číslo jednací: S157,177/2015/VZ-10717/2015/523/LSt

Instance	I.
Věc	Dodávka a zajištění provozu, rozvoje a integrace Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě
Účastníci	Česká republika – Ministerstvo dopravy
Typ správního řízení	Veřejná zakázka
Výrok	§ 120 odst. 2 písm. a) zák. č. 137/2006 Sb. - pokuta
Rok	2015
Datum nabytí právní moci	23. 5. 2015
Související rozhodnutí	S157,177/2015/VZ-10717/2015/523/LSt R155/2015/VZ-30062/2015/321/MMl
Dokumenty	2015_S157-177_1.pdf 588 KB

Č. j.:ÚOHS-S157,177/2015/VZ-10717/2015/523/LSt

4. května 2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve společném správním řízení sp. zn. S157,177/2015/VZ zahájeném z moci úřední dne 10. 3. 2015 a dne 23. 3. 2015, jehož účastníkem je

zadavatel – Česká republika – Ministerstvo dopravy, IČO 66003008, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1,

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) a písm. h) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky „Dodávka a zajištění provozu, rozvoje a integrace Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 6. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 6. 2014 pod ev. č. 481796, ve znění opravy uveřejněné dne 28. 7. 2014 a dne 8. 8. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 11. 6. 2014 pod ev. č. 2014/S 110-194451, ve znění oprav uveřejněných dne 31. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 145-260761 a dne 13. 8. 2014 pod ev. č. 2014/S 154-276724,

rozhodl takto:

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo dopravy,IČO 66003008, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Dodávka a zajištění provozu, rozvoje a integrace Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 6. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 6. 2014 pod ev. č. 481796, ve znění opravy uveřejněné dne 28. 7. 2014 a dne 8. 8. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 11. 6. 2014 pod ev. č. 2014/S 110-194451, ve znění oprav uveřejněných dne 31. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 145-260761 a dne 13. 8. 2014 pod ev. č. 2014/S 154-276724, nedodržel postup stanovený v § 78 odst. 1 písm. b) cit. zákona, když v rozporu se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 cit. zákona, v článku 7. zadávací dokumentace zvolil základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny, v rámci něhož stanovil dílčí hodnotící kritéria, jimž přiřadil váhy v procentech, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 20. 2. 2015 uzavřel, se společnostmi ASPRA a.s., IČO 25599089, se sídlem Palackého třída 183/38, 612 00 Brno a COMINT s.r.o., IČO 24810746, se sídlem Jana Zajíce 939/8, 170 00 Praha 7, smlouvu na veřejnou zakázku.

II.

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo dopravy,IČO 66003008, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. h) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 114 odst. 6 cit. zákona, když Úřadu v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S12/2015/VZ nezaslal kompletní dokumentaci o veřejné zakázce „Dodávka a zajištění provozu, rozvoje a integrace Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 6. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 6. 2014 pod ev. č. 481796, ve znění opravy uveřejněné dne 28. 7. 2014 a dne 8. 8. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 11. 6. 2014 pod ev. č. 2014/S 110-194451, ve znění oprav uveřejněných dne 31. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 145-260761 a dne 13. 8. 2014 pod ev. č. 2014/S 154-276724, do 10 kalendářních dnů ode dne doručení návrhu, tedy nejpozději do 16. 1. 2015, ale postupně ve dnech 19. 1. 2015, 22. 1. 2015, 23. 1. 2015, přičemž až dne 27. 1. 2015 cit. zadavatel Úřadu doručil zbývající část dokumentace o veřejné zakázce vč. rozhodnutí zadavatele o vyloučení stěžovatele – ICZ a.s., IČO 25145444, se sídlem Na hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4 – z účasti v zadávacím řízení.

III.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Česká republika – Ministerstvo dopravy,IČO 66003008, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 – podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 100 000,- Kč (jedno sto tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

ODŮVODNĚNÍ

I. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) příslušný k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 6. 1. 2015 návrh navrhovatele – ICZ a.s., IČO 25145444, se sídlem Na hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 17. 12. 2014 Mgr. Petrou Koutnou, advokátkou, ev. č. ČAK 11082, se sídlem Kostelní 6, 170 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Ministerstvo dopravy,IČO 66003008, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Dodávka a zajištění provozu, rozvoje a integrace Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 6. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 6. 2014 pod ev. č. 481796, ve znění opravy uveřejněné dne 28. 7. 2014 a dne 8. 8. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 11. 6. 2014 pod ev. č. 2014/S 110-194451, ve znění oprav uveřejněných dne 31. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 145-260761 a dne 13. 8. 2014 pod ev. č. 2014/S 154-276724 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Zadavatel má v případě zadávání veřejné zakázky postavení veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona, neboť ministerstvo je ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, organizační složkou státu.

3. Zadavatel v bodě II. 1. 5) Oznámení o zakázce uvedl, že předmětem veřejné zakázky je „vytvoření národního Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě – elektronického rejstříku s napojením na obdobné národní registry ostatních zemí EU, včetně zajištění jeho provozu, rozvoje a integrace v souladu s platnou a účinnou právní úpravou a dalších souvisejících služeb“. Základní specifikace předmětu veřejné zakázky je dále podrobně popsána v čl. 2. zadávací dokumentace.

4. Dnem 6. 1. 2015, kdy Úřad výše uvedený návrh obdržel, bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele vedené pod sp. zn. S12/2015/VZ. Zahájení tohoto správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům dopisem č. j. ÚOHS-S12/2015/VZ-612/2015/523/ASo ze dne 8. 1. 2015. V uvedeném oznámení Úřad zadavatele mj. upozornil, že je v souladu s ust. § 114 odst. 6 zákona povinen zaslat Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 kalendářních dnů od jeho doručení a společně s tímto vyjádřením zaslat dokumentaci o veřejné zakázce nebo soutěži o návrh.

5. Zadavatel dne 16. 1. 2015 zaslal na elektronickou podatelnu Úřadu vyjádření k návrhu spolu s informací, že uvedené vyjádření bude následující pracovní den odesláno prostřednictvím datové schránky. Vyjádření k návrhu bylo Úřadu doručeno prostřednictvím datové schránky dne 19. 1. 2015 společně s přílohami č. 1 – 6 zadávací dokumentace, dodatečnými informacemi k zadávacím podmínkám a rozhodnutím o námitkách.

6. Dne 22. 1. 2015 zadavatel osobně Úřadu doručil nabídky společností, které zadavatel obdržel v předmětném zadávacím řízení.

7. Dne 23. 1. 2015 kontaktoval Úřad zadavatele telefonicky, přičemž zadavateli bylo sděleno, že dosud kompletní dokumentaci o veřejné zakázce neobdržel (zejména zadávací dokumentaci kromě jejich příloh, rozhodnutí o vyloučení navrhovatele a další dokumentaci o úkonech zadavatele učiněných po obdržení nabídek). Téhož dne byla na elektronickou podatelnu Úřadu bez uznávaného elektronického podpisu doručena datová zpráva obsahující kopii zadávací dokumentace k veřejné zakázce, dále kopii Protokolu z otevírání obálek a kopii Protokolu o posouzení kvalifikace.

8. Dne 27. 1. 2015 byly Úřadu osobně v listinné podobě doručeny zbývající části dokumentace o veřejné zakázce, nezbytné pro realizaci přezkumné činnosti Úřadu, včetně rozhodnutí o vyloučení navrhovatele.

9. Z důvodu existence pochybností o tom, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem při poskytnutí dokumentace o předmětné veřejné zakázce Úřadu v rámci správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. S12/2015/VZ, zahájil Úřad z moci úřední správní řízení vedené pod sp. zn. S157/2015/VZ.

10. Úřad po zahájení správního řízení sp. zn. S157/2015/VZ dále získal pochybnost, zda zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky dodržel postup stanovený v § 78 odst. 1 písm. b) zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když zvolil základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny a dále stanovil dílčí hodnotící kritéria základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, a zda v důsledku toho vybral jako nejvhodnější nabídku, která obsahovala nejnižší nabídkovou cenu, a zda se proto nedopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, když dne 20. 2. 2015 uzavřel, se společnostmi ASPRA a.s., IČO 25599089, se sídlem Palackého třída 183/38, 612 00 Brno a COMINT s.r.o., IČO 24810746, se sídlem Jana Zajíce 939/8, 170 00 Praha 7, smlouvu na veřejnou zakázku, a proto zahájil z moci úřední správní řízení vedené pod sp. zn. S177/2015/VZ.

II. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

11. Zahájení správního řízení vedeného ve věci možného spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. h) zákona zadavatelem při zadávání předmětné veřejné zakázky oznámil Úřad zadavateli dopisem č. j. ÚOHS-S157/2015/VZ-6432/2015/523/LSt ze dne 10. 3. 2015. Téhož dne, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno správní řízení vedené Úřadem pod sp. zn. S157/2015/VZ.

12. Usnesením č. j. ÚOHS-S157/2015/VZ-6437/2015/523/LSt ze dne 10. 3. 2015 Úřad stanovil zadavateli lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy, činit jiné návrhy, a ve které byl oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

13. Zahájení správního řízení vedeného ve věci možného spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem při zadávání předmětné veřejné zakázky oznámil Úřad zadavateli dopisem č. j. ÚOHS-S177/2015/VZ-7441/2015/523/LSt ze dne 23. 3. 2015. Téhož dne, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno správní řízení vedené Úřadem pod sp. zn. S177/2015/VZ.

14. Účastníkem uvedených správních řízení podle § 116 zákona je zadavatel.

15. Usnesením č. j. ÚOHS-S157,177/2015/VZ-7472/2015/523/LSt ze dne 23. 3. 2015 Úřad správní řízení vedená pod sp. zn. S157/2015/VZ a S177/2015/VZ spojil.

16. Usnesením č. j. ÚOHS-S157,177/2015/VZ-7516/2015/523/LSt ze dne 23. 3. 2015 Úřad zadavatele vyrozuměl o spojení zahájených správních řízení a stanovil zadavateli lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy, činit jiné návrhy, a ve které byl oprávněn vyjádřit ve společném řízení své stanovisko.

17. Usnesením č. j. ÚOHS-S157,177/2015/VZ-8791/2015/523/LSt ze dne 8. 4. 2015 stanovil Úřad zadavateli lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

18. Zadavatel se ve správním řízení vyjádřil pouze jednou, a to dopisem ze dne 2. 4. 2015.

Stanovisko zadavatele

19. Zadavatel k porušení § 120 odst. 1 písm. h) zákona uvádí, že v šetřeném případě nedošlo k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty správního deliktu – společenské nebezpečnosti, přičemž rovněž individuální okolnosti případu vylučují naplnění materiální stránky deliktu. Zadavatel k této otázce odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se posuzování trestnosti správních deliktů, dle které se trestnost správních deliktů řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů. Pro trestnost jednání musí být naplněna i materiální stránky deliktu (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 17/2007 ze dne 31. 5. 2007).

20. Zadavatel dále uvádí, že soud v citovaném rozsudku konstatoval: „aby mohlo být určité protiprávní jednání kvalifikováno jako správní delikt (…) musí vykazovat určitou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušené povinnosti stanovené zákonem na ochranu odpovídajících hodnot. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit skutečnost, že zákony upravující správní delikty stricto sensu materiální stránku deliktu neupravují (na rozdíl od právní úpravy trestných činů a přestupků). Materiální stránka protiprávního jednání se tak i v případě správních deliktů musí projevit nejen při stanovení výše sankce, ale již při posuzování trestnosti právně závadného jednání“.

21. Zadavatel namítá, že podle Nejvyššího správního soudu je kategorie správních deliktů kategorií trestního práva v širším slova smyslu, tudíž se pro všechny správní delikty, nejen pro přestupky, uplatní povinnost správního orgánu zkoumat nejen naplnění formálních znaků správního deliktu, ale také, zda jednání vykazuje daný stupeň společenské škodlivosti, tudíž materiální stránku správního deliktu (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Afs 27/2008 ze dne 31. 10. 2008).

22. Zadavatel dále namítá, že k předmětnému pochybení došlo v souvislosti se správním řízením vedeným pod sp. zn. S12/2015/VZ, které bylo zahájeno na návrh navrhovatele ze dne 6. 1. 2015, a které bylo na základě zpětvzetí návrhu navrhovatele ze dne 2. 3. 2015 zastaveno usnesením Úřadu ze dne 10. 3. 2015. Dle zadavatele tak zanikl důvod pro vedení původního správního řízení o meritu věci, v důsledku čehož bylo uvedené správní řízení následně zastaveno. V právě šetřeném případě se tak dle zadavatele Úřad zabývá procesním pochybením zadavatele, ke kterému došlo v souvislosti s již zastaveným správním řízením, když navrhovatel explicitně projevil vůli nepokračovat v zahájeném správním řízení, a postup zadavatele proto nemohl mít i s ohledem na okolnosti a následky, žádný škodlivý následek, a tudíž nemohlo dojít k naplnění materiální stránky správního deliktu.

23. Zadavatel upozorňuje, že lhůta stanovená v § 114 odst. 6 zákona ukládá zadavateli povinnost odeslat předmětné dokumenty a vyjádření a nevztahuje se již na doručení Úřadu. V této souvislosti zadavatel uvádí, že by v případě odeslání dokumentů v listinné podobě prostřednictvím přepravní služby dne 16. 1. 2015 předmětné dokumenty byly Úřadu doručeny až v průběhu následujícího týdne v rozmezí od 19. 1. 2015 – 23. 1. 2015. Ve srovnání s osobním doručením kompletní dokumentace o veřejné zakázce Úřadu dne 27. 1. 2015 by se pak jednalo o prodlení řádově několika málo dnů. V této souvislosti zadavatel doplňuje, že osobním doručením potvrdil úmysl poskytnout Úřadu součinnost v nejvyšší možné míře a zároveň vylučuje možnost naplnění materiální stránky správního deliktu.

24. Zadavatel dále upozorňuje na skutečnost, že v době obdržení předmětného návrhu dne 6. 1. 2015 dosud probíhalo zadávací řízení, přičemž k tomuto datu bylo možné Úřadu zaslat pouze ty dokumenty, který byly v návaznosti na postup zadavatele vyhotoveny nebo obdrženy. Nadto zadavatel uvádí, že Úřad určil zadavateli usnesením ze dne 28. 1. 2015 lhůtu k provedení úkonů - podání informace o dalších úkonech, které zadavatel provede v zadávacím řízení v průběhu správního řízení a zaslání příslušné dokumentace o veřejné zakázce nejpozději jeden den po provedení úkonu. Zadavatel k tomu uvádí, že nepřiměřeně přísnou lhůtu v dalším průběhu správního řízení plně respektoval a postupoval v souladu s ní. Dle zadavatele tak nelze v šetřeném případě hovořit o insultaci veřejného zájmu z důvodu porušení principů a zásad stanovených zákonem.

25. Zadavatel k porušení dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona uvádí, že jeho postupem nedošlo k naplnění formální stránky správního deliktu, neboť nemohl být podstatně ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky, přičemž nebyla naplněna ani materiální stránka deliktu, neboť postup zadavatele neměl žádný škodlivý následek.

26. K porušení § 6 odst. 1 zákona zadavatel uvádí, že Úřad nespecifikoval, které základní zásady měly být v důsledku postupu zadavatele porušeny. Zadavatel se proto vyjadřuje ke všem zásadám uvedeným v citovaném ustanovení. K zásadě zákazu diskriminace uvádí, že v čl. 7. zadávací dokumentace „Kritérium pro zadání veřejné zakázky, způsob hodnocení nabídek“ zadavatel podrobně specifikoval, na základě kterých dílčích kritérií dojde k hodnocení nabídek, přičemž srozumitelným a určitým způsobem stanovil, jaká váha bude v celkovém hodnocení těmto jednotlivým kritériím náležet a jakým způsobem bude hodnoceno celkové pořadí nabídek. Dle zadavatele tak nemohla být uvedená zásada porušena, neboť pro všechny uchazeče byla hodnotící kritéria stanovena totožným způsobem a všichni uchazeče měli v zadávacím řízení stejné podmínky. Zadavatel je dále přesvědčen, že v předmětném případě nelze hovořit ani o diskriminaci skryté, přičemž odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008, z něhož cituje, jak soud vykládá skrytou formu nepřípustné diskriminace v zadávacích řízeních nepřiměřeným nastavením kvalifikačních předpokladů.

27. Zadavatel dále uvádí, že svým postupem neomezil možnost potenciálních dodavatelů ucházet se o veřejnou zakázku, což potvrzuje celkový počet 18 obdržených nabídek v zadávacím řízení. Z uvedeného zadavatel dovozuje, že proběhla řádná hospodářská soutěž.

28. K zásadě transparentnosti zadavatel namítá, že rovněž nemohla být porušena, neboť hodnotící kritéria, způsob hodnocení a stanovení pořadí jednotlivých nabídek byly podrobně popsány v zadávací dokumentaci, která byla (a stále je) uveřejněna na profilu zadavatele a byla přístupná nejen dodavatelům, ale také široké veřejnosti. Hodnocení nabídek je dále detailně popsáno ve zprávě zadavatele o posouzení a hodnocení nabídek, ze které jednoznačně vyplývá, jakým způsobem a na základě jakých skutečností byly nabídky hodnoceny, resp. jakým způsobem došlo k výběru nejvhodnější nabídky.

29. K zásadě rovného zacházení zadavatel uvádí, že jasným a určitým způsobem stanovil dílčí hodnotící kritéria a způsob jejich hodnocení, přičemž všichni dodavatelé věděli, na základě jakých kritérií a jakým způsobem budou jejich nabídky hodnoceny, neboť všichni v souladu se zadávací dokumentací uvedli tři samostatné nabídkové ceny pro jednotlivá dílčí hodnotící kritéria. Zadavatel dále uvádí, že všechny nabídky, které v rámci předmětného zadávacího řízení obdržel a které byly předmětem hodnocení nabídek, hodnotil na základě stejných hodnotících kritérií a stejným způsobem, nemohl se tak dopustit porušení uvedené zásady.

30. K porušení § 78 odst. 1 písm. b) zákona zadavatel uvádí, že pro naplnění znaků skutkové podstaty § 120 odst. 1 písm. a) zákona musí být splněny kumulativně 3 podmínky, a to nedodržení postupu stanoveného zákonem, podstatné ovlivnění, resp. možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy na veřejnou zakázku.

31. Vzhledem k podrobné specifikaci způsobu hodnocení nabídek, způsobu stanovení pořadí nabídek a jejich totožnému hodnocení nemohlo dle zadavatele dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, a proto jeho postup nenaplňuje znaky skutkové podstaty správního deliktu. Zadavatel na podporu svého tvrzení odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S325/2006/DO-20589/2006/540-Šm, ve kterém posuzoval totožnou situaci, a ve kterém Úřad mj. konstatoval: „Při hodnocení nabídek tak nebyl narušen princip proporcionálního hodnocení číselně vyjádřených kritérií, a proto uvedený [postup] podstatně neovlivnil pořadí úspěšnosti nabídek.“ Úřad zde dle zadavatele, ve skutkově obdobném případě konstatoval, že postup zadavatele neměl podstatný vliv na pořadí úspěšnosti nabídek, a tedy neměl vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Zadavatel nadto uvádí, že v šetřeném případě byla vybrána nabídka s celkově nejnižší nabídkovou cenou, proto jeho postup neměl vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

32. Zadavatel dále uvádí, že dílčí hodnotící kritéria, způsob stanovení nabídek a stanovení pořadí nabídek byly stanoveny určitě a srozumitelně, přičemž nepřipouštěly dvojí, resp. jiný výklad. Tento svůj závěr dokládá výkladem pojmů „určitost“ a „srozumitelnost“ provedeným Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 4513/2009 [zadavatel měl zřejmě na mysli rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2010], ve kterém soud uvedl, že „náležitostí projevu vůle, který směřuje k určitému právnímu úkonu, je tedy srozumitelnost, určitost, a v některých případech i forma projevu. Nesrozumitelný je projev tehdy, jestliže nelze zjistit ani výkladem, co jím mělo být vyjádřeno. Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah“.

33. Zadavatel dále odkazuje na čl. 7. zadávací dokumentace a je přesvědčen, že všichni uchazeči věděli, jakým způsobem budou hodnoceny dílčí hodnotící kritéria, včetně stanovení váhy v celkovém hodnocení a jakým způsobem bude stanoveno celkové pořadí nabídek, neboť v souladu se zadávací dokumentací uvedli všichni uchazeči nabídkové ceny u všech tří dílčích kritérií. V této souvislosti zadavatel upozorňuje, že žádný z 18 uchazečů v rámci dodatečných informací nepožadoval vysvětlení hodnotících kritérií nebo způsobu hodnocení nabídek, ani jiným způsobem nebrojil proti postupu zadavatele souvisejícím s hodnocením nabídek.

34. Zadavatel s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Úřad upustil od uložení sankce, a v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S398/2010/VZ-16684/2010/520/NGl, ve kterém je konstatováno, že: „Projednání před Úřadem za nedodržení postupu stanoveného zákonem splnilo funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu“. Dle zadavatele tak již projednáním případu před Úřadem došlo k naplnění preventivní funkce sankce.

III. ZÁVĚRY ÚŘADU

35. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce a na základě vlastních zjištění konstatuje, že zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky a při poskytnutí dokumentace o předmětné veřejné zakázce Úřadu v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S12/2015/VZ nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

36. Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

37. Podle § 78 odst. 1 zákona je základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky

a) ekonomická výhodnost nabídky, nebo

b) nejnižší nabídková cena.

38. Podle § 78 odst. 3 zákona zadavatel zvolí základní hodnotící kritérium podle druhu a složitosti veřejné zakázky a uvede je v oznámení nebo výzvě o zahájení zadávacího řízení.

39. Podle § 78 odst. 4 zákona rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny. Dílčí hodnotící kritéria se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky. Mohou jimi být zejména nabídková cena, kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, vliv na zaměstnanost osob se zdravotním postižením, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení. Dílčím hodnotícím kritériem nemohou být smluvní podmínky, jejichž účelem je zajištění povinností dodavatele, nebo platební podmínky.

40. Podle § 78 odst. 5 zákona je-li základním hodnotícím kritériem ekonomická výhodnost nabídky, musí zadavatel jednotlivým dílčím hodnotícím kritériím stanovit váhu, kterou vyjádří v procentech, nebo stanoví jiný matematický vztah mezi dílčími kritérii. Stanovená váha může být u jednotlivých dílčích hodnotících kritérií shodná.

41. Podle § 78 odst. 6 zákona zadavatel uvede dílčí hodnotící kritéria a jejich váhu v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, popřípadě ve výzvě k podání nabídky v užším řízení či v jednacím řízení s uveřejněním nebo ve výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, popřípadě ve výzvě k potvrzení zájmu o účast nebo v dokumentaci soutěžního dialogu.

42. Podle § 79 odst. 1 zákona hodnocení nabídek provede hodnotící komise podle hodnotících kritérií uvedených v dokumentech podle § 78 odst. 6 zákona. Je-li základním hodnotícím kritériem ekonomická výhodnost nabídky, je hodnotící komise povinna hodnotit nabídky a stanovit jejich pořadí podle jednotlivých dílčích hodnotících kritérií a jejich vah.

43. Podle § 79 odst. 4 zákona je-li základním hodnotícím kritériem nejnižší nabídková cena, stanoví hodnotící komise pořadí nabídek podle výše nabídkové ceny. Před stanovením pořadí úspěšnosti nabídek hodnotící komise posoudí nabídkové ceny podle § 77 zákona.

44. Zadavatel v oznámení o zakázce, jakož i v čl. 7. zadávací dokumentace, stanovil jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky nejnižší nabídkovou cenu dle § 78 odst. 1 písm. b) zákona. Zadavatel uvedl, že nejnižší nabídková cena bude hodnocena podle následujících dílčích cenových kritérií:

„7.1 Cena za dodávku RPSD [pozn. Úřadu: Rejstřík podnikatelů v silniční dopravě] v Kč bez DPH (řádek 1 až 4 dle bodu 6.1 této ZD) – váha 35 %

7.2 Cena provozní podpory RPSD za 1 měsíc v Kč bez DPH (řádek 5 dle bodu 6.1 této ZD) – váha 40 %

7.3 Cena za 1 člověkoden služby rozvoje RPSD v Kč bez DPH (řádek 6 dle bodu 6.1 této ZD) – váha 25 %“.

45. Zadavatel dále v čl. 7. zadávací dokumentace uvedl postup pro hodnocení nabídek v jednotlivých dílčích hodnotících kritériích a postup pro celkové hodnocení nabídek, přičemž uvedl, že „[t]akto získané bodové hodnocení se následně propočte vahou daného dílčího kritéria, čímž se získá výsledná bodová hodnota přidělená jednotlivým nabídkám v tomto dílčím kritériu. Tj. bude použit následující vzorec:

Body celkem= B1*0,35+B2*0,4+B3*0,25

kde:

B1 = body získané za cenu za dodávku RPSD

B2 = body získané za cenu za 1 měsíc provozní podpory RPSD

B3 = body získané za cenu za 1 člověkoden služby rozvoje RPSD“.

46. Ke stanovení pořadí nabídek zadavatel v čl. 7. zadávací dokumentace dále uvedl: „Na základě součtu výsledných hodnot (body celkem) získaných jednotlivými nabídkami v jednotlivých dílčích hodnotících kritériích bude stanoveno pořadí úspěšnosti jednotlivých nabídek tak, že jako nejúspěšnější bude stanovena nabídka, která dosáhla nejvyššího celkového součtu bodů“.

47. Zadavatel v čl. 6. zadávací dokumentace nazvaném „Požadavek na zpracování nabídkové ceny, platební podmínky“ zpracoval tabulku obsahující jednotlivé složky nabídkové ceny a mj. uvedl: „Celkovou nabídkovou cenou se rozumí celková cena bez DPH, která je dána součtem následujících dílčích cen:

cena dle řádku 1 až 4 – cena jednorázová,
cena dle řádku 5 – součin paušální ceny a čísla 48 (počet měsíců za 4 roky),
cena dle řádku 6 – součin jednotkové ceny za člověkoden práce a zadavatelem stanoveného předpokládaného počtu člověkodnů [pozn. Úřadu: zadavatel v tabulce uvedl v řádku 6 předpoklad 400 člověkodnů] za 48 měsíců poskytování této služby“

48. Ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 20. 1. 2015 plyne, že jako první v pořadí byla vyhodnocena nabídka „Sdružení APSRA a COMINT pro RPSD“, jež tvoří společnosti ASPRA a.s., IČO 25599089, se sídlem Palackého třída 183/38, 612 00 Brno a COMINT s.r.o., IČO 24810746, se sídlem Jana Zajíce 939/8, 170 00 Praha 7 (dále jen „vybraný uchazeč“), které podle přílohy této zprávy na základně stanovených dílčích hodnotících kritérií získalo nejvyšší počet bodů (74,61), přičemž jeho nabídková cena byla ve výši 8 800 000,- Kč bez DPH.

49. Úřad předně uvádí, že zákon dává zadavatelům možnost zvolit mezi dvěma základními hodnotícími kritérii, a to základním kritériem ekonomické výhodnosti a základním kritériem nejnižší nabídkové ceny. Zatímco základní kritérium ekonomické výhodnosti je kritériem vícesložkovým, kdy je zadavatel oprávněn stanovit dvě a více dílčích hodnotících kritérií, pak kritérium nejnižší nabídkové ceny je kritériem jednosložkovým, kdy jsou nabídky hodnoceny toliko z hlediska výše nabídkové ceny, a zadavatel nesmí vzít v potaz jiné vlastnosti nabídky. Zákon možnost stanovení dílčích hodnotících kritérií základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny neupravuje (a tuto skutečnost nelze vykládat tak, že takové stanovení dílčích hodnotících kritérií je možné), neboť z hlediska účelu základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny by další členění toho kritéria nemělo význam, když tímto účelem je právě dosažení nejnižší nabídkové ceny. Smyslem stanovení vah v rámci kritéria ekonomické výhodnosti nabídky je naopak vyjádření vztahu užitné hodnoty nabídky a ceny, přičemž z uvedeného je zřejmé, že v rámci tohoto kritéria není postačující hodnotit pouze cenová kritéria nabídky, ale například také technickou úroveň nabízeného plnění či jeho funkční vlastnosti atd.

50. Úřad v obecné rovině dále uvádí, že v případě, kdy by zadavatel zvolil jako základní hodnotící kritérium ekonomickou výhodnost nabídky, byl by povinen hodnotit více dílčích kritérií, která by musela být minimálně dvě, přičemž alespoň jedno z nich by muselo být necenové povahy, a zadavatel by byl povinen každému z nich přidělit váhu v procentech, případně stanovit mezi jednotlivými dílčími kritérii jiný matematický vztah. V šetřeném případě však zadavatel jako základní hodnotící kritérium zvolil nejnižší nabídkovou cenu a v rozporu se zákonem také dílčí hodnotící kritéria (třebaže cenové povahy). Pokud by tedy zadavatel namítal (což ani nečiní), že v šetřeném případě pouze postačilo jinak označit základní hodnotící kritérium, tj. ekonomická výhodnost nabídky namísto nejnižší nabídkové ceny, pak by pouhé nastavení cenových dílčích hodnotících kritérií u kritéria ekonomické výhodnosti nemohlo vyjadřovat vztah užitné hodnoty ceny, a zadavatel by uvedené hodnotící kritérium nenaplnil v souladu se zákonem. (Jak lze dovodit například z rozhodnutí Úřadu č. j. VZ/S11/05-151/1098/05-SH ze dne 15. 3. 2005.)

51. Zadavatel v šetřeném případě požadoval vyplnit vzorovou tabulku dle čl. 6 „Požadavek na zpracování nabídkové ceny, platební podmínky“ zadávací dokumentace (viz bod 47. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž uchazeči v předmětné tabulace měli v řádcích 1 – 4 uvést celkovou jednorázovou nabídkovou cenu a v řádcích 5 a 6 vyplnit jak jednotkové ceny, tak nabídkovou cenu celkem za příslušné období resp. pro požadovaný počet člověkodnů a dále uvést součet hodnot v řádcích 1 – 6, tedy celkovou nabídkovou cenu. Z výše uvedeného plyne, že zadavatel v zadávací dokumentaci požadoval, aby uchazeči ve svých nabídkách uvedli výslednou nabídkovou cenu a zadavatel byl tedy schopen ji z podaných nabídek seznat.

52. Ačkoli v šetřeném případě zadavatel zvolil pro zadání veřejné zakázky základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny a dle čl. 6. zadávací dokumentace požadoval celkovou nabídkovou cenu vyčíslit, současně v čl. 7 zadávací dokumentace zadavatel uvedl, že nabídky bude hodnotit podle dílčích cenových hodnotících kritérií, kterým přiřadil jejich procentní váhy (viz bod 44 – 46. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Konkrétně byla stanovena tři dílčí hodnotící kritéria, jimiž zadavatel hodnotí „cenu za dodávku systému, cenu za 1 měsíc provozní podporu systému a cenu za 1 člověkoden služby rozvoje systému“, přičemž těmto dílčím hodnotícím kritériím přiřadil váhy v procentech. Zadavatel dále stanovil vzorec, jímž se bude na základě stanovené váhy určovat výsledná bodová hodnota jednotlivých kritérií a nabídek, přičemž jako nejúspěšnější bude stanovena nabídka, která dosáhne nejvyššího celkového součtu bodů.

53. Úřad k postupu zadavatele při stanovení hodnotícího kritéria a při hodnocení v šetřeném případě konstatuje, že z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel při hodnocení nabídek podle základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny nestanovil pořadí nabídek podle výše nabídkových cen, které uchazeči předložili, ale dle nejvyššího dosaženého součtu bodů v dílčích hodnotících kritériích, když hodnotil nabídky a stanovil jejich pořadí podle jednotlivých dílčích hodnotících kritérií a jejich vah. Úřad k uvedenému dílčímu závěru dodává, že pokud zadavatel zvolil jako základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu, přičemž zpracoval tabulku, jež vedla k jednoznačnému stanovení celkové nabídkové ceny, pak by bylo na místě pořadí nabídek uchazečů určit na základě výsledné nabídkové ceny, a nikoliv jednotlivé složky nabídkové ceny korigovat pomocí určených procentních vah. Pokud zadavatel stanovením dílčích hodnotících kritérií základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny sledoval určitý záměr ve vztahu k požadavkům na užitnou hodnotu dodaného systému, měl jej v návaznosti na předmět veřejné zakázky vyjádřit pomocí základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky. Jestliže zadavatel naopak usiloval o dosažení nejnižší sumy, kterou bude muset dodavateli v souvislosti s realizací předmětu veřejné zakázky uhradit, pak měl jako základní hodnotící kritérium zvolit jednosložkové kritérium nejnižší nabídkové ceny.

54. Jak již bylo uvedeno výše v bodu 49. odůvodnění tohoto rozhodnutí, zadavatel v rámci základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny není oprávněn volit další dílčí hodnotící kritéria, neboť smyslem hodnocení dle tohoto kritéria je hodnocení jedné výsledné ceny. Ani skutečnost, že dílčí hodnotící kritéria jsou také cenovými kritérii, nemůže vést k závěru, že zadavatel postupoval správně, neboť nelze zaručit, že zvolený způsob povede vždy k volbě nejnižší nabídkové ceny, když těmto dílčím cenovým kritériím jsou dále přiřazeny váhy v procentech, kterými zadavatel různým složkám ceny přisuzuje pro hodnocení různý význam.

55. Výše uvedeným postupem zadavatele, kterým jsou základnímu hodnotícímu kritériu nejnižší nabídkové ceny přiřazeny váhy, by například mohla být vybrána nabídka, která v souhrnu neobsahuje nejnižší nabídkovou cenu, ale byla by nejvýhodnější z hlediska nastavených dílčích kritérií hodnocení. Skutečnost, že se nejedná pouze o hypotetický případ lze dokumentovat Zprávou o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 30. 1. 2015, z níž plyne, že celková nabídková cena uchazeče, který se v hodnocení podle dílčích hodnotících kritérií umístil na čtvrtém místě, je o 3 889 700,- Kč vyšší než celková nabídková cena pátého uchazeče v pořadí hodnocení.

56. Obdobně v rozporu se zvoleným základním hodnotícím kritériem nejnižší nabídkové ceny mohly být hodnoceny nabídky, které by kladly větší důraz na kvalitu a robustnost dodaného systému, který by byl méně náročný na rozsah provozní podpory a na požadavky na rozvoj systému, neboť zadavatelem zvolené dílčí hodnotící kritérium „cena za 1 měsíc provozní podporu systému “ a kritérium „cena za 1 člověkoden služby rozvoje systému“ se v hodnocení podílí součtem vah 65 %, a takové nabídky by za uvedeného předpokladu při hodnocení kvůli nižší nabízené ceně v této části získaly více bodů a mohly tak v součtu všech dílčích kritérií získat nejvyšší počet bodů, třebaže by se ve výsledném součtu absolutních hodnot jednotlivých položek rozpočtu nemuselo jednat o nabídku s nejnižší nabídkovou cenou. Tento dílčí závěr lze dokumentovat na výpočtu bodového ohodnocení uchazečů, kteří získali méně bodů než vybraný uchazeč. Pokud bychom nabídku druhého uchazeče v pořadí v částech 5. a 6. rozpočtu, které odpovídají dílčím hodnotícím kritériím provozní podpory a rozvoje systému snížili v obou částech o 500 tis. Kč (tedy o 1 mil. Kč celkem) a o tuto částku navýšili část rozpočtu 1 – 4. (dílčí hodnotící kritérium cena za dodávku systému), pak by nejvyššího bodového ohodnocení dosáhl tento uchazeč (77,49 bodů), třebaže by jeho cenová nabídka byla o 826 221,- Kč vyšší než nabídka vybraného uchazeče. Obdobně snížením cenové nabídky třetího uchazeče v pořadí v části provozní podpory o 1 mil. Kč a navýšením ceny za dodávku systému o tutéž částku by rovněž znamenalo vyšší bodové ohodnocení (76,02 bodů) než u vybraného uchazeče, ale současně taktéž o 2 451 800,- Kč vyšší cenu oproti nabídce vybraného uchazeče, který byl vybrán s bodovým ohodnocením 74,61 bodů, a který by za výše naznačené konstelace získal 73,54 bodů.

57. Úřad na výše uvedené kalkulaci poukazuje na skutečnost, která na první pohled nemusí být zřejmá, a to, že zadavatelem zvolené základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny, kombinující přístupy hodnocení nejnižší nabídkové ceny i ekonomické výhodnosti nabídky (stanovením dílčích hodnotících kritérií) může vést k jinému výsledku, než dosažení nejnižší nabídkové ceny, tj. výběru nabídky s nejnižší cenou, kterou bude muset zadavatel v souvislosti s realizací veřejné zakázky dodavateli uhradit.

58. Výše uvedené závěry potvrzuje i rozhodnutí předsedy Úřadu ve věci č. j. ÚOHS-R162/2012/VZ-2250/2012/310/MŠe ze dne 6. 2. 2013, které k možnosti stanovení subkritérií u základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny uvádí: „Vzhledem k tomu, že v šetřeném případě zadavatel jako základní hodnotící kritérium zvolil nejnižší nabídkovou cenu, předurčil tím, co bude z jeho strany předmětem hodnocení. Pokud zadavatel zvolí jako základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu, je nevyhnutelným důsledkem této volby skutečnost, že jako vítězná musí být vybrána nabídka, která splňuje požadavky, jež na obsah nabídek klade zákon a zadávací dokumentace, a která současně obsahuje nejnižší nabídkovou cenu ze všech hodnocených nabídek. Nejnižší nabídkovou cenou ve smyslu předchozí věty je nutno rozumět nejnižší celkovou cenu, tj. celkovou sumu, kterou bude muset zadavatel uhradit dodavateli v souvislosti s realizací předmětu veřejné zakázky“.

59. Citované rozhodnutí předsedy Úřadu dále uvádí, že: „Hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny je bezesporu kritériem jednosložkovým a stanovení či hodnocení dílčích kritérií je zde z povahy věci vyloučeno. Vyloučena jsou dílčí hodnotící kritéria i tehdy, pokud by tato byla „kritérii cenovými“, tj. vztahovala se k dílčím složkám celkové nabídkové ceny. Pokud je tedy zadavatelem zvoleno základní hodnotící kritérium v podobě nejnižší nabídkové ceny, je zadavatel povinen nabídky hodnotit pouze co do výše celkové nabídkové ceny, nikoli co do výše jednotlivých složek nabídkové ceny. Vzhledem k tomu, že zákon nepředpokládá a ani ze samotné podstaty tohoto hodnotícího kritéria nevyplývá, že by jej bylo možno rozdělit na další dílčí kritéria, nelze jakákoli další dílčí kritéria posuzovat a v důsledku jejich posouzení zasahovat do pořadí nabídek, pro nějž je rozhodující pouze celková nabídková cena…“

60. Vzhledem k závěrům předsedy Úřadu v citovaném rozhodnutí Úřad v prvé řadě uvádí, že i v šetřeném případě, kdy zadavatel zvolil jako základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkovou cenu, měla být předmětem jeho zájmu nabídka nejlevnější a výsledkem hodnocení musí být podle tohoto základního hodnotícího kritéria výběr nabídky se skutečně nejnižší nabídkovou cenou. Nejnižší nabídkovou cenou ve smyslu základního hodnotícího kritéria podle § 78 odst. 1 písm. b) zákona je třeba rozumět celkovou nejnižší nabídkovou cenu, která vyjadřuje protiplnění, jež zadavatel vybranému uchazeči uhradí za poskytnuté plnění (za realizaci celého předmětu veřejné zakázky). Zadavatel tedy tím, že stanovil dílčí hodnotící kritéria základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny zvoleného zadavatelem v čl. 7. zadávací dokumentace, kterým přiřadil procentní váhy, nedosáhl účelu základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, tj. toho, aby jako nejvhodnější byla vybrána nabídka, která obsahuje nejnižší celkovou cenu.

61. Úřad konstatuje, že z výše uvedeného je zřejmá neslučitelnost stanovení dílčích hodnotících kritérií a jejich vah v rámci základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny s účelem základního hodnotícího kritéria, neboť takový postup nezaručí, že nejnižší nabídková cenu bude vybrána, přičemž současně uvedené stanovení dílčích hodnotících kritérií může být prouchazeče o veřejnou zakázku matoucí, čímž je takový postup zadavatele netransparentním. Hodnocení nabídek dle základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny je totiž hodnocením jednosložkovým a jeho účelem je zjištění a výběr nejnižší nabídkové ceny. Stanovení dílčích hodnotících kritérií (třebaže v šetřeném případě pouze cenových) a jejich vah, které je dle zákona využíváno v rámci základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti, ve výsledku k dosažení nejnižší nabídkové ceny nemusí vést.

62. Pokud jde o požadavek na transparentnost postupu, Úřad uvádí, že zadavatel je v souladu s § 6 odst. 1 zákona povinen při zadávání veřejných zakázek, a tedy i při stanovení hodnotících kritérií a hodnocení nabídek dodržovat mj. zásadu transparentnosti, která je vedle zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace jednou ze základních zásad, jež musí být zadavatelem dodržena v průběhu celého zadávacího řízení. V této souvislosti Úřad odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 166/2005 ze dne 14. 5. 2007, ve kterém soud uvedl, že požadavek transparentnosti není splněn tehdy, pokud jsou v postupu zadavatele shledány „takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele“. S takovýmto obecným výkladem zásady transparentnosti se ztotožnil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku sp. zn. 1 Afs 45/2010 ze dne 15. 9. 2010, který dále uvádí, že „Význam zásady transparentnosti v prvé řadě směřuje k cíli samotného práva veřejných zakázek, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Právě k zajištění konkurence mezi dodavateli slouží rovněž zásada transparentnosti (srov. Přiměřeně rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 Afs 20/2008-152, ve věci Lumius, spol. s r.o.)“.

63. Úřad k obsahu a významu neurčitého právního pojmu „transparentnosti“ v šetřeném případě konstatuje, že v souladu s výše citovanou judikaturou je postup zadavatele při stanovení hodnotících kritérií a hodnocení nabídek netransparentní, neboť jeho postup není dostatečně čitelný a vyvolává pochybnosti o způsobu hodnocení nabídek.

64. K tomu Úřad dále uvádí, že podle § 79 odst. 4 zákona je-li základním hodnotícím kritériem nejnižší nabídková cena, stanoví hodnotící komise pořadí nabídek podle výše nabídkové ceny. Dle § 79 odst. 1 zákona hodnotící komise provede hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií uvedených v dokumentech podle § 78 odst. 6 zákona. Je-li základním hodnotícím kritériem ekonomická výhodnost nabídky, je hodnotící komise povinna hodnotit nabídky a stanovit jejich pořadí podle jednotlivých dílčích hodnotících kritérií a jejich vah. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že zákon upravuje hodnocení nabídek odlišně dle základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny a jinak dle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti, přičemž postup kombinující obě základní hodnotící kritéria nutně vyvolává pochybnosti o způsobu hodnocení. V zadávací dokumentaci zadavatel totiž deklaroval, že bude nabídky hodnotit podle základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, ale ve skutečnosti tak nepostupoval, neboť použití dílčích cenových hodnotících kritérií mohlo vyloučit, aby bylo dosaženo účelu zvoleného hodnotícího kritéria, tj. toho, aby bez dalšího byla vybrána nabídka s nejnižší nabídkovou cenou. Tento postup mohl být pro uchazeče matoucí, neboť uchazeči měli při tvorbě nabídkové ceny a konstrukci nabídky vzít v úvahu, jak nejnižší nabídkovou cenu, tak současně dosažení maximálního počtu bodů podle procentních vah, kterým zadavatel přisuzoval význam jednotlivým složkám nabídkové ceny. Nelze tak vyloučit, že zadavatel mohl obdržet i jiné nabídky, které by vycházely z jednoznačně resp. transparentně stanoveného hodnotícího kritéria pro hodnocení.

65. Výše popsaný postup zadavatele může mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky právě s ohledem na to, že mohl být vybrán uchazeč s nejvyšším počtem bodů, jehož cenová nabídka by však nebyla nejnižší (jak požadoval zadavatel volbou základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny). Skutečnost, že v šetřeném případě dosáhl vybraný uchazeč současně jak nejvyššího počtu bodů, tak i nejnižší nabídkové ceny (jak také namítá zadavatel) lze vysvětlit pouhou shodou náhod (k tomu dále viz úvahy v bodech 55. a 56. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a na netransparentním postupu zadavatele to nic nemění, neboť k vlivu na výběr nejvhodnější nabídky postačí i pouhá potenciální možnost ovlivnění takového výběru. V této souvislosti Úřad odkazuje na rozsudky Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 36/2012-104 ze dne 9. 5. 2013, nebo č. j. 62 Af 14/2011-74 ze dne 19. 7. 2012, v němž Krajský soud uvedl „z ustanovení 120 odst. 1 písm. a) zákona je zřejmé, že se deliktu dopustí již ten zadavatel, který nedodrží zákon, přičemž je dostačující, pokud tím pouze hypoteticky ovlivní výběr nejvhodnější nabídky“. Úřad proto konstatuje, že zadavatel naplnil tento znak skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, neboť k naplnění tohoto znaku postačuje i pouhá potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Výše totiž bylo prokázáno, že stanovením základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny při současném stanovení dílčích hodnotících kritérií s vahami v procentech nemusela být nabídka s nejnižší cenou vybrána. Dále nelze vyloučit, že v případě stanovení hodnotících kritérií v souladu se zákonem mohl zadavatel obdržet i nabídky uchazečů (kteří se zadávacího řízení již zúčastnili), jež by obsahovaly jiné údaje, a v důsledku toho mohlo být konečné pořadí nabídek jiné. Stejně tak nelze vyloučit, že netransparentně stanovené kritérium pro hodnocení nabídek mohlo potenciální dodavatele od podání nabídky odradit, neboť nebylo zřejmé, k jakému výsledku způsob hodnocení povede.

66. Úřad na základě výše uvedeného proto nemůže přisvědčit námitce zadavatele, že v šetřeném případě k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky nemohlo dojít a nebyla tedy naplněna formální stránka správního deliktu (případně materiální stránka). Úřad se na tomto místě námitkou absence materiální stránky (a tedy škodlivého následku) nezabývá, neboť v zásadě totiž platí, že v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již samotným naplněním skutkové podstaty deliktu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 104/2008 ze dne 14. 12. 2009 nebo rozsudek sp. zn. 1 Afs 14/2011 ze dne 30. 3. 2011). Až ve chvíli, kdy se jedná o případ, v němž je sporné, zda konkrétní společenská nebezpečnost nedosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti, je nezbytné, aby se správní orgán zabýval materiální stránkou správního deliktu i v odůvodnění svého rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené Úřad neshledal žádné okolnosti, které by nasvědčovaly, že se o takový zvláštní případ jedná.

67. Odkazuje-li zadavatel na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S325/2006/DO-20589/2006/540-Šm, ve kterém měla být dle zadavatele posuzována totožná situace jako v šetřeném případě, pak Úřad nemůže této námitce přisvědčit. V citovaném rozhodnutí Úřadu zadavatel na rozdíl od nyní šetřeného případu stanovil základním hodnotícím kritériem ekonomickou výhodnost nabídky, přičemž Úřad zde konstatoval, že zadavatel postupoval nesprávně, když jako dílčí hodnotící kritéria dle § 55 odst. 3 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, stanovil pouze cenová kritéria, která bez volby nejméně jednoho dalšího dílčího kritéria nevyjadřují kritérium ekonomické výhodnosti. Úřad v citovaném rozhodnutí dále posoudil situaci tak, že postupem při hodnocení nabídek zadavatel podstatně neovlivnil pořadí úspěšnosti nabídek, neboť tomu odpovídala povaha případu. Jednalo se tedy o zcela odlišnou situaci, kdy zadavatel měl na rozdíl od šetřeného případu povinnost stanovit dílčí hodnotící kritéria a jejich váhy, která stanovil nesprávně, přičemž možnost podstatného vlivu na výběr nejvhodnější nabídky zde nebyla prokázána. V šetřeném případu však potenciální vliv na výběr prokázán byl, neboť zadavatelem zvolené základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny mohlo současným stanovením dílčích hodnotících kritérií vést k výběru nabídky, jež nejnižší cenu neobsahuje.

68. Úřad dále k tvrzení zadavatele, že uchazeči věděli, jakým způsobem bude dle čl. 7. zadávací dokumentace hodnocení probíhat, když všichni uvedli nabídkové ceny u všech tří dílčích kritérií, uvádí, že z jednotného postupu uchazečů dle pokynů zadavatele nelze dovozovat správnost stanovení hodnotících kritérií v souladu se zákonem, neboť posouzení dané otázky je v kompetenci Úřadu. Stejně tak nelze takové závěry dovozovat ze skutečnosti, že žádný z 18 uchazečů nepožadoval dodatečné informace k zadávacím podmínkám pro vysvětlení hodnotících kritérií nebo způsobu hodnocení nabídek, ani jiným způsobem nebrojil proti postupu zadavatele, neboť za správnost a úplnost zadávacích podmínek dle § 44 odst. 1 zákona odpovídá zadavatel. Úřad k uvedené námitce uzavírá, že za dodržení všech povinností plynoucích ze zákona odpovídá zadavatel, aniž by na jejich porušení musel být upozorněn.

69. Pokud zadavatel dále namítá, že svým postupem neomezil možnost potenciálních dodavatelů se o veřejnou zakázku ucházet, když v zadávacím řízení obdržel celkem 18 nabídek, tak mu Úřad nemůže přisvědčit, neboť současně nelze s určitostí konstatovat, kolik dodavatelů by se zadávacího řízení účastnilo, pokud by hodnotící kritéria byla stanovena v souladu se zákonem, avšak možnost rozšíření okruhu dodavatelů, kteří nabídku nepodali z důvodu netransparentně stanoveného způsobu hodnocení, v posuzovaném případě jistě je. Úřad dále doplňuje, že možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky není v tomto případě dána jen potencialitou možné účasti dalších uchazečů v řízení. Pokud by byla hodnotící kritéria stanovena v souladu se zákonem, mohly (a musely) by vypadat jinak i nabídky těch dodavatelů, kteří se zadávacího řízení skutečně zúčastnili. Stejně tak se Úřad nemůže ztotožnit s námitkou, že v důsledku poměrně vysokého počtu uchazečů proběhla řádná hospodářská soutěž, neboť řádná soutěž byla omezena právě stanovením hodnotících kritérií v rozporu se zákonem, neboť nemohly být podány nabídky reflektující jednoznačně zvolené hodnotící kritérium. Nad rámec výše uvedeného Úřad poznamenává, že z uvedeného počtu nabídek byla hodnocena pouze polovina (9), když 9 dodavatelů bylo ze soutěže o veřejnou zakázku vyloučeno.

70. K námitce určitosti a srozumitelnosti projevu vůle, jímž zadavatel vyjádřil zadávací podmínky, Úřad uvádí, že v souladu se zadavatelem citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4513/2009 ze dne 27. 5. 2010 srozumitelnost projevu vůle učiněného v čl. 7. předmětné zadávací dokumentace současně nemusí znamenat jeho určitost, která se týká obsahové stránky projevu vůle a nadto již nic nemusí vypovídat o souladnosti postupu zadavatele se zákonem. I srozumitelný a určitý projev vůle může být se zákonem v rozporu. Jestliže tedy zadavatel v šetřeném případě na jedné straně stanovil základním hodnotícím kritériem pro hodnocení nabídek nejnižší nabídkovou cenu a současně stanovil dílčí hodnotící kritéria tohoto základního kritéria (jakkoliv to mohl vyjádřit srozumitelně), pak postupoval v rozporu se zákonem, neboť uvedený postup nemusel vést k volbě nejnižší nabídkové ceny.

71. Úřad tedy po posouzení věci shledal, že v daném případě by způsob stanovení dílčích hodnotících kritérií v rámci základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny mohl vést k tomu, že by v konečném hodnocení nemusela být vybrána nabídka s celkovou nejnižší nabídkovou cenou, když zadavatel hodnotil nejvyšší počet dosažených bodů. Způsob hodnocení zvolený zadavatelem totiž dle Úřadu postrádá přímou vazbu na základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny, neboť zvolené řešení spočívající v tom, že jednotlivé složky nabídkové ceny uchazečů vyjádřené v podobě dílčích hodnotících kritérií v čl. 7. zadávací dokumentace budou při hodnocení přepočteny podle jim přiřazených procentních vah, v konečném důsledku k nejnižší nabídkové ceně nemusí vést.

72. K námitce zadavatele, že postupoval v souladu se zásadou transparentnosti, neboť hodnotící kritéria, způsob hodnocení a stanovení pořadí jednotlivých nabídek byly podrobně popsány v zadávací dokumentaci (a na profilu zadavatele je dosud přístupná nejen dodavatelům, ale také široké veřejnosti), přičemž hodnocení nabídek je dále detailně popsáno ve zprávě zadavatele o posouzení a hodnocení nabídek, Úřad uvádí, že transparentnost je třeba chápat šířeji než pouze jako publicitu zadávacího řízení a v této souvislosti Úřad odkazuje na stanovisko generální advokátky Christine Stix-Hackl ze dne 12. 4. 2005 ve věci C-231/03, Coname, v němž uvádí: „transparentnost podle směrnic obsahuje více než pouhé aspekty spojené s publicitou konkrétních zadávacích řízení“ (viz bod 88.stanoviska). Úřad dále výše popsal výklad pojmu transparentnost ve smyslu čitelného a dostatečně kontrolovatelného postupu zadavatele, který nevyvolává žádné pochybnosti a v tomto ohledu nemůže Úřad námitce zadavatele přisvědčit, neboť detailní zpracování zadávacích podmínek a jejich dostatečná publicita je pouze dílčí částí transparentního postupu zadavatele v zadávacím řízení.

73. Stejně tak nepostačí námitka, že hodnotící kritéria byla pro všechny uchazeče stanovena totožným způsobem a všichni uchazeči tak měli stejné podmínky, když se všemi při hodnocení bylo nakládáno stejným způsobem, neboť zásada rovného zacházení a zásada zákazu diskriminace implikuje předchozí transparentní postup zadavatele. Pokud zadavatel postupoval při stanovení hodnotících kritérií v rozporu se zákonem, pak následným nediskriminačním postupem a rovným zacházením se všemi uchazeči nemůže tuto skutečnost zhojit.

74. Úřad uzavírá, že z výše uvedeného rovněž vyplývá, že netransparentní postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť v rozporu se stanoveným základním hodnotícím kritériem nejnižší nabídkové ceny mohlo v důsledku stanovení dílčích cenových hodnotících kritérií zadavatelem dojít k tomu, že nemusela být vybrána nabídka s nejnižší cenou. Dále nelze vyloučit, že v případě stanovení hodnotících kritérií v souladu se zákonem mohl zadavatel obdržet i nabídky uchazečů (kteří se zadávacího řízení zúčastnili), jež by obsahovaly jiné údaje, a v důsledku toho mohlo být konečné pořadí nabídek jiné. Stejně tak nelze vyloučit, že netransparentně stanovené kritérium pro hodnocení nabídek mohlo potenciální dodavatele od podání nabídky odradit, neboť nebylo zřejmé, k jakému výsledku způsob hodnocení povede.

75. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Úřad konstatuje, že zadavatel se dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený § 78 odst. 1 písm. b) zákona, když v rozporu se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, v článku 7. zadávací dokumentace zvolil základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny, v rámci něhož stanovil dílčí hodnotící kritéria, jimž přiřadil váhy v procentech, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 20. 2. 2015 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku, a proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

76. Podle ust. § 17 písm. v) zákona se dokumentací o veřejné zakázce rozumí souhrn všech dokumentů v listinné či elektronické podobě, jejichž pořízení v průběhu zadávacího řízení, popřípadě po jeho ukončení, vyžaduje tento zákon, včetně úplného znění originálů nabídek všech dodavatelů a uzavřených smluv.

77. Podle ust. § 114 odst. 6 zákona je zadavatel povinen zaslat Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 kalendářních dnů od jeho doručení. Společně s tímto vyjádřením zašle dokumentaci o veřejné zakázce nebo soutěži o návrh. V případě návrhu na zákaz plnění smlouvy je zadavatel povinen současně Úřadu zaslat kopii smlouvy na veřejnou zakázku a označit případné důvody pro pokračování plnění smlouvy ve smyslu § 118 odst. 3 zákona.

78. Podle § 114 odst. 8 zákona je zadavatel povinen zaslat Úřadu vyjádření k obdrženému návrhu, zadávací podmínky vyjma netextové části zadávací dokumentace nebo soutěže o návrh, popřípadě dodatečné informace k zadávacím podmínkám, které zadavatel poskytl podle § 49 zákona, výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.

79. Podle § 114 odst. 9 zákona je zadavatel povinen zaslat Úřadu části dokumentace o veřejné zakázce nebo soutěži o návrh neuvedené v § 114 odst. 8 zákona a netextovou část zadávací dokumentace nebo soutěže o návrh v listinné podobě, prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.

80. Podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu, pokud nesplní některou z povinností podle § 114 odst. 6, 8 nebo 9 zákona.

81. Dne 6. 1. 2015 obdržel Úřad návrh navrhovatele – ICZ a.s., IČO 25145444, se sídlem Na hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 17. 12. 2014 Mgr. Petrou Koutnou, advokátkou, ev. č. ČAK 11082, se sídlem Kostelní 6, 170 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – z téhož dne na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v rámci výše uvedené veřejné zakázky (dále jen „návrh“), na základě kterého bylo zahájeno dne 6. 1. 2015 správní řízení vedené pod sp. zn. S12/2015/VZ.

82. Z dokumentace o veřejné zakázce dále plyne, že stejnopis návrhu byl prostřednictvím datové zprávy podán a doručen dne 6. 1. 2015 rovněž zadavateli. Dle ust. § 114 odst. 6 zákona tak byl zadavatel povinen v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S12/2015/VZ odeslat Úřadu své vyjádření a veškerou dokumentaci o veřejné zakázce zákonem stanoveným způsobem ve lhůtě do 16. 1. 2015.

83. V oznámení o zahájení správního řízení č. j. ÚOHS-S12/2015/VZ-612/2015/523/ASo ze dne 8. 1. 2015 Úřad zadavatele mj. upozornil, že je v souladu s ust. § 114 odst. 6 zákona povinen zaslat Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 kalendářních dnů od jeho doručení a společně s tímto vyjádřením zaslat dokumentaci o veřejné zakázce nebo soutěži o návrh.

84. Zadavatel dne 16. 1. 2015 zaslal na elektronickou podatelnu bez zaručeného elektronického podpisu Úřadu vyjádření k návrhu spolu s informací, že uvedené vyjádření bude následující pracovní den odesláno prostřednictvím datové schránky. Vyjádření k návrhu bylo zadavatelem doručeno prostřednictvím datové schránky dne 19. 1. 2015 společně s přílohami č. 1 – 6 zadávací dokumentace, dodatečnými informacemi k zadávacím podmínkám a rozhodnutím o námitkách.

85. Dne 22. 1. 2015 zadavatel osobně Úřadu doručil kopie nabídek společností, které zadavatel obdržel v předmětném zadávacím řízení.

86. Dne 23. 1. 2015 kontaktoval Úřad zadavatele telefonicky, přičemž zadavateli bylo sděleno, že dosud kompletní dokumentaci o veřejné zakázce neobdržel (zejména zadávací dokumentaci kromě jejich příloh, rozhodnutí o vyloučení navrhovatele a další dokumentaci o úkonech zadavatele učiněných po obdržení nabídek). Téhož dne byla na elektronickou podatelnu Úřadu bez uznávaného elektronického podpisu doručena datová zpráva obsahující kopii zadávací dokumentace k veřejné zakázce, dále kopii Protokolu z otevírání obálek a kopii Protokolu o posouzení kvalifikace.

87. Zbývající části dokumentace o veřejné zakázce, nezbytné pro realizaci přezkumné činnosti Úřadu, včetně rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele byly Úřadu zadavatelem doručeny osobně v listinné podobě dne 27. 1. 2015.

88. Úřad uvádí, že z ustanovení § 114 odst. 6 zákona vyplývá, že zadavatel je povinen odeslat Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu spolu s dokumentací o veřejné zakázce, kterou disponuje k dané fázi zadávacího řízení, do 10 kalendářních dnů od jeho doručení. Zákon zde jednoznačně vymezuje postup zadavatele v případě obdržení návrhu a ukládá zadavateli povinnost zaslat vyjádření k obdrženému návrhu a dokumentaci o veřejné zakázce ve stanovené lhůtě, aniž by k tomu byl zadavatel ze strany Úřadu vyzýván.

89. Zákon dále v § 114 odst. 8 upravuje formu zaslání vyjádření k obdrženému návrhu, zadávacích podmínek vyjma netextové části zadávací dokumentace nebo soutěže o návrh, popřípadě dodatečných informací k zadávacím podmínkám, které zadavatel poskytl podle § 49 zákona, tak, že tyto dokumenty musí být zaslány výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

90. Ke splnění povinnosti zaslat ve lhůtě dokumentaci o veřejné zakázce Úřad uvádí, že zadavatel až do 26. 1. 2015 kompletní dokumentaci o veřejné zakázce nezaslal, když teprve dne 27. 1. 2015 Úřad obdržel poslední část dokumentace včetně rozhodnutí o vyloučení, jež byla Úřadu doručena osobně. Úřad v této souvislosti konstatuje, že návrh na přezkoumání úkonů zadavatele směřoval právě proti rozhodnutí o vyloučení navrhovatele a Úřad bez této části dokumentace o veřejné zakázce nemohl realizovat svoji přezkumnou činnost. Ukládá-li zákon zadavateli povinnost zaslat Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce, tedy veškeré dokumenty, které podle zákona dokumentaci o veřejné zakázce tvoří, je nutné považovat za okamžik splnění této povinnosti právě až okamžik odeslání (příp. jako tomu bylo v posuzovaném případě osobní doručení) chybějícího rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení.

91. Úřad dále konstatuje, že důsledkem nedodání kompletní dokumentace o veřejné zakázce je ztížení přezkumné činnosti Úřadu a v tomto smyslu nemůže být pochybení zadavatele spočívající v nedodání kompletní dokumentace v zákonem stanovené lhůtě napraveno následným zasláním chybějící části dokumentace, zejména když Úřad neměl k dispozici její klíčovou část (rozhodnutí o vyloučení ze dne 3. 12. 2014) pro přezkoumání postupu zadavatele v šetřeném případě. Ke komplexnímu přezkumu postupu zadavatele, tak mohlo ze strany Úřadu fakticky dojít až po 27. 1. 2015, tj. poté co zadavatel předložil klíčovou část dokumentace o veřejné zakázce týkající se podstaty návrhu stěžovatele. Úřad v této souvislosti připomíná, že je vázán lhůtami pro vydání správního rozhodnutí dle § 71 odst. 3 správního řádu, přestože dle § 114 odst. 7 zákona lhůta pro vydání rozhodnutí (po případném odstranění nedostatků návrhu) počíná běžet od okamžiku doručení vyjádření a dokumentace o veřejné zakázce. Úřad dále konstatuje, že smyslem právní úpravy, která nesplnění některé z povinností podle § 114 odst. 6, 8 nebo 9 zákona prohlašuje za správní delikt, je právě zajištění rychlého přezkumu postupu zadavatele tak, aby nedocházelo k nedůvodnému prodlení při zadávání veřejných zakázek. Ve výše popsaných souvislostech, kdy zákonná lhůta je 10 dnů a zpoždění přibližně dalších 10 dnů, představuje takové pozdní odeslání významný zásah do přezkumné role Úřadu.

92. Jelikož byl zadavatel v šetřeném případě povinen zaslat dokumentaci o veřejné zakázce do 10 kalendářních dnů od doručení návrhu (tj. od 6. 1. 2015), tedy do 16. 1. 2015, avšak učinil tak až dne 27. 1. 2015 osobním doručením chybějících částí dokumentace o veřejné zakázce nezbytných pro přezkumnou činnost Úřadu (tj. po uplynutí zákonné lhůty), porušil tak ustanovení § 114 odst. 6 zákona.

93. Zadavatel k porušení § 120 odst. 1 písm. h) zákona namítá, že v šetřeném případě nedošlo k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty správního deliktu – společenské nebezpečnosti, přičemž dle zadavatele rovněž individuální okolnosti případu vylučují naplnění materiální stránky deliktu. Zadavatel k této otázce cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se posuzování trestnosti správních deliktů, konkrétně rozsudky sp. zn. 8 As 17/2007 ze dne 31. 5. 2007 a sp. zn. 7 Afs 27/2008 ze dne 31. 10. 2008. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Afs 27/2008 ze dne 31. 10. 2008 je kategorie správních deliktů kategorií trestního práva v širším slova smyslu, tudíž se pro všechny správní delikty, uplatní povinnost správního orgánu zkoumat nejen naplnění formálních znaků správního deliktu, ale také, zda jednání vykazuje daný stupeň společenské škodlivosti (materiální stránku).

94. Úřad k uvedené námitce odkazuje na pozdější rozsudek Nejvyšší správního soudu sp. zn. 9 As 34/2012 ze dne 9. 9. 2012, který se k materiální stránce správních deliktů vyjadřuje takto: „V zásadě totiž platí, že v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již samotným naplněním skutkové podstaty deliktu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, nebo rozsudek ze dne 30. 3. 2011, č. j. 1 Afs 14/2011-62). Až ve chvíli, kdy se jedná o případ, v němž je sporné, zda konkrétní společenská nebezpečnost [ne]dosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti, je nezbytné, aby se správní orgán zabýval materiální stránkou správního deliktu i v odůvodnění svého rozhodnutí. (….) Obecně je přitom nutno vycházet z premisy, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 1 Tzn 2/96). (….) Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku prvního senátu, obzvláště u správních deliktů, jejichž naplnění nevyžaduje zavinění, nebudou mít okolnosti obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností (míra zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob spáchání atd.) žádný vliv na naplnění materiální stránky deliktu. Tyto zvláštní okolnosti daného případu však nezůstanou bez povšimnutí, ale budou správním orgánem hodnoceny při stanovení výše sankce“.

95. Úřad v návaznosti na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu týkající se společenské nebezpečnosti [zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“) v ust. § 12 odst. 2 používá pojem společenská škodlivost: „Trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu“] konstatuje, že v případě správních deliktů je jejich materiální stránka dána již samotným naplněním skutkové podstaty deliktu a Úřad by se jí v odůvodnění rozhodnutí kromě zohlednění při stanovení výše sankce nemusel zabývat, neboť již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vyšší než nepatrný.

96. Úřad se však v návaznosti na námitku zadavatele, že k pochybení došlo v souvislosti se zastaveným správním řízením (vedeným pod sp. zn. S12/2015/VZ) a postup zadavatele proto nemohl mít i s ohledem na okolnosti a následky, žádný škodlivý následek, a tudíž nemohlo dojít k naplnění materiální stránky správního deliktu, k materiální stránce vyjadřuje již na tomto místě odůvodnění tohoto rozhodnutí, neboť právě s ohledem na vznesenou námitku účastníka řízení je třeba posoudit, zda by se nemohlo jednat o případ, v němž je sporné, zda konkrétní společenská nebezpečnost dosahuje alespoň minimální hranice typové nebezpečnosti.

97. Úřad v návaznosti na odbornou literaturu popisuje typovou společenskou škodlivost jako vymezení skupiny činů, které představují typicky takové nebezpečí škod, že je třeba tyto činy kriminalizovat, popsat pomocí formálních znaků a stanovit jim typově odpovídající sankci. Podle stupně společenské škodlivosti lze pak rozlišovat různé druhy deliktů uvnitř těchto kategorií. Povaha a stupeň společenské škodlivosti jednotlivých typů deliktů se následně promítá do přiřazení druhu a výše sankce. Konkrétní společenská škodlivost se pak vztahuje ke konkrétnímu deliktu a okolnostem, za nichž byl spáchán. Pojem společenské škodlivosti není legálně definován, jeho obsah je určen povahou a závažností deliktu. Příslušný orgán tyto pojmy interpretuje a hodnotí, neboť nejde o pouhé podřazení skutkového stavu pod zákonné pojmové znaky společenské škodlivosti (srov. Prášková, H. Základy odpovědnosti za správní delikty. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 446 s.).

98. Důvodová zpráva k návrhu trestního zákoníku srovnává pojem společenské škodlivosti s dosavadním pojetím společenské nebezpečnosti a uvádí: „Vhodnějším pojmem je společenská škodlivost činu, která se vztahuje k spáchanému činu, který zasáhl zájmy chráněné trestním zákonem, a v tomto smyslu je tedy ,poškodil', a navazuje i na další pojmy použité v trestním zákoníku [(např. na pojem ,škodlivého následku' v § 33 písm. a)]. Společenská škodlivost je určována povahou a závažností trestného činu, jak to vyplývá z § 39 odst. 2 trestního zákoníku“. Z výše uvedeného je tedy dle Úřadu zřejmé, že pro posouzení společenské škodlivosti je zásadní, že spáchaný čin již zasáhl zájmy chráněné zákonem na rozdíl od stavů hrozících takovým porušením do budoucna.

99. Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, schválené dne 30. 1. 2013, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. Tr. K výkladu ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe, včetně výkladu pojmu společenská škodlivost činu a výkladu aplikace principu ultima ratio uvádí: „konkrétní společenskou škodlivost je třeba řešit v každém takovém posuzovaném případě přísně individuálně především: a) s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem podřaditelným pod jednotlivé znaky skutkové podstaty spáchaného trestného činu, ale i b) vzhledem k dalším okolnostem případu, což důvodová zpráva naznačuje odkazem na § 39 odst. 2 tr. zákoníku, dále pak c) s přihlédnutím k trestní sazbě zvažovaného trestného činu, která vždy vyjadřuje typovou společenskou škodlivost takového trestného činu, a v neposlední řadě také d) při zvážení, zda nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.(…) V této souvislosti je nutno ještě zdůraznit, že trestní zákoník společenskou škodlivost záměrně nedefinuje, nestanoví žádné její stupně a ponechává řešení potřebné míry společenské škodlivosti z hlediska spodní hranice trestní odpovědnosti na zhodnocení konkrétních okolností případu, v němž to bude i s ohledem na princip ultima ratio přicházet v úvahu“.

100. Úřad s ohledem na povahu šetřeného správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. h) zákona uvádí, že objektem tohoto správního deliktu je zájem na tom, aby Úřadu byly odeslány podklady pro jeho přezkumnou činnost nejpozději do uplynutí zákonem stanovených lhůt a mohl tedy včas tuto svoji rozhodovací činnost v souladu se zákonem a správním řádem realizovat. V širším smyslu je tímto zájmem také zájem zadavatelů a dodavatelů na včasném ukončení zadávacího řízení včetně jeho přezkumu, tak aby na jedné straně nedocházelo k průtahům v zadávacích řízeních a na straně druhé, aby nebyla omezována hospodářská soutěž v důsledku porušování zákona. Zákonodárce stanovil, že za předmětný správní delikt dle § 120 odst. 2 písm. c) zákona lze uložit pokutu do výše 1 000 000,- Kč a v tomto ohledu se při srovnání výše sankce s dalšími správními delikty dle zákona jedná o správní delikt méně závažný vyjadřující typově nižší společenskou škodlivost.

101. Úřad při konkrétním výkladu neurčitého právního pojmu „společenské škodlivosti“ vychází z výše uvedené literatury, důvodové zprávy k návrhu trestního zákoníku, judikatury Nejvyššího správního soudu a stanoviska Nejvyššího soudu, přičemž konstatuje, že při posouzení konkrétní škodlivosti nemůže u správních deliktů zkoumat míru zavinění, vztah zadavatele k jednání, způsob spáchání atd., neboť odpovědnost za správní delikty v zákoně je objektivní a Úřad může hodnotit toliko povahu a závažnost správního deliktu, který již vyvolal škodlivý následek s ohledem na konkrétní okolnosti jeho spáchání.

102. V šetřeném případě zachování lhůt znamenalo, aby zadavatel odeslal své vyjádření k obdrženému návrhu spolu s dokumentací o veřejné zakázce do 10 kalendářních dnů od jeho doručení, tj. do 16. 1. 2015, přičemž vyjádření k obdrženému návrhu, zadávací podmínky vyjma netextové části zadávací dokumentace, a dodatečné informace k zadávacím podmínkám, které zadavatel poskytl podle § 49 zákona, měly být Úřadu poskytnuty výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem. Zadavatel kompletní dokumentaci o veřejné zakázce doručil osobně až dne 27. 1. 2015 a došlo tedy k porušení některé z povinností podle § 114 odst. 6, 8 nebo 9 zákona, konkrétně odst. 6 a 8 tohoto ustanovení zákona.

103. K otázce zastavení správního řízení sp. zn. S12/2015, Úřad předně uvádí, že v šetřeném případě se jedná o skutek, u něhož byly naplněny znaky správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. h) zákona, jímž zákonodárce sledoval výše vyjádřený zájem a nemůže se tak jednat o pouhé procesní pochybení zadavatele (jak namítá mj. zadavatel). K tomu, že došlo k zastavení původního správního řízení, Úřad konstatuje, že správní řízení o předmětném správním deliktu zahájil pod sp. zn. S157/2015/VZ dne 10. 3. 2015 v návaznosti na zastavení správního řízení S12/2015/VZ usnesením z téhož dne, neboť měl pochybnost, zda nedošlo k porušení výše popsaného zájmu chráněného normami zákona. Skutečnost, že v řízení vedeném pod sp. zn. S12/2015/VZ došlo ke zpětvzetí návrhu a následně proto bylo vydáno usnesení o zastavení správního řízení, nemůže ovlivnit fakt, že došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. h) zákona.

104. K tomu Úřad dále uvádí, že správní řízení vedené pod sp. zn. S12/2015/VZ bylo zastaveno poté, co navrhovatel vzal svůj návrh zpět v návaznosti na předchozí uzavření smlouvy na plnění předmětné veřejné zakázky dne 20. 2. 2015 zadavatelem. Úřad v této souvislosti uvádí, že v inkriminované době posuzoval mj. též návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření spočívajícího v zákazu uzavřít smlouvu ze dne 11. 2. 2015, neboť podle navrhovatele existovaly pochybnosti o transparentnosti rozhodnutí o jeho vyloučení ze zadávacího řízení. Úřad tedy nemohl přezkoumat předmětnou veřejnou zakázku v rozsahu původního návrhu navrhovatele za situace, kdy v průběhu správního řízení sp. zn. S12/2015/VZ došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a následnému zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu.

105. Také s ohledem na posuzování návrhu na vydání předběžného opatření lze konstatovat, že odeslání kompletní dokumentace o veřejné zakázce zadavatelem ve lhůtách stanovených zákonem mohlo mít pro postup Úřadu ve věci značný význam, třebaže by se jednalo přibližně o jeden týden (po zohlednění přiměřeného času na doručení prostřednictvím provozovatele poštovních služeb), o který mohl Úřad s kompletní zadávací dokumentací disponovat dříve. V době probíhajícího správního řízení sp. zn. S12/2015/VZ totiž existoval výše popsaný zájem (viz bod 100. odůvodnění tohoto rozhodnutí) na přezkoumání předmětného návrhu, přičemž pozdním odesláním a pozdním osobním doručením příslušné kompletní dokumentace o veřejné zakázce byl tento zájem ohrožen, a to také s ohledem na běžící zákonnou lhůtu dle § 111 odst. 5 zákona, před jejímž uplynutím zadavatel nesmí uzavřít smlouvu (tj. ve lhůtě 45 dnů ode dne doručení námitek). Tato zákonná blokační lhůta vypršela 3 pracovní dny po doručení kompletní dokumentace o veřejné zakázce.

106. Výše uvedené okolnosti, konkrétně zájem na včasném posouzení návrhu vč. návrhu na vydání předběžného opatření, důvod zastavení správního řízení v důsledku zpětvzetí návrhu po uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky zadavatelem, mimo jiné hodnocené Úřadem v rámci posouzení materiální stránky (společenské škodlivosti) správního deliktu vedou k závěru, že pouhé zastavení správního řízení sp. zn. S12/2015/VZ z procesních důvodů, v rámci něhož došlo ke spáchání šetřeného správního deliktu, nemůže mít na (ne)dosažení minimální hranice typové nebezpečnosti (škodlivosti) žádný vliv, když ke spáchání správního deliktu a porušení právem chráněného zájmu došlo před zastavením uvedeného správního řízení. Pro posouzení společenské škodlivosti je pak zásadní, že pozdní odeslání dokumentace o veřejné zakázce již zasáhlo zájmy chráněné zákonem. Přestože se jedná o správní delikt méně závažný vyjadřující typově nižší společenskou škodlivost, byla dle Úřadu naplněna nejen formální, ale také materiální stránka správního deliktu, když byl zákonem předpokládaný škodlivý následek v šetřeném případě prokázán.

107. Úřad ve svých závěrech bral v úvahu zadavatelem namítanou skutečnost, že zákonem stanovená lhůta dle § 114 odst. 6 zákona 10 dnů od obdrženého návrhu je lhůtou pro odeslání a nikoliv pro doručení Úřadu a Úřad tak zohlednil i možné prodlení s doručením dokumentace o veřejné zakázce v důsledku doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Úřad však v této souvislosti upozorňuje, že část dokumentace o veřejné zakázce (zadávací podmínky vyjma netextové části zadávací dokumentace, a dodatečné informace k zadávacím podmínkám) spolu s vyjádřením k obdrženému návrhu byl zadavatel dle § 114 odst. 8 zákona povinen zaslat výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, což ve skutečnosti znamená doručení těchto dokumentů Úřadu již 10. den od obdržení návrhu.

108. K upozornění zadavatele, že v době obdržení návrhu zadávací řízení dosud probíhalo a mohl tedy zaslat pouze ty dokumenty, které měl zadavatel k dispozici, Úřad uvádí, že tuto skutečnost nijak nezpochybňoval a kompletní dokumentací o veřejné zakázce má Úřad na mysli vždy pouze dokumentaci dostupnou v dané fázi zadávacího řízení. Probíhající zadávací řízení bylo ostatně důvodem, pro který Úřad zadavateli usnesením ze dne 28. 1. 2015, určil lhůty k provedení úkonů – podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a v návaznosti na to zaslání příslušné dokumentace o veřejné zakázce. Osobní doručení chybějících částí dokumentace o veřejné zakázce, z něhož zadavatel dovozuje svoji součinnost s Úřadem, nelze považovat za skutečnost, která by mohla sama o sobě vyloučit naplnění materiální stránky správního deliktu, neboť se jednalo o doručení po zákonem stanovené lhůtě, třebaže v řádech dnů jak namítá zadavatel.

109. Zadavatel v rámci naposledy uvedené námitky dále zmiňuje, že výše uvedená lhůta k provedení úkonu – nejpozději jeden den po provedení příslušného úkonu je nepřiměřeně přísná, přičemž ji přesto plně respektoval a postupoval podle ní. Úřad uvádí, že přísnost uvedené lhůty plyne již z podstaty neukončeného zadávacího řízení, v rámci něhož může být každý následný krok zadavatele uskutečněný v průběhu správního řízení pro přezkumnou činnost Úřadu klíčovým (jak se ukázalo i ve správním řízení sp. zn. S12/2015/VZ), proto o něm Úřad potřebuje být informován co nejdříve. V této souvislosti Úřad nemůže souhlasit se zadavatelem, že po stanovení uvedené lhůty pro podání informace o dalších úkonech postupoval v jejím souladu, když například teprve dne 3. 2. 2015 Úřad od zadavatele obdržel Zprávu o posouzení a hodnocení nabídek a Rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky vyhotovené dne 20. 1. 2015 a datované dnem 30. 1. 2015. Dne 3. 2. 2015 Úřad dále obdržel od zadavatele další protokoly z jednání hodnotící komise č. 2 – 13., které pocházely z období od 2. 9. 2014 do 20. 1. 2015. Stejně tak oznámení o uzavření smlouvy bylo Úřadu doručeno až 5. den po jejím uzavření, přičemž vlastní smlouva byla Úřadu doručena 6. den po jejím uzavření.

110. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 114 odst. 6 zákona, když v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S12/2015/VZ nezaslal Úřadu kompletní dokumentaci o veřejné zakázce do 10 kalendářních dnů ode dne doručení návrhu, tedy nejpozději do 16. 1. 2015, ale postupně dne 19. 1. 2015, 22. 1. 2015 a 23. 1. 2015, přičemž až dne 27. 1. 2015 zadavatel Úřadu doručil zbývající část dokumentace o veřejné zakázce vč. rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K uložení sankce

111. Podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

112. Podle ust. § 120 odst. 1 písm. h) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní některou z povinností podle § 114 odst. 6, 8 nebo 9 zákona.

113. V šetřeném případě se zadavatel dopustil správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí.

114. Ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 78 odst. 1 písm. b) zákona, když v rozporu se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona v článku 7. zadávací dokumentace zvolil základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny, v rámci něhož stanovil dílčí hodnotící kritéria, jimž přiřadil váhy v procentech, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 20. 2. 2015 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku.

115. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. h) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 114 odst. 6 zákona, když Úřadu v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S12/2015/VZ nezaslal kompletní dokumentaci o veřejné zakázce do 10 kalendářních dnů ode dne doručení návrhu, tedy nejpozději do 16. 1. 2015, ale postupně ve dnech 19. 1. 2015, 22. 1. 2015, 23. 1. 2015, přičemž až dne 27. 1. 2015 zadavatel Úřadu doručil zbývající část dokumentace o veřejné zakázce vč. rozhodnutí zadavatele o vyloučení stěžovatele – ICZ a.s., IČO 25145444, se sídlem Na hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4 – z účasti v zadávacím řízení.

116. Podle § 121 odst. 3 zákona účinného v době zahájení správního řízení odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

117. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správních deliktů dozvěděl v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S12/2015/VZ zahájeného na návrh dne 6. 1. 2015. K uzavření smlouvy s vybraným uchazečem došlo dne 20. 2. 2015, přičemž správní řízení bylo zahájeno dne 10. 3. 2015, resp. 23. 3. 2015. Z uvedených údajů vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

118. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti několikráte dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku sp. zn. 1 As 28/2009 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku sp. zn. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 27/2008 ze dne 16. 4. 2008 a sp. zn. 8 As 17/2007 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

119. Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.

120. V souladu s výše citovanou zásadou absorpce v rámci správně-právního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, a proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký správní delikt je v šetřeném případě možné považovat za závažnější, tj. za který z nich je možno uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).

121. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

122. Podle § 120 odst. 2 písm. c) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle § 120 odstavce 1 písm. h) zákona

123. V daném případě zadavatel spáchal správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona, přičemž za spáchání prvního z nich lze podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložit pokutu do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit. Cena veřejné zakázky činila 10 648 000,- Kč včetně DPH, přičemž horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) představuje částku ve výši 1 064 800,- Kč. Za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona lze podle § 120 odst. 2 písm. c) zákona uložit pokutu do 1 000 000 Kč. Úřad konstatuje, že v šetřeném případě je závažnější správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, neboť za něj lze uložit vyšší sankci. S ohledem na tuto skutečnost Úřad v souladu se zásadou absorpce ukládá sankci za závažnější ze spáchaných deliktů a k druhému přihlédne v rámci přitěžujících okolností. Úřad s ohledem na výše uvedené k uložení sankce zvolil správní delikt uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

124. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

125. Hlavním kritériem, které je dle citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán).

126. Úřad k obsahu a významu neurčitého právního pojmu „závažnost správního deliktu“ dále uvádí, že stupeň společenské škodlivosti správního deliktu (tedy závažnosti) je dán především konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty deliktu. Při posuzování závažnosti správního deliktu není hlavním kritériem skutková podstata správního deliktu, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je dále nutno hodnotit nejen jaké následky byly správním deliktem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

127. Podle výkladové praxe Úřadu dosahuje nejzávažnějšího stupně intenzity porušení zákona postup zadavatele spočívající v úplné ignoraci ustanovení zákona, neboť takový postup by zcela vylučoval soutěžní prostředí. Ke konkrétní závažnosti Úřad uvádí že, zadavatel v šetřeném případě nepostupoval zcela mimo režim zákona, nelze však odhlédnout od skutečnosti, že porušil jednu ze základních zásad zadávacího řízení, zásadu transparentnosti, a to při stanovení základního hodnotícího kritéria pro hodnocení nabídek podle ust. § 78 odst. 1 zákona, když zadavatel zvolil základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny, v rámci něhož stanovil dílčí hodnotící kritéria, jimž přiřadil váhy v procentech, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 20. 2. 2015 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku.

128. V posuzovaném případě je tedy objektem správního deliktu zájem, aby byl dodržen transparentní postup při hodnocení nabídek uchazečů tj. taková volba základního hodnotícího kritéria, které bude odpovídat pořadí nabídek buďto podle výše nabídkové ceny, nebo podle ekonomické výhodnosti nabídky. Součástí tohoto zájmu je rovněž požadavek, aby postupem zadavatele v rozporu se zákonem nedocházelo k podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, a to ani v potenciální rovině. Uvedený zájem chráněný normami zákona byl narušen protiprávním stavem, když zadavatel předpoklad transparentnosti hodnocení nezajistil, neboť v zadávací dokumentaci jako základní hodnotící kritérium stanovil nejnižší nabídkovou cenu, přičemž současně v rámci zvoleného kritéria stanovil dílčí hodnotící kritéria s vahami v procentech (kombinaci obou základních hodnotících kritérií). Úřad v řízení o správním deliktu tento následek jako znak objektivní stránky deliktu prokázal, když zjistil, že hodnocení nabídek není dostatečně čitelné a vyvolává pochybnosti o způsobu hodnocení nabídek, neboť použití zadavatelem stanovených dílčích cenových hodnotících kritérií a jim přiřazených procentních vah mohlo vyloučit, aby bylo dosaženo účelu zvoleného hodnotícího kritéria, tj. toho, aby bez dalšího byla vybrána nabídka s nejnižší nabídkovou cenou. Postupem zadavatele tak mohl být podstatně ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky.

129. Úřad z hlediska způsobu spáchání správního deliktu uvádí, že k netransparentnímu postupu zadavatele došlo již při stanovení základního hodnotícího kritéria v zadávací dokumentaci, tedy na samém počátku zadávacího řízení, jehož následkem pak muselo být i netransparentní hodnocení nabídek. Postup zadavatele v rozporu se zákonem je nevratný, když zadávací řízení bylo ukončeno výběrem nejvhodnější nabídky a uzavřením smlouvy. Úřad z hlediska způsobu spáchání správního deliktu přihlédl částečně ke skutečnosti, že otázka stanovení subkritérií u základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny není v zákoně výslovně řešena a mohla by v praxi vyvolávat nejasnosti. Tuto skutečnost sice nelze považovat za okolnost, která by uvedené porušení zákona mohla zhojit, ale Úřad k ní přihlédl při zvažování výše sankce jako k polehčující okolnosti.

130. Úřad z hlediska intenzity, s jakou došlo k porušení výše popsaných právem chráněných hodnot a zájmů uvádí, že porušení zásady transparentnosti při postupu podle zákona je vždy zásahem značně intenzívním a v tomto dílčím pohledu by se mohlo jednat o správní delikt závažnějšího charakteru. Zadavatel v rámci základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny zvolil dílčí hodnotící kritéria, třebaže zákon takový postup nepředpokládá. Tato dílčí kritéria byla sice také cenové povahy (stejně jako základní hodnotící kritérium), ale přiřazením vah těmto dílčím kritériím mohlo dojít k zmaření účelu zvoleného základního hodnoticího kritéria nejnižší nabídkové ceny. Z hlediska intenzity ohrožení uvedeného zájmu, tj. aby hodnotící kritéria byla zvolena a hodnocení nabídek proběhlo v souladu se zákonem, lze říci, že zadavatel ani jeden z těchto požadavků nezajistil, když realizoval „hybridní“ způsob hodnocení kombinující obě základní hodnotící kritéria, a podle zvoleného kritéria nejnižší nabídkové ceny nabídky nehodnotil. Dle Úřadu se proto jedná o intenzívní zásah do chráněného zájmu.

131. Úřad z hlediska následků uvádí, že v šetřeném případě sice byla vybrána nabídka, která současně získala jak nejvíce bodů, tak obsahovala i nejnižší nabídkovou cenu, tuto skutečnost lze však přičíst pouhé shodě náhod, neboť například uchazeči na 4. a 5. pořadí byli hodnoceni v rozporu s kritériem nabídkové ceny opačně (viz bod 55. a 56. odůvodnění tohoto rozhodnutí) a na netransparentním postupu zadavatele to nic nemění, neboť jeho postup vyvolává pochybnosti o způsobu hodnocení nabídek. Z hlediska následků správního deliktu tak již nikdy nelze vyloučit, že v případě postupu zadavatele v souladu se zákonem mohl obdržet i jiné nabídky, které by vycházely z jednoznačně stanoveného hodnotícího kritéria pro hodnocení nabídek. Možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky není v tomto případě dána jen potencialitou účasti dalších uchazečů v řízení. Pokud by byla hodnotící kritéria stanovena v souladu se zákonem, mohly (a musely) by vypadat jinak i nabídky těch dodavatelů, kteří se zadávacího řízení skutečně zúčastnili.

132. K podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky tak postupem zadavatele dojít mohlo, neboť k naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu, postačuje i pouhá potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Zadavatel totiž svým postupem výběr nabídky s nejnižší nabídkovou cenou nemohl zaručit. Dále nelze vyloučit, že v případě stanovení hodnotících kritérií v souladu se zákonem mohl zadavatel obdržet i nabídky uchazečů (kteří se zadávacího řízení již zúčastnili), jež by obsahovaly jiné údaje, a v důsledku toho mohlo být konečné pořadí nabídek jiné. Stejně tak nelze vyloučit, že netransparentně stanovené kritérium pro hodnocení nabídek mohlo potenciální dodavatele od podání nabídky odradit, neboť nebylo zřejmé, k jakému výsledku způsob hodnocení povede. Intenzitu následků však lze nepochybně vzhledem k právě popsaným okolnostem případu posoudit jako nižší.

133. Úřad ke konkrétnímu významu „závažnosti správního deliktu“ v šetřeném případě shrnuje, že posoudil způsob spáchání správního deliktu, intenzitu ohrožení právem chráněného zájmu a intenzitu následků, které byly správním deliktem způsobeny, přičemž stupeň společenské škodlivosti správního deliktu (tedy závažnosti), zejména pro pouhý potenciální vliv na výběr nejvhodnější nabídky, označuje jako méně závažný.

134. Přitěžující okolnost však Úřad shledává ve skutečnosti, že se zadavatel dopustil spáchání dalšího správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. h) zákona, když ve správním řízení sp. zn. S12/2015/VZ, v rámci něhož byla na návrh přezkoumávána předmětná veřejná zakázka, Úřadu nezaslal kompletní dokumentaci o veřejné zakázce do 10 kalendářních dnů ode dne doručení návrhu, přičemž tímto postupem ohrozil zájem na včasném přezkumu návrhu navrhovatele, jak bylo prokázáno v odůvodnění tohoto rozhodnutí. K naplnění materiální stránky (společenské škodlivosti) tohoto správního deliktu se Úřad vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí.

135. Při stanovení výše pokuty Úřad rovněž zvažoval, zda uložená pokuta nemůže nepříznivě ovlivnit hospodaření zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Úřad dospěl k závěru, že pokuta uložená v této výši není způsobilá negativně ovlivnit působení zadavatele, který je organizační složkou České republiky.

136. Úřad k pokutě uložené zadavateli za zjištěné porušení zákona dále uvádí, že má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je v souladu se zákonem. Po zvážení všech okolností případu a závažnosti správního deliktu, zejména způsobu jeho spáchání, intenzitě ohrožení právem chráněného zájmu, intenzitě následků, které byly správním deliktem způsobeny, a s přihlédnutím k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem, Úřad uložil pokutu na hranici jedné desetiny její maximální zákonné výše. Určení výměry uložené pokuty je vzhledem k závažnosti spáchaného správního deliktu přiměřené a naplňuje dostatečně obě funkce právní odpovědnosti.

137. Úřad při stanovení pokuty dále zohlednil skutečnost, že uložená pokuta musí být natolik intenzívní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání.

138. Úřad dále konstatuje, že s ohledem na výše uvedené nelze upustit od uložení sankce, jak s odkazem na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S398/2010/VZ-16684/2010/520/NGl navrhuje zadavatel, neboť v uvedeném rozhodnutí Úřadu se jedná o případ skutkově zcela odlišný od šetřené veřejné zakázky (zejména co se týče okolností spáchání správního deliktu, povahy zadavatele a jeho ekonomické situace a jiných polehčujících okolností). Pouhým projednáním případu by s ohledem na všechny jeho okolnosti nebyly naplněny funkce právní odpovědnosti, proto Úřad přistoupil k uložení pokuty.

139. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěným správním deliktům zadavatele rozhodl o uložení pokuty zadavateli tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

140. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

Obdrží

Česká republika – Ministerstvo dopravy,Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:	Veřejné zakázky
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program: