číslo jednací: R304/2015/VZ-24655/2016/323/MOd
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | HW a SW vybavení pro záložní pracoviště Aplikace MS2014+ |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2015 |
| Datum nabytí právní moci | 15. 6. 2016 |
| Související rozhodnutí | S0431/2015/VZ-26356/2015/532/MOn R304/2015/VZ-24655/2016/323/MOd |
| Dokumenty |  2015_R304.pdf 387 KB |
|
Č. j.: ÚOHS-R304/2015/VZ-24655/2016/323/MOd |
|
15. června 2016 |
V řízení o rozkladu ze dne 16. 9. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –
-
Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha - Staré Město,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0431/2015/VZ-26356/2015/532/MOn ze dne 4. 9. 2015,
ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů výše uvedeným zadavatelem při zadávání veřejné zakázky s názvem „HW a SW vybavení pro záložní pracoviště Aplikace MS2014+“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 11. 7. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 7. 2014 pod ev. č. 485539 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 17. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 135-242250,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0431/2015/VZ-26356/2015/532/MOn ze dne 4. 9. 2015
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 11. 7. 2014 odeslal zadavatel – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha - Staré Město (dále jen „zadavatel“) – podle § 26 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek oznámení otevřeného řízení na realizaci veřejné zakázky s názvem „HW a SW vybavení pro záložní pracoviště Aplikace MS2014+“, které bylo uveřejněno dne 14. 7. 2014 pod ev. č. 485539 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 17. 7. 2014 pod ev. č. 2014/S 135-242250 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. V příloze č. 1 návrhu smlouvy o dílo „Technická specifikace Díla“, který byl součástí zadávací dokumentace, zadavatel část hardwaru specifikoval konkrétními kódy produktů výrobce HEWLETT – PACKARD (dále jen „Výrobce“) konkrétně v článku 3.1. „Síťové služby“ v bodě 3.1.3.1 „Hardware“ kódy JC772A, JC680A, JC683A, JG331A, JD089B, JD092B, U5Y25E, JG312A, JD362A, JD368B, U4H22E, JG328A, JD097C, C7535A, C7536A (dále jen „switche“), a dále v článku 3.2. „Firewall služby - bezpečnost“ v bodě 3.2.4.1 „Hardware“ kódy JC874A, JC768A, JC878A a H2W18A5#S9Z (dále jen „firewall IPS“, společně dále jen „předmětný hardware“).
3. Dne 21. 10. 2014 uzavřel zadavatel smlouvu na plnění veřejné zakázky s vybraným uchazečem – společností DATASYS s.r.o., IČO 61249157, se sídlem Jeseniova 2829/20, 130 00 Praha 3 (dále jen „vybraný uchazeč“) – s cenou veřejné zakázky za celou dobu trvání smlouvy ve výši 108 491 914,19 Kč vč. DPH.
4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako příslušný správní orgán podle § 112 zákona, si na základě podnětu k zahájení správního řízení ve věci přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky vyžádal od zadavatele dokumentaci o veřejné zakázce a po jejím přezkoumání získal pochybnosti, zda zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky postupoval v souladu s § 44 odst. 11 zákona, když v zadávací dokumentaci uvedl odkazy na specifická označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, aniž by připustil použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení, ačkoliv to nebylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky. Dne 23. 7. 2015, kdy bylo zadavateli doručeno oznámení o zahájení správního řízení, bylo správní řízení zahájeno.
II. Napadené rozhodnutí
5. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností a po zhodnocení všech podkladů vydal Úřad dne 4. 9. 2015 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0431/2015/VZ-26356/2015/532/MOn z téhož dne (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I. rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s § 44 odst. 11 zákona v zadávacích podmínkách veřejné zakázky použil ke specifikaci jejího předmětu odkazy na specifické označení zboží, které platí pro určitou osobu za příznačné, když požadoval předmětný hardware Výrobce, aniž by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, což vedlo k vyloučení určitých dodavatelů, čímž zároveň došlo k porušení zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 zákona, neboť svoji nabídku nemohli podat ti dodavatelé, kteří by byli schopni nabídnout jiné adekvátní řešení, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem dne 21. 10. 2014 smlouvu na plnění veřejné zakázky.
6. Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 50 000 Kč.
7. Výrok I. napadeného rozhodnutí Úřad odůvodnil výjimečností možnosti využít při vymezení předmětu plnění specifického označení výrobků, které platí pro určitou osobu za příznačné, přičemž mimo jiné odkázal i na rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „KS“), č. j. 62 Ca 27/2009-117 ze dne 28. 4. 2011 (dále jen „rozsudekKS1“) a rozsudek č. j. 62 Af 30/2010-53 ze dne 4. 8. 2011 (dále jen „rozsudekKS2“) s tím, že v přezkoumávaném případě nebyly na straně zadavatele dány důvody, které by takové vymezení ospravedlnily. Úřad dále uvedl, že zadavatel ani výslovně nepřipustil použití obdobných řešení, jak vyžaduje § 44 odst. 11 zákona.
8. Výrok II. napadeného rozhodnutí Úřad odůvodnil především s ohledem na závažnost následků spáchaného správního deliktu tím, že došlo k omezení soutěžního prostředí, neboť uchazeči nebyli vystaveni odpovídající konkurenci. Úřad zároveň zohlednil jako výraznou polehčující okolnost to, že diskriminační vymezení zadávacích podmínek se nevztahuje na celý předmět veřejné zakázky, avšak pouze na předmětný hardware odpovídající cca 4 – 5 % jeho celkového rozsahu.
III. Námitky rozkladu
9. Dne 16. 9. 2015 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 4. 9. 2015. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.
10. Zadavatel je i nadále přesvědčen, že použití tzv. „značkové specifikace“ bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, a že neexistovalo jiné technologické alternativní řešení.
11. V souvislosti se switchi toto přesvědčení zadavatel odůvodňuje nutností kompatibility s již dodaným předmětem plnění v rámci předchozí veřejné zakázky s názvem „Pořízení HW platformy a Infrastruktury serverovny pro MS2014+“ (dále jen „předchozí zakázka“) v kombinaci s požadavkem, aby switche byly 48 portové, nikoliv například 24 portové.
12. Nenahraditelnost konkrétních produktů firewall IPS zadavatel odůvodnil nemožností připojení jiných výrobků k centrální konzoli pořízené v rámci předchozí zakázky.
Závěr rozkladu
13. S ohledem na výše uvedené zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil.
IV. Řízení o rozkladu
14. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
15. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
16. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
17. K povaze rozkladových námitek předně uvádím, že se jedná v zásadě o souhrn technických argumentů svědčících o kompatibilitě předmětného hardwaru s plněním pořízeným již v rámci předchozí zakázky, který následně směřuje k podpoře zadavatelova tvrzení o výlučné kompatibilitě předmětného hardwaru, tedy že pouze jeho dodáním mohl mít jistotu o budoucí vzájemné funkčnosti hardwarového zázemí celého pracoviště, což dle zadavatele svědčí o splnění podmínky odůvodněnosti tzv. „značkové specifikace“.
18. V této souvislosti považuji za nutné zdůraznit, že v přezkoumávaném případě není ani tak rozhodující posouzení pravděpodobnosti selhání jiných než Výrobcových komponent či porovnání kompatibility předmětného hardwaru s dalšími variantami, ale to, ke kterému okamžiku a za jakých podmínek zadavatel závěry takového posouzení projevil navenek.
19. Podle § 44 odst. 11 zákona: „Není-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky (…), nesmí zadávací podmínky, zejména technické podmínky, obsahovat požadavky nebo odkazy na obchodní firmy, názvy nebo jména a příjmení, specifická označení zboží a služeb, které platí pro určitou osobu, popřípadě její organizační složku za příznačné (…), pokud by to vedlo ke zvýhodnění nebo vyloučení určitých dodavatelů nebo určitých výrobků. Takový odkaz lze výjimečně připustit, není-li popis předmětu veřejné zakázky provedený postupem podle § 45 a 46 dostatečně přesný a srozumitelný (…) Zadavatel v takových případech vždy výslovně umožní pro plnění veřejné zakázky použití i jiných, kvalitativně a technicky obdobných řešení.“
20. Stěžejní otázkou, k jejímuž řešení je citované ustanovení určeno, tedy není ani tak vhodnost návrhu celkového technického řešení pracoviště a náležitá předvídavost zadavatele s ohledem na kompatibilitu jeho nově poptávané části s částí, do které již bylo investováno, a dokonce ani to, zda technické podmínky nebyly „stanoveny tak, aby určitým dodavatelům zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěže“, respektive zda je taková konkurenční výhoda odůvodněná a podle § 45 odst. 3 zákona akceptovatelná, například právě díky nutnosti kompatibility s hardwarem konkrétní značky pořízeným ještě v době, kdy nebyla zřejmá nutnost pořízení předmětného hardwaru.
21. Je zřejmé, že nejpozději k okamžiku posouzení nabídek podle § 76 zákona musí zadavatel dospět k závěru, zda to které konkrétní nabídnuté řešení ještě splňuje jeho požadavky, a tím krystalizovat svoji představu o poptávaném plnění. Stěžejní otázkou řešenou § 44 odst. 11 zákona však je, jak konkrétně může zadavatel svoji představu krystalizovat již v okamžiku, kdy teprve vybízí dodavatele k předložení jimi navržených řešení – nabídek – za jimi navržených podmínek – nejčastěji nabídkových cen.
22. Z jednotlivých částí textu § 44 odst. 11 zákona relevantních pro předmětný skutkový stav, zejména: „[n]ení-li to odůvodněno předmětem (…), nesmí (…) technické podmínky, obsahovat požadavky nebo odkazy na (…) specifická označení zboží (…) pro určitou osobu (…) za příznačné (…), pokud by to vedlo ke zvýhodnění (…) určitých výrobků (…) lze výjimečně připustit“, je totiž patrná jednotící myšlenka veřejného zájmu na tom, aby vymezení předmětu poptávaného plnění nepůsobilo na dodavatele dojmem, že je preferován či dokonce požadován nějaký konkrétní produkt od konkrétního výrobce, tedy aby nebyl vysílán signál nepřípustný z hlediska zásady zákazu diskriminace podle § 6 odst. 1 zákona. Z logiky dodavatelsko-odběratelských vztahů lze totiž usuzovat, že označení konkrétního výrobku může dodavatele v mnoha ohledech demotivovat od zvážení a nabídnutí jiných, srovnatelně spolehlivých, avšak cenově či jinak výhodnějších řešení.
23. Využití „značkové specifikace“, jakkoliv může být nápomocné pro představu dodavatelů o předmětu plnění, totiž může být zároveň „skrytým nástrojem či prostředkem diskriminace dodavatelů“, jak je uvedeno již v rozsudku KS2, a takový stav proto nelze, jak vyplývá i z rozsudku KS1, kompenzovat ani výslovným připuštěním obdobných řešení, pakliže nejsou dány zákonem předvídané výjimečné okolnosti, spočívající v nemožnosti specifikovat předmět plnění pomocí technických podmínek ve smyslu § 45 a 46 zákona, např. požadavky na výkon, funkci, vlastnosti, apod. Je pochopitelné, že výslovné připuštění obdobných řešení je způsobilé zcela kompenzovat nanejvýš dojem požadavku konkrétního plnění, avšak nikoliv dojem jeho preference.
24. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že klíčovou otázkou v přezkoumávaném případě je, zda bylo nezbytné již v zadávací dokumentaci specifikovat předmětný hardware výslovně (v rámci výjimečně připustitelné „značkové specifikace“) na základě zadavatelova předběžného posouzení (ne)kompatibility všech ostatních výrobků na trhu, nebo jestli bylo možno v takovém okamžiku specifikovat předmětný hardware standardním způsobem (např. vymezením jeho výkonu a funkce) a v kombinaci s požadavkem kompatibility s hardwarem pořízeným v předchozí zakázce vytvořit nediskriminační prostor pro dodavatele při výběru komponentů od různých výrobců, při současném zachování následné možnosti zadavatele vyloučit taková nabídnutá řešení, která by s pořízeným hardwarem nebyla kompatibilní. Ve druhém případě by totiž zadavatel své představy o poptávaném plnění, včetně závěrů o pravděpodobnosti selhání jiných než Výrobcových komponent, které by měl příležitost verifikovat při posouzení a náležitém odůvodnění kompatibility, krystalizoval až v okamžiku posouzení nabídek podle § 76 zákona, tedy v okamžiku a způsobem, který je k tomu určen.
25. Úřad pak v napadeném rozhodnutí nepopírá technické řešení, ale právě nevhodný způsob, jakým se zadavatel rozhodl „vyřešit“ problém nezbytnosti kompatibility mezi plněním z předchozí zakázky a plněním nově poptávaným v rámci veřejné zakázky. Je také nutno zdůraznit, co uvedl již Úřad v bodě 53. odůvodnění napadeného rozhodnutí, tedy že zadavatel v zadávací dokumentaci ani výslovně nepřipustil použití obdobných řešení, což je pevně stanovený požadavek v poslední větě § 44 odst. 11 zákona pro případy odůvodněného použití výjimky ze standardního způsobu specifikace předmětu plnění.
26. Porušení zákona, na kterém Úřad založil deliktní odpovědnost zadavatele, tak nepramení z dílčího závěru, že by zadavatel přecenil rizika nesprávného vzájemného fungování předmětného hardwaru s již dodaným zařízením, ale v apriorním vyloučení možnosti, že by některý dodavatel mohl nabídnout i jiné řešení, které by kompatibilní bylo.
27. S tímto závěrem je možno se ztotožnit mimo jiné i proto, že důkaz reálně proběhlou soutěží – v přezkoumávaném případě v podobě výsledku posouzení kompatibility nabídnutých řešení předmětného hardwaru podaných dodavateli na základě jeho vymezení bez použití „značkové specifikace“ – musí být vždy upřednostněn před dodatečným posuzováním a dokazováním hypotéz.
28. Z argumentace rozkladu zadavatele, stejně jako již ze samotné zadávací dokumentace, je pak zřejmé, že zadavatel byl schopen vymezit požadavky na výkon a funkci předmětného hardwaru podle § 45 a 46 zákona, kdyby se omezil toliko na popis předmětu plnění popsaného v příloze č. 1 návrhu smlouvy o dílo „Technická specifikace Díla“ při zohlednění současného stavu - hardware pořízený v předchozí zakázce - a na zdůraznění požadavku kompatibility s tímto současným technickým stavem. Byť by takové požadavky pravděpodobně bylo pro dodavatele náročné splnit, jednalo by se z hlediska §44 odst. 11 zákona o požadavky zcela legitimní.
29. V případě, kdy tedy bylo možno ze strany zadavatele „provést“ důkaz reálně proběhlou soutěží, a zadavatel tak neučinil, není možné toto posuzovat či dokazovat dodatečně. To platí nejen pro textovou část námitek rozkladu, ale i pro část technických specifikací obsaženou v dokumentech k němu přiložených.
30. Argumentace spočívající v technických detailech odůvodňujících nezbytnost dodání předmětného hardwaru výlučně od Výrobce je proto při posouzení porušení § 44 odst. 11 zákona irelevantní.
31. Stejně jako naplnění podmínky porušení postupu stanoveného zákonem je třeba potvrdit i naplnění podmínky vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, respektive jeho potenciality. Jak Úřad správně uvedl již v odůvodnění napadeného rozhodnutí, zahrnutím výrobků i od jiných výrobců mohlo dojít k podání cenově výhodnějších nabídek nejen od uchazečů, kteří nabídku obsahující povinný předmětný hardware nakonec podali, ale i od dalších dodavatelů, kteří by za takové situace nabídku podat mohli. K tomu lze například odkázat i na rozsudek KS sp. zn. 31 Af 23/2012 ze dne 26. 9. 2012, v němž je uvedeno: „Z dikce „podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit“ vyplývá, že může jít o poruchový nebo i ohrožovací správní delikt. Zákonodárce tedy (za běžných okolností) spatřuje společenskou škodlivost již v tom, že mohlo dojít, nikoli nutně muselo, k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Není tedy pravdou, že nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu (společenské škodlivosti), jak tvrdí žalobce (…) Soud dospěl k závěru, že někteří zájemci mohli být za takových okolností od účasti v daném zadávacím řízení odrazeni (…)“.
32. K námitce zadavatele se porušení zákona netýkalo celého předmětu veřejné zakázky, avšak pouze předmětného hardware odpovídajícího cca 4 – 5 % jeho celkového rozsahu uvádím následující. Je možno souhlasit s tím, že v kontextu celého předmětu plnění veřejné zakázky se nejedná o závažnější následek, avšak takový argument není relevantní ve vztahu k výroku o vině. Hodnota konkrétní části předmětu plnění, s níž je spojeno spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je pak zohledněna jakožto základ pro uložení pokuty, a může být případně zohledněna i jako polehčující okolnost.
33. V této souvislosti pak odkazuji na odůvodnění výroku II. napadeného rozhodnutí, konkrétně na body 67. a 72. odůvodnění napadeného rozhodnutí, ze kterých je patrné, že se Úřad s tímto argumentem zadavatele náležitě vypořádal. Z rozkladu zadavatele ani ze spisu předmětného správního řízení jsem zároveň neseznal, že by tato procentní částka poměru předmětného hardwaru k celému předmětu plnění veřejné zakázky odůvodňovala snížení výše Úřadem uložené pokuty.
34. Zadavatel v souvislosti s uloženou pokutou neuvedl žádné konkrétní námitky. Výrok II. napadeného rozhodnutí jsem tedy ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal nad rámec výše uvedených námitek z hlediska jeho zákonnosti a z hlediska zákonnosti postupu Úřadu, který jeho vydání předcházel. Po přezkoumání tohoto výroku mám za to, že Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí správně vymezil horní hranici pro uložení pokuty v souladu s § 120 odst. 2 zákona a současně při určení výše pokuty přihlédl ke všemu, k čemu ve smyslu ustanovení § 121 odst. 2 zákona přihlédnout měl, když posoudil závažnost jak z hlediska způsobu spáchání správního deliktu, tak jeho následků a okolností, za nichž byl správní delikt spáchán, a když v přezkoumávaném případě nakonec shledal vyšší intenzitu – závažnost – především u následků správního deliktu, a své úvahy srozumitelně odůvodnil.
35. Současně se Úřad přezkoumatelným způsobem vypořádal i s argumentem malého procentního podílu předmětného hardwaru na celém předmětu plnění veřejné zakázky, když jej považoval za „výraznou“ polehčující okolnost. Mám tak za to, že Úřad stanovil výši pokuty v souladu se zákonem a své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnil.
VI. Závěr
36. Po zvážení všech aspektů dané věci, po zohlednění námitek zadavatele, na základě zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.
37. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
1. Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha - Staré Město
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.