číslo jednací: S0383/2015/VZ-25053/2015/511/BMa

• Instance: I.
• Věc: Svoz směsného komunálního odpadu a provozování sběrného dvora ve městě Hulín
• Účastníci:
  1. město Hulín
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/2006 Sb.
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 12. 9. 2015

Č. j.: ÚOHS-S0383/2015/VZ-25053/2015/511/BMa

26. srpna 2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 1. 7. 2015, jehož účastníkem je

• zadavatel - město Hulín, IČO 00287229, se sídlem nám. Míru 162, 768 24 Hulín, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 2. 7. 2015 Mgr. Bc. Milanem Konečným, IČO 88144534, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11  Orlová – Město,

ve věci možného spáchání správních deliktů dle § 120 odst. 1 písm. g) a písm. h) uvedeného zákona v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Svoz směsného komunálního odpadu a provozování sběrného dvora ve městě Hulín“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 8. 2014 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 25. 8. 2014 pod ev. č. zakázky 489961 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 27. 8. 2014 pod zn. 2014/S 163-292257,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – město Hulín, IČO 00287229, se sídlem nám. Míru 162, 768 24 Hulín – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při vyřizování námitek stěžovatele - JOGA LUHAČOVICE, s. r. o., IČO 60697628, se sídlem Uherskobrodská 984, 763 26 Luhačovice – ze dne 25. 11. 2014 podaných v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Svoz směsného komunálního odpadu a provozování sběrného dvora ve městě Hulín“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 8. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 8. 2014 pod ev. č. zakázky 489961 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 27. 8. 2014 pod zn. 2014/S 163-292257, postupoval v rozporu s § 111 odst. 1 uvedeného zákona, když rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, neodeslal jmenovanému stěžovateli ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení jeho námitek, tedy nejpozději do 5. 12. 2014, ale učinil tak až dne 8. 12. 2014. 

II.

Zadavatel – město Hulín, IČO 00287229, se sídlem nám. Míru 162, 768 24 Hulín – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s § 114 odst. 6 citovaného zákona v rámci správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. S1105/2014/VZ nezaslal Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce „Svoz směsného komunálního odpadu a provozování sběrného dvora ve městě Hulín“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 8. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 8. 2014 pod ev. č. zakázky 489961 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 27. 8. 2014 pod zn. 2014/S 163-292257, ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu stěžovatele - JOGA LUHAČOVICE, s. r. o., IČO 60697628, se sídlem Uherskobrodská 984, 763 26 Luhačovice - tedy nejpozději do 29. 12. 2014, ale učinil tak až dne 15. 1. 2015. 

III.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí se zadavateli – město Hulín, IČO 00287229, se sídlem nám. Míru 162, 768 24 Hulín – podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 15.000,- Kč (patnáct tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

ODŮVODNĚNÍ

ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Zadavatel - město Hulín, IČO 00287229, se sídlem nám. Míru 162, 768 24 Hulín, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 2. 7. 2015 Mgr. Bc. Milanem Konečným, IČO 88144534, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11  Orlová – Město (dále jen „zadavatel“) - odeslal dne 24. 8. 2014 k uveřejnění oznámení o zahájení otevřeného zadávacího řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Svoz směsného komunálního odpadu a provozování sběrného dvora ve městě Hulín“, které bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 25. 8. 2014 pod ev. č. zakázky 489961 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 27. 8. 2014 pod zn. 2014/S 163-292257 (dále jen „veřejná zakázka“). Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla zadavatelem stanovena na 20.000.000,- Kč bez DPH.

2. Dle oznámení o zakázce byl předmětem plnění veřejné zakázky svoz a likvidace směsného komunálního odpadu, jehož vlastníkem a původcem je město Hulín. Vítězný dodavatel měl za město vést veškerou evidenci o likvidaci odpadu a předávat pravidelné zprávy o ekologické likvidaci odpadu.

3. V rámci zadávacího řízení zadavatel obdržel 4 nabídky. Po provedeném posouzení nabídek zadavatel vyloučil dne 13. 11. 2014 stěžovatele - JOGA LUHAČOVICE, s.r.o., IČO 60697628, se sídlem Uherskobrodská 984, 763 26  Luhačovice (dále jen „stěžovatel“) -  z účasti v zadávacím řízení pro nesplnění zadávacích podmínek, přičemž své rozhodnutí stěžovateli doručil dne 19. 11. 2014. Stěžovatel podal zadavateli dne 25. 11. 2014 námitky proti rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení, kterým zadavatel rozhodnutím ze dne 8. 12. 2014 nevyhověl a své rozhodnutí téhož dne stěžovateli odeslal.  Dne 16. 12. 2014 podal stěžovatel k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na přezkoumání úkonů zadavatele v předmětném zadávacím řízení, čímž bylo zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. S1105/2014/VZ, v němž bylo dne 19. 3. 2015 vydáno rozhodnutí ve věci č. j. ÚOHS-S1105/2014/VZ-7307/2015/511/JNv.

POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

4. Úřad obdržel dne 16. 12. 2014 podnět, ve kterém jeho podatel upozorňoval na nezákonnost postupu zadavatele při vyřizování námitek stěžovatele podaných zadavateli v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku, a to konkrétně na nedodržení desetidenní lhůty, ve které má zadavatel podle § 111 odst. 1 zákona odeslat stěžovateli písemné rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv. Po prošetření skutečností uvedených v podnětu získal Úřad pochybnosti ohledně souladu postupu zadavatele se zákonem při vyřizování námitek stěžovatele v předmětném zadávacím řízení.

5. V rámci správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele vedeného Úřadem pod sp. zn. S1105/2014/VZ, zahájeného dne 16. 12. 2014 na návrh, měl zadavatel povinnost zaslat Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce ve lhůtě do 10 dnů ode dne obdržení návrhu, tedy nejpozději do 29. 12. 2014. Ze spisové dokumentace ke správnímu řízení vedenému pod sp. zn. S1105/2014/VZ vyplývá, že zadavatel zaslal Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce dne 15. 1. 2015. Na základě této skutečnosti získal Úřad pochybnost ohledně splnění povinnosti stanovené v § 114 odst. 6 zákona zadavatelem.

6. S ohledem na výše uvedené zahájil Úřad správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. g) a písm. h) zákona zadavatelem.

SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

7. Účastníkem správního řízení podle § 116 zákona je zadavatel.

8. Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli přípisem č. j. ÚOHS-S0383/2015/VZ-16350/2015/511/BMa ze dne 1. 7. 2015, který byl téhož dne zadavateli doručen. Podle § 113 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, bylo správní řízení dne 1. 7. 2015 zahájeno.

9. Úřad dále usnesením č. j. ÚOHS-S0383/2015/VZ-16655/2015/511/BMa ze dne 3. 7. 2015 určil zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

10. Dne 14. 7. 2015 zaslal zadavatel Úřadu prostřednictvím svého zástupce Mgr. Bc. Milana Konečného, IČO 88144534, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11  Orlová – Město (dále jen „zástupce zadavatele“ nebo „Milan Konečný“) písemné sdělení ze dne 13. 7. 2015, ve kterém se vyjadřuje ke skutečnostem uvedeným v oznámení o zahájení správního řízení (dále jen „vyjádření“). V případě opožděného vyřízení námitek stěžovatele zadavatel odkazuje na ustanovení § 111 odst. 5 zákona, podle kterého platí, že pokud zadavatel o námitkách nerozhodl ve lhůtě podle odstavce 1 zákona, pak platí domněnka, že námitkám nevyhověl. Dle svého názoru se zadavatel i přesto s námitkami argumentačně vypořádal a na podané námitky, byť opožděně, reagoval. K objasnění příčiny pozdní reakce na námitky zadavatel uvádí, že zástupce zadavatele, jenž mohl rozhodnutí o námitkách podepsat, v poslední den lhůty pro vyřízení námitek nečekaně absentoval, a proto nebylo možné dané rozhodnutí odeslat. Ovšem hned následující pracovní den došlo k podpisu rozhodnutí a k jeho odeslání všem dotčeným subjektům. Zpoždění tak dle vyjádření zadavatele bylo pouze v řádu pár hodin, jelikož lhůta končila páteční půlnocí a hned v pondělí 8. 12. 2014 bylo předmětné rozhodnutí doručeno. Zadavatel se tak domnívá, že opožděné zaslání rozhodnutí o námitkách nemohlo způsobit žádnému uchazeči jakoukoliv škodu a nemohlo ani negativně ovlivnit proces výběrového řízení, jelikož na prodlení s tímto úkonem by bylo vždy možné aplikovat ustanovení § 111 odst. 5 zákona, protože bylo zřejmé, že na základě podrobně specifikovaného postupu zadavatele uvedeného v rozhodnutí o vyloučení stěžovatele ze zadávacího řízení nebude zadavatel na svém rozhodnutí a jeho odůvodnění nic měnit.

11. K nedoručení dokumentace o veřejné zakázce ve lhůtě dle § 114 odst. 6 zákona zadavatel sděluje, že nebylo jeho úmyslem danou lhůtu ignorovat, nicméně konec lhůty připadnul na dobu dovolených mezi svátky, přičemž zástupce zadavatele, který disponoval s dokumentací o veřejné zakázce, byl tou dobou na dovolené. Zadavatel dále tvrdí, že zástupce zadavatele byl v telefonickém kontaktu s pracovníkem Úřadu, požádal o prominutí stanovené lhůty a žádosti bylo dle zadavatele vyhověno. Po urgenci Úřadu počátkem ledna 2015 byla dokumentace osobně doručena Úřadu dne 15. 1. 2015.  Zadavatel dále sděluje, že se na tomto termínu zástupce zadavatele s pracovníkem Úřadu dohodnul, přičemž každý úkon byl proveden až po odsouhlasení Úřadem. Pracovník Úřadu dle sdělení zadavatele sám doporučoval činit úkony s kopírováním spisu až poté, co bude uhrazena kauce stěžovatelem, jelikož by se jinak jednalo o zbytečně vynaložený náklad, byť byl zástupce zadavatele upozorněn, že Úřad může zahájit správní řízení i v případě, že kauce zaplacena nebude, a to z moci úřední.

12. Usnesením č. j. ÚOHS-S0383/2015/VZ-17097/2015/511/BMa ze dne 16. 7. 2015 určil Úřad zadavateli lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

13. Usnesením č. j. ÚOHS-S0383/2015/VZ-19736/2015/511/BMa ze dne 27. 7. 2015 určil Úřad zadavateli lhůtu k doručení dokladu, jímž zmocnil Milana Konečného k podání vyjádření ze dne 13. 7. 2015.

14. Dne 30. 7. 2015 doručil zadavatel Úřadu plnou moc, z níž je patrné zmocnění pana Milana Konečného k zastupování zadavatele ve správním řízení.

15. Usnesením č. j. ÚOHS-S0383/2015/VZ-20450/2015/511/BMa ze dne 31. 7. 2015 určil Úřad zadavateli lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

16. Zadavatel svého práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí nevyužil.

ZÁVĚRY ÚŘADU

17. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů dospěl k závěru, že se zadavatel dopustil:

• správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona tím, že při vyřizování námitek stěžovatele postupoval v rozporu s § 111 odst. 1 uvedeného zákona, když rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, neodeslal stěžovateli ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení jeho námitek, tedy nejpozději do 5. 12. 2014, ale učinil tak až dne 8. 12. 2014;
• správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona tím, že v rozporu s § 114 odst. 6 zákona v rámci správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. S1105/2014/VZ nezaslal Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení návrhu stěžovatele, tedy nejpozději do 29. 12. 2014, ale učinil tak až dne 15. 1. 2015.   

Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

18. Podle § 110 odst. 1 zákona může dodavatel, který má nebo měl zájem na získání určité veřejné zakázky a kterému v důsledku domnělého porušení zákona úkonem zadavatele hrozí nebo vznikla újma na jeho právech, podat zadavateli v rámci zadávání nadlimitních a podlimitních veřejných zakázek či v soutěži o návrh zdůvodněné námitky.

19. Podle § 110 odst. 4 zákona je stěžovatel povinen zadavateli doručit námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky nebo proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení zadavateli do 15 dnů a v případě zjednodušeného podlimitního řízení do 10 dnů ode dne doručení oznámení o výběru nejvhodnější nabídky veřejné zakázky podle § 81 nebo rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení.

20. Podle § 111 odst. 1 zákona přezkoumá zadavatel podané námitky v plném rozsahu a do 10 dnů od obdržení námitek odešle stěžovateli písemné rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, s uvedením důvodu. Vyhoví-li zadavatel námitkám, uvede v rozhodnutí způsob provedení nápravy.

21. Podle § 17 písm. v) zákona představuje dokumentace o veřejné zakázce souhrn všech dokumentů v listinné či elektronické podobě, jejichž pořízení v průběhu zadávacího řízení, popřípadě po jeho ukončení, vyžaduje tento zákon, včetně úplného znění originálů nabídek všech dodavatelů a uzavřených smluv.

22. Podle § 114 odst. 6 zákona je zadavatel povinen zaslat Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 kalendářních dnů od jeho doručení. Společně s tímto vyjádřením zašle dokumentaci o veřejné zakázce nebo soutěži o návrh. V případě návrhu na zákaz plnění smlouvy je zadavatel povinen současně Úřadu zaslat kopii smlouvy na veřejnou zakázku a označit případné důvody pro pokračování plnění smlouvy ve smyslu § 118 odst. 3 zákona.

23. Podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že odmítne námitky v rozporu s § 110 zákona anebo postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 111 zákona.

24. Podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. h) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní některou z povinností podle § 114 odst. 6, 8 nebo 9 zákona. 

25. Podle § 120 odst. 2 písm. b) se za správní delikt uloží pokuta do 20.000.000 Kč, jde-li o správní delikt podle § 120 odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g) zákona.

26. Podle § 120 odst. 2 písm. c) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 1.000.000 Kč, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona.

Skutková zjištění

27. Z dokumentace o veřejné zakázce Úřad zjistil, že po provedeném posouzení nabídek zadavatel rozhodl o vyloučení stěžovatele z účasti v zadávacím řízení a své rozhodnutí stěžovateli odeslal dne 19. 11. 2014. Stěžovatel poté zadavateli podal námitky proti svému vyloučení z účasti v zadávacím řízení, které byly zadavateli doručeny prostřednictvím datové schránky dne 25. 11. 2014. Zadavatel podaným námitkám rozhodnutím ze dne 8. 12. 2014 nevyhověl a své rozhodnutí odeslal stěžovateli téhož dne na jeho e-mailovou adresu.

28. Ze spisové dokumentace vedené ve správním řízení sp. zn. S1105/2014/VZ vyplývá, že stejnopis návrhu na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v předmětném zadávacím řízení byl zadavateli doručen prostřednictvím datové schránky dne 16. 12. 2014. V oznámení o zahájení správního řízení č. j. ÚOHS-S1105/2014/VZ-27254/2014/511/JNv ze dne 19. 12. 2014 Úřad mj. upozornil zadavatele na povinnost uvedenou v § 114 odst. 6 zákona, tedy do 10 kalendářních dnů ode dne doručení návrhu zaslat Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce. Jelikož zadavatel dokumentaci o veřejné zakázce v zákonné lhůtě Úřadu nezaslal, byl přípisem ze dne 2. 1. 2015, č. j.  ÚOHS-S1105/2014/VZ-20/2015/511/JNv (dále jen „urgence“), vyzván k jejímu předložení ve lhůtě  5 dnů ode dne doručení tohoto přípisu. Zadavatel doručil Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce dne 15. 1. 2015.

Právní posouzení postupu zadavatele při vyřizování námitek

29. V ustanovení § 111 odst. 1 zákona je zakotvena povinnost zadavatele odeslat stěžovateli písemné rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení námitek.

30. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že stěžovatel odeslal zadavateli dne 25. 11. 2014 do datové schránky námitky proti svému vyloučení z účasti v zadávacím řízení, které byly zadavateli téhož dne doručeny. Zákonná lhůta pro odeslání rozhodnutí o námitkách počala běžet následující den po doručení námitek, tedy 26. 11. 2014, a skončila v souladu s § 111 odst. 1 zákona uplynutím desátého dne, tedy 5. 12. 2014. Zadavatel však rozhodnutí o nevyhovění námitkám stěžovateli odeslal na jeho e-mailovou adresu až dne 8. 12. 2014.

31. K argumentaci zadavatele, který svůj postup při vyřizování námitek navrhovatele obhajuje odkazem na existenci ustanovení § 111 odst. 5 druhá věta zákona, Úřad uvádí následující.

32. Ustanovení § 111 odst. 5 zákona stanoví zákonnou domněnku (určenou zejména k ochraně dodavatelů) pro případ, že zadavatel o námitkách nerozhodne ve lhůtě 10 dnů od jejich doručení, tedy v rozporu se svou povinností podle § 111 odst. 1 zákona. V takovém případě se na nečinnost zadavatele pohlíží jako na nevyhovění námitkám a zadavateli tudíž běží blokační lhůta 45 dnů, kdy nesmí uzavřít smlouvu. Dané ustanovení však rozhodně nenahrazuje povinnost zadavatele o námitkách ve stanovené lhůtě rozhodnout. Tento závěr je ostatně zřejmý i z faktu, že nedodržení postupu zadavatele při vyřizování námitek je v zákoně vymezeno jako samostatný správní delikt.

33. Pokud jde o argumentaci zadavatele, podle níž stěžovateli již z rozhodnutí o jeho vyloučení z účasti v zadávacím řízení muselo být zřejmé, že na svém rozhodnutí zadavatel nebude následně nic měnit, Úřad uvádí následující. Institut námitek je v zákoně zakotven proto, aby se dodavatelé jejich prostřednictvím mohli bránit proti domnělému nezákonnému jednání zadavatele. Pokud tedy dodavatel tento institut využije, pak je to zpravidla z důvodu, že je přesvědčen o tom, že určitý úkon zadavatele nebyl proveden v souladu se zákonem, a právě prostřednictvím podaných námitek se o tom snaží zadavatele přesvědčit. Dodavatel tedy při podání námitek logicky očekává, že se zadavatel argumenty uvedenými v námitkách bude řádně zabývat (jak mu ostatně zákon ukládá), a zpravidla též doufá, že s ohledem na tyto argumenty změní svůj pohled na věc a svůj postup napraví. Uvedenou argumentaci zadavatele je tudíž nutno odmítnout.

34. K vyjádření zadavatele, podle kterého nebylo možné odeslat rozhodnutí o nevyhovění námitkám stěžovatele v poslední den lhůty z důvodu absence zástupce zadavatele, který byl oprávněn rozhodnutí podepsat, Úřad uvádí následující. Zákon stanoví zadavateli pro vyřízení námitek lhůtu 10 dnů a je pouze na zadavateli, v které fázi běhu dané lhůty tuto svou povinnost splní.  Skutečnost, že zadavatel v daném případě ponechal vyřízení námitek na samotný konec lhůty, a následně je z organizačních důvodů ve lhůtě vyřídit nestihl, tedy nelze ve vztahu ke spáchání správního deliktu považovat za relevantní.

35. K argumentu zadavatele, že námitky byly vyřízeny fakticky pouze o několik hodin později, jelikož lhůta končila páteční půlnocí a hned v pondělí 8. 12. 2014 bylo předmětné rozhodnutí doručeno, Úřad předně uvádí, že dobu prodlení nelze počítat ve dnech pracovních, ale kalendářních. Zadavatel tedy námitky vyřídil později nikoliv o několik hodin, ale o tři dny. Dále Úřad uvádí, že pro konstatování spáchání správního deliktu uvedeného v § 120 odst. 1 písm. g) zákona není délka prodlení se splněním zákonné povinnosti relevantní, jinými slovy skutková podstata správního deliktu je naplněna při jakémkoli, byť minimálním, překročení této lhůty. Pro úplnost Úřad uvádí, že délku překročení lhůty pro vyřízení námitek samozřejmě zohlednil při určování výše pokuty (viz dále). 

36. Z výše uvedeného je patrné, že zadavatel nesplnil svou povinnost uvedenou v § 111 odst. 1 zákona, když rozhodnutí o nevyhovění námitkám neodeslal stěžovateli ve lhůtě 10 dnů, tedy do 5. 12. 2015, ale až dne 8. 12. 2015, tedy 3 dny po marném uplynutí zákonné lhůty. Svým jednáním se tak dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Právní posouzení splnění povinnosti zadavatele týkající se zaslání dokumentace o veřejné zakázce Úřadu

37. V ustanovení § 114 odst. 6 zákona je zakotvena povinnost zadavatele zaslat Úřadu do 10 kalendářních dnů od doručení návrhu své vyjádření k obdrženému návrhu a dokumentaci o veřejné zakázce. Uvedenou povinnost má zadavatel v situaci, kdy je u Úřadu zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele na základě návrhu.

38. Úřad nejprve obecně uvádí, že jako kontrolnímu orgánu, který podle § 112 zákona vykonává dohled nad dodržováním tohoto zákona, mu nezaslání dokumentace o veřejné zakázce v rámci správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podstatně ztěžuje provedení tohoto přezkumu, či jej zcela znemožňuje. Pouze na základě dokumentace o veřejné zakázce lze ze strany Úřadu ověřit, zda postup zadavatele v zadávacím řízení proběhl v souladu se zákonem, a její poskytnutí zadavatelem je tedy nezbytným předpokladem pro řádný průběh správního řízení a jeho provedení Úřadem v zákonných lhůtách. Právě vzhledem k zásadnímu významu dokumentace o veřejné zakázce pro řádné provedení přezkumu ze strany Úřadu je povinnost k jejímu zaslání zadavateli stanovena zákonem, a z téhož důvodu je její nezaslání či opožděné zaslání kvalifikováno jako správní delikt.

39. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že zadavatel obdržel stejnopis návrhu na zahájení správního řízení o přezkoumání jeho úkonů v zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku dne 16. 12. 2014. Zákonná lhůta pro zaslání dokumentace Úřadu pro účely souvisejícího správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. S1105/2014/VZ počala běžet následující den po doručení návrhu, tedy 17. 12. 2014. Poslední den lhůty tak připadnul na sváteční den 26. 12. 2014. V této souvislosti Úřad odkazuje na ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu, podle kterého platí, že pokud připadne konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, pak je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Jelikož následující den 27. 12. 2014 byla dle zjištění Úřadu sobota, pak v souladu s citovaným ustanovením správního řádu skončila lhůta pro zaslání dokumentace Úřadu uplynutím nejbližšího příštího pracovního dne, kterým bylo pondělí 29. 12. 2014.

40. Zadavatel dokumentaci o veřejné zakázce Úřadu v zákonné lhůtě nezaslal. Úřad proto vyzval zadavatele k předložení dokumentace o veřejné zakázce ve lhůtě pěti dnů ode dne doručení urgence. Zadavatel doručil Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce dne 15. 1. 2015. Z uvedeného je zřejmé, že zadavatel dokumentaci o veřejné zakázce nezaslal Úřadu do 10 kalendářních dnů od doručení návrhu, tedy že nesplnil povinnost stanovenou v § 114 odst. 6 zákona.

41. K tvrzení zadavatele, že požádal o prominutí stanovené lhůty a jeho žádosti bylo vyhověno, Úřad konstatuje, že ve spisovém materiálu vztahujícím se ke správnímu řízení S1105/2014/VZ se žádost o prominutí lhůty ani jiný dokument, z něhož by taková žádost vyplývala, nenachází. Předmětné tvrzení zadavatele tedy Úřad považuje za účelové a neodpovídající skutečnosti.

42. K argumentaci postavené na tvrzení zadavatele o nemožnosti jeho přístupu k dokumentaci, kterou byl oprávněn disponovat zástupce zadavatele, toho času na dovolené, Úřad uvádí, že zadavatel musí být vždy připraven řádně splnit povinnosti, jež mu ukládá zákon, a je na něm, aby v rámci své vnitřní organizace přijal taková opatření, která mu to umožní.

43. K tvrzení zadavatele o existenci telefonické dohody s pracovníkem Úřadu ohledně data doručení dokumentace Úřad uvádí, že pro posouzení, zda jednáním ze strany zadavatele došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu uvedeného v § 120 odst. 1 písm. h) zákona, je podstatný fakt, zda zadavatel dokumentaci o veřejné zakázce v zákonné lhůtě Úřadu zaslal. S ohledem na provedené šetření v dané otázce, jehož výsledkem je zjištění, že zadavatel zákonem stanovenou povinnost nesplnil (přičemž zadavatel sám tuto skutečnost nerozporoval), Úřad konstatuje, že ani případná zadavatelem zmiňovaná telefonická komunikace s pracovníkem Úřadu by na závěru Úřadu ohledně spáchání správního deliktu zadavatelem nic nezměnila. Shora uvedené tvrzení zadavatele je tedy pro posouzení splnění povinnosti zadavatele zaslat dokumentaci Úřadu ve lhůtě stanovené v § 114 odst. 6 zákona irelevantní.

44. Z výše uvedeného je patrné, že zadavatel postupoval v rozporu s § 114 odst. 6 zákona, když nezaslal Úřadu v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S1105/2014/VZ dokumentaci o veřejné zakázce ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení stejnopisu návrhu stěžovatele, tedy nejpozději do 29. 12. 2014, ale učinil tak až dne 15. 1. 2015. Svým jednáním se tak dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K uložení pokuty

45. Jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí, zadavatel se dopustil jednak správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona, jednak správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona.

46. Podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 20.000.000,- Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g) zákona.

47. Podle § 120 odst. 2 písm. c) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 1.000.000,- Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. h) zákona.

48. Podle § 121 odst. 3 zákona ve znění účinném k datu zahájení šetřeného zadávacího řízení zaniká odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

49. Podle § 121 odst. 3 zákona ve znění účinném k datu zahájení správního řízení zaniká odpovědnost právnické osoby za správní delikt, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

50. Úřad se nejprve zabýval délkou subjektivní a objektivní lhůty pro zánik odpovědnosti zadavatele za spáchání správního deliktu a konstatuje následující. Podle ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ústavní pravidlo zakotvené v ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny tak zakládá výjimku z jinak obecného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější. Tato výjimka se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu aplikuje rovněž v řízeních o sankci za správní delikty.

51. V nyní šetřeném případě došlo před zahájením správního řízení s účinností od 6. 3. 2015 ke změně ustanovení § 121 odst. 3 zákona, který nově uvádí, že „odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán“. Úřad proto v šetřeném případě aplikoval výjimku zakotvenou v ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny a posoudil případ podle pozdějšího zákona (zákona účinného v době zahájení správního řízení), neboť došel k závěru, že je pro zadavatele příznivější. Při posuzování příznivosti právní úpravy vycházel Úřad zejména ze skutečnosti, že zákon účinný v době zahájení zadávacího řízení umožňoval oproti stávající právní úpravě zahájit správní řízení s delším časovým odstupem od okamžiku spáchání správního deliktu či od okamžiku, kdy se o něm Úřad dozvěděl.

52. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona.

53. Ve vztahu ke správnímu deliktu zadavatele uvedenému ve výroku I. tohoto rozhodnutí, jenž spočíval v nevyřízení námitek v souladu s § 111 odst. 1 zákona, Úřad uvádí následující. O možném spáchání dotčeného správního deliktu se Úřad dozvěděl dne 16. 12. 2014, kdy obdržel podnět k prošetření postupu zadavatele při vyřizování námitek stěžovatele. K samotnému spáchání správního deliktu došlo dne 6. 12. 2014, kdy marně uplynula lhůta, ve které měl zadavatel dle § 111 odst. 1 zákona povinnost odeslat stěžovateli rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv.

54. Ve vztahu ke správnímu deliktu uvedenému ve výroku II. tohoto rozhodnutí, jenž spočíval v nezaslání dokumentace o veřejné zakázce Úřadu ve lhůtě § 114 odst. 6 zákona, Úřad uvádí následující. O deliktním jednání zadavatele se Úřad dozvěděl dne 30. 12. 2014, tedy v den, kdy marně uplynula lhůta, ve které byl zadavatel povinen zaslat Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce. Na stejný den připadá i okamžik spáchání správního deliktu zadavatelem. 

55. Správní řízení ve věci spáchání shora uvedených správních deliktů bylo zahájeno dne 1. 7. 2015. Na základě uvedených skutečností Úřad konstatuje, že odpovědnost zadavatele za správní delikty nezanikla.

56. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008-67 ze dne 16. 4. 2008 a č. j. 8 As 17/2007-135 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

57. Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.

58. Dle shora uvedeného Úřad konstatuje, že pro stanovení konkrétní výše uložené pokuty je nutné samostatně posuzovat jednotlivé sazby za uvedené správní delikty. S ohledem na zásadu absorpce lze v daném případě uložit pokutu pouze za správní delikt přísněji postižitelný a k druhému správnímu deliktu je možno přihlédnout v rámci přitěžujících okolností. Proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký delikt je v šetřeném případě závažnější, tj. za který z nich je možno uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).

59. Dle výroku I. tohoto rozhodnutí se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona, za který se podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona uloží pokuta do 20.000.000,- Kč.

60. Dle výroku II. tohoto rozhodnutí se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona, za který se podle § 120 odst. 2 písm. c) zákona uloží pokuta do 1.000.000,- Kč.

61. V daném případě se tedy zadavatel dopustil dvou správních deliktů, z nichž každý je sankcionován různou sazbou pokuty. V souladu se zásadou absorpce proto Úřad přistoupil k uložení sankce za přísněji postižitelný ze správních deliktů, tedy za správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí, spočívající v nezákonném postupu při vyřizování námitek, za který se podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona uloží pokuta do 20.000.000,- Kč.

62. K výši uložené pokuty za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad uvádí, že podle § 121 odst. 2 věty první zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl delikt spáchán.

63. Hlavním kritériem, které je dle citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Při zvažování závažnosti správního deliktu Úřad zohlednil následující skutečnosti.

64. K povaze zadavatelem porušené povinnosti Úřad konstatuje následující. Institut námitek má sloužit jako prostředek obrany proti domnělému porušení zákona úkonem zadavatele. Prostřednictvím rozhodnutí o námitkách pak zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, který může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména o tom, zda bude proti postupu zadavatele brojit návrhem u Úřadu či nikoliv. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění návrhu. Je sice pravdou, že i v případě nevyřízení námitek zadavatelem má stěžovatel možnost návrh Úřadu podat, bez znalosti stanoviska zadavatele má však značně ztíženou argumentační pozici.

65. V šetřeném případě zadavatel nevyřídil námitky ve lhůtě stanovené zákonem, avšak na svou povinnost zcela nerezignoval, neboť rozhodnutí o námitkách stěžovateli odeslal s třídenním zpožděním. Stěžovatel tedy měl možnost se stanoviskem zadavatele – byť později než mohl legitimně očekávat - seznámit a při přípravě návrhu na zahájení správního řízení je zohlednit, což také učinil. Škodlivé následky správního deliktu tedy lze v daném případně považovat spíše za méně závažné.

66. Skutečnost, že zadavatel svou zákonnou povinnost dodatečně sám splnil, přičemž s ohledem na délku prodlení nepřineslo porušení povinnosti stěžovateli škodlivé následky, které by bylo možno charakterizovat jako závažné, zohlednil Úřad jako polehčující okolnost. Jako přitěžující okolnost pak Úřad zohlednil skutečnost, že se zadavatel dopustil rovněž správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

67. Jiné polehčující ani přitěžující okolnosti Úřad v daném případě neshledal.

68. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z rozpočtu zadavatele na rok 2015, zveřejněného na internetových stránkách zadavatele, Úřad zjistil, že zadavatel má v  roce 2015 hospodařit s částkou 78.263.200,- Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, kterými zadavatel disponuje, považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu zadavatele (a v tomto smyslu nespravedlivou).

69. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Po zvážení všech okolností případu Úřad při určení výše uložené pokuty dospěl k závěru, že výše pokuty stanovená v hodnotě 15.000,- Kč naplňuje obě shora uvedené funkce právní odpovědnosti.

70. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D

místopředseda

Obdrží

Mgr. Bc. Milan Konečný, K Holotovci 1191, 735 11  Orlová – Město

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy