číslo jednací: R173/2014/VZ-13930/2015/321/IPs

• Instance: II.
• Věc: Poskytování základní a rozšířené podpory programového vybavení SKC
• Účastníci:
  1. hlavní město Praha
  2. HAGUESS a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2014
• Datum nabytí právní moci: 12. 6. 2015
• Související rozhodnutí: S535/2013/VZ-10282/2014/522/LKo; R173/2014/VZ-13930/2015/321/IPs

Č. j.: ÚOHS-R173/2014/VZ-13930/2015/321/IPs

11. června 2015

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 30. 5. 2014 (doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne), jenž podal zadavatel –

• hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 5. 9. 2013 společností Advokátní kancelář Klára Samková s.r.o., IČO 28386671, se sídlem Španělská 742/6, 120 00 Praha,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 16. 5. 2014 č. j. ÚOHS-S535/2013/VZ-10282/2014/522/LKo, ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s veřejnou zakázkou s názvem „Poskytování základní a rozšířené podpory programového vybavení SKC“ zadávanou formou jednacího řízení bez uveřejnění, jež bylo zadavatelem oznámeno písemnou výzvou k jednání ze dne 6. 3. 2012, vedenou pod č. j. S-MHMP 213331/2012, a na jejíž plnění byly dne 6. 4. 2012 uzavřeny smlouvy č. INO/40/03/002741/2012 a č. INO/40/03/002742/2012 se společností HAGUESS, a.s., IČO 25085166, se sídlem Na Michovkách I. 686, 252 43 Praha,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 16. 5. 2014 č. j. ÚOHS-S535/2013/VZ-10282/2014/522/LKo

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel podnět k přezkoumání postupů zadavatele – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha, (dále jen „zadavatel“), v souvislosti se zadáním veřejné zakázky s názvem „Poskytování základní a rozšířené podpory programového vybavení SKC“, zadávané formou jednacího řízení bez uveřejnění, jež bylo zadavatelem oznámeno písemnou výzvou k jednání ze dne 6. 3. 2012, vedenou pod č. j. S-MHMP 213331/2012, a na jejíž plnění byly dne 6. 4. 2012 uzavřeny smlouvy č. INO/40/03/002741/2012 a č. INO/40/03/002742/2012 se společností HAGUESS, a.s., IČO 25085166, se sídlem Na Michovkách I. 686, 252 43 Praha (dále jen „ šetřená veřejná zakázka“ a „HAGUESS, a.s.“).

2.Z dokumentace předložené zadavatelem vyplývá, že šetřená veřejná zakázka navazuje na dříve realizovanou veřejnou zakázku zadavatele s názvem „Realizace servisního kartového centra“, zadávanou formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 28. 6. 2006 podev. č. 50023676 (dále také „původní veřejná zakázka“ nebo též „původní zadávací řízení“),a na kterou zadavatel uzavřel dne 27. 10. 2006 se společností HAGUESS, a.s. smlouvu o díloč. DIL/40/05/001120/2006 (dále také „původní smlouva o dílo“). V návaznosti na původníveřejnou zakázku zadavatel uzavřel se společností HAGUESS, a.s. dne 6. 11. 2006 servisní smlouvuč. INO/40/1127/2006 (dále jen „servisní smlouva“), jejímž předmětem byl dle bodu čl. 1této smlouvy závazek společnosti HAGUESS, a.s. poskytovat servisní podporu na informačnímsystému Servisního kartového centra (SKC), a dne 14. 7. 2008 licenční smlouvu č. LIC/40/01/001613/2008 (dále jen „licenční smlouva“), jejímž předmětem bylo dle bodu 1.1 této licenční smlouvy poskytnutí oprávnění k výkonu práva užít software SKC počítačový program a provedení implementace Softwaru SKC.

3.Dle bodu 3.2 zadávací dokumentace šetřené veřejné zakázky je jejím předmětem zajištění základnípodpory programového vybavení v rozsahu, který v době zadávání veřejné zakázky nebyl zajištěn.

4.Usnesením Rady hlavního města Prahy č. 373 ze dne 3. 4. 2012 zadavatel rozhodl o výběrunabídky společnosti HAGUESS, a.s. Následně, dne 6. 4. 2012, uzavřel zadavatel se společností HAGUESS, a.s. na plnění šetřené veřejnézakázky smlouvy č. INO/40/03/002741/2012 a č. INO/40/03/002742/2012. Smlouvač. INO/40/03/002741/2012, jejímž předmětem je poskytování základní podporyprogramového vybavení, byla zadavatelem uzavřena na dobu 2 let s cenou plnění2 385 189,- Kč bez DPH měsíčně. Smlouva č. INO/40/03/002742/2012, jejímž předmětemje poskytování rozšířené podpory programového vybavení, byla zadavatelem uzavřenana dobu 2 let nebo do vyčerpání částky 16 519 211,- Kč bez DPH.

II. Napadené rozhodnutí

5.Dne 16. 5. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S535/2013/VZ-10282/2014/522/LKo (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když dne 6. 4. 2012 uzavřel smlouvu č. INO/40/03/002741/2012 v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v § 23 odst. 4 písm. a) zákona, a dále tím, že nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když dne 6. 4. 2012 uzavřel smlouvu č. INO/40/03/002742/2012 v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu bylysplněny podmínky stanovené v § 23 odst. 4 písm. a) zákona,přičemž tyto postupy mohly podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.Za spáchání shora uvedených správních deliktů byla zadavateli uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč.

6.K procesním námitkám zadavatele, týkajícím se problematiky vedení správních spisů Úřadem, omezení práva zadavatele nahlížet do spisu a délky lhůty, stanovené Úřadem pro vyjádření zadavatele, Úřad uvedl, že v dotčeném správním řízení nedošlo k omezení zadavatele v jeho procesníchprávech, jelikož zadavatel byl seznámen se všemi podklady, ze kterých Úřad při rozhodovánío spáchání správních deliktů zadavatele vycházel, a současně Úřad zadavateli stanovildostatečné lhůty, ve kterých se k těmto podkladům mohl vyjádřit, a ve kterých mohlnavrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit své stanovisko.

7.Pokud jde o závěry Úřadu vztahující se k otázce spáchání správních deliktů zadavatelem, z napadeného rozhodnutí vyplývá, že zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky nedodrželpostup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když dne 6. 4. 2012 uzavřel smlouvu č. INO/40/03/002741/2012a téhož dne smlouvu č. INO/40/03/002742/2012 v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky vyžadované zákonem v § 23 odst. 4 písm. a). Tyto postupy zadavatele mohly dle Úřadu podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by zadavatel dodržel postup stanovený zákonem a nevytvořil svým jednáním stav exkluzivity ve vztahu ke společnosti HAGUESS, a.s., mohl šetřenou veřejnou zakázku zadat v jiném druhu zadávacího řízení, ve kterém mohl obdržet více nabídek jiných dodavatelů, kteří by nabídli pro zadavatele výhodnější podmínky.

III. Námitky rozkladu

8.Proti napadenému rozhodnutí podal zadavatel rozklad, který byl Úřadu doručen v zákonné lhůtě dne 30. 5. 2014. Zadavatel v prvé řadě uvádí, že postup Úřadu v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, považuje za nesprávný. Z hlediska procesních vad vytýká Úřadu, že zadavateli nebylo umožněno nahlédnout do celého spisového materiálu, který tvořil podklad pro napadené rozhodnutí. Zadavatel namítá skutečnost, že v souvislosti s šetřenou veřejnou zakázkou jsou ze strany Úřadu vedeny dva správní spisy, konkrétně pod sp. zn. ÚOHS-P217/2013/VZ a pod sp. zn. ÚOHS-S535/2013/VZ, přičemž z žádného právního předpisu nevyplývá, že by měl Úřad právo vést v jedné věci dva oddělené spisy.

9.Se shora uvedeným má pak dle zadavatele souviset i pochybení Úřadu spočívající v nesprávném výkladu problematiky nahlížení účastníků správního řízení do správního spisu dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), což mělo dle zadavatele za následek neumožnění nahlédnutí do dotčeného správního spisu. Zadavatel měl možnost nahlédnout pouze do správního spisu sp. zn. ÚOHS-S535/2013/VZ, v němž jsou založeny jen podklady, které Úřad obdržel od zadavatele, a nikoli další podklady, např. korespondence Úřadu a zadavatele. Tato další dokumentace je přitom vedena ve spise sp. zn. ÚOHS-P217/2013/VZ, do něhož nemá zadavatel právo nahlížet z důvodu ochrany osobních údajů předkladatele podnětu.

10.V této souvislosti zadavatel odkazuje na „Závěr č. 25 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 5. 12. 2005“, z něhož má vyplývat, že účastník řízení má za určitých okolností právo nahlížet i do písemností obsahujících utajované informace. Dále zadavatel odkazuje na § 38 odst. 6 správního řádu. Pokud nebylo zadavateli umožněno seznámit se se všemi podklady rozhodnutí, jedná se dle jeho názoru o nesprávný a šikanózní postup Úřadu. Ačkoli zadavatel specifikoval oprávněnost svého požadavku nahlédnout do spisu sp. zn. ÚOHS-P217/2013/VZ, přičemž odkázal i na relevantní judikaturu správních soudů, nebylo mu ze strany Úřadu umožněno do tohoto spisu nahlédnout.

11.Současně zadavatel namítá, že poté, co mu nebylo umožněno nahlédnout do dotčeného správního spisu, Úřad mu požadované informace neposkytl ani na základě jeho žádosti dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Takto mu byly zpřístupněny pouze určité bezpředmětné listiny.

12.Co se týče věcných závěrů napadeného rozhodnutí, je zadavatel přesvědčen, že Úřad vycházel z nesprávně posouzeného skutkového stavu, což mělo mít za následek vydání nesprávného a nezákonného rozhodnutí.

13.Zadavatel v prvé řadě nesouhlasí se závěrem, že při zadávání šetřené veřejné zakázky nepostupoval v souladu se zákonem. Jednací řízení bez uveřejnění zadavatel použil na základě důvodů dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Tento postup dle jeho názoru naplňuje základní zásady zadávání veřejných zakázek, byl zároveň v souladu s judikaturou správních soudů a v co nejvyšší míře zhodnocoval dosavadní investice zadavatele.

14.Společnost HAGUESS, a.s. zadavatel považuje za jediného dodavatele, který mohl předmět veřejné zakázky splnit.

15.Za spekulativní a překračující zásady činnosti správních orgánů považuje zadavatel ty závěry Úřadu, týkající se údajného účelového a úmyslného vytvoření podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění prostřednictvím jednání zadavatele učiněného téměř šest let před zadáním veřejné zakázky. Rovněž výklad judikatury správních soudů, provedený Úřadem v napadeném rozhodnutí, je dle zadavatele nepřesný, účelový a vedoucí k absurdnímu výkladu zákona.

16.Pokud nyní Úřad považuje původní veřejnou zakázku za účelovou, mohl její zadání přezkoumat z moci úřední. Otázka, zda se skutečně jednalo o nezákonné zadávací řízení, by měla být zodpovězena v řádném řízení, nikoli prostřednictvím několika nepodložených prohlášení Úřadu. Zadavatel však uvádí, že ani zadáním původní veřejné zakázky nedošlo k porušení zákona. Pakliže Úřad v dotčeném řízení posuzoval rovněž zákonnost zadání původní veřejné zakázky, je tento postup dle zadavatele zcela mimo deklarovaný předmět řízení.

17.Zadavatel má za to, že i kdyby v případě původní veřejné zakázky upravil trvání plnění původní veřejné zakázky dlouhodobě, stejně by k zadání veřejné zakázky subjektu odlišnému od HAGUESS, a.s. nedošlo. Jednalo by se však ze strany zadavatele o nehospodárný postup.

18.Původní veřejná zakázka přitom v době svého vzniku představovala značně inovativní a ojedinělý projekt, u něhož nebylo předem zřejmé, zda bude úspěšný a zda za pět let nebude zastaralý. Zadavatel tedy v rámci původní veřejné zakázky nemohl předpokládat, zda po skončení jejího plnění bude existovat ekonomický zájem na dalším pokračování tohoto projektu.

19.Žádný právní předpis nevyžaduje, aby si zadavatel obstarával práva k zásahům do dodávaných počítačových programů spolu se zdrojovými kódy. Takový požadavek by totiž dle zadavatele diskriminoval ty dodavatele, kteří nemohou či nejsou ochotni tyto zdrojové kódy objednatelům poskytovat.

20.Dále zadavatel odkazuje na zásady šetření nabytých práv, rychlosti a hospodárnosti činnosti správních orgánů a legitimního očekávání. Úřad podle něj aplikuje princip kolektivní viny, pokud dovozuje účelovost jednání zadavatele v řadách jeho volených orgánů, které jsou v současnosti reprezentovány zcela jinými osobami, než v době zadávání původní veřejné zakázky.

21.Úřad rovněž dle zadavatele opomíjí konkrétní kroky zadavatele vedoucí k úpravě licenčních vztahů se společností HAGUESS, a.s, jakož i fakt, že v době zadání původní veřejné zakázky nebylo zcela zřejmé, jaká varianta pokračování v rozvoji dotčeného systému bude hospodářsky nejvýhodnější.

22.Výklad možnosti zadat šetřenou veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění z důvodu ochrany výhradních práv, provedený Úřadem, je dle zadavatele zcela nesprávný. Podmínky, které Úřad pro použití tohoto druhu zadávacího řízení v napadeném rozhodnutí dovozuje, nemají oporu ani v zákonné úpravě ani v rozhodovací praxi.

23.Podle zadavatele je nezbytné posoudit jeho jednání s ohledem na to, zda je jeho účelem obcházení zákona a úmyslné vytvoření podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění v budoucnu. Pokud se Úřad těmito otázkami nezabýval, není bez dalšího možné posoudit jednání zadavatele jako protizákonné. Úřad se rovněž vůbec nezabýval otázkou hospodárnosti jednání zadavatele.

24.Závěr Úřadu o porušení zákona a podstatném ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky je tedy dle zadavatele zcela nesmyslný, zjištění uvedená v napadeném rozhodnutí jsou nesprávná a protizákonná.

25.Co se týče uložené pokuty, rozporuje zadavatel skutečnost, že Úřad sice vymezuje správní delikt zadavatele v souvislosti s šetřenou veřejnou zakázkou, pochybení zadavatele ale shledává v zadání původní veřejné zakázky. Jednání zadavatele v souvislosti s tvrzenými delikty je však dle zadavatele zcela v souladu se zákonem a uložená pokuta je tedy nezákonná.

Závěr rozkladu

26.Závěrem rozkladu zadavatel požaduje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k dalšímu řízení.

IV. Řízení o rozkladu

27.Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

28.Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí, a řízení, jež jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

29.Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když rozhodl tak, jako je uvedeno ve výrocích napadeného rozhodnutí ze dne 16. 5. 2014 č. j. ÚOHS-S535/2013/VZ-10282/2014/522/LKo. V odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou dále uvedeny důvody, které mne vedly k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

30.Pokud jde o první ze zadavatelem tvrzených procesních pochybení Úřadu, spočívající ve skutečnosti, že v souvislosti s šetřenou veřejnou zakázkou jsou vedeny dva správní spisy, uvádím následující. Spis sp. zn. ÚOHS-P217/2013/VZ je Úřadem vedený ve věci šetření podnětu k zahájení řízení o přezkoumání postupů zadavatele při zadávání šetřené veřejné zakázky ve smyslu § 42 správního řádu. Vzhledem k tomu, že šetření takového podnětu ze strany Úřadu představuje pouze úkony směřující k rozhodnutí, zda v dané věci bude či nebude zahájeno řízení z moci úřední, obsahuje předmětný spis výhradně dokumenty sloužící pro tyto potřeby Úřadu. Poté, co Úřad při svém šetření v rámci této fáze získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem, přistoupil k zahájení správního řízení z moci úřední, kterého se týká výhradně spis vedený pod sp. zn. ÚOHS-S535/2013/VZ.

31.Shora uvedené však beze zbytku vyplývá z napadeného rozhodnutí (blíže srov. bod 36 a násl. napadeného rozhodnutí). Nemohu se tedy ztotožnit se souvisejícími rozkladovými námitkami zadavatele, neboť správní spis sp. zn. ÚOHS-S535/2013/VZ obsahuje beze zbytku veškeré podklady pro vydání napadeného rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu. V této souvislosti pouze doplňuji, že podnět není za takový podklad rozhodnutí pokládán, neboť správnímu orgánu slouží pouze jako zdroj informací, nikoli závazný podklad. Neshledávám zde tedy jakékoli pochybení Úřadu, neboť z napadeného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, jaké informace a doklady tvoří podklady pro jeho vydání, přičemž všechny tyto doklady jsou součástí správního spisu sp. zn. ÚOHS-S535/2013/VZ.

32.V této souvislosti dále zadavatel namítá, že mu nebylo umožněno seznámit se se všemi podklady pro vydání napadeného rozhodnutí, neboť mu Úřad nezpřístupnil obsah spisu sp. zn. ÚOHS-P217/2013/VZ. Neumožnění nahlédnutí do předmětného spisu však nemohlo být na újmu procesních práv zadavatele, neboť, jak uvádím shora, veškeré podklady pro vydání napadeného rozhodnutí jsou obsaženy ve správním spise sp. zn. ÚOHS-S535/2013/VZ, do něhož mohl zadavatel neomezeně nahlížet. Současně otázka správnosti postupu Úřadu při nahlížení do tohoto konkrétního spisu již byla v řízení o rozkladu přezkoumána a pravomocně vyřešena, a to rozhodnutím č. j. ÚOHS-R381/2013/VZ-16774/2014/323/RBu ze dne 13. 8. 2014. Zde byly vypořádány všechny námitky zadavatele, vztahující se k nahlížení do předmětného podnětového spisu a není tedy namístě se jimi zabývat v tomto rozhodnutí, když tato otázka nebyla předmětem přezkumu v napadeném rozhodnutí, Úřad v něm pouze reagoval na námitky zadavatele, týkající se právě vedení spisu sp. zn. ÚOHS-P217/2013/VZ odděleně od správního spisu sp. zn. ÚOHS-S535/2013/VZ, jež zadavatel vznášel v průběhu správního řízení.

33.Pokud zadavatel na podporu svých argumentů odkazuje na dokument s názvem „Závěr č. 25 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 5. 12. 2005“, neshledal jsem, že by tento dokument na dotčený případ jakkoli dopadal. Jde totiž o řešení problematiky nahlížení do správního spisu obsahujícího utajované informace podle § 38 odst. 6 správního řádu, přičemž jak podle zákonné úpravy, tak i podle tohoto dokumentu musí jít o utajované informace „jimiž byl nebo bude proveden důkaz“. Znovu opakuji, že prostřednictvím obsahu spisu sp. zn. ÚOHS-P217/2013/VZ nebyl v rámci řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí proveden žádný důkaz, neboť veškeré podklady napadeného rozhodnutí jsou součástí spisu sp. zn. ÚOHS-S535/2013/VZ. I tato rozkladová námitka je tedy irelevantní.

34.Zadavatel dále odkazuje na judikaturu správních soudů, z níž čerpá podporu pro svá tvrzení. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 81/2010 ze dne 29. 7. 2011, nemohu se ztotožnit s názorem zadavatele, že by z něj mělo vyplývat, že „pokud by správní řízení zahájeno bylo, automaticky by se spis podnětový „P“ stal spisem správním „S“. Tento rozsudek totiž problematiku vedení spisů, příp. jejich „automatického slučování“ nijak neřeší. Pouze se vyjadřuje k otázce účastenství v řízení před a po jeho zahájení, což však není spornou otázkou v předmětném řízení před Úřadem. Zároveň zadavatel zcela pomíjí judikaturu, na niž odkázal Úřad ve svém rozhodnutí, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 74/2007-140 ze dne 31. 8. 2009, ze kterého jasně vyplývá, že „…veškeré úkony před zahájením správního řízení tedy slouží výhradně potřebám správního orgánu k jedinému účelu – vyhodnotit, zda zahájí správní řízení …“.

35.S otázkou, co všechno tvoří spis dle správního řádu nepolemizuji. Opět však musím zopakovat, že správní spis sp. zn. ÚOHS-S535/2013/VZ obsahuje veškeré podklady pro vydání napadeného rozhodnutí. Spis sp. zn. ÚOHS-P217/2013/VZ naproti tomu obsahuje podklady vztahující se k fázi před zahájením řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z moci úřední, které se však k napadenému rozhodnutí nevztahují.

36.Pokud zadavatel dále namítá, že mu není zřejmé, jak se měl vyjadřovat k podkladům, které tvoří obsah správního spisu sp. zn. ÚOHS-S535/2013/VZ, ve smyslu § 36 odst. 2 správního řádu, ani zde neshledávám, že by se Úřad dopustil procesního pochybení. Možnost vyjádřit v řízení své stanovisko či podat vyjádření k podkladům rozhodnutí představuje právo účastníka řízení, přičemž na to, jakým způsobem či v jakém rozsahu zadavatel ke svým vyjádřením přistoupí, nemůže mít Úřad jakýkoli vliv.

37.Jako další procesní pochybení zadavatel uvádí, že na základě jeho žádosti o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), mu Úřad poskytl pouze „pro zadavatele bezpředmětné“ listiny. I v této souvislosti se nemohu se zadavatelem ztotožnit, neboť Úřad nemůže ovlivnit, jak zadavatel subjektivně posoudí přínosnost jím poskytnutých informací. Otázka správnosti postupu při vyřízení žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. není předmětem posouzení napadeného rozhodnutí a nemůže být ani předmětem tohoto rozhodnutí.

38.Další námitky zadavatele se týkají tvrzeného nesprávného posouzení věci, neboť zadavatel nesouhlasí se závěrem, že se měl dopustit spáchání správních deliktů dle výroku I. napadeného rozhodnutí. V prvé řadě rozporuje skutečnost, že Úřad nezahájil z moci úřední správní řízení o přezkoumání postupů zadavatele při zadávání původní veřejné zakázky. Z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, že by Úřad shledával postupy zadavatele při zadávání původní veřejné zakázky nezákonnými. Problematickými se jeví totiž nastavení podmínek licenční smlouvy původní smlouvy o dílo, a to ve spojení s šetřenou veřejnou zakázkou, tedy ve světle skutečnosti, že zadavatel realizoval na plnění předmětu šetřené veřejné zakázky jednací řízení bez uveřejnění, které odůvodňuje dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, nikoliv zadávací řízení na původní veřejnou zakázku. Ve smlouvě uzavřené na základě původního zadávacího řízení byly nastaveny takové podmínky obchodních vztahů zadavatele a společnosti HAGUESS, a.s., které v podstatě vyloučily jakéhokoli jiného dodavatele z případných dalších navazujících řízení, vztahujících se k předmětu původní veřejné zakázky. Z tohoto pohledu však není a ani nebylo předmětem přezkumu napadeného rozhodnutí zadávání původní veřejné zakázky a tudíž ani nemohlo být konstatováno, že zadavatel při zadávání původní veřejné zakázky postupoval v rozporu se zákonem, když tento postup nebyl přezkoumán. Současně z napadeného rozhodnutí nemůže být ani dovozováno, že postup zadavatele v původní veřejné zakázce byl v rozporu se zákonem, když pochybení není spatřováno v zadání jako takovém, tedy v postupu podle zákona, ale v nastavení podmínek vztahu mezi zadavatelem a společností HAGUESS, a.s. Úřad tedy nijak nepredikoval správnost či nesprávnost postupu zadavatele v původním zadávacím řízení, jak tvrdí v námitkách rozkladu zadavatel. To ostatně vyplývá i z toho, že Úřad své závěry staví na jednotlivých ustanoveních původní smlouvy o dílo, nikoliv na tom, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem při zadávání původní veřejné zakázky. Nemohu tedy jakkoliv vypořádat námitky rozkladu, které směřují k posouzení správnosti či nesprávnosti zadání původní veřejné zakázky, neboť ta nebyla předmětem přezkumu.

39.Pokud tedy zadavatel v rozkladu tvrdí, že Úřad konstatoval, že původní veřejná zakázka je účelově zadána, pak tento závěr v napadeném rozhodnutí nenacházím. Úřad pouze konstatoval, že si zadavatel sám nastavil licenční omezení v původní veřejné zakázce natolik nepříznivě, že vytvořil stav exkluzivity, kdy všechny veřejné zakázky, navazující na dílo vytvořené na základě původní smlouvy o dílo, musel z důvodu ochrany výhradních práv zadávat výlučně společnosti HAGUESS, a.s.

40.Námitku zadavatele týkající se otázky možnosti nastavení delší doby trvání původní veřejné zakázky nepovažuji za relevantní, neboť Úřad v napadeném rozhodnutí nerozporuje skutečnost, na jak dlouhou dobu byla původní servisní smlouva s HAGUESS, a.s. uzavřena. Spornou je pouze skutečnost, zda pro realizaci jednacího řízení bez uveřejnění, v němž byla zadána šetřená veřejná zakázka, byly splněny zákonné podmínky, přičemž z napadeného rozhodnutí vyplývá, že tyto podmínky se váží na licenční ujednání mezi zadavatelem a HAGUESS, a.s. vyplývající z licenční smlouvy. Z napadeného rozhodnutí nijak nevyplývá, že dle názoru Úřadu měla být původní veřejná zakázka zadána do 30. 9. 2015, jak tvrdí zadavatel v rozkladu.

41.Skutečnost, že projekt, k němuž se původní veřejná zakázka váže, byl v době svého vzniku inovativním a ojedinělým, nemůže odůvodnit nezákonné zadání šetřené veřejné zakázky. Ačkoli nemuselo být na jeho počátku zcela zřejmé, jakým směrem se bude dále ubírat, zda bude vůbec úspěšný, či zda bude postačovat jeho rozvoj pouze prostřednictvím zavádění dalších modulů, tyto okolnosti nemohly bránit zadavateli, aby licenční podmínky ve vztahu k autorskému dílu, vytvořenému společností HAGUESS, a.s. v rámci původní veřejné zakázky, nastavil tak, aby později případně nebránily otevřené soutěži dodavatelů. Tato skutečnost ostatně vyplývá z napadeného rozhodnutí dostatečně jasně a i sám zadavatel v rozkladu uvedl, že předpokládal evoluci systému SKC, proto mělo být v zájmu zadavatele neuzavřít si možnost spolupráce s jinými dodavateli na rozvíjení systému nevhodným nastavením licenčních podmínek.

42.Úřad v napadeném rozhodnutí netvrdí, že by potřeba či nutnost obstarat si práva k autorskému dílu HAGUESS, a.s. plynula z konkrétního právního předpisu. Ztotožňuji se zadavatelem, pokud tvrdí, že posouzení takové potřeby je výhradně na zadavatelích. V takovém případě má právě zadavatel dostatečně uvážit, zda hodlá systém (zde systém SKC), na nějž se budou vztahovat autorská práva v budoucnu rozvíjet a jakým způsobem nastavit licenční podmínky s ohledem na tento očekávaný rozvoj. Základním důvodem pro nutnost těchto úvah je to, zda pak bude zadavatel případné použití jednacího řízení bez uveřejnění schopen odůvodnit dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, tedy zda pro tento postup budou splněny zákonné podmínky. S tím však předmětné tvrzení zadavatele nijak nesouvisí.

43.Zadavatel dále Úřadu vytýká, že opomíjí konkrétní kroky zadavatele vedoucí k úpravě licenčních vztahů se společností HAGUESS, a.s. K tomu uvádím, že předmětem tohoto řízení je prošetření postupů zadavatele při zadávání šetřené veřejné zakázky. Tyto zadavatelem uvedené kroky však nemohou mít na zákonnost dotčených postupů zadavatele vliv.

44.Co se týče tvrzeného nesprávného výkladu § 23 odst. 4 písm. a) zákona, uvádím následující. S citací dotčeného ustanovení zákona se samozřejmě ztotožňuji. Vzhledem k tomu, že jednací řízení bez uveřejnění představuje výjimečný druh zadávacího řízení, neboť ze své podstaty omezuje hospodářskou soutěž tím, že se spíše než zadávacímu řízení podobá běžné soukromoprávní kontraktační proceduře, posouzení otázky, zda při jeho realizaci nedošlo k porušení základních zásad zadávání veřejných zakázek dle § 6 zákona se soustředí zejména na zhodnocení, zda byly naplněny veškeré podmínky pro jeho použití a zda zadavatel jejich splnění bez sebemenších pochybností prokázal. Zadavatel v šetřeném případě odůvodňuje použití tohoto druhu zadávacího řízení na základě nutnosti ochrany výhradních práv HAGUESS, a.s. V tomto smyslu Úřad v napadeném rozhodnutí správně aplikoval závěry Nejvyššího správního soudu, uvedené v rozsudku sp. zn. 5 Afs 43/2012 ze dne 11. 1. 2013 „Jednací řízení bez uveřejnění lze využít, pokud jsou důvody pro jeho použití objektivní, tedy nezávislé na vůli zadavatele. Není sporu o tom, že pokud by se zadavatel svým vlastním zaviněným postupem dostal do situace, kdy musel přidělit zakázku pouze jedné určité společnosti, porušil by tím zákon o veřejných zakázkách. Zadavatel se tak nemůže dovolávat existence pouhého jediného dodavatele (právně nebo fakticky) schopného realizovat předmět veřejné zakázky, pakliže sám tento ‚stav exkluzivity‘ vytvořil, a to navíc teprve ve chvíli, kdy již není možné nastalou situaci dostupnými právními prostředky změnit.“, jež plně podporují zjištění a závěry, učiněné Úřadem v napadeném rozhodnutí.

45.Argumentaci Úřadu, jakož i jím provedený výklad dotčeného ustanovení zákona, v této souvislosti shledávám jako konzistentní a správnou. V souvislosti s použitím jednacího řízení bez uveřejnění přitom platí, že zákon není možno vykládat jinak než striktně, neboť jak uvádím shora, jedná se o výjimečný způsob zadávání veřejných zakázek (shodně blíže srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Af 54/2012 ze dne 9. 4. 2013). Neshledávám přitom, že by Úřad trval na aplikaci judikatury Nejvyššího správního soudu z roku 2012 na zadávací řízení z roku 2006, neboť předmětem správního řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí bylo posouzení postupů zadavatele pouze v souvislosti s šetřenou veřejnou zakázkou zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění, jež bylo zadáváno v roce 2012, nikoli původní veřejná zakázka.

46.Zadavatel dále v rozkladu namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí svévolně nad rámec zákona či rozhodovací praxe správních soudů dovozuje určité podmínky, na jejichž splnění je použití jednacího řízení bez uveřejnění vázáno. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí ve světle souvisejících rozkladových námitek však musím konstatovat, že v tomto ohledu zřejmě došlo k nepochopení závěrů napadeného rozhodnutí ze strany zadavatele. Souhlasím se zadavatelem, že zákonná úprava podmínku, aby zadavatel svým vlastním jednáním nezpůsobil stav, na který se následně při použití jednacího řízení bez uveřejnění odvolává (nutnost ochrany výhradních práv dodavatele HAGUESS, a.s.), neobsahuje. Nicméně jak uvádím výše, vzhledem ke zvláštní povaze tohoto druhu zadávacího řízení musejí být podmínky pro použití institutu jednacího řízení bez uveřejnění vykládány striktně, aby nedocházelo k jeho zneužití v neprospěch hospodářské soutěže. Nelze tedy toto ustanovení vykládat jinak, než že podmínky, které zadavatele k použití jednacího řízení bez uveřejnění opravňují, musejí skutečně existovat objektivně, nezávisle na jeho vůli. V opačném případě by totiž podstatná většina právní úpravy zadávání veřejných zakázek ztratila význam, neboť zadavatelé by se např. právě z důvodu ochrany výhradních práv mohli zcela zprostit povinnosti zadávat veřejné zakázky prostřednictvím jiných druhů zadávacích řízení (zde mám na mysli např. otevřená či užší řízení). Stačilo by pouze v rámci svých předchozích vztahů s dodavateli „vhodně“ upravit či naopak neupravit potřebné obchodní podmínky. Tomuto závěru přitom plně odpovídá i rozhodovací praxe správních soudů, přičemž právě odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 43/2012 ze dne 11. 1. 2013, provedený Úřadem v napadeném rozhodnutí, považuji za přiléhavý. Nejedná se tak ani o zadavatelem namítané směšování institutů (jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona a dle § 23 odst. 4 písm. b) zákona). Rozdíl mezi jednacími řízeními bez uveřejnění dle těchto dvou ustanovení zákona představuje právě důvod či podmínku jejich použití, přičemž skutečnost, že požadavek na objektivní charakter takového důvodu je výslovně uveden pouze v § 23 odst. 4 písm. b) zákona nemůže znamenat, že výkladem není možné tento požadavek dovodit i ve vztahu k § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Ostatně tento výklad uvádím i s odkazem na relevantní judikaturu výše.

47.Důvody pro existenci tvrzených, dle zadavatele, absurdních závěrů výkladu shora uvedeného rozsudku, provedeného Úřadem v napadeném rozhodnutí, neshledávám. Úřad totiž v napadeném rozhodnutí netvrdí, že uzavření jakékoli předchozí smlouvy, jakožto projev autonomie vůle zadavatele (a tedy nikoli objektivní stav), způsobuje v jakémkoli dalším případě nemožnost použití jednacího řízení bez uveřejnění. Úřad naopak zcela správně vycházel z šetřeného skutkového stavu, přičemž nezákonnost zadání šetřené veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění konstatoval nikoli na základě prostého dřívějšího uzavření smlouvy, ale proto, že zadavatel akceptací nevýhodných licenčních podmínek v licenční smlouvě vytvořil stav exkluzivity, kdy všechny veřejné zakázky navazující na původní veřejnou zakázku musel právě z důvodu ochrany výhradních práv společnosti HAGUESS, a.s. zadat pouze tomuto dodavateli.

48.Pokud zadavatel dále namítá, že Úřad učinil své závěry o nezákonnosti jeho postupů, aniž by se dále zabýval účelem jednání zadavatele a jeho hospodárností, nemohu se s touto rozkladovou námitkou ztotožnit. Z bodu č. 73 napadeného rozhodnutí totiž přímo vyplývá, že Úřad otázku, zda zadavatel v šetřeném případě mohl či nemohl předpokládat, zda v souvislosti s původní veřejnou zakázkou bude v budoucnu třeba realizovat další zadávací řízení, pokládal za stěžejní. Z dokazování provedeného Úřadem dále plyne, že si zadavatel této potřeby v době zadávání původní veřejné zakázky musel být vědom. Úřad se tedy otázkou účelu jednání zadavatele podrobně zabýval a vyvodil z ní potřebné závěry.

49.Úřad v napadeném rozhodnutí netvrdí, že zadavatelé by si byli povinni vždy v licenčních smlouvách sjednávat možnost úpravy autorského díla. Závěry napadeného rozhodnutí se vztahují pouze na šetřený skutkový stav, jehož okolnosti nepředstavují splnění podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

50.Pokud jde o otázku hospodárnosti jednání zadavatele, je třeba připomenout, že účelem zákona je zajistit hospodárné nakládání s veřejnými prostředky právě prostřednictvím dodržování postupů nastavených zákonem. Pokud zadavatel vytvořením zmíněného stavu exkluzivity vyloučil možnost zadání zakázky v zadávacím řízení, jež by umožnilo řádnou soutěž o zakázku, a tím i možnost více nabídek s potenciální lepší nabídkovou cenou, stal se zcela závislým na jednom dodavateli, jenž si pak následně může určovat cenu všech dalších plnění, která na původní zakázku navazují. Takové jednání nemůže být označeno za hospodárné. Hospodárnost postupu zadavatele je třeba posuzovat právě z pohledu toho, zda již při zadávání původní veřejné zakázky zamýšlel rozvoj projektu o další funkcionality. Zde je právě onen okamžik, kdy musí zadavatel velice dobře posoudit, zda je hospodárné zadat zakázku i s požadavkem například na komentovaný zdrojový kód a povolení k tomu, aby dál mohl rozvíjet zadavatel software pomocí třetí osoby či širší licenční oprávnění, čímž bude zajisté předchozí veřejná zakázka sice finančně náročnější, protože dodavatel bude požadovat finanční prostředky navíc, avšak v následujících zakázkách již nebude zadavatel závislý na jednom dodavateli, či zda již takovéto rozšíření již není pravděpodobné, a proto by byly takto vynaložené prostředky navíc nehospodárné a zadavatel přístup ke zdrojovému kódu v budoucnu nijak nevyužije. Tato námitka je tedy nedůvodná

K pokutě

51.Vzhledem k tomu, že se plně ztotožňuji se závěry Úřadu o tom, že se zadavatel dopustil spáchání správních deliktů definovaných ve výroku I. napadeného rozhodnutí, nemohu souhlasit se zadavatelem v tom smyslu, že by byl pokutován za jednání, které je dle jeho názoru v souladu se zákonem. Není přitom pravdou, že by pochybení zadavatele bylo ze strany Úřadu spatřováno v porušení zákona při zadávání původní veřejné zakázky. K tomu jsem se však již vyjádřil výše. Posoudil jsem tedy uložení pokuty z pohledu zákonnosti, neboť výše uvedená námitka byla jediná, jež zadavatel vznesl vůči výši uložené pokuty.

52.Úřad se v napadeném rozhodnutí, pokud jde o odůvodnění pokuty, nejprve zabýval skutečností, že se zadavatel dopustil dvou správních deliktů. Proto Úřad správně aplikoval zásadu absorpce, v rámci níž posoudil, který ze dvou konstatovaných správních deliktů je přísněji trestný, přičemž na základě takového zjištění pak určil horní hranici pokuty, která činí 3.434.672,- Kč.

53.Následně se zabýval posouzením závažnosti spáchaného správního deliktu, přičemž konstatoval, že postup zadavatele zásadně narušil samotný princip zadávání veřejných zakázek, kterým je zajištění transparentní a řádné hospodářské soutěže při zachování konkurenčního prostředí mezi dodavateli a efektivní vynakládání veřejných prostředků. Takové jednání je v rámci rozhodovací praxe Úřadu označováno za jedno z nejzávažnějších na poli veřejných zakázek, neboť je fakticky vyloučena jakákoliv soutěž mezi dodavateli, jejímž účelem je právě soutěž o nabídku a také o cenu. To pak má zajistit naplnění cílů zadávání veřejných zakázek, jak uvedl Úřad v napadeném rozhodnutí. Jednací řízení bez uveřejnění má být využíváno pouze ve velmi specifických případech, jež definuje zákon. Tento závěr vychází z konstantní soudní judikatury jak Soudního dvora Evropské unie, tak z judikatury zdejších soudů (např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Af 65/2012 ze dne 29. 5. 2014), podle kterého jednací řízení bez uveřejnění představuje druh zadávacího řízení s nejnižší mírou transparentnosti, vnější kontroly a hospodářské soutěže. Proto i jeho neoprávněné použití musí být svou povahou jedním z nejzávažnějších správních deliktů.

54.Současně Úřad dovodil, že se zadavatel sám aktivně podílel na vzniku podmínek, od nichž následně odvodil nutnost postupu v jednacím řízení bez uveřejnění. Tento závěr odpovídá i tvrzením zadavatele, který uvedl, že „předpokládal evoluci systému SKC, jež byla zamýšlena formou integrace dalších modulů, což plyne i z předložené dokumentace projektu“. Pokud se tedy zadavatel dovolává hospodárnosti svého postupu, pak je třeba upozornit, že právě v případě, kdy věděl o svých budoucích potřebách, měl posuzovat i to, zda tím, že se omezí v budoucnu na jednoho dodavatele, nezpůsobí si sám závislost na tomto dodavateli a tím i omezí hospodárnost vynakládaných prostředků. Souhlasím tedy s posouzením Úřadu, že je třeba přihlédnout k tomu, že zadavatel si nutnost zadání zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění způsobil sám, neboť se tak nestalo například proto, že nastaly okolnosti, stojící vně zadavatele, pro které musel požadovat neplánované rozšíření původního projektu.

55.Dále se Úřad správně zabýval následky správního deliktu, přičemž konstatoval, že svým postupem neumožnil účast dalších potenciálních dodavatelů v zadávacím řízení a zásadně narušil soutěžní prostředí. Uvedené porušení zákona mohlo mít vliv na okruh potenciálních dodavatelů, kteří se mohli ucházet o veřejnou zakázku, neboť pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, nelze vyloučit, že by obdržel vyšší počet nabídek jiných dodavatelů, kteří by mohli předložit ekonomicky výhodnější nabídky než spol. HAGUESS, a.s. Jak již bylo uvedeno výše, právě zajištění dostatečné soutěže mezi dodavateli má zajistit naplnění účelu zadávacího řízení, tedy hospodárné vynakládání veřejných prostředků. Lze tedy souhlasit s posouzením dopadu jednání zadavatele na právem chráněným zájem v případě veřejných zakázek.

56.Následně Úřad posoudil i případné přitěžující okolnosti, přičemž jedinou, kterou zohlednil je existence druhého správního deliktu, spáchaného zadavatelem, což je plně v souladu se zásadou absorpce. Úřad při úvahách týkajících se výše uložené pokuty vzal v potaz preventivní a represivní význam ukládané pokuty a také skutečnost, že uložením příliš nízké pokuty by došlo k bagatelizaci následků spáchaného správního deliktu. Pokud tedy s ohledem na výše uvedené Úřad uložil pokutu ve výši, jež nedosahuje ani jedné třetiny horní hranice zákonné sazby, pak jsem se s tímto závěrem ztotožnil. Úřad při stanovení výše pokut nevybočil ze zákonem stanovených mezí správního uvážení při současném respektování základních zásad správního trestání.

57.Ačkoliv ze strany zadavatele nebyla výše pokuty namítána, při přezkoumání úvah Úřadu jsem zjistil, že Úřad neposoudil možnou likvidačnost ukládané pokuty. Toto procesní pochybení je však možné odstranit v rámci rozhodnutí o rozkladu a není důvodem, pro který by bylo nutné napadené rozhodnutí rušit a věc vracet Úřadu k novému projednání, když hmotněprávní posouzení případu jsem shledal správným a zákonným a taktéž postup Úřadu v řízení před vydáním napadeného rozhodnutí jsem shledal v souladu s právními předpisy. Z internetových stránek hlavního města Prahy vyplývá, že zadavatel hospodaří s prostředky ve výši desítek miliard korun, přičemž v roce 2014 byl výsledek hospodaření přebytkový a ačkoliv pro letošní rok je plánován rozpočet schodkový, nelze z takové skutečnosti dovodit likvidačnost ukládané pokuty zadavateli, a to i s ohledem na prostředky, s nimiž zadavatel hospodaří.

VI. Závěr

58.Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

59.Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

Advokátní kancelář Klára Samková s.r.o., Španělská 742/6, 120 00 Praha 2

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.