číslo jednací: R11/2015/VZ-19739/2015/321/IPs

• Instance: II.
• Věc: Zasílatelské služby pro přepravu paliv po železnici v rámci České republiky
• Účastníci:
  1. Express Group, a. s.
  2. OKD, a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 29. 7. 2015
• Související rozhodnutí: S1066/2014/VZ-27183/2014/523/KHl; R11/2015/VZ-19739/2015/321/IPs

Č. j.: ÚOHS-R11/2015/VZ-19739/2015/321/IPs

29. července 2015

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 6. 1. 2015, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže 7. 1. 2015, podaném navrhovatelem -

• společností Express Group, a. s., IČO 35795123, se sídlem Plynárenská 7/B, 821 09 Bratislava, Slovenská republika, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 21. 10. 2014 společností Havel, Holásek & Partners s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S1066/2014/VZ-27183/2014/523/KHl ze dne 22. 12. 2014, vydaném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele 

• společnosti OKD, a.s., IČO 26863154, se sídlem Stonavská 2179, Doly, 735 06 Karviná,

učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zasílatelské služby pro přepravu paliv po železnici v rámci České republiky“ zadávané v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 26. 5. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 5. 2014 pod ev. č. 488527, ve znění opravy uveřejněné dne 30. 5. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 30. 5. 2014 pod ev. č. 2014/S 103-181677, ve znění opravy uveřejněné dne 4. 6. 2014 pod ev. č. 2014/S 106-187300,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 správního řádu, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S1066/2014/VZ-27183/2014/523/KHl ze dne 22. 12. 2014

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], příslušný k dohledu nad dodržováním tohoto zákona, obdržel dne 8. 12. 2014 návrh navrhovatele – Express Group, a. s., IČO 35795123, se sídlem Plynárenská 7/B, 821 09 Bratislava, Slovenská republika, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 21. 10. 2014 společností Havel, Holásek & Partners s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 – Nové Město (dále jen „navrhovatel“) – z téhož dne, na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – OKD, a.s., IČO 26863154, se sídlem Stonavská 2179, Doly, 735 06 Karviná (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Zasílatelské služby pro přepravu paliv po železnici v rámci České republiky“, zadávané v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 26. 5. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 5. 2014 pod ev. č. 488527, ve znění opravy uveřejněné dne 30. 5. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 30. 5. 2014 pod ev. č. 2014/S 103-181677, ve znění opravy uveřejněné dne 4. 6. 2014 pod ev. č. 2014/S 106-187300 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení dopisem č. j. ÚOHS-S1066/2014/VZ-26269/2014/523/KHl ze dne 11. 12. 2014. Dále Úřad navrhovateli usnesením č. j. ÚOHS-S1066/2014/VZ-26294/2014/523/KHl ze dne 11. 12. 2014 (dále jen „usnesení“) stanovil lhůtu 5 dnů ode dne doručení usnesení o lhůtě ke složení kauce podle § 115 odst. 1 zákona a k doplnění náležitosti návrhu podle ustanovení § 114 odst. 3 zákona o doklad o složení kauce.

3. Dne 16. 12. 2014 doručil navrhovatel Úřadu přípis, jehož obsahem je doklad o složení kauce podle § 115 odst. 1 zákona. Z uvedeného dokladu vyplývá, že dne 16. 12. 2014 zadal navrhovatel platební příkaz na úhradu 2 000 000 Kč na účet Úřadu.

II. Napadené rozhodnutí

4. Dne 22. 12. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S1066/2014/VZ-27183/2014/523/KHl (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle § 117a písm. b) zákona správní řízení zastavil, neboť s podáním návrhu nebyla složena kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona a navrhovatel kauci nesložil ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.

5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že vzhledem k tomu, že součástí návrhu navrhovatele nebyl doklad o složení kauce na účet Úřadu a ani z bankovních výpisů Úřadu nevyplývalo, že kauce byla na jeho účet složena, stanovil Úřad navrhovateli lhůtu k provedení úkonu, a to složení kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona, a doplnění náležitosti návrhu o doklad o složení kauce podle § 114 odst. 3 zákona. Uvedené usnesení o lhůtě bylo navrhovateli doručeno dne 12. 12. 2014. Posledním dnem lhůty pro složení kauce podle § 115 odst. 1 zákona (připsání částky na účet Úřadu) a doplnění náležitosti návrhu o doklad o složení kauce podle § 114 odst. 3 zákona připadl na středu 17. 12. 2014. Zároveň Úřad navrhovatele ve výše uvedeném usnesení upozornil na skutečnost, že jestliže ve stanovené lhůtě kauci na účet Úřadu nesloží a nedoloží doklad o jejím složení, Úřad zahájené správní řízení podle § 117a písm. b) zákona zastaví.

6. Navrhovatel v posuzovaném případě sice doručil dne 16. 12. 2014 doklad, prokazující, že dne 16. 12. 2014 poukázal na Účet úřadu kauci ve výši 2 000 000,- Kč. Z bankovního výpisu účtu Úřadu však vyplývá, že kauce nebyla nejpozději dne 17. 12. 2014, tedy poslední den lhůty stanovené usnesením na účet Úřadu připsána. Dále Úřad konstatoval, že složení kauce po uplynutí dodatečné lhůty stanovené Úřadem není možné, neboť úhrada kauce musí být provedena ke dni podání návrhu, resp. nejpozději k poslednímu dni stanovenému Úřadem k úhradě kauce. Proto byť by byla částka kauce připsána na účet Úřadu po lhůtě k tomu určené, není naplněna základní podmínka pro vedení řízení před Úřadem a Úřadu nezbývalo než správní řízení zastavit.

III. Námitky rozkladu

7. Proti napadenému rozhodnutí obdržel Úřad dne 7. 1. 2015 rozklad navrhovatele. Ze spisové dokumentace vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 23. 12. 2014. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

8. Navrhovatel se s napadeným rozhodnutím neztotožňuje, neboť má za to, že závěry Úřadu nereflektují aspekty skutkového stavu posuzované věci.

9. V prvé řadě namítá, že dodatečná lhůta, stanovená Úřadem ke složení kauce byla nepřiměřeně krátká, obzvláště za stavu, kdy navrhovatel je zahraničním dodavatelem a počátek běhu lhůty připadl na sobotu, tudíž nejdřívějším dnem, kdy mohl být dán navrhovatelem příkaz k úhradě bylo pondělí, přičemž lhůta končila ve středu. Navrhovatel uvádí, že s ohledem na výši kauce a interní postupy nemohlo dojít k zadání příkazu k platbě dříve než v úterý.

10. Další okruh námitek směřuje proti nevymezení toho, zda lhůtou pěti dnů, jež byla usnesením o lhůtě navrhovateli stanovena, Úřad myslel lhůtu počítanou v kalendářních či pracovních dnech. Zároveň měl Úřad při stanovení lhůty přihlédnout k objektivním možnostem navrhovatele jako zahraničního dodavatele. Zde také navrhovatel argumentuje tím, že pokud poukázal platbu na účet Úřadu s jednodenním předstihem před koncem lhůty, nemohl zároveň rozumně předpokládat, že dojde k prodlení na straně poskytovatele bankovních služeb.

11. Navrhovatel také argumentuje počítáním času dle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o platebním styku“), zejména tedy tím, že bankovní transakce je možné realizovat pouze v pracovních dnech.

12. Současně navrhovatel namítá, že pokud se na plynutí lhůt aplikuje výhradně zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), pak je lhůta vymezená v usnesení o lhůtě lhůtou procesní, tudíž pro její dodržení lze považovat za dostačující i to, že úkon s ní spojený je realizován k poslednímu dni (17. 12. 2014) a z tohoto pohledu byla lhůta zachována, přičemž odkazuje na § 40 odst. 2 správního řádu, kdy se v pochybnostech lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže opak.

13. V části rozkladu, označené jako II.c) navrhovatel nesouhlasí s odkazem Úřadu na jeho dřívější rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R196/2012/VZ, neboť to dle jeho názoru na projednávanou věc nedopadá. Navrhovatel akcentuje svůj vážný zájem na pokračování správního řízení, neboť kauci na účet Úřadu složil.

14. V závěru rozkladu pak navrhovatel zformuloval žádost o prominutí zmeškání lhůty v souladu s § 41 odst. 4 správního řádu.

Závěr rozkladu

15. Navrhovatel požaduje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a rozkladu vyhověl.

IV. Řízení o rozkladu

16. Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc správnímu orgánu rozhodujícím o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

17. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a řízení, jež jeho vydání předcházelo a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

18. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S1066/2014/VZ-27183/2014/523/KHl ze dne 22. 12. 2014 rozhodl tak, že správní řízení zastavil, neboť s podáním návrhu nebyla složena kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona a navrhovatel kauci nesložil ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V následující části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech uvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

19. Podle § 114 odst. 1 zákona návrh lze podat proti všem úkonům zadavatele, které vylučují nebo by mohly vyloučit zásady stanovené v § 6 a v jejichž důsledku hrozí nebo vznikla újma na právech navrhovatele, a to zejména proti a) zadávacím podmínkám, b) obsahu oznámení nebo výzvy o zahájení zadávacího řízení, c) vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení, d)  rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky a e) použití druhu zadávacího řízení.

20. Podle § 114 odst. 3 zákona návrh vedle obecných náležitostí podání musí obsahovat označení zadavatele, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli hrozí nebo vznikla újma na jeho právech, návrhy na provedení důkazů, a čeho se navrhovatel domáhá. Součástí návrhu je doklad o složení kauce podle § 115 zákona a v případě návrhu zasílaného Úřadu před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku rovněž doklad o doručení námitek zadavateli a doklad o opětovném složení jistoty podle § 67 odst. 4 zákona.

21. Podle § 45 odst. 2 správního řádu nemá-li žádost předepsané náležitosti (uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu) nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění.

22. Dle § 115 odst. 1 zákona je s podáním návrhu navrhovatel povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 2 000 000 Kč. V případě, že není možné stanovit nabídkovou cenu navrhovatele nebo že nabídková cena, která je předmětem hodnocení, je při zadávání rámcové smlouvy stanovena pouze jako cena za jednotku plnění nebo v případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy, je navrhovatel povinen složit 100 000 Kč.

23. V daném případě z obsahu správního spisu vyplývá, že navrhovatel společně s podáním návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele v zadávacím řízení nedoložil doklad o složení kauce a ani z bankovních výpisů Úřadu nevyplývalo, že kauce byla na účet Úřadu složena. Proto jej Úřad vyzval k dodatečnému doplnění návrhu a stanovil mu lhůtu pěti dnů od doručení usnesení k doplnění návrhu o doklad o složení kauce ve výši 2 000 000 Kč. Současně ve vydaném usnesení Úřad navrhovatele poučil, že pokud nesloží kauci ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem, pak správní řízení zastaví. Vydaným usnesením dále Úřad správní řízení, do uplynutí lhůty k doplnění podání, přerušil. 

24. Uvedené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 12. 12. 2014, lhůta pro doplnění podání, která byla stanovena na pět dní, tak uplynula dnem 17. 12. 2014. Navrhovatel však výzvě nevyhověl a kauci ve výši 2 000 000 Kč na účet Úřadu nesložil.  Pokud tedy ve stanovené lhůtě navrhovatel neuhradil kauci v požadované výši, pak nesplnil podmínku stanovenou zákonem pro vedení řízení.

25. Z podaného rozkladu vyplývá, že uvedená skutková zjištění navrhovatel nerozporuje. První okruh jeho námitek směřuje do délky lhůty, jež mu Úřad stanovil ke splnění jeho povinnosti. Namítá, že lhůta byla příliš krátká a po počátku jejího běhu následovaly dva nepracovní dny, přičemž s ohledem na fakt, že je zahraniční právnickou osobou, měl ztíženou možnost úkon provést včas.

26. K těmto námitkám uvádím, že směřují proti lhůtám, jež byly stanoveny usnesením a nesměřují tedy do napadeného rozhodnutí. Nejsem tedy oprávněn je vypořádávat a posuzovat, neboť nejde o námitky ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu. Pouze nad rámec však uvádím, že navrhovatel je v prvé řadě povinen složit kauci již s podáním návrhu. To vyplývá jak ze znění § 115, které tuto skutečnost výslovně uvádí, tak i z faktu, že zákon v tomto ustanovení navrhovateli dává návod k tomu, aby byl schopen sám výši kauce vypočítat, aniž by musel čekat na usnesení Úřadu, který navrhovateli stanoví dodatečnou lhůtu ke složení kauce v zákonné výši. Proto je třeba vycházet z toho, že návrh byl vadný již v okamžiku svého podání ve smyslu nedoložení dokladu o složení kauce podle § 115 zákona a zároveň nesložení kauce bylo překážkou vedení řízení, jež tu byla již v okamžiku doručení návrhu. Lhůta stanovená Úřadem pak byla lhůtou pouze dodatečnou. Nelze se tedy odvolávat pouze na délku takovéto dodatečné lhůty.

27. Pokud jde o námitku, dle níž Úřad nestanovil, zda je stanovená lhůta počítána v kalendářních nebo pracovních dnech, pak vzhledem k tomu, že zákon nemá ustanovení, které upravuje počítání lhůt, pak je třeba použít ustanovení správního řádu. Proto plně odkazuji na ustanovení o počítání času dle § 40 odst. 1 správního řádu. Pokud Úřad ve svém usnesení neuvedl, že lhůty stanovuje odchylně od správního řádu jako lhůtu počítanou pracovními dny, pak je třeba vycházet z toho, že je lhůta počítána ve dnech kalendářních. K tomu odkazuji na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 A 12/2001 ze dne 28. 3. 2002, jež se sice vztahuje k zákonu č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, avšak úvahy ohledně počítání času lze vztáhnout i k současně platnému zákonu. „Podle rozhodnutí Ústavního soudu PI. ÚS 33/97 mezi obecně uznávané právní principy patří v oblasti práva ústavního pravidla počítání času, jak jsou v evropském právním myšlení srozumitelně a smysluplně vymezena od dob římských. Je v dispozici ústavodárce, resp. zákonodárce, postupovat i jinak, v tom případě je však povinen takový postup výslovně stanovit. Ani v případě zákona o zadávání veřejných zakázek tomu není jinak. Rozdíl mezi kalendářním a běžným týdnem, měsícem a rokem spočívá v tom, že za běžný rok lze považovat období např. od 1. 4. do 31. 3. následujícího roku, analogicky tomu tak je u běžného měsíce a běžného týdne, na rozdíl od kalendářního, který je dán vždy pevným začátkem, tj. u týdne od pondělí do neděle, u měsíce od prvního dne do posledního dne, u let počínaje 1. ledna a konče 31. prosince. V tomto smyslu je třeba používat časový úsek vyjádřený slovy „kalendářní den“.

28. Na tomto principu počítání lhůt nemůže změnit nic ani navrhovatelem odkazovaný zákon o platebním styku, neboť skutečnost, že bankovní transakci je možné vykonat pouze ve dnech pracovních, nemá vliv na skutečnost, že navrhovatel byl povinen složit kauci na účet Úřadu spolu s podáním návrhu, nejpozději však v dodatečně stanovené lhůtě, což neučinil. Přičemž mi nepřísluší posuzovat, zda navrhovatel mohl či nemohl rozumně předpokládat, že poukázal-li platbu na účet Úřadu s jednodenním předstihem před koncem lhůty, dojde k prodlení na straně poskytovatele bankovních služeb, stejně jako mi nepřísluší jakkoliv posuzovat, zda postup poskytovatele bankovních služeb plátce byl v souladu se zákonem o platebním styku a vyvozovat z výše uvedeného postupu jakékoliv závěry ve vztahu k zákonu a povinnosti navrhovatele složit kauci s podáním návrhu, nejpozději však v dodatečné lhůtě stanovené k tomu navrhovateli Úřadem.

29. Pokud navrhovatel uvádí, že jednal v dobré víře, že k doplnění návrhu postačí doložit doklad o zaplacení kauce, přičemž příslušná finanční částka bude na účet Úřadu připsána, pak uvádím, že dle § 115 odst. 1 zákona je s podáním návrhu navrhovatel povinen kauci složit na účet Úřadu. Pokud tedy budeme vycházet z jazykového výkladu tohoto ustanovení, pak je třeba, aby kauce v zákonem stanovené výši byla s podáním návrhu připsána na účet Úřadu, tedy aby s ní Úřad, jako příjemce (viz § 114 zákona o platebním styku) mohl disponovat.

30. Navrhovatel dále vznesl námitku, že lhůtu vymezenou v usnesení je třeba vnímat jako lhůtu procesní, tedy lze považovat za dostačující i to, že úkon s ní s pojený je realizován k poslednímu dni. Pro posouzení věci je třeba odlišovat obecné náležitosti podání, ke kterým je dle § 114 odst. 3 zákona řazen i doklad o složení kauce dle § 115 zákona - Návrh vedle obecných náležitostí podání musí obsahovat označení zadavatele, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli hrozí nebo vznikla újma na jeho právech, návrhy na provedení důkazů, a čeho se navrhovatel domáhá. Součástí návrhu je doklad o složení kauce podle § 115 a v případě návrhu zasílaného Úřadu před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku rovněž doklad o doručení námitek zadavateli a doklad o opětovném složení jistoty podle § 67 odst. 4 - od podmínky pro vedení řízení, jíž je složení kauce. V případě, že Úřad zjistí, že podání má vady, postupuje dle s § 37 odst. 3 správního řádu, dle kterého Nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu, resp. podle § 45 odst. 2 správního řádu - Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64).

31. Úřad tedy vyzval navrhovatele k odstranění vad podání – tedy doložení dokladu o složení kauce a současně i ke splnění podmínky vedení řízení – ke složení kauce. Současně navrhovatele v usnesení poučil, jaké důsledky bude mít nesplnění této podmínky vedení řízení, jíž je dle § 117a písm. b) zákona zastavení správního řízení. V případě odstranění vad podání jde o lhůtu pořádkovou, jejíž zmeškání lze prominout dle § 41 odst. 4 správního řádu, neboť nedoložení tohoto dokladu v případě, kdy kauce fakticky byla složena na účet Úřadu ve lhůtě stanovené zákonem, případně v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem, není překážkou vedení řízení. Avšak složení kauce je podmínkou vedení řízení. Lhůta stanovená zákonem a případně následně Úřadem, je lhůtou hmotněprávní a její zmeškání nelze prominout a jejím uplynutím právo (zde právo na projednání návrhu Úřadem) zaniká. 

32. Ačkoliv výše uvedené rozlišení výslovně z usnesení nevyplývá, nemá to vliv na správnost napadeného rozhodnutí, ani řízení, jež mu předcházelo, neboť navrhovatel byl Úřadem o následcích zmeškání dodatečné lhůty řádně poučen. Nebyl tedy nijak zkrácen na svých právech.

33. Z výroku napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že důvodem, pro který bylo správní řízení zastaveno, není nepředložení dokladu o složení kauce, ale to, že s podáním návrhu, ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem, nesložil navrhovatel na účet Úřadu kauci ve výši stanovené podle § 115 odst. 1 zákona. Správní řízení tedy bylo zastaveno pro uplynutí hmotněprávní lhůty, se kterou je spojen zánik práva. K tomu odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 114/2011 ze dne 11. 9. 2012, kde je uvedeno, že „Za lhůtu je nutno považovat časový interval, v němž má být, případně musí být, něco vykonáno. Lhůtou je rovněž časový úsek, ve kterém může být nárok (subjektivní právo) uplatněn u příslušného objektu. Teorie rozlišuje dva druhy lhůt. Jsou jimi lhůty hmotněprávní a procesní. Hmotněprávní lhůty jsou lhůty, jejichž běh je stanoven zákonem a zpravidla jej nelze ovlivnit jednáním adresátů příslušných právních norem. Konec lhůty je absolutní a jejich zmeškání má za následek zánik práva. Tyto lhůty nelze navracet ani prominout. Jedná se o lhůty prekluzivní, neboli propadné. Procesní lhůty mohou být zákonné (stanoveny přímo zákonem) nebo soudcovské (stanoveny soudem, příp. předsedou senátu). Tyto lhůty mají svůj význam především ve vztahu k efektivitě řízení a jejich zmeškání nemusí mít za následek ztrátu práva. S nedodržením těchto lhůt zákon přímo nespojuje žádné právní následky pro věc samu. Přitom je nutno podotknout, že v případě zákonných lhůt právní normy obvykle výslovně nestanoví, zda se jedná o lhůtu propadnou, či pořádkovou. Určení povahy lhůty je proto záležitostí výkladu konkrétní právní normy upravující předmětnou lhůtu … ustanovení upravující lhůty propadné stanoví s jejich uplynutím konkrétní právní důsledek, který je zpravidla vyjádřen slovy, že po uplynutí těchto lhůt již nelze něco nadále vykonat či činit, či naopak, že pouze do uplynutí lhůty něco činit lze.“ Vzhledem k tomu, že složení kauce je podmínkou vedení řízení, pak lhůta, stanovená k jejímu splnění musí být lhůtou hmotněprávní, neboť její zmeškání má za následek zánik práva, jak je tomu uvedeno v § 117a písm. b) zákona. Pokud je tedy sama lhůta, stanovená v zákoně v § 115 odst. 1 zákona lhůtou hmotněprávní, již ale zákon považuje dle znění zákona, rozhodného v projednávané věci, za zachovanou i v případě, že bude kauce složena v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem, pak i na takovou dodatečnou lhůtu je nutno pohlížet jako na lhůtu hmotněprávní.

34. Ve světle výše uvedeného je nadbytečné posuzovat, zda odkaz Úřadu na rozhodnutí ve věci sp. zn. ÚOHS-R162/2012/VZ je přiléhavý, či nikoliv, neboť toto posouzení nemá vliv na správnost či nesprávnost napadeného rozhodnutí, když případný nepřiléhavý odkaz by nemohl ovlivnit závěr, učiněný v napadeném rozhodnutí, tedy že bylo třeba správní řízení zastavit, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho vedení.

35. Pokud jde o žádost navrhovatele o prominutí zmeškání lhůty tak, jak je uvedena v části III. rozkladu, pak odkazuji na výše uvedené, tedy že lhůta pro složení kauce je lhůtou hmotněprávní, jejíž zmeškání nelze prominout.

36. Nad rámec uvedeného pak uvádím, že dle znění § 117a písm. c) zákona platného a účinného v době vydání tohoto rozhodnutí Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže nedošlo k připsání kauce ve výši podle § 115 odst. 1 na účet Úřadu ve lhůtě podle § 115 odst. 5. Dle tohoto znění zákona již Úřad nemá ani povinnost navrhovateli stanovit dodatečnou lhůtu ke splnění povinnosti stanovené zákonem – složení kauce a v případě, že nebude tato připsána na účet Úřadu ve lhůtě dle § 115 odst. 5 zákona, bez dalšího správní řízení zastaví. Z tohoto posunu je patrné, že změna zákona vedla k vyjasnění a zpřesnění toho, jaký byl úmysl zákonodárce při koncipování povinnosti složit kauci v zákonem jasně vymezené lhůtě, což ostatně koresponduje i s výše uvedeným výkladem.

VI. Závěr

37. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.

38. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1.OKD, a.s., Stonavská 2179, Doly, 735 06 Karviná

2.Havel, Holásek & Partners s.r.o, advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.