číslo jednací: 04079/2025/400
spisová značka: S0985/2024/PK

Instance	I.
Věc	Řízení o žádosti podle § 23d odst. 4 věta druhá zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách
Účastníci	RegioJet a.s. Brno new station development a.s.
Typ správního řízení	ostatní (dle zákona o dráhách)
Výrok	§ 23d odst. 4 věta druhá zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád
Rok	2024
Datum nabytí právní moci	2. 6. 2025
Související rozhodnutí	04079/2025/400 19908/2025/164
Dokumenty	2024_S0985.pdf 569 KB

Spisová značka: ÚOHS-S0985/2024/PK

Číslo jednací: ÚOHS-04079/2025/400

Brno 3. 2. 2025

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, příslušný k výkonu státní správy ve věcech drah podle § 54 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, ve věci řízení o žádosti podle § 23d odst. 4 věta druhá téhož zákona, ze dne 22. 11. 2024, jehož účastníky jsou dopravce, společnost RegioJet a.s., IČO 28333187, se sídlem náměstí Svobody 86/17, Brno-město, 602 00 Brno, a provozovatel zařízení služeb, společnost Brno new station development a.s., IČO 27723607, se sídlem Benešova 703/21, 602 00 Brno, zastoupený JUDr. Jiřím Lojdou, LL.M. EUR., Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 19263, se sídlem Nemocniční 582/8, Vysočany, 190 00 Praha 9, v souladu s § 23 odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů,

rozhodl takto:

Žádost podle § 23d odst. 4 věta druhá zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, dopravce, společnosti RegioJet a.s., IČO 28333187, se sídlem náměstí Svobody 86/17, Brno-město, 602 00 Brno, ze dne 22. 11. 2024 se podle § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítá.

Odůvodnění

I. Zahájení řízení o žádosti podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „Úřad“) obdržel dne 25. 11. 2024 žádost společnosti RegioJet a.s. (dále též „dopravce“ nebo „žadatel“) o postup podle § 23d
odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „žádost podle § 23d“).

2. Dopravce požádal Úřad, aby „uložil společnosti Brno new station development a.s. do 5 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí uzavřít se společností RegioJet a.s. smlouvu umožňující poskytnutí služby ve smyslu § 23d odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách,
ve znění pozdějších předpisů, v podobě zpřístupnění provozní součásti zařízení služeb podle
§ 3 odst. 1 písm. c) a g) vyhlášky č. 76/2017 Sb., o obsahu a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem zařízení služeb, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně prostor čekárny a prodejního místa v areálu budovy Brno hlavní nádraží specifikovaných jako pokladny-místnosti označené v popisu zařízení služeb BNSD jako OP066b o celkové výměře 17,38 m2 (které v době podání žádosti RegioJet užívá na základě podnájemní smlouvy č. HVB-2023-11, když v ní jsou prostory označeny jako OH06 a OH07), dále jako čekárny označené jako OP082, OP083, OP084, OP085, OP086, OP087, OP088,
a to za regulované nájemné v souladu s cenovými předpisy a nediskriminačních podmínek stanovených ze strany ÚOHS v jeho rozhodnutí, a dále aby současně podle § 85 odst. 2
písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu veřejného zájmu vyloučil odkladný účinek rozkladu proti tomuto rozhodnutí ÚOHS.“

3. Část požadovaných prostor je předmětem návrhu Podnájemní smlouvy č. HVB–2024–08 (dále též „Smlouva na čekárnu“)[1] mezi dopravcem a společností Brno new station development a.s., IČO 27723607, se sídlem Benešova 703/21, 602 00 Brno (dále
též „provozovatel“). Tato část požadovaných prostor je ve Smlouvě na čekárnu specifikována jako místnosti č. OP082, OP083, OP084, OP085, OP086, OP087, OP088,
v zákresu (který je přílohou Smlouvy na čekárnu) vyznačeno zeleně jako 0P404a až 0P404g (dále též „místnosti“). Zbylá část požadovaných prostor je specifikována v návrhu Podnájemní smlouvy č. HVB–2024–7 (dále též „Smlouva na pokladny“)[2] mezi dopravcem
a provozovatelem jako místnosti č. OH06 a OH07 (dále též jako „místnosti pokladny“).Návrhy Smlouvy na pokladny a Smlouvy na čekárnu byly přiloženy k žádosti podle § 23d společně s dalšími podklady („místnosti“ a „místnosti pokladny“ dále společně též jako „požadované prostory“).

4. Úřad následně dopisem č. j. ÚOHS-44824/2024/452 ze dne 27. 11. 2024 oznámil zahájení řízení o žádosti podle § 23d odst. 4 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Účastníky řízení jsou dopravce a provozovatel.

II. Předpisy upravující přístup k zařízením služeb

5. Přístup k zařízením služeb a pravidla poskytování služeb těchto zařízení jsou upravena tuzemskými právními předpisy, jakož i předpisy Evropské unie. Právní úprava je především zahrnuta v ustanovení § 23d zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o dráhách“), kterým byl do českého právního řádu transponován článek 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (dále též „směrnice 2012/34/EU“). Dále tuto problematiku upravuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/2177 o přístupu k zařízením služeb a k službám souvisejícím s železniční dopravou (dále též „nařízení Komise (EU) 2017/2177“).

6. Členění zařízení služeb a jejich provozní součásti v českém právním řádu podle § 23d odst. 5 zákona o dráhách stanoví prováděcí právní předpis, konkrétně § 3 odst. 1 vyhlášky 76/2017 Sb., o obsahu a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem zařízení služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále též „vyhláška č. 76/2017 Sb.“).

7. Podle § 23d odst. 1 a 4 zákona o dráhách poskytuje provozovatel zařízení služeb dopravcům prostřednictvím tohoto zařízení služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy nediskriminačním způsobem za cenu sjednanou podle cenových předpisů. Úřad
na žádost toho, komu provozovatel zařízení služeb v rozporu s právními předpisy poskytnutí služeb těchto zařízení zcela nebo zčásti odepřel, uloží provozovateli uvedeného zařízení služeb uzavřít s žadatelem smlouvu umožňující tyto služby poskytnout alespoň v omezeném rozsahu nebo v jiném než požadovaném čase.

8. Nařízení Komise (EU) 2017/2177 upravuje přístup k zařízením služeb a ke službám definovaným článkem 13 odst. 2 směrnice 2012/34/EU, podle kterého provozovatelé zařízení služeb poskytnou přístup k zařízením služeb uvedeným v příloze II bodu 2 směrnice 2012/34/EU a ke službám poskytovaným v těchto zařízeních. Ustanovení § 23d zákona
o dráhách hovoří zejména o poskytování služeb, nicméně z důvodové zprávy k návrhu zákona, kterým se změnil zákon o dráhách v souvislosti s implementací směrnice 2012/34/EU do českého právního řádu, plyne též poskytování přístupu k zařízením služeb. Z uvedeného vyplývá, že poskytování služeb podle zákona o dráhách je nutno vykládat i tak, že zahrnuje oba přístupy, tj. jak k zařízením služeb, tak ke službám poskytovaným těmito zařízeními.

9. Procesněprávní úprava předmětného správního řízení je obsažena v zákoně č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), a částečně i v zákoně
o dráhách. Pokud jde o hmotněprávní kvalifikaci, právní úprava je zde, jak je uvedeno výše, obsažena v zákoně o dráhách a dále v nařízení Komise (EU) 2017/2177.

10. Správní řízení bylo zahájeno dne 25. 11. 2024 podáním žádosti podle § 23d dopravcem Úřadu. Aplikace procesních předpisů se odvíjí od okamžiku zahájení správního řízení, přičemž
u novelizací procesních předpisů se postupuje podle jejich přechodných ustanovení. Pokud přechodná ustanovení neobsahují zvláštní úpravu, novelizace jsou aplikovány.

11. K datu zahájení správního řízení bylo v účinnosti aktuální znění správního řádu, tj. ve znění zákona č. 403/2020 Sb. Správní řád nebyl od zahájení správního řízení novelizován, je proto procesně postupováno podle shodného předpisu. K datu zahájení správního řízení bylo
v účinnosti aktuální znění zákona o dráhách, tj. ve znění zákona č. 464/2023 Sb., když tato novela nabyla účinnosti k datu 1. 1. 2024, a částí zákona č. 426/2021 Sb., jehož poslední část nabyla účinnosti 16. 6. 2024. Zákon o dráhách nebyl od zahájení správního řízení novelizován, je proto procesně postupováno podle shodného předpisu.

12. Provozování zařízení služeb upravuje zákon o dráhách zejména v § 23d. V jeho odstavci 1
je uvedeno, že provozovatel zařízení služeb poskytuje dopravcům prostřednictvím tohoto zařízení služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy nediskriminačním způsobem za cenu sjednanou podle cenových předpisů.

13. Ceny za užití zařízení služeb pro účely bezprostředně související s provozováním drážní dopravy podléhají pravidlům cenové regulace podle § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o cenách“). V něm je uvedeno,
že věcné usměrňování cen spočívá ve stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednávání cen. Tyto podmínky jsou: v odstavci 1 písm. c) „závazný postup při tvorbě ceny nebo
při kalkulaci ceny, včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny“; v odstavci 2 „tento způsob regulace platí pro všechny prodávající určeného druhu zboží”.

III. Vývoj situace v žst. Brno hl. n. a průběh řízení

Předchozí řízení

14. Úřadu je známo, že společnost České dráhy, a.s., (dále též „dopravce ČD“) nebyla v předmětném období provozovatelem požadovaných prostor ani společných vnitřních prostor budovy žst. Brno hl. n. sloužících pro přístup k zařízení služeb (dále
též „společné prostory“). Provozovatelem požadovaných prostor, jakož i společných prostor byl provozovatel, a to na základě Smlouvy o nájmu věci č. 9149003008 uzavřené mezi dopravcem ČD a provozovatelem dne 5. 6. 2008. Tuto smlouvu dopravce ČD dodal v částečně anonymizované verzi jako přílohu dopisu sp. zn. 1058/2023-O25 ze dne 18. 8. 2023 v rámci řízení vedeného pod sp. zn. ŘVP003/23.[3]

15. Dále dopravce ČD uvedl, že v železniční stanici provozuje pouze některé provozní součásti zařízení služeb podle § 3 odst. 1 písm. b), c), d), e), g) a h) vyhlášky č. 76/2017 Sb., a doporučil Úřadu obrátit se na provozovatele. Úřad pro úplnost uvádí, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí měl dopravce ČD v Popisu zařízení služeb uvedeny provozní součásti podle § 3 odst. 1 písm. c), e), g), h) a j) vyhlášky č. 76/2017 Sb.^{^[4]}

16. Část požadovaných prostor byla předmětem smlouvy umožňující poskytnout služby podle
§ 23dodst. 1 zákona o dráhách v podobě zpřístupnění provozní součásti zařízení služeb podle § 3odst. 1 písm. c) a g) vyhlášky č. 76/2017 Sb., konkrétně Smlouvy o podnájmu nemovitosti č.HVB 2018-02 ze dne 14. 3. 2018 uzavřené mezidopravcem a provozovatelem. Ve Smlouvě o podnájmu nemovitosti č.HVB 2018-02 ze dne 14. 3. 2018 je část požadovaných prostor specifikována jako místnosti č. OP082, OP083,OP084, OP085, OP086, OP087, OP088 (dále též „místnosti“, jak je uvedeno výše) a část příjezdové haly OP080 (tento prostor není předmětem tohoto řízení o žádosti podle § 23d).[5]

Shrnutí skutkového stavu

17. Podle zjištění Úřadu uvedl úpravu společných prostor a jejich zpoplatnění provozovatel poprvé v Popisu zařízení služeb pro část Železniční stanice Brno hl. nádraží ve znění změny č. 003 zveřejněné a účinné od 1. 12. 2023 (dále též „Popis zařízení služeb č. 003“)[6] na webové stránce www.bnsd.cz. Zpoplatněním společných prostor realizoval provozovatel své oprávnění vyplývající z čl. 31 odst. 7 směrnice 2012/34/EU, z něhož plyne, že „[p]oplatek uložený za přístup po železnici v rámci zařízení služeb uvedených v příloze II bodu 2 a poskytování služeb v těchto zařízeních nesmí přesáhnout náklady na jejich poskytnutí včetně přiměřeného zisku.“ V bodě 2.2 Popisu zařízení služeb č. 003 provozovatel uvedl, že „[k]aždý dopravce osobní (drážní železniční) dopravy, jímž provozovaný spoj (vlak) v železniční stanici Brno hlavní nádraží zastavuje pro nástup a/nebo výstup cestujících je povinen požádat o přidělení kapacity těchto prostor a uzavřít se společností BNSD Smlouvu o užívání těchto prostor v celém jejich zpoplatněném rozsahu (viz bod 3.5. tohoto Popisu), jelikož tyto využívají jeho cestující a jde o součást zařízení služeb. Pro žádosti o využívání těchto prostor a pro uzavření smlouvy platí i v tomto případě postup podle části 6. tohoto Popisu.“ V bodě 3.5 Popisu zařízení služeb č. 003 pak provozovatel zmínil, že „[s]polečné prostory jsou ty prostory Budovy, do nichž mají přístup a v nichž se mohou zdržovat cestující všech dopravců. Vstup do Společných prostor je možný přímo z ulice Nádražní několika vchody, případně od parkoviště v této ulici přes 1. nástupiště nebo z městského podchodu. Celková zpoplatněná plocha společných prostor činí 843 m² a je zakreslena v nákresu, který tvoří Přílohu č. 5 tohoto Popisu. Vybavení společných prostor potom tvoří Přílohu č. 6 tohoto Popisu. Rozsah společných prostor, rozsah zpoplatněné plochy i vybavení společných prostor se může v průběhu času měnit. O této změně budou dopravci informováni vždy s předstihem.“

18. V bodě 4.3 Popisu zařízení služeb č. 003 uvedl provozovatel cenu za užívání společných prostor, když konstatoval, že „[c]ena za užití Společných prostor je hrazena měsíčně předem, a to vždy nejpozději do desátého (10.) dne příslušného kalendářního měsíce, který předchází (i započatému) kalendářnímu měsíci, za který je cena za poskytnutí prostoru hrazena na základě Provozovatelem vystavené faktury nebo splátkového kalendáře. V ceně jsou již zahrnuty rovněž náklady na plnění spojená nebo související s užíváním Společných prostor, tedy osvětlení a vytápění. Dopravce tedy není povinen v případě společných prostor činit ohledně dodávek tepla a elektrické energie žádné další kroky.“ K výpočtu ceny za užívání společných prostor viz bod 113 tohoto odůvodnění. V tomtéž bodě Popisu zařízení služeb č. 003 provozovatel dále uvedl, že „[s]polečnost BNSD je oprávněna v průběhu doby, po níž mají být Společné prostory dopravcem na základě smlouvy využívány, navýšit jednostranně cenu za užívání těchto prostor, a to o procento, o které došlo ke zvýšení celkových ekonomicky oprávněných nákladů, jež byly zahrnuty do kalkulace ceny podle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách a souvisejících předpisů, ke dni provedení nové kalkulace oproti výši těchto nákladů ke dni provedení původní kalkulace. Takto zvýšená cena je účinná od kalendářního měsíce následujícího po oznámení této změny dopravci. Ve lhůtě 30 dní ode dne ukončení období, po které dopravce Společné prostory využíval, je dopravce oprávněn prokázat BNSD skutečný počet jeho spojů, které za dané období zastavily pro nástup a/nebo výstup cestujících v železniční stanici Brno hl. n. (jako nedostatečný bude považován důkaz z nějž vyplyne pouze to, které spoje v železniční stanici Brno hl. n. pro nástup a/nebo výstup cestujících oproti plánu nezastavily). Pokud z předložených důkazů vyplyne, že počet těchto spojů byl nižší, než původní plán použitý pro kalkulaci měsíční platby za užívání společných prostor („C“), vrátí BNSD dopravci přeplatek určený jako součin ceny za zastavení vlaku a počtu spojů, které oproti plánu v železniční stanici Brno hl. n. v daném období nezastavily. Pokud dopravce uvedené důkazy v uvedené lhůtě nepředloží, jeho nárok na vrácení přeplatku zaniká.“

19. V Popisu zařízení služeb pro Část Železniční stanice Brno hl. nádraží ve znění změny č. 006 účinné od 22. 12. 2023 (dále též „Popis zařízení služeb č. 006“)[7] jako prvním uvedl provozovatel předběžnou cenu za jedno zastavení vlaku, která „ke dni 10.12.2023 činí 33,52 Kč“. Cenu za jedno zastavení vlaku ve stejné výši následně provozovatel uvedl i v Ceníku zpoplatnění provozních součástí zařízení služeb v žst. Brno hlavní nádraží zveřejněném provozovatelem dne 16. 8. 2024 na webové stránce bnsd.cz (dále též „Ceník zpoplatnění provozních součástí zařízení služeb ze dne 16. 8. 2024“).

20. Účinností Popisu zařízení služeb pro Část Železniční stanice Brno hl. nádraží ve znění změny č. 007 účinné od 16. 8. 2024 (dále též „Popis zařízení služeb č. 007“)[8] došlo ke změně úpravy společných prostor, když provozovatel v bodu 2.2 nově uvedl, že „[k]aždý dopravce osobní (drážní železniční) dopravy, který žádá o přidělení kapacity Čekárny, Čekárny u 1. nástupiště a/nebo Pokladen, je povinen nejpozději současně s touto žádostí požádat si o přidělení kapacity Společných prostor. Každý dopravce osobní (drážní železniční) dopravy, který v železniční stanici Brno hl. n. využívá nebo provozuje provozní součást železniční stanice ve smyslu § 3 odst. 1 Vyhlášky č. 76/2017, jejímž provozovatelem není společnost BNSD, nebo jímž provozovaný spoj (vlak) v železniční stanici Brno hlavní nádraží zastavuje pro nástup a/nebo výstup cestujících, je povinen požádat o přidělení kapacity Společných prostor a uzavřít se společností BNSD Smlouvu o užívání těchto prostor v celém jejich zpoplatněném rozsahu (viz bod 3.5. tohoto Popisu), jelikož tyto využívají jeho cestující a jde o součást zařízení služeb. Pro žádosti o využívání těchto prostor a pro uzavření smlouvy platí i v tomto případě postup podle části 6. tohoto Popisu. Žádná část železniční stanice Brno hl. n., která je v tomto Popisu uváděna jako součást Společných prostor, není zpoplatňována jako součást dráhy, a to ani společností BNSD, ani Správou železnic s. o. jakožto provozovatelem dráhy celostátní, ani jinou osobou, která by byla provozovatelem dráhy či zařízení služeb. V bodě 3.5 Popisu zařízení služeb č. 007 provozovatel nově zmínil, že„[k] využívání Společných prostor a jejich vybavení jsou oprávněni pouze cestující dopravce, který má na užívání Společných prostor uzavřenou smlouvu. Vstup do Společných prostor je možný přímo z ulice Nádražní několika vchody, případně od parkoviště v této ulici přes 1. nástupiště nebo z městského podchodu. Celková zpoplatněná plocha společných prostor činí 843 m² a je zakreslena v nákresu, který tvoří Přílohu č. 5 tohoto Popisu. Vybavení společných prostor potom tvoří Přílohu č. 6 tohoto Popisu. Rozsah společných prostor, rozsah zpoplatněné plochy i vybavení společných prostor se může v průběhu času měnit. O této změně budou dopravci informováni vždy s předstihem.“ Vydáním Popisu zařízení služeb pro JŘ 2024–2025 ve znění změny č. 008 účinné od 13. 12. 2024 (dále též „Popis zařízení služeb č. 008“) ke změně výše uvedených ustanovení nedošlo.

21. Ze žádosti podle § 23d dále plyne, že provozovatel uvedl místnosti až v Popisu zařízení služeb č. 007, a to po urgenci dopravce, přičemž následně na základě námitek dopravce změnil provozovatel konec lhůty pro požádání si o místnosti z 1. 9. 2024 na 30. 9. 2024.

22. Úřadu je dále známo, že dopravce namítal rozpor postupu provozovatele se zákonem kvůli nezveřejnění seznamu všech zařízení služeb v Popisu zařízení služeb č. 006 již v dopise Úřadu ze dne 13. 9. 2024.[9] Z dopisu dopravce vyplývá, že úplný nebyl ani Popis zařízení služeb č. 007, neboť v něm chyběly prostory čekárny dopravce ČD, které se nachází v žst. Brno hl. n. a jejichž provozovatelem je dopravce ČD. Dopravcem tvrzená snaha provozovatele přeměnit prostory tvořící zařízení služeb na prostory komerční ústící v nezveřejnění těchto prostor v popisech zařízení služeb měla mít diskriminační charakter, přičemž vyblokováním těchto prostor pro dopravce ČD měl provozovatel dopravce ČD údajně zvýhodňovat.

23. Dopis dopravce ze dne 13. 9. 2024 konstatuje diskriminaci ze strany provozovatele obsaženou v bodě 3.3 Popisu zařízení služeb č. 007, která by měla spočívat v zákazu poskytování marketingu a drobného občerstvení (kromě vody) v čekárně dopravce. Dopravce ČD naopak podle slov dopravce „nerušeně provozují svou čekárnu a pokladny v budově hl. nádraží v Brně, což má dopady na hospodářskou soutěže v oblasti drážní dopravy.“

24. Dopis dopravce provozovateli ze dne 17. 9. 2024 zaslaný provozovateli dne 24. 9. 2024 v souladu s Popisem zařízení služeb č. 007 rovněž formou e-mailu obsahuje žádost o přidělení místností, jakož i společných prostor. Dopravce se v dopise vymezil „proti omezení v prostoru čekárny, jmenovitě podávání teplých nápojů, poskytování tisku, umisťování reklamy, marketingových činností. Tato omezení považujeme za diskriminační. Žádáme o zrušení výše uvedených omezení a zaslání návrhu podnájemní smlouvy umožňující provozování pokladen a čekárny nediskriminačním způsobem.“ [10]

25. Dopis provozovatele dopravci ze dne 10. 10. 2024 zahrnuje návrhy Smlouvy na pokladny, Smlouvy na čekárnu a Smlouvy o užívání společných prostor č. HVB-2024-09 (dále též „Smlouva na společné prostory“),[11] na jejímž uzavření je závislé uzavření zbylých dvou smluv, se lhůtou pro jejich uzavření do 31. 10. 2024.

26. E-mail ze dne 18. 10. 2024 obsahuje žádost dopravce vůči provozovateli o upřesnění, jestli má kromě poplatku za užívání společných prostor (dále též „staniční poplatek“) ve výši 53 297 Kč bez DPH hradit rovněž „další služby společných prostor a položky typu ostraha, property management atd.“

27. Odpověď provozovatele ze dne 24. 10. 2024 zahrnuje konstatování provozovatele, že „tyto služby budou dopravci účtovány dle smlouvy o užívání společných prostor,“ pročež mu „nebudou v rámci těchto podnájemních smluv účtovány.“[12]

28. Dopis dopravce provozovateli ze dne 30. 10. 2024 obsahuje nesouhlas dopravce „s výší nájemného u pokladen a čekárny s pokladnou, neboť se jedná o zařízení služeb a nákladový (nikoliv tržní) nájem je několikanásobně vyšší, než je nájem ve stanici Praha Hlavní nádraží, která prošla také významnou rekonstrukcí.“ Dopis dále zahrnuje vymezení se dopravce vůči úhradě staničního poplatku provozovateli.[13] Dále dopis obsahuje nesouhlas dopravce se zatížením „vyšším poměrem nákladů z veřejných prostor, protože právě díky dopravcům jsou zde cestující, kteří zvyšují tržní hodnotu obchodních prostor. Tedy pokud bychom připustili, že náklady veřejných prostor mají být klíčovány rozdílně, pak by obchodníci měli platit dopravcům, nikoliv naopak!“ V dopise byl dopravce „toho názoru, že by měl být aplikovaný režim = výpočet, který funguje ve všech obchodních centrech (OC), tj. že náklady všech veřejných prostor se dělí rovnoměrně podle plochy mezi všechny nájemce bez rozdílu.“ Dopis dále zahrnuje deklaraci úmyslu dopravce podepsat návrh Smlouvy na pokladny i návrh Smlouvy na čekárnu, „i když jsou podle našeho názoru pro nás [všechny tři smlouvy] nevýhodné či dokonce v rozporu se zákonem.“

29. V dopise dopravci ze dne 31. 10. 2024 provozovatel konstatuje,že cena podnájemného „byla spočítána v souladu s právními předpisy.“ Jelikož „budova železniční stance je zařízením služeb, […] zpoplatnění [se] řídí požadavky pro zařízení služeb.“ V dopise provozovatel dále uvádí, že „Správa železnic s.o. nám potvrdila, že za prostory v rámci nádražní budovy nic dopravcům neúčtuje, tudíž v rámci ošlapného hrazeného SŽ za tyto prostory nic neplatíte.“ Výše uvedené doložil provozovatel dopisem Správy železnic, státní organizace, ze dne 12. 1. 2024, sp. zn. 2232/2024-SZ-GŘ-025; dále též „Dopis SŽ provozovateli ze dne 12. 1. 2024“). V závěru dopisu provozovatel uvádí, že „Smlouva o užívání čekárny nebo pokladen je vždy smlouvou závislou ve smyslu § 1727 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se Smlouvou o užívání Společných prostor.“ Provozovatel dopravci prodloužil lhůtu pro uzavření Smlouvy na společné prostory do 8. 11. 2024.[14]

30. E-mail dopravce ze dne 6. 11. 2024 obsahuje výzvu provozovateli k doložení údaje o tom,
„za jaké služby máme platit, zda je částka stanovena nediskriminačním způsobem vůči ostatním nájemcům/podnájemcům a zda je tedy vypočítávána dle počtu spojů dopravce, nebo dle skutečné kalkulace nákladů a rozpadu na m2.“ Kalkulace nákladů totiž nebyla ke dni zaslání e-mailu dopravce provozovateli uvedena v Popisu zařízení služeb č. 007, návrhu Smlouvy na společné prostory ani Ceníku zpoplatnění provozních součástí zařízení služeb ze dne 16. 8. 2024 platného „v souladu s platností vlakového jízdního řádu 2023/2024
a vlakového jízdního řádu 2024/2025.“[15]

31. Odpověď provozovatele z téhož dne zahrnuje tvrzení provozovatele, že částka staničního poplatku „je stanovena nediskriminačním způsobem vůči všem dopravcům a cena za společné prostory je stanovena dle počtu spojů dopravce. […] Cena za společné prostory je uvedena v Kč za zastavení vlaku od počátku, nikoliv aktuálně.“ V závěru dopisu prodloužil provozovatel dopravci lhůtu pro uzavření všech tří smluv do 15. 11. 2024.[16]

32. V dopise dopravce zaslaného dne 15. 11. 2024 provozovateli dopravce konstatuje, že vyúčtování staničního poplatku fakturou č. 241441256 s datem splatnosti 30. 6. 2024 vystavenou provozovatelem bylo nezákonné. Dopravce se odkazoval na Vyjádření Úřadu k podnětu ze dne 13. 8. 2024 ve věci účtování cen za užívání zařízení služeb ze dne 13. 11. 2024, č. j. ÚOHS-43150/2024/452, v němž Úřad uvedl, že požadavek provozovatele k úhradě poplatku za užívání společných prostor „nemůže obstát nejméně v části ‚Provozních nákladů‘ Faktury ve vztahu k ceně zde stanovené.“[17]

33. Závěr dopisu obsahuje konstatování dopravce, že „[p]okud tedy poskytnutí čekárny a prodejního místa podmiňujete uzavřením smlouvy o společných prostorách se zcela nezákonnými podmínkami, které jste do dnešního dne odmítli změnit, nezbývá nám než konstatovat, že toto nelze materiálně považovat za nic jiného než za faktické i právní odepření poskytnutí těchto služeb ze strany provozovatele zařízení služeb, neboť za uvedené situace není k dnešnímu dni za uvedené situace možné ze strany RegioJetu přistoupit na tyto nezákonné podmínky a Vámi předloženou smluvní dokumentaci ohledně čekárny, prodejních míst a společných prostor uzavřít.“ Dopravce se následně dne 22. 11. 2024 obrátil na Úřad s žádostí podle § 23d.

34. Úřad zaslal dopravci a provozovateli jakožto účastníkům řízení a Drážnímu úřadu jakožto dotčenému orgánu dne 27. 11. 2024 Oznámení o zahájení řízení, č. j. ÚOHS-44824/2024/452.

Komunikace Úřadu s dopravcem

35. Dopravce Úřadu v žádosti podle § 23d vylíčil důvody, které ho vedly k podání této žádosti. Popsal údajnou diskriminaci ze strany provozovatele spočívající zejména v neuvedení veškerých prostor zařízení služeb v Popisu zařízení služeb, podmíněnosti uzavření Smlouvy
na pokladny a Smlouvy na čekárny uzavřením Smlouvy na společné prostory, výši nájemného uvedeného v návrzích Smlouvy na pokladny a Smlouvy na čekárnu
a nezákonnosti stanovení poplatku za užívání společných prostor.

36. Ve věci Smlouvy na společné prostory dopravce uvedl, že tuto v minulosti s provozovatelem uzavírat nemusel. Podle dopravce můžou jeho cestující čekat na svůj spoj v čekárně a dále
si kupují jízdenky u pokladen dopravce, přičemž požadované prostory se nenacházejí
ve společných prostorách. Nezákonnost v podobě diskriminace tkví podle dopravce rovněž v povinnosti platit provozovateli poplatek za přístup cestujících dopravce ke komerčním službám. Výše úhrady za společné prostory by se podle názoru dopravce neměla odvíjet od počtu zastavení spojů. Jelikož poplatek za poskytnutí zařízení služeb nesmí převýšit ekonomicky oprávněné náklady včetně přiměřeného zisku, je jeho výše podle názoru dopravce nezákonná.

37. Dopravce dále tvrdí, že má odpovídat a staniční poplatek hradit za potenciálního uživatele společných prostor, který do nich však vůbec vstoupit nemusí. Nezákonné má být i odmítnutí provozovatele poskytnout dopravci služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy nediskriminačním způsobem za cenu sjednanou podle cenových předpisů. V rozporu se zákonem má být i povinnost dopravce hradit poplatek za zařízení služeb měsíčně dopředu. Další nezákonnost má podle dopravce spočívat v oprávnění provozovatele jednostranně zvýšit staniční poplatek v případě navýšení ekonomicky oprávněných nákladů, jakož i v případě nevyužití objednané kapacity některým z dopravců. Nezákonné má být rovněž oprávnění provozovatele ukončit smlouvu v případě porušení smluvních povinností dopravce, jakož i stanovení povinnosti dopravci uhradit provozovateli v případě užívání společných prostor cestujícími dopravce nebo osobami majícími zájem o využití jeho služeb smluvní pokutu.

38. Na základě výše uvedeného má dopravce za to, že provozovatel dopravci odepřel přístup k zařízení služeb v rozporu s § 23d zákona o dráhách, v důsledku čehož došlo k naplnění podmínek § 23d odst. 4 zákona o dráhách.

39. Dopravce po Úřadu žádá stanovit provozovateli povinnost uzavřít s dopravcem „smlouvu
o přístupu k zařízení služeb v podobě shora definované čekárny a výše specifikovaného prodejního místa na celé období jízdního řádu dráhy celostátní a dráhy regionální“.

40. Dopravce Úřadu také navrhl vyloučení odkladného účinku rozkladu proti jeho rozhodnutí,
a to z důvodu veřejného zájmu.

41. Úřad oznámil účastníkům řízení ukončení dokazování dne 2. 1. 2025 dopisem č. j. ÚOHS-00084/2025/452 a stanovil lhůtu, ve které účastníci měli možnost se k podkladům
pro rozhodnutí vyjádřit (dále též „ukončení dokazování“).

42. Dopravce na ukončení dokazování ve stanovené lhůtě nereagoval. Dopravce následně po uplynutí stanovené lhůty požádal o nahlédnutí do spisu dne 24. 1. 2025 prostřednictvím předání USB flash disku. Úřad žádosti dopravce vyhověl dne 27. 1. 2025.

43. Dopravce následně Úřadu zaslal sdělení ze dne 29. 1. 2025. Dopravce ve sdělení zrekapituloval své dřívější námitky, zejména poukázal to, že druhý dopravce, společnost Gepard Express, SE (dále též „dopravce Gepard Express“), není povinna poplatky za společné prostory hradit, přestože podle dopravce cestující dopravce Gepard Express tyto prostory užívají. Dále dopravce poukázal na nefunkčnost webového odkazu provozovatele odkazujícího na Popis zařízení služeb provozovatele uvedeného v Prohlášení o dráze celostátní a dráhách regionálních pro dobu platnosti Jízdního řádu 2024/2025 účinném ode dne 14. 12. 2024 (dále též „Prohlášení o dráze pro JŘ 2024/2025“).

Komunikace Úřadu s provozovatelem

44. Úřad vyzval provozovatele dopisem č. j. ÚOHS-44825/2024/452 ze dne 27. 11. 2024 k vyjádření se k žádosti podle § 23d ve lhůtě 10 dnů, jakož i k doložení, zda je uzavření Smlouvy na společné prostory „vyžadováno po všech dopravcích, kteří využívají či provozují, popř. chtějí využívat či provozovat, provozní součásti v žst. Brno hl. n., a pokud ano, tak k zaslání takové smlouvy.“

45. V reakci na výzvu Úřadu ze dne 6. 12. 2024 (dále též „Reakce provozovatele na výzvu
ze dne 6. 12. 2024“) provozovatel uvedl, že souhlasí s dopravcem v tom, že text smlouvy musí být součástí výroku rozhodnutí. Výsledkem řízení o žádosti podle § 23d je podle provozovatele vydání konstitutivního rozhodnutí. Žadatel by měl podle názoru provozovatele řádně vymezit předmět řízení. Provozovatel dále namítá, že v případě vedení řízení jako řízení o žádosti nejsou v žádosti řádně označeni všichni účastníci řízení. Provozovatel trvá na svém závěru, že společné prostory nádražní budovy jsou součástí zařízení služeb. Cestující dopravce a osoby mající zájem o koupi přepravních dokladů musejí svůj přesun z vnějšku budovy do čekárny či k pokladnám, příp. od pokladen k čekárně uskutečnit cestou přes společné prostory. Staniční poplatek tak podle názoru provozovatele lze po osobách disponujících v budově žst. Brno hl. n. čekárnou nebo pokladnami požadovat. Provázanost smluv má vyplývat z jejich účelu známému stranám při jejich uzavření.

46. Provozovatel rovněž ve svém vyjádření konstatoval, že Smlouva na čekárnu a Smlouva na pokladny musí být konstruovány odděleně od Smlouvy na společné prostory. Provozovatel je oprávněn určit obsah žádosti o přístup k zařízení služeb i postup pro přidělení služeb. Dopravce si o společné prostory sám požádal, přičemž žádost podle § 23d měla být dopravcem podána opožděně. Primárním předmětem návrhu Smlouvy na společné prostory je „pohyb cestujících po nádraží za účelem návštěvy pokladen, čekárny a zjišťování cestovních informací.“ Dopravce platí podle názoru provozovatele za menší část společných prostor poměrově připadající na prostory sloužící k provozování drážní dopravy; nadto ze služeb komerčních subjektů profituje. Správě železnic, státní organizaci (dále též „Správa železnic“), dopravce platí za užití dráhy, nikoli za užití zařízení služeb. Správa železnic v žst. Brno hl. n. vnitřní prostory nezpoplatňuje.

47. Provozovatel rovněž tvrdí, že není jeho povinností zveřejňovat kalkulace. Mechanismus počítání ceny staničního poplatku je podle jeho názoru v souladu s právními předpisy. Provozovatel by měl mít možnost staniční poplatek v případě zvýšení ekonomicky oprávněných nákladů zvýšit. Dopravci disponující kapacitou dráhy měli být o zpoplatnění společných prostor, povinnosti uzavřít s provozovatelem separátní smlouvy na využití žst. Brno hl. n., změně Popisu zařízení služeb, jakož i povinnosti uzavřít Smlouvu na společné prostory provozovatelem informováni včas. Dopravce podle provozovatele může napadnout výpovědní důvody uvedené v návrhu Smlouvy na společné prostory a dále se ustanovení § 23d odst. 4 uplatní až tehdy, není-li dopravci na jejich základě poskytnuta služba. Provozovatel Úřad informoval, že dopravce ČD o společné prostory požádal a smlouvu o jejich užívání s provozovatelem uzavřel.

48. Úřad oznámil účastníkům řízení ukončení dokazování dne 2. 1. 2025 dopisem
č. j. ÚOHS- 00084/2025/452 a stanovil lhůtu, ve které účastníci měli možnost se k podkladům
pro rozhodnutí vyjádřit (dále též „ukončení dokazování“).

49. Provozovatel následně požádal o nahlédnutí do spisu prostřednictvím předání USB flash disku. Úřad žádosti provozovatele vyhověl.

50. Provozovatel se následně vyjádřil k obsahu nadepsaného správního spisu a shrnul
své argumenty v podání ze dne 16. 1. 2025, a to následovně. Jelikož dopravce nepředložil v řízení o žádosti podle § 23d od okamžiku jejího podání nové důkazy, setrvává provozovatel na svých postojích zaujatých v Reakci provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024. Dopravce podle provozovatele nevymezil dostatečně určitě předmět řízení. Smlouva na společné prostory je provázaná se Smlouvou na pokladny a Smlouvou na čekárnu, přičemž
jde o smlouvy na sobě závislé. Dopravce si dále o kapacitu společných prostor sám zažádal. Řízení o žádosti podle § 23d slouží podle provozovatele k řešení situací, kdy dopravce nemá přístup k zařízení služeb, a nikoli k řešení situací, kdy je nespokojen se smluvními podmínkami čerpání služeb zařízení služeb. Dopravce ČD s provozovatelem smlouvu na společné prostory již uzavřel a za užívání společných prostor provozovateli platí. Provozovatel v podání uzavřel, že neuzavře-li dopravce Smlouvu na pokladny a Smlouvu na čekárnu v souladu s Popisem zařízení služeb č. 008, bude muset splnit svou povinnost vyklidit jím užívané prostory,[18] neboť nedisponuje účinným užívacím titulem. Provozovatel následně zaslal Úřadu dne 22. 1. 2025 Žádost o rozhodnutí ve věci (dále též „Žádost o rozhodnutí ve věci ze dne 22. 1. 2025“). V žádosti provozovatel urgoval Úřad k vydání rozhodnutí v co nejkratší době.

Popis zařízení služeb v žst. Brno hl. n. na konci roku 2024

51. Při kontrole webových stránek provozovatele ze strany Úřadu dne 23. 12. 2024 byla v záložce Zařízení služeb uvedena záložka Zařízení služeb pro JŘ 2024–2025, v níž byla uvedena Železniční stanice Brno hl. nádraží – provozní součásti, kterými byly Čekárna pro cestující (čekárna), Prostory pro služby prodeje cestovních a rezervačních dokladů (pokladny)
a Společné prostory nádražní budovy.

52. V záložce Zařízení služeb pro JŘ 2024–2025 byl ve formátu PDF ke stažení Popis zařízení služeb č. 008. V bodě 2.2 provozovatel uvedl, že žádná součást společných prostor žst. Brno hl. n. není zpoplatňována jako součást dráhy. V bodě 3.3 provozovatel povolil dopravcům podávat svým cestujícím v čekárně zdarma teplé a studené nápoje, jakož i drobné občerstvení a dále zdarma cestujícím nabízet v čekárně tisk; dopravci jsou podle zmíněného bodu rovněž nově oprávněni „propagovat v prostorách čekárny své služby železniční osobní dopravy.“

53. V záložce Zařízení služeb pro JŘ 2024-2025 byl ve formátu PDF ke stažení rovněž Ceník zpoplatnění provozních součástí zařízení služeb v žst. Brno hlavní nádraží platný
pro JŘ 2024/2025 (dále též „Ceník zpoplatnění provozních součástí zařízení služeb
2024/2025“) zveřejněný dne 13. 12. 2024 a účinný na dobu platnosti jízdního řádu
pro rok 2024-25, tj. ode dne 15. 12. 2024 do dne 13. 12. 2025. Základní sazby jednotlivých provozních součástí zařízení služeb byly pro jízdní řád 2024/2025 ve stejné výši uvedeny
již v Ceníku zpoplatnění provozních součástí zařízení služeb ze dne 16. 8. 2024.[19]

IV. Stanovisko Úřadu

54. Úřad důkladně posoudil zjištěný skutkový stav a v následující části se nejprve vyjádří k samotné podstatě věci a následně vypořádá námitky obou účastníků řízení. V daném případě je především třeba zodpovědět otázku, zda jednání provozovatele v podobě odmítnutí podepsat dopravcem již podepsané smlouvy nebylo v rozporu s unijní i tuzemskou právní úpravou a zda takové jednání ze strany provozovatele v konečném důsledku neznamená odepření dopravci přístupu k zařízení služeb podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách.

55. Podle § 23d odst. 1 zákona o dráhách provozovatel zařízení služeb poskytuje dopravcům prostřednictvím tohoto zařízení služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy nediskriminačním způsobem za cenu sjednanou podle cenových předpisů. Podle odstavce 2 téhož ustanovení pak provozovatel zařízení služeb zpřístupní osobě, která na dotčené dráze přiděluje kapacitu, alespoň 60 dnů přede dnem zveřejnění Prohlášení o dráze cenu za poskytované služby a podmínky poskytování služeb. Odstavec 3 téhož ustanovení pak ukládá povinnost poskytnout tyto služby bez zbytečného odkladu a v čase odpovídajícím jejich povaze a cíli.

56. Výjimky z tohoto ustanovení umožňuje odstavec 3 téhož ustanovení za předpokladu,
že stejná služba bude poskytnuta v jiném zařízení služeb nebo nemůže-li poskytnout tyto služby z důvodu naplnění provozního objemu zařízení služeb či došlo-li k rozporu požadavku na poskytnutí služby s technickými nebo provozními podmínkami poskytování služeb. V tomto případě se jedná o výčet taxativní, tedy nejsou přípustné žádné další výjimky vyjma výše uvedených. Podmínky přístupu a pravidla pro přidělení kapacity pak detailně upravuje prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/2177 o přístupu k zařízením služeb a k službám souvisejícím s železniční dopravou.

57. Železniční stanice Brno hl. n. je zařízením služeb podle § 2 odst. 9 zákona o dráhách. Toto ustanovení obsahuje demonstrativní výčet zařízení služeb, který je § 3 odst. 1 vyhlášky 76/2017 konkretizován. Využití veškerých prostor tedy podléhá § 23d zákona o dráhách a nařízení Komise (EU) 2017/2177. Pokud jsou prostory součástí zařízení služeb, tedy železniční stanice, a navíc jsou jako zařízení služeb užívány, jsou bezpochyby jejich provozovatelem zvláště určeny k poskytování služeb ve smyslu § 2 odst. 9 zákona o dráhách.

58. Výše uvedené povinnosti platí pro každého provozovatele zařízení služeb. Při plnění povinností provozovatele zařízení služeb nelze přihlížet k tomu, která společnost
je vlastníkem či provozovatelem konkrétních prostor. Stejně tak není důležité,
zda má být uživatelem zařízení služeb dopravce, který současně plní funkci vlastníka
či provozovatele, nebo jiný dopravce.

59. Z výše uvedeného je zřejmé, že provozovatel je provozovatelem zařízení služeb nádražní budovy železniční stanice Brno hl. nádraží, a jako takový má na svých internetových stránkách zveřejněn Popis zařízení služeb.[20] V souladu s čl. 4 odst. 2 písm. m) nařízení Komise (EU) 2017/2177 je provozovatel zařízení služeb povinen „informace o poplatcích za získání přístupu k zařízením služeb a za využití každé služby související s železniční dopravou, která je v nich poskytována“, zahrnout do jím povinně zveřejňovaného Popisu zařízení služeb. Provozovatel tedy tuto svou povinnost plní.

60. Jak vyplývá z výše popsaného skutkového stavu, účinností Popisu zařízení služeb č. 003 dne 1. 12. 2023 došlo v souladu s čl. 31 odst. 7 směrnice 2012/34/EU, jakož i § 23d odst. 1 zákona o dráhách ke zpoplatnění společných prostor. Následně dalšími aktualizacemi Popisu zařízení služeb, konkrétně verzí 006 s účinností ke dni 22. 12. 2023, došlo k doplnění ceny za užívání Společných prostor, způsobu splatnosti a výpočtu ceny za užívání Společných prostor. Dále pak konkrétně verzí 007 s účinností ke dni 16. 8. 2024 došlo k zahrnutí Čekárny do Popisu zařízení služeb, k úpravě termínů pro podání žádosti o společné prostory a termínů a podmínek pro žádosti o Čekárnu, Čekárnu u 1. nástupiště a Pokladny a dále k provázání smluv na Čekárnu, Čekárnu u 1. nástupiště, Pokladny a Společné prostory. Dále pak konkrétně verzí 008 s účinností ke dni 13. 12. 2024 došlo k úpravě rozsahu poskytovaných služeb v Čekárnách, v Čekárně u 1. nástupiště a Pokladnách a úpravě Popisu zařízení služeb s ohledem na dokončenou revitalizaci Čekárny. Provozovatel tyto informace oznámil přídělci kapacity dráhy a tyto informace přídělce kapacity uveřejnil jako součást Prohlášení o dráze pro JŘ 2024/2025.

61. V první řadě je třeba se zaměřit na skutečnost, zda samotný požadavek provozovatele uvedený v Popisu zařízení služeb na zpoplatnění společných prostor je opodstatněný a nediskriminační. Ačkoli Úřad nemá v případě popisu zařízení služeb (na rozdíl od § 34e zákona o dráhách) ze zákona možnost z úřední povinnosti nebo na žádost přezkoumat jeho obsah, zda není v rozporu se zákonem o dráhách, v rámci řízení o žádosti podle § 23d zákona o dráhách je nutné, aby tak Úřad aspoň rámcově učinil. Není totiž možné přistoupit na myšlenku, že by provozovatel mohl zakotvit do svého Popisu zařízení služeb pro dopravce jakoukoli podmínku pro přístup k zařízení služeb a poté ji bez dalšího uplatňoval, ať už by byla diskriminační či nikoli. I s ohledem na bod 15 odůvodnění nařízení Komise (EU) 2017/2177[21] je zcela v souladu se záměrem zákona o dráhách a ve veřejném zájmu, aby Úřad mohl posoudit případnou diskriminačnost jednotlivých podmínek uvedených v Popisu zařízení služeb. V opačném případě by totiž mohlo dojít k situaci, kdy by provozovatel zařízení služeb mohl zakotvit do Popisu zařízení služeb diskriminační či nesplnitelnou povinnost a na základě jejího nesplnění by mohl bez dalšího přístup k zařízení služeb odepřít, a ani regulační orgán by na tom nemohl nic změnit jen proto, že byla povinnost zakotvena v Popisu zařízení služeb, který byl řádně zveřejněn a dopravci se s ním mohli seznámit.

62. Z toho důvodu je tak namístě nejprve přezkoumat, zda požadavek na úhradu platby za společné prostory (a tím povinnost dopravce uzavřít Smlouvu na společné prostory s provozovatelem) je v souladu se zákonem o dráhách. K tomu je třeba uvést, že podle bodu 13 odůvodnění prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/2177 „Provozovatelé zařízení služeb by neměli zavazovat žadatele, aby zakoupili služby nabízené v zařízení, které žadatel nepotřebuje. Tato zásada by však neměla znamenat, že žadatel může provozovatele zařízení nutit, aby ve svých prostorách, kde nabízí příslušnou službu způsobem, který je v souladu se směrnicí 2012/34/EU a tímto nařízením, souhlasil s dodávkami z vlastních zdrojů.“ Tento bod lze přímo aplikovat na posuzovanou situaci. Není možné po provozovateli požadovat, aby náklady na společné prostory, které jednoznačně cestující dopravce využívají (a využívat budou, pokud dopravce bude v budově nádraží dále užívat zařízení služeb, neboť není jinak možné se pro cestující dopravce do těchto prostor dostat) hradil z vlastních zdrojů. Užívání společných prostor je tak v souladu s bodem 13 odůvodnění nařízení Komise (EU) 2017/2177 přímo svázáno s užíváním zařízení služeb a tato užívání od sebe nelze oddělovat.

63. Účinností Popisu zařízení služeb č. 003 dne 1. 12. 2023 došlo v souladu s čl. 31 odst. 7 směrnice 2012/34/EU, jakož i § 23d odst. 1 zákona o dráhách ke zpoplatnění společných prostor. V souladu s čl. 4 odst. 2 písm. m) nařízení Komise (EU) 2017/2177 je provozovatel zařízení služeb povinen „informace o poplatcích za získání přístupu k zařízením služeb a za využití každé služby související s železniční dopravou, která je v nich poskytována“ zahrnout do jím povinně zveřejňovaného Popisu zařízení služeb. Provozovatel tuto svou povinnost splnil, a to s dostatečným předstihem. Nadto provozovatel veškeré tyto informace oznámil řádně a včas přídělci kapacity dráhy a tyto informace jsou součástí Prohlášení o dráze pro JŘ 2024/2025.

64. Mechanismus výpočtu těchto poplatků musí pak být v souladu s cenovým věstníkem vydávaným Ministerstvem financí, což koresponduje se způsobem a mechanismem výpočtu staničního poplatku a celkovým zpoplatněním vnitřních prostor budovy žst. Brno hl. n. uvedeným v Popisu zařízení služeb provozovatele ve znění shora uvedených aktualizací Popisu zařízení služeb. Z výše uvedeného vyplývá, že dopravce s přidělenou kapacitou zařízení služeb je povinen staniční poplatek ve výši souladné s právními, resp. cenovými předpisy provozovateli hradit. Úřad na tomto místě odkazuje i na své vyjádření ze dne 28. 6. 2024, v němž uvedl, že [v]e vztahu k dopravcům, u kterých existuje smluvní vztah s provozovatelem ohledně přidělené kapacity zařízení služeb v prostorách železniční stanice, je pak nutno konstatovat, že v tomto případě je možno náklady provozovatele spojené s provozem a údržbou společných vnitřních prostor železniční stanice přenést na dopravce, nicméně s respektováním dodržení zákonných postupů“.[22]

65. Úřad se dále zabýval tím, zda požadavek na uzavření Smlouvy na společné prostory není vůči dopravci diskriminační. Proto v rámci řízení vyzval provozovatele, aby doložil, zda smlouvu na užívání společných prostor uzavřel i s dalším (a jediným) dopravcem, který užívá zařízení služeb v budově železniční stanice, a to s dopravcem ČD. Provozovatel Úřadu odpověděl, že s dopravcem ČD smlouvu na užívání společných prostor uzavřel, a Úřadu ji doložil.[23] Jednání provozovatele tedy nemůže být označeno za přímou diskriminaci,[24] neboť k oběma dopravcům v případě požadavku na uzavření Smlouvy na společné prostory přistupuje provozovatel stejně. Naopak by se o přímou diskriminaci jednalo, pokud by vůči dopravci ČD uzavření smlouvy vyžadoval, zatímco druhému dopravci toto uzavření „odpustil“. V daném případě se pak ani nemůže jednat o nepřímou diskriminaci,[25] neboť kritéria pro stanovení poplatku za společné prostory a povinnost jeho úhrady dopadá na oba dopravce stejně a Úřad nezjistil žádnou podmínku, která by dopravce skrytě znevýhodňovala.

66. Lze tedy uzavřít, že provozovatel nejednal v rozporu se zákonem, když do svého Popisu zařízení služeb vložil část o povinnosti uzavřít Smlouvu na společné prostory a požaduje splnění této podmínky pro zpřístupnění zařízení služeb.

67. Dále je třeba konstatovat, že dopravce podal žádost o přidělení kapacity zařízení služeb na dobu platnosti jízdního řádu 2024/2025 v souladu s aktuálním Popisem zařízení služeb ve lhůtě a způsobem tak, jak je dle Popisu zařízení služeb požadováno. Jeho žádost o přidělení kapacity zařízení služeb tak byla včasná a dostatečně určitá, což plyne mimo jiné také z toho, že provozovatel v návaznosti na žádost dopravce s dopravcem zahájil komunikaci ohledně smluvní dokumentace na požadované prostory. Jak je uvedeno výše, v daném případě probíhala mezi stranami komunikace ohledně uzavření smluvní dokumentace ve vztahu k předmětu smlouvy. Od počátku sice mezi stranami panovaly v některých otázkách rozpory, nicméně komunikace se vyvíjela a dospěla až do fáze podpisu smluvní dokumentace, kdy ze strany dopravce došlo k podpisu Smlouvy na čekárnu a Smlouvy na Pokladny, nicméně nedošlo ze strany dopravce k podpisu Smlouvy na společné prostory. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že provozovatel vzájemně svázal povinnost k uzavření smluvní dokumentace v podobě všech předmětných tří smluv, přičemž tuto skutečnost zahrnul i do textace smluvní dokumentace. Provozovatel na skutečnost, že dopravce Smlouvu na společné prostory podepsat odmítl, reagoval dopisem ze dne 31. 10. 2024, kdy uzavřel, že bez podpisu Smlouvy na společné prostory nebude dopravci přidělena ani kapacita prostor čekárny a pokladen.

68. Jak Úřad uvedl výše, provozovatel má právo vložit do Popisu zařízení služeb povinnost uzavřít Smlouvu na společné prostory, přičemž se nejedná o diskriminační ustanovení. Jakým způsobem toto realizuje (vtělením ustanovení o společných prostorách do smlouvy na prostor čekárny, či uzavřením samostatné smlouvy), je na smluvní volnosti provozovatele a dopravce. Toto ustanovení bylo včas uvedeno v Popisu zařízení služeb a dopravce se s ním mohl včas seznámit. Jak vyplývá ze shrnutí skutkového stavu, dopravce podal žádost o užívání prostor čekárny, pokladny i společných prostor. Ze tří následně zaslaných smluv ze strany provozovatele však podepsal pouze dvě. Jak je ovšem uvedeno v bodě XV. odst. 3 Smlouvy na čekárnu, jakož i tamtéž ve Smlouvě na pokladny, účinnost Smlouvy na čekárnu i Smlouvy na Pokladny je podmíněna účinností Smlouvy na společné prostory. Pokud chtěl tedy dopravce uzavřít smlouvy na jím požadovaná zařízení služeb, z Popisu zařízení služeb i ze smluv jasně vyplývá, že měl povinnost uzavřít i Smlouvu na společné prostory. Skutečnost, že tuto smlouvu odmítl dopravce uzavřít, v konečném důsledku znamená, že odmítl uzavřít i Smlouvu na čekárnu a Smlouvu na pokladny.

69. Byl to tedy dopravce, kdo v rozporu s podmínkami Popisu zařízení služeb odmítl podepsat zaslanou smlouvu, která podmiňovala účinnost dalších dvou smluv. Skutečnost, že provozovatel následně odmítl tyto dvě smlouvy uzavřít, na dané situaci v konečném důsledku již nic nemění, neboť i kdyby smlouvy podepsal, jejich účinnost by stejně nikdy nenastala, neboť je navázána na smlouvu, kterou odmítl podepsat již dopravce. I kdyby tedy provozovatel podepsal všechny tři smlouvy, byl by to právě dopravce, kdo by znemožňoval, aby požadované prostory mohl užívat.

70. Skutečnost, že provozovatel podmínil uzavření Smlouvy na Čekárnu a Smlouvy na Pokladnu uzavřením třetí smlouvy, není dle názoru Úřadu závadná, neboť stejně tak mohl provozovatel vtělit povinnost užívat spolu s požadovanými prostory i Společné prostory přímo do Smlouvy na Čekárnu a Smlouvy na Pokladnu a výsledek by byl fakticky stejný, neboť v takovém případě by zřejmě dopravce odmítl smlouvy podepsat.

71. Na danou věc nelze pohlížet jinak i z toho důvodu, že není možné aprobovat závěr, že by si jakýkoli dopravce mohl v rozporu se zveřejněným Popisem zařízení služeb sám rozhodnout, že provozovateli za část jím poskytovaných služeb nezaplatí, neboť platbu hradit nechce, ale provozovatel by mu musel služby dále poskytovat a své náklady hradit ze svých zdrojů. A taková situace by nastala, pokud by Úřad rozhodl, že provozovatel musí s dopravcem uzavřít Smlouvu na Čekárnu a Smlouvu na Pokladny, ale Smlouvu na Společné prostory již ne.

72. Úřad tak dospěl k závěru, že pokud chce dopravce užívat prostory čekárny a pokladen jako zařízení služeb, je povinen v souladu s Popisem zařízení služeb uzavřít i Smlouvu na společné prostory a provozovatel je povinen mu to umožnit. Úřad na tomto místě připomíná, že provozovatel je povinen podle § 23d odst. 1 zákona o dráhách poskytovat dopravci služby nediskriminačním způsobem a za cenu sjednanou podle cenových předpisů, a to i v případě společných prostor.

73. Podle § 51 odst. 3 správního řádu „[j]e-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne.“ Odborná literatura ke zmíněnému ustanovení konstatuje, že „toto ustanovení se pochopitelně uplatní pouze v těch případech, kdy je určitá skutečnost pro daný případ condicio sine qua non, to znamená, že se bez ní daný případ neobejde.“[26] Ustanovení § 23d odst. 4 zákona o dráhách stanoví, že „Úřad na žádost toho, komu provozovatel zařízení služeb poskytnutí těchto služeb zcela nebo zčásti odepřel v rozporu s tímto zákonem, uloží provozovateli zařízení služeb uzavřít s žadatelem smlouvu umožňující tyto služby poskytnout alespoň v omezeném rozsahu nebo v jiném než požadovaném čase.“ Condicio sine qua non v případě podání žádosti podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách je tedy odepření poskytnutí služeb provozovatelem zařízení služeb. A jelikož Úřad dospěl k závěru, že ze strany provozovatele k odepření nedošlo, nemohlo ani dojít k naplnění základní podmínky pro podání žádosti dopravcem.

74. Na základě výše uvedeného je tak nutno uzavřít, že žádost dopravce podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách není důvodná, neboť ze strany provozovatele fakticky nedošlo k odepření přístupu k zařízení služeb. Úřad tak musí žádost dopravce podle § 51 odst. 3 správního řádu zamítnout.

K věcné příslušnosti Úřadu a povaze řízení

75. Pokud se týče námitky provozovatele, že Úřad není k vedení řízení o žádosti podle § 23d příslušný, odkazuje Úřad na bod 137 odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu
ze dne 1. 11. 2024, č. j. ÚOHS-41621/2024/164 (dále též „rozhodnutí o rozkladu ve věci
sp. zn. ŘVP003/23“), jehož znění lze podle názoru Úřadu vztáhnout i na toto řízení. Předseda Úřadu v rozhodnutí konstatoval, že „[k] námitce týkající se nedostatku věcné příslušnosti Úřadu vést řízení dle § 23d odst. 4 ZoD uvádím, že Úřad je dle dikce tohoto ustanovení nepochybně věcně příslušný (za předpokladu naplnění zde uvedených podmínek) na základě žádosti dopravce ve správním řízení (meritorním rozhodnutím) závazně určit,
zda provozovatel odepřel přidělení kapacity zařízení služeb v rozporu se zákonem, a případně uložit provozovateli, aby ve smyslu uvedeného ustanovení tuto kapacitu přidělil. Cílem přidělování kapacity zařízení služeb je totiž stanovit nediskriminační pravidla v otázce přidělování a odnímání kapacity dráhy, přístupu k dráze či jejího užívání. Předmětem správního řízení tak nebylo posouzení spokojenosti dopravce s poskytovanými službami
či cenové politiky provozovatele v rámci regulovaných cen, jak věcně nesprávně tvrdí provozovatel.“

76. Úřad se vyjádří rovněž k námitce provozovatele, že v případě příslušnosti Úřadu má být řízení vedeno v režimu § 141 správního řádu. Jelikož byla žádost dopravce podána v režimu § 23d odst. 4 zákona o dráhách, je řízení po procesní stránce vedeno jako řízení o žádosti podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách a § 44 a násl. správního řádu, a nikoli jako sporné řízení podle § 141 správního řádu. Úřad v této souvislosti odkazuje na body 31–37 odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu ze dne 11. 4. 2024, č. j. ÚOHS-14962/2024/164, v němž předseda Úřadu odůvodnil opodstatněnost vedení řízení o žádosti podle § 23d zákona o dráhách jako řízení o žádosti. V bodě 33 odůvodnění rozhodnutí předseda Úřadu uvedl, že „přímo z textace tohoto [§ 23d odst. 4 zákona o dráhách] ustanovení ZoD lze dovodit jeho povahu jako řízení o žádosti, neboť mezi žadatelem a poskytovatelem služeb neexistuje spor per se, ale Úřad má pouze rozhodnout o uložení povinnosti poskytovatele zařízení služeb uzavřít s žadatelem smlouvu o jejich užívání. A to na základě posouzení toho, zda poskytovatel služebnastavil nediskriminačně pravidla pro jejich zpřístupnění či jinak v tomto ohledu neporušil ZoD.“[27]

77. Námitky provozovatele vztahující se k věcné příslušnosti Úřadu a povaze řízení tak nejsou důvodné.

K řádnosti vymezení předmětu řízení a jeho účastníků

78. Provozovatel namítá, že žadatel v žádosti podle § 23d nevymezil řádně předmět řízení
a neoznačil řádně všechny jeho účastníky. Dopravce ve své žádosti vymezil účastníky řízení, když uvedl nezaměnitelným způsobem provozovatele a dopravce. Kromě detailní specifikace těchto subjektů nabídl dopravce popis skutkového stavu, z něhož předmětná specifikace taktéž jasně vyplývá. Další účastník řízení v předmětné věci nefiguruje, když předmětem řízení je žádost o přidělení kapacity zařízení služeb a faktické odepření přístupu dopravci k těmto službám ze strany provozovatele. V daném případě se tak jedná o dvoustranný vztah. Proto ohledně účastníků řízení neshledává Úřad pochyb, že tito byli označeni dostatečně konkrétně a nezaměnitelně. Ve vztahu k předmětu řízení je třeba uvést, že dopravce jednak předložil žádost o přidělení kapacity zařízení služeb adresovanou provozovateli, kromě toho předložil návrhy smluv, z nichž plyne konkrétně, co je jejich předmětem, a další dokumentaci, z níž plyne, co přesně je předmětem uvedeného řízení. Konečně ani provozovatel ani dopravce nikde neuvádějí, že by předmětem řízení mělo být něco jiného. Všechny předložené dokumenty jsou v této části souladné, přičemž zcela korespondují s obsahem žádosti o přidělení kapacity zařízení služeb. Podle názoru Úřadu vymezil žadatel v žádosti podle § 23d předmět řízení dostatečně určitě v souladu s požadavky § 23d odst. 4 zákona o dráhách a § 44 a násl. správního řádu (viz body 1 a 2 tohoto odůvodnění) a dále v souladu s požadavky § 45 správního řádu řádně označil jako dalšího účastníka řízení, o jehož právech a povinnostech by podle žadatele mělo být v řízení rozhodováno, provozovatele.

K obsahu výroku rozhodnutí

79. Úřad se nejprve vyjádří k námitce dopravce, že Úřad má za účelem umožnění skutečného práva dopravcem stanovit nediskriminační obsah a podmínky smlouvy, jejíž uzavření má provozovateli uložit.

80. Předně je třeba konstatovat, že účelem regulace na úseku železniční dopravy není posuzování obsahu smluv uzavřených mezi dopravcem a provozovatelem, nýbrž v souladu s § 56 odst. 2 směrnice 2012/34/EU zajištění nediskriminačního prostředí v této oblasti, přičemž zajišťování nediskriminačního přístupu k zařízením služeb podle čl. 13 odst. 2 směrnice 2012/34/EU je v souladu s čl. 56 odst. 2 písm. g) směrnice 2012/34/EU jednou z funkcí regulačního subjektu v této oblasti, která vyplývá i z ustanovení § 23d odst. 1 a 4 zákona o dráhách. Úřad je s ohledem na § 23d odst. 4 zákona o dráhách oprávněn uložit provozovateli uzavřít s dopravcem smlouvu, nikoli však již určit obsah této smlouvy, neboť by tím zasahoval do dispozice soudů. Úřad v této souvislosti odkazuje na usnesení KS v Brně ze dne 28. 8. 2024 sp. zn. 31 Af 23/2024. V usnesení soud uvádí, že „výrok I. napadeného rozhodnutí je formulován dostatečně konkrétně, kdy z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že po dobu revitalizace původních prostor je adekvátní, pokud dopravce bude užívat nové prostory, avšak v mezitímní době (resp. do 15 dní od právní moci napadeného rozhodnutí) musí provozovatel uzavřít s dopravcem smlouvu o užívání původních prostor za cenu souladnou s cenovými předpisy“. V dotčeném usnesení soud konkrétní přesné znění smlouvy jako součást výroku rozhodnutí v souladu s § 23d odst. 4 zákona o dráhách vůbec nezmiňuje, naopak dovozuje v souladu s odůvodněním rozhodnutí, že ani výslovná informace ve výroku rozhodnutí o odložení uzavření smlouvy do skončení revitalizace není nutná.[28]

81. Provozovatel namítá, že za účelem nezneužívání práva dopravce a jasného uložení povinnosti k uzavření smlouvy provozovateli má být text smlouvy o přístupu k zařízení služeb součástí výroku rozhodnutí, přičemž odkazuje na řízení podle § 34 odst. 5 zákona
o poštovních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o poštovních službách“), jakož i na řízení podle § 1787 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „občanský zákoník“).

82. K otázce uvedení textu smlouvy o přístupu k zařízení služeb ve výroku rozhodnutí se Úřad již vyjádřil (viz bod 80 tohoto odůvodnění). Argumentace provozovatele řízením podle § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách ani řízením podle § 1787 občanského zákoníku není přiléhavá, neboť zákon o poštovních službách dává Českému telekomunikačnímu úřadu (dále též „ČTÚ“) v rámci jím vedeného sporného řízení zcela jiné možnosti, než jaké dává zákon o dráhách Úřadu. V první řadě součástí návrhu smluvní strany na rozhodnutí sporu v řízení před ČTÚ podle § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách „musí být návrh smlouvy se specifikací jeho sporných částí. Je-li předmětem sporu cena za přístup k poštovní infrastruktuře, [Český telekomunikační] [ú]řad v rámci rozhodnutí sporu stanoví tuto cenu podle odstavce 8.“

83. Jak je patrno z výše uvedeného, zákon o poštovních službách povinnost k předložení konkrétní textace požadovaného znění smlouvy výslovně ukládá přímo žadateli. Od tohoto je odvozena následná praxe ČTÚ, a tento tak konkrétní textaci smlouvy zohledňuje ve výroku svého rozhodnutí. Jelikož ustanovení § 23d zákona o dráhách ani jiné obdobné ustanovení
ani žadateli, natož Úřadu povinnost obdobnou výše zmíněné povinnosti neukládá, není argumentace provozovatele § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách přiléhavá. Argumentace provozovatele, že výrok rozhodnutí civilních soudů v rámci řízení podle § 1787 občanského zákoníku obsahuje text smlouvy, je lichá ze stejného důvodu.

84. Oblast přístupu k železniční infrastruktuře je unijními i tuzemskými předpisy regulovaná do velké míry. Snadno tak mezi dopravci i provozovateli (dráhy či zařízení služeb) může vzniknout přesvědčení, že je Úřad oprávněn i povinen zasahovat i do jejich soukromoprávních (smluvních) vztahů. Avšak s ohledem na primární zásadu veřejného práva je Úřad oprávněn konat pouze v případě, že mu tak ukládá zákon. A v tomto případě ani zákon o dráhách ani jakýkoli jiný (přímo účinný) předpis Úřadu neumožňuje, aby zasahoval do smluvního vztahu mezi dopravcem a provozovatelem do té míry, že by jim uložil uzavřít smlouvu v konkrétním znění. Z toho důvodu nemůže požadavku dopravce ani provozovatele v této části vyhovět, neboť by zásadně překročil pravomoci udělené mu zákonem.

85. Námitky dopravce i provozovatele, že ve výroku rozhodnutí Úřadu má být obsažen
text smlouvy, a nikoli pouze povinnost k jejímu uzavření, kterou má Úřad provozovateli uložit, tak nejsou důvodné.

K tvrzené diskriminaci dopravce v souvislosti s popisy zařízení služeb

86. Dopravce namítá, že neuvedením všech prostor zařízení služeb v Popisu zařízení služeb č. 006 účinném ode dne 22. 12. 2023 v rozporu s čl. 4 nařízení Komise (EU) 2017/2177 se provozovatel dopustil vůči dopravci diskriminace, v jejímž důsledku si dopravce až do vydání Popisu zařízení služeb č. 007 účinného ode dne 16. 8. 2024 nemohl zažádat o přístup k místnostem.

87. Úřad v této souvislosti uvádí, že provozovatel zveřejnil dne 16. 8. 2024 na svých webových stránkách Popis zařízení služeb č. 007. Toto znění Popisu zařízení služeb již požadované prostory čekárny obsahuje; jsou v něm označeny jako „Čekárna pro cestující (Čekárna).“ V tomto znění Popisu zařízení služeb se dále na straně 17 uvádí, že „[ž]ádosti o přidělení kapacity konkrétního prostoru (Čekárny, Čekárny u 1. nástupiště Pokladen nebo Společných prostor) pro dobu platnosti nadcházejícího jízdního řádu musí být podány nejpozději do dne 30. září předcházejícího začátku období platnosti jízdního řádu, na jehož období dopravce o přidělení kapacity žádá.“ Dopravce si tedy mohl o požadované prostory zažádat od 16. 8. 2024 do 30. 9. 2024. Z tohoto důvodu neshledává Úřad výše zmíněnou námitku dopravce relevantní.

88. Provozovatel se měl podle dopravce neuvedením čekárny dopravce ČD v žádném z jím vydaných popisů zařízení služeb dopouštět porušování zákona. Úřadu je z předchozího řízení sp. zn. ŘVP003/23, jakož i z Reakce provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024známo, že provozovatel v žst. Brno hl. n. čekárnu dopravce ČD neprovozuje, pročež ji v souladu s čl. 4 nařízení Komise (EU) 2017/2177 ukládajícím provozovatelům zařízení služeb povinnost vypracovat popis zařízení služeb, za něž jsou odpovědní, ani neuvádí ve svém Popisu zařízení služeb. Dopravce v souladu s čl. 5 odst. 4 písm. b) nařízení Komise (EU) 2017/2177, z něhož vyplývá, že „[v] případě zařízení služeb provozovaného několika provozovateli zařízení služeb, nebo kde jsou služby v zařízení poskytovány několika dodavateli, musí se tito provozovatelé nebo dodavatelé navzájem koordinovat, aby: b) uvedli ve svých popisech zařízení služeb všechny provozovatele zařízení služeb odpovědné za rozhodování o žádostech o přístup k zařízení nebo k službám souvisejícím s železniční dopravou poskytovaným v tomtéž zařízení služeb“ uvádí v bodě 1.1 Popisu zařízení služeb č. 008 pouze výčet všech provozovatelů zařízení služeb v žst. Brno hl. n. zahrnující kromě provozovatele dopravce ČD a Správu železnic. Dopravce ČD provozuje v budově žst. Brno hl. n. svou čekárnu, přičemž v souladu s čl. 4 nařízení Komise (EU) 2017/2177 vydává vlastní Popis zařízení služeb (viz pozn. pod čarou č. 4). O nezákonný postup provozovatele se tak z těchto důvodů jednat nemůže.

89. Námitkou dopravce o diskriminaci ze strany provozovatele skrze zákaz podávání teplých nápojů, poskytování tisku, umisťování reklamy a marketingových činností v čekárně uvedený v Popisu zařízení služeb č. 007 se Úřad nezabýval, neboť dne 13. 12. 2024 nabyl účinnosti Popis zařízení služeb č. 008, který výše zmíněné služby dopravci vůči jeho cestujícím povoluje. K diskriminaci dopravce prostřednictvím výše zmíněného zákazu tedy dojít nemůže. Kromě toho dopravce v této otázce podal k Úřadu podnět, který byl uzavřen tak, že nebyly shledány důvody pro zahájení správního řízení. Uvedená skutečnost z Popisu zařízení služeb č. 008 je navíc zohledněna již v návrzích smluv, které provozovatel dopravci předložil, kdy zmíněný zákaz v těchto návrzích v souladu s Popisem zařízení služeb již nefiguruje. Není tak součástí ani stávajících smluv ani smluv budoucích, ani nebyl po dopravci ze strany provozovatele fakticky uplatňován.

90. Námitky dopravce vztahující se k jeho diskriminaci ze strany provozovatele v souvislosti s popisy zařízení služeb nejsou důvodné.

K odepření poskytnutí služeb zařízení služeb a k provázanosti a oddělitelnosti smluv

91. Jak je uvedeno výše v tomto rozhodnutí, dopravce podal žádost o přidělení kapacity zařízení služeb v souladu s aktuálním Popisem zařízení služeb ve lhůtě a způsobem tak, jak je podle Popisu zařízení služeb požadováno. Jeho žádost o přidělení kapacity zařízení služeb tak byla včasná a dostatečně určitá, což plyne mimo jiné také z toho, že provozovatel v návaznosti na žádost dopravce s dopravcem zahájil komunikaci ohledně smluvní dokumentace na požadované prostory. Jak již Úřad uvedl výše, v daném případě probíhala mezi stranami komunikace ohledně uzavření smluvní dokumentace ve vztahu k předmětu smlouvy. Komunikace mezi stranami se vyvíjela a dospěla až do fáze podpisu smluvní dokumentace, kdy ze strany dopravce došlo k podpisu Smlouvy na čekárnu a Smlouvy na Pokladny, nicméně nedošlo ze strany dopravce k podpisu Smlouvy na společné prostory. Provozovatel vzájemně svázal povinnost k uzavření smluvní dokumentace v podobě všech tří předmětných smluv, přičemž tuto skutečnost zahrnul i do textace smluvní dokumentace. Provozovatel na skutečnost, že dopravce Smlouvu na společné prostory podepsat odmítl, reagoval dopisem ze dne 31. 10. 2024, kdy uzavřel, že obsah Smlouvy na společné prostory koresponduje zcela se zněním Popisu zařízení služeb ve znění všech jeho aktualizací, resp. v aktuálním znění, přičemž znění dokumentů je souladné s požadavky Úřadu kladenými na tyto dokumenty. Provozovatel v předmětném dopise upozornil, že s ohledem na provázanost všech 3 smluv není možné tyto uzavřít jednotlivě samostatně, resp. bez nutnosti užívání společných prostor. Tedy bez podpisu Smlouvy na společné prostory nedojde k nabytí účinnosti Smlouvy na čekárnu a Smlouvy na pokladny. Zároveň prodloužil dopravci lhůtu pro podpis předmětné Smlouvy na společné prostory do 8. 11. 2024, následně ještě do 15. 11. 2024. Dopravce však na tuto skutečnost nereagoval, resp. Smlouvu na společné prostory neuzavřel.

92. V daném případě nelze přisvědčit postupu, kdy by si dopravce bez dalšího mohl volit mezi dílčími částmi požadavků, které jsou svým charakterem bezprostředně svázány, tj. nelze jednostranně určit, že je ochoten podepsat pouze část smluvní dokumentace bez nutnosti podpisu jejího zbytku, který je s původní částí bezprostředně svázán a je na této části bezprostředně závislý. Provozovatel řádně zahrnul svůj požadavek na zpoplatnění společných vnitřních prostor budovy žst. Brno hl. n. do Popisu zařízení služeb, v tomto jasně a nade vší pochybnost vymezil rozsah a obsah tohoto požadavku i jeho provázanost s ostatními prostory budovy žst. Brno hl. n. Zároveň přesně definoval podmínky, za nichž je možno o zařízení služeb žádat včetně provazby na povinnost hradit poplatky spojené s užíváním společných vnitřních prostor budovy žst. Brno hl. n. Kromě toho informoval provozovatel o zpoplatnění společných vnitřních prostor budovy žst. Brno hl. n. také Správu železnic a tato informace je součástí Prohlášení o dráze pro JŘ 2024/2025[29].

93. V Prohlášení o dráze pro JŘ 2024/2024 je konkrétně uvedeno v části 4. Přidělování kapacity, bod 4.1 Úvod, že „S ohledem na skutečnost, že v ŽST Brno hl.n. je zařízení služeb Železniční stanice provozováno společností Brno new station development a.s., je nutné před využitím kapacity dráhy vlaky s přepravou cestujících uzavřít smlouvu mezi dopravcem a provozovatelem zařízení služeb. To se týká pouze případů, kdy je žadatelem v ŽST Brno hl.n. požadován úkon „NVC - nástup nebo výstup cestujících (komerční zastavení)“. Podrobnosti o podmínkách použití zařízení služeb Železniční stanice v ŽST Brno hl.n. jsou zveřejněny na stránkách provozovatele zařízení služeb https://www.bnsd.cz/volne-prostory.“ Podle ust. § 33 odst. 3 písm. l) zákona o dráhách „Prohlášení o dráze obsahuje alespoň podmínky poskytování služeb prostřednictvím zařízení služeb dostupných z určené dráhy, cenu za poskytnutí těchto služeb a cenu za užití vlečky sloužící k napojení zařízení služeb, podle údajů poskytnutých provozovatelem zařízení služeb nebo vlečky“, přičemž podle ust. § 33 odst. 6 zákona o dráhách „Údaje podle odstavce 3 písm. h) a l) lze nahradit odkazem na místo, kde se s nimi lze seznámit způsobem umožňujícím dálkový přístup.“ V daném případě tak lze uzavřít, že ve vztahu k provozovateli je předmětný požadavek v souladu se zákonem o dráhách splněn prostřednictvím webového odkazu, jak zákon o dráhách umožňuje.Kromě toho je vhodné na tomto místě poznamenat, že o konkrétním způsobu zveřejnění informace obdržené od provozovatele v Prohlášení o dráze rozhoduje přídělce kapacity dráhy, tj. Správa železnic. Provozovatel nemá možnost ovlivnit, na kterém konkrétním místě v Prohlášení o dráze má být ta která informace zveřejněna, či ovlivnit v Prohlášení o dráze uvedenou konkrétní formulaci každé jednotlivé informace. Lze naopak usuzovat, že přídělce kapacity informaci obdrženou od provozovatele považoval za dostačující a v Prohlášení o dráze tuto informaci uvedl tak, jak považoval za dostačující.

94. V této souvislosti je nutno uvést, že argumentace dopravce uvedená ve vyjádření ze dne 29. 1. 2025, že odkazy na webové stránky provozovatele uvedené v Prohlášení o dráze nejsou funkční, není v tomto případě relevantní. Lze souhlasit s dopravcem, že by bylo vhodné tyto webové odkazy aktualizovat, nicméně ve vztahu k dopravci není tento argument relevantní. S ohledem na skutečnost, že dopravce si o kapacitu zařízení služeb požádal v souladu s aktuálním Popisem zařízení služeb ve lhůtě a způsobem tak, jak je podle Popisu zařízení služeb požadováno, je zřejmé, že se o veškerých relevantních informacích včas dozvěděl, což konečně ani dopravce nerozporuje. Nadto Úřad porovnal a ověřil funkčnost webových stránek provozovatele prostřednictvím nástroje Wayback Machine a předmětné webové stránky, resp. odkazy na tyto stránky uvedené v Prohlášení o dráze, byly funkční ještě dne 6. 11. 2024. Lhůta pro podání žádosti o kapacitu zařízení služeb skončila dne 30. 9. 2024, tedy lze uzavřít, že až do konce lhůty pro podávání žádostí o kapacitu zařízení služeb byly odkazy plně funkční, a jakýkoli dopravce se tak mohl s obsahem těchto stránek detailně seznámit.

95. Provozovatel tak splnil veškeré na něj zákonem kladené požadavky a tento nárok, tj. poplatek za společné vnitřní prostory, tak měl právo zahrnout do smluvní dokumentace a tuto smluvní dokumentaci provázat tak, jak fakticky učinil. Nadto je třeba souhlasit s provozovatelem, že jím formulované změny Popisu zařízení služeb byly činěny na základě dílčích vyjádření Úřadu, přičemž zejména Úřad odkazuje na vyjádření Úřadu ze dne 28. 6. 2024.[30] Dlouhodobou snahou provozovatele tak bylo, aby Popis zařízení služeb byl v souladu s názory a požadavky kladenými ze strany Úřadu.

96. Naopak postup dopravce lze ve světle výše uvedeného hodnotit jako odmítnutí čerpání služby, která mu byla řádným způsobem nabídnuta. Je samozřejmě právem dopravce změnit názor a rozhodnout se, např. po zvážení ekonomických parametrů smluvního kontraktu, že o tento nemá zájem a není povinen tento za všech okolností uzavřít. Uvedené rozhodnutí je podnikatelským rozhodnutím dopravce. Nelze však tuto skutečnost připisovat k tíži provozovateli, jehož uplatněný nárok je legitimní a legální. Odmítnutí čerpání služby ze strany dopravce nelze v žádném případě hodnotit jako odepření přístupu ke službám ze strany provozovatele. Postupem dopravce by naopak mohlo dojít k diskriminaci jiných dopravců, neboť ostatní dopravci (v předmětném případě dopravce ČD) nabídnutou smluvní dokumentaci bez dalšího akceptovali. Postupem dopravce by tak došlo k nastavení rozdílných podmínek ve vztahu k dopravcům ostatním.

97. Na tomto místě je třeba uvést, že pro posouzení odepření přístupu ze strany provozovatele není ani rozhodné, že provozovatel Smlouvu na čekárnu a Smlouvu na pokladny z jeho strany nepodepsal. Uvedené je zřejmé vzhledem ke skutečnosti, že nebyla ze strany dopravce podepsána Smlouva na společné prostory a tato, jak je uvedeno výše, je bezprostředně svázána nejen svým obsahem a logickou funkčností, ale formálně též ustanoveními každé dílčí smlouvy, obsaženými v závěrečných ustanoveních jednotlivých smluv, tj. nemůže dojít k účinnosti Smlouvy na čekárnu a Smlouvy na pokladny bez současného podpisu a uzavření Smlouvy na společné prostory. Podpis provozovatele tak na této skutečnosti nemohl nic změnit ani ovlivnit. Naopak postup provozovatele byl zcela logický s ohledem na konstantní postup provozovatele a jeho postoj ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatku za užívání společných prostor, který od počátku bezpodmínečně vyjadřoval a dával najevo.

98. Provozovatel namítá, že všechny tři smlouvy jsou z povahy věci v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. f) a h) nařízení Komise (EU) 2017/2177, jakož i ochranou oprávněných zájmů provozovatele provázány, přičemž se zde uplatňuje princip smluvní svobody stran. K výše uvedenému Úřad uvádí, že z čl. 4 odst. 2 písm. f) a h) nařízení Komise (EU) 2017/2177 nezbytná provázanost jednotlivých smluv nevyplývá. Skutečnost, zda si smluvní strany sjednají provázanost jednotlivých smluv ve smyslu § 1727 občanského zákoníku, jev souladu s principem smluvní svobodyv jejich dispozici, do níž není v pravomoci Úřadu zasahovat.

99. S ohledem na vše shora uvedené je zřejmé, že k odepření přístupu dopravce k zařízení služeb ve smyslu žádosti podle § 23d ze strany provozovatele nedošlo.

100. Dopravce namítá, že jelikož výčet důvodů pro odepření přístupu k zařízení služeb je v § 23d odst. 3 zákona o dráhách a v čl. 13 nařízení Komise (EU) 2017/2177 stanoven taxativně,
je oprávnění provozovatele ukončit Smlouvu na společné prostory v případě porušení smluvních povinností dopravce plynoucí z čl. VII. návrhu Smlouvy na společné prostory rozšiřující výčet těchto důvodů nezákonné a diskriminační.

101. K uvedenému Úřad konstatuje, že je nesprávným závěrem dopravce, že by se mohlo jednat o důvod odepření přístupu ke službám ve vztahu ke smluvním ujednáním vtěleným do textu smlouvy a uvedeným jako důvod pro ukončení smlouvy v případě porušení smluvních ujednání. V daném případě by pro uplatnění postupu dle smluvních ujednání byla situace, kdy by byla v první řadě předmětná smlouva uzavřena. Následně by došlo ze strany dopravce k porušení smluvních ujednání smlouvy a na to by pravděpodobně následoval nepříznivý následek v podobě postupu provozovatele směřujícího k ukončení smlouvy. Předně není jisté, zda by provozovatel své právo plynoucí ze smluvních ujednání využil, kromě toho se jedná o smluvní ujednání mezi stranami, navíc za předpokladu aktivního porušení těchto ujednání ze strany dopravce. Nadto je ale třeba uvést, že není možné hovořit o odepření přístupu ke službám za situace, kdy přístup byl uzavřením smlouvy a poskytnutím plnění dle této smlouvy poskytnut a následně nedošlo k naplnění smluvních ujednání v důsledku porušení těchto ujednání postupem dopravce.

102. Námitky dopravce, že podmínění přístupu k zařízení služeb uzavřením Smlouvy
na společné prostory a oprávnění ukončit Smlouvu na společné prostory v případě porušení smluvních povinností dopravce ze strany provozovatele jsou nezákonná,
nejsou důvodné.

103. Námitka provozovatele, že dopravce si o přidělení kapacity společných prostor sám zažádal, přičemž ještě 24. 10. 2024 tvrdil, že všechny tři smlouvy budou provozovateli brzy zaslány, je v tomto případě přiléhavá. Dopravce byl v souladu s Popisem zařízení služeb povinen uzavřít Smlouvu na společné prostory, jelikož bez uzavření této smlouvy nemůže uzavřít zbylé dvě, pro dopravce zřejmě stěžejní, Smlouvy na čekárnu a Smlouvu na pokladny. Provozovatel však tímto postupem zcela důvodně očekával, že ze strany dopravce budou příslušné smlouvy uzavřeny, a to v jejich kompletním počtu, včetně Smlouvy na společné prostory.

104. Námitky provozovatele, že dopravce si o přidělení společných prostor sám zažádal a ještě 24. 10. 2024 provozovateli sliboval brzké zaslání všech tří smluv a dále že k aplikaci § 23d odst. 4 zákona o dráhách a k napadení výpovědních důvodů uvedených v bodě VII. Smlouvy na společné prostory dopravcem může dojít až v případě neposkytnutí služby ze strany provozovatele, jsou důvodné.

105. Úřad navíc hodnotí jako vstřícný krok ze strany provozovatele skutečnost, že umožňuje dopravci užívat služby zařízení služeb, ačkoli dopravce k tomuto užívání nedisponuje účinným užívacím titulem, jelikož doba užívání těchto prostor skončila se skončením platnosti jízdního řádu 2023/2024 ke dni 14. 12. 2024. Je zřejmá snaha provozovatele nastolit smířlivé prostředí pro případné další pokračování smluvního vztahu.

K zákonnosti staničního poplatku a jeho výše

106. Úřad se v této souvislosti vyjádří nejprve k námitkám provozovatele, že jelikož jsou společné prostory budovy žst. zařízením služeb, je dopravce povinen hradit provozovateli staniční poplatek, dále že po dopravcích majících v žst. Brno hl. n. čekárnu nebo prodejní místo staniční poplatek požadovat lze, jelikož cestující těchto dopravců tato zařízení služeb, a tedy i společné prostory, užívají. Dále se Úřad vyjádří k námitce provozovatele, že uzavření Smlouvy na společné prostory je nezbytné, a to s ohledem na oprávněnost požadavku provozovatele ve věci nesení nákladů vzniklých v souvislosti s užíváním společných prostor žst. Brno hl. n. dopravcem, jehož cestující musejí tyto prostory za účelem přesunu do čekárny nebo k pokladnám nutně užívat. Další námitkou provozovatele je, že k informování dopravců majících v žst. Brno hl. n. přidělenou kapacitu dráhy o zpoplatnění společných prostor došlo včas. Úřad se vyjádří rovněž k námitkám dopravce, že jelikož poplatek za poskytnutí zařízení služeb stanovený provozovatelem nesmí přesáhnout ekonomicky oprávněné náklady včetně přiměřeného zisku, je výše tohoto poplatku, vykazujícího tržní hodnotu, stanovena nezákonně a dále že jelikož staniční poplatek zahrnující přístupové komunikace pro cestující v budově žst. Brno hl. n. včetně společných prostor, které jsou součástí dráhy, neobsahuje pouze ekonomicky oprávněné náklady, je jeho výše stanovena nezákonně. Úřad se bude zabývat rovněž námitkou dopravce, že dopravce Gepard Express staniční poplatek nehradí, ačkoli jeho cestující společné prostory užívají.

107. Dopravce dále namítá, že jelikož přepravní smlouva mezi dopravcem a cestujícím zpravidla zaniká vystoupením cestujícího z vlaku, přičemž cestující, za něhož má dopravce staniční poplatek hradit a za něhož má nést ve společných prostorách odpovědnost, do vnitřních prostor žst. Brno hl. n. vůbec nemusí vstoupit, je staniční poplatek, který je dopravce na základě návrhu Smlouvy na společné prostory povinen hradit, stanoven netransparentně. Dalšími námitkami dopravce je, že faktické dvojí účtování staničního poplatku skrze úhradu za dopravní cestu a podnájemné je nezákonné, dále že nepředložení transparentní kalkulace ceny staničního poplatku dopravci ze strany provozovatele v rozporu s čl. 4 odst. 2 písm. m) nařízení Komise (EU) 2017/2177 má za následek nezákonnost staničního poplatku a dále že jelikož je nákladový nájem v žst. Brno hl. n. několikanásobně vyšší než nájem v rovněž zrekonstruované žst. Praha hl. n., je jeho výše v rozporu se zákonem. Dále dopravce namítá, že díky dostupnosti technických prostředků není v současné době nezbytné do vnitřních prostor budovy železniční stanice vstupovat za účelem nákupu jízdních dokladů ani za účelem ověření doby příjezdu či odjezdu vlakových spojení a že odvíjení výše úhrady za společné prostory od prokázání skutečného počtu spojů dopravce, které za dobu trvání Smlouvy na společné prostory zastaví pro nástup nebo výstup cestujících v žst. Brno hl. n., není relevantní.

108. Další námitkou dopravce je, že úhradu staničního poplatku předem lze v souladu s čl. IV. odst. 2 návrhu Smlouvy na společné prostory požadovat pouze v případě uvedeném v čl. 13 odst. 6 nařízení Komise (EU) 2017/2177 a že ustanovení čl. IV. odst. 5 návrhu Smlouvy na společné prostory opravňující provozovatele jednostranně zvýšit staniční poplatek v průběhu trvání Smlouvy na společné prostory v případě zvýšení ekonomicky oprávněných nákladů je netransparentní, když jde o přebírání rizika podnikání provozovatele dopravcem,
a v rozporu s právní úpravou pro stanovení výpočtu poplatku za poskytování služeb v rámci zařízení služeb. Dopravce dále namítá, že ustanovení čl. IV. odst. 5 návrhu Smlouvy na společné prostory opravňující provozovatele jednostranně zvýšit staniční poplatek v průběhu trvání Smlouvy na společné prostory z důvodu nevyužití kapacity zařízení služeb jinými dopravci je z důvodu přebírání rizika provozovatelova podnikání dopravcem netransparentní a z důvodu rozporu s čl. 4 odst. 2 písm. m) nařízení (EU) 2017/2177 i nezákonné.

109. Dále dopravce namítá, že stanovení smluvní pokuty za užívání společných prostor cestujícími dopravce nebo osobami majícími zájem o využití jeho služeb v souladu s čl. VIII. odst. 2 návrhu Smlouvy na společné prostory je nezákonné, neboť dopravce nemůže nést odpovědnost za toto užívání osobami, jejichž chování nemůže ovlivnit, a dále že ustanovení čl. II. odst. 1 návrhu Smlouvy na společné prostory zavazující jej hradit provozovateli poplatek za přístup cestujících dopravce ke službám komerčních subjektů, jež nejsou službami bezprostředně souvisejícími s provozováním drážní dopravy, je v rozporu s bodem 13 odůvodnění nařízení Komise (EU) 2017/2177, a tedy nezákonné.

110. Jak již bylo řečeno výše, užívání společných prostor je v souladu s bodem 13 odůvodnění nařízení Komise (EU) 2017/2177 přímo svázáno s užíváním zařízení služeb. Tato užívání tak od sebe nelze oddělovat. Účinností Popisu zařízení služeb č. 003 dne 1. 12. 2023 došlo v souladu s čl. 31 odst. 7 směrnice 2012/34/EU, jakož i § 23d odst. 1 zákona o dráhách ke zpoplatnění společných prostor. V souladu s čl. 4 odst. 2 písm. m) nařízení Komise (EU) 2017/2177 je provozovatel zařízení služeb povinen „informace o poplatcích za získání přístupu k zařízením služeb a za využití každé služby související s železniční dopravou, která je v nich poskytována“ zahrnout do jím povinně zveřejňovaného Popisu zařízení služeb. Provozovatel tuto svou povinnost splnil. Mechanismus výpočtu těchto poplatků musí pak být v souladu s cenovým věstníkem vydávaným Ministerstvem financí, což koresponduje se způsobem a mechanismem výpočtu staničního poplatku a celkovým zpoplatněním vnitřních prostor budovy žst. Brno hl. n. uvedeným v Popisu zařízení služeb provozovatele ve znění shora uvedených aktualizací Popisu zařízení služeb. Z výše uvedeného vyplývá, že dopravce s přidělenou kapacitou zařízení služeb je povinen staniční poplatek ve výši souladné s právními, resp. cenovými předpisy provozovateli hradit. Úřad dále odkazuje na vyjádření Úřadu ze dne 28. 6. 2024, v němž uvedl, že „[v]e vztahu k dopravcům, u kterých existuje smluvní vztah s provozovatelem ohledně přidělené kapacity zařízení služeb v prostorách železniční stanice, je pak nutno konstatovat, že v tomto případě je možno náklady provozovatele spojené s provozem a údržbou společných vnitřních prostor železniční stanice přenést na dopravce, nicméně s respektováním dodržení zákonných postupů“.[31]

111. Skutečnost, že menší část cestujících dopravce společné prostory patrně neužívá, není v této věci podle názoru provozovatele relevantní. Úřad na tomto místě opětovně podotýká, že užívání společných prostor je přímo svázáno s užíváním zařízení služeb (viz bod 110 tohoto odůvodnění). Užívá-li dopravce na základě smlouvy s provozovatelem o přístupu k zařízení služeb v žst. Brno hl. n. zařízení služeb a je-li užívání společných prostor zpoplatněno, má dopravce povinnost staniční poplatek ve výši souladné s právními, resp. cenovými předpisy hradit. Fakt, že menšina cestujících dopravce společné prostory neužívá, nemá vliv na skutečnost, že provozovatel je oprávněn požadovat po dopravci disponujícím kapacitou zařízení služeb úhradu staničního poplatku.

112. Úřad dále podotýká, že cena za užití zařízení služeb a poskytování služeb pro účely bezprostředně související s provozováním drážní dopravy je cenou regulovanou v souladu s právními, resp. cenovými předpisy. Pro odstranění pochybností Úřad uvádí, že dopravce v žádosti podle § 23d v obecné rovině rozporuje zákonnost výše poplatku za přístup k zařízení služeb. Fakticky ale předmětná námitka dopravce směřuje pouze na stanovení výše staničního poplatku, neboť slovní obrat „poplatek“ je užíván výhradně ve vztahu k ceně za společné prostory ve smyslu Smlouvy na společné prostory (ve vztahu ke Smlouvě na pokladny a Smlouvě na čekárnu je operováno s pojmem „nájemné“). Nadto Úřad podotýká, že Smlouvu na čekárnu a Smlouvu na pokladny dopravce podepsal a vyjádřil vůli tyto smlouvy uzavřít ve znění, ve kterém mu byly předloženy, včetně výše nájemného. Úřad se tak bude s ohledem na to, že o poplatku za užívání se zmiňuje pouze Smlouva na společné prostory, a nikoli již Smlouva na pokladny ani Smlouva na čekárny, jakož i s ohledem na to, že dopravce Smlouvu na pokladny i Smlouvu na čekárnu již podepsal, zabývat pouze otázkou zákonnosti staničního poplatku a jeho výše.

113. Cena za užití společných prostor tvořících součást zařízení služeb je cenou regulovanou v souladu s právními, resp. cenovými předpisy. V bodě 4.3. Popisu zařízení služeb č. 008 účinného ode dne 13. 12. 2024 je uveden výpočet ceny za užívání společných prostor pro případ žádosti dopravce o přidělení kapacity společných prostor na celé období platnosti jízdního řádu, v němž „‚C‘ je cena za (i započatý) kalendářní měsíc, ‚Cz‘ je cena
za jedno zastavení vlaku, která je uvedena v aktuálním Ceníku, ‚Zr‘ je počet všech spojů daného dopravce, které mají dle informací od Správy železnic s.o. v průběhu platnosti daného jízdního řádu zastavit pro nástup a/nebo výstup cestujících v železniční stanici Brno hl.n.
v jednom roce (počátek roku spadá v jedno s prvním dnem platnosti jízdního řádu).“ Cena (C)
za i započatý kalendářní měsíc užívání společných prostor se vypočítá jako cena za jedno zastavení vlaku (Cz) krát počet všech spojů dopravce majících v daném roce v žst. Brno hl. n. zastavit (Zr) děleno třinácti. Obdobně je stanoven výpočet ceny za užívání společných prostor pro případ žádosti dopravce o přidělení kapacity společných prostor na část období platnosti jízdního řádu uvedený v tomtéž bodě Popisu zařízení služeb č. 008. Mechanismus výpočtu staničního poplatku uvedený v bodě 4.3. Popisu zařízení služeb č. 008 se Úřadu nejeví jako rozporný s právními, resp. cenovými předpisy. V daném případě je třeba zdůraznit, že Úřad v tomto řízení neprovádí cenovou kontrolu zařízení služeb provozovatele, proto nelze posuzovat konkrétní výsledné částky do jejich elementárního detailu a základu. Úřad samozřejmě zkoumá způsob, na jehož základě provozovatel k předmětným částkám dospěl, když posuzuje mechanismus výpočtu jednotlivých částek. V daném případě Úřad uzavírá, že v rozsahu jím hodnoceném se mechanismus výpočtu staničního poplatku uvedený v čl. 4.3 Popisu zařízení služeb č. 008 nejeví být rozporný s cenovými předpisy.

114. Úřad dále uvádí, že jelikož je užívání společných prostor přímo svázáno s užíváním zařízení služeb, nejedná se v tomto případě v souladu s § 2 odst. 9 zákona o dráhách o součást dráhy. Předmětem tohoto řízení potom podle názoru Úřadu není otázka smluvního vztahu mezi dopravcem a cestujícím ani otázka odpovědnosti dopravce za fyzické osoby užívající vnitřní prostory žst. Brno hl. n., nýbrž otázka odepření přístupu dopravce k zařízení služeb provozovatele.

115. Úřad se dále ztotožňuje s provozovatelem, uvádějícím, že o dvojí účtování se nejedná, neboť Správě železnic hradí dopravce poplatek v souladu s Dopisem SŽ provozovateli ze dne 12. 1. 2024za užití dráhy, zatímco provozovateli za užití společných prostor, jež je přímo svázáno s užíváním zařízení služeb.[32]

116. Z čl. 4 odst. 2 písm. m) nařízení (EU) 2017/2177 potom podle názoru Úřadu nevyplývá povinnost provozovatele zveřejňovat kalkulace cen ani povinnost provozovatele předkládat tyto kalkulace dopravcům, když výše uvedené ustanovení po provozovateli požaduje pouze zveřejnění „informac[í] o poplatcích za získání přístupu k zařízením služeb a za využití každé služby související s železniční dopravou, která je v nich poskytována,“ a nikoli uvedení přesného výpočtu ceny staničního poplatku. Úřad na tomto místě pro odstranění pochybností opakovaně uvádí, že v posuzovaném případě nehodnotil jednotlivé dílčí kalkulační položky do jejich nejelementárnějších částí, neboť toto mu v dané věci ani nepřísluší. Úřad se zabýval hodnocením použitých kalkulačních vzorců ve vztahu k jejich vzájemným souvislostem a provázanostem a tyto se nejeví být v rozporu se zákonem.

117. Úřad dále uvádí, že výše nákladů vznikajících v budovách žst. nacházejících se v různých lokalitách se přirozeně liší. Zde Úřad odkazuje na bod 132 odůvodnění rozhodnutí ve věci sp. zn. ŘVP003/23, v němž Úřad zdůraznil, že podstatná je „skutečnost, aby byl přístup ke službám poskytnut jednotlivým dopravcům nediskriminačním způsobem za regulovanou cenu v souladu se zákonem,“ a nikoli „velikost města ani možnosti dané drážní budovy.“ Výše zmíněný názor byl potvrzen v rozhodnutí o rozkladu ve věci sp. zn. ŘVP003/23.[33]

118. Se závěrem dopravce, že cestující v současné době díky dostupnosti technických prostředků nemusí do vnitřních prostor budovy žst. vstupovat, by se sice v obecné rovině dalo souhlasit, tato námitka však není ve vztahu k dopravci relevantní zejména z tohoto důvodu, že dopravce má v úmyslu (ve smyslu žádosti podle §23d) užívat v budově žst. Brno hl. n. zařízení služeb v podobě čekárny a pokladen. Za tímto účelem pak cestující tohoto dopravce musejí nepochybně nutně do společných vnitřních prostor žst. Brno hl. n. vstupovat. Cestující dopravce společné prostory během svého přesunu na nástupiště nebo z něj obvykle nepochybně užívají. Jelikož je užívání společných prostor přímo svázáno s užíváním zařízení služeb, existuje oprávnění provozovatele požadovat po dopravci za toto užívání staniční poplatek, jehož výše musí být v souladu s právními, resp. cenovými předpisy.

119. Dopravce dále namítá, že tím, že dopravce Gepard Express staniční poplatek hradit nemusí, ačkoli jeho cestující společné prostory užívají, dochází k nezákonnému postupu provozovatele, jakož i k diskriminaci dopravce, který je povinen staniční poplatek provozovateli hradit. Úřad v této souvislosti uvádí, že jelikož dopravce Gepard Express ve vnitřních prostorách budovy žst. Brno hl. n. nevyužívá ani neprovozuje provozní součást zařízení služeb (jakož ani o tuto službu, resp. kapacitu provozní součásti zařízení služeb nežádal), nelze tuto situaci postavit na roveň situaci dopravce, kdy tento kapacitu zařízení služeb požaduje a tuto dostal přidělenu. V daném případě je tak situace zcela odlišná. Úřad ale především zdůrazňuje, že spoje dopravce Gepard Express v žst. Brno hl. n. zastavují v době, kdy je budova železniční stanice zavřená, pročež ji, a tedy ani společné prostory, cestující dopravce Gepard Express logicky nemohou užívat. Úřad doplňuje, že se uvedenou otázkou ve vztahu k dopravci Gepard Express zabýval v září 2024, tj. před koncem lhůty pro podávání žádostí o kapacitu zařízení služeb. Úřad uzavřel, že jelikož prostory zařízení služeb žst. Brno hl. n. mají provozní dobu[34]Po–Ne 00:00–01:00, 02:15–24:00, tak je jejich využívání cestujícími vlaků dopravce Gepard Express (příjezd Ex 1136 Gepard Express z Vídně v 1:19 a odjezd Ex 1135 Gepard Express do Vídně ve 2:15)[35] prakticky vyloučeno. Provozní doba prostor pro cestující Po–Ne 00:00–00:50, 02:45–24:00 uvedená u detailu stanice[36]na stránkách společnosti České dráhy, a. s. (vlastníka žst. Brno hl. n.), pak toto využití vylučuje úplně. Tato námitka dopravce tedy není důvodná.

120. Úřad se dále vyjádří k námitce dopravce, že odvíjení výše úhrady za společné prostory od prokázání skutečného počtu spojů dopravce, které za dobu trvání Smlouvy na společné prostory zastaví pro nástup nebo výstup cestujících v žst. Brno hl. n., není relevantní. Úřad zde opětovně podotýká, že užívání společných prostor je přímo svázáno s užíváním zařízení služeb, pročež existuje nárok provozovatele požadovat od dopravce, aby mu za toto užívání hradil staniční poplatek, jehož výše musí být v souladu s právními, resp. cenovými předpisy. Mechanismus výpočtu staničního poplatku uvedený v bodě 4.3. Popisu zařízení služeb č. 008 zahrnující výše uvedený způsob výpočtu úhrady staničního poplatku se Úřadu nejeví jako rozporný s právními předpisy (viz bod 113 tohoto odůvodnění). Výše uvedený argument dopravce se tedy Úřadu nejeví jako relevantní.

121. Úřad se dále vyjádří k námitkám dopravce spočívajícím v nezákonnosti vybraných ustanovení návrhu Smlouvy na společné prostory.

122. Z čl. 13 odst. 6 nařízení Komise (EU) 2017/2177 vyplývá, že „[p]okud žadatel opakovaně neplatil za již udělená a využívaná práva přístupu, provozovatel zařízení služeb může požadovat finanční záruky, aby chránil svá oprávněná očekávání ohledně budoucích výnosů a využití zařízení. Informace o těchto zárukách se zveřejní v popisu zařízení služeb.“ Čl. IV. odst. 2 Smlouvy na společné prostory pak uvádí, že „[p]oplatek za užívání bude hrazen měsíčně předem, a to vždy nejpozději do desátého (10.) dne příslušného kalendářního měsíce, který předchází měsíci, za který je Poplatek za užívání hrazen.“ Podle názoru Úřadu se v tomto případě nejedná o stanovení finanční záruky, nýbrž o stanovení splatnosti staničního poplatku, na které se ustanovení čl. 13 odst. 6 nařízení Komise (EU) 2017/2177 nevztahuje. Z textace čl. 13 odst. 6 nařízení Komise (EU) 2017/2177 totiž plyne, že provozovatel je finanční záruku oprávněn požadovat až ve chvíli, kdy dopravce „opakovaně neplatil za již udělená a využívaná práva přístupu“, zatímco v případě čl. IV. odst. 2 Smlouvy na společné prostory jde o platbu dopravce provozovateli prováděnou „měsíčně předem“, tedy nikoli až v případě opakovaného neuhrazení staničního poplatku. Stanovení splatnosti staničního poplatku závisí na smluvní volnosti stran, do níž není v pravomoci Úřadu zasahovat. Jelikož je splatnost staničního poplatku konstruována stejně i v případě Smlouvy o užívání společných prostor č. HVB-2024-10 (dále též „Smlouva na společné prostory s ČD“)uzavřené mezi provozovatelem a dopravcem ČDjako jediným dalším rovněž společné prostory užívajícím dopravcem obsahující obdobná smluvní ujednání jako ta, jež dopravce napadá, nejedná se v tomto případě o diskriminační ustanovení vůči dopravci, neboť tento postup je uplatňován vůči všem dopravcům.[37] Drobné smluvní odchylky jsou zcela na smluvní volnosti a v dispozici stran smlouvy a Úřad tento detail neposuzuje, nicméně v podstatných bodech stran posuzování diskriminace lze smlouvy hodnotit jako obdobné.

123. Úřad dále uvádí, že kalkulačním obdobím pro užití zařízení služeb a poskytování služby pro účely bezprostředně související s provozováním drážní dopravy je v souladu s částí II. položkou 5 Výměru MF č. 01/2025 ze dne 21. listopadu 2024, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, doba trvání jízdního řádu (dále též „Cenový věstník
MF pro rok 2025“). Dojde-li v průběhu doby účinnosti Smlouvy na společné prostory
ke změně výše ekonomicky oprávněných nákladů, je provozovatel oprávněn tuto změnu
v ceně staničního poplatku zohlednit, dodrží-li v souladu s částí II. položkou 5 Cenového věstníku MF pro rok 2025, čl. 31 odst. 7 směrnice 2012/34/EU, jakož i stanoviskem generálního advokáta Soudního dvora ze dne 16. 12. 2021 ve věci C-453/20 limity nákladů na poskytnutí služby a přiměřenosti zisku, dále respektuje-li zásady transparentnosti
a nediskriminace uvedené v čl. 10 odst. 1 a čl. 13 odst. 2 směrnice 2012/34/EU transponované do českého právního řádu ustanovením § 23d odst. 1 zákona o dráhách
a dále zohlední-li kritérium nezbytnosti změny výše staničního poplatku. Úřad se ztotožňuje s názorem provozovatele, že čl. 4 odst. 2 písm. m) nařízení Komise (EU) 2017/2177 možnost zvýšení ceny staničního poplatku stanoveného v souladu s právními, resp. cenovými předpisy v případě zvýšení ekonomicky oprávněných nákladů nevylučuje (viz bod 113 tohoto odůvodnění), přičemž otázka změny výše staničního poplatku pak již závisí na smluvní svobodě stran. Otázkou transparentnosti přebírání rizika podnikání provozovatele dopravcem se Úřad nezabýval, neboť je-li staniční poplatek stanoven v souladu s právními předpisy, závisí další ujednání stran na jejich smluvní svobodě.

124. Dále Úřad pokládá za důležité zmínit, že z čl. 4 odst. 2 písm. m) nařízení (EU) 2017/2177 nevyplývá, že by provozovatel nemohl v případě zvýšení ekonomicky oprávněných nákladů staniční poplatek v souladu s právními, resp. cenovými předpisy i s dopravcem uzavřenou smlouvou zvýšit. Pakliže je staniční poplatek stanoven v souladu s právními, resp. cenovými předpisy, je již na smluvní svobodě stran, jak se dohodnou na dalším ujednání se staničním poplatkem souvisejícím (viz bod 113 tohoto odůvodnění). K otázce transparentnosti přebírání rizika podnikání provozovatele dopravcem se již Úřad vyjádřil výše (viz bod 123 tohoto odůvodnění).

125. Smluvní pokuty jsou podle názoru Úřadu součástí smluvních ujednání mezi stranami a odráží výši potenciální škody, která se promítá do smluvní pokuty, jak je patrno již z názvu tohoto právního institutu. Tato otázka nespadá do gesce Úřadu, a proto se k této otázce Úřad v tomto rozhodnutí dál vyjadřovat nebude.

126. Úřad dále uvádí, že se ztotožňuje s názorem provozovatele vyjádřeným v Reakci provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024, že primárním předmětem návrhu Smlouvy na společné prostory je „pohyb cestujících po nádraží za účelem návštěvy pokladen, čekárny a zjišťování cestovních informací […] a čekání na vlak dopravce,“ jakož i s námitkou provozovatele, že jelikož dopravce platí pouze za menší část společných prostor poměrově připadající na prostory sloužící provozování drážní dopravy, nedochází k zavazování dopravce ze strany provozovatele ke koupi služeb nabízených v zařízení služeb, jež dopravce nepotřebuje. Staniční poplatek stanovený primárně v souvislosti s výše uvedeným předmětem Smlouvy na společné prostory se Úřadu nejeví jako rozporný s právními předpisy. Úřad proto opětovně odkazuje na bod 113 tohoto odůvodnění.

127. Závěrem pokládá Úřad za důležité vyjádřit se k námitce dopravce, že je v rozporu se zákonem, aby Úřad řešil výši poplatku, který je předmětem nadepsaného řízení s provozovatelem. Dopravce ve svém vyjádření ze dne 29. 1. 2025 uvedl, že ze strany provozovatele mu bylo dopisem ze dne 28. 1. 2025 sděleno, že BNSD„řešila poplatky, za něž poskytuje své služby dle § 23d zákona o dráhách v JŘ 2024/2025, které jsou předmětem tohoto řízení (!) s pracovníky ÚOHS2, což je však v rozporu s legislativou!“. K uvedenému je třeba uvést, že v dopisu ze dne 28. 1. 2025 provozovatel uvádí, že „Váš názor, že za vnitřní prostory platíte jako za součást dopravní cesty, neodpovídá dle našeho názoru právním předpisům, judikatuře ÚPDI, názoru ÚOHS sděleného našim společnostem k Vašemu podnětu, ani informacím, které máme od Správy železnic s.o. (dále „SŽ“).“ Dále pak provozovatel uvádí „Závěrem bychom rádi uvedli, že ÚPDI ani později ÚOHS neshledaly, že by naše společnost získala nepřiměřený majetkový prospěch na úkor Vaší společnosti, natož aby byly úřední osoby schopny takovýto nepřiměřený majetkový prospěch vyčíslit.“ A dále v souvislosti s Úřadem či jeho pracovníky provozovatel uvádí „Kalkulační postupy naší společnosti byly rovněž v rámci přestupkového řízení konzultovány s pracovníky ÚOHS, kteří k nim neměli žádné připomínky“. Úřad v této souvislosti důrazně odmítá, že by snad postupoval nerovně ve vztahu k účastníkům nadepsaného řízení, s žádným účastníkem nejednal o předmětu řízení samostatně a veškerá komunikace Úřadu s účastníky tohoto řízení je obsažena ve spisové dokumentaci nadepsaného správního spisu, přičemž oba účastníci se s touto dokumentací seznámili prostřednictvím nahlédnutí do spisu. Z výše uvedeného je jasně patrno, že Úřad s provozovatelem komunikoval samostatně v rámci jiných správních řízení, jejichž účastníkem dopravce není, zejména v řízení o cenové kontrole a následně v řízení o přestupku. Mimoto komunikoval Úřad s účastníky tohoto řízení v jiných správních řízeních či při vyřízení jednotlivých dílčích podnětů účastníků tohoto řízení, kdy však komunikace byla vždy vedena v těchto řízeních či při vyřizováních podnětů s respektováním okruhu účastníků toho kterého správního řízení.

128. Námitky dopravce vztahující se k nezákonnosti staničního poplatku a jeho výše nejsou důvodné.

V. Závěr

129. Dopravce požádal provozovatele o přidělení kapacity zařízení služeb poskytovaných v souvislosti s provozováním drážní dopravy v budově železniční stanice Brno hlavní nádraží řádně a včas v souladu s Popisem zařízení služeb provozovatele platným a účinným v době podání žádosti o přidělení kapacity zařízení služeb. Provozovatel žádosti dopravce vyhověl a zaslal dopravci příslušnou smluvní dokumentaci, která korespondovala s podmínkami stanovenými v Popisu zařízení služeb ve znění platném a účinném ke dni podání žádosti dopravce o přidělení kapacity zařízení služeb, resp. platném a účinném pro dobu platnosti příslušného jízdního řádu. Provozovatel předložil dopravci Smlouvu na pokladny, Smlouvu na čekárnu a Smlouvu na společné prostory, přičemž uvedené smlouvy ve vztahu k jejich účinnosti vzájemně provázal. Dopravce však příslušnou kompletní smluvní dokumentaci neakceptoval, resp. podepsal pouze Smlouvu na čekárnu a Smlouvu na pokladny, avšak Smlouvu na společné prostory odmítl uzavřít.

130. Smlouvou na společné prostory upravil provozovatel vztahy mezi provozovatelem a dopravcem ve vztahu k požadavku na zpoplatnění užívání společných vnitřních prostor budovy železniční stanice Brno hl. n. Tento požadavek, zakotvený ve smluvní dokumentaci, resp. obsah Smlouvy na společné prostory koresponduje zcela se zněním Popisu zařízení služeb v aktuálním znění, přičemž znění předložené smluvní dokumentace je zároveň souladné s dlouhodobě vyjadřovanými názory a požadavky Úřadu. Požadavek provozovatele na úhradu platby za společné vnitřní prostory budovy žst. Brno hl. n. vůči dopravci obsažený jednak v Popisu zařízení služeb provozovatele, jednak ve Smlouvě na společné prostory, potažmo ve Smlouvě na čekárnu a ve Smlouvě na pokladny je v souladu s právními, resp. cenovými předpisy.

131. Požadavek provozovatele na uzavření Smlouvy na společné prostory není diskriminační, a to z důvodu stejného přístupu provozovatele ke všem dopravcům užívajícím zařízení služeb v budově železniční stanice.

132. Stanovení vzájemné svázanosti povinnosti k uzavření v daném případě všech tří smluv vyplývající z Popisu zařízení služeb provozovatele, jakož i ze Smlouvy na čekárnu, Smlouvy na pokladny a Smlouvy na společné prostory není v rozporu s právními předpisy. Naopak odmítnutí dopravce uzavřít s provozovatelem Smlouvu na společné prostory znamenalo odmítnutí dopravce čerpat služby zařízení služeb, neboť v důsledku neuzavření Smlouvy na společné prostory nemohla nastat účinnost Smlouvy na čekárnu a Smlouvy na pokladny.

133. Pakliže by Úřad rozhodl, že dopravce není povinen uzavřít s provozovatelem Smlouvu na společné prostory, musel by provozovatel v důsledku neuzavření výše zmíněné smlouvy v rozporu s bodem 13 odůvodnění nařízení Komise (EU) 2017/2177 hradit náklady vznikající v souvislosti s užíváním společných prostor ze svých zdrojů, což nelze v tomto případě akceptovat.

134. Žádost dopravce podle § 23d není důvodná, neboť ze strany provozovatele nedošlo k odepření přístupu k zařízení služeb, a tedy ani k naplnění ustanovení § 23d odst. 4 zákona o dráhách.

135. Úřad proto podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách rozhodl tak, jak je uvedeno
ve výroku tohoto rozhodnutí, a žádost dopravce podle § 51 odst. 3 správního řádu zamítl.

Poučení

Proti výroku tohoto rozhodnutí má účastník řízení právo podat rozklad ve lhůtě 15 dnů. Lhůta pro podání rozkladu se počítá ode dne následujícího po dni, kdy bylo rozhodnutí oznámeno. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, 602 00 Brno.
O podaném rozkladu rozhoduje předseda Úřadu.

JUDr. Petr Solský

místopředseda Sekce legislativy a veřejné regulace

Obdrží

RegioJet a.s., náměstí Svobody 86/17, 60200 Brno, datová schránka 285fzhb

Brno new station development a.s., Benešova 703/21, 60200 Brno, datová schránka gcvc8zu, zastoupený JUDr. Jiřím Lojdou, LL.M. EUR., Ph.D., advokátem, Nemocniční 582/8, 19000 Praha, datová schránka gd8nd3i

Drážní úřad, Wilsonova 300/8, 12000 Praha, datová schránka 5mjaatd

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Předmětná smlouva tvoří přílohu žádosti podle § 23d, viz dokument č. 1 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[2] Předmětná smlouva tvoří přílohu žádosti podle § 23d, viz dokument č. 1 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[3] Předmětný dopis vč. smlouvy byl vložen záznamem do spisu ze dne 27. 12. 2024, viz dokument č. 5 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0985/2024/PK.

[4] Tento Popis zařízení služeb je dostupný v dokumentu nazvaném Popis zařízení služeb dle Prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/2177, odkazovaném na webové stránce https://www.ceskedrahy.cz/pro-partnery/pristup-k-zarizeni-sluzeb jako Popis zařízení služeb k 7. 12. 2022.

[5] Předmětná smlouva byla vložena záznamem do spisu ze dne 27. 12. 2024, viz dokument č. 5 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0985/2024/PK.

[6] Předmětný Popis zařízení služeb tvoří přílohu Reakce provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024, viz dokument č. 4 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[7] Předmětný Popis zařízení služeb tvoří přílohu Reakce provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024, viz dokument č. 4 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[8] Předmětný Popis zařízení služeb tvoří přílohu Reakce provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024, viz dokument č. 4 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[9] Předmětný dopis tvoří přílohu žádosti podle § 23d dopravce, viz dokument č. 1 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[10] Předmětný dopis tvoří přílohu žádosti podle § 23d dopravce, viz dokument č. 1 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[11] Předmětná smlouva tvoří přílohu žádosti podle § 23d dopravce, viz dokument č. 1 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[12] Předmětná e-mailová komunikace tvoří přílohu žádosti podle § 23d dopravce, viz dokument č. 1 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[13] Předmětný dopis tvoří přílohu žádosti podle § 23d dopravce, viz dokument č. 1 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[14] Předmětný dopis tvoří přílohu Reakce provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024, viz dokument č. 4 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[15] Předmětný e-mail tvoří přílohu žádosti podle § 23d, viz přílohu dokumentu č. 1 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0985/2024/PK.

[16] Předmětný e-mail tvoří přílohu žádosti podle § 23d, viz přílohu dokumentu č. 1 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0985/2024/PK.

[17] Předmětný dopis tvoří přílohu žádosti podle § 23d, viz přílohu dokumentu č. 1 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0985/2024/PK.

[18]Pozn.: Provozovatel a dopravce uzavřeli na dobu platnosti jízdního řádu 2023/2024 Podnájemní smlouvu na prostory pokladen, které jsou požadovány na základě této žádosti podle § 23d, a dále na prostory čekárny na prvním nástupišti, tj. prostory čekárny odlišné od prostor čekárny, které jsou požadovány na základě této žádosti podle § 23d. Doba platnosti jízdního řádu 2023/2024 skončila ke dni 14. 12. 2024.

[19] Uvedené důkazy byly vloženy záznamem do spisu ze dne 27. 12. 2024, viz dokument č. 5 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0985/2024/PK.

[20] Aktuální Popis zařízení služeb ve znění změny č. 008 účinné od 13.12.2024 je dostupný na: https://bnsd.cz/wp-content/uploads/2024/12/popis_zarizeni_sluzeb_pro_jr_2024_2025.pdf

[21] Neumožnil-li koordinační postup sladění kolidujících žádostí, může provozovatel zařízení služeb k rozhodnutí

mezi kolidujícími žádostmi použít kritéria přednosti. Tato kritéria by měla být nediskriminační a transparentní

a měla by být zveřejněna v Popisu zařízení služeb, jenž podléhá přezkumu regulačního subjektu.

[22] Vyjádření Úřadu bylo vloženo záznamem do spisu ze dne 27. 12. 2024, viz dokument č. 5 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0985/2024/PK.

[23] Předmětná smlouva tvoří přílohu Reakce provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024, viz dokument č. 4 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[24] Viz § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).

[25] Viz § 3 odst. 1 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).

[26] Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D. Správní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 390.

[27] Srov. též bod 142 odůvodnění rozhodnutí o rozkladu ve věci sp. zn. ŘVP003/23.

[28] Viz též bod 102 odůvodnění rozhodnutí o rozkladu ve věci sp. zn. ŘVP003/23.

[29] Prohlášení o dráze celostátní a dráhách regionálních. Správa železnic, s.o. [online]. Dostupné z: <https://www.spravazeleznic.cz/documents/50004227/163491491/cj079749_Prohl%C3%A1%C5%A1en%C3%AD+2025_CaR_3+zm%C4%9Bna_web.pdf/0d4ec27c-ecdc-4e27-ab55-dd3f0947e48e>

[30] Vyjádření Úřadu bylo vloženo záznamem do spisu ze dne 27. 12. 2024, viz dokument č. 5 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0985/2024/PK.

[31] Vyjádření Úřadu bylo vloženo záznamem do spisu ze dne 27. 12. 2024, viz dokument č. 5 správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0985/2024/PK.

[32] Dopis SŽ provozovateli ze dne 12. 1. 2024 tvoří přílohu Reakce provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024, viz dokument č. 4 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[33] Srov. bod 127 odůvodnění rozhodnutí o rozkladu ve věci sp. zn. ŘVP003/23.

[34] Viz bod 3.6 Popisu zařízení služeb č. 007. Předmětný Popis zařízení služeb tvoří přílohu Reakce provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024, viz dokument č. 4 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

[35] Jízdní řád. gepard.com. [online]. Dostupné z: <https://www.gepard.com/jizdni-rad>

[36] Detail stanice Brno hl. n. cd.cz. [online]. Dostupné z: <https://www.cd.cz/stanice/brno-hl-n-/5433295.>

[37] Předmětná smlouva tvoří přílohu Reakce provozovatele na výzvu ze dne 6. 12. 2024, viz dokument č. 4 správního spisu ÚOHS-S0985/2024/PK.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:	Přístup k dopravní infrastruktuře
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program:

číslo jednací: 04079/2025/400spisová značka: S0985/2024/PK