číslo jednací: R66/2015/VZ-27785/2015/322/LKo
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Operativní leasing pětiosého CNC obráběcího centra III |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2015 |
| Datum nabytí právní moci | 14. 9. 2015 |
| Související rozhodnutí | S728/2014/VZ-3217/2015/553/DAu R66/2015/VZ-27785/2015/322/LKo |
| Dokumenty |  2015_R66.pdf 400 KB |
| Č. j.: ÚOHS-R66/2015/VZ-27785/2015/322/LKo | Brno 14. září 2015 |
V řízení o rozkladu ze dne 12. 2. 2015, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 18. 2. 2015 zadavatelem –
-
Mendelovauniverzita v Brně, IČO 621 56 489, se sídlem Zemědělská 1, 613 00 Brno,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S728/2014/VZ- 3217/2015/553/DAu ze dne 2. 2. 2015 vydanému ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Operativní leasing pětiosého CNC obráběcího centra III“v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 10. 5. 2013 pod ev. č. 353445, jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S728/2014/VZ- 3217/2015/553/DAu ze dne 2. 2. 2015
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 5. 9. 2014 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)1, k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek a soutěži o návrh zahájil z moci úřední správní řízení ve věci možného spáchání správních deliktů zadavatele – Mendelovy univerzity v Brně, IČO 621 56 489, se sídlem Zemědělská 1, 613 00 Brno (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky s názvem „Operativní leasing pětiosého CNC obráběcího centra III“ v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 10. 5. 2013 pod ev. č. 353445 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Z protokolu o otevírání obálek ze dne 6. 3. 2013 vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel dvě nabídky, které vyhověly kontrole úplnosti. Dne 21. 3. 2013 zadavatel na základě doporučení hodnotící komise rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky předložené uchazečem Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o., IČO 25723758, se sídlem Plzeňská 3217/16, 150 00 Praha 5 (dále jen „vybraný uchazeč“).
3. Dne 29. 3. 2013 zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu o operativním leasingu č. 187800912 (dále jen „Smlouva“). Cena veřejné zakázky dle Smlouvy činila 2 975 000 Kč bez DPH.
4. Úřad dále zjistil, že formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 10. 5. 2013 pod evidenčním číslem formuláře 7303010053445. Z oddílu VI. 4) Oznámení o zadání zakázky vyplývá, že zadavatel odeslal tento formulář k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek dne 9. 5. 2013. Dne 21. 6. 2013 pak zadavatel uveřejnil na profilu zadavatele (https://zakazky.mendelu.cz/) písemnou zprávu zadavatele a téhož dne zadavatel uveřejnil na témže profilu zadavatele Smlouvu.
II. Napadené rozhodnutí
5. Dne 2. 2. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S728/2014/VZ-3217/2015/553/DAu (dále jen „napadenérozhodnutí“). Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 83 odst. 1 zákona ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) zákona, když neodeslal oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek ve lhůtě 15 dnů od uzavření Smlouvy.
6. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 85 odst. 4 zákona, když neuveřejnil na svém profilu písemnou zprávu zadavatele do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, tj. do dne 15. 4. 2014.
7. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nedodržel postup stanovený
1 Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona.
v § 147a odst. 2 v návaznosti na § 147a odst. 1 písm. a) zákona, když neuveřejnil na svém profilu Smlouvu do 15 dnů od jejího uzavření.
8. Výrokem IV. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli za správní delikty vymezené ve výrocích I. až III. napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 15 000 Kč.
9. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad k výroku I. napadeného rozhodnutí konstatoval, že zákon je postaven na principu veřejné publicity výsledků zadávacích řízení realizovaných podle zákona. Úřad dále uvedl, že transparentnost a následná kontrola zadávacího řízení je možná pouze v případě, že veřejnosti bude poskytnuto co nevíce informací o průběhu zadávacího řízení. Úřad uvedl, že je-li zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy na realizaci veřejné zakázky, je veřejný zadavatel povinen do 15 dnů po uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v souladu s § 146 zákona.
10. Úřad dále shrnul, že zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem Smlouvu dne 29. 3. 2013. Povinnost zadavatele odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění měla být dle zákona ze strany zadavatele splněna uplynutím 15 denní lhůty. Dle Úřadu v daném případě tedy měl zadavatel oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění odeslat nejpozději ke dni 15. 4. 2013. Úřad dospěl k závěru, že z bodu VI. 4) Oznámení o zadání zakázky vyplývá, že k odeslání tohoto oznámení do Věstníku veřejných zakázek došlo až dne 9. 5. 2013, tzn. až 41. den po uzavření smlouvy, z čehož Úřad usoudil, že zadavatel nedodržel lhůtu pro odeslání příslušného formuláře k uveřejnění stanovenou v § 83 odst. 1 zákona, a dopustil se tak spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.
11. K výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zákon ukládá zadavateli povinnost vyhotovit o každé veřejné zakázce písemnou zprávu. Písemná zpráva zadavatele o veřejné zakázce má dle Úřadu rovněž napomoci zvýšit transparentnost zadávání veřejných zakázek a představuje významný nástroj pro dohled nad zadáváním veřejných zakázek ze strany Evropské komise a Úřadu. Povinnost zadavatele uveřejnit písemnou zprávu na profilu zadavatele měla být dle zákona splněna uplynutím 15 denní lhůty od ukončení zadávacího řízení. Úřad uvedl, že zadavatel zadávací řízení na veřejnou zakázku ukončil dne 29. 3. 2013 uzavřením Smlouvy, a proto byl povinen uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na svém profilu ke dni 15. 4. 2013. Zadavatel však uveřejnil písemnou zprávu na svém profilu dne 21. 6. 2013, tj. až 84 dnů od ukončení zadávacího řízení. Z této skutečnosti Úřad dovodil, že zadavatel nedodržel lhůtu pro uveřejnění písemné zprávy zadavatele stanovenou v § 85 odst. 4 zákona, čímž se dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.
12. K výroku III. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že povinnosti stanovené zadavatelům v § 147a zákona, včetně povinnosti uveřejnit na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku, mají posílit princip transparentnosti zadávání veřejných zakázek, princip veřejné publicity výsledků zadávacích řízení a umožnit veřejný dohled nad hospodárností nakládání s veřejnými prostředky prostřednictvím kontroly průběhu a výsledku zadávacího řízení. Úřad dále uvedl, že vzhledem k tomu, že zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem Smlouvu dne 29. 3. 2013, jeho povinnost uveřejnit Smlouvu na svém profilu měla být dle zákona splněna uplynutím 15 denní lhůty od jejího uzavření, tj. ke dni 15. 4. 2013. Jelikož zadavatel uveřejnil na svém profilu Smlouvu až dne 21. 6. 2013, tj. až 84 dnů od jejího uzavření, Úřad konstatoval, že zadavatel nedodržel lhůtu pro uveřejnění stanovenou v § 147a odst. 2 písm. a) zákona, a tím se dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.
III. Námitky rozkladu
13. Dne 18. 2. 2015 obdržel Úřad v zákonné lhůtě proti napadenému rozhodnutí rozklad zadavatele ze dne 12. 2. 2015. V podaném rozkladu zadavatel uvádí, že Úřad měl vzít v úvahu veškeré okolnosti daného případu, zejména že napadené úkony zadavatele následují až o faktickém ukončení zadávacího řízení, a jako takové proto nemohou v této fázi ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky ani cenu veřejné zakázky. Dle tvrzení zadavatele jsou lhůty stanovené v § 83, § 85 a § 147a zákona procesně-právní (formální). Případné prodlení s uveřejněním dle zadavatele nemá vliv na samotný účel zákona, jenž spočívá v hospodárném vynakládání finančních prostředků, a proto lze tento nedostatek zhojit dodatečnou publikací. Dle zadavatele sám Úřad uznává, že publikační povinnost slouží zejména k následné kontrole a ke statistickým analýzám, což dle zadavatele rovněž znamená, že tento proces může být pozdější publikací zhojen.
14. Zadavatel dále podotýká, že dle článku 35 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/18/ES ze dne 31. 3. 2004, o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (dále jen „směrniceč. 2004/18/ES“), musí veřejní zadavatelé, kteří zadali veřejnou zakázku, oznámení o výsledku zadávacího řízení zaslat nejpozději do 48 dní po zadání zakázky, což zadavatel dle svého tvrzení dodržel.
15. Zadavatel rovněž nesouhlasí se závěrem Úřadu v bodu 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí, dle kterého se zadavatel dopustil ohrožení zájmu společnosti na seznámení se veřejnosti s výsledkem zadávacího řízení ve stanovené lhůtě a ohrožení zájmu společnosti na možnosti výkonu kontroly postupu zadavatele širokou veřejností. Zadavatel je přesvědčen, že k ohrožení zájmu společnosti z jeho strany nedošlo. Nadto podotýká, že zpoždění s uveřejněním bylo způsobené neúmyslně společností pověřenou k výkonu zadavatelských činností. Zadavatel v neposlední řadě konstatuje, že pokud je Úřad přesvědčen, že zadavatel „ohrozil zájem společnosti“, nesmí se jednat o pouhou proklamaci, ale takové ohrožení musí být řádné vysvětleno a vyargumentováno. Dle zadavatele však Úřad ohrožení zájmu společnosti v napadeném rozhodnutí řádně neodůvodnil.
Závěr rozkladu
16. Zadavatel v návaznosti na výše uvedené navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit.
IV. Řízení o rozkladu
17. Úřad po doručení rozkladu neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správnířád“), a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
18. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
19. Úřad tím, že výroky I. až III. napadeného rozhodnutí rozhodl o spáchání správních deliktů dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona zadavatelem a výrokem IV. za jejich spáchání uložil zadavateli pokutu, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, na základě kterých jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a k zamítnutí rozkladu.
V. K podanému rozkladu
20. Zadavatel v podaném rozkladu v prvé řadě namítá, že Úřad měl vzít v potaz skutečnost, že úkony zadavatele následují až o faktickém ukončení zadávacího řízení, a jako takové proto nemohou v této fázi ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky ani cenu veřejné zakázky. K této námitce uvádím následující.
21. Jak vyplývá z § 120 odst. 1 písm. b) zákona zadavatel se dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem. Na rozdíl od správního deliktu upraveného v § 120 odst. 1 písm. a) zákona tak v případě správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není znakem skutkové podstaty vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Znakem skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona ostatně není ani vliv na cenu veřejné zakázky. Pro konstatování spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona je tedy skutečnost, že jednání zadavatele nemělo vliv na výběr nejvhodnější nabídky ani na cenu veřejné zakázky, irelevantní. Úřad tedy nepochybil, když se při posouzení, zda se zadavatel dopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona (a tedy při posouzení, zda byla naplněna jejich skutková podstata), nezabýval ani vlivem na výběr nejvhodnější nabídky ani vlivem na cenu veřejné zakázky.
22. K námitce zadavatele, že prodlení s uveřejněním nemá dle zadavatele vliv na samotný účel zákona, jenž spočívá v hospodárném vynakládání s veřejnými prostředky, konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí správně konstatoval, že zákon mimo jiné využívá princip veřejné publicity výsledků zadávacích řízení jako prostředku k posílení transparentnosti zadávacích řízení. Důležitost uveřejnění výsledků zadávacího řízení nelze zlehčovat, jelikož jejich prostřednictvím je umožněna následná kontrola hospodaření s veřejnými prostředky, a to nejen kontrolou ze strany Úřadu, ale rovněž ze strany nejširší veřejnosti. S námitkou zadavatele, že prodlení s uveřejněním nemá vliv na účel zákona, se proto nemohu ztotožnit, jelikož zveřejnění výsledku zadávacího řízení (oznámení o zadání zakázky), zprávy zadavatele, stejně jako uveřejnění Smlouvy je právě jedním z nástrojů, které chrání účel zákona, jež spočívá v účelném a hospodárném vynakládání veřejných prostředků, ke kterému dochází skrze férovou a transparentní soutěž o veřejnou zakázku. Ostatně důležitost tohoto uveřejňování je dána již samotným zakotvením dané povinnosti v zákoně, přičemž zákonodárce její význam zdůraznil tím, že nesplnění povinnosti uveřejnění vymezil samo o sobě jako deliktní jednání, aniž by nesplnění této povinnosti muselo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky.
23. S námitkou zadavatele, že pozdějším uveřejněním lze vadný postup zadavatele zhojit, se rovněž neztotožňuji. K naplnění skutkové podstaty správních deliktů vymezených ve výrocích I. až III. napadeného rozhodnutí a tedy ke vzniku odpovědnosti zadavatele za jejich spáchání došlo okamžikem marného uplynutí lhůty pro splnění povinnosti uveřejnění či lhůty k odeslání k uveřejnění. Pozdějším uveřejněním (odesláním) sice došlo k faktickému zmírnění následků spáchání těchto správních deliktů, ale nikoli ke zhojení nezákonného postupu zadavatele, jelikož ani pozdější publikace nic nemění na to, že po určitou dobu (od marného uplynutí zákonné lhůty do dodatečného uveřejnění či odeslání k uveřejnění) trval zadavatelem způsobený nezákonný stav spočívající ve vyloučení kontroly ze strany veřejnosti. Skutečnost, že zadavatel zprávu zadavatele, Smlouvu a výsledek zadávacího řízení dodatečně uveřejnil tak lze zohlednit toliko při stanovení výše sankce (Úřad tak učinil v bodu 54. odůvodnění napadeného rozhodnutí), avšak nelze konstatovat, že došlo ke zhojení nezákonného postupu zadavatele. Ostatně zánik vzniklé odpovědnosti za spáchaný delikt, k jejímuž konstatování argumentace zadavatele de facto směřuje, zákon připouští pouze za splnění podmínek dle § 121 odst. 1 zákona, jež však zadavatel v rámci správního řízení před Úřadem ani v řízení o rozkladu netvrdil.
24. K námitce zadavatele, že v případě oznámení o výsledku zadávacího řízení dodržel lhůtu stanovenou v čl. 35 směrnice č. 2004/18/ES, což Úřad v napadeném rozhodnutí nezohlednil, uvádím následující.
25. Dle čl. 35 odst. 4. směrnice č. 2004/18/ES veřejní zadavatelé, kteří zadali veřejnou zakázku nebo uzavřeli rámcovou dohodu, zašlou oznámení o výsledcích zadávacího řízení do 48 dnů od zadání zakázky nebo uzavření rámcové dohody. Podle § 83 odst. 1 zákona je veřejný zadavatel povinen do 15 dnů od uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění.
26. Z výše citovaných předpisů vyplývá, že lhůta stanovená směrnicí č. 2004/18/ES je delší než lhůta stanovená zákonem. V této souvislosti je však nezbytné zdůraznit, že směrnice č. 2004/18/ES stanovuje minimální požadavky ve vztahu k uveřejnění výsledků zadávacího řízení, jež jsou členské státy při implementaci směrnice povinni dodržet. Uvedené však nevylučuje, aby členské státy přijaly nad rámec komunitární úpravy přísnější vnitrostátní právní úpravu. Pro adresáty těchto právních norem, stejně jako pro orgány aplikující právo, je pak rozhodující znění takové přísnější vnitrostátní právní úpravy. Jelikož byla směrnice č. 2004/18/ES do zákona řádně implementována, je v přezkoumávaném případě rozhodná z hlediska naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona (přísnější) lhůta stanovená v § 83 odst. 1 zákona. K pozdějšímu uveřejnění výsledku zadávacího řízení, které respektuje lhůtu podle čl. 35 odst. 4. směrnice č. 2004/18/ES tak lze přihlédnout toliko při stanovení výše pokuty za spáchaný delikt, což Úřad, jak je uvedeno výše, učinil v bodu 54. odůvodnění napadeného rozhodnutí.
27. Zadavatel dále namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí vágně konstruoval, že v důsledku porušení (dle zadavatele) formální povinnosti uveřejnění došlo k ohrožení zájmu společnosti. Dle zadavatele zákon či jiné právní předpisy rozeznávají pouze „veřejný zájem“, nikoli však „ohrožení zájmu společnosti“. Zadavatel v neposlední řadě konstatuje, že pokud je Úřad přesvědčen, že zadavatel „ohrozil zájem společnosti“, nesmí se jednat o pouhou proklamaci, ale takové ohrožení musí být řádné vysvětleno a vyargumentováno. Nadto se zadavatel domnívá, že žádný takový zájem neohrozil.
28. Pokud se týká tvrzení zadavatele, že lhůty k uveřejnění Smlouvy, zprávy zadavatele a k odeslání výsledku zadávacího řízení jsou formální, pak uvádím, že zadávání veřejné zakázky a povinnosti s ním související tvoří již ze své podstaty do značné míry formalizovaný proces, a zadavatel se tedy porušení zákona může dopustit i pochybením, které se mu může zdát jako formální. Nicméně určení, na která porušení zákona bude pohlíženo jako na deliktní, tedy natolik závažná, že s nimi zákon spojuje vznik odpovědnosti za spáchaný správní delikt, nenáleží ani zadavateli ani Úřadu, nýbrž zákonodárci. Jak již bylo řečeno výše, důležitost povinnosti uveřejnění předmětných dokumentů zákonodárce zdůraznil právě tím, že v § 120 odst. 1 písm. b) v návaznosti na § 120 odst. 2 písm. b) zákona označil porušení povinnosti uveřejnění za deliktní jednání, jež je sankcionováno uložením pokuty.
29. K námitkám zadavatele ohledně toho, že zákon či jiné právní předpisy rozeznávají pouze „veřejný zájem“, nikoli však „zájem společnosti“ konstatuji, že pojem „zájem společnosti“ vychází ze správně právní teorie a rovněž ze soudní judikatury, jež se vztahuje k posouzení naplnění materiální stránky spáchaného správního deliktu. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 104/2008 ze dne 14. 12. 2009 „lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti.“. Úřadu tedy nelze vytýkat, pokud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval posouzením toho, zda jednání zadavatele ohrozilo či porušilo určitý zájem společnosti. Dospěl jsem současně k závěru, že z napadeného rozhodnutí je jednoznačně seznatelné, jaký zájem společnosti byl jednáním zadavatele ohrožen (zájem na seznámení se s výsledkem zadávacího řízení ve stanovené lhůtě a zájem společnosti na možnosti výkonu kontroly nad postupem zadavatele) a jakým jednáním k tomuto ohrožení došlo. S tvrzením zadavatele, že Úřad pojem „ohrožení zájmu společnosti“ použil vágně, se proto neztotožňuji.
30. Odkazuje na závěry výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jež se sice vztahují k právní úpravě přestupků, nicméně mám za to, že je lze užít i v souvislosti s právní úpravou správních deliktů podle zákona, dále konstatuji následující. Zákonodárce neoznačuje za správní delikt každé porušení zákona, nýbrž pouze takové, jež považuje za společensky škodlivé (tedy porušující či ohrožující určité zájmy společnosti), přičemž určení, jaká jednání budou v zákoně vymezena jako deliktní, náleží výhradně zákonodárci. U běžně se vyskytujících (neexcesivních) případů proto platí, že určitý zájem společnosti je porušen či ohrožen vždy, pokud dojde k naplnění formálních znaků označených zákonem jako správní delikt.
31. V přezkoumávaném případě došlo k naplnění formálních znaků správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, jelikož zadavatel uveřejnil písemnou zprávu zadavatele a Smlouvu na svém profilu až 67 dní po uplynutí zákonné 15-ti denní lhůty a odeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku do Věstníku veřejných zakázek až 24 dnů po skončení zákonné lhůty pro jeho odeslání. Tato vymezená deliktní jednání zadavatele lze přitom označit za běžně se vyskytující (tedy nikoli hraniční) případy porušení uveřejňovacích povinností, tedy případy, v jejichž rámci nelze seznat takové významné (mimořádné) okolnosti, jež by v těchto konkrétních případech vylučovaly ohrožení zájmu společnosti, a tedy by postrádaly znak společenské škodlivosti.
32. K námitce zadavatele, že k porušení zákona došlo neúmyslně a bylo způsobené společností, pověřené k výkonu zadavatelských činností, konstatuji, že za dodržení jednotlivých ustanovení zákona je dle zákonné právní úpravy deliktní odpovědnosti zadavatele odpovědný výhradně zadavatel, bez ohledu na to, zda administrací zadávacího řízení pověří jinou osobu či nikoli. Odpovědnost zadavatele za porušení zákona je přitom odpovědností koncipovanou na objektivním principu, kdy se pro posouzení naplnění skutkové podstaty správního deliktu neposuzuje subjektivní stránka spáchaného správního deliktu. Tu lze zohlednit toliko při stanovení výše uložené pokuty. Jak vyplývá z obsahu předmětného správního spisu, zadavatel se v průběhu správního řízení ve smyslu § 36 odst. 1 - 3 správního řádu nevyjádřil a neúmyslnost svého jednání namítá až v řízení o rozkladu. Vzhledem k tomu, že z právní úpravy správního trestání vyplývá, že v případě správního řízení vedeného ve věci možného spáchání správního deliktu se neuplatní koncentrace řízení, a odvolací orgán je tak povinen vypořádat se i s námitkami poprvé uplatněnými v řízení o rozkladu, posoudil jsem, zda uvedená skutečnost odůvodňuje uložení jiné (nižší) pokuty než té, jež byla uložena výrokem IV. napadeného rozhodnutí.
33. V této souvislosti jsem dospěl k závěru, že i při zohlednění této nové námitky, tedy že deliktní jednání zadavatele byla dle jeho tvrzení neúmyslná, je napadené rozhodnutí zákonné a pokuta byla Úřadem uložena ve správné výši, jelikož Úřad uložil zadavateli pokutu na samé spodní hranici zákonné sazby (dokonce výrazně méně než 1 % konkrétní zákonné horní sazby) a současně nelze odhlédnout od toho, že se zadavatel dopustil spáchání tří správních deliktů. Za této situace by uložení nižší pokuty již neplnilo ani svou represivní ani preventivní funkci. Vzhledem k výše uvedenému jsem shledal, že uložení pokuty Úřadem za spáchání správních deliktů specifikovaných ve výrocích I. až III. napadeného rozhodnutí ve výši 15 000 Kč bylo v předmětném případě přiměřené.
VI. Závěr
34. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
35. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy