číslo jednací: R19/2015/VZ-16938/2015/323/MOd

• Instance: II.
• Věc: Výběr dodavatelů pro realizaci rekvalifikací ve Zlínském kraji
• Účastníci:
  1. Česká republika - Úřad práce České republiky
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 8. 9. 2015
• Související rozhodnutí: S822/2014/VZ-27622/2014/523/LSt; R19/2015/VZ-16938/2015/323/MOd

Č. j.: ÚOHS-R19/2015/VZ-16938/2015/323/MOd

8. září 2015

V řízení o rozkladu ze dne 12. 1. 2015, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 13. 1. 2015, zadavatelem –

• Česká republika - Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha - Holešovice,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S822/2014/VZ-27622/2014/523/LSt ze dne 22. 12. 2014, ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše uvedeným zadavatelem, při zadávání částí 1, 3, 12 A, 12 B, 12 H a 13 A veřejné zakázky „Výběr dodavatelů pro realizaci rekvalifikací ve Zlínském kraji“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 29. 3. 2012 a uveřejněno v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 30. 3. 2012 pod ev. č. 211921, ve znění opravy uveřejněné dne 12. 6. 2012, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 11. 4. 2012 pod ev. č. 2012/S 70-116608, ve znění opravy uveřejněné dne 23. 6. 2012 pod ev. č. 2012/S 119-197688,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

Výrok VII. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S822/2014/VZ-27622/2014/523/LSt ze dne 22. 12. 2014

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 29. 3. 2012 odeslal zadavatel – Česká republika - Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha - Holešovice (dále jen „zadavatel“) – podle § 26 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k uveřejnění v Informačním systému o veřejných zakázkách oznámení otevřeného řízení veřejné zakázky s názvem „Výběr dodavatelů pro realizaci rekvalifikací ve Zlínském kraji“, které bylo uveřejněno dne 30. 3. 2012 pod ev. č. 211921, ve znění opravy uveřejněné dne 12. 6. 2012, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 11. 4. 2012 pod ev. č. 2012/S 70-116608, ve znění opravy uveřejněné dne 23. 6. 2012 pod ev. č. 2012/S 119-197688 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Podle oddílu II. 1. 5) oznámení o zakázce byl předmětem veřejné zakázky výběr dodavatelů, kteří budou pro Úřad práce ČR - krajskou pobočku ve Zlíně a její kontaktní pracoviště zajišťovat rekvalifikační kurzy, přičemž předmět veřejné zakázky byl „rozdělen na části a podčásti“. V oddílu II. 2. 1) oznámení o zakázce zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 93 500 000 Kč bez DPH, přičemž díky možnosti opce byla v oddílu II. 1. 4) stanovena celková předpokládaná hodnota zakázek za celou dobu (3 roky) platnosti rámcové smlouvy na 133 900 000 Kč bez DPH.

3. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako příslušný správní orgán podle § 112 zákona, obdržel dne 3. 6. 2014 podnět k zahájení správního řízení ve věci přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Úřad si od zadavatele vyžádal dokumentaci o veřejné zakázce a po přezkoumání předložené dokumentace získal pochybnosti, zda ve vztahu k částem 1, 3, 12 A, 12 B, 12 H a 13 A veřejné zakázky zadavatel postupoval v souladu s § 83 odst. 1 zákona, tj. zda odeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení (dále jen „oznámení“) k uveřejnění v Informačním systému o veřejných zakázkách a v Úředním věstníku Evropské unie (dále jen „uveřejnění“) ve lhůtě stanovené zákonem, a zda se nedopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona. Dne 8. 10. 2014, kdy bylo zadavateli doručeno oznámení o zahájení správního řízení, bylo správní řízení zahájeno.

II. Napadené rozhodnutí

4. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností a po zhodnocení všech podkladů vydal Úřad dne 29. 12. 2014 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S822/2014/VZ-27622/2014/523/LSt ze dne 22. 12. 2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výrocích I. - VI. rozhodl, že se zadavatel dopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že při zadávání částí 1, 3, 12 A, 12 B, 12 H a 13 A veřejné zakázky porušil postup stanovený v § 83 odst. 1 v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) zákona, neboť neodeslal oznámení k uveřejnění ve lhůtě do 48 dnů od uzavření smlouvy.

5. Ve výroku VII. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. - VI. napadeného rozhodnutí podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona pokutu ve výši 40 000 Kč.

6. Úřad se v souladu se zásadou absorpce zabýval otázkou, jaký správní delikt je v šetřeném případě možné považovat za závažnější, a s ohledem na srovnatelnou maximální výši možné pokuty všech šesti správních deliktů nakonec zvolil správní delikt, ke kterému došlo odesláním oznámení nejpozději po marném uplynutí 48 denní lhůty. Jak je uvedeno v bodě 46. odůvodnění napadeného rozhodnutí, vzhledem k tomu, že u části 12 A a 12 B veřejné zakázky byla obě oznámení odeslána k uveřejnění shodně 30. den po uplynutí zmíněné lhůty, byl vybrán správní delikt uvedený ve výroku III. napadeného rozhodnutí spáchaný v rámci části 12 A veřejné zakázky.

7. Výši uložené pokuty pak Úřad odůvodnil především z hlediska závažnosti správního deliktu. Za objekt správního deliktu označil zájem společnosti na seznámení se s výsledkem zadávacího řízení ve stanovené lhůtě, jehož podstatou je možnost výkonu kontroly postupu zadavatele širokou veřejností.

8. V souvislosti se způsobem spáchání správního deliktu zohlednil Úřad skutečnost, že ze strany zadavatele došlo více než k 1,5 násobnému překročení zákonem stanovené lhůty pro odeslání oznámení k uveřejnění a za následek tohoto jednání považoval ohrožení zájmu společnosti na veřejné publicitě výsledku zadávacího řízení, která je v širším smyslu projevem zásady transparentnosti.

9. Úřad vzal rovněž v úvahu polehčující okolnosti, spočívající v alespoň dodatečném odeslání oznámení k uveřejnění a dále uveřejnění smluv na profilu zadavatele. Jako okolnost zvyšující závažnost zohlednil Úřad skutečnost, že se zadavatel dopustil výše uvedeného jednání při zadávání nadlimitní veřejné zakázky, při jejíž realizaci je předpokládáno vynaložení značného objemu veřejných prostředků, a že se kromě správního deliktu podle výroku III. napadeného rozhodnutí dopustil ještě spáchání dalších 5 správních deliktů.

III. Námitky rozkladu

10. Dne 13. 1. 2015 obdržel Úřad v zákonné lhůtě rozklad zadavatele ze dne 12. 1. 2015, jímž brojí proti výroku VII. napadeného rozhodnutí, neboť pokutu v něm stanovenou považuje za neúměrně vysokou v závislosti na porušení zákona v přezkoumávaném případě.

11. Podle názoru zadavatele nedošlo následkem jeho jednání k ohrožení zájmu společnosti na veřejné publicitě výsledku zadávacího řízení, když alespoň dodatečně odeslal oznámení k uveřejnění. V souvislosti se způsobem spáchání správního deliktu pak zadavatel zdůrazňuje, že i přes nedodržení lhůty stanovené zákonem k odeslání oznámení, jej odeslal k uveřejnění „ihned v řádu dnů po zjištění tohoto porušení“, přičemž způsobeným prodlením nemohlo dojít k porušení zásady transparentnosti, když výsledek zadávacího řízení byl oznámen všem uchazečům formou uveřejnění smluv na profilu zadavatele ještě před uplynutím zákonné lhůty. Zadavatel sice uznává, že se dopustil správních deliktů podle výroků I. - VI. napadeného rozhodnutí, avšak trvá na tom, že zároveň zhojil nebezpečnost svého jednání pro společnost, když umožnil kontrolu výsledku zadávacího řízení na profilu zadavatele. Zadavatel je dále přesvědčen, že jeho opomenutím nedošlo k omezení práv dodavatelů, ani k narušení soutěžního prostředí.

12. Zadavatel dále odkazuje na rozhodnutí Úřadu č.j. ÚOHS-S866,867,868,869/2014/VZ-26970/2014/521/MŽi ze dne 16. 12. 2014 (dále jen „srovnávané rozhodnutí“), kterým byla za tentýž správní delikt uložena pokuta pouze ve výši 15 000 Kč, byť zde byla vyšší intenzita zadavatelova porušení právem chráněného zájmu s ohledem na časové rozpětí mezi dnem podpisu smlouvy a dnem odeslání oznámení k uveřejnění, a maximální výše pokuty, kterou bylo lze uložit dle § 120 odst. 2 písm. b) zákona, ve znění rozhodném pro srovnávané rozhodnutí, již činila 20 000 000 Kč, na rozdíl od přezkoumávaného případu, kde je možné pokutu uložit pouze do 10 000 000 Kč.

13. Závěrem svého rozkladu zadavatel vycházeje z bodu 40. odůvodnění srovnávaného rozhodnutí uvádí, že: „Pro naplnění požadavků § 83 odst. 1 věty první zákona, je nezbytné kumulativní splnění dvou podmínek – jednak podmínky samotného odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění a jednak podmínky jeho odeslání ve lhůtě do 15 dnů od uzavření smlouvy. Pokud tedy zadavatel nesplní kumulativně obě uvedené podmínky, tak nedodrží povinnost stanovenou v § 83 odst. 1 zákona“ přičemž dodává, že „Zadavatel ÚP ČR splnil podmínku odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění, tedy nenaplnil znaky kumulativnosti obou dvou podmínek pro spáchání správního deliktu.“

Závěr rozkladu

14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a argumenty zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že se žádosti zadavatele vyhovuje v plném rozsahu a pokuta bude přiměřeně snížena.

IV. Řízení o rozkladu

15. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

16. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

17. Úřad tím, že výrokem VII. napadeného rozhodnutí rozhodl tak, že uložil zadavateli za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. - VI. napadeného rozhodnutí podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona pokutu ve výši 40 000 Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem.

18. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně výroku VII. napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

19. Stěžejní argument zadavatelových námitek o nepřiměřenosti výše pokuty spočívá především v jeho přesvědčení, že i přesto, že se dopustil správních deliktů uvedených ve výrocích I. - VI. napadeného rozhodnutí, jak sám uznává, zhojil nebezpečnost svého jednání pro společnost, když umožnil kontrolu výsledku zadávacího řízení na profilu zadavatele. S tímto závěrem se však nelze ztotožnit, a to z následujících důvodů.

20. Zákon v ustanovení § 121 odst. 2 uvádí hlavní kritérium rozhodné pro určení výměry pokuty, tedy závažnost spáchaného správního deliktu. Demonstrativním výčtem pak zákon v témže ustanovení toto hlavní kritérium definuje, když uvádí, že je třeba přihlédnout zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán.

21. Jak vyplývá z § 83 odst. 1 v návaznosti na § 146 odst. 1 zákona, zákonodárce výslovně stanovil nejen povinnost uveřejnění informace o výsledku zadávacího řízení v určité lhůtě, ale zároveň formu, jakou má být tato informace uveřejněna. Tato povinnost pak stojí samostatně vedle povinnosti uveřejnit smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku, včetně všech jejích dodatků na profilu zadavatele stanovenou v § 147a odst. 1 písm. a) zákona, ve znění účinném od 1. 4. 2012. Přestože se v obou případech jedná o povinnost uveřejnění podle zákona, nelze nesplnění jedné z nich zhojit splněním druhé.

22. S ohledem na právě uvedené tedy nelze souhlasit s námitkami zadavatele popírajícími závěry Úřadu o následku a způsobu spáchání správních deliktů, které jsou založeny právě na skutečnosti, že zadavatel alespoň dodatečně odeslal oznámení k uveřejnění, a že ve lhůtě stanovené zákonem pro uveřejnění oznámení uveřejnil uzavřené smlouvy na svém profilu. K tomu dodávám, že tyto skutečnosti nebyly opomenuty a Úřad je zohlednil jako polehčující okolnosti.

23. Jak je patrné z bodů 48. až 52. odůvodnění napadeného rozhodnutí, Úřad se zabýval každým z výše uvedených kritérií závažnosti správního deliktu, a také polehčujícími okolnostmi, za něž označil právě zadavatelem namítané skutečnosti, které vedly ke zmírnění nebezpečnosti jeho jednání. Nelze však opomenout, že v rámci okolností spáchání správního deliktu jsou v přezkoumávaném případě dány i okolnosti zvyšující závažnost zadavatelova jednání, na které Úřad taktéž poukázal.

24. Úřad se zároveň dostatečně vypořádal i s argumentem zadavatele naznačujícím absenci materiálního znaku správního deliktu v přezkoumávaném případě, když v bodě 51. odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) sp. zn. 9 As 34/2012 ze dne 9. 9. 2012, jenž vychází mimo jiné i z rozsudku NSS č. j. 5 As 104/2008 – 45 ze dne 14. 12. 2009, dle kterého je ve standardních situacích naplněna materiální stránka přestupku již v okamžiku, kdy jsou samotné formální znaky jednání označeny za přestupek. Tento závěr je pak možno vztáhnout i na správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona. Jak je již výše uvedeno, zákon stanovuje nejen samotnou povinnost, ale i formu uveřejnění oznámení a konkrétní lhůtu. Je tedy zřejmé, že dodatečné uveřejnění oznámení ani uveřejnění smluv na profilu zadavatele ve lhůtě podle § 83 odst. 1 zákona není srovnatelné se zákonem výslovně požadovaným způsobem uveřejnění oznámení. Je tedy nutno potvrdit názor Úřadu, že zadavatelem namítané skutečnosti není možno vzhledem k předpokládané hodnotě veřejné zakázky považovat za dostatečné k vyloučení materiálního znaku správního deliktu.

25. Z výše uvedených důvodů tedy není možno souhlasit s námitkami zadavatele, že by pokuta ve výši 40 000 Kč nebyla přiměřená a neodpovídala kritériu závažnosti správního deliktu spáchaného zadavatelem, které je stanoveno v § 121 odst. 2 zákona. Zároveň jsem neshledal, že by dodatečné uveřejnění oznámení zadavatelem či uveřejnění smluv na jeho profilu ve lhůtě podle § 83 odst. 1 zákona, kterým se snažil částečně zhojit nebezpečnost svého jednání pro společnost, bylo možno zohlednit jinak, než v rámci polehčujících okolností tak, jak to učinil Úřad.

26. K dílčí námitce rozkladu zadavatele, že vytýkaným opomenutím nedošlo k omezení práv dodavatelů ani k narušení soutěžního prostředí uvádím, že žádné takové následky nejsou zadavateli kladeny za vinu. Jak Úřad správně uvedl v bodě 34. odůvodnění napadeného rozhodnutí, možnost vlivu na soutěžní prostředí zde nelze posuzovat, neboť není předpokladem naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona. S ohledem na tyto závěry považuji uvedenou námitku za nedůvodnou.

27. K námitce zadavatele, že Úřad ve srovnávaném rozhodnutí uložil pokutu v jiné výši, nejprve v obecné rovině uvádím, že ukládání pokuty za spáchání správního deliktu v určité výši v dané věci automaticky nezakládá legitimní očekávání, že v jiných věcech bude pokuta uložena v „obdobné“ výši. Tento názor byl potvrzen i rozsudkem NSS č. j. 1 Afs 106/2012-45 ze dne 6. 6. 2013, ve kterém tento uvedl, že „i když při ukládání trestu působí uložená pokuta výchovně nejen vůči pachateli, ale i vůči ostatním adresátům stejných zákonných povinností (generální prevence), je třeba přistupovat ke každému jednotlivému případu nanejvýš individuálně (…)“. Pří stanovení výše pokuty jsou tedy správní orgány vždy povinny zohlednit okolnosti konkrétního případu.

28. Není přitom možno souhlasit ani s námitkou podobnosti skutkových okolností ve srovnávaném rozhodnutí. Již z údajů uvedených zadavatelem v jeho rozkladu vyplývá, že předmětem přezkumu zde byla veřejná zakázka zadávaná ve zjednodušeném podlimitním řízení a zadavatel – Hyundai AutoEver Systems Europe GmbH, organizační složka, IČO 27922693, se sídlem Hyundai 700/1, 739 51 Nižní Lhoty (odštěpný závod zahraniční právnické osoby) – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, ve znění účinném ke dni 28. 1. 2014, pouze čtyřikrát. K tomu dále uvádím, že ani v případě možného shledání obdobnosti skutkových okolností nelze dospět k závěru, že by výše pokuty uložená Úřadem v napadeném rozhodnutí byla nepřiměřená, neboť Úřad při jejím ukládání postupoval zcela v mezích správního uvážení, které dle rozsudku NSS č. j. 5 Azs 105/2004 –72 ze dne 19. 7. 2004 spočívá v tom, že zákon „poskytuje volný prostor [nikoliv však libovůli; pozn. předsedy Úřadu] k rozhodování v hranicích, které stanoví.“ S ohledem na maximální možnou výši uložené pokuty v posuzovaném případě i v případě srovnávaného rozhodnutí, byly pokuty uloženy při samé spodní hranici maximální možné výše. Nelze tedy dospět k závěru, že by výše pokuty byla v posuzovaném případě nepřiměřená. Ani tuto námitku zadavatele tedy nepovažuji za důvodnou.

29. Tvrzení zadavatele, že „nenaplnil znaky kumulativnosti obou dvou podmínek pro spáchání deliktu“ když „splnil podmínku odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění“, se pak v kontextu jím zmíněné právní úvahy použité Úřadem ve srovnávaném rozhodnutí jeví nesrozumitelné. Pouze nad rámec výše uvedeného a pro vyjasnění vzájemného vztahu relevantních ustanovení zákona proto doplňuji, že podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona spáchá zadavatele správní delikt tím, že buď (i) nesplní povinnost uveřejnění stanovenou zákonem, nebo (ii) ji splní v rozporu s § 146 nebo 147 zákona. Splnění povinnosti podle § 83 odst. 1 věty první zákona vyžaduje kumulativní naplnění dvou podmínek, tedy (a) samotné odeslání oznámení k uveřejnění a (b) jeho odeslání v zákonné lhůtě, v přezkoumávaném případě tedy ve lhůtě 48 dní od podpisu smlouvy. Pakliže tedy zadavatel, jak sám v závěru svého rozkladu zdůrazňuje, naplnil pouze jednu ze dvou kumulativních podmínek pro splnění požadavku § 83 odst. 1 věty první zákona, tedy již nikoliv (b) odeslání oznámení k uveřejnění ve lhůtě 48 dní, znamená to, že tím nesplnil povinnost uveřejnění stanovenou zákonem. Tím došlo k naplnění první ze dvou alternativních skutkových podstat správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona. Z těchto důvodů považuji i tuto námitku zadavatele za nedůvodnou.

VI. Závěr

30. Po zvážení všech aspektů dané věci, po zohlednění námitek zadavatele, na základě zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu výroku VII. napadeného rozhodnutí.

31. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno výrok VII. napadeného rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. Česká republika - Úřad práce České republiky, Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha – Holešovice

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]  Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.