Ředitelství silnic a dálnic neporušilo zákon

Předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Josef Bednář svým druhostupňovým rozhodnutím ze dne 31. ledna 2005 zamítl rozklad Sdružení I/6 Praha - Pavlov ve věci přezkoumání rozhodnutí zadavatele Ředitelství silnic a dálnic ČR na zhotovení veřejné zakázky „Projekt E III – 3 Silnice I/6 Praha – Pavlov.“

Předseda ÚOHS tak potvrdil závěry prvostupňového rozhodnutí ÚOHS v této věci.

Jako nejvhodnější vybral zadavatel nabídku sdružení společností IMOS Brno, Heitkamp-Deilmann-Haniel GmbH a SDS EXMOST. Úřad po přezkoumání rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky ve svém prvostupňovém rozhodnutí konstatoval, že zadavatel neporušil zákon o zadávání veřejných zakázek.

Neúspěšný uchazeč „Sdružení I/6 Praha - Pavlov“ (sdružení společností STRABAG, a.s. Praha, Stavby silnic a železnic a.s., Pražské silniční a vodohospodářské stavby, a.s.,   MAX BÖGL & JOSEF KRÝSL, stavební firma, výroba prefabrikátů a kamenolomy Plzeň – Dobřany, kom. spol. Sušice) podal proti tomuto rozhodnutí rozklad k předsedovi Úřadu, ve kterém zejména argumentoval tím, že vítězný uchazeč měl být ze soutěže vyloučen pro nesplnění podmínek soutěže.

Předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl s odůvodněním, že v daném případě bylo jediným kritériem hodnocení předložených nabídek – nejnižší nabídková cena z přijatých nabídek splňujících podmínky odborné způsobilosti. Zadavatel posoudil, že předložené nabídky splnily odbornou způsobilost a rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, která předložila nejnižší nabídkovou cenu. V daném případě se jednalo o 2.874.314.002 Kč. Neúspěšný uchazeč „Sdružení I/6 Praha – Pavlov“ předložilo nabídku s nabídkovou cenou  3.135.625.064 Kč.

ÚOHS nepřísluší posuzovat odbornou stránku splnění konkrétní podmínky stanovené zadavatelem, když předmětem přezkumu Úřadu je přezkoumání, zda zadavatel při svém hodnocení a posouzení předložených nabídek postupoval dostatečně transparentním a nediskriminačním způsobem. Jak je známo z ustálené judikatury Vrchního soudu v Olomouci i Nejvyššího správního soudu, pravomoci orgánu dohledu sahají do úrovně těch činností zadavatele, která obecně vyjádřeno, vytváří prostor pro fair podmínky pro účast uchazečů na soutěži, ale končí tam, kde nastupuje vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila konkrétní podmínky a v jaké kvalitě. Úřad nemůže přebírat odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky, neboť úkolem Úřadu, tak jako i soudu je kontrola rámce, v němž se výběr provádí, nikoliv samotné kvality výběru. Nelze ani polemizovat s důvody, které vedly zadavatele k vyhlášení konkrétních podmínek soutěže či kritérií hodnocení.

odbor tisku a informací ÚOHS