číslo jednací: R155/2015/VZ-30062/2015/321/MMl

• Instance: II.
• Věc: Dodávka a zajištění provozu, rozvoje a integrace Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě
• Účastníci:
  1. Česká republika – Ministerstvo dopravy
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad jako opožděný zamítnut
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 25. 9. 2015
• Související rozhodnutí: S157,177/2015/VZ-10717/2015/523/LSt; R155/2015/VZ-30062/2015/321/MMl

Č. j.: ÚOHS-R155/2015/VZ-30062/2015/321/MMl

25. září 2015

V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 26. 5. 2015, jež podal zadavatel –

• Česká republika – Ministerstvo dopravy, IČO 66003008, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S157,177/2015/VZ-10717/2015/523/LSt ze dne 4. 5. 2015, ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) a písm. h) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, výše specifikovaným zadavatelem při zadávání veřejné zakázky „Dodávka a zajištění provozu, rozvoje a integrace Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 6. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 6. 2014 pod ev. č. 481796, ve znění opravy uveřejněné dne 28. 7. 2014 a dne 8. 8. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 11. 6. 2014 pod ev. č. 2014/S 110-194451, ve znění oprav uveřejněných dne 31. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 145- 260761 a dne 13. 8. 2014 pod ev. č. 2014/S 154-276724,

jsem podle § 92 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Podaný rozklad jako opožděný

z a m í t á m.

ODŮVODNĚNÍ

I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 6. 1. 2015 návrh navrhovatele – ICZ a.s., IČO 25145444, se sídlem Na hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 17. 12. 2014 Mgr. Petrou Koutnou, advokátkou, ev. č. ČAK 11082, se sídlem Kostelní 6, 170 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Ministerstvo dopravy, IČO 66003008, se sídlem Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“), učiněných při zadávání veřejné zakázky „Dodávka a zajištění provozu, rozvoje a integrace Rejstříku podnikatelů v silniční dopravě“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 6. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 6. 6. 2014 pod ev. č. 481796, ve znění opravy uveřejněné dne 28. 7. 2014 a dne 8. 8. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 11. 6. 2014 pod ev. č. 2014/S 110-194451, ve znění oprav uveřejněných dne 31. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 145-260761 a dne 13. 8. 2014 pod ev. č. 2014/S 154-276724 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Dnem 6. 1. 2015, kdy Úřad výše uvedený návrh obdržel, bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele vedené pod sp. zn. ÚOHS-S12/2015/VZ.Z důvodu existence pochybností o tom, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem při poskytnutí dokumentace o předmětné veřejné zakázce Úřadu v rámci správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S12/2015/VZ, zahájil Úřad z moci úřední správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S157/2015/VZ.Úřad po zahájení správního řízení sp. zn. ÚOHS-S157/2015/VZ dále získal pochybnost, zda zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky dodržel postup stanovený v § 78 odst. 1 písm. b) zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona. Úřad proto zahájil z moci úřední správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S177/2015/VZ ve věci správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem, když tento zvolil základní hodnotící kritérium nejnižší nabídková cena a dále stanovil dílčí hodnotící kritéria základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, a zda v důsledku toho vybral jako nejvhodnější nabídku, která obsahovala nejnižší nabídkovou cenu, a dne 20. 2. 2015 uzavřel, se společnostmi ASPRA a.s., IČO 25599089, se sídlem Palackého třída 183/38, 612 00 Brno a COMINT s.r.o., IČO 24810746, se sídlem Jana Zajíce 939/8, 170 00 Praha 7, smlouvu na veřejnou zakázku. Usnesením č. j. ÚOHS-S157,177/2015/VZ-7472/2015/523/LSt ze dne 23. 3. 2015 Úřad správní řízení vedená pod sp. zn. ÚOHS-S157/2015/VZ a sp. zn. ÚOHS-S177/2015/VZ spojil.

II. Napadené rozhodnutí

3. Dne 4. 5. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S157,177/2015/VZ-10717/2015/523/LSt z téhož dne (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ve výroku I. rozhodl tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 78 odst. 1 písm. b) zákona, když v rozporu se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, v článku 7. zadávací dokumentace zvolil základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny, v rámci něhož stanovil dílčí hodnotící kritéria, jimž přiřadil váhy v procentech, která nejsou slučitelná s účelem základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny, přičemž uvedený postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 20. 2. 2015 uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. h) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 114 odst. 6 zákona, když Úřadu v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S12/2015/VZ nezaslal kompletní dokumentaci o veřejné zakázce do 10 kalendářních dnů ode dne doručení návrhu, tedy nejpozději do 16. 1. 2015, ale postupně ve dnech 19. 1. 2015, 22. 1. 2015, 23. 1. 2015, přičemž až dne 27. 1. 2015zadavatel Úřadu doručil zbývající část dokumentace o veřejné zakázce vč. rozhodnutí zadavatele o vyloučení stěžovatele – ICZ a.s., IČO 25145444, se sídlem Na hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4 – z účasti v zadávacím řízení. Za spáchání těchto správních deliktů výrokem III. Úřad uložil pokutu ve výši 100 000 Kč.

4. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí k výroku I. uvedl, že ačkoli v šetřeném případě zadavatel zvolil pro zadání veřejné zakázky základní hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny a dle čl. 6. zadávací dokumentace požadoval celkovou nabídkovou cenu vyčíslit, současně v čl. 7 zadávací dokumentace zadavatel uvedl, že nabídky bude hodnotit podle dílčích cenových hodnotících kritérií, kterým přiřadil jejich procentní váhy. Konkrétně byla stanovena tři dílčí hodnotící kritéria, jimiž zadavatel hodnotí „cenu za dodávku systému, cenu za 1 měsíc provozní podporu systému a cenu za 1 člověkoden služby rozvoje systému“, přičemž těmto dílčím hodnotícím kritériím přiřadil váhy v procentech. Zadavatel dále stanovil vzorec, jímž se bude na základě stanovené váhy určovat výsledná bodová hodnota jednotlivých kritérií a nabídek, přičemž jako nejúspěšnější bude stanovena nabídka, která dosáhne nejvyššího celkového součtu bodů.Úřad k postupu zadavatele při stanovení hodnotícího kritéria a při hodnocení v šetřeném případě konstatoval, že z tohoto je zřejmé, že zadavatel při hodnocení nabídek podle základního hodnotícího kritéria nejnižší nabídkové ceny nestanovil pořadí nabídek podle výše nabídkových cen, které uchazeči předložili, ale dle nejvyššího dosaženého součtu bodů v dílčích hodnotících kritériích, když hodnotil nabídky a stanovil jejich pořadí podle jednotlivých dílčích hodnotících kritérií a jejich vah.

5. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí k výroku II. uvedl, žejelikož byl zadavatel povinen zaslat Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce do 10 kalendářních dnů od doručení návrhu (tj. od 6. 1. 2015), tedy do 16. 1. 2015, avšak učinil tak až dne 27. 1. 2015 osobním doručením chybějících částí dokumentace o veřejné zakázce nezbytných pro přezkumnou činnost Úřadu (tj. po uplynutí zákonné lhůty), porušil tak ustanovení § 114 odst. 6 zákona.Ke splnění povinnosti zaslat ve lhůtě dokumentaci o veřejné zakázce Úřad uvedl, že zadavatel až do 26. 1. 2015 kompletní dokumentaci o veřejné zakázce nezaslal, když teprve dne 27. 1. 2015 Úřad obdržel poslední část dokumentace včetně rozhodnutí o vyloučení, jež byla Úřadu doručena osobně. Úřad v této souvislosti konstatoval, že návrh na přezkoumání úkonů zadavatele směřoval právě proti rozhodnutí o vyloučení navrhovatele a Úřad bez této části dokumentace o veřejné zakázce nemohl realizovat svoji přezkumnou činnost. Ukládá-li zákon zadavateli povinnost zaslat Úřadu dokumentaci o veřejné zakázce, tedy veškeré dokumenty, které podle zákona dokumentaci o veřejné zakázce tvoří, je nutné považovat za okamžik splnění této povinnosti právě až okamžik odeslání (příp. jako tomu bylo v posuzovaném případě osobní doručení) chybějícího rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení.

6. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí k výroku III. uvedl, žezadavatel spáchal správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona, přičemž za spáchání prvního z nich lze podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložit pokutu do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit. Cena veřejné zakázky činila 10 648 000 Kč včetně DPH, přičemž horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky) představuje částku ve výši 1 064 800 Kč. Za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. h) zákona lze podle § 120 odst. 2 písm. c) zákona uložit pokutu do 1 000 000 Kč. Úřad konstatoval, že v daném případě je závažnější správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, neboť za něj lze uložit vyšší sankci. S ohledem na tuto skutečnost Úřad v souladu se zásadou absorpce uložil sankci za závažnější ze spáchaných deliktů a k druhému přihlédl v rámci přitěžujících okolností.

III. Námitky rozkladu

7. Zadavatel ohledně výroku I. napadeného rozhodnutí zejména namítá, že jeho postup neměl a ani nemohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, jelikož jako nejvhodnější nabídku vybral nabídku uchazeče, která obsahovala nejnižší nabídkovou cenu. Podle zadavatele nelze hovořit ani o podstatném omezení soutěže, když obdržel 18 nabídek.

8. Ve vztahu k výroku II. napadeného rozhodnutí zadavatel namítá nenaplnění materiálního znaku skutkové podstaty správního deliktu, přičemž rovněž individuální okolnosti případu vylučují její naplnění. Zadavatel v této souvislosti odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. Zadavatel považuje závěry Úřadu učiněné ve výroku II. napadeného rozhodnutí za nesprávné, přičemž Úřad se ani nevypořádal s odůvodněním výše sankce ve vztahu k namítanému pochybení zadavatele za přitěžující okolnost, přičemž tímto postupem měl ohrozit zájem na včasném přezkumu návrhu navrhovatele.

9. Co se týče uložené sankce je zadavatel přesvědčen, že pokud by Úřad skutečně při určení výměry pokuty přihlédl k závažnosti správního deliktu, ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán, mělo být v jeho případě od uložení sankce upuštěno, případně měl obdržet pouze symbolickou sankci pro formální porušení zákona.

Závěr rozkladu

10. Z výše uvedených důvodů zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a správní řízení zastavil, neshledá-li důvody pro zastavení řízení, aby napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil k novému projednání, neshledá-li důvody pro vrácení věci, aby napadené rozhodnutí změnil tak, že zruší výrok o uložené pokutě, případně sníží pokutu na symbolickou částku.

IV. Řízení o rozkladu

11. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

12. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

13. Zadavatel obdržel napadené rozhodnutí dne 7. 5. 2015. Lhůta pro podání rozkladu uplynula dne 22. 5. 2015. Dne 26. 5. 2015 doručil zadavatel datovou zprávou Úřadu rozklad proti napadenému rozhodnutí.

14. Rozklad doručený Úřadu dne 26. 5. 2015 byl podán opožděně, a proto ho ve smyslu § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděný zamítám.

V. K opožděnosti podaného rozkladu

15. Podle § 152 odst. 4 správního řádu pokud to nevylučuje povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání. Podle § 83 odst. 1 správního řádu odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Podle § 68 odst. 1 správního řádu rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Napadené rozhodnutí obsahovalo v souladu s § 68 odst. 5 správního řádu poučení o možnosti podání příslušného opravného prostředku, v tomto případě rozkladu. Tímto poučením byli účastníci správního řízení poučeni o patnáctidenní prekluzivní lhůtě pro podání rozkladu k předsedovi Úřadu, která je charakteristická zánikem práva jeho neuplatněním v propadné, neboli prekluzivní době (v předmětném případě tedy do 15 dnů). Účastníci byli rovněž poučeni o skutečnosti, že rozklad proti napadenému rozhodnutí má odkladný účinek, a že se rozklad podává s potřebným počtem stejnopisů. Na základě uvedeného nelze dospět k závěru, že by poučení v napadeném rozhodnutí bylo chybějící, neúplné či nesprávné.

16. Počátek běhu odvolací lhůty, resp. lhůty pro podání rozkladu, jak vyplývá z § 83 odst. 1 správního řádu a rovněž z poučení uvedeného v napadeném rozhodnutí, je určen dnem oznámení napadeného rozhodnutí. Oznámením rozhodnutí se pak podle § 72 odst. 1 správního řádu rozumí doručení stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením.

17. Rozhodným okamžikem pro posouzení včasnosti podání rozkladu je tedy okamžik, kdy je rozhodnutí účastníku řízení doručeno. Z průvodky elektronického podání, resp. z doručenky datové zprávy vztahující se k napadenému rozhodnutí je zřejmé, že zadavatel obdržel napadené rozhodnutí dne 7. 5. 2015 (konkrétně 7. 5. 2015 ve 12:35:05 hod., kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů). V souladu s pravidly o počítání času obsaženými v § 40 odst. 1 správního řádu je prvním dnem počátku běhu lhůty den následující po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. V šetřeném případě je tedy tímto dnem 8. 5. 2015. Patnáctidenní lhůta pro podání rozkladu tedy uplynula dne 22. 5. 2015 (pátek).

18. Na tomto místě konstatuji, že den 22. 5. 2015 nepřipadl na sobotu či neděli, a zároveň, že den 22. 5. nepatří mezi státní svátky ani mezi ostatní svátky podle zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů.

19. V souladu s § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu je lhůta k provedení úkonu ve správním řízení zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě. Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1167/2009 ze dne 26. 10. 2010 ve vztahu k odvolací lhůtě podle § 83 správního řádu mj. uvedl, že „zachování lhůty k podání odvolání postačí, je-li posledního dne lhůty poštovní zásilka obsahující odvolání, adresovaná místně a věcně příslušnému správnímu orgánu, podána držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence.“

20. Z průvodky elektronického podání, resp. z doručenky datové zprávy vztahující se k podanému rozkladu vyplývá, že zadavatel odeslal rozklad datovou zprávou do datové schránky Úřadu dne 26. 5. 2015 (dodáno bylo konkrétně 26. 5. 2015 v 16:15:08 hod.).

21. Uvedeným podáním nepředcházela žádná jiná podání ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu, tedy ústní, písemné do protokolu, v elektronické podobě či pomocí jiných technických prostředků. Rozhodujícím pro posouzení včasnosti podání rozkladu je datum odeslání rozkladu datovou zprávou.

22. Podle § 152 odst. 4 správního řádu pokud to nevylučuje povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání. Ustanovení § 152 správního řádu, jež obsahuje speciální úpravu řízení o rozkladu, však neobsahuje zákonnou úpravu postupu v případě podání opožděného rozkladu. Je tedy třeba vyjít z obecných ustanovení správního řádu ohledně řízení o odvolání, konkrétně pak z § 92 odst. 1 správního řádu, který stanoví, že opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací orgán zamítne.

23. Na základě výše uvedených skutečností konstatuji, že tím, že zadavatel neuplatnil své právo podat rozklad nejpozději dne 22. 5. 2015 a učinil tak až 26. 5. 2015, došlo k zániku práva na podání rozkladu jeho neuplatněním ve stanovené patnáctidenní lhůtě a podaný rozklad je proto třeba posoudit jako opožděný.

24. Jak je uvedeno výše, v daném případě byl rozklad podán zadavatelem opožděně, tj. po uplynutí lhůty pro podání odvolání (rozkladu) stanovené v § 83 odst. 1 správního řádu, a proto k tomuto rozkladu ani k námitkám v něm uvedeným nelze přihlížet. Orgán rozhodující o rozkladu v případě, že jej zamítá podle § 92 odst. 1 správního řádu, napadené rozhodnutí dále meritorně neposuzuje postupem podle § 89 odst. 2 správního řádu, ale zamítá jej z procesních důvodů. Vzhledem k tomu jsou v tomto rozhodnutí o rozkladu uvedeny pouze důvody opožděnosti rozkladu zadavatele, aniž by došlo k vypořádání námitek v něm uvedených.

25. Dle § 92 odst. 1 věty druhé „Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně (odvolací orgán) zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí.“

26. Dle § 94 správního řádu „V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy.“. V tomto případě důvodné pochybnosti nenastaly, obecně tak nebyl dán důvod pro zahájení přezkumného řízení. Napadené rozhodnutí splňuje podmínky stanovené správním řádem v § 68, kde správní orgán ve výrokové části uvedl řešení otázky, která byla předmětem řízení a v odůvodnění uvedl důvody výroků, podklady pro jeho vydání i úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení. Zároveň správní orgán uvedl, jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka. Neshledal jsem tedy důvody pro zahájení přezkumného řízení.

27. Dle § 100 správního řádu „Řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Ve tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce uvedené lhůty musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno.“

28. Podmínky pro obnovu řízení, uvedené v § 100 správního řádu musí být splněny kumulativně. Ačkoliv by tedy byla splněna podmínka týkající se lhůty pro obnovu řízení z moci úřední, nejsou naplněny podmínky uvedené v  § 100 odst. 1 správního řádu. Nejsou zde žádné nové skutečnosti nebo důkazy, jež by existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, ani provedené důkazy se neukázaly nepravdivými. Zároveň ani nebylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno. Neshledal jsem tedy ani důvody pro obnovu řízení či vydání nového rozhodnutí.

VI. Závěr

29. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastaly skutečnosti odůvodňující zamítnutí rozkladu pro opožděnost podle § 92 odst. 1 správního řádu, jsem rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

Česká republika – Ministerstvo dopravy, Nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.