Uveřejňování je zárukou transparentnosti

MF Dnes se ve dnešním vydání (Úřad pokutuje papírové banality. MF Dnes, 25.8.2015, s. A6) poměrně rozsáhle věnovala tzv. uveřejňovacím deliktům, tedy pochybením zadavatelů, kteří se zpožděním nebo vůbec nezveřejňují informace o zadávacím řízení v českém a unijním věstníku či na profilu zadavatele, jak jim ukládá zákon o veřejných zakázkách.

Stručně shrnuto, deník označuje veškerá tato pochybení za zcela zanedbatelná a Úřad je prý řeší pouze z pohodlnosti, neboť řízení o nich proběhne rychle a není komplikované. Uvedu nyní několik protiargumentů, které jsme ostatně zasílali již v odpovědi pro MF Dnes, nicméně pro koncepci článku byly zjevně nepohodlné.

Předem je nutno akcentovat zejména tu skutečnost, že povinnost uveřejňování je uvedena v zákoně o veřejných zakázkách a Úřad se jimi tedy zabývat musí. Příslušná ustanovení se do českého zakázkového zákona dostala na základě evropských zadávacích směrnic se zcela jednoznačným účelem - celý komplex uveřejňovacích povinností má učinit zadávací proces maximálně transparentním a poskytnout veřejnosti informace o tom, jakým způsobem jsou vynakládány veřejné prostředky. Není náhoda, že častým podavatelem podnětů v uveřejňovacích věcech jsou občanská sdružení bojující proti korupci a netransparentnosti veřejného sektoru. Je proto zarážející, že proti prošetřování uveřejňovacích pochybení se v článku stavějí osoby, které se dlouhodobě snaží prezentovat jako zastánci transparentního zadávání. Největším překvapením pak je, že se proti řádnému zveřejňování ozývají žurnalisté!

Je pravdou, že opožděné uveřejnění informace o veřejné zakázce se může zdát ve srovnání s nespravedlivým vyloučením uchazeče nebo neoprávněným zadáním zakázky jedinému uchazeči jako nicotné. Úřad nicméně nemůže mezi těmito správními řízeními činit rozdíl. Zákon nedává Úřadu možnost prioritizovat a přikládat jednomu případu větší váhu než druhému, vyřizovat něco přednostně nebo věnovat se určitému správnímu řízení s větší pečlivostí. Vše musí být vždy prošetřeno tak, aby rozhodnutí Úřadu bylo obhajitelné před soudem a aby byla dodržena zásada spravedlivého procesu. Rozdílná závažnost deliktu se nemůže projevit ve zpracování rozhodnutí, nýbrž pouze v sankci, což se u uveřejňovacích případů děje.

Vzhledem ke skutkové jednoznačnosti uveřejňovacích deliktů začal Úřad v poslední době využívat institut tzv. příkazu, který umožňuje vyřešení případu téměř okamžitě. Průměrná délka prvostupňových správních řízení ÚOHS je v současné době výrazně pod zákonnou lhůtou 60 dní, tedy výrazně kratší, než je v článku uváděno. Naznačovaný negativní dopad řízení o uveřejňovacích deliktech je značně zveličený, naopak přínos včasného zveřejňování pro transparentnost je nezpochybnitelný.

Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže