číslo jednací: R98/2015/VZ-41985/2015/322/LKo

• Instance: II.
• Věc: Svoz směsného komunálního odpadu a provozování sběrného dvora ve městě Hulín
• Účastníci:
  1. JOGA LUHAČOVICE, s. r. o.
  2. město Hulín
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 3. 12. 2015
• Související rozhodnutí: S1105/2014/VZ-7307/2015/511/JNv; R98/2015/VZ-41985/2015/322/LKo

Č. j.:ÚOHS-R98/2015/VZ-41985/2015/322/LKo

3. prosince 2015

V řízení o rozkladu ze dne 2. 4. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 3. 4. 2015 podaném navrhovatelem –

• JOGA LUHAČOVICE, s. r. o., IČO 60697628, se sídlem Uherskobrodská 984, 763 26 Luhačovice, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 27. 8. 2014 JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem, ev. č. ČAK 6411, se sídlem Kvítková 1569/56, 760 01 Zlín,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S1105/2014/VZ-7307/2015/511/JNv ze dne 19. 3. 2015 vydanému ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

• město Hulín, IČO 00287229, se sídlem nám. Míru 162, 768 24 Hulín,

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Svoz směsného komunálního odpadu a provozování sběrného dvora ve městě Hulín“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 8. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 8. 2014, pod ev. č. zakázky 489961 a v Úředním věstníku Evropské unie bylo oznámení uveřejněno dne 27. 8. 2014 pod ev. č. 2014/S 163-292257,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S1105/2014/VZ-7307/2015/511/JNv ze dne 19. 3. 2015

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 16. 12. 2014 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek obdržel návrh navrhovatele – JOGA LUHAČOVICE, s. r. o., IČO 60697628, se sídlem Uherskobrodská 984, 763 26 Luhačovice, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 27. 8. 2014 JUDr. Stanislavem Knotkem, advokátem, ev. č. ČAK 6411, se sídlem Kvítková 1569/56, 760 01 Zlín (dále jen „navrhovatel“), na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – města Hulín, IČO 00287229, se sídlem nám. Míru 162, 768 24 Hulín (dále jen „zadavatel“), učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Svoz směsného komunálního odpadu a provozování sběrného dvora ve městě Hulín“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 8. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 8. 2014, pod ev. č. zakázky 489961 a v Úředním věstníku Evropské unie bylo oznámení uveřejněno dne 27. 8. 2014 pod ev. č. 2014/S 163-292257 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Předmět veřejné zakázky je v čl. 3 zadávací dokumentace vymezen jako „(…) svoz a likvidace směsného komunálního odpadu, jehož vlastníkem a původcem je město Hulín“.

3. Z protokolu o otevírání obálek ze dne 17. 10. 2014 vyplývá, že zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek 4 nabídky. Dne 13. 11. 2014 zadavatel rozhodnutím z téhož dne (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“) rozhodl o vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení pro nesplnění zadávacích podmínek, konkrétně pro absenci prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona vztahující se k zadávané veřejné zakázce v nabídce navrhovatele.

4. Dne 25. 11. 2014 obdržel zadavatel proti rozhodnutí o vyloučení námitky navrhovatele z téhož dne. Rozhodnutím ze dne 8. 12. 2014 zadavatel námitkám navrhovatele nevyhověl. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 16. 12. 2014 k Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

II. Napadené rozhodnutí

5. Dne 19. 3. 2015 po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S1105/2014/VZ-7307/2015/511/JNv (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým návrh navrhovatele podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona.

6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad nejdříve shrnul, že navrhovatel brojí proti svému vyloučení ze zadávacího řízení, přičemž se domnívá, že hodnotící komise měla využít institutu vysvětlení nejasnosti v nabídce podle § 76 odst. 3 zákona, což však neučinila.

7. Úřad konstatoval, že z nabídky navrhovatele vyplývá, že navrhovatel v záhlaví na str. č. 104 nabídky uvedl správný název veřejné zakázky: „Svoz směsného komunálního odpadu a provozování sběrného dvora ve městě Hulín“, avšak ve vlastním textu čestného prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona na téže stránce nabídky uvedl zcela jiný název zakázky „Svoz a likvidace odpadů na území města Slavičín“. Dle Úřadu vzhledem k výše uvedenému nelze říci, že by nabídka navrhovatele obsahovala čestné prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona vztahující se k veřejné zakázce. Úřad konstatoval, že tato skutečnost zároveň představuje nesplnění zadávací podmínky v čl. 8 zadávací dokumentace, ve kterém zadavatel požadoval předložení prohlášení o tom, že neuzavřel a neuzavře zakázanou dohodu podle zvláštního právního předpisu v souvislosti se zadávanou veřejnou zakázkou.

8. Úřad považoval za zcela irelevantní fakt, že v záhlaví str. č. 104 nabídky navrhovatele je uvedeno správné označení veřejné zakázky, neboť tato skutečnost s čestným prohlášením podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona (jeho samotným textem) podle Úřadu nijak nesouvisí. Pro posouzení případu je dle Úřadu relevantní pouze text příslušného prohlášení, v němž navrhovatel veřejnou zakázku neuvedl. Úřad konstatoval, že východiska judikovaná v rozsudcích Krajského soudu v Brně (dále jen „Krajský soud“) sp. zn. 62 Af 50/2010 ze dne 6. 10. 2011 a sp. zn. 62 Af 36/2013 ze dne 9. 7. 2014 ohledně obligatornosti postupu vyžádání si vysvětlení nejasností v nabídce nebyla v přezkoumávaném případě dána, neboť se nejednalo o nejasnost v nabídce, nýbrž o nesplnění zadávací podmínky uvedené v čl. 8 zadávací dokumentace. Úřad zdůraznil, že institut podle § 76 odst. 3 věty první zákona „slouží výhradně pro vysvětlení nejasností v nabídce a nikoli nápravám chyb, které ve své podstatě představují nesplnění zadávacích podmínek“.

9. Úřad konstatoval, že zadavatel neporušil ani § 76 odst. 3 věty druhé zákona, jelikož zde uváděný postup doplnění dokladů podle § 68 odst. 3 zákona je dle Úřadu pouze fakultativní možností zadavatele. Úřad přitom konstatoval, že závěry rozsudků Krajského soudu sp. zn. 62 Af 50/2010 ze dne 6. 10. 2011 a sp. zn. 62 Af 36/2013 ze dne 9. 7. 2014 se na doplnění dokladů (§ 76 odst. 3 věty druhé zákona) nepoužijí, jelikož tyto rozsudky interpretovaly odlišný institut vysvětlení nejasností v nabídkách (§ 76 odst. 3 věty první zákona).

10. Úřad tedy dospěl k závěru, že zadavatel při vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení nepostupoval v rozporu se zákonem, a proto návrh navrhovatele zamítl.

III. Námitky rozkladu

11. Dne 3. 4. 2015 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí v zákonné lhůtě rozklad navrhovatele ze dne 2. 4. 2015. Navrhovatel v podaném rozkladu namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

12. Navrhovatel nepopírá, že na jednom místě na listu č. 104 své nabídky uvedl jinou zakázku, avšak zdůrazňuje, že v záhlaví téže listu navrhovatel zakázku identifikoval správně. Dle navrhovatele je současně třeba brát v potaz to, že čestné prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona bylo navrhovatelem předloženo jako pevně svázaná součást jeho nabídky. Navrhovatel v této souvislosti namítá, že ani zadavatel (resp. hodnotící komise) ani Úřad v napadeném rozhodnutí tyto skutečnosti dostatečně nezohlednil. Navrhovatel nesouhlasí s tím, že by tato skutečnost byla irrelevantní, jak tvrdí Úřad v napadeném rozhodnutí, nýbrž se domnívá, že jím předložené čestné prohlášení je třeba chápat v kontextu celé jeho nabídky a nelze se omezovat pouze na samotný text prohlášení.

13. Navrhovatel dále rozporuje obsah bodu 45. odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož dovozuje, že dle Úřadu nelze institut vysvětlení nabídek podle § 76 odst. 3 věty první zákona uplatit v případě nejasností v prohlášení uchazeče podle § 68 odst. 3 zákona. Takový závěr navrhovatel nepovažuje za správný, jelikož dle navrhovatele se vysvětlení nejasností dle § 76 odst. 3 věty první zákona vztahuje k jakékoli části nabídky, nikoli pouze k některým jejím částem. K možnosti doplnění dokladů podle § 73 odst. 1 věty druhé zákona navrhovatel podotýká, že se nedomáhal toho, že měl být zadavatelem vyzván k doplnění dokladů, ale toliko toho, aby byl zadavatelem vyzván k odstranění nejasnosti, pro kterou byl ze zadávacího řízení vyloučen.

14. Navrhovatel trvá na svém názoru, že chyba v jeho čestném prohlášení je lehce popsatelná a vysvětlitelná nejasnost, jelikož navrhovateli není kromě důvodu spočívajícím v administrativní chybě znám jiný důvod, pro který by měl v čistě formálním prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona identifikovat nesprávnou zakázku. V návaznosti na to se navrhovatel domnívá, že se v projednávaném případě měly aplikovat závěry rozsudku Krajského soudu č. j. 62 Af 50/2010-104 ze dne 6. 10. 2011, dle kterých je v takových případech postup zadavatele spočívající ve výzvě k vysvětlení nejasností v nabídce povinný.

Závěr rozkladu

15. Na základě výše uvedeného se navrhovatel domáhá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV. Řízení o rozkladu

16. Dne 4. 5. 2015 obdržel Úřad vyjádření zadavatele ze dne 22. 4. 2015 k podanému rozkladu, v němž zadavatel sděluje, že se ztotožňuje s obsahem napadeného rozhodnutí a i nadále trvá na oprávněnosti vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. V další argumentaci zadavatel odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí o námitkách navrhovatele.

17. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

18. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

19. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím návrh navrhovatele podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, na základě kterých jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a k zamítnutí rozkladu.

V. K námitkám rozkladu

20. Jak již bylo uvedeno výše, navrhovatel ve svém rozkladu rozporuje zejména právní posouzení Úřadu ohledně oprávněnosti jeho vyloučení ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

21. Z nedatovaného rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení vyplývá, že zadavatel navrhovatele vyloučil pro rozpor se zadávacími podmínkami a § 68 odst. 3 písm. c) zákona. Úřad v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že zadavatel správně posoudil, že navrhovatel nedostál požadavku v § 68 odst. 3 písm. c) zákona, resp. zadávacím podmínkám v článku 8. zadávací dokumentace, když na str. 104 své nabídky učinil čestné prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona nikoli ve vztahu k přezkoumávané (zadávané) veřejné zakázce, nýbrž ve vztahu k zakázce s názvem „Svoz a likvidace odpadů na území města Slavičín“. Úřad v bodu 44. odůvodnění napadeného rozhodnutí dále uvedl, že je „zcela irrelevantní fakt, na který poukazuje navrhovatel, a to, že v záhlaví str. č. 104 nabídky navrhovatele je uvedeno správné označení veřejné zakázky, neboť tato skutečnost s čestným prohlášením (jeho textem) podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona, byť uvedeným na téže straně nabídky, nijak nesouvisí. Pro posouzení případu je relevantní pouze text příslušného prohlášení, v rámci něhož navrhovatel uvedl název jiné veřejné zakázky“.

22. V této souvislosti zdůrazňuji, že navrhovatel nepopírá, že v textu uvedeného prohlášení nesprávně identifikoval veřejnou zakázku, nicméně je toho názoru, že ze skutečnosti, že v záhlaví předmětného prohlášení byla veřejná zakázka identifikována správně a že toto čestné prohlášení bylo součástí pevně svázané nabídky, jednoznačně vyplývá vůle navrhovatele učinit čestné prohlášení ve vztahu k přezkoumávané veřejné zakázce.

23. Podle § 76 odst. 1 zákona hodnotící komise posoudí nabídky uchazečů z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele uvedených v zadávacích podmínkách a z hlediska toho, zda uchazeč nepodal nepřijatelnou nabídku podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona, přičemž nabídky, které tyto požadavky nesplňují, musí být vyřazeny. Výjimkou z tohoto pravidla je postup podle § 76 odst. 3 zákona, kdy hodnotící komise může v případě nejasností požádat uchazeče o písemné vysvětlení nabídky, případně hodnotící komise může požádat o doplnění dokladů podle § 68 odst. 3 zákona. V takovém případě hodnotící komise následně posuzuje nabídku uchazeče (z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele v zadávacích podmínkách) se zohledněním uchazečem zaslaného vysvětlení nebo jím doplněných dokladů. Podle § 76 odst. 6 zákona uchazeče, jehož nabídka byla při posouzení nabídek hodnotící komisí vyřazena, vyloučí zadavatel bezodkladně z účasti v zadávacím řízení.

24. Podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona (a rovněž dle čl. 8 zadávací dokumentace veřejné zakázky) součástí nabídky uchazeče musí být rovněž jeho prohlášení o tom, že neuzavřel a neuzavře zakázanou dohodu podle zvláštního právního předpisu v souvislosti se zadávanou veřejnou zakázkou.

25. K prvé námitce navrhovatele konstatuji, že hodnotící komise posuzuje pouze obsah nabídek a případně k nim podané vysvětlení (či doplnění ve smyslu § 76 odst. 3 věty druhé zákona). Je třeba zdůraznit, že za obsah a tedy úplnost a správnost podané nabídky odpovídá pouze uchazeč o veřejnou zakázku. Není na zadavateli resp. hodnotící komisi, aby při posouzení souladu nabídky se zákonem a zadávacími podmínkami suplovala vůli uchazeče (navrhovatele) a dovozovala, že uchazeč (navrhovatel) to „myslel jinak“, než jak to výslovně uvedl ve své nabídce. Pokud uchazeč (navrhovatel) nedostojí zákonným či zadavatelovým požadavkům, musí být ze zadávacího řízení vyloučen. Zvláštní postup hodnotící komise je dán pouze při zjištění zjevných početních chyb v nabídce, které nemají vliv na nabídkovou cenu, přičemž k nim hodnotící komise při posouzení nabídek nepřihlíží. Nesprávné označení zakázky v prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona však za zjevnou početní chybu bezesporu považovat nelze.

26. Nerozporuji tvrzení navrhovatele, že se v jeho případě mohlo jednat o pouhou administrativní chybu, nicméně je třeba si uvědomit, že zadávací řízení je vysoce formalizovaný proces, kde i formální pochybení může uchazeči způsobit negativní (až fatální) následky. Vzhledem k tomu je třeba konstatovat, že skutečnost, že v záhlaví čestného prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona byla veřejná zakázka identifikována správně a že čestné prohlášení bylo nedílnou součástí nabídky na veřejnou zakázku, jakkoli nasvědčuje tomu, že se navrhovatel mohl v textu samotného prohlášení dopustit pouze administrativní chyby, nemůže překlenout fakt, že navrhovatel neučinil samo prohlášení ve vztahu k zadávané veřejné zakázce, nýbrž pouze ve vztahu k zakázce jiné. Zadavatel tedy nesplnil čl. 8 zadávací dokumentace a § 68 odst. 3 písm. c) zákona, jež shodně (pod sankcí vyloučení ze zadávacího řízení) vyžadovaly, aby navrhovatel předložil čestné prohlášení o tom, že neuzavřel ani neuzavře zakázanou dohodu podle zvláštního právního předpisu v souvislosti (právě a pouze) se zadávanou veřejnou zakázkou. Závěr Úřadu v bodu 44. odůvodnění napadeného rozhodnutí, že navrhovatelem namítané skutečnosti (že v čestném prohlášení byla veřejná zakázka identifikována správně) jsou z pohledu dodržení dotčeného ustanovení zákona a čl. 8. zadávací dokumentace, irrelevantní, proto považuji za dostatečný a správný.

27. Navrhovatel v rozkladu dále poukazuje na institut vysvětlení nejasností nabídek podle § 76 odst. 3 věty první zákona a namítá, že zadavatel jej měl vyzvat k vysvětlení jím tvrzené nejasnosti na str. 104 jeho nabídky, což navrhovatel dovozuje ze závěrů rozsudků Krajského soudu sp. zn. 62 Af 50/2010 ze dne 6. 10. 2011 a sp. zn. 62 Af 36/2013 ze dne 9. 7. 2014.

28. K výše uvedenému konstatuji, že jak vyplývá z dikce zákona a souladně s tím i z judikatury Krajského soudu (např. z rozsudku sp. zn. 29 Af 74/2012 ze dne 28. 8. 2014) je vyžádání si vysvětlení nejasností v nabídkách uchazečů zásadně fakultativním postupem, který by měl zadavatel využít po důkladné úvaze o povaze nejasností v nabídce. V obecné rovině se lze ztotožnit s Úřadem v tom, že vysvětlení nabídky by nemělo vést k doplňování nebo změně nabídek, jež by vedly k porušení požadavku § 82 odst. 2 věty druhé (zadavatel uzavře smlouvu na veřejnou zakázku v souladu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče), případně v rozporu se zásadami v § 6 odst. 1 zákona.

29. V přezkoumávaném případě však není rozhodující to, zda byl zadavatel před vyloučením navrhovatele ze zadávacího řízení oprávněn využít institut vyžádání si vysvětlení nejasností v nabídce, jelikož nevyužitím práva (bez dalšího) nedochází k porušení zákona. Rozhodující pro posouzení podstaty věci tohoto správního řízení je zjištění, zda se zadavatel nedostal do situace, kdy by byl (ve smyslu rozsudků Krajského soudu sp. zn. 62 Af 50/2010 ze dne 6. 10. 2011 a sp. zn. 62 Af 36/2013 ze dne 9. 7. 2014) povinen si od navrhovatele vyžádat vysvětlení nabídky podle § 76 odst. 3 zákona.

30. V rozsudku sp. zn. 62 Af 50/2010 ze dne 6. 10. 2011 dospěl Krajský soud k závěru, že „(…) jde-li o nejasnost, která ve svém důsledku způsobuje, že ani zadavatel si není jistý, v jaké fázi zadávacího řízení se má tato nejasnost projevit, a jde-li zároveň o nejasnost, která už na první pohled vyvolává dojem, že uchazeč se v části své nabídky dopustil chyby, tedy o nejasnost již na první pohled zřejmou, lehce popsatelnou a zároveň zřejmě lehce vysvětlitelnou, pak je namístě zadavateli rezignaci na vyjasnění si takové nejasnosti vytknout.“ Dále v témže rozsudku Krajský soud uvádí, že „primární otázkou tedy není otázka, zda zadavatel „musel“ či „pouze mohl“ postupovat podle § 76 odst. 3 ZVZ, jak se jí drží žalovaný v napadeném rozhodnutí, nýbrž otázka, zda zadavatel bez vyjasnění si nejasnosti obsažené ve smlouvě (jejím návrhu), tvořící součást nabídky, mohl v zadávacím řízení s ohledem na povahu zmíněné nejasnosti uskutečňovat další kroky v rámci posouzení a hodnocení nabídek. Na tuto otázku zdejší soud odpovídá, že je bez vyjasnění činit nemohl, a tedy že si měl nejprve uvedenou nejasnost vyjasnit, a tedy využít postupu, který mu ZVZ v § 76 odst. 3 nabízí.“

31. V rozsudku sp. zn. 62 Af 36/2013 ze dne 9. 7. 2014 pak Krajský soud dospěl k závěru, že postup podle § 76 odst. 3 věty první zákona se stává prakticky povinným za situace „kdy bez vyjasnění nemůže zadavatel postupovat v zadávacím řízení dále (tu směrem k hodnocení nabídek podle § 79 ZVZ), neboť „mu není jasné, zda nabídka respektuje zadavatelovy požadavky“ (tj. bez vysvětlení na tuto otázku nemůže odpovědět, a tedy neví, zda má nabídku vůbec hodnotit)“.

32. Výše uvedené rozsudky Krajského soudu citoval i Úřad v napadeném rozhodnutí a správně dospěl k závěru, že zadavatel nemůže rezignovat na vyžádání si vysvětlení nabídky postupem předvídaným v § 76 odst. 3 věty první zákona za předpokladu, že se jedná o nejasnost lehce popsatelnou a vysvětlitelnou (první podmínka) a současně je nejasnost takového charakteru, že zadavateli zabraňuje pokračovat v posouzení a hodnocení nabídek v rámci zadávacího řízení (druhá podmínka). Zadavatel je tedy prakticky povinen vyžádat si vysvětlení podle § 76 odst. 3 věty první zákona za situace, kdy bez vysvětlení nabídky není zřejmé, v jaké fázi zadávacího řízení se uvedená nejasnost projeví a zadavatel tak ani nemůže odpovědět na to, zda uchazeč splnil zadávací podmínky a zda má jeho nabídku hodnotit. Výše uvedené podmínky musí být naplněny kumulativně, přičemž nenaplnění byť jen jedné z nich, vylučuje Krajským soudem dovozenou obligatornost postupu podle § 76 odst. 3 věty první zákona.

33. V přezkoumávaném případě jsem dospěl k závěru, že k naplnění druhé podmínky nedošlo. Byť se ze strany navrhovatele mohlo jednat o administrativní chybu, tedy chybu jednoduše vysvětlitelnou, nejednalo se o nejasnost, jež by způsobila, že by zadavatel nemohl v zadávacím řízení pokračovat, nebo o nejasnost, jež by způsobila, že by zadavatel nevěděl v jaké fázi zadávacího řízení se tato nejasnost (chyba) projeví. Učinění čestného prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona ve vztahu k jiné zakázce resp. absence čestného prohlášení podle § 68 odst. 3 písm. c) zákona učiněného ve vztahu k (zadávané) veřejné zakázce totiž představuje jednoznačné nedodržení požadavku zadavatele v čl. 8. zadávací dokumentace a zákonného požadavku v § 68 odst. 3 písm. c) zákona. Navrhovatel tedy neuspěl při kontrole hodnotící komise učiněné v rámci posouzení nabídek podle § 76 odst. 1 zákona, a proto jej zadavatel v souladu s § 76 odst. 6 zákona vyloučil právě v této fázi zadávacího řízení. Jelikož jsem dospěl k závěru, že není pochyb o tom, v jaké fázi zadávacího řízení se nejasnost (chyba) v nabídce navrhovatele projevila a že navrhovatel nesplnil zákonné požadavky a požadavky zadavatele, nejedná se o nejasnost nabídky, jež by zadavatele vedla k paralýze v rámci dalšího průběhu zadávacího řízení na veřejnou zakázku, v důsledku níž by byl povinen vyžádat si vysvětlení navrhovatele.

34. Pro úplnost konstatuji, že v přezkoumávaném případě neshledávám bližší podobnost se skutkovým stavem, jímž se zabýval Krajský soud v rozsudku sp. zn. 62 Af 50/2010 ze dne 6. 10. 2011, jelikož v tamním případě uchazeč uvedl v různých částech nabídky odlišnou informaci (počet středisek, jenž uchazeč zřídí) a zadavatel tak nevěděl, zda a jakým způsobem má nabídku uchazeče hodnotit. V právě projednávaném případě však navrhovatel žádné rozporné informace (tedy odlišené texty samotného prohlášení) v různých částech nabídky, jež by zadavatele vedly k výše uvedené nejistotě ohledně dalšího postupu v zadávacím řízení, neuvedl. Vzhledem k předestřeným odlišným skutkovým okolnostem těchto případů jsem dospěl k tomu, že závěry rozsudku Krajského soudu sp. zn. 62 Af 50/2010 ze dne 6. 10. 2011 se na projednávaný případ nemohou použít v plném rozsahu, nýbrž je lze aplikovat pouze z hlediska obecných východisek výkladu institutu vysvětlení nejasností v nabídkách uchazečů (jež jsem shrnul výše).

35. Dále uvádím, že jsem nerozváděl srovnání se skutkovým stavem řešeným v druhém navrhovatelem odkazovaném rozsudku Krajského soudu sp. zn. 62 Af 36/2013 ze dne 9. 7. 2014, jelikož v tamním případě Krajský soud nedospěl k závěru, že by byl zadavatel povinen aplikovat postup podle § 76 odst. 3 věty první zákona, přičemž obecné závěry uvedené Krajským soudem ve vztahu k povinnosti aplikovat postup § 76 odst. 3 věty první zákona závěrům Úřadu v napadeném rozhodnutí neodporují

36. Navrhovatel v podaném rozkladu rozporuje i bod 45. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž Úřad konstatoval, že z výše zmíněné judikatury Krajského soudu „nelze dovodit, že by se závěry v ní uvedené daly vztáhnout i na postup podle § 76 odst. 3 zákona směřující k doložení dokladů podle § 68 odst. 3 zákona, neboť ve vztahu k doložení dokladů podle § 68 odst. 3 zákona zde tento postup není podmíněn „nejasností“, a nelze tedy podle Úřadu dovodit, že by i ve vztahu k doložení dokladů § 68 odst. 3 zákona měl být postup zadavatele za určitých situací povinný, obdobně jako u vysvětlovaní nejasností nabídek“. Navrhovatel z výše citované části odůvodnění napadeného rozhodnutí dovozuje, že Úřad konstatoval, že institut vysvětlení nabídek podle § 76 odst. 3 věty první zákona nelze použít ve vztahu k dokladům uvedeným v § 68 odst. 3 zákona, kterýžto závěr Úřadu považuje za nesprávný.

37. K posledně shrnuté námitce uvádím, že navrhovatelem tvrzený závěr z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá. Z bodu 45. odůvodnění napadeného rozhodnutí věty první je jednoznačně zřejmé, že následné závěry v tomto bodě se týkají postupu zadavatele při doplnění dokladů podle § 76 odst. 3 věty druhé zákona, nikoli institutu vysvětlení nejasností nabídek podle § 76 odst. 3 věty první zákona. Úřad v něm proto nedovodil, že by se nejasnosti v dokladech podle § 68 odst. 3 zákona předložené v nabídce uchazečů nedaly vysvětlit postupem podle § 76 odst. 3 věty první zákona, nýbrž nad rámec svých závěrů ohledně institutu vysvětlení nejasností Úřad konstatoval, že i doplnění dokladů postupem podle § 76 odst. 3 věty druhé je postupem fakultativním, přičemž na něj nelze vztáhnout v tomto rozhodnutí citovanou judikaturu Krajského soudu, jelikož ta se týká institutu vysvětlení nejasností nabídek (nikoli doplnění podkladů). Výše uvedenou námitku navrhovatele proto nepovažuji za důvodnou.

38. Na závěr shrnuji, že ačkoli lze v obecné rovině doporučit, aby zadavatelé v případě lehce vysvětlitelných formálních, resp. administrativních, chyb uchazečů (kteří mohou ostatní požadavky zadavatele a zákonné požadavky jinak splňovat) využili institutu vysvětlení nabídek, v přezkoumávaném případě jsem dospěl k závěru, že Úřad nepochybil, když v postupu zadavatele při vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení neshledal porušení zákona. Jak je výše rozvedeno, navrhovatel totiž porušil čl. 8 zadávací dokumentace a § 68 odst. 3 písm. c) zákona, když nepředložil čestné prohlášení ve vztahu k (zadávané) veřejné zakázce, přičemž zadavatel nebyl povinen vyzvat navrhovatele k vyjasnění tohoto nedostatku postupem dle § 76 odst. 3 zákona a mohl jej bez dalšího vyloučit ze zadávacího řízení, což také učinil.

VI. Závěr

39. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

40. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. město Hulín, nám. Míru 162, 768 24 Hulín

2. JUDr. Stanislav Knotek, advokát, Kvítková 1569/56, 760 01 Zlín

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona.