spisu, sloupec A.

[261] […obchodní tajemství…]

[262] Úřad spočítal průměr průměrné roční provize vyčíslené společností Sodexo […obchodní tajemství…] za jednotlivé roky. Konkrétní výpočet viz tabulka na l.č. 3099 spisu, sloupec E.

[263] Viz internetové stránky Sodexo, sekce určená pro partnery informující o tom, jak si nechat proplácet stravenky – l.č. 2686 spisu.

[264] Viz tabulka na l.č. 3099 spisu, sloupec s názvem „rozdíl pouze Sodexo tj. E mínus A“.

[265] Konkrétní údaje o provizích viz l.č. 1817 spisu.

[266] Konkrétní výpočet viz tabulka na l.č. 3099 spisu, sloupec C.

[267] Konkrétní výpočet viz tabulka na l.č. 3099 spisu, sloupec G.

[268] Konkrétní údaje o provizích viz l.č. 1791 a 1792 spisu.

[269] Společnost Up ve své odpovědi rozděluje obchodní řetězce na řetězce s počtem obchodních míst více než 100 (např. TESCO, ALBERT), méně než 100 (např. JIP, Jednota Mikulov) a méně než 10.

[270] Úřad spočítal aritmetický průměr průměrných ročních provizí za obchodní řetězce uvedené společností Up v kategorii „obchodní řetězce s počtem obchodních míst více než 100“. Konkrétní výpočet viz tabulka na l.č. 3099 spisu, sloupec B.

[271] Konkrétní výpočet viz tabulka na l.č. 3099 spisu, sloupec F.

[272] Úřad poznamenává, že informace o provizích účtovaných všemi třemi účastníky řízení, resp. jejich právními předchůdci, od roku 2004 má Úřad pouze od provozovatelů řetězců AHOLD (později ALBERT) a TESCO. S ostatními provozovateli obchodních řetězců, kteří v dané době působili na trhu, buď účastníci řízení nespolupracovali anebo tito provozovatelé na trhu přestali působit, či v některých případech nebyli schopni Úřadu dodat veškeré požadované údaje (např. od společnosti BILLA má Úřad provize uplatňované společností Up až od roku 2008, přestože dle údajů poskytnutých společností Up smluvní vztah s touto společností existoval již v roce 2004; společnost BILLA však trvala na tom, že poskytla Úřadu veškerou dostupnou smluvní dokumentaci). Nicméně pro utvoření přehledu o úrovni účtovaných provizí na výstupu od roku 2004 zejm. ve vztahu k nejvýznamnějším obchodním řetězcům jsou získané údaje dostačující.

[273] Dle objemu tržeb v roce 2002 patřily řetězce AHOLD (později ALBERT), TESCO a GLOBUS mezi 4 řetězce s největšími tržbami (v té době mezi 4 největší řetězce patřil i Kaufland Česká republika v.o.s., se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, PSČ 14000, IČO 25110161 – viz rozhodnutí Úřadu č.j. S 251/03-1481/04-ORP ze dne 27. 3. 2004 dostupné na webu Úřadu pod odkazem https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/sbirky-rozhodnuti/detail-4458.html, strana 3–5, Úřad však nemá informaci o tom, že by tento řetězec v roce 2003 přijímal papírové stravenky účastníků řízení – viz l.č. 1974, 1986 a 2018 a násl. spisu).

[274] Počítán průměr provizí uplatňovaných vydavateli stravenek v daném roce, jejichž výši Úřad zjistil ze smluvní dokumentace poskytnuté obchodními řetězci – viz tabulka založená na l.č. 2752 spisu.

[275] V roce 2002 měla tato společnost tržby cca čtvrtinové oproti největšímu řetězci AHOLD (nyní ALBERT).

[276] Z řad subjektů uvedených na internetových stránkách účastníků řízení v seznamu akceptačních míst.

[277] Podrobné výpočty jsou v tabulce zpracované Úřadem na l.č. 3099 spisu. Úřad poznamenává, že za společnost Up zahrnul do výpočtu ty obchodní řetězce, jejichž počet obchodních míst byl vyšší než 100 (viz členění účastníka řízení Up na l.č. 1792 spisu).

[278] Viz tabulka na l.č. 3099 spisu.

[279] Spolek se sídlem Revoluční 762/13, 110 00 Praha 1 – Staré Město, IČO 00549436. Dle ČTK asociace v roce 2016 sdružovala cca 1100 restaurací včetně hotelových (l.č. 368 spisu).

[280] Žádost Úřadu ze dne 11. 7. 2018, č.j. ÚOHS-S0242/2018/KD-20361/2018/851/HMa, l.č. 434 a násl. spisu.

[281] Vyjádření Asociace restaurací ze dne 14. 8. 2018, l.č. 611 a násl. spisu a ze dne 30. 5. 2019, l.č. 1895 spisu.

[282] Viz např. l.č. 1956, 1959, 2065, 2070-2071 a 2848 spisu.

[283] K podobnému zjištění jako Úřad dospěl ve svém rozhodnutí Protimonopolní úřad Slovenské republiky ve správním řízení vedeném s vydavateli stravenek na Slovensku, kde bylo shledáno, že v letech 2011–2014 platily restaurační zařízení provizi vyšší o jeden procentní bod než obchodní řetězce. Viz rozhodnutí Protimonopolního úřadu Slovenské republiky č.j. 2016/KH/1/1/004 ze dne 11. 2. 2016 dostupné na https://www.antimon.gov.sk/doxx-stravne-listky-spol-s-ro-zilina-edenred-slovakia-sro-bratislava-le-cheque-dejeuner-sro-bratislava-sodexo-pass-sr-sro-bratislava-vasa-slovensko-sro-bratislava/?csrt=14929325743560573433, bod 57 a násl. Druhostupňové rozhodnutí, které uvedené rozhodnutí potvrdilo (č.j. 31/2017/ODK-2017/KH/R/2/025 ze dne 11. 9. 2017), je dostupné na https://www.antimon.gov.sk/data/att/066/1918.f9615c.pdf?csrt=15004201478831475469 a potvrzující rozsudek Krajského soudu v Bratislavě sp. zn. 2S/273/2017 ze dne 21. 11. 2018 je dostupný na https://obcan.justice.sk/infosud/-/infosud/i-detail/rozhodnutie/a1bad40f-2c8d-4f19-815d-9cc9ea8ad09b%3A0d42fecb-9a1b-4557-8cf4-2dd9ba0ab25b.

[284] Konec požadovaného období reflektoval účastníkem řízení již poskytnuté údaje.

[285] Odpověď Sodexo viz l.č. 5033-5034 spisu a odpověď Edenred viz l.č. 5027-5028 spisu. Společnosti však uvádějí, že závěry o ziskovosti nemají žádný vliv na závěry plynoucí z ekonomické analýzy společnosti […obchodní tajemství…]. K tomu Úřad odkazuje na část vypořádání námitek. Odpověď Up viz l.č. 4997 spisu.

[286] Viz rozhovor s názvem „Šéf Edenred [Jméno Příjmení]: Kdo má stravenky, chodí do restaurace třikrát víc“ uveřejněný na zpravodajském serveru e15.cz dne 16. 7. 2019 – l.č. 2229 spisu.

[287] Dále společnost Edenred ve své výroční zprávě za rok 2020 uvádí, že byla negativně ovlivněna tím, že uživatelé stravenek jsou nuceni uplatnit stravenkové poukázky v obchodních řetězcích a maloobchodech (z důvodu uzavření restaurací v souvislosti s pandemií) – je zřejmé, že je to právě z důvodu popsané rozdílné ziskovosti stravenek uplatněných v maloobchodu. Viz l.č. 3177 spisu.

[288] Společnost Up sice uvádí důvody, proč se domnívá, že v období předcházejícím roku 2009 není vyloučeno, že situace byla opačná, ale nedisponuje k tomu relevantními údaji.

[289] Viz l.č. 4830 a 4860 spisu.

[290] Viz např. Důkaz č. 1 a 3 či Dopis Asociace.

[291] Viz např. l.č. 2681, 4103-4105 spisu.

[292] Viz l.č. 3620 spisu. Dále viz bod 43 ekonomické analýzy na l.č. 5073 spisu.

[293] Že právě veřejná kritika stravenek byla motivací pro zavedení 5 ks/nákup a že mělo jít o (jak bylo prezentováno účastníky řízení) nástroj k zajištění dodržování legislativy, dokládají např. Důkaz č. 1 a 3 či Dopis Asociace.

[294] Viz článek ze dne 7. 10. 2020 s názvem „Systém stravenek je v krizi, stala se z nich druhá měna, říká šéf COOP“ serveru iDnes.cz, v němž předseda skupiny COOP uvádí, že na malých obcích nemusí být v blízkosti restaurace a prodavačky za stravenky nakupují v obchodě – l.č. 2849 spisu. Viz také vyjádření zaměstnavatele Siemens, který uvedl, že ne ve všech lokalitách, kde Siemens působí, je možnost se stravovat v blízké restauraci či firemní kantýně, a proto možnost nákupu potravin a domácího vaření je jedinou možností, jak se stravovat během pracovního dne a že stravenky rušit nebudou (vyjádření z článku ze dne 2. 6. 2016 s názvem „Platit za rodinný nákup stravenkami? Zneužívání, zlobí se jejich vydavatel“ na l.č. 5240 (druhá strana) spisu).

[295] Viz internetová diskuse na l.č. 5010-5011, která zmiňuje rozličné problémy držitelů stravenek – jedna z uživatelek stravenek zmiňuje, že je jí nepříjemné ptát se, zda v restauraci přijímají stravenky a zda přímo stravenky, které ona užívá, uvádí, že je „strašný vopruz těch maximálně 5 ks“, když platí v samoobsluze, další uživatelka popisuje, že manžel je řidičem MHD a v době oběda nemá delší pauzu nebo možnost zajít si na oběd a řeší dilema, co s nakupenými stravenkami. Jiný diskutující jí na to radí, že vzhledem k tomu, že problémy s uplatněním stravenek má dost lidí, existují subjekty, které stravenky vykupují (Úřad ověřil, že na výkup stravenek existuje množství inzerátů – viz l.č. 5012 spisu). Diskutující také nastiňuje, že někteří lidé nechtějí konzumovat „ohřáté polotovary“ a raději nakupují kvalitní potraviny. V diskusi je rovněž popisován případ, kdy kvůli omezení 5 ks/nákup lidé rozdělují nákup, aby se zbavili stravenek a že to zdržuje ostatní čekající ve frontě (příspěvek č. 14). Další diskutující (viz příspěvek č. 28) vnímá stravenky jako „bonus, dtto jsou součástí platu, rovnocenné s penězi“. V příspěvku č. 29 je zmíněn případ pracujících na 12hodinové směny či noční směny v souvislosti s potřebou platit i mimo čas oběda. Facebooková diskuse pod oznámením, že v prodejnách Lidl lze od 5. 10. 2020 nově uplatnit stravenky Sodexo, vyplývá – vzhledem k četnosti dotazů jaký je limit jak u papírových a u elektronických stravenek – že otázka limitace držitele stravenek velmi zajímá, je pro ně důležitá a zřetelně z ní vyplývá, preference co nejvyšších limitů – viz l.č. 5247-5253 nebo obdobná diskuse po oznámení Kauflandu o zahájení přijímání stravenek Sodexo na l.č. 5254-5257 spisu.

[296] Názory spotřebitelů-držitelů stravenek vyjádřené v některých internetových diskusích potvrzují, že ne všichni zaměstnanci chtějí nebo mají možnost chodit denně na oběd do restaurací; spotřebitelé rovněž zmiňují problémy způsobené limitací 5 ks stravenek/nákup (viz l.č. 2733-2735 spisu). Preferenci nákupu surovin pro uvaření obědu a dietetická omezení dokládá také diskuse na l.č. 5241 spisu. Další diskuse na l.č. 5259 spisu dokládá, že pro pracovníky směnných provozů je velmi důležité mít možnost platit potraviny stravenkami, příspěvky zmiňují i preferenci domácí stravy.

[297] Pro ilustraci: 21 stravenek na měsíc v nominální hodnotě 100,- Kč, na kterou si zaměstnanec doplácí sám 45,- Kč, představuje „přilepšení“ k měsíčnímu platu v čisté výši 1.155, - Kč. Pozn.: zaměstnavatel obvykle přispívá ve výši 55 % hodnoty stravenky. Sám účastník řízení Up na svých dřívějších internetových stránkách jako výhodu stravenek pro zaměstnance prezentuje reálné navýšení mzdy – viz l.č. 4743 a 4745 spisu. Stejně tak účastník řízení Edenred mezi výhody pro zaměstnance řadí reálné navýšení mzdy – viz l.č. 5260 spisu.

[298] K tomu viz článek serveru iRozhlas.cz s názvem „Vydavatelé stravenek chtějí omezit jejich používání k nákupům v obchodech“, který zmiňuje, že lidé stravenkami platí víkendové nákupy pro celou rodinu (l.č. 371 spisu).

[299] Článek s názvem „Ročně Čechům propadne 150 milionů ve stravenkách. Získají je stravenkové firmy.“ ze dne 30. 3. 2018 – viz l.č. 1955 a násl. spisu.

[300] Viz l.č. 3642 spisu.

[301] Viz l.č. 3345 spisu – uživatelka stravenek uvádí, že když chce zaplatit velký nákup v supermarketu Delvita, tak musí nákup rozdělit a nakoupit 2 x za sebou kvůli omezení 5 ks stravenek/nákup.

[302] Viz l.č. 2732 – Uživatelka popisuje, že z důvodu, že na jeden nákup lze použít 5 stravenek, nákup rozdělí na dvě části a zbaví se tak 10 stravenek.

[303] Viz l.č. 3178 spisu.

[304] Resp. dělali velké nákupy, aby si doma uvařili – viz https://www.facebook.com/sodexobenefity/photos/a.1828873437382419/2767769866826100/?type=3. Viz také internetové stránky účastníků řízení s odůvodněním rušení limitů (v případě Up šlo o následující odůvodnění: Up Česká republika vychází vstříc požadavkům zaměstnanců, uživatelů elektronických karet eStravenka i smluvních partnerů, kteří v současné době potřebují naplno využít svých elektronických stravenek k mimořádným nákupům ve větším množství nebo pro využití dovážkových služeb potravin a jídel při jejich práci z domova – na https://www.upcz.cz/up-ceska-republika-docasne-rusi-denni-limit-na-estravence/ k 1. 6. 2022; v případě Edenred: Vycházíme tím vstříc požadavkům našich uživatelů, kteří v těchto dnech často pracují z domova a chtějí omezit četnost nákupů na minimum – na https://www.edenred.cz/clanky/docasne-navyseni-denniho-limitu-na-ticket-restaurant-card-edenred-card-na-2-000-kc k 1. 6. 2022). Proto i GLOBUS nastavil vyšší limit pro platbu stravenkami na 1000 Kč – viz l.č. 5262.

[305] Viz část 4.2.2.3. rozhodnutí Protimonopolního úřadu Slovenské republiky č.j. 2016/KH/1/1/004 ze dne 11. 2. 2016 dostupné na https://www.antimon.gov.sk/data/att/1917.pdf., zejm. odst. 383, 384, 387, 389, 390, 391, 393, 397.

[306] Viz článek „Gastrolístky sa dajú použiť aj dvakrát, zatial´ je to legálne“ na l.č. 2683-2685 spisu.

[307] Společnost Edenred se takto vyjádřila jen pro období od 2008–2018, protože údajně není schopna se vyjádřit k čemukoliv, co přesahuje časový horizont deseti let. V případě společnosti Sodexo údajně existuje jedna výjimka (smlouva se společností TESCO). V případě společnosti Up existoval také jeden případ (smlouva se společností BILLA), která měla dle Up vzniknout z popudu společnosti BILLA.

[308] Článek s názvem „Ročně Čechům propadne 150 milionů ve stravenkách. Získají je stravenkové firmy.“ ze dne 30. 3. 2018 – viz l.č. 1955 a násl. spisu.

[309] Viz l.č. 2072 spisu.

[310] Viz rozhovor ze dne 25. 10. 2020 „Letos dividendy do Francie nepošleme, jde nám o přežití restaurací, říká šéf Sodexo“ serveru Aktuálně.cz – l.č. 2886 spisu.

[311] Exit Group existovala na bázi obchodní spolupráce významných českých a moravských firem působících v oblasti stravovacích poukázek na území ČR. Do tohoto uskupení patřila konkrétně také např. společnost MENU SERVICE s.r.o. či SYAS spol. s r.o.

[312] Viz l.č. 4753-4754 spisu.

[313] Viz článek ze dne 23. 4. 2007 „Stravenky: platí pro ně přísná pravidla“ – l.č. 372 spisu.

[314] Není zřejmé, kterou dobu má Brnoservis s.r.o. ve svém vyjádření na mysli (vyjádření viz l.č. 1558 spisu), když Úřad zmiňuje dvě různá období (2008–2009 a 2003–2007), politické tlaky na jejich zrušení byly i např. v roce 2007 – viz l.č. 4103 spisu.

[315] Společnost TESCO dokonce na svých internetových stránkách uváděla, že limit 5 ks/nákup byl přesně stanoven vydavateli sdruženými v Asociaci a s případnými dotazy zákazníky odkazovala přímo na vydavatele nebo na Asociaci.

[316] Úřad odkazuje na článek serveru peníze.cz na l.č. 373-374 s názvem „Stravenky milované a proklínané. Komu se vyplatí. A koho vyjdou draho.“ Ze dne 13. 4. 2015, který popisuje, že nejméně výhodné jsou stravenky pro obchodníky, restaurace a prodejny, které stravenky přijímají místo hotovosti nebo platebních karet, protože jde o nejdražší platební prostředek vůbec. Platba stravenkami je dle mluvčí řetězce BILLA nejméně výhodným způsobem placení, ale umožnění plateb stravenkami berou jako rozšíření služeb pro zákazníky.

[317] Např. počet stravenek přijímaných v prodejnách Lidl a Kaufland je max. 10 ks na nákup, v prodejnách TESCO 15 stravenek/nákup, a žádné postihy pro zaměstnavatele při používání stravenek v těchto obchodech neplynou.

[318] S tímto závěrem účastník řízení Sodexo nesouhlasí – Úřad odkazuje na příslušnou část rozhodnutí věnující se vypořádání námitek.

[319] Viz l.č. 4755 spisu.

[320] Viz např. l.č. 2681 spisu.

[321] Viz např. Důkaz č. 1 a 3 či Dopis Asociace.

[322] Hrozba zrušení daňového zvýhodnění stravenek byla/je účastníky řízení vnímána, což vyplývá např. z Dopisu Asociace, vyjádření společnosti Sodexo ze dne 1. 4. 2020 (l.č. 2329-2402), článku na l.č. 1958 spisu, či vyjádření společnosti Up ze dne 27. 7. 2020 (l.č. 2781).

[323] Viz rozhovor s [Titul Jméno Příjmení] pro Lidové noviny ze dne 30. 9. 2019 na l.č. 2071-2072 spisu. Dále viz l.č. 2070 spisu.

[324] K tomu viz např. Důkaz č. 3, ve kterém stojí: „[…]právní předpisy přímo nestanoví žádný konkrétní limit pro úhradu stravenkami […]“ (zvýrazněno Úřadem). Toto potvrzuje rovněž vyjádření zástupce společnosti Sodexo, který v rozhovoru na otázku, zda je denní limit stravenek legislativně dán, sdělil, že daňově zvýhodněný příspěvek na stravování je určený na jedno jídlo během pracovní doby (l.č. 2886 spisu). Dále Úřad odkazuje na vyjádření obchodního ředitele start-upu LemonPay (platební benefitní karta), který v článku ze dne 18. 10. 2020 s názvem „Stravenkáři trpí taxikářským syndromem, říká exzaměstnanec. Popisuje jejich byznys“ serveru Aktuálně.cz, který uvádí, že nikde v zákoně se nehovoří o denním limitu nebo časovém omezení platnosti stravenek – viz l.č. 2852 spisu.

[325] Vydavatelé stravenek přesto tvrdí, že limitace počtu stravenek použitých k úhradě nákupu v daném období byla nástrojem, jak zajistit, že s nimi bude nakládáno v souladu s právními předpisy. Obávali se údajně, že placení velkým počtem stravenek by vytvářelo negativní obraz o systému stravenek (k tomu viz např. rizika druhotné cirkulace stravenek popsaná v Důkazu č. 1, či Dopis Asociace, dle kterého je postup, kdy je umožňováno rozdělení nákupu, „terčem kritiky nejen sdělovacích prostředků a vytváří dojem masového zneužívání stravenek“), což by mohlo vést až ke zrušení daňového zvýhodnění stravenek (vydavatelé stravenek museli opakovaně čelit politickým tlakům ohledně zrušení podpory stravenek daňovou legislativou). Podnikatelské aktivity účastníků řízení v oblasti stravenkových systémů představovaly a představují hlavní zdroj jejich příjmů a lze předpokládat, že jsou na nich existenčně závislí. Pozn.: Úřad vychází z výše tržeb jednotlivých účastníků řízení v dotčené oblasti ve vztahu k čistému obratu pro rok 2018.

[326] Tato Asociace nejméně od roku 2003 do 25. 6. 2018 sdružovala všechny hlavní vydavatele stravenek v České republice. Z původních členů Asociace v oblasti stravenkových systémů působí už pouze účastníci řízení.

[327] E-mail užívá pojem „akce „5 ks““ (viz text E-mailu „dokumenty k dříve realizované akci „5 ks“ v ČR“).

[328] Pojem „maloobchodní prodejna“ je termín užitý v Důkazu č. 2, k čemuž Úřad poznamenává, že prodejny obchodních řetězců patří mezi maloobchodní prodejny, stejně tak supermarkety (viz Důkaz č. 3) jsou maloobchodními prodejnami.

[329] Viz Důkaz č. 2, který vznikl před dubnem 2004.

[330] Viz Důkaz č. 3 – jde o sousloví použité v tomto důkazu.

[331] Viz Důkaz č. 3, který sloužil jako oznámení pro zákazníky společnosti Sodexo; Limitace 5 ks stravenek/nákup v danou dobu (tedy před dubnem 2004) již platila v těchto maloobchodních řetězcích: supermarkety Albert, Delvita, Julius Meinl, obchodní domy Tesco, Svaz českých a moravských spotřebních družstev – systém Jednota. S dalšími obchodními partnery probíhala jednání a jejich seznam měl být průběžně aktualizován. Obdoba Důkazu č. 3 byla umístěna na internetové stránky společnosti Sodexo s přidaným odkazem na Asociaci – viz l.č. 4723-4725 spisu, přičemž dle stanov museli být členové Asociace dohodnuti na všech veřejných krocích členů Asociace, při nichž je na Asociaci odkazováno.

[332] Společnost Sodexo zavedení limitace komunikovala u vstupu do prodejen a na pokladnách prostřednictvím samolepky.

[333] Exit Group informovala o počátku platnosti obchodní podmínky 5 ks stravenek/nákup od dubna 2004, s obdobnou argumentací jako konkurent Sodexo s tím, že uvedla, že tématikou se opakovaně zabývali v Asociaci.

[334] Úřad disponuje rovněž dalšími důkazy, jež podporují výše uvedené závěry – jde o Důkazy č. 4 a 5. K Důkazu č. 4: vyplývá z něj, že dohoda o zavedení obchodní podmínky byla realizována před rokem 2013, neboť v něm stojí, že „mezi některými obchody a distributory stravenek došlo k dohodě o maximálním limitu počtu 5 kusů stravenek na jeden nákup.“ K časovému zařazení Důkazu č. 4 viz E-mail, který je z ledna roku 2013 a v jehož textu předseda Asociace sděluje: „zde jsou dokumenty k dříve realizované akci „5 ks“ v ČR“. K Důkazu č. 5: jde o samolepku informující o tom, že není přijímáno více než 5 ks stravenek/nákup a dokládající realizaci a existenci dohody – v Důkazech č. 1–3 je totiž zmiňována samolepka informující o tom, že není přijímáno více než 5 ks stravenek/nákup (v Důkazu č. 1 viz „prostřednictvím jednotného oznámení na samolepce (připraví APSS)“; v Důkazu č. 2 viz „je třeba vylepit informační nálepky, které budou v průběhu března dodány … v případě dotazů je možné odkázat zákazníky na e-mailovou adresu Asociace provozovatelů stravenkových systémů uvedenou na nálepkách“; v Důkazu č. 3 viz „Tato úprava je komunikována u vstupu do prodejen a na pokladnách formou informační samolepky.“ Úřad se domnívá, že v uvedených důkazech je zmiňována jedna a tatáž samolepka.) Na samolepce, která, jak vyplývá z Důkazů č. 1–3, měla být dodána v průběhu března 2004, má být informace o tom, že v dané provozovně není přijímáno více než 5 ks stravenek/nákup a má tam být odkaz pro případné dotazy na e-mail Asociace. Tomuto popisu odpovídá Důkaz č. 5.

[335] Sodexo zveřejnilo obdobu Důkazu č. 3 s odkazem na Asociaci a Edenred hovoří o opatření Asociace, na základě, kterého je možné platit jeden nákup maximálně 5 poukázkami.

[336] Ke sjednání tohoto omezení došlo na ústních jednáních s jednotlivými vydavateli stravenek. K tomu Úřad uvádí, že ve smlouvě uzavřené se společností Sodexo dne 4. 12. 2003 s účinností od 1. 1. 2004 bylo uvedeno, že ALBERT nebude přijímat nepřiměřeně vysoký počet stravenek na jeden nákup. Toto ustanovení bylo dle podkladů poskytnutých společností ALBERT v platnosti nejméně do 25. 6. 2018. Společnost ALBERT kontroluje, že není přijímáno více než 5 ks stravenek/nákup, a to od okamžiku, kdy začala papírové stravenky od zákazníků přijímat. Společnost také později (postupně od 2016) zavedla kontrolní pokladní systém, který hlídá dodržování této podmínky, k čemuž přistoupila na základě požadavku vydavatelů stravenek.

[337] Společnost BILLA není schopna dohledat od kdy, ale uvádí, že takto činí již více jak 10 let, a to u stravenek od všech účastníků řízení.

[338] Od vydavatelů stravenek společnost oficiální nařízení nemá, ale uvedla,že lze předpokládat, že se v minulosti k tomuto přistoupilo v návaznosti na jejich doporučení.

[339] Minimálně ve vztahu ke stravenkám společnosti Sodexo – viz text Důkazu č. 3.

[340] Tj. k okamžiku zahájení správního řízení. Společnost TESCO ještě v roce 2018 na svých internetových stránkách uváděla, že omezení maximálního počtu stravenek vychází z požadavku Asociace.

[341] Legislativní zkratka „zboží“ je konkretizována v § 1 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže; zahrnuje výrobky a služby.

[342] Srov. též Sdělení Evropské komise o definici relevantního trhu pro účely práva hospodářské soutěže Společenství publikované v Úředním věstníku C 372/5 ze dne 9. 12. 1997.

[343] Při vymezení relevantního trhu Úřad mj. využil podklady od účastníků řízení založené na l.č. 1763 a násl., 1816 a násl., 1689 a násl., 1788 a násl. spisu.

[344] Tržby z titulu prodeje a zpětného odkupu stravenek u vydavatele stravenek z účetního hlediska představují rozdíl mezi prodejní cenou a nominální hodnotou a rozdíl mezi nominální hodnotou a výkupní hodnotou – nominální hodnota stravenek tedy do tržeb účtována není. Je třeba poznamenat, že u „propadlých“ stravenek je situace jiná. Např. společnost Edenred ve své výroční zprávě za rok 2018 uvádí, že nominální hodnota neproplacených stravenek vystavených v předchozím období, u kterých vypršela lhůta k jejich uplatnění, je zaúčtována jako ostatní provozní výnos běžného období.

[345] Popsáno v samostatné kapitole výše.

[346] Vydavatelé stravenek uvádějí, že stravenky akceptačním místům generují dodatečné tržby od těch zákazníků, kteří by bez možnosti zaplatit stravenkou služeb akceptačního místa nevyužili.

[347] Ve světle rozhodnutí Komise ze dne 19. 12. 2007 ve věci COMP/34.579, MasterCard, lze stravenkový systém z určitého úhlu pohledu připodobnit „třístrannému“ systému – za uzavřený „třístranný“ systém je označen např. systém American Express, který vyvinul vlastní kartu a přímo uzavírá smlouvy s držiteli karet a obchodníky a je zde tedy pouze jedna úroveň interakce mezi spotřebiteli a bankou (jedna banka). (tuto dílčí podobnost Úřad spatřuje v tom, že subjekt vydávající stravenky je vždy totožný se subjektem provádějícím zpětný odkup stravenek). Naproti tomu v otevřeném „čtyřstranném“ systému, kterým je např. systém platebních karet MasterCard, nemusí být finanční instituce vydávající platební kartu (vydávající banka) totožná s finanční institucí, která obchodníkům poskytuje služby, které jim umožňují přijímat karty jako prostředek pro vypořádání transakcí (zúčtovací banka). Systém platebních karet má ve srovnání se systémem stravenek více účastníků – zahrnuje pět hlavních skupin účastníků: i) zákazníky (držitele karet), ii) obchodníky, iii) provozovatele systému (např. MasterCard), iv) vydávající banky (banky zákazníků) a v) zúčtovací banky (banky obchodníků). Na jedné straně jsou tedy banky vydávající platební karty zákazníkům a na druhé straně zúčtovací banky získávající obchodníky k přijímání platebních karet od zákazníků. Ve stravenkovém systému lze ke skupině držitelů karet připodobnit držitele stravenek, k obchodníkům akceptační místa, ale zcela chybí provozovatel systému typu MasterCard a místo dvou skupin (vydávající banky a zúčtovací banky) je skupina jedna (vydavatelé stravenek, kdy stravenku akceptační místo vrátí přímo tomu vydavateli, který ji vydal). Skupina typu „zaměstnavatelé“ (bez nichž by se stravenky nedostaly do systému) se v systému platebních karet nevyskytuje. Z uvedeného plyne, že stravenkový systém se významně odlišuje jak od třístranného, tak od čtyřstranného systému platebních karet.

[348] Stravenky papírové, resp. elektronické.

[349] Viz l.č. 1980-1981 spisu.

[350] V rozhovoru pro Lidové noviny ze dne 30. 9. 2019 [Titul Jméno Příjmení] ze společnosti Sodexo uvedl, že čím větší je firma, tím větší má vyjednávací možnosti získat lepší podmínky a tlačit na cenu. V některých případech je provize na vstupu i záporná, tj. vydavatelé stravenek firmám za to, že od nich berou stravenky, platí – viz l.č. 2072 spisu.

[351] Viz např. l.č. 1882 a 1885 spisu.

[352] Viz l.č. 3598-3600 a 5076 spisu.

[353] Že zaměstnavatelé reflektují požadavky zaměstnanců potvrzuje sám účastník řízení Up v odst. 32 jeho vyjádření ze dne 27. 7. 2020 (viz l.č. 2776-2787 spisu), kde uvádí, že na základě požadavků ze strany zaměstnavatelů (potažmo zaměstnanců) vydavatelé stravenek postupně své smluvní sítě rozšiřovali také o obchodní řetězce. Bývalá vedoucí stravovací divize Sodexo poukázala na to, že jejich klienti (zaměstnavatelé nakupující stravovací služby) mají různé požadavky, které souvisí zejména s tím, co si přejí zaměstnanci a uvedla konkrétní příklady – viz l.č. 5019 spisu.

[354] Úřad odkazuje na článek autorů R. Čižinská, T. Krabec: Ekonomické posouzení dopadu udělené peněžité pokuty na podnikatelskou činnost v časopisu Odhadce a oceňování majetku 1–2/2021, dle kterého tvořit hodnotu podniku pro vlastníka nelze bez spokojených stakeholderů (zaměstnanců, dodavatelů, zákazníků, věřitelů, státu atp.) a bez reflektování jejich přání, potřeb a požadavků. Bez spokojených zákazníků dodavatelů a zaměstnanců nelze dlouhodobě uspět (str. 44 časopisu).

[355] Viz např. l.č. 2219 spisu. Dále viz l.č. 3606, kde soutěžitel Sodexo uvádí, že jak ze strany zaměstnavatelů, tak ze strany zaměstnanců existoval tlak na to, aby stravenky bylo možné využívat i v jiných než restauračních zařízeních, a to typicky v supermarketech či obchodech s potravinami. Sodexo dále uvádí, že tento požadavek byl legitimní a vycházel z toho, že nejenže každý zaměstnavatel nedisponoval závodní jídelnou, ale poblíž místa výkonu práce současně nemusela např. být vůbec žádná restaurace.

[356] Viz např. 2233, 2238, 2240 spisu.

[357] K tomu viz např. l.č. 2236-2238, 2240, 2244 spisu či článek serveru novinky.cz s názvem „Konec papírových stravenek? E-stravenkami je možné platit už i v obchodech“ – l.č. 365 spisu, z něhož vyplývá, že zaměstnavatelé mají zájem na tom, aby zaměstnanci mohli platit (zde e-stravenkami) alespoň v jednom významném maloobchodním řetězci. Viz také vyjádření významného zaměstnavatele Siemens, který uvedl, že o zrušení stravenek neuvažují a že ne ve všech lokalitách, kde Siemens působí, je možnost se stravovat v blízké restauraci či firemní kantýně, a proto možnost nákupu potravin a domácího vaření je jedinou možností, jak se stravovat během pracovního dne (vyjádření z článku ze dne 2. 6. 2016 s názvem „Platit za rodinný nákup stravenkami? Zneužívání, zlobí se jejich vydavatel“ na l.č. 5240-5241).

[358] Viz l.č. 1697 (bod 28.) a 1818 Odpověď na dotaz č. 6) spisu.

[359] Omezení plateb stravenkami pouze na dobu oběda nebo pracovní dny.

[360] Viz l.č. 5184 spisu (bod 118 odst. 2 analýzy […obchodní tajemství…]).

[361] Viz l.č. 4744-4745 – společnost Up přímo nabízí zaměstnavatelům (viz „na přání Vašich zaměstnanců“) začlenit oblíbenou restauraci nebo prodejnu do její sítě. Další příklad vycházení vstříc zaměstnancům a reflektování jejich přání zaměstnavatelem je příklad společnosti Česká spořitelna a.s., která v roce 2015 brala stravenky od dvou různých vydavatelů a dávala zaměstnancům na výběr, zda chtěli zaměstnanci stravenky papírové (brali je od společnosti Up – viz l.č. 3684 spisu), či elektronické od společnosti Benefit Management – viz l.č. 365 spisu.

[362] Viz l.č. 2222 spisu.

[363] Viz l.č. 5021 spisu.

[364] Viz l.č. 5016 spisu.

[365] Viz např. l.č. 4727 spisu (Sodexo), l.č. 4735-4736 spisu (Edenred) a l.č. 4744-4745 spisu (Up). Z výroční zprávy soutěžitele Edenred za rok 2020 je zřejmé, že Edenred považuje zaměstnance za jednu ze 4 stran zúčastněných na společné platformě a řadí je mezi své klienty (viz l.č. 3177 spisu).

[366] Viz l.č. 4726 a násl. spisu (Sodexo – sekce Otázky a odpovědi), l.č. 4748 (Up – sekce Časté otázky a odpovědi), l.č. 4780, 4787 a 4795 spisu (řetězec COOP – sekce Odpovědi na nejčastější dotazy či Často kladené otázky).

[367] Viz např. l.č. 4738 spisu.

[368] Blíže k dotazníkovému šetření viz část vypořádání námitek, která se týká posouzení, zda je předmětná podmínka parametr relevantní pro soutěž.

[369] Úřad odkazuje na rozhodnutí Komise ze dne 8. 7. 2021 ve věci AT.40178, Car Emissions (dále též jen „Car Emissions“) – zde účastníci řízení namítali, že systém na čištění zplodin z dieselových aut, jenž byl předmětem dohody, nebyl pro soutěž relevantní. Komise prokázala, že otázka ekologičnosti byla využita pro účely reklamy a že předmětem dohody byly vlastnosti relevantní pro zákazníky a tím pádem pro soutěž – odst. 86–90.

[370] Zde uvádí Úřad příklad obchodního řetězce PENNY MARKET, jenž postupně začal přijímat stravenky dvou vydavatelů – Up a Edenred, nikoliv Sodexo, přičemž ještě v roce 2018 přijímal pouze stravenky společnosti Edenred. Prodejny Lidlu a Kauflandu nejprve přijímaly pouze stravenku Naše stravenka, postupně začaly přijímat stravenky dalších společností – viz l.č. 5013 spisu. Že různá akceptační místa nepřijímala zdaleka všechny značky (ať už elektronických či papírových) stravenek na trhu, je doloženo na mnoha místech spisu – viz např. l.č. 4791, 4786 spisu (v síti COOP např. některé prodejny nepřijímaly stravenky elektronické, pouze papírové, či nepřijímaly všechny elektronické, které trh nabízel), l.č. 5013 a 5014 spisu (články o tom, kde berou, jaké stravenky), l.č. 5010 a 2731 a násl. spisu (internetové diskuse, kde berou, jaké stravenky). Dále např. v prodejnách BILLA na Slovensku byly přijímány stravenky sesterských společností Edenred a Up, nikoliv sesterské společnosti Sodexo – viz l.č. 5261 spisu. Ve facebookové diskusi obchodní řetězec Lidl na výtku uživatele, proč přijímají pouze dva druhy stravenek (stravenky Sodexo a Naše stravenka) a ne všechny, řetězec uvedl, že „akceptovat všechny stravenky není tak jednoduché“ – viz l.č. 5249 (druhá strana) spisu.

[371] Síťový efekt, nebo také tzv. síťová externalita znamená, že hodnota určitého statku se zvyšuje s nárůstem počtu jeho uživatelů. Ekonomická teorie v této souvislosti uvádí jako typický příklad mobilní telefony. V našem případě, zjednodušeně řečeno, čím více bude zaměstnavatelů nakupujících stravenky, tj. čím více bude uživatelů stravenek, tím více budou mít akceptační místa zájem stravenky přijímat, bude jich větší počet a tím více budou uživatelé stravenek spokojeni, a to povede ke zvýšenému zájmu o stravenky atd.

[372] Jde o tzv. single-homing. Nedá se ovšem říci, že by zaměstnavatel striktně bral vždy pouze stravenky jednoho vydavatele – jeden z Úřadem oslovených zaměstnavatelů odpověděl, že ke stravenkám zn. Sodexo začal brát i Naši stravenku na základě přání zaměstnanců – viz l.č. 2222.

[373] Jde o tzv. multi-homing. Vydavatelé stravenek uvádějí, že akceptační místa upřednostňují uzavření smlouvy s co nejvíce (ideálně se všemi) vydavateli. Na základě podkladů ve spise se však nedá říci, že akceptační místa standardně přijímala stravenky všech vydavatelů stravenek – viz výše. Lze však souhlasit s názorem účastníků řízení, že jednoho vydavatele stravenek akceptační místo obvykle nenahradí jiným, pokud jim tento jiný nabídne lepší podmínky. Účastníci řízení se dokonce domnívají, že smluvní podmínky jednoho vydavatele stravenek nijak neovlivňují rozhodnutí akceptačního místa, zda uzavře smlouvu s jiným vydavatelem (a naopak) a uvádějí, že vydavatelé stravenek na této straně trhu mezi sebou vůbec nesoutěží. Dle názoru Úřadu však není vyloučeno, že akceptační místa porovnávají nabídky různých vydavatelů stravenek a případnou nevýhodnou nabídku po porovnání s nabídkou konkurenta vyloučí a smlouvu s ním neuzavřou a tohoto si vydavatelé stravenek musí být vědomi a své nabídky akceptačním místům do určité míry musí přizpůsobit očekáváním akceptačních míst. Tomuto názoru svědčí fakt, že vydavatelé stravenek utajují výše zpětných provizí (tyto údaje byly označovány za obchodní tajemství účastníků řízení a Úřad s nimi takto nakládal – viz spis) – pokud by si v nich vůbec nekonkurovali, neoznačovali by je za obchodní tajemství (jeden ze znaků obchodního tajemství je, že jde o „konkurenčně významný“ údaj). Vzhledem k tomu, že pro závěry Úřadu v tomto správním řízení není určující, zda je intenzita soutěže na straně trhu, kde funguje multi-homing, nulová nebo pouze nízká, není třeba se touto otázkou hlouběji zabývat.

[374] Pozn.: Jeden z účastníků řízení uvedl, že rozdíl v provizích na vstupu mezi papírovými a elektronickými stravenkami je zejména důsledkem skladby klientů. K rozdílům obou typů stravenek viz l.č. 1696-1697, 1792-1793, 1817-1818 spisu.

[375] Zaměstnanci vyhledávající technologie častěji volí elektronickou stravenku.

[376] Viz rozhovor se zástupcem řetězce Lidl na l.č. 5020 spisu.

[377] K tomu viz také vyjádření mluvčího Asociace v článku serveru Lidovky.cz s názvem „Elektronické stravenky? Papír je dál válcuje, hosté a hospodští si nezvykli“ z roku 2017, který uvedl, že „náběhová křivka“ při zavádění elektronických stravenek je dlouhá a že v rámci ČR jsme spíše na začátku (viz l.č. 367 spisu).

[378] Viz např. l.č. 2219, 2225-2226 spisu.

[379] Asociace ve svých stanovách uvádí, že jejími členy jsou klíčoví provozovatelé poukázkových systémů v ČR (stanovy z roku 2009).

[380] Viz odpověď Asociace l.č. 1981 spisu.

[381] Resp. v případě společnosti Edenred její právní předchůdce Accor Services CZ s.r.o., která byla členem Asociace do listopadu 2010, kdy zanikla.

[382] Toto číslo Úřad zjistil součtem obratů společností působících na trhu vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících v roce 2018 (resp. v případě společnosti Sodexo šlo o obrat za období 1. 9. 2017 do 31. 8. 2018 a v případě společnosti Lidl stravenky v.o.s. období 1. 3. 2018–28. 2. 2019). Poté Úřad spočítal tržní podíly jednotlivých hráčů na trhu.

[383] Vzhledem k tomu, že hodnoty obratů si účastníci řízení i společnost Lidl stravenky v.o.s. označili za obchodní tajemství, popisuje Úřad tyto podíly procentuálním rozmezím zaokrouhleným na desítky.

[384] Úřad se také zajímal o odhad tržních podílů jednotlivých hráčů na zmíněném trhu, nicméně těmito informacemi Asociace údajně nedisponuje (ani pořadím hráčů na trhu dle jejich podílu).

[385] Jejich odpovědi viz l.č. 1699 (Sodexo), 1795 (Up) a 1819 (Edenred) spisu.

[386] V podrobnostech viz l.č. 1819 spisu.

[387] Viz l.č. 4743 spisu.

[388] Herfindahl – Hirschmanův Index (HHI) se používá k měření koncentrace na trhu. S klesající koncentrací, tj. zpravidla rostoucí konkurencí, tento index klesá. Nabývá hodnot od 0 (v případě nulové koncentrace) do 10 000 (v případě maximální koncentrace). Když dosahuje hodnoty mezi 1500–2000, jedná se o střední koncentraci, nad 2500 jde o trh vysoce koncentrovaný. Je definován jako součet druhých mocnin tržních podílů (v %) každé firmy na trhu.

[389] Viz podklady od Asociace na l.č. 348 spisu.

[390] Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb společnosti Sodexo v roce 2003 (resp. 2006) byly ve výši 268 mil. Kč (resp. 402 mil. Kč) (viz https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=458937), Accor Services CZ s.r.o. ve výši 168 mil. Kč (resp. 227 mil. Kč) (viz https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=452360), Up ve výši 65 mil. Kč (resp. 108 mil. Kč) (viz https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=669413), SORBI a.s. ve výši 10 mil. Kč (resp. 9 mil. Kč) (viz https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=220385), SYAS spol. s r.o. měla v roce 2003 výkony ve výši 9 mil. Kč (resp. v roce 2006 10 mil. Kč) (viz https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=433320). U společnosti EXIT GROUP s.r.o. vzhledem k datu vzniku Úřad uvádí údaj pouze pro rok 2006 – výkony byly ve výši 7 mil. Kč (viz https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=16137604&subjektId=570811&spis=731608).

[391] Jde o konstatování vztahující se k roku 2018.

[392] Úřad při tomto shrnutí vyšel z údajů za rok 2018.

[393] V případě společnosti Edenred, která vznikla fúzí splynutím a u níž má Úřad za to, že došlo k přechodu zodpovědnosti za protisoutěžní jednání jejích právních předchůdců na tuto společnost, Úřad odkazuje např. na rozsudek ESLP ze dne 1. 10. 2019 ve věci č. 37858/14, Carrefour France proti Francii, ze kterého vyplývá, že v případě fúze sloučením dochází k univerzální sukcesi, takže je fakticky pokračováno i v hospodářské činnosti. Tato kontinuita vylučuje, aby bylo na dotčené subjekty pohlíženo jako na dvě odlišné právnické osoby. Uložení sankce právní nástupkyni za jednání společnosti, která s ní byla sloučena, se tak jen zdánlivě protiví zásadě personality trestů. Mechanické a bezvýhradné uplatňování této zásady by mohlo naopak podkopat účinnost finančního postihu právnických osob. Dotčené společnosti by se mohly snadno vyhnout jakékoli odpovědnosti za své jednání prostřednictvím takových operací, jako je právě fúze sloučením. Ke stejným závěrům dospěl u přeměn obchodních korporací v souvislosti se sankcemi za porušování pravidel hospodářské soutěže i Soudní dvůr EU (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 8. 7. 1999 ve věci C-49/92 P, Anic Partecipazioni v. Komise, EU:C:1999:356, odst. 145; či rozsudek ze dne 11. 12. 20007 ve věci C-280/06, Autorita Garante della Concorrenza e del Mercato v. ETI a další, EU:C:2007:775, odst. 51).

[394] Blíže k eurokonformnímu výkladu pojmu soutěžitel viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5 As 61/2005 ze dne 29. 10. 2007 ve věci Česká rafinérská.

[395] Viz například rozsudek Soudního dvora ze dne 24. 10. 1996 ve věci C-73/95, Viho Europe BV v Commission, EU:C:1996:405, odst. 51. Uplatňování rozhodujícího vlivu mateřskou společností na jednání dceřiné společnosti lze předpokládat v případě dceřiných společností, které zcela vlastní mateřské společnosti; viz například rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 10. 1983 ve věci 107/82, AEG, EU:C:1983:293, odst. 50; rozsudek ze dne 16. 11. 2000 ve věci C-286/98 P, Stora, EU:C:2000:630, odst. 29 nebo rozsudek ze dne 10. 9. 2009 ve věci C-97/08 P, Akzo, EU:C:2009:536, odst. 60 a následující.

[396] Pojem soutěžitele je v evropském kontextu stavěn na roveň pojmu „podnik“ (undertaking).

[397] Viz například rozsudek Soudního dvora ze dne 28. 6. 2005 ve věci C-189/02 P, C-202/02, C-205/02 P až C-208/02 P a C-213/02 P, Dansk Rørindustri a další v. Komise, EU:C:2005:408, odstavec 112 a následující.

[398] V takové situaci je pro platnost této domněnky postačující, pokud Komise prokáže, že veškerý (nebo téměř veškerý) kapitál drží mateřská společnost – viz rozhodnutí Komise ze dne 21. 6. 2017 ve věci AT.40013, Lighting Systems (odst. 59).

[399] Jde o rozsudek Tribunálu ze dne 12. 7. 2018 ve věci T-419/14, The Goldman Sachs Group Inc. v. Komise, EU:T:2018:445, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Komise, a rozsudek Soudního dvora ze dne 27. 1. 2021 ve věci C-595/18 P, The Goldman Sachs Group Inc. v. Komise, EU:C:2021:73, ke kasačnímu opravnému prostředku společnosti Goldman Sachs Group, Inc., kterým byl potvrzen rozsudek Tribunálu.

[400] Viz odst. 152 rozsudku Tribunálu ze dne 12. 7. 2018 ve věci T-419/14, The Goldman Sachs Group Inc. v. Komise, EU:T:2018:445. Skutečný výkon rozhodujícího vlivu mateřské společnosti lze dovodit ze souboru shodujících se okolností, třebaže žádná z těchto okolností sama o sobě k prokázání existence takového vlivu nepostačuje (odst. 90 rozsudku).

[401] Viz rozsudek Tribunálu ze dne 12. 7. 2018 ve věci T-419/14, The Goldman Sachs Group Inc. v. Komise, EU:T:2018:445, odst. 93.

[402] Viz rozsudek Tribunálu ze dne 13. 12. 2018 ve věci T-851/14, Slovak Telekom v. Komise, EU:T:2018:929, odst. 285.

[403] Viz část III. tohoto rozhodnutí.

[404] Nyní čl. 101 a 102 SFEU.

[405] Nyní Evropské unie.

[406] Srov. § 21h odst. 1 zákona.

[407] Viz oznámení Komise Guidelines on the application of Article 81(3) of the Treaty (2004/C 101/08), dostupné na https://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2004:101:0097:0118:EN:PDF.

[408] Viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 8. 7. 1999 ve věci C-49/92 P, Anic Partecipazioni v. Komise, EU:C:1999:356, odst. 116.

[409] Sdělení Komise o dohodách menšího významu, které výrazně neomezují hospodářskou soutěž podle čl. 101 odst. 1 smlouvy o fungování Evropské unie (sdělení de minimis), (2014/С 291/01), dostupné na https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52014XC0830(01)&from=CS.

[410] Oznámení Úřadu dostupné na https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/zakazane-dohody-a-zneuziti-dominance/oznameni-o-dohodach-de-minimis.html.

[411] Viz publikace WHISH, R. Competition Law. Sixth Edition. Oxford: Oxford University Press. 2009. 1006 s., s. 102. Konkrétní příklad uzavření protisoutěžní dohody prostřednictvím účasti na schůzkách profesního sdružení viz např. rozhodnutí Evropské komise ze dne 24. 7. 2002 ve věci COMP/E-3/36.700 Industrial and medical gases – sdružení VFIG fungovalo jako platforma pro kartel, viz odstavce 331 a násl.

[412] Viz např. rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2000 ve spojených věcech T-25/95 atd., Cimenteries CBR a další v. Komise, EU:T:2000:77, odst. 485, dle kterého je taková praktika Komise běžná. Existuje také možnost pokutovat jak Asociaci, tak její členy – viz stejný odst. rozsudku.

[413] Resp. v případě společnosti Edenred její právní předchůdce Accor Services CZ s.r.o., která byla členem Asociace do listopadu 2010, kdy zanikla Fúzí do společnosti Edenred.

[414] Jak podává rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 5. 12. 2006 ve věci T-303/02, Westafalen Gassen Nederland BV v. Komise, EU:T:2006:374, odst. 103, „veřejné distancování se“ coby prvek zproštění se odpovědnosti musí být vykládáno úzce, tj. dotyčný subjekt by např. musel napsat konkurentům a asociaci zodpovědné za protisoutěžní setkání a sdělit, že si nepřeje být považován za člena kartelu ani se účastnit na jednáních, která slouží jako zástěrka pro nezákonné jednání ve shodě.

[415] Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009 sp. zn. 1 Afs 78/2008ve věci Stavební spořitelny, odst. 47.

[416] Viz rozhodnutí Evropské komise ze dne 23. 4. 1986 ve věci IV/31.149, Polypropylene, L:1986:230:TOC, odst. 81.

[417] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 28. 5. 1998 ve věci C-7/95 P, Deere v. Komise, EU:C:1998:256, odst. 86.

[418] Viz sdělení Komise Pokyny Evropské komise k použitelnosti článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie na dohody o horizontální spolupráci (dále jen „Pokyny o horizontální spolupráci“), odst. 61.

[419] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 9. 1. 2007 č.j. 1 As 19/2006-55 ve věci Komora veterinárních lékařů ČR.

[420] Srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2009 č.j. 1 Afs 78/2008-721 ve věci Stavební spořitelny, odst. 53.

[421] Ibid.

[422] Viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 8. 7. 1999 ve věci C-49/92 P, Anic Partecipazioni v. Komise, EU:C:1999:356, odst. 99, nebo rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 7. 1966 ve věci C-56/64 a C-58/64, Consten a Grundig v. Komise, EU:C:1966:41, s. 342.

[423] Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 4. 2020 ve věci C‑228/18, Gazdasági Versenyhivatal v. Budapest Bank Nyrt. a další, EU:C:2020:265, odst. 44.

[424] Pokyny o horizontální spolupráci, odst. 27. Odkazovaná část Pokynů o horizontální spolupráci dále říká, že dohody mohou mít takovéto účinky tím, že značně omezí hospodářskou soutěž mezi stranami dohody nebo mezi jednou z těchto stran a třetími osobami. To znamená, že dohoda musí snižovat rozhodovací nezávislost stran, a to buď v důsledku povinností obsažených v dohodě, které upravují tržní chování nejméně jedné strany, nebo ovlivněním tržního chování nejméně jedné strany tím, že mění její motivaci. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení mezi sebou vyloučili soutěž v oblasti úpravy obchodních podmínek vůči svým obchodním partnerům, je kritérium „značného“ omezení hospodářské soutěže splněno.

[425] Viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 9. 2014 ve věci C-67/13, Groupement des cartes bancaires (CB) v. Komise, EU:C:2014:2204, odst. 53.

[426] Srov. Ibid, odst. 63. Přestože zde zkoumaná dohoda nepatří mezi taxativní výčet zakázaných koluzí uvedených v čl. 101 odst. 1 SFEU, bylo uvedeno, že nelze vyloučit, aby dohoda o sjednocení výše mezibankovních poplatků byla kvalifikována jako omezení „z hlediska účelu“, jelikož neutralizuje konkurenční prvek mezi dvěma karetními platebními systémy.

[427] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 30. 1. 2020 ve věci C-307/18, Generics (UK) Ltd a další v. Competition and Markets Authority, EU:C:2020:52, odstavec 83. Obdobně v rozsudku Soudního dvora ze dne 25. 3. 2021 ve věci C-591/16 P, Lundbeck v. Komise, EU:C:2021:243 stojí, že „[…] dohody, kterými soutěžitelé vědomě předchází rizikům hospodářské soutěže prostřednictvím praktické vzájemné spolupráce, spadají zjevně do kvalifikace „omezení z hlediska účelu.“ (viz odst. 167). Dále viz rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 3. 2015 ve věci C-286/13 P, Dole Food Company, Inc. a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, EU:C:2015:184, odst. 122, z něhož vyplývá, že protisoutěžní cíl sleduje výměna informací, která je způsobilá odstranit nejistotu účastníků ohledně jejich budoucího chování na trhu.

[428] Rozhodnutí Komise ze dne 8. 7. 2021 ve věci AT.40178, Car Emissions, odst. 125–139.

[429] K tomu viz část Vymezení relevantního trhu.

[430] Viz l. č. 349 spisu. Dále viz Důkaz č. 3, ve kterém je jako důvod přijetí tohoto opatření uvedeno, že není v souladu s účelem použití stravenek, dochází-li při úhradě nákupu k používání jejich většího počtu – l. č. 344-345 spisu, a Důkaz č. 4, kde je kromě již uvedeného dalším důvodem k zavedení limitu 5 ks stravenek pro jeden nákup podpora využívání stravenek ke stravování a nikoli k velkým jednorázovým nákupům – l. č. 346 spisu.

[431] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 4. 2006 ve věci C-551/03 P, General Motors v. Komise, EU:C:2006:229, odst. 64 a rozsudek Soudního dvora ze dne 20. 11. 2008 ve věci C-209/07, Beef Industry Development and Barry Brothers v. Competition Authority, EU:C:2008:643, odst. 21.

[432] Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 4. 2020 ve věci C‑228/18, Gazdasági Versenyhivatal v. Budapest Bank Nyrt. a další, EU:C:2020:265,odst. 52.

[433] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 9. 9. 2003 ve věci C-198/01, Consorzio Industrie Fiammiferi (CIF) v. Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato, EU:C:2003:430, odst. 56–58; rozsudek Soudu první instance ze dne 13. 12. 2006 ve spojené věci T-217/03 a T-245/03, FNCBV a další v. Komise, EU:T:2006:391, odst. 92; rozsudek soudu první instance ze dne 29. 6. 1993 ve věci T-7/92, Asia Motor France a další v. Komise, EU:T:1993:52, odst. 71 a rozsudek soudu první instance ze dne 6. 4. 1995 ve věci T-148/89, Tréfilunion v. Komise, EU:T:1995:68, odst. 118.

[434] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 10. 2010 ve věci C-280/08 P, Deutsche Telekom v. Komise, EU:C:2010:603, odst. 80–81. Tato možnost byla vykládána restriktivně; viz například rozsudek Soudního dvora ze dne 29. 10. 1980 ve spojené věci C-209/78 a další, Van Landewyck v. Komise, EU:C:1980:248, odst. 130–134.

[435] Rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 3. 2015 ve věci C-286/13 P, Dole Food a Dole Fresh Fruit Europe v. Komise, EU:C:2015:184, odst. 125.

[436] Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2021 ve věci C-591/16 P, Lundbeck v. Komise, EU:C:2021:243, odst. 130, kde stojí, že „[…] není vůbec vyžadováno, aby tentýž druh dohod již byl Komisí odsouzen, aby tyto dohody mohly být považovány za omezující hospodářskou soutěž z hlediska účelu, a to i kdyby tyto dohody byly součástí takového specifického kontextu, jako je kontext práv duševního vlastnictví.“

[437] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2021 ve věci C-591/16 P, Lundbeck v. Komise, EU:C:2021:243, odst. 30. Dále viz rozhodnutí francouzského soutěžního úřadu v kauze vydavatelů stravenek nazvané „Rozhodnutí č. 19-D-25 ze dne 17. 12. 2019 týkající se postupů implementovaných v sektoru restauračních poukázek“ – šlo o praktiku pozdržení vývoje systému přijímání elektronických stravenek mj. sesterskými společnostmi účastníků řízení, což bránilo rozvoji elektronických stravenek, odst. 629, 636, 639, 651 a 654.

[438] Srov. rozhodnutí Protimonopolního úřadu Slovenské republiky vedené s vydavateli stravenek č. 2016/KH/1/1/004 ze dne 11. 2. 2016, část 6.4.3.

[439] Rozhodnutí Komise ze dne 8. 7. 2021 ve věci AT.40178, Car Emissions, v němž bylo shledáno cílové narušení soutěže.

[440] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 4. 2020 ve věci C‑228/18, Gazdasági Versenyhivatal v. Budapest Bank Nyrt. a další, EU:C:2020:265, odst. 41.

[441] Viz Ibid, odst. 55.

[442] Viz Rozsudek Soudního Dvora ze dne 30. 1. 2020 ve věci C-307/18, Generics (UK) Ltd a další v. Competition and Markets Authority, EU:C:2020:52, odst. 120.

[443] V podrobnostech viz text předmětu smlouvy na l.č. 77 spisu. Tento text dle Edenred má zajistit využívání stravenek dle jejich účelu a v souladu s právními předpisy – viz l.č. 3976 spisu.

[444] Ostatně s tímto způsobem motivace nedávno přišla např. společnost Sodexo u elektronických stravenek, kdy v rámci kampaně Peníze zpět za každou platbu u vybraných partnerů (převážně restaurací) vrací až 15 % zpět – viz l.č. 3100 spisu; obdobně společnost Up – viz l.č. 3101 spisu, i Edenred – od 1. 4. 2022 nabízí až 10 Kč za každý druhý oběd v restauraci v minimální hodnotě 100 Kč – viz internetové stránky https://www.edenred.cz/clanky/zmena-podminek-vernostniho-programu dostupné ke dni 20. 6. 2022.

[445] Účastník řízení Sodexo ve svém Vyjádření Sodexo I uvádí, že v supermarketech docházelo k „nejčastějším případům použití stravenek v rozporu s jejich omezením“, resp. že v obchodních řetězcích hrozilo placení velkým množstvím stravenek viz např. l.č. 3606 a 3615 spisu.

[446] Např. v Belgii jsou elektronické stravenky povinné. Vydavatelé stravenek v ČR údajně řešili tuto záležitost s ministrem financí, ale povinné zavedení elektronických stravenek nebylo schváleno – viz l.č. 5020 (druhá strana) spisu. Soutěžitel Edenred plánuje ukončit distribuci papírových stravenek ke konci roku 2022 a zachovat pouze stravenky elektronické.

[447] Viz l.č. 4792 spisu.

[448] K okamžiku zjišťování této skutečnosti Úřadem v průběhu řízení. V podrobnostech viz část IV.6 Praxe obchodních řetězců při přijímání stravenek.

[449] V tomto kontextu Úřad poukazuje na Pokyny Komise o použití článku 101 (3) SFEU, (2004/C 101/08), bod 25: „Negative effects on competition within the relevant market are likely to occur when the parties individually or jointly have or obtain some degree of market power and the agreement contributes to the creation, maintenance or strengthening of that market power or allows the parties to exploit such market power […]“; překlad Úřadu: „K negativním účinkům na hospodářskou soutěž na relevantním trhu pravděpodobně dojde, pokud strany samostatně nebo společně mají nebo získají určitý stupeň tržní síly a dohoda přispívá k vytvoření, udržení nebo posílení této tržní síly nebo umožňuje stranám tuto tržní sílu využívat […]“ (zvýrazněno Úřadem).

[450] Úřad poznamenává, že pro kvalifikaci určitého koluzivního jednání jako omezení z hlediska cíle není podmínkou provedení kontrafaktuální analýzy, tedy analýzy, jejímž cílem je prokázat účinky určitého koluzivního jednání. K tomu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2021 ve věci C-591/16 P, Lundbeck v. Komise, EU:C:2021:243, odst. 140.

[451] Na doplnění Úřad uvádí, že nezjistil, že kromě dohody vydavatelů stravenek o tom, že limitace bude ve výši 5 ks stravenek/nákup, byla uzavřena i dohoda o tom, že bude zavedena též podmínka týkající se celkové hodnoty použitých papírových stravenek, a to až do výše 500 Kč stravenek použitých na jeden nákup od jednoho emitenta – viz vyjádření společnosti TESCO (l.č. 120 spisu – druhá strana) a smlouva mezi […obchodní tajemství…] (l.č. 130 spisu). Pokud však taková dohoda byla uzavřena, vztahoval by se na ni také zákaz podle čl. 101 SFEU i zákona.

[452] Uvedené pojetí je v souladu s pojetím Komise např. v rozhodnutí ze dne 21. 6. 2017 ve věci AT.40013, Lighting Systems, kde je uvedeno, že porušení čl. 101 odst. 1 SFEU může pramenit nejen z izolovaného skutku, ale také ze série skutků nebo ze souvislého jednání, i když by v určitém ohledu (ohledech) takové série skutků či souvislého jednání mohly také samy o sobě, brány izolovaně, představovat porušení zmíněného ustanovení. Podobně, pokud různá jednání představují součást „celkového plánu“, protože jejich společný cíl narušuje soutěž v rámci vnitřního trhu, je Komise oprávněna přičítat zodpovědnost za tato jednání na základě účasti na narušení jako celku (odst. 40).

[453] Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 1. 2021 ve věci C-450/19, Kilpailu- ja Kuluttajavirasto, EU:C:2021:10, odst. 26. Tento rozsudek zde dále odkazuje na rozsudek ze dne 22. října 2020 ve věci C‑702/19 P, Silver Plastics a Johannes Reifenhäuser v. Komise, EU:C:2020:857, odst. 81.

[454] Srov. Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 17. 12. 1991 ve věci T-6/89 Enichem Anic SpA v. Komise, EU:T:1991:74, odstavec 204.

[455] O čemž svědčí Důkaz č. 1.

[456] Z důkazů vyplývá, že obchodní podmínka 5 ks stravenek/nákup byla implementována i v jiných obchodních řetězcích (viz např. Důkaz č. 3, či smlouvy s řetězci, kde je/byla obchodní podmínka zakotvena).

[457] O čemž svědčí Důkazy č. 2, 3 a 4 a dále vyjádření obchodních řetězců, smlouvy některých účastníků řízení s některými řetězci (mezi Up a BILLA; smlouva mezi Sodexo a ALBERT a mezi Sodexo a TESCO).

[458] Viz Dopis Asociace.

[459] Obdobně z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Af 80/2019 ze dne 4. 3. 2022 ve věci České dráhy vyplývá, žejediné jednání trvajícího charakteru počíná založením protiprávního stavu a trvá po celou dobu udržování protiprávního stavu (odstavec 54).

[460] S ohledem na přestupkový zákon Úřad nemohl v tomto správním řízení posuzovat jednání soutěžitelů, k němuž došlo po zahájení tohoto správního řízení.

[461] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2009 č.j. 2 Afs 93/2008–920; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2014 č.j. 7 As 34/2013–29; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015 č.j. 8 Afs 25/2012–351. (Pozn.: Obdobně aplikoval princip dělení skutku vstupem ČR do EU u pokračujícího přestupku předseda Úřadu v rozhodnutí ze dne 6. 5. 2009 č.j. ÚOHS-R 155/2008/01-5485/2009/310/MVr v kauze České dráhy).

[462] Viz § 22 odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění účinném ke dni 30. 4. 2004.

[463] Pro úplnost Úřad uvádí, že pokud protisoutěžní jednání trvalo/trvá i po zahájení tohoto správního řízení, je možné zahájit nové správní řízení pro přestupek páchaný po datu zahájení řízení.

[464] Viz bod 78 Oznámení Komise.

[465] Viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 2. 2002 ve věci C-309/99, Wouters a další, EU:C:2002:98, odst. 95; rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 7. 2006 ve věci C-295/04, Manfredi, EU:C:2006:461, odst. 45.

[466] Viz bod 23. Oznámení Komise.

[467] Rozsudek Soudního dvora ze dne 16. 7. 2015 ve věci C-172/14, ING Pensii, EU:C:2015:484, odst. 50 – zde je zohledněno, že dotčené služby mohly mít přeshraniční povahu, jelikož osoby podléhající povinnosti vstoupit do jednoho ze schválených fondů mohly mít pobyt a jejich zaměstnavatelé mohli mít sídlo v dalších členských státech a penzijní fondy založené v Rumunsku mohly patřit společnostem se sídlem v dalších členských státech.

[468] Viz odst. 362 slovenského rozhodnutí.

[469] Viz odst. 364 slovenského rozhodnutí.

[470] Viz odst. 365 slovenského rozhodnutí.

[471] Viz bod 45 Oznámení Komise.

[472] Resp. pro období od 1. 9. 2017 do 31. 8. 2018 v případě soutěžitele Sodexo.

[473] Ibid.

[474] Tento údaj Úřad získal sečtením tržeb v oblasti vydávání, prodeje a odkupu papírových stravenek a služeb s tím souvisejících na území EU v roce 2018, kdy za jednotlivé soutěžitele započetl tržby společností spadajících pod jednoho soutěžitele, tak jak je popsáno v části III. Vzhledem k tomu, že u společnosti Edenred došlo ke změnám popsaným v části III.2, které měly vliv na vymezení jednoho soutěžitele, započetl Úřad tržby dalších společností, jež by dle názoru Úřadu v roce 2018 tvořily jednoho soutěžitele spolu s účastníkem řízení (tj. společností Edenred, Edenred Italia S.r.l., EDENRED BELGIUM SA, EDENRED FRANCE SOC. PAR ACTIONS SIMPLIFIEE, EDENRED ESPANA SA, Edenred SE, Edenred Production Center, s.r.o.). Údaje o obratech na území EU viz l.č. 1699, 1795, 1819, 2020, 1953 spisu. Získaný údaj v Kč byl na hodnotu v EUR přepočten průměrným kurzem devizového trhu vyhlášeným ČNB za rok 2018 ve výši 25,643 Kč/EUR na základě údajů na https://www.cnb.cz/cs/financni-trhy/devizovy-trh/kurzy-devizoveho-trhu/kurzy-devizoveho-trhu/prumerne_mena.html?mena=EUR.

[475] Srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 7. 2006 ve věci C-295/04, Manfredi, EU:C:2006:461, odst. 52.

[476] Dostupné na webových stránkách Úřadu: https://www.uohs.cz/cs/legislativa/hospodarska-soutez.html.

[477] Viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. 29 Ca 110/2003 ve věci Česká lékařská komora, str. 51.

[478] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2007 sp. zn. 5 As 61/2005 ve věci Česká rafinérská, str. 192.

[479] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 12. 7. 1984 ve věci C-170/83, Hydrotherm v. Compact, EU:C:1984:271, odst. 11.

[480] Rozsudek Tribunálu ze dne 10. 3. 1992 ve věci T-11/89, Shell v. Komise, EU:T:1992:33, odst. 311.

[481] Srov. např. rozsudek Tribunálu ze dne 12. 12. 2007 ve věci T-112/05, Akzo Nobel a další v. Komise, EU:T:2007:381, odst. 59.

[482] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 12. 2007 ve věci C-280/06, Autorita Garante della Concorrenza e del Mercato v. ETI a další, EU:C:2007:775, odst. 39.

[483] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. 7. 1999 ve věci C-49/92 P, Anic Partecipazioni v. Komise, EU:C:1999:356, odst. 78 a 145.

[484] Společnosti Accor Services CZ s.r.o. a SYAS spol. s r.o. patří mezi ty z právních předchůdců společnosti Edenred, kteří byli členy Asociace a přímo se dopustili zakázaného jednání.

[485] Blíže viz část VI.2.

[486] Pozn.: Tento postup Úřadu je aprobován zákonem o ochraně hospodářské soutěže ode dne 1. 9. 2009, kdy nabyla účinnosti novela zákona o ochraně hospodářské soutěže provedená zákonem č. 155/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů. Předchozí znění zákona o ochraně hospodářské soutěže předpokládala možnost uložení pokuty či opatření k nápravě za protisoutěžní přestupek pouze tehdy, jestliže k porušení zákona docházelo zaviněně, resp. úmyslně nebo z nedbalosti.

[487] Srov. např. rozsudek Tribunálu ze dne 1. 4. 1993 ve věci T-65/89, BPB Industries a British Gypsum v. Komise, EU:T:1993:31, odst. 165.

[488] Úřad zde upouští od podrobnějšího rozlišování mezi úmyslem přímým a nepřímým, neboť v dané souvislosti je to irelevantní a nijak by se nepromítlo do výpočtu sankce.

[489] Úřad používá termín „přestupek“ /přestože pokuta je ukládána za porušení článku 101 SFEU (viz text dále), které není přestupkem dle zákona/, protože uložení sankce za porušení čl. 101 SFEU se řídí příkazem předsedy Úřadu Postup při stanovení výše pokut ukládaných za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže (účinným od 24. 4. 2018), který stanoví pravidla pro uložení sankce za přestupky dle zákona.

[490] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 7 As 15/2013, str. 59. Nebo viz rozsudek téhož soudu ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 5 Afs 69/2012-240, ve věci Kartel pekařů, odst. 54: „Otázku posouzení horní hranice maximálně možné pokuty a samotného algoritmu jejího výpočtu je totiž třeba zásadně odlišovat. Druhá z uvedených se totiž odehrává plně v mezích správního uvážení žalovaného [Úřadu].“

[491] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2007 sp. zn. 62 Ca 27/2006 ve věci ČSAD Liberec, str. 182, potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2010 sp. zn. 8 Afs 48/2007, str. 249, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2020 sp. zn. 5 As 204/2019-62 ve věci Armex Oil, v němž je uvedeno: „Majetkovou situaci je třeba zkoumat nejen z toho důvodu, zda uložená pokuta není pokutou likvidační, ale i proto, aby byla adekvátní. V soutěžním právu to platí o to více, že zde vystupují nejrůznější soutěžitelé, jejichž ekonomická síla může být (a v praxi bývá) odlišná, čemuž musí odpovídat i uložená pokuta, jejíž dostatečný účinek nelze podceňovat. Každá pokuta musí působit nejen preventivně, tj. musí přimět pachatele k nápravě, resp. odradit jeho i jiné osoby od páchání obdobných deliktů, ale též represivně; tzn., že by měla být do jisté míry citelná a zasáhnout určitým přiměřeným způsobem do poměrů pachatele – zde: žalobkyně.“, odst. 23, a dále „S jistou mírou zjednodušení by se dalo říci, že pokuta, která nebolí, nedává smysl, ledaže by se jednalo o výjimečný případ a postačilo by uložení pouze symbolické pokuty.“, odst. 24.

[492] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2007 sp. zn. 62 Ca 20/2006 ve věci Telefónica O2,
str. 72.

[493] Viz § 22b odst. 3 zákona.

[494] Viz § 33 odst. 1 přestupkového zákona.

[495] Viz bod 3.3 písm. a) Metodiky 2018.

[496] Blíže viz část VI.3 Uzavření a trvání zakázané dohody.

[497] Blíže viz část VI.2 Charakter posuzované dohody.

[498] Viz část IV.11 Rekapitulace zjištěných skutečností.

[499] Srov. rozhodnutí Evropské komise ze dne 24. 7. 2002 ve věci COMP/E-3/36.700 Industrial and medical gases, odst. 423, kde bylo mj. konstatováno, že předmětné dohody/jednání ve shodě v daném sektoru, jakožto sektoru středního ekonomického významu, představují spíše závažné porušení soutěžních pravidel než porušení velmi závažné.

[500] Blíže k tomu viz odst. 196.

[501] Viz l.č. 2222 spisu.

[502] Konkrétní výše procenta není v tomto rozhodnutí uvedena z důvodu ochrany obchodního tajemství účastníků řízení, kteří hodnoty tržeb použité Úřadem pro výpočet pokuty označili za jejich obchodní tajemství.

[503] Úřad v tomto ohledu odkazuje na rozhodnutí Komise ze dne 8. 7. 2021 ve věci AT.40178, Car Emissions, odst. 234–235, kde byl zvolen obdobný postup.

[504] Nenarušená/fungující soutěž na vnitřním trh EU versusnenarušená/fungující soutěž na národním trhu. Viz např. rozsudek NSS ze dne 3. 12. 2008 sp. zn. 7 Afs 7/2008 ve věci Tupperware, str. 16 a 17.

[505] Viz bod 3.29. a násl. Metodiky 2018.

[506] Viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008 sp. zn. 5 Afs 9/2008-328 ve věci RWE Transgas, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 6. 2009 sp. zn. 1 As 28/2009 (též judikatura tam uvedená) aj.

[507] Účastník řízení Sodexo je jediným členem skupiny Sodexo, který je aktivní na území České republiky na relevantním trhu. Hodnota tržeb viz l.č. 1699 a 1953 spisu.

[508] Viz l.č. 3399, 3357 a 3401 spisu. Údaje v EUR Úřad přepočítal průměrným kurzem ČNB pro období září 2020 až srpen 2021 – viz https://www.cnb.cz/cs/financni-trhy/devizovy-trh/kurzy-devizoveho-trhu/kurzy-devizoveho-trhu/prumerne_mena.html?mena=EUR.

[509] Údaj o čistém zisku a čistém obratu za účetní rok končící 31. 8. 2021 viz Výroční zpráva ve Sbírce listin na https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=72789822&subjektId=458937&spis=75539 a za předchozí účetní rok viz l.č. 2926 spisu.

[510] Některé údaje převzaty ze Sbírky listin.

[511] K přechodu odpovědnosti za porušení soutěžních pravidel na právního nástupce, pokud společnost, která porušení spáchala, přestala existovat, viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 8. 7. 1999 ve věci C-49/92 P, Anic Partecipazioni v. Komise, EU:C:1999:356, odst. 145.

[512] Účastník řízení Edenred je jediným členem skupiny Edenred, který je aktivní na území České republiky v odvětví vydávání, správy a výkupu stravenek a zaměstnaneckých benefitů. Hodnota tržeb viz l.č. 1818 spisu.

[513] Viz l.č. 4821 (druhá strana) a 4824 (druhá strana) spisu – celkový obrat soutěžitele zahrnuje neauditované údaje o obratech, ale vzhledem k tomu, že v předchozím účetním období se auditované údaje od neauditovaných nelišily, považuje je Úřad za dostatečně přesné pro účely zhodnocení, zda nebyl překročen zákonný limit 10 % čistého obratu soutěžitele.

[514] Viz l.č. 3181 spisu.

[515] Údaje převzaty ze Sbírky listin.

[516] Účastník řízení Up je jediným členem skupiny Up, který je aktivní na území České republiky v odvětví vydávání, správy a výkupu stravenek a zaměstnaneckých benefitů. Hodnota tržeb viz l.č. 1794 spisu.

[517] Viz l.č. 4721 spisu – celkový obrat soutěžitele zahrnuje neauditované údaje o obratech, ale vzhledem k tomu, že v předchozím účetním období se auditované údaje od neauditovaných nelišily, považuje je Úřad za dostatečně přesné pro účely zhodnocení, zda nebyl překročen zákonný limit 10 % čistého obratu soutěžitele.

[518] Viz l.č. 3137 spisu. Pozn.: do čistého zisku za rok 2020 se promítla skutečnost, že společnost vytvořila rezervu na soudní spor ve výši cca 80 mil. Kč (viz l.č. 3132 spisu).

[519] Údaje převzaty ze Sbírky listin.

[520] Viz odst. 7, písm. a) až d) Vyjádření Up I.

[521] Resp. uvedl, že předpokládá, že bude moci předložit své vyjádření do deseti pracovních dnů od doručení Vyjádření Up I.

[522] Viz přípis Úřadu na l.č. 3375 spisu.

[523] Viz přípis Úřadu na l.č. 4148-4149 spisu.

[524] Odpověď Up viz l.č. 4706-4711 spisu.

[525] Úřad má sice pochybnosti o nemožnosti předložit alespoň některé ze zmíněných podkladů dříve (např. čestné prohlášení je datováno 28. 12. 2021 a Vyjádření Up II bylo doručeno až 23. 2. 2022), nicméně z procesní opatrnosti uznal nemožnost jejich dřívějšího uplatnění.

[526] Sodexo dovozuje posloupnost událostí takovou, že někteří vydavatelé stravenek se rozhodli, že budou jednat se svými obchodními partnery (obchodními řetězci) o změně pravidel přijímání stravenek. Společnost Sodexo se zřejmě o takovém vyjednávání dozvěděla, není však jasné, z jakých zdrojů. Následně se společnost Sodexo samostatně rozhodla, že také začne se svými obchodními partnery vyjednávat.

[527] Sodexo u tohoto důkazu, stejně jako Důkazu č. 3 uvádí, že zřejmě mohl být výstupem činnosti osob pracujících pro Sodexo.

[528] Založené na l.č. 4723 a násl. spisu.

[529] Myšleno oznámení obsažené na dřívějších stránkách skupiny Exit Group, a to: „Hlavní důvody této úpravy jsou vedeny snahou zabránit kritizovaným případům zneužívání stravenek. Tyto situace byly obvykle charakterizovány nákupy nepotravinářského zboží, nebo úhradou surovin velkým počtem stravenek. Touto tématikou jsme se opakovaně zabývali v Asociaci provozovatelů stravenkových systémů ve spolupráci se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR, Spolhostem a ostatními restauračními profesními svazy ve snaze zabránit zneužívání stravenek a přitom neomezovat naše zákazníky.“ – viz l.č. 4753-4754 spisu.

[530] Dle stanov Asociace chránila a podporovala společné zájmy členů Asociace, veškeré funkce v Asociaci byly vázány na členství v Asociaci – viz l.č. 1921 spisu.

[531] V této souvislosti Úřad doplňuje, že se na rozdíl od Sodexo nedomnívá, že z tohoto prohlášení plyne, že snaha o zavedení opatření proti zneužívání stravenek byla významným zájmem zástupců restauračních zařízení, kteří naopak „lobbovali“ za to, aby se jich žádný limit týkající se stravenek netýkal. Plyne z něj, že se zástupci restauratérů jednání účastnili, což mohlo být právě z důvodu jejich nákupů nepotravinářského zboží, či nákupů surovin za stravenky, kdy na praktiku poukazuje např. Důkaz č. 1. Pokud při jednání restauratéři „lobbovali“ za to, aby se jich limit netýkal, je to pro Úřad informace nová, nicméně svědčí o tom, že předmětem jednání bylo zavedení limitu.

[532] Viz vlastnosti elektronických verzí těchto důkazů na l.č. 345, 346, 347, 350 a 351 spisu.

[533] Do roku 2006 byl předsedou Asociace zástupce Up [Titul Jméno Příjmení] – viz l.č. 2278 spisu.

[534] Viz l.č. 1979 a 4107 spisu – tato zaměstnankyně byla odbornice na stravenkovou legislativu.

[535] Na okraj Úřad uvádí, že Důkaz č. 5 (samolepka), jehož vznik byl dle metadat dne 12. 7. 2005, mohl ve skutečnosti vzniknout dříve, když dne 12. 7. 2005 mohl být pouze např. uložen pod jiným jménem. Proto důkazy pocházející z dřívější doby mohly zmiňovat samolepku obsaženou v Důkazu č. 5. U Důkazů č. 3 a 4 je původní autorkou bývalá zaměstnankyně Sodexo, která pro Sodexo pracovala do roku 2006. Pokud je tedy ona skutečnou původní autorkou, pak i z tohoto důvodu nemohl Důkaz č. 4 vzniknout 25. 1. 2013, resp. musel vzniknout nejpozději do roku 2006.

[536] Založené na l.č. 4723 a násl. spisu.

[537] Úřad si sice vyžádal i smlouvy přímo od obchodních řetězců, ale ne od všech a navíc, některé řetězce, které v minulosti přijímaly stravenky Edenred, již na trhu nepůsobí a nemohly být proto osloveny, ale není vyloučeno, že ve smlouvách s těmito zaniklými řetězci obchodní podmínka 5 ks stravenek/nákup zakotvena byla - viz zmínky spotřebitelů v diskusích na internetu, že v supermarketech DELVITA (v roce 2005) a SPAR (v roce 2012) podmínka 5 ks stravenek/nákup uplatňována byla (závěr části IV.6).

[538] Edenred rovněž k vyjádření řetězce ALBERT namítá, resp. dovozuje, že by společnosti Benefit Management s.r.o. a CES ePlatby a.s. také musely uplatňovat omezení 5 ks stravenek/nákup. Úřad uvádí, že z odpovědi řetězce ALBERT je zřejmé, že se vyjadřoval nejen k omezení 5 ks/nákup, ale i k omezení do hodnoty 500 Kč na nákup u elektronických karet (kdy zmíněné dvě společnosti jsou dodavateli právě elektronických karet), takže je zřejmé, že vyjádření k omezení do 5 ks/nákup se vztahovalo k vydavatelům stravenek papírových (když u elektronických může být omezení pouze hodnotové, nikoliv počtu kusů).

[539] Viz l.č. 4723-4725 spisu.

[540] Viz znění oznámení o zahájení správního řízení.

[541] S tím, že v případě společnosti Edenred jde o právního nástupce společností Accor Services CZ s.r.o. a SYAS spol. s r.o.

[542] Žádost Úřadu viz l.č. 592 spisu a odpověď Asociace l.č. 803 spisu.

[543] K vývoji členství podrobně viz část nazvaná Asociace vydavatelů stravenek.

[544] Co se týče dalších subjektů, které zmínila Asociace ve své pozdější odpovědi (viz l.č. 1900 spisu), Asociace uvedla, že jde o výčet členů od doby registrace Asociace v roce 1998, přičemž není jisté, zda měli statut aktivního člena.

[545] Viz Důkaz č. 1.

[546] Úřad odkazuje na judikaturu k „veřejnému distancování se“ coby prvek zproštění se odpovědnosti – viz. např. rozsudek Soudu první instance ve věci T-303/02 Westfalen Gassen Nederland BV v Commission (EU:T:2006:374) – dotyčný subjekt by např. musel napsat konkurentům a asociaci zodpovědné za protisoutěžní setkání a sdělit, že si nepřeje být považován za člena kartelu ani se účastnit na jednáních, která slouží jako zástěrka pro nezákonné jednání ve shodě – odst. 103, 124.

[547] Na přímé dotazy Úřadu Asociace uvedla, že nezná okolnosti vzniku Důkazu č. 1, resp. nebyla schopna se konkrétně vyjádřit k žádnému z Důkazů č. 1–5.

[548] Viz l.č. 2278 spisu.

[549] Podrobně k obratům členů Asociace v roce 2003 viz pozn. pod čarou č. 390.

[550] O míře prolnutí Asociace s jejími členy napovídá i skutečnost, že Asociace znala obsah odpovědí získaných Úřadem v rámci dotazníkového šetření u restaurací (viz přípis Asociace na l.č. 1934 spisu) – Asociace nemohla vědět ani o dotazníkovém šetření, ani znát obsahy odpovědí, když do spisu nahlíželi pouze účastníci řízení.

[551] Viz l.č. 61 spisu.

[552] V případě Edenredu skrze právní předchůdce.

[553] Viz „Zavedení [limitu počtu přijímaných kusů stravenek na 5 ks pro jednu transakci] s účinností od 1. 12. 2003 na základě podpisu dodatků ke stávajícím smlouvám s vydavateli stravenek“ v Důkazu č. 1.

[554] V podrobnostech Úřad odkazuje na část věnující se praxi obchodních řetězců.

[555] Omezení v pokladním systému na 5 ks stravenek/nákup bylo nastaveno patrně až v průběhu roku 2004. K vylepování samolepky není společnost Albert schopna dohledat informace o tom, kdy a na čí popud k tomu mělo dojít a připravuje si ji sama. Ve smlouvách účastníků řízení se společností ALBERT (které jsou součástí spisu) ani v jejich dodatcích není zahrnuta podmínka 5 ks stravenek/nákup.

[556] K zavedení speciálního pokladního systému přistoupila pouze BILLA až od 1. 1. 2012. Pokladní systém BILLA, který blokoval přijetí více než 5 ks poukázek na jeden nákup, neodpovídá nastavení dle Důkazu č. 1. K informování zákazníků prostřednictvím samolepky o omezení 5 ks stravenek/nákup kromě společnosti ALBERT nepřistoupily žádné jiné obchodní řetězce. Omezení 5 ks stravenek/nákup ve smlouvách mezi obchodními řetězci a Up či Sodexo bylo sjednáno s účinností od konce roku 2004 a od konce roku 2006, tj. v jiných obdobích, než předpokládá Důkaz č. 1.

[557] Tato společnost uvedla, že uplatňování obchodní podmínky 5 ks/nákup je jejím obchodním rozhodnutím – v této souvislosti Edenred Úřadu vytýká, že ve Sdělení výhrad uvedl, že PENNY MARKET potvrzuje závěr Úřadu o uskutečňování plánu.

[558] Tato společnost přijímá stravenky v hodnotě do 500 Kč v reakci na vývoj trhu.

[559] Tato společnost uplatňovala limit 20 ks stravenek/nákup či 500 Kč/nákup proto, že podnikatelé zkoušeli za stravenky uskutečňovat nákupy v řádech tisíců korun.

[560] Skutečnost, že zakázaná dohoda není úspěšně implementována vůči všem zamyšleným cílům neznačí, že by dohoda nebyla ze strany jejich účastníků plněna a dodržována.

[561] Viz rozhodnutí Úřadu dostupné na https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/sbirky-rozhodnuti/detail-4458.html.

[562] Uvádí, že v supermarketech docházelo k „nejčastějším případům použití stravenek v rozporu s jejich omezením“, resp. že v obchodních řetězcích hrozilo placení velkým množstvím stravenek, viz např. l.č. 3606 (odst. 166 vyjádření) a 3615 (odst. 225) spisu.

[563] Obchodní podmínku 5 ks stravenek/nákup se nemuselo jednotlivým vydavatelům podařit prosadit přesně v této podobě, ale třeba pouze v obecnější formě viz např. smlouva mezi Sodexo a ALBERT: „provozovatel nebude přijímat stravenky v nepřiměřeně vysokém počtu na jeden nákup“.

[564] Viz text Důkazu č. 3.

[565] Dokumenty z E-mailu skutečně o částce 500 Kč nehovoří. Úřad ostatně ohledně této částky správní řízení nevede, i když nevylučuje, že i tato limitace byla či se např. postupem času mohla stát součástí předmětné dohody.

[566] Viz přípis Asociace na l.č. 1934 spisu.

[567] Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 1. 2021 ve věci C-450/19, EU:C:2021:10, konkrétně odkazuje také na stanovisko generálního advokáta ze dne 10. 9. 2020 ve věci Kilpailu-ja Kuluttajavirasto, EU:C:2020:698, zejm. odst. 38–42, podle kterého považovat dohodu za trvající po celé období, po nějž trvají její škodlivé účinky, které vyvolala, by bylo v rozporu s (kvazi-)trestněprávním charakterem řízení.

[568] Rozsudek Tribunálu ze dne 29. 6. 2012 ve věci T-360/09, E.ON Ruhrgas a E.ON v. Komise, EU:T:2012:332, odst. 251; viz rovněž rozsudek Tribunálu ze dne 12. 12. 2007 ve věci T-101/05, BASF a UCB v. Komise, EU:T:2007:380, odst. 187.

[569] Odst. 238 Sdělení výhrad, resp. 263 rozhodnutí.

[570] Účastník řízení odkazuje na rozsudek Tribunálu ze dne 16. 6. 2011 ve věci T-208/08, Gosselin Group and Stichting Administratiekantoor Portielje v. Komise, EU:T:2011:287, odst. 157 a 158.

[571] Účastník řízení odkazuje na rozsudek Tribunálu ze dne 30. 11. 2011 ve věci T-208/06, Quinn Barlo a další v. Komise, EU:T:2011:701, odst. 157.

[572] V následujícím období Úřad tuto informaci na internetových stránkách společnosti Edenred sice nedohledal (což neznamená, že tam nebyla – viz omezení nástroje WayBack Machine), ale i pokud v tomto období na internetu oficiálně uváděna nebyla, neznamená to, že účastník řízení Edenred přestal obchodní podmínku 5 ks/nákup uplatňovanou „na základě opatření Asociace“ uplatňovat/prosazovat.

[573] Článek s názvem „Ročně Čechům propadne 150 milionů ve stravenkách. Získají je stravenkové firmy.“ ze dne 30. 3. 2018 – viz l.č. 1955 a násl. spisu.

[574] Pokud bychom pominuli ostatní důkazy.

[575] K ostatním rozhodným skutečnostem v tomto smyslu viz příslušná část rozhodnutí.

[576] Rozsudek Soudního dvora ze dne 14. 1. 2021 ve věci C-450/19, Kilpailu- ja Kuluttajavirasto, EU:C:2021:10.

[577] Zda protiprávní jednání trvá po celé období, v němž jsou plněny smluvní povinnosti vyplývající z této zakázky, nebo v němž jsou ve prospěch smluvních stran prováděny platby za dané práce, tj. až do doby, kdy je uhrazena poslední splátka, nebo přinejmenším do doby, kdy je dotčené dílo dokončeno, anebo zda protiprávní jednání porušující hospodářskou soutěž trvá pouze do okamžiku, kdy podnik podá nabídku týkající se dotčené zakázky, nebo uzavře smlouvu týkající se provedení této zakázky na stavební práce.

[578] Úřad ve své praxi u dohod typu bid-rigging postupuje obdobně, kdy jako okamžik ukončení protiprávního jednání obvykle považuje den podání sladěné nabídky.

[579] Viz odst. 30 rozsudku.

[580] Lze se domnívat, že takovým účinkem by mohlo být zavedení obchodní podmínky 5 ks/nákup i jinými prodejnami než těmi, s nimiž vydavatelé stravenek na základě jejich dohody vyjednávali. Nelze totiž vyloučit, že některé maloobchodní prodejny se inspirovaly praxí iniciovanou účastníky řízení a podmínku 5 ks stravenek/nákup proto zavedly (např. PENNY MARKET či jiné, jež Úřad neoslovoval).

[581] Viz l.č. 15 spisu.

[582] Viz l.č. 4765-4767 a 1113 spisu.

[583] Úřad doplňuje, že nejvyšším orgánem Asociace je členská schůze, která se má scházet nejméně jednou za 6 měsíců. Zástupci členů Asociace se dle zápisů ze schůzí z roku 2013 založených ve spisu scházeli cca jednou za měsíc a zástupce Edenred p. [Jméno Příjmení] (v zápisu zkratka MBu) na nich nechyběl viz l.č. 4-10 spisu.

[584] Odkaz na rozsudek ve věci Gosselin není přiléhavý – soutěžitel Gosselin se v určitém období protisoutěžních schůzek neúčastnil, a proto se od nich nemohl distancovat a na Komisi se tak pro účely překlenutí období, pro které Komise neměla důkazy o zapojení Gosselin do protisoutěžního jednání, dle Tribunálu nemohlo vztahovat odlehčení důkazního břemene v podobě poukazu na „nedistancování se“ (viz odstavce 148–168 rozsudku). Takové sporné období v nyní projednávané kauze dle Úřadu není. Odlišnost této kauzy Úřad spatřuje také v tom, že dohoda v kauze Gosselin vyžadovala určitou míru kontinuity spolupráce v rámci kartelu (podniky se kvůli protisoutěžním aktivitám běžně vícekrát ročně kontaktovaly), kdežto v nyní posuzovaném případě to dohoda nevyžadovala, nicméně nic nebránilo účastníkům řízení v „distancování se“ od dohody již při jejím vzniku nebo kdykoliv později např. na pravidelných jednáních Asociace.

[585] Viz např. rozsudek Soudu první instance ze dne 5. 12. 2006 ve věci T-303/02, Westfalen Gassen Nederland BV v Commission, EU:T:2006:374, odst. 8.

[586] Navíc Úřad je toho názoru, že pokud se zákazník rozhodne, že se vydá na nákup do obchodního řetězce, kde se stravenkami platit nedá, pak je s tímto obvykle předem srozuměn a je veden jinými pohnutkami.

[587] Viz odst. 393 slovenského rozhodnutí ze dne 11. 2. 2016, kde je uvedeno následující: V návaznosti na výše uvedené skutečnosti, jakož i s ohledem na to, že v daném období převládaly „k zabezpečení stravování lístky [myšleno stravenkami – poznámka Úřadu] negativní připomínky a reakce“ se dne 25. 6. 2013 uskutečnilo setkání zástupců podnikatelů LE CHEQUE DEJEUNER, Edenred Slovakia, DOXX a VAŠA Slovensko na půdě AESP (což je slovenská obdoba Asociace), kde byla předmětem jednání otázka, „zda otevírat limitaci, která by mohla zvýšit negativní reakce uživatelů, provozů, recyklátorů nebo“ zda toto téma „posunout v čase“. Výsledkem diskuse byl závěr, v jehož smyslu se osloví p. Š., aby „vyhotovil review a připravil dokumentaci pro samoregulační opatření – dokument, který bude podepsaný nejvýznamnějšími řetězci, účinný bude až po podpisu všemi zúčastněnými, bude obsahovat i textaci ohledně limitace, která bude zahrnutá do smluv jednotlivých emitentů formou dodatku, aby byl v souladu s legislativou a protimonopolními předpisy, následně oslovit za AESP řetězce.“ (zvýrazněno Úřadem).

[588] Ve Vyjádření Sodexo II je v této souvislosti namítáno, že Úřad nemá využívat ani jiné podklady z internetu, když může jít o zpravodajsky subjektivně pojaté články. Účastník řízení Sodexo neuvádí, které konkrétní články měly být subjektivně pojaty, či příp. zkreslovaly skutečnost. Sodexo se domnívá, že Úřad by informace z internetu měl používat co nejméně, neboť se jedná o informace „z druhé ruky“. Úřad neshledal důvod, proč by např. nemohl použít informace k vstupu společnosti Lidl stravenky v.o.s. na trh, či články popisující, který obchodní řetězec přijímá jaký počet stravenek, či článek vysvětlující principy závodního stravování apod. Úřad z těchto článků nepřebírá žádné názory redaktorů.

[589] Viz l.č. 5260 spisu.

[590] Viz např. l.č. 4750 spisu.

[591] Úřad poznamenává, že pokud cituje článek, který zmiňuje, že lidé stravenkami platí víkendové nákupy pro celou rodinu, neznamená to, že takové nákupy schvaluje/neschvaluje – Úřad pouze popisuje zjištěné skutečnosti.

[592] Viz např. facebookové diskuse pod oznámeními, že v prodejnách Lidl a Kaufland lze nově uplatnit stravenky Sodexo, na l.č. 5247-5257 spisu.

[593] Viz odstavce 119-131 Vyjádření Edenred I.

[594] Úřad na tomto místě uvádí, že došlo k nepochopení myšlenky Úřadu, kdy Úřad v odstavci 246 Sdělení výhrad chtěl mj. vyjádřit, že podmínky přijímání stravenek nastavené vydavateli stravenek akceptační místa ovlivňují. Úřad tak neřekl, že počet stravenek přijímaných za jeden nákup, je parametrem soutěže na straně odkupu. Úřad v tomto rozhodnutí příslušnou pasáž přeformuloval a považuje tuto dílčí část námitky za vypořádanou.

[595] Tuto námitku nesprávné interpretace soutěžních podmínek na straně odkupu Úřad vypořádal níže v části XIV.3 v souvislosti s obdobnou námitkou Sodexo.

[596] K tomu Úřad uvádí, že v odstavci 261 Sdělení výhrad se Úřad vyjadřoval k alternativním možnostem vydavatelů stravenek nikoliv obchodních řetězců.

[597] Vyplněné dotazníky viz l.č. 4111-4118 spisu.

[598] Viz vyjádření ředitele pro byznys development společnosti Sodexo, že: „Lidl restauracím odčerpává zákazníky, aby si u něj kupovali potraviny, silně je motivuje nakupovat u nich tím, že mohou za jeden den utratit stravenky až do výše 1600 Kč.“ (zvýrazněno Úřadem). Dále viz např. obchodní řetězec GLOBUS, který v jednom ze svých hypermarketů zavedl limit 20 ks stravenek/nákup, či příklad prodejen TESCO (aktuální limit je ve výši 15 ks), či prodejny Lidl a Kaufland (limit 10 ks).

[599] Viz článek serveru sme.sk s názvem „Gastrolístky sa dajú použiť aj dvakrát, zatial´ je to legálne“ na l.č. 2683-2685 spisu. Z článku mj. vyplývá, že obchodní řetězce na Slovensku v době vydání zmíněného prohlášení žádný limit při platbách stravenkami neuplatňovaly.

[600] Pokud by názor zaměstnance byl irelevantní, nenabízeli by vydavatelé stravenek zaměstnavatelům začlenit oblíbenou prodejnu na přání jejich zaměstnanců do jejich sítě akceptačních míst – viz l.č. 4744-4745 – společnost Up přímo nabízí zaměstnavatelům („na přání Vašich zaměstnanců“) začlenit oblíbenou restauraci nebo prodejnu do její sítě.

[601] Viz l.č. 2222 spisu.

[602] Viz např. l.č. 4727 spisu (Sodexo), l.č. 4735-4736 spisu (Edenred) a l.č. 4744-4745 spisu (Up).

[603] Viz l.č. 4726 a násl. spisu (Sodexo – sekce Otázky a odpovědi), l.č. 4748 (Up – sekce Časté otázky a odpovědi), l.č. 4780, 4787 a 4795 spisu (řetězec COOP – sekce Odpovědi na nejčastější dotazy či Často kladené otázky).

[604] Úřad si je vědom, že nekonstatuje dohodu ohledně elektronických stravenek, ale limitace jejich akceptace v akceptačních místech ovlivňuje uživatele v principu stejně jako limitace přijímání stravenek papírových.

[605] Pokyny o horizontální spolupráci, odst. 27.

[606] V tomto smyslu byl účastník řízení informován – viz přípis Úřadu na l.č. 3412 spisu.

[607] Viz úřední záznam na l.č. 4150 spisu.

[608] Počet 15 zaměstnavatelů nelze považovat za reprezentativní vzorek, dále byli osloveni i zaměstnavatelé, kteří nakupují elektronické stravenky (viz např. l.č. 4115, 4117 (druhá strana) spisu), pro něž je otázka počtu kusů přijímaných na jeden nákup irelevantní. Up poukazuje, že z dotazníkového šetření vyplývá, že mezi velmi významná kritéria patří cena (provize na vstupu) a počet akceptačních míst, což je v souladu se zjištěními Úřadu uvedenými ve Sdělení výhrad i v tomto rozhodnutí.

[609] Uvádí, že v supermarketech docházelo k „nejčastějším případům použití stravenek v rozporu s jejich omezením“, resp. že v obchodních řetězcích hrozilo placení velkým množstvím stravenek, viz např. l.č. 3606 (odst. 166 vyjádření) a 3615 (odst. 225 vyjádření) spisu.

[610] Sodexo se táže, zda by nebylo jednodušší zisky zvýšit zvýšením procentuální výše provizí obchodním řetězcům nebo restauracím.

[611] Viz odpověď Sodexo na l.č. 2291–2292 spisu.

[612] Úřad záměrně nepoužívá označení „zpětná provize“, protože […obchodní tajemství…].

[613] Je zde tedy i prostor pro zohlednění skutečnosti uvedené účastníkem řízení, že zpracování zásilek obchodních řetězců je […obchodní tajemství…], což náklady spojené se zpracováním stravenek od restaurací […obchodní tajemství…].

[614] Přesnou definici trhu viz část Věcné vymezení relevantního trhu.

[615] Těmito skupinami jsou vydavatelé stravenek, zaměstnavatelé, kteří jsou zákazníky vydavatelů stravenek a stravenky od nich nakupují, jejich zaměstnanci, kteří stravenky využívají při nákupu jídla či potravin, a akceptační místa, u kterých lze stravenkami platit a od nichž vydavatelé stravenky odkupují.

[616] K tomu se Úřad vyjádřil výše – za situace, kdy podmínka 5 ks stravenek/nákup se stala notoricky známou, nebylo pravděpodobné, aby si zaměstnavatelé vůči vydavatelům stravenek kladli požadavek, aby bylo možno platit určitým jiným minimálním počtem stravenek než 5 ks/nákup, přičemž i zaměstnavateli by v tu chvíli muselo být jasné, že takový požadavek by v situaci, kdy stravenky tří největších vydavatelů stravenek (v období let 2009–2017 jediných, kteří vydávali papírové stravenky), jsou přijímány v počtu max. 5 ks/nákup, byl těžko úspěšný.

[617] Ve facebookové diskusi řetězce Kaufland tento řetězec na přímý dotaz na možnost rozdělení nákupů na tento dotaz odpověděl vyhýbavě obecným konstatováním „můžete využít pouze 10 stravenek během svého nákupu“ – viz l.č. 5257 spisu.

[618] Tak aby byly správně zohledněny všechny typy nákladů – proto Úřad účastníky řízení upozornil, že při kalkulaci nákladů je pro započtení nepřímých nákladů nezbytné vhodně zvolit tzv. rozvrhovou základnu – nepřímé náklady mají být mezi jednotlivé výkony přerozděleny tak, aby mezi těmito náklady a výkony byla úzká příčinná souvislost.

[619] Podrobná citace viz odst. 70 tohoto rozhodnutí.

[620] Viz l. č. 2788-2789 spisu.

[621] Viz l. č. 2790-2791 spisu.

[622] Viz l.č. 2877 a násl. správního spisu.

[623] Toto ustanovení říká, že od daně je osvobozena hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů.

[624] Rozsudek Soudního dvora ze dne 7. 2. 2013 ve věci C-68/12, Protimonopolný úrad Slovenskej republiky v. Slovenská sporitelňa, a.s., odst. 20–21. Dále rozsudek Soudního dvora ze dne 30. 1. 2020 ve věci C -307/18 Generics (UK) Ltd a další v. Competition and Markets Authority, EU:C:2020:52, odst. 88.

[625] Viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, s. 2410–2413.

[626] Resp. u soutěžitele Sodexo je denní limit 20 tis. Kč. viz l.č. 5015 spisu.

[627] Viz l.č. 5296 spisu.

[628] Viz odst. 263 Pokynů o horizontální spolupráci.

[629] Viz odst. 308 Pokynů o horizontální spolupráci.

[630] Viz odst. 312 Pokynů o horizontální spolupráci.

[631] Odst. 65 rozsudku Tribunálu (Soudu prvního stupně) ve věci T-387/94, Asia Motor France III, EU:T:1996:120.

[632] Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických ze dne 25. června 2018, Ohio a další proti American Express Co. a další, 138 S. Ct. 2274, 2279-80 (2018).

[633] Její zpracování účastníci řízení Sodexo a Edenred zadali společně. Sodexo odkazuje také na ekonomickou analýzu […obchodní tajemství…] předloženou soudu ve slovenské kauze emitentů stravenek, která se týkala také zavedení limitace 5 ks/nákup emitenty stravenek. Překlad Analýzy […obchodní tajemství…] do českého jazyka předložený společností Sodexo se nachází na l.č. 5144-5203 spisu – překlad obsahuje chyby (např. nečitelný text – l.č. 5167, 5174, 5179 aj., čísla poznámek pod čarou neodpovídají originálu, název horního řádku tabulky/obrázku č. 12 na l.č. 5194 neodpovídá originálu), nicméně toto nebránilo pochopení v ní prezentovaných závěrů.

[634] Viz odst. 144 Vyjádření Sodexo I.

[635] Viz l.č. 4792 spisu.

[636] Resp. u soutěžitele Sodexo je denní limit 20 tis. Kč. Viz l.č. 5015 spisu.

[637] Dle průzkumu pro Sodexo podíl zaměstnavatelů s počtem zaměstnanců větším než 500, kteří poskytují stravenky, činí 69 %, zatímco příspěvek na stravování a podnikové kantýny poskytuje cca 31 % těchto zaměstnavatelů – viz l.č. 5018 spisu.

[638] Viz l.č. 5017 spisu.

[639] Viz odst. 95 Analýzy […obchodní tajemství…].

[640] Úřad připomíná, že zákon o daních z příjmů, který zakotvuje daňovou uznatelnost příspěvku na stravování, pouze stanovuje, jaká část tohoto příspěvku je daňově uznatelná, konkrétně říká, že daňově uznatelným nákladem jsou mj. „příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu“.

[641] Viz odst. 79 Analýzy […obchodní tajemství…].

[642] Viz odst. 70 Analýzy […obchodní tajemství…].

[643] Viz odst. 83 a 85 Analýzy […obchodní tajemství…].

[644] Argumentace účastníků řízení na více místech vychází právě z premisy, že stravenkový systém je přínosný a že panuje obecná shoda na tom, že by měl zůstat zachován. Účastníci řízení přitom odkazují na Analýzu VŠE, kdy objednateli byli účastníci řízení nebo Asociace. Úřad konstatuje, že nezávislost analýzy nemusí být garantována, a aniž by hodnotil přínosnost stravenek, nemůže zmíněnou premisu s účastníky řízení sdílet, protože k tomu nedisponuje potřebnými objektivními daty. Úřad se proto k otázce výhodnosti stravenek nevyjadřuje, resp. staví se nestranně.

[645] Viz bod 93 Analýzy […obchodní tajemství…] – l.č. 5080 spisu.

[646] Viz body 94–95 Analýzy […obchodní tajemství…] – l.č. 5080 spisu.

[647] Viz některé diskuse založené ve spisu např. na l.č. 5010 (druhá strana) spisu.

[648] Viz l.č. 2291, 2405 a 2589 spisu.

[649] Viz odst. 13 a násl. Analýzy […obchodní tajemství…].

[650] Viz odst. 148 až 154 Analýzy […obchodní tajemství…] – celé je obchodním tajemstvím Sodexo.

[651] Viz konstatování, že „[…] […obchodní tajemství…][…]“ (zvýrazněno Úřadem) – viz odst. 93 Analýzy […obchodní tajemství…], či závěr, že „[…] […obchodní tajemství…].“ (zvýrazněno Úřadem) – viz odst. 118 bod 2 Analýzy […obchodní tajemství…].

[652] Viz l.č. 3177 spisu.

[653] Viz Dopis Asociace.

[654] Viz část zabývající se trváním dohody.

[655] I Analýza […obchodní tajemství…] popisuje riziko zrušení celého systému stravenek – viz odst. 120 Analýzy […obchodní tajemství…].

[656] Viz odst. 118 bod 3 Analýzy […obchodní tajemství…].

[657] Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických ze dne 25. června 2018, Ohio a další proti American Express Co. a další, 138 S. Ct. 2274, 2279-80 (2018).

[658] Převaha konzervativních soudců nad liberálními.

[659] Viz vyjádření předsedy Asociace [Jméno Příjmení] na l.č. 5020 (druhá strana) spisu.

[660] Viz l.č. 1818 spisu.

[661] Viz https://byznys.hn.cz/zenyceska/c1-64083460-chystame-elektronicke-stravenky-a-rozsirujeme-nabidku-rika-reditelka-sodexo-benefity k 7. 7. 2022.

[662] Z veřejných zdrojů Úřad zjistil, že obliba papírových stravenek ve srovnání s elektronickými je dána i jejich snadnou přenositelností – viz l.č. 5020.

[663] Viz l.č. 367 spisu.

[664] Viz stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Michala Bobka ze dne 5. 9. 2019 ve věci C‑228/18, Budapest Bank a další, EU:C:2019:678 (dále též „stanovisko GA Bobka“) a stanovisko generálního advokáta Nilse Wahla ze dne 27. 3. 2014 ve věci C‑67/13 P,Groupement des cartes bancaires (CB) V Evropská komise, EU:C:2014:1958 (dále též „stanovisko GA Wahla“).

[665] Stanovisko GA Bobka, odst. 42; obdobně stanovisko GA Wahla, odst. 79.

[666] Stanovisko generální advokátky Kokott ze dne 19. 2. 2009 ve věci T-Mobile Netherlands BV, KPN Mobile NV, Orange Nederland NV and Vodafone Libertel NV v Raad van bestuur van de Nederlandse Mededingingsautoriteit, EU:C:2009:110, odst. 44.

[667] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2021 ve věci C-591/16 P, H. Lundbeck A/S a další, EU:C:2021:243, odst. 130.

[668] Viz tamtéž odst. 131.

[669] Srov. anglický originál a znění českého (ne zcela přesného) překladu.

[670] King, S. The Object Box: Law, Policy or Myth? European Competition Journal. 2011, roč. 7, č. 2, s. 295: „[…] requires us to look at the aim or purpose of the agreement to establish whether the aim is to restrict competition. Establishing that purpose depends on an assessment of the “legal and economic context” in accordance with the test in STM. As such, the process is flexible and the level of economic analysis depends on the facts of the case. There are no absolute presumptions as to the anticompetitiveness of an agreement from the outset. Therefore potentially any restriction of competition could be a restriction by object.“, překlad Úřadu: „[…] vyžaduje, abychom se podívali na cíl nebo účel dohody, abychom zjistili, zda je cílem omezit hospodářskou soutěž. Zjištění tohoto účelu závisí na posouzení "právního a ekonomického kontextu" v souladu s testem ve věci STM. Tento proces jako takový je flexibilní a úroveň ekonomické analýzy závisí na skutkových okolnostech případu. Neexistují žádné absolutní předpoklady, pokud jde o protisoutěžní povahu dohody od samého počátku. Potenciálně by tedy jakékoli omezení hospodářské soutěže mohlo být omezením podle cíle.“ (zvýrazněno Úřadem).

[671] Viz např. Projev Evropského komisaře Italianer, A: “Competitor Agreements under EU Competition Law”, 40th Annual Conference on International Antitrust Law and Policy at Fordham, New York, 26 September 2013. Dostupný z: http://ec.europa.eu/competition/speeches/text/sp2013_07_en.pdf.

[672] Viz odst. 235 rozhodnutí Car Emissions: „Regarding a reduction of fines, it is taken into account that, for the first time, the Commission has qualified a conduct as a cartel and imposes a fine solely on the basis of an infringement of Article 101(1)(b) of the Treaty, which prohibits restrictions on technical development.“, překlad Úřadu: „Pokud jde o snížení pokut, bere se v úvahu, že Komise poprvé kvalifikovala jednání jako kartel a uložila pokutu pouze na základě porušení čl. 101 odst. 1 písm. b) Smlouvy, který zakazuje omezování technického rozvoje.“ Obdobně v rozhodnutí Gererics Soudní dvůr poprvé dovodil, že dohoda o vypořádání (tzv. pay for delay) mezi výrobcem originálního léčivého přípravku a výrobcem generického léčivého přípravku může být považována za cílové narušení hospodářské soutěže, viz rozsudek Soudního dvora ze dne 30. 1. 2020 ve věci C-307/18, Generics (UK) Ltd a další v. Competition and Markets Authority, EU:C:2020:52, výrok 2.

[673] Viz např. rozsudek ze dne 16. 12. 1975 ve spojených věcech 40–48, 50, 54–56,11,113, 114–73, Coöperatieve Vereniging "Suiker Unie" UA a další v Evropská komise, EU:C:1975:174, odst. 174, rozhodnutí Car Emissions, odst. 99.

[674] Na který poukazují i sami účastníci řízení.

[675] Viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 14. 3. 2013 ve věci C-32/11, Allianz Hungária Biztosító a další, EU:C:2013:160, odst. 52. Soudní dvůr zde shledal, že i vertikální dohody mezi pojišťovnami a autorizovanými prodejci, resp. sdružením autorizovaných prodejců mohou být cílovým narušením hospodářské soutěže. Pojišťovny poskytující pojištění motorových vozidel se dohodly buď s autorizovanými prodejci motorových vozidel působícími i jako autoopravny, nebo se sdružením, které takové prodejce reprezentuje, na tom, že hodinová sazba, kterou má hradit pojišťovna za opravu vozidel u ní pojištěných, bude záviset mimo jiné na množství a procentním podílu smluv, které autorizovaný prodejce coby zprostředkovatel sjedná pro tuto pojišťovnu. K narušení soutěže došlo pouze na jednom z dotčených relevantních trhů.

[676] Viz odst. 427 rozsudku Tribunálu ze dne 8. 9. 2016 ve věci T‑472/13, H. A/S a Lundbeck Ltd. v. Komise, EU:T:2016:449: „[…] lze dohodu považovat za dohodu s omezujícím účelem i tehdy, pokud omezení hospodářské soutěže není jejím jediným účelem, ale sleduje také jiné legitimní cíle […]“, obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 20. 11. 2008 ve věci C-209/07, Competition Authority v. Beef industry Society Ltd, Barry Brothers (Carrigmore) Meats Ltd., EU:C:2008:643, odst. 21.

[677] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 18. 7. 2006 ve věci C-519/04P, Meca-Medina a Majcen v. Komise, EU:C:2006:492.

[678] S výhradou, že – jak Úřad již opakovaně uvedl – právní pravidla ani nestanoví, že při platbách stravenkami má být množství nebo hodnota použitých stravenek limitována, resp., že by tato limitace měla být ve výši do 5 ks stravenek na jeden nákup.

[679] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2021 ve věci C-591/16 P, H. Lundbeck A/S a další, EU:C:2021:243, odst. 127.

[680] Viz https://byznys.hn.cz/zenyceska/c1-64083460-chystame-elektronicke-stravenky-a-rozsirujeme-nabidku-rika-reditelka-sodexo-benefity (dostupné k 7. 7. 2022).

[681] Viz stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Michala Bobka ze dne 5. 9. 2019 ve věci C‑228/18, Budapest Bank a další, EU:C:2019:678.

[682] Viz tamtéž.

[683] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2021 ve věci C-591/16 P, H. Lundbeck A/S a další, EU:C:2021:243, odst. 140.

[684] Viz např. ROSE, V., BAILEY, D. (ed.). Bellamy & Child: European Union Law of Competition. Oxford: Oxford University Press, 2013, str. 151.

[685] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2021 ve věci C-591/16 P, H. Lundbeck A/S a další, EU:C:2021:243, odst. 141.

[686] Stanovisko generálního advokáta Soudního dvora Michala Bobka ze dne 5. 9. 2019 ve věci C‑228/18, Budapest Bank a další, EU:C:2019:678.

[687] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2021 ve věci C-591/16 P, H. Lundbeck A/S a další, EU:C:2021:243, odst. 99: „[…] přezkum hypotetického „srovnávacího scénáře“ by se podobal spíše přezkumu důsledků sporných dohod na trh […].“ (zvýrazněno Úřadem).

[688] Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 9. 2014 ve věci C-382/12 P, MasterCard Inc. a další v. Komise, EU:C:2014:2201, odst. 108.

[689] Rozsudek Soudního dvora ze dne 2. 4. 2020 ve věci C-228/18, Gazdasági Versenyhivatal v. Budapest Bank Nyrt. a další, EU:C:2020:265, odst. 55.

[690] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. 9. 1998 ve spojených věcech T-374/94, T375/94, T384/94 a T-388/94, European Night Services Ltd a další v. Komise, EU:T:1998:198, odst. 142.

[691] Viz např. ROSE, V., BAILEY, D. (ed.). Bellamy & Child: European Union Law of Competition. Oxford: Oxford University Press, 2013, s. 142-143.

[692] Viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 25. 3. 2021 ve věci C-591/16 P, H. Lundbeck A/S a další, EU:C:2021:243, odst. 99.

[693] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 15. 9. 1998 ve spojených věcech T-374/94, T375/94, T384/94 a T-388/94, European Night Services Ltd a další v. Komise, EU:T:1998:198, odst. 139–147.

[694] Viz např. WHISH, R. Competition Law. Sixth Edition. Oxford: Oxford University Press. 2009. 1006 s., str. 124.

[695] Viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 28.2.1991 ve věci C-234/89, Stergios Delimitis v Henninger Bräu AG, EU:C:1991:91, odst. 20.

[696] Věc C-228/18 Budapest Bank, odst. 39 a 40.

[697] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 30. 1. 2020 ve věci C-307/18, Generics (UK) Ltd a další v. Competition and Markets Authority, EU:C:2020:52, odst. 117.

[698] Rozsudek Tribunálu ze dne 12. 12. 2018 ve věci T-684/14, Krka Tovarna Zdravil d.d. v. Komise, EU:T:2018:918, odst. 359–367.

[699] Popsané mj. v části III.B.7 Vyjádření Sodexo I.

[700] Makroekonomická analýza efektivity stravenkových systémů z pohledu fiskálních přínosů v České republice – aktualizace pro rok 2008 a citlivostní analýza – ve správním spisu na l.č. 243 a násl.

[701] Příloha č. 78 k Vyjádření Sodexo I na l.č 3892 a násl. spisu.

[702] Pokyny Komise k čl. 81 odst. 3, odst. 76.

[703] Pokyny Komise k čl. 81 odst. 3, odst. 84, rozhodnutí Soudu prvního stupně v případu č. T-29/92, Vereniging van Samenwerkende, EU:T:1995:34.

Prijsregelende Organisaties in de Bouwnijverheid v. Commission [1995] ECR II-289, odst. 298 až 300, nebo např. rozhodnutí Úřadu ze dne 29. 3. 2004, č.j. S 11/04-2110/04-ORP, či rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 15. 3. 2006, č.j. R 62/2004.

[704] KINDL, Jiří, MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 3. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, 860 s., s. 143.

[705] § 3 odst. 4 písm. a) zákona, resp. odst. 34. písm. a) Pokynů Komise k čl. 81 odst. 3.

[706] Viz RAUS, D., ORŠULOVÁ, A. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 680 s., s. 134.

[707] Viz KINDL, Jiří, MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 3. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, 860 s., s. 139.

[708] Viz odst. 49 a 33 Pokynů Komise k čl. 81 odst. 3.

[709] Viz RAUS, D., ORŠULOVÁ, A. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 680 s., s. 132–133 a s. 134.

[710] Viz odst. 54 Pokynů Komise k čl. 81 odst. 3.

[711] § 3 odst. 4 písm. b) zákona, resp. odst. 34. písm. c) Pokynů Komise k čl. 81 odst. 3.

[712] Viz RAUS, D., ORŠULOVÁ, A. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 680 s., s. 136.

[713] Viz odst. 34 Pokynů Komise k čl. 81 odst. 3.

[714] Odst. 293 Sdělení výhrad a odst. 329 rozhodnutí.

[715] Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 1. 1999 ve spojených věcech C-215/96 a C-216/96, Carlo Bagnasco a další, EU:C:1999:12.

[716] Rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2006 ve spojených věcech T-259/02 až T‑264/02 a T‑271/02, Raiffeisen Zentralbank Österreich AG a další v. Komise, EU:T:2006:396.

[717] Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. 11. 2006 ve věci C-238/05, Asnef-Equifax a další, EU:C:2006:734.

[718] V této kauze byly uloženy pokuty sesterským a mateřským společnostem účastníků řízení.

[719] Viz odst. 149 rozhodnutí.

[720] Rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 1. 1999 ve spojených věcech C-215/96 a C-216/96, Carlo Bagnasco a další, EU:C:1999:12.

[721] Viz odst. 186 rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2006 ve spojených věcech T-259/02 až T‑264/02 a T‑271/02, Raiffeisen Zentralbank Österreich AG a další v. Komise, EU:T:2006:396.

[722] Viz odst. 187 tamtéž.

[723] Rozsudek Soudního dvora ze dne 23. 11. 2006 ve věci C-238/05, Asnef-Equifax a další, EU:C:2006:734.

[724] Uvedené v odst. 300 a 302 Sdělení výhrad.

[725] Viz RAUS, D., ORŠULOVÁ, A. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 680 s., s. 503–504.

[726] Rozhodnutí Komise AT.40178 ze dne 8. 7. 2021, odst. 198.

[727] Viz vyjádření předsedy Asociace [Jméno Příjmení] na l.č. 5020 (druhá strana) spisu.

[728] Viz § 19 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

[729] Viz přípis společnosti Sodexo ze dne 28. 2. 2019, l.č. 1689 a násl.

[730] Sodexo odkazuje na rozsudek Soudního dvora ze dne 10. 9. 2009 ve věci C-97/08 P, Akzo Nobel NV a další v. Komise, EU:C:2009:536.

[731] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2007, č.j. 5 As 61/2005-183.

[732] Většina z nich představuje obchodní tajemství. Jediným argumentem, který obchodní tajemství nepředstavuje je, že současný generální ředitel není členem žádného orgánu, ani nefiguruje v žádné jiné pozici ve společnostech Sodexo Pass International SAS a Sodexo SA.

[733] Viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci Česká rafinérská, sp. zn. 5 As 61/2005 ze dne 29. 10. 2007,str. 192.

[734] Viz RAUS, D., ORŠULOVÁ, A. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 680 s., s. 38–39.

[735] KINDL, Jiří. Podnik nebo soutěžitel ... záleží na tom?. Právní rozhledy, 2006, č. 5, s. 161–170.

[736] Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. 9. 2009 ve věci C-97/08 P, Akzo Nobel a další v. Komise, EU:C:2009:536.

[737] Viz odst. 61 tamtéž.

[738] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. 9. 2011 ve věci C-521/09 P, Elf Aquitaine SA v. Komise, 62009CJ0521, odst. 3.

[739] Viz odst. 63 a 64 rozsudku Soudního dvora ze dne 10. 9. 2009 ve věci C-97/08 P, Akzo Nobel NV a další v. Komise, EU:C:2009:536.

[740] Stanovisko generální advokátky Juliane Kokott přednesené dne 23. dubna 2009 (1) ve věci C-97/08 P Akzo Nobel NV a další v. Komise, EU:C:2009:262, odst. 73.

[741] Rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2018 ve věci T-419/14, The Goldman Sachs Group, Inc. v. Komise, 62014TJ0419, odst. 52.

[742] Stanovisko generální advokátky Juliane Kokott přednesené dne 23. dubna 2009 (1) ve věci C-97/08 P Akzo Nobel NV a další v. Komise, EU:C:2009:262, odst. 75.

[743] Tamtéž, poznámka č. 67.

[744] Tamtéž, odst. 89.

[745] Tamtéž, odst. 90.

[746] Tamtéž, odst. 91 a 92.

[747] Rozsudek Tribunálu ze dne 12. července 2018 ve věci T-419/14, The Goldman Sachs Group, Inc. v. Komise, 62014TJ0419, odst. 46.

[748] Rozsudek Tribunálu ze dne 15. července 2015 ve věci T-436/10, HIT Groep BV v. Komise, EU:T:2015:514, odst. 125. Také rozsudek Soudního dvora ze dne 8. 5. 2013 ve věci C-508/11 P, Eni SpA v. Komise, EU:C:2013:289, odst. 48, dle kterého i ve zvláštním případě, kdy holdingová společnost vlastní 100 % kapitálu prostřední společnosti, která vlastní veškerý kapitál dceřiné společnosti její skupiny, jež porušila unijní pravidla hospodářské soutěže, existuje vyvratitelná domněnka, podle které holdingová společnost vykonává rozhodující vliv na jednání prostřední společnosti a nepřímo, prostřednictvím takové společnosti, též na jednání uvedené dceřiné společnosti.

[749] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2007, č.j. 5 As 61/2005-183.

[750] Srov. odst. 73 a 74 rozsudku rozsudku Soudního dvora ze dne 10. 9. 2009 ve věci C-97/08 P, Akzo Nobel NV a další v. Komise, EU:C:2009:536.

[751] Rozsudek sp. zn. 5 As 61/2005 ze dne 29. 10. 2007.

[752] Viz l.č. 840 spisu.

[753] Viz l.č. 2697 spisu.

[754] Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 29. 9. 2011, věc C-521/09 P Elf Aquitaine SA proti Komisi, 62009CJ0521, odst. 3.

[755] Podrobně viz odst. č. 47 a 48 rozhodnutí.

[756] Viz příklad Bruna Berthiera, který byl dříve generálním ředitelem Edenred v ČR, a přestože soutěžitel Edenred nebyl schopen k jeho dalším pozicím/funkcím v rámci skupiny Edenred sdělit podrobnosti (viz l.č. 2698 spisu), zjistil Úřad z veřejně dostupných zdrojů, že později přešel na pozici regionálního šéfa pro Skandinávii a zároveň měl řídit aktivity Edenred Sweden AB ve Švédsku. Viz https://www.managementnews.cz/personalni-zmeny/martin-bulir-novy-generalni-reditel-spolecnosti-edenred-cr-id-1389581 dostupné ke dni 31. 5. 2022.

[757] Viz např. přípis Up ze dne 23. 8. 2018 (l.č. 657-670 spisu) a ze dne 1. 4. 2019 (l.č. 1794 spisu).

[758] Viz l. č. 1782 spisu.

[759] Viz l. č. 661 spisu.

[760] Zejména povinnost informovat obchodní partnery v oblasti maloobchodu (včetně obchodních řetězců), se kterými má uzavřenou smlouvu, která upravuje přijímání a odkup papírových stravenek, o rozhodnutí Úřadu a o zákazu a neplatnosti předmětné dohody a povinnost upravit všechny své platné smlouvy upravující přijímání a odkup papírových stravenek, které obsahují ujednání, z něhož vyplývá, že obchodní partner nebude přijímat více než 5 ks stravenek na jeden nákup tak, tak aby takové ujednání neobsahovaly.

[761] Např. Globus, Penny Market, Kaufland a Lidl.

[762] Viz l. č. 1336 spisu.

[763] Viz l. č. 4726-4733 spisu.

[764] Viz l. č. 4741 spisu.

[765] Viz l. č. 4747 spisu.

[766] Viz l. č. 4749 spisu.

[767] Viz např. rozhodnutí Úřadu č.j. ÚOHS-44426/2021/871/KBa sp. zn. ÚOHS-S0214/2019/KD, rozhodnutí Úřadu č.j. ÚOHS-S461/2011/KD-3367/2013/820/LSo, rozhodnutí Úřadu č.j. ÚOHS-12949/2020/820/PBr sp. zn. ÚOHS-S0380/2018/KD atd.

[768] Jedná se o Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění, uveřejněné Úřadem v měsíci dubnu roku 2007 (dále též „Původní metodika“).

[769] Je odkazováno na rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 43/2009 ze dne 13. 8. 2009 a sp. zn. 6 Ads 88/2006 ze dne 24. 2. 2010.

[770] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věcech T-56/09 a T-73/09, Saint-Gobain v Komise, EU:T:2014:160, odstavce 267, 269, 270, 273.

[771] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 28. 6. 2005 ve věci C-189/02 P, Dansk Rørindustri, a další v. Komise, EU:C:2005:408, odst. 226.

[772] Účastník řízení Up odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 29. 12. 2020, č.j. ÚOHS-40442/2020/310/BMa (případ Baby Direkt) (zejm. odst. 207).

[773] Odkaz na bod 5.2. Metodiky 2018.

[774] Rozhodnutí č.j. ÚOHS-03187/2021/820/TPi, ze dne 27. 1. 2021.

[775] Úřad se nedomnívá, na rozdíl od společnosti Sodexo, že slovenská kauza je nerelevantní – Sodexo argumentuje jiným ekonomickým a právním kontextem – Úřad považuje ekonomický a právní kontext téměř totožné dohody uzavřené mj. sesterskými společnostmi účastníků řízení na Slovensku za natolik podobný, že měl vést účastníky řízení k předpokladu, že dohoda, jež je předmětem tohoto správního řízení, může být s velkou pravděpodobností Úřadem označena za protisoutěžní.

[776] To bylo odesláno až dne 25. 6. 2018, jelikož bylo třeba, aby podatel o zahájení správního řízení nebyl informován dříve, než samotní účastníci řízení.

[777] Spodní hranice pro závažné přestupky v Metodice 2018 činí 3 % hodnoty tržeb, tj. 1/5 celkového rozmezí, v němž se metodika pohybuje (tj. 0–15 %), kdežto u Původní metodiky byla spodní hranice pro závažné přestupky ve výši 0,5 %, což je 1/6 celkového rozmezí, v němž se Původní metodika pohybuje (tj. 0–3 %). Obdobné konstatování platí pro horní hranici rozmezí pro závažné přestupky (10 % v Metodice 2018 představuje 2/3 rozmezí, kdežto 1 % dle Původní metodiky představuje 1/3 rozmezí). Jinými slovy, pokud by rozmezí dle Metodiky 2018 měla přesně poměrově odpovídat rozmezím dle Původní metodiky tak, aby byly zachovány poměry, musela by rozmezí dle Metodiky 2018 být 0–2,5 %, 2,5–5 % a 5–15 %. Na první pohled je tak zřejmá odlišná konstrukce obou metodik a přísnější nastavení spodní i horní hranice u závažných přestupků. Uvedené konstatování platí i pokud bychom přistoupili na obrácený přepočet, tj. že dle rozmezí v Metodice 2018 určíme rozmezí, kterému by mělo odpovídat rozmezí Původní metodiky: pak by pro závažné delikty platilo rozmezí 0,6 až 2 % (protože 3–10 % dle Metodiky 2018 je rozmezí odpovídající jedné pětině až dvěma třetinám disponibilního rozmezí, pak 0,6–2 % je jedna pětina až dvě třetiny disponibilního rozmezí dle Původní metodiky).

[778] Srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 28. 6. 2005 ve věci C-189/02 P, Dansk Rørindustri, a další v. Komise, EU:C:2005:408 a dále rozsudek Soudního dvora ze dne 7. 6. 2007 ve věci C-76/06 P, Britannia Alloys & Chemicals v. Komise, EU:C:2007:326.

[779] Bod 5.3. Metodiky 2018.

[780] Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věcech T-56/09 a T-73/09, Saint-Gobain v Komise, EU:T:2014:160.

[781] Tamtéž, odst. 117.

[782] Tamtéž, odst. 276.

[783] Tamtéž, odst. 277 – Tribunál zde odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 28. 6. 2005 ve věci C-189/02 P, Dansk Rørindustri, a další v. Komise, EU:C:2005:408, odst. 228, 229 a 230. Odkaz účastníka řízení Edenred na odst. 226 tohoto rozsudku je tak vytržen z kontextu.

[784] Viz také rozsudek Soudu prvního stupně (dnešní Tribunál) ze dne 5. 4. 2006 ve věci T-279/02, Degussa AG v. Komise, EU:T:2006:103, odst. 391–396: Podniky, vůči nimž se vede správní řízení, jež může vyústit v pokutu, nemohou nabýt legitimního očekávání, že Komise nepřekročí úroveň pokut používanou dříve, ani očekávání ohledně metody jejich výpočtu. Uvedené podniky tedy musí vzít v úvahu možnost, že se Komise kdykoli rozhodne, při dodržení pravidel pro svou činnost, zvýšit úroveň pokut ve srovnání s úrovní používanou v minulosti. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyplývá, že předvídatelnost zákona nebrání tomu, aby dotyčná osoba byla přinucena obstarat si odbornou radu pro přiměřené posouzení důsledků, jež mohou za okolností konkrétního případu z daného jednání vyplývat. To platí zvláště pro podnikatele, kteří obvykle musí při výkonu svého povolání prokazovat značnou obezřetnost. Lze tedy od nich očekávat, že pečlivě posoudí rizika, která toto povolání zahrnuje. Z toho je tedy nutno vyvodit závěr, že nová metoda výpočtu pokut, za předpokladu, že má přitěžující účinek, pokud jde o úroveň ukládaných pokut, byla rozumně předvídatelná. Proto Komise tím, že v Rozhodnutí vůbec použila pokyny na protiprávní jednání, k němuž došlo před jejich přijetím, neporušila zákaz zpětné účinnosti.

[785] Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 29. 12. 2020, č.j. ÚOHS-40442/2020/310/BMa.

[786] Účastníci řízení páchali přestupek i po účinnosti Metodiky 2018, ale obecně platí, že i kdyby byl přestupek účastníků řízení celý spáchán v minulosti, např. v roce 2017, ale Úřad se o něm dozvěděl až nyní, Metodika 2018 se na něj použije, protože správní řízení bude zahájeno za její účinnosti. To znamená, že použití Metodiky 2018 není vázáno na okamžik dokonání skutku. Obdobný přístup při zavádění nových pokynů pro výpočet pokut zvolila Evropská komise (pokyny se použijí na všechny věci, ve kterých bylo zasláno sdělení výhrad po zveřejnění pokynů,viz níže).

[787] Viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2022, č.j. 31 Af 5/2021-844, s. 21.

[788] Proto není případný odkaz Sodexo na čl. 49 odst. 1 a 3 Listiny základních práv Evropské unie, dle nějž nesmí být uložen trest přísnější, než jaký bylo možno uložit v době spáchání trestného činu.

[789] Viz Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci Saint-Gobain v Komise, EU:T:2014:160, kde byla řešena obdobná problematika (uplatnění nové metodiky pro výpočet pokut z roku 2006 na jednání spáchané v minulosti za účinnosti dřívější méně přísné metodiky) a z něhož plyne, že v době spáchání protiprávního jednání bylo zvýšení úrovně pokut ukládaných podnikům za porušení článku 81 SES, v návaznosti na přijetí pokynů z roku 2006, rozumně předvídatelné. Dle soudu z toho vyplývá, že s dotčenými společnostmi nelze souhlasit, když Komisi vytýkají, že v projednávané věci uplatnila přísnější pokyny z roku 2006, které vedly k uložení vyšší pokuty a porušila tak zásady zákazu zpětné účinnosti trestu a legitimního očekávání (odst. 283).

[790] Viz § 22b odst. 8 zákona.

[791] Rozhodnutí ÚOHS č.j. ÚOHS-R0199/2017/VZ-01909/2018/321/EDy ze dne 25. 1. 2018

[792] Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (2006/C 210/02): „38. Tyto pokyny se použijí na všechny věci, ve kterých bylo zasláno sdělení o námitkách po zveřejnění těchto pokynů v Úředním věstníku, bez ohledu na to, zda se pokuta ukládá podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 nebo čl. 15 odst. 2 nařízení č. 17 (1).“ (zvýrazněno Úřadem).

[793] Rozhodnutí Komise AT.40178 ze dne 8. 7. 2021.

[794] Viz bod 3.1, bod 3.3., 3. 4. či 3.5 Metodiky 2018.

[795] Sodexo vzneslo námitky, že Úřad měl do relevantního trhu zahrnout i elektronické stravenky a závodní stravování, což by vedlo spíše k navýšení hodnoty prodejů pro účely výpočtu pokuty.

[796] Což navrhl účastník řízení Sodexo.

[797] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2011, č.j. 62 Ca 37/2009-680, s. 50-51.

[798] Viz rozhodnutí Protimonopolního úřadu Slovenské republiky č.j. 2016/KH/1/1/004 ze dne 11. 2. 2016 dostupné na https://www.antimon.gov.sk/doxx-stravne-listky-spol-s-ro-zilina-edenred-slovakia-sro-bratislava-le-cheque-dejeuner-sro-bratislava-sodexo-pass-sr-sro-bratislava-vasa-slovensko-sro-bratislava/?csrt=14929325743560573433.

[799] Vyjádření společnosti Sodexo ze dne 10. 7. 2018, l.č. 423 a násl. spisu.

[800] Vyjádření Úřadu ze dne 19. 7. 2018, č.j. ÚOHS-S0242/2018/KD-21234/2018/851/HMa, l.č. 448 a násl. spisu.

[801] Viz JEMELKA, L., PONDĚLÍČKOVÁ, K., BOHADLO, D.: Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 279-284.

[802] Viz § 21b a § 7 odst. 3 zákona.

[803] Toto ustanovení vychází z ústavního principu zakotveného v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.

[804] Předchozí znění zákona stanovovalo zákaz a neplatnost dohod, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, pokud tento zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím předpisem z tohoto zákazu výjimku.

[805] Srov. důvodová zpráva k zákonu č. 155/2009 Sb.

[806] Srov. rozsudek KS v Brně č.j. 62 Ca 26/2006-65 ze dne 3. 4. 2007, potvrzený rozsudkem NSS č.j. 7 Afs 86/2007-107 ze dne 31. 10. 2008 a rozhodnutí Úřadu č.j. ÚOHS-S338/2014/KD-25734/2019/820/TPi ze dne 18. 9. 2019.

[807] Viz část VI.3 rozhodnutí.

[808] Viz část VIII rozhodnutí.

[809] Viz Protokol o seznámení se s podklady rozhodnutí č.j. ÚOHS-21794/2022/852 sp. zn. ÚOHS-S0242/2018/KD na l.č. 5282-5285 spisu.

[810] Viz odst. 149 rozhodnutí.

[811] Viz l. č. 4812–4817 spisu.

[812] Viz. l. č. 2880 spisu.

[813] Založeném na l.č. 4077-4118 spisu.

[814] Ve funkci působila v období od dubna 2001 do května 2005.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program:

číslo jednací: 30850/2022/852spisová značka: S0242/2018/KD

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

číslo jednací: 30850/2022/852
spisová značka: S0242/2018/KD