Ministerstvo zpochybňuje autoritu Nejvyššího správního soudu a jeho kompetentnost

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže považuje za nutné vysvětlit některé skutečnosti týkající se včera vydaného rozhodnutí ve věci veřejné zakázky Ministerstva dopravy ČR na zabezpečení provozu a rozvoje Centrálního registru vozidel, neboť zejména na straně zadavatele vyvolalo značné nepochopení.

Ministerstvo, které je jedním z vrcholných orgánů výkonné moci ve státě, přitom svou reakcí zpochybňuje autoritu Nejvyššího správního soudu a jeho kompetentnost k výkladu práva.

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že ÚOHS nikdy v průběhu správního řízení nekonstatoval, že předmětné zadávací řízení je v souladu se zákonem. Ministerstvo tvrdí, že Úřad tak učinil 30.7.2015 zamítnutím návrhu společnosti ICZ a.s. na vydání předběžného opatření. Předběžné opatření je nicméně pouze procesní prostředek, kterým se má zamezit zmaření předmětu řízení. Úřad chtěl co nejméně blokovat postup zadavatele, a proto předběžné opatření nejprve nevydal. Když však zadávací řízení dospělo do fáze, kdy by zadavatel mohl podpisem smlouvy správní řízení o návrhu zmařit (v případě podpisu smlouvy odpadá důvod řízení a musí být zastaveno pro bezpředmětnost) a kdy již Úřad věděl o chybě v zadávací dokumentaci, bylo nutno 13.8.2015 předběžné opatření vydat.

Pochybení Ministerstva dopravy ČR spočívá v použití příliš obecného pojmu „vzdělání technického směru“ v požadavcích na kvalifikaci realizačního týmu uchazečů. Tento termín je v řadě oblastí i v některých zákonech dostatečně srozumitelný a běžně používaný. Pro oblast veřejných zakázek však bylo Nejvyšším správním soudem v září loňského roku jednoznačně judikováno, že uvedený pojem je příliš obecný a připouští různé výklady. (Tedy zatímco u výběrového řízení ÚOHS na údržbáře tento termín problémy nedělá, u strategické státní zakázky za desítky milionů korun je situace rozdílná.) Uchazeči o zakázku si u tohoto termínu nemohou být jisti, jaké vzdělání bude zadavatelem do této neurčité kategorie zahrnuto a jaké nikoliv. Domyšleno ad absurdum, podle nastavených kritérií by ministerstvo u zakázky na IT služby muselo akceptovat nabídku uchazeče, jehož realizační tým by sestával ze stavebních inženýrů či kameramanů.

Ministerstvo bylo v době přípravy zadávacího řízení jistě s rozsudkem NSS seznámeno, kromě toho jej na nejednoznačnost kritéria upozorňoval i jeden z dodavatelů v průběhu zadávacího řízení, a mělo tedy možnost tento problém vyřešit tak, že by konkretizovalo vzdělání, které je pro zadavatele vzhledem k dané zakázce žádoucí.

Úřad si je vědom důležitosti předmětné veřejné zakázky a možné výrazné úspory veřejných prostředků, kterou by mohla přinést. I z tohoto důvodu se snažil co nejméně blokovat postup zadavatele, jak bylo uvedeno výše, a celé správní řízení provedl ve velice krátké době pouhých 33 dní. V případě, že se zadavatel rozhodne podat proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad, budou všechny jeho námitky a argumenty zohledněny a zákonnost prvoinstančního rozhodnutí bude řádně přezkoumána.

Pokud by si však pracovníci Ministerstva dopravy a pan ministr Ťok rozhodnutí Úřadu a rozsudek NSS přečetli a měli dost odvahy podívat se pravdě do očí, nemohli by takto argumentovat a vystupovat způsobem, který naznačuje, že nerespektují autoritu Nejvyššího správního soudu a že u ekonomicky důležitých veřejných zakázek lze ignorovat zákon i jeho soudní výklad. 

Tiskové oddělení ÚOHS
15/035/VZ022