číslo jednací: R74/2015/VZ-32198/2015/321/MMl
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Implementace systému GINIS na podporu výkonu správní ekonomiky pro MPSV |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2015 |
| Datum nabytí právní moci | 8. 10. 2015 |
| Související rozhodnutí | S1035/2014/VZ-4441/2015/513/IHl R74/2015/VZ-32198/2015/321/MMl |
| Dokumenty |  2015_R74.pdf 384 KB |
| Č. j.: ÚOHS-R74/2015/VZ-32198/2015/321/MMl | Brno 8. října 2015 |
Ve správním řízení o rozkladu ze dne 27. 2. 2015, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, podaném zadavatelem –
- Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, č. j. ÚOHS-S1035/2014/VZ- 4441/2015/513/IHl ze dne 13. 2. 2015, ve věci možného spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše specifikovaným zadavatelem při zadání nadlimitní veřejné zakázky „Implementace systému GINIS na podporu výkonu správní ekonomiky pro MPSV“, zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném výzvou k jednání ze dne 9. 12. 2013,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Výrok II. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S1035/2014/VZ-44441/2015/513/IHl ze dne 13. 2. 2015
potvrzuji
a podaný rozklad
zamítám.
ODŮVODNĚNÍ
I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)1 k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil dne 10. 12. 2014 správní řízení z moci úřední. Správní řízení bylo zahájeno ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona v souvislosti s použitím jednacího řízení bez uveřejnění zadavatelem – Českou republikou – Ministerstvem práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 (dále jen „zadavatel“), když tento nedodržel zákonný postup při zadávání nadlimitní veřejné zakázky „Implementace systému GINIS na podporu výkonu správní ekonomiky pro MPSV“, zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění zahájeném výzvou k jednání ze dne 9. 12. 2013 (dále jen
„veřejná zakázka“).
II. Napadené rozhodnutí
1. Úřad přezkoumal případ ve všech vzájemných souvislostech, po zhodnocení všech podkladů a na základě vlastního zjištění vydal dne 13. 2. 2014 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S1035/2014/VZ- 4441/2015/513/IHl (dále jen „napadenérozhodnutí“), jímž konstatoval, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž byly splněny podmínky stanovené v § 23 odst. 4 písm. b) zákona, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 12. 12. 2013 s vybraným uchazečem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky. Za spáchání správního deliktu byla zadavateli uložena pokuta ve výši 300 000 Kč.
2. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že první požadavky zadavatele na další zajištění provozu ekonomického informačního systému se objevily v srpnu 2013, neboť původní smlouva se společností Atos na poskytování ekonomického systému měla skončit k 4. 12. 2013. Sám zadavatel ve svém vyjádření ze dne 20. 8. 2014 k dotazu Úřadu uvedl, že potřeba zavedení systému pro výkon správní ekonomiky mu byla známa nejméně cca od poloviny roku 2013, kdy zahájil jednání s klíčovými dodavateli. Úřad při posouzení zákonnosti postupu zadavatele vyšel z opakovaně judikovaného východiska, že důkazní břemeno ohledně existence výjimečných podmínek odůvodňujících aplikaci výjimky (zde použití jednacího řízení bez uveřejnění) nese ten, kdo se jich dovolává (tj. zadavatel). V průběhu správního řízení zadavatel nevznesl žádné argumenty, kterými by odůvodňoval oprávněnost použití jednacího řízení bez uveřejnění pro zadání veřejné zakázky. Nedovolával se ani existence výjimečných podmínek pro nutnost použití jednacího řízení bez uveřejnění. Zadavatel naopak zákonnost svého předchozího postupu sám zpochybnil, když potvrdil, že krajně naléhavý případ ve smyslu § 23 odst. 4 písm. b) zákona na straně zadavatele neexistoval. Úřad sám taktéž neshledal, že by zadavatel veřejnou zakázku na služby v oblasti IT zadával v krajně naléhavém případě, neboť služby ekonomického informačního systému je povinen zajišťovat standardně, průběžně, trvale a dlouhodobě. Nejde o požadavek – a ve správním řízení to netvrdil ani zadavatel, který by se objevil neočekávaně, nenadále, že by šlo typicky o situaci způsobenou vyšší mocí, jak je tomu např. u havárií, živelních událostí apod. Typ služeb, který byl předmětem veřejné zakázky, mohou zadavatelé obvykle poptávat v klasických zadávacích řízeních, zde není důvod využívat jednacího řízení bez uveřejnění s tvrzením (v době zadávání), že jde o krajně naléhavý případ. Úřad konstatoval, že v šetřeném případě nebyly naplněny podmínky pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. b) zákona, neboť nebylo prokázáno, že by zakázku bylo nezbytné zadat v krajně naléhavém případě. Zadavatel o potřebě zakázku zadat předem věděl a pro zadání zakázky v jiném druhu zadávacího řízení měl přiměřený časový prostor.
4. Co se týče výše uložené pokuty Úřad uvedl, že celkovou cenu veřejné zakázky nelze v této době zjistit, neboť její plnění nadále probíhá a zadavatel hradí či bude hradit dodavateli kromě pevné ceny zakotvené ve Smlouvě o implementaci rovněž měsíční paušály a jednorázové platby za servisní služby podle Smlouvy o podpoře, což jsou platby, jejichž výši k datu vydání rozhodnutí nelze vyčíslit a nelze tak zjistit, jaká bude celková (zadavatelem uhrazená) cena veřejné zakázky. Úřad vzal proto pro výpočet pokuty jako horní hranici nikoli procentní sazbu (10 % z ceny veřejné zakázky), ale pevnou částku do 20 000 000 Kč, jež platí pro případy, kdy nelze celkovou cenu veřejné zakázky zjistit. Maximální výše pokuty uložená zadavateli tak může činit 20 milionů Kč. Úřad dále konstatoval, že pochybením zadavatele došlo k významnému omezení konkurenčního prostředí v daném zadávacím řízení, přičemž následkem tohoto postupu byla skutečnost, že vybraný uchazeč nebyl vystaven žádné konkurenci. Pokud jde o okolnosti spáchání správního deliktu, jako zásadně polehčující okolnost Úřad zohlednil jednání zadavatele po ukončení zadávacího řízení, kdy zadavatel nejprve v rámci interního auditu dal veřejnou zakázku prověřit a následně podal k Úřadu podnět, přičemž přitěžující okolnosti Úřad neshledal.
III. Námitky rozkladu
5. Dne 27. 2. 2015 obdržel Úřad od zadavatele rozklad z téhož dne, jímž bylo rozhodnutí Úřadu napadeno v rozsahu výroku II. Napadené rozhodnutí navrhovatel převzal dne 13. 2. 2015. Rozklad byl tedy doručen v zákonné lhůtě.
6. Zadavatel v rozkladu konstatuje, že nebyly zcela splněny podmínky pro uložení pokuty ve výši 300 000 Kč, resp. byly splněny podmínky pro upuštění od uložení pokuty, případně důvody pro uložení pokuty v symbolické či podstatně snížené výši. Úřad podle zadavatele nedostatečně přihlédl k polehčujícím okolnostem, které v daném případě existují. Uložená pokuta podle názoru zadavatele zahrnuje represivní prvek v nepřiměřené výši. Zadavatel připomíná, že správní řízení bylo iniciováno na základě podnětu samotného zadavatele a personální situace na straně zadavatele byla v době spáchání správního deliktu zcela diametrálně odlišná. Zadavatel má dále za to, že s ohledem na časovou prodlevu mezi uložením pokuty a spácháním správního deliktu takto vysoká pokuta pozbývá svého smyslu, neboť dopadá na zcela jiné osoby, než osoby, na základě jejichž jednání odpovědnost zadavatele za správní delikt měla vzniknout v důsledku významné změny ve vedení zadavatele, a tedy pokuta je zjevně nespravedlivá. Zadavatel dále konstatuje, že rovněž funkce preventivní a výchovná se v daném případě zcela míjí účinkem, neboť zadavatel a jeho odpovědní představitelé jsou si ke dni vydání napadeného rozhodnutí zcela a plnohodnotně vědomi svých povinností vyplývajících ze zákona a tedy pozbývá smyslu na ně jakkoli preventivně působit. Zadavatel má dále za to, že Úřad přestože zjistil zásadně polehčující okolnost a zároveň neshledal žádnou přitěžující okolnost, tak se podle něj tyto skutečnosti se nepromítly do výše uložené sankce. Pokuta ve výši 300 000 Kč připadá zadavateli jako zcela standardně ukládaná pokuta v obdobných případech a to i tehdy, pokud Úřad žádnou zásadní polehčující okolnost nezjistí.
Závěr rozkladu
7. S ohledem na výše uvedené zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí změnil tak, že se pokuta neukládá, případně se ukládá v symbolické výši 1 Kč nebo aby výši pokuty snížil podstatným způsobem na částku maximálně do 50 000 Kč.
IV. Řízení o rozkladu
8. Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správnířád“) a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc správnímu orgánu rozhodujícím o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
9. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.
10. Zadavatel podal rozklad pouze do výroku II. napadeného rozhodnutí. Na výrok I. napadeného rozhodnutí je tedy třeba pohlížet jako na výrok, který rozkladem zadavatele napaden nebyl. V tomto ohledu je nutno poukázat na ustanovení § 82 odst. 3 správního řádu, podle kterého v případě, že odvolání, resp. rozklad směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. V šetřeném případě lze konstatovat, že výrokem I. napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto o vině a výrokem II. napadeného rozhodnutí výrokem o trestu. Výrok o vině může stát samostatně od výroku od trestu, nikoliv však naopak. Zadavatel napadl rozkladem pouze výrok o trestu, mohl tedy nabýt právní moci výrok o vině. Mám dále rovněž za splněnou i další podmínku předpokládanou ustanovením § 82 odst. 3 správního řádu, když za situace, kdy ve správním řízení je jediným účastníkem zadavatel, se nedá hovořit o případné újmě způsobené některému z účastníků správního řízení. Na základě uvedeného tedy konstatuji, že výrok I. napadeného rozhodnutí, za splnění podmínek stanovených v ustanovení § 82 odst. 3 správního řádu, nabyl samostatně právní moci, neboť jde o výrok, který nebyl napaden podaným rozkladem, současně jde o výrok, který lze oddělit od výroku o uložení pokuty a nabytím právní moci nemůže být způsobena zadavateli, který tento výrok nenapadal a ke spáchání správního deliktu se zadavatel doznal.
11. Úřad tím, že výrokem II. rozhodnutí č. j. ÚOHS-S1035/2014/VZ-4441/2015/513/IHl ze dne 13. 2. 2015 uložil pokutu ve výši 300 000 Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním výroku II. napadeného rozhodnutí jsem se ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně výroku II. napadeného rozhodnutí. Výrok I. napadeného rozhodnutí nabyl právní moci dne 28. 2. 2015.
V. K námitkám rozkladu
12. Zadavatel podaným rozkladem napadal pouze výrok II. napadeného rozhodnutí, kterým Úřad rozhodl o výši uložené pokuty za spáchaný správní delikt. Zadavatel tedy v podaném rozkladu vznášel námitky pouze proti výši uložené pokuty, když má za to, že byly splněny podmínky pro to, aby Úřad od uložení pokuty zcela upustil.
13. Podle ustanovení § 121 odst. 2 zákona platí, že Úřad při určení výše výměry pokuty za spáchaný správní delikt má přihlédnout k jeho závažnosti, jeho následkům a okolnostem, za kterých byl spáchán. Z hlediska závěru podaného rozkladu je zřejmé, že zadavatel požaduje, aby bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že se pokuta za spáchaný správní delikt neukládá, nebo aby bylo změněno tak, že se výše uložené pokuty sníží. K tomu uvádím, že jsem při přezkoumání napadeného rozhodnutí ve výroku II. neshledal důvody pro to, aby bylo požadavkům zadavatele vyhověno.
14. V daném případě z obsahu napadeného rozhodnutí v části odůvodnění k jeho výroku II. Úřad uvedl, že podle ust. § 121 odst. 2 zákona přihlédl k závažnosti spáchaného správního deliktu, kdy konstatoval, že zadavatel veřejnou zakázku neoprávněně zadával v jednacím řízení bez uveřejnění, oslovil pouze jednoho zájemce a zamezil tak v soutěži o zakázku dalším potenciálním dodavatelům. Tímto postupem soutěž o zakázku zcela vyloučil. Pochybením zadavatele došlo k významnému omezení konkurenčního prostředí v daném zadávacím řízení, přičemž následkem tohoto postupu byla skutečnost, že vybraný uchazeč nebyl vystaven žádné konkurenci. Dále Úřad v rámci polehčujících okolností zohlednil jednání zadavatele po ukončení zadávacího řízení, kdy zadavatel nejprve v rámci interního auditu nechal veřejnou zakázku prověřit a následně podal k Úřadu podnět, v němž vylíčil své pochybnosti o oprávněnosti použití jednacího řízení bez uveřejnění a poskytl Úřadu veškerou dokumentaci mapující postup zadavatele a průběh samotného zadávacího řízení i vše, co zadání zakázky předcházelo. Zadavatel sám požádal, aby Úřad zahájil správní řízení v této věci a aby konstatoval porušení zákona ze strany zadavatele. Úřad po provedeném řízení ve shodě se zadavatelem dospěl k závěru, že pro zadání zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění nebyly splněny podmínky a zadavatel tak porušil zákon. Současně Úřad uvedl, že v souvislosti se spáchaným správním deliktem neshledal žádné přitěžující okolnosti. S přihlédnutím ke způsobu spáchání správního deliktu, jeho následkům a okolnostem, Úřad shledal spáchaný delikt jako delikt závažného charakteru. Úřad rovněž zohlednil ekonomickou situaci zadavatele.
15. S ohledem na závěry vyslovené v odůvodnění napadeného rozhodnutí mám za to, že Úřad postupoval zcela v souladu s ust. § 121 odst. 2 zákona, když při určení výše pokuty za spáchaný správní delikt přihlédl jak k závažnosti spáchaného správního deliktu, tak i k jeho následkům, a dále i k okolnostem jeho spáchání, přičemž tyto okolnosti řádně v odůvodnění napadeného rozhodnutí označil, uvedl závěry, na základě nichž posoudil, zda se jedná o polehčující a přitěžující okolnosti a následně tyto při samotném určení výše pokuty zohlednil.
16. Zdůrazňuji, že rozhodnutí o uložení pokuty je nepřezkoumatelné, je-li její výše odůvodněna pouhým zopakováním skutkových zjištění a konstatováním zákonných kritérií pro uložení pokuty či funkcí pokuty, aniž by bylo zřejmé, zda, a jakým způsobem byla tato kritéria správním orgánem hodnocena. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování (viz např. rozsudek NSS č. j. 8 As 5/2005-53 ze dne 29. 6. 2005). Mezi tyto principy pak jistě patří i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, která v konečném důsledku vyvolá i jeho přesvědčivost. Úřad tak při rozhodování o výši pokuty musí zohlednit všechny skutečnosti, které výši pokuty mohou v konkrétním případě ovlivnit, řádně se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat a přesvědčivě odůvodnit, ke které okolnosti přihlédl, a jaký vliv měla na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, který nepřipouští rozumné pochybnosti o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že výše pokuty uložená v tomto případě uvedeným požadavkům vyhovuje, což rovněž vyplývá z bodu 14 tohoto rozhodnutí.
17. Ohledně represivní funkce pokuty uvádím, že negativní důsledky porušení zákona (tedy omezení soutěže o veřejnou zakázku) již v tuto chvíli není možné účinně zhojit způsobem, který by potenciálním dodavatelům umožnil se o veřejné zakázky ucházet, protože smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky již byla uzavřena. Sankci za spáchání správního deliktu lze chápat jako právní následek porušení zákona, který pro pachatele znamená určitou majetkovou újmu nebo omezení jeho práva. Účelem jejího ukládání je působit na pachatele správního deliktu takovým způsobem, aby se již v budoucnosti nedopouštěl protiprávního jednání. Sankce má tak působit výchovně a preventivně, má však i reparační charakter, neboť do určité míry napravuje následek porušení právní povinnosti. Domnívám se, že výše uložené pokuty splňuje obě tyto funkce. Zároveň mám za to, že represivní funkce, tedy postih za porušení zákonem stanovené povinnosti byla uplatněna přiměřeně, když při maximální možné pokutě 20 000 000 Kč byla tato uložena při spodní hranici možné výše.
18. K tomuto odkazuji na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 14/2013 ze dne 23. 10. 2014, kde „Soud zde považuje za nutné zdůraznit též funkci postihu; konkrétní forma postihu (pokuta) a jeho výše musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké svědčí žalobci, zároveň musí být postih dostatečně znatelný v žalobcově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro žalobce likvidačním. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal.“
19. K námitce zadavatele, že funkce preventivní a výchovná se v daném případě zcela míjí účinkem, neboť zadavatel a jeho odpovědní představitelé jsou si ke dni vydání napadeného rozhodnutí zcela a plnohodnotně vědomi svých povinností vyplývajících ze zákona a tedy pozbývá smyslu na ně jakkoli preventivně působit, konstatuji, že z výše uvedeného vyplývá nedůvodnost takové námitky. Funkce uložené pokuty dopadá na zadavatele jako takového, nikoli na jeho jednotlivé osoby, jež jsou aktuálním personálním obsazením zadavatele a zároveň preventivní funkce má směřovat i vůči dalším zadavatelům, kteří se ocitnout v obdobné situaci, jak vyplývá z výše uvedeného rozsudku.
20. Pokud zadavatel vznášel námitku, že v době, kdy došlo ke spáchání správního deliktu byla personální situace na straně zadavatele diametrálně odlišná, pak tuto námitku nepovažuji za okolnost, která by měla být podle ust. § 121 odst. 2 zákona považována za polehčující okolnost. Zadavatel je v daném případě veřejným zadavatelem podle ust. § 2 odst. 2 písm. c) zákona. Zadavatel si musí být vědom toho, že pokud hospodaří s veřejnými financemi, pak se na něj vztahuje povinnost dodržovat pravidla stanovená zákonem a postupovat, za splnění podmínek stanovených zákonem, podle těchto pravidel. Na této povinnosti zadavatele nemůže nic změnit ta okolnost, že v době, kdy došlo ke spáchání správního deliktu byla personální situace na straně zadavatele diametrálně odlišná. Z pohledu Úřadu ve vztahu ke spáchání správního deliktu a uložení sankce je zcela irelevantní, které konkrétní osoby jsou personálním obsazením zadavatele a tedy jsou odpovědné za jednání zadavatele. Personální situaci nelze nikterak odrážet v odpovědnosti zadavatele za protiprávní jednání. Odpovědnost zadavatele za spáchaný správní delikt dle zákona je koncipována jakožto odpovědnost objektivní, tedy jde odpovědnost za výsledek a nikoliv za zavinění. V případě spáchání správního deliktu podle ust. § 120 zákona je pak odpovědnost za protiprávní jednání vždy přičtena zadavateli jako takovému, nikoli konkrétním osobám tvořící personální obsazení zadavatele.
21. S ohledem na uvedené tak mám za to, že námitku zadavatele nelze posoudit jakožto polehčující okolnost, což znamená, že taková okolnost nemůže mít vliv na výši uložené pokuty. Současně poukazuji na skutečnost, že zadavatel v průběhu správního řízení nevznášel tuto námitku, jakožto okolnost, ke které by měl Úřad přihlédnout jako k polehčující okolnosti. Je skutečností, že k okolnostem případu Úřad přihlíží i bez toho, aby musel účastník takové skutečnosti přímo tvrdit, nicméně tato povinnost Úřadu není zcela bezbřehá, neboť Úřad nemůže za zadavatele vymyslet a uplatnit všechny možné polehčující okolnosti, které by on sám mohl namítat. Pokud tedy zadavatel tuto námitku uplatnil až v podaném rozkladu, pak k tomu uvádím, že v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí jsem neshledal důvod pro změnu napadeného rozhodnutí, neboť okolnost tvrzenou zadavatelem nelze posoudit jako polehčující okolnost. Současně uvádím, že Úřad s ohledem na uvedené postupoval správně, pokud takovou okolnost při určení výměry pokuty neposuzoval.
22. Další námitkou zadavatele je nepřiměřenost represivní funkce výše uložené sankce. K této námitce konstatuji, že se jedná o relativní pojem, kdy přiměřenost sankce je vnímána každým subjektem individuálně. Sankce by vždy měla mít dopad do majetkové sféry subjektu, jemuž je ukládána, což odráží samotný smysl ukládané sankce. V daném případě jsem přezkoumal, zda Úřad při správním uvážení aplikovaném při ukládání pokuty postupoval v mezích zákona a dospěl jsem k závěru, že Úřad postupoval zcela v souladu se zákonem. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, zadavatel zadal nadlimitní veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění, čímž mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Za toto pochybení mu byla uložena pokuta na samé dolní hranici možné výše. Výši uložené pokuty jsem tedy shledal jako přiměřenou všem okolnostem případu. Nezákonné omezení principu soutěže, na němž je zadávání veřejných zakázek založeno, je jedním z vůbec nejzávažnějších porušení zákona. Nelze vyloučit, že v případě, kdy by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet i nabídky jiných dodavatelů, kteří by mohli předložit ekonomicky výhodnější nabídky než jediný oslovený uchazeč. Uvedený postup zadavatele tedy mohl mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.
23. Po přezkoumání správnosti napadeného rozhodnutí ve výroku II. jsem dospěl k závěru, že Úřad v napadeném rozhodnutí zcela srozumitelně a správně uvedl, z čeho při stanovení výše pokuty vycházel, přičemž nepřekročil meze správního uvážení, které mu náleží. S ohledem na výši uložené pokuty poukazuji zejména na skutečnost, že Úřad mohl za spáchaný správní delikt zadavateli uložit pokutu až do výše 20 000 000 Kč, když v daném případě uložil pokutu ve výši 300 000 Kč. Mám tedy za to, že Úřad s ohledem na ust. § 120 odst. 2 písm. a) zákona ve spojení s ust. § 121 odst. 2 zákona stanovil výši pokuty zcela v souladu se zákonem. Za takového stavu jsem neshledal důvody pro změnu napadeného rozhodnutí Úřadu ve výroku, kterým za spáchaný správní delikt byla uložena pokuta.
24. V daném případě jsem z hlediska námitek obsažených v rozkladu zadavatele přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí ve výroku II. a řízení, které jeho vydání předcházelo, i zákonnost postupu Úřadu a jeho věcnou správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, když napadené rozhodnutí jsem shledal zákonným a věcně správným.
VI. Závěr
25. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu výroku II. napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.
26. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí ve výroku II. změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
POUČENÍ
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj předseda
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy