číslo jednací: R111/2014/VZ-7448/2015/321/MMl

• Instance: II.
• Věc: Kašperské Hory, ok. Klatovy – cisternová automobilová stříkačka
• Účastníci:
  1. město Kašperské Hory
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 24. 3. 2015
• Související rozhodnutí: S64/2013/VZ-6348/2014/512/ABr; R111/2014/VZ-7448/2015/321/MMl

Č. j.: ÚOHS-R111/2014/VZ-7448/2015/321/MMl

23. března 2015

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 7. 4. 2014, doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podaném zadavatelem -

• městem Kašperské Hory, IČO 00255645, se sídlem Náměstí 1, 341 92 Kašperské Hory,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S64/2013/VZ-6348/2014/512/ABr ze dne 25. 3. 2014, ve věci spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů výše specifikovaným zadavatelem při stanovení lhůty pro podání nabídek ve veřejné zakázce „Kašperské Hory, ok. Klatovy – cisternová automobilová stříkačka“ zadávané formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo do informačního systému o veřejných zakázkách odesláno dne 25. 3. 2011 a v informačním systému uveřejněno dne 29. 3. 2011 pod evidenčním číslem 60058035, na jejíž realizaci zadavatel uzavřel dne 19. 7. 2011 s vybraným uchazečem – SPS-VKP s.r.o., IČO 15053920, se sídlem Tovární 123, 538 21 Slatiňany (nyní podnikající pod názvem Strojírna Potůček, s. r. o.) – kupní smlouvu,

jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S64/2013/VZ-6348/2014/512/ABr ze dne 25. 3. 2014

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem – městem Kašperské Hory, IČO 00255645, Náměstí 1, 341 92 Kašperské Hory (dále jen „zadavatel“) při zadávání veřejné zakázky „Kašperské Hory, ok. Klatovy – cisternová automobilová stříkačka“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do informačního systému o veřejných zakázkách odesláno dne 25. 3. 2011 a v informačním systému uveřejněno dne 29. 3. 2011 pod evidenčním číslem 60058035, na jejíž realizaci zadavatel uzavřel dne 19. 7. 2011 s vybraným uchazečem – SPS-VKP s.r.o., IČO 15053920, se sídlem Tovární 123, 538 21 Slatiňany (nyní podnikající pod názvem Strojírna Potůček, s. r. o.) – kupní smlouvu (dále jen „veřejná zakázka“). Dnem 25. 1. 2013 bylo správní řízení zahájeno a za účastníka správního řízení Úřad označil zadavatele.

II. Napadené rozhodnutí

2.Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 25. 3. 2014 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S64/2013/VZ-6348/2014/512/ABr (dále jen „napadené rozhodnutí“), ve kterém konstatoval ve výroku I. spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 39 odst. 1 zákona, neboť nestanovil v oznámení o zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku lhůtu pro podání nabídek s ohledem na předmět veřejné zakázky, když v oznámení o zakázce požadoval, aby uchazeči předložili v nabídce k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů doklad prokazující shodu požadovaného výrobku a certifikát typu nabízené cisternové automobilové stříkačky vystavený na jméno uchazeče, přičemž lhůta pro podání nabídek nezohledňovala dobu, která je nutná pro získání certifikace pro konkrétní výrobek pro plnění veřejné zakázky na dodávky, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku. Výrokem II. byla zadavateli za spáchání tohoto správního deliktu uložena pokuta 40 000 Kč.

3.V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zadavatel odeslal dne 25. 3. 2011 do informačního systému o veřejných zakázkách oznámení o zakázce, které bylo uveřejněno dne 29. 3. 2011 pod evidenčním číslem 60058035. V tomto oznámení stanovil lhůtu pro podání nabídek do 20. 4. 2011, 14:00 hod. Lhůta pro podání nabídek byla tedy zadavatelem stanovena na necelých 26 dní od odeslání oznámení o zakázce. K tomu Úřad konstatoval, že jestliže ustanovení § 39 odst. 3 písm. b) bod 1. zákona stanoví, že lhůta pro podání nabídek v otevřeném řízení nesmí být u podlimitních veřejných zakázek kratší než 22 dny, musí být toto ustanovení interpretováno v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 zákona, podle kterého je zadavatel povinen stanovit veškeré lhůty s ohledem na předmět veřejné zakázky. Jestliže nabídka uchazečů pak měla obsahovat mimo jiné doklad prokazující shodu požadovaného výrobku a certifikát typu nabízené cisternové automobilové stříkačky (dále jen „CAS“) vystavený na jméno uchazeče, měl zadavatel vycházet z reálných lhůt, tj. kdy se uchazeči mohli seznámit s požadovaným předmětem plnění (tj. nikoliv v den odeslání oznámení o veřejné zakázce ale dnem zveřejnění tj. 29. 3. 2011) a doby, která je nutná k získání příslušného certifikátu. Vzhledem k tomu, že oznámení o zakázce bylo uveřejněno dne 29. 3. 2011, byla reálná lhůta k předložení certifikátu necelých 23 dní, v případě, že poslední den lhůty do 14:00 hod., lze považovat za den doručování nabídek zadavateli, zkrátila se reálná lhůta k předložení certifikátu na 22 dní.

4.Úřad v souvislosti s požadavkem předložení certifikátu současně s nabídkou konstatoval, že jak vyplývá z vyjádření Ministerstva vnitra – generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, Technického ústavu požární ochrany, se sídlem Písková 42, 143 00 Praha 4 - Modřany (dále jen „TÚPO“), jedná se o relativně zdlouhavý proces, který v optimálním případě může trvat tři měsíce, v opačném případě podstatně déle. Dokonce pouhé „obnovení“ certifikace (pokud se jedná o administrativní záležitost) trvá jeden měsíc. Tyto skutečnosti měl zadavatel zohlednit při stanovení lhůty pro podání nabídek jednotlivých uchazečů. Zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek na necelých 26 dní (jestliže oznámení o zakázce bylo uveřejněno dne 29. 3. 2011, doba k získání certifikátu činila necelých 23 dní). Z toho vyplývá, že pokud některý dodavatel v danou chvíli sice disponoval CAS, která splňovala všechny požadavky zadavatele, ale neměl tuto CAS zatím certifikovanou TÚPO, nemohl podat nabídku, čímž byl automaticky vyřazen ze zadávacího řízení, protože i v případě, že by chtěl předmětnou CAS „docertifikovat“, lhůta 26 dní (23 dní) na certifikaci CAS je v porovnání s časem, který TÚPO garantuje v případě absence nesrovnalostí při certifikaci, nereálná a nesplnitelná.

5.Úřad dále konstatoval, že zadavatel nedostatečně stanovenou lhůtou pro podání nabídek neposkytl dostatek času pro získání předmětného certifikátu potenciálním dodavatelům, kteří v danou dobu tímto certifikátem nedisponovali, čímž tyto dodavatele prakticky z možnosti ucházet se o předmětnou zakázku vyřadil. To vyplývá i z vyjádření dodavatelů, kteří žádali zadavatele o zadávací dokumentaci k předmětné veřejné zakázce, avšak nabídku do předmětného zadávacího řízení nepodali. Z jejich odpovědí vyplynulo, že důvodem nepodání nabídek většiny dodavatelů byl požadavek zadavatele na individuální technické podmínky předmětu plnění a předložení dokladu prokazujícího shodu požadovaného výrobku a certifikátu typu nabízené CAS již ve lhůtě k podání nabídky. Zadavatel měl přitom podle Úřadu dostatečné informace k tomu, aby lhůtu pro podání nabídek stanovil s ohledem na předmět a složitost veřejné zakázky. V tomto případě pak měl dostatek prostoru a možností k tomu, aby zjistil, jak dlouhá doba je potřebná pro udělení příslušného certifikátu a tomu také přizpůsobit lhůtu pro podání nabídek.

6.Co se týče uložené pokuty, Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že zadavatel omezil soutěžní prostředí tím, že omezil okruh v úvahu přicházejících dodavatelů, kteří by byli schopni předmět plnění dodat, ale neměli ve lhůtě pro podání nabídek, tj. do 20. 4. 2011 příslušný certifikát. Nelze totiž vyloučit, že uchazeči, kteří si vyzvedli zadávací dokumentaci a nepodali nabídky, ani potenciální dodavatelé, kteří si ani zadávací dokumentaci z důvodu krátké lhůty pro podání nabídek nezohledňující předmět plnění nevyžádali, by v případě zákonného postupu zadavatele mohli podat nabídku, která by byla ekonomicky výhodnější. V důsledku tohoto postupu podali nabídky jen 2 uchazeči, takže soutěž byla značně omezena. Cena veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu, a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, činí celkem 5 167 330,- Kč včetně DPH. Zadavatel se dopustil opakovaně téhož správního deliktu [tj. deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona], a proto se sazba pokuty zvyšuje na dvojnásobek. Z toho důvodu horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí částku ve výši 516 733 Kč.

III. Námitky rozkladu

7.Dne 7. 4. 2014 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 25. 3. 2014. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

8.Zadavatel považuje napadené rozhodnutí za nezákonné z následujících důvodů. Výrok I. napadeného rozhodnutí je podle zadavatele přinejmenším nepřesný, neboť nesprávně uvádí, že „zadavatel nestanovil lhůtu pro podání nabídek s ohledem na předmět veřejné zakázky“. Zadavatel má za to, že tuto stanovil v oznámení o veřejné zakázce a tedy splnil svoji povinnost podle § 39 odst. 1 zákonem, avšak „jinou otázkou je, zda tato lhůta byla stanovena s ohledem na předmět veřejné zakázky“.

9.Zadavatel dále namítá, že Úřad neprovedl důkazy jím navržené, čímž zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zadavatel navrhoval provést důkaz čtením certifikátu typu č. 221/053/2010 a protokolu o zkoušce statické příčné stability, jimiž prokazoval, že protokol o zkoušce na boční náklon bylo možné obstarat za pouhé tři dny. Dále zadavatel navrhoval, aby si Úřad obstaral zprávu od TÚPO a rovněž, aby učinil dotaz na stěžovatele Belouhoubek s.r.o. Zadavatel v této souvislosti dále namítá, že zpráva od TÚPO byla v době vydání napadeného rozhodnutí starší než dva roky a není tedy vyloučeno, že doba certifikace mohla doznat změn.

10.Zadavatel konstatuje, že požadavek na předložení předmětného dokladu nelze vnímat jako jeho snahu omezit okruh uchazečů, ale jako ochranu před tím, aby se výběrového řízení nezúčastnili uchazeči, kteří nejsou schopni dodat způsobilý předmět plnění.

11.Zadavatel v závěru rozkladu namítá předčasnost napadeného rozhodnutí a to z důvodu, že Úřad vůbec nezjišťoval u TÚPO, kolik osob v České republice vlastní certifikát pro požadovaný typ CAS vydaný autorizovanou osobou a nedotazoval se uchazečů, kteří si vyzvedli zadávací dokumentaci, zda tento certifikát vlastní a zda někdy o jeho vydání požádali. Teprve pak si podle názoru zadavatele mohl učinit úsudek o tom, zda byla lhůta pro podání nabídek nepřiměřená. Zadavatel závěrem dodává, že jeho požadavky v žádném směru nevybočovaly z požadavků na běžně vyráběná vozidla CAS.

Závěr rozkladu

12.Zadavatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

IV. Řízení o rozkladu

13.Úřad neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

Stanovisko předsedy Úřadu

14.Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

15.Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S64/2013/VZ-6348/2014/512/ABr ze dne 25. 3. 2014, rozhodl o spáchání správního deliktu zadavatelem, jak je uvedeno ve výroku I. napadeného rozhodnutí a byla mu výrokem II. napadeného rozhodnutí uložena pokuta 40 000 Kč, jak je shora uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se zcela ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

16.Úvodem konstatuji, že rozklad obsahuje pouze argumenty, které již byly vzneseny ve správním řízení prvního stupně, přičemž Úřad se s nimi vyčerpávajícím způsobem vypořádal v napadeném rozhodnutí. Rozklad tedy nepřináší žádnou novou právní argumentaci, na základě níž by bylo možné dospět k odlišnému posouzení věci.

17.Podstatou věci je posouzení skutečnosti, zda zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek s ohledem na předmět veřejné zakázky v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 zákona. Zadavatel se rozhodl zadat veřejnou zakázku v otevřeném zadávacím řízení. Zákon stanoví minimální lhůty pro podání nabídek v příslušných zadávacích řízeních, avšak veškeré lhůty určené veřejným zadavatelem musí být stanoveny s ohledem na předmět veřejné zakázky. Zadavatel by měl přihlédnout při určování lhůt pro podání nabídek zejména k době nezbytné pro zpracování a předložení nabídek dodavateli. V daném případě, kdy zadavatel požadoval v rámci prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů předložení certifikátu vystaveného akreditovanou zkušebnou České republiky, měl k tomuto přihlédnout a stanovit lhůtu pro podání nabídek přiměřenou svému požadavku. Požadavek zadavatele vyplývající ze zadávací dokumentace na předložení nabídky CAS včetně certifikátu vydaného autorizovanou osobou byl zcela oprávněný, neboť v opačném případě by pro něj následně vznikala odpovědnost a související riziko zajistit u autorizované osoby příslušný certifikát. Pokud však zadavatel požadoval doložení certifikátu spolu s nabídkou, bylo nezbytné, aby si dodavatelé příslušný certifikát opatřili ve lhůtě pro podání nabídek. Zadavatel měl přizpůsobit tomuto požadavku lhůtu k podání nabídky tak, aby co nejširšímu možnému okruhu uchazečů časově umožnil zajištění požadovaného certifikátu u autorizované osoby.

18.Ze stanoviska TÚPO, o které Úřad požádal v rámci jiného správního řízení, a obdržel jej dne 8. 3. 2012, vyplývá, že délka procesu posouzení a vydání certifikátu trvá obvykle 3 měsíce, avšak může být i delší, přičemž pouhé obnovení certifikace trvá jeden měsíc. Tato lhůta pak na základě konkrétních okolností může být jak kratší tak delší. V případě, že některý dodavatel disponoval CAS, která splňovala všechny požadavky zadavatele, ale neměl tuto CAS dosud certifikovanou TÚPO, nemohl podat nabídku, čímž byl automaticky vyřazen ze zadávacího řízení, protože i kdyby chtěl předmětnou CAS „docertifikovat“, je lhůta 26 (reálně necelých 23) dní na certifikaci CAS příliš krátká v porovnání s časem, který TÚPO garantuje v případě absence nesrovnalostí při certifikaci. Stanovením kratší lhůty, tak zadavatel mohl odradit potenciální uchazeče od podání nabídky v obavě, že by příslušný certifikát nebyl dostatečně rychle vystaven autorizovanou osobou.

19.V závislosti na požadavcích v zadávací dokumentaci mohla u jednotlivých dodavatelů vzniknout nezbytnost provedení úprav na vozidle, jež by následně vyžadovaly novou certifikaci (a s tím spojenou předpokládanou lhůtu 3 měsíců). Je nutné v daném případě rovněž podotknout, že veřejná zakázka na CAS je určována vždy specifickými požadavky zadavatele na CAS, které se týkají výkonu, hmotnosti, velikosti nádrže, vybavení, příslušenství atd. Vzhledem k „zakázkovosti“ požadavků na CAS měl zadavatel předpokládat, že dodavatelé se mohou dostat do situace, kdy nebudou mít přesně požadovaný předmět veřejné zakázky certifikován, a to z důvodů, že existuje blíže neurčitý počet možných modifikací CAS. Z hlediska přiměřenosti lhůty je tudíž podstatné, že zadavatel fakticky umožnil účastnit se otevřeného zadávacího řízení pouze těm dodavatelům, kteří aktuálně disponovali certifikátem k přesně specifikovanému předmětu veřejné zakázky, čímž omezil hospodářskou soutěž.

20.Pokud by tedy měl zájem podat nabídku dodavatel, jenž nedisponuje tímto certifikátem, musel by si nejprve požádat o vystavení příslušného certifikátu nebo si nechat provést příslušnou docertifikaci. Což ve lhůtě 26 (23) dnů, kterou stanovil zadavatel pro podání nabídek, nemusí být dle sdělení TÚPO reálné. Na tomto místě je nezbytné připomenout, že zadavatel veřejnou zakázku zadával v otevřeném řízení, kdy mohl nabídku podat široký okruh dodavatelů. Nicméně stanovením poměrně krátké lhůty pro podání nabídek a vzhledem ke specifickým požadavkům zadavatele, mohl zadavatel znemožnit podání nabídek větším počtem dodavatelů. Hospodářskou soutěž tímto jednáním sice nevyloučil úplně, ale k jejímu omezení došlo.

21.Jak vhodně odkázal Úřad v napadeném rozhodnutí, k přiměřenosti stanovení lhůty pro podání nabídek se rovněž vyslovil Krajský soud v Brně v rozsudcích sp. zn. 62 Ca 15/2006 ze dne 30. 11. 2006 a sp. zn. 62 Ca 46/2007 ze dne 23. 5. 2008, týkajících se průběhu zadávacího řízení podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, které však lze s ohledem na obdobné znění ustanovení zákona ohledně stanovení lhůt pro podání nabídek aplikovat na šetřený případ. Soud ve výše uvedených rozsudcích konstatoval, že v zákoně jsou stanoveny minimální lhůty pro podání nabídek. Nicméně stanovení konkrétní délky lhůty pro podání nabídky je pak rozhodnutím zadavatele s tím, že při rozhodování o konkrétní délce lhůty pro podání nabídky musí zadavatel zohlednit druh a charakter veřejné zakázky. Krajský soud dále uvedl, že kritéria přiměřenosti lhůty pro podání nabídek, resp. požadavky na zadavatele kladené, tj. zohlednění „druhu veřejné zakázky“ a „charakteru veřejné zakázky“, lze vyložit jedině tak, že je třeba posoudit konkrétní obsah a rozsah plnění, případnou sezónní realizovatelnost plnění, potřebnou dobu pro seriózní zvážení účasti v zadávacím řízení a pro zpracování kvalifikované nabídky – to vše s ohledem na rozsah a hodnotu plnění, jež má být ve prospěch zadavatele realizováno. Jak lze z citovaných rozsudků dovodit, při zvažování stanovení lhůty pro podání nabídek, se zadavatelé nemohou odvolávat pouze na minimální lhůty zakotvené v zákoně, ale musí zohlednit ustanovení § 39 odst. 1 zákona, které ukládá zadavateli povinnost stanovit veškeré lhůty s ohledem na předmět veřejné zakázky. Tyto lhůty pak musí být, podle Krajského soudu, stanoveny s ohledem na rozsah a hodnotu plnění veřejné zakázky. Stanovením nepřiměřeně krátké lhůty pro podání nabídek může zadavatel zájemcům znemožnit, případně podstatně ztížit možnost se reálně o předmětnou veřejnou zakázku ucházet, jak k tomu došlo v tomto případě. Ztotožňuji se proto se závěrem Úřadu, který v napadeném rozhodnutí konstatoval, že zadavatel nedostatečně stanovenou lhůtou pro podání nabídek neposkytl dostatek času pro získání předmětného certifikátu potenciálním dodavatelům, kteří v danou dobu tímto certifikátem nedisponovali, čímž tyto dodavatele prakticky z možnosti se o předmětnou veřejnou zakázku ucházet vyřadil. Stanovení lhůty je rozhodnutím zadavatele. Toto právo zadavateli nelze upřít, avšak jeho rozhodnutí musí být učiněno v souladu se zákonem a s ohledem na předmět veřejné zakázky. Pokud tak učiněno není, může to mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky a vést následně ke spáchání správního deliktu zadavatelem, jako k tomu došlo v přezkoumávaném případě. Úřad přezkoumal, zda v souladu s ustanovením § 39 odst. 1 zákona byla lhůta stanovena zadavatelem s ohledem na předmět veřejné zakázky na základě předložených podkladů, zejména stanoviska TÚPO, které považuji v daném případě za dostačující a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.

22.Zadavatel považuje výrok I. napadeného rozhodnutí za přinejmenším nepřesný, neboť nesprávně uvádí, že „zadavatel nestanovil lhůtu pro podání nabídek s ohledem na předmět veřejné zakázky“. Zadavatel má za to, že tuto stanovil v oznámení o veřejné zakázce a tedy splnil svoji povinnost podle § 39 odst. 1 zákonem, avšak „jinou otázkou je, zda tato lhůta byla stanovena s ohledem na předmět veřejné zakázky“. K této námitce uvádím, jak je již rozebráno výše, že zadavatel spáchal správní delikt tím, že nestanovil lhůtu pro podání nabídek právě s ohledem na předmět veřejné zakázky, nikoli tím, že by lhůtu pro podání nabídek nestanovil vůbec. Výrok napadeného rozhodnutí proto dostatečně popisuje zjištěné porušení zákona a současně odpovídá příslušné skutkové podstatě. Zároveň je z něj zřejmé, v čem spočívá spáchání správního deliktu, kdy k němu došlo a kdo se jej dopustil.

23.Zadavatel dále namítá, že Úřad neprovedl důkazy jím navržené, čímž zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Přezkoumal jsem v této souvislosti zákonnost napadeného rozhodnutí, jak ukládá odvolacímu správnímu orgánu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu, dle kterého odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy, a dospěl jsem k závěru, že Úřad zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v zákonném rozsahu; dále Úřad postupoval v souladu s ustanovením § 50 správního řádu a v souladu s ustanoveními § 51 odst. 1 a násl. správního řádu, dle kterého lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Rozsah zjištěného stavu věci je zcela v souladu s ustanovením § 3 správního řádu pro to, aby zadavatel nesl odpovědnost za porušení ustanovení § 39 odst. 1 zákona tím, že nestanovil v oznámení o zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku lhůtu pro podání nabídek s ohledem na předmět veřejné zakázky. Rozsah a obsah skutkových zjištění Úřadu nevyvolává žádné rozumné pochybnosti o tom, že zadavatel skutečně porušil právní povinnosti v ustanovení § 39 odst. 1 zákona.

24.Pro úplnost ohledně (ne)provádění navržených důkazů uvádím následující. Správní orgán není povinen provést veškeré důkazy, jež navrhují účastníci řízení. Pokud však některé navrhované důkazy správní orgán neprovede, je povinen uvést důvody, proč se rozhodl tak neučinit. K tomuto odkazuji na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 91/2008-103 ze dne 3. 5. 2010, kde je konstatováno, že „podle § 68 odst. 3 SŘ se v odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvede informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy účastníků. Podle § 52 věty druhé SŘ není správní orgán vázán návrhy účastníků, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. Podle Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 13. 11. 2009, č. j. 5 As 29/2009-48) není na libovůli správního orgánu, jakým způsobem s návrhy účastníků na provedení důkazu naloží, neboť správní orgán sice není ve smyslu § 52 SŘ povinen všechny důkazy navržené účastníky provést, pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč se tak stalo. Správní orgán je oprávněn, ale i povinen odpovědně vážit, které důkazy je potřeba provést, zda je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by bylo rozhodujícímu orgánu dáno na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli a o které opře skutkové závěry a které opomene.“ K tomuto se rovněž vyjádřil obdobně Ústavní soud ve svém nálezu I. ÚS 1215/11 ze dne 12. 11. 2013. Úřad toto přezkoumatelně odůvodnil v bodech 46. – 49. napadeného rozhodnutí, přičemž v případě každého jednotlivého navrhovaného důkazu uvedl důvody, pro které nepřistoupil k jeho provedení.

25.Zadavatel v této souvislosti konstatuje, že chtěl těmito důkazy poukázat na skutečnost, že stěžovateli ani dalším uchazečům nic nebránilo v tom, aby si v době od svého vzniku do dne vyhlášení veřejné zakázky obstarali shodu požadovaného výrobku. K tomuto uvádím, že uchazeči, jejichž předmětem podnikání je dodávání CAS mají certifikované určité typy CAS, přičemž existuje mnoho modifikací CAS. V jednotlivých případech pak dochází k tomu, že zadavatelé poptávají určitá specifika CAS (například vzhledem ke kopcovitému terénu) jako je tomu rovněž v daném případě a změna, byť i částečná již certifikované CAS může vyvolat potřebu nové certifikace či tak zvané „docertifikace“. Námitka zadavatele, že žádost o certifikaci nebyla jakkoli vázána na zahájení zadávacího řízení je tak nedůvodná, neboť i v případě, že měl uchazeč CAS certifikovánu, s ohledem na specifika požadované zadavatelem, bylo možné očekávat potřebu „docertifikace“.

26.K námitce týkající se (ne)provedení důkazů shrnuji, že Úřad zjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž své závěry odůvodnil. Úřad se vypořádal se všemi navrhovanými důkazy ze strany navrhovatele, a to dostatečným a přezkoumatelným způsobem. Úřad postupoval v souladu se správním řádem, neboť provedl všechny důkazy vztahující se k předmětu správního řízení, které současně byly potřebné pro zjištění skutkového stavu v takovém rozsahu, aby o něm nevznikaly důvodné pochybnosti. Rozsah zjištěného stavu věci je dle mého zcela v souladu s ustanovením § 3 správního řádu a je dostačující pro vyvození závěru o porušení zákona zadavatelem tak, jak jej shledal Úřad. S důvody, proč Úřad nepřistoupil k provedení dalších navrhovaných důkazů tak, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadaného rozhodnutí se tak plně ztotožňuji a námitku zadavatele v tomto ohledu považuji za nedůvodnou.

27.Zadavatel namítá, že zpráva od TÚPO byla v době vydání napadeného rozhodnutí starší než dva roky a není tedy vyloučeno, že doba certifikace mohla doznat změn. K této námitce konstatuji, že stanovisko TÚPO bylo předloženo dne 8. 3. 2012, přičemž předmětná veřejná zakázka byla zadávána v roce 2011. Konkrétně bylo oznámení zadávacího řízení odesláno 25. 3. 2011 a smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky byla uzavřena 19. 7. 2011. Námitka zadavatele je tak zcela irelevantní, neboť stanovisko TÚPO je až z následujícího roku po zadání veřejné zakázky zadavatelem. Stanovisko TÚPO bylo tedy v době, kdy zadavatel veřejnou zakázku zadával aktuální, přičemž pro posouzení skutkového stavu případu je podstatná právě situace v době zadávání veřejné zakázky.

28.Co se týče námitky předčasnosti napadeného rozhodnutí, uvádím, že podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně, přičemž v daném případě tomu tak bylo. Úřad správně dospěl k závěru, že zadavatel spáchal správní delikt a tento svůj závěr přezkoumatelně odůvodnil. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v okamžiku uzavření smlouvy, tedy dne 19. 7. 2011, došlo k naplnění všech zákonných podmínek pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Správní řízení z moci úřední bylo zahájeno 25. 1. 2011. Napadené rozhodnutí ze dne 25. 3. 2014 tedy nemůže být předčasné a tato námitka je tudíž nedůvodná. Ohledně souvisejících námitek týkajících se zjišťování skutečností u TÚPO a provádění dalšího šetření odkazuji na výše uvedené a doplňuji, že zjištění kolik osob v České republice vlastní certifikát pro požadovaný typ CAS je irelevantní, neboť z této skutečnosti by nebylo možné učinit žádný závěr o tom, zda lhůtu pro podání nabídek stanovil zadavatel s ohledem na předmět veřejné zakázky či nikoli.

29.Co se týče uložené sankce, zadavatel neuvedl k této části odůvodnění napadeného rozhodnutí žádné námitky, přestože rozklad směřuje i proti výroku II. napadeného rozhodnutí, tudíž jsem přezkoumal postup Úřadu z hlediska zákonnosti, a plně se ztotožňuji se závěry uvedenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Úřad tedy postupoval v souladu se zákonem, zejména s ustanovením § 121 odst. 2 zákona, kde je uveden výčet skutečností, k nimž je možno při určení výměry pokuty přihlédnout. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že pro určení výměry pokuty je rozhodná závažnost správního deliktu, přičemž je zde uveden demonstrativní výčet skutečností, k nimž má být při posouzení závažnosti správního deliktu přihlédnuto. Zákon uvádí, že při posouzení závažnosti správní deliktu má být přihlédnuto zejména ke způsobu jeho spáchání, k následkům správního deliktu a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Při stanovení výše pokuty vzal Úřad v úvahu skutečnost, že zadavatel svým postupem omezil soutěžní prostředí tím, že omezil okruh v úvahu přicházejících dodavatelů, kteří by byli schopni předmět plnění dodat, ale neměli ve lhůtě pro podání nabídek, tj. do 20. 4. 2011 příslušný certifikát. Poměr mezi počtem podaných nabídek a počtem uchazečů, kteří si vyzvedli zadávací dokumentaci, ale nabídky nepodali, včetně jejich vyjádření svědčí o omezujícím charakteru stanovení lhůty pro podání nabídek ve vztahu k předmětu plnění, když si zadávací dokumentaci vyzvedlo 9 dodavatelů a nabídku podali 2 uchazeči. Co nejširší veřejná soutěž je předpokladem efektivního vynakládání veřejných prostředků, ke kterému však nemohlo dojít, když se soutěž omezila pouze na dva účastníky trhu. Úřad přihlédl ke skutečnosti, že neshledal ve stanovení krátké lhůty zadavatelem jeho úmysl omezit hospodářskou soutěž jako k polehčující okolnosti (bod 65 napadeného rozhodnutí), když přitěžující okolnosti neshledal a zároveň přihlédl k ekonomické situaci zadavatele (bod 66 napadeného rozhodnutí), kterou nelze s ohledem na výši pokuty považovat v daném případě za likvidační. Co se týče ekonomické situace zadavatele, ke zjištěním Úřadu uvedeným v bodě 66 napadeného rozhodnutí doplňuji aktuální údaje z rozpočtu zadavatele schváleném na rok 2015, který je dostupný na internetových stránkách zadavatele a ze kterého je zřejmé, že zadavatel hospodaří s celkovými příjmy ve výši 70 880 600 Kč a celkovými výdaji ve výši 129 731 363 Kč, přičemž schodek rozpočtu je kryt zůstatky na běžných účtech zadavatele. Pokuta ve výši 40 000 Kč uložená Úřadem tak dle mého nemůže být pro zadavatele likvidační.

30.Pro úplnost uvádím, že ke konstatování spáchání správního deliktu zadavatelem postačí pouhá eventualita ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, jak je uvedeno v ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Mám za to, že Úřad dospěl na základ svých zjištění ke správnému závěru, a to, že v posuzovaném případě nelze vyloučit, že pokud by zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek s ohledem na předmět veřejné zakázky, obdržel by nabídky od více než dvou dodavatelů a mohl tudíž obdržet nabídku výhodnější.

VI. Závěr

31.Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

32.Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

město Kašperské Hory, Náměstí 1, 341 92 Kašperské Hory,

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.