číslo jednací: R279/2015/VZ-25880/2016/321/EDy
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Systém měření efektivity procesů |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2015 |
| Datum nabytí právní moci | 27. 6. 2016 |
| Související rozhodnutí | S0367/2015/VZ-22259/2015/522/PKř R279/2015/VZ-25880/2016/321/EDy |
| Dokumenty |  2015_R279.pdf 388 KB |
|
Č. j.:ÚOHS-R279/2015/VZ-25880/2016/321/EDy |
|
27. června 2016 |
V řízení o rozkladu ze dne 25. 8. 2015, doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zadavatelem –
-
Česká republika – Státní ústav pro kontrolu léčiv, IČO 00023817, se sídlem Šrobárova 49/48, 100 00 Praha – Vinohrady,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0367/2015/VZ-22259/2015/522/PKř ze dne 10. 8. 2015 ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Systém měření efektivity procesů“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 6. 2011 a uveřejněno v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 10. 6. 2011 pod ev. č. 60061177 a v Úředním věstníku Evropské unie bylo oznámení uveřejněno dne 11. 6. 2011 pod ev. č. 2011/S 112-184687,
jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0367/2015/VZ-22259/2015/522/PKř ze dne 10. 8. 2015
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 24. 9. 2014 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], příslušný k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, podnět k přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Státní ústav pro kontrolu léčiv, IČO 00023817, se sídlem Šrobárova 49/48, 100 00 Praha – Vinohrady (dále jen „zadavatel“) při zadávání veřejné zakázky s názvem „Systém měření efektivity procesů“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 6. 2011 a uveřejněno v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 10. 6. 2011 pod ev. č. 60061177 a v Úředním věstníku Evropské unie bylo oznámení uveřejněno dne 11. 6. 2011 pod ev. č. 2011/S 112-184687 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Účelem a předmětem veřejné zakázky bylo „nastavit a zavést systém měření efektivnosti procesů (dále jen „SMEP“) a zvýšit kvalifikaci vedoucích pracovníků Ústavu ve směru ‚efektivní řízení podle cílů‘ […] Dodavatel zanalyzuje stávající stav procesů a lidských zdrojů spolu s požadavky vedení Ústavu. Na základě této analýzy bude vybrána skupina/tým/oddělení pro pilotní implementaci. Dodavatel navrhne a poskytne školení dle definovaného rozsahu. Dodavatel navrhne metodiku a SW nástroj na základě nabytých poznatků během analýzy a s ohledem na organizační strukturu SÚKL.“ Blíže je předmět specifikován v bodě 7.5.2 zadávací dokumentace.
3. Jako nejvhodnější nabídka byla vybrána nabídka uchazeče SOFO Group, a.s., IČO 27243389, se sídlem Bořivojova 35, 130 00 Praha 3 (dále jen „vybraný uchazeč“), se kterým zadavatel uzavřel dne 14. 9. 2011 Smlouvu o poskytování služeb za účelem zavedení systému měření efektivity procesů SÚKL (dále jen „Smlouva“).
4. Dne 25. 6. 2015 Úřad zahájil správní řízení z moci úřední pro podezření z možného nedodržení postupu stanoveného v § 79 odst. 1 zákona v návaznosti na zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona, když hodnotil nabídky v rámci dílčího kritéria „Celková koncepce řešení“, aniž by ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek, případně souvisejících protokolů bylo možné určit, jakým konkrétním způsobem zadavatel při hodnocení tohoto dílčího kritéria zohlednil původně stanovených šest subkritérií uvedených v zadávací dokumentaci.
5. Dílčí kritérium „Celková koncepce řešení“ včetně rozepsání jednotlivých jeho subkritérií (relevantnost, realizovatelnost projektu v podmínkách zadavatele, provázanost implementace a vzdělávacích aktivit, etapování nabídky, udržitelnost implementnovaného řešení po skončení projektu a metodika vzdělávání) je vedle dílčího kritéria o celkové výši nabídkové ceny bez DPH uvedeno v bodu 10.1 a 10.2 zadávací dokumentace a Úřad je rovněž podrobně popisuje v bodech 3 a 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí, stejně tak jako v následujících bodech 5 až 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí popisuje průběh zadávacího řízení. Na uvedené je proto možné na tomto místě pro stručnost odkázat.
II. Napadené rozhodnutí
6. Dne 10. 8. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0367/2015/VZ-22259/2015/522/PKř (dále jen „napadené rozhodnutí“), které bylo zadavateli doručeno téhož dne. Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 79 odst. 1 zákona v návaznosti na zásadu transparentnosti, když hodnotil nabídky v rámci dílčího kritéria, aniž by bylo možné určit, jakým konkrétním způsobem zadavatel při hodnocení zohlednil původně stanovených šest subkritérií uvedených v zadávací dokumentaci. Tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a došlo k uzavření smlouvy.
7. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí zadavateli pokutu ve výši 40 000 Kč.
8. Podle Úřadu v protokolu z 2. jednání hodnotící komise ze dne 4. 8. 2011 je sice uvedeno, že předmětem hodnocení nabídky bylo i šest subkritérií. Ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek z téhož dne je ovšem jen slovní zdůvodnění k celkovému hodnocení nabídek a číselné podle čtyř subkritérií, které vychází z předmětu veřejné zakázky, nikoli subkritérií avizovaných v bodu 10.2 zadávací dokumentace. Zadavatel byl povinen postupovat transparentně a reflektovat stanovené vymezení hodnotících kritérií v zadávací dokumentaci.
III. Námitky rozkladu
9. Proti napadenému rozhodnutí podal zadavatel dne 25. 8. 2015 rozklad. V rámci včas podaného rozkladu uplatnil dále uvedené námitky.
10. Zadavatel je přesvědčen, že Úřad dospěl ke shodnému skutkovému zjištění, že subkritéria uvedená v příloze zprávy jsou obsahově totožná (jen odlišně formulovaná) se subkritérii uvedenými v zadávací dokumentaci, ovšem nesprávně právně následně celou věc posoudil. Zadavatel je přesvědčen o transparentnosti svého postupu, tj. že nabídky byly hodnoceny v souladu s hodnotícími kritérii v zadávací dokumentaci. Uchazeči věděli, jaký je předmět a rozsah veřejné zakázky i že plnění bude etapováno. Byli také informování v jakých otázkách a jak spolu budou nabídky soutěžit. Proti výsledku hodnocení žádný z uchazečů nebrojil, což dle zadavatele dokládá, že v hodnocení nebylo spatřeno jakékoliv pochybení. Závěrem zdůrazňuje, že jeho postup při hodnocení nabídek byl „čitelný a transparentní a tudíž i přezkoumatelný, přestože slovní hodnocení nabídek neobsahuje explicitní zmínku o šesti původně stanovených subkritériích uvedených v zadávací dokumentaci.“
Závěr rozkladu
11. Vzhledem k uvedeným skutečnostem zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil, případně jej změnil v tom smyslu, že se zadavatel správního deliktu nedopustil.
IV. Řízení o rozkladu
12. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
V. Stanovisko předsedy Úřadu
13. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
14. Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, pokud výrokem I. napadeného rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel svým jednáním dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Rovněž pokuta vyměřená Úřadem ve výroku II. napadeného rozhodnutí je stanovena v souladu se zákonem a její výši považuji za přiměřenou. V následující části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech uvedeny důvody, proč jsem napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.
VI. K námitkám rozkladu
15. Velká část zadavatelova rozkladu směřuje do vymezení předmětu veřejné zakázky (str. 2 rozkladu vztahující se k popisu transparentnosti vymezení předmětu veřejné zakázky), v tom však Úřad žádné pochybení neshledal. S ohledem na uvedené je třeba takovou argumentaci odmítnout, neboť nesměřuje do napadeného rozhodnutí.
16. Zadavatel je dále přesvědčen o transparentnosti svého postupu při hodnocení nabídek, „přestože slovní hodnocení nabídek neobsahuje explicitní zmínku o šesti původně stanovených subkritériích uvedených v zadávací dokumentaci.“
17. K této námitce předně uvádím, že zadávací řízení je zákonodárcem záměrně konstruováno jako vysoce formalizovaný proces, jehož cílem je především zajistit hospodárné nakládání s veřejnými prostředky za dodržování zásad transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Nejvyšší správní soud k tomuto ve svém rozsudku ze dne 27. 1. 2010, č. j. 2 Afs 64/2009-109, uvádí: „Zatímco soukromý subjekt si může vybírat ty, s nimiž hodlá obchodovat, podle své libovůle, zadavatel veřejné zakázky je striktně vázán zákonem o veřejných zakázkách a zejména pasážemi o zadávacím řízení, neboť prostředky, které jsou v takovém případě vynakládány, jsou prostředky veřejné.“ K tomuto pak dodává, že: „[z]adávací řízení je vysoce formalizovaný proces…“ Z uvedeného v kontextu zákona je tedy zjevné, že volnost postupu zadavatele v procesu zadávacího řízení, které předchází uzavírání smlouvy na plnění veřejné zakázky, je limitována ustanoveními zákona. Je tedy zřejmé, že postup zadavatele nesmí být v rozporu s právními předpisy, jakož i se zásadami, na nichž stojí zákon o veřejných zakázkách. V důsledku formalizace zadávacího řízení je i fáze hodnocení podrobně upravena zákonem.
18. Hodnocením nabídek se rozumí poměřování nabídek hodnotícími kritérii ve smyslu § 78 zákona, která byla zadavatelem uveřejněna v dokumentech uvedených v § 78 odst. 6 zákona (tj. i v zadávací dokumentaci). Cílem hodnocení je stanovení pořadí nabídek dle míry naplnění hodnotících kritérií. Hodnocení je tak jednou z nejdůležitějších fází celého procesu zadávacího řízení, neboť má bezprostřední vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Výsledkem totiž je doporučení hodnotící komise směřované zadavateli, aby zakázku přidělil nabídce, jež byla hodnotící komisí postupem podle § 79 zákona vybrána jako nejlepší.
19. Při hodnocení nabídek je proto komise povinna striktně postupovat dle stanovených hodnotících kritérií, je povinna zohlednit všechna dílčí hodnotící kritéria i subkritéria, včetně jejich vah. Hodnotící komise si přitom musí počínat tak, aby dodržela základní zásady zadávacího řízení stanovené v § 6 zákona. Je tedy mimo jiné povinna uvést alespoň stručný popis hodnocení těchto kritérií tak, aby dostála zásadě transparentnosti. Uvedené závěry vyplývají také z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2012, č. j. 62 Af 73/2010-122 z nějž byla vyvozena následující právní věta: Stanoví-li zadavatel, že budou nabídky hodnoceny podle ekonomické výhodnosti nabídek v souladu s § 78 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, a v rámci určitého dílčího hodnotícího kritéria vymezí další „subkritéria“, kterým jsou hodnotící komisí přidělovány body, je nezbytné, aby hodnotící komise do zprávy o posouzení a hodnocení nabídek uvedla písemné zdůvodnění počtu přidělených bodů, resp. stručné slovní okomentování svého názoru a postupu, který vedl k přidělení konkrétního počtu bodů u jednotlivých subkritérií. Pokud tak hodnotící komise neučiní je její postup nekontrolovatelným a nečitelným, a tedy netransparentním (rozporným s § 6 zákona o veřejných zakázkách).
20. Za jednání hodnotící komise odpovídá zadavatel, což vyplývá ze zákona, přičemž podpůrně je možné odkázat např. na rozhodnutí Úřadu č. j.: ÚOHS-S234/2006-17033/2006/530-BM ze dne 18. 9. 2006, či rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S585/2013/VZ-23735/2013/522/ZPr ze dne 4. 12. 2013).
21. Zadavatel stanovil v bodě 10.1 zadávací dokumentace za základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky ekonomickou výhodnost nabídky. V bodě 10.2 zadávací dokumentace v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Celková koncepce řešení“ uvedl, že bude hodnotit, jakým způsobem nabídka popisuje zpracování předmětu veřejné zakázky jako ucelené řešení a jeho aplikovatelnost v podmínkách zadavatele. Hodnotící komise bude v rámci tohoto kritéria hodnotit nabídku uchazeče s přihlédnutím k následujícím subkritériím: relevantnost […], realizovatelnost […], provázanost implementace a vzdělávacích aktivit […], etapování nabídky […], udržitelnost implementovaného řešení po skončení projektu[…], metodika vzdělávání […]“ (srov. k tomu blíže bod 31 a 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde jsou ocitovány příslušné pasáže ze zadávací dokumentace).
22. Pokud tedy zadavatel stanovil, že budou nabídky hodnoceny podle ekonomické výhodnosti nabídek a v rámci slovně a číselně hodnotitelného dílčího kritéria „Celková koncepce řešení“ vymezil dalších šest subkritérií, podle kterých měla hodnotící komise hodnotit nabídku uchazeče, pak ve světle shora citované judikatury bylo povinností hodnotící komise hodnotit nabídky uchazečů i na základě šesti zadavatelem specifikovaných subkritérií. Takový postup hodnotící komise přitom musí být přezkoumatelným, resp. transparentním způsobem zachycen ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, resp. v dalších dokumentech vztahujících se k hodnocení nabídky např. v protokolu z jednání hodnotící komise, neboť jak již uvedl Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2013, č. j. 7 Afs 57/2012-93 zpráva nesmí být posuzována izolovaně, ale je třeba se postupem a závěry hodnotící komise zabývat podle obsahu zprávy.
23. Z protokolu z druhého jednání hodnotící komise ze dne 4. 8. 2011 a ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek z téhož dne a její přílohy, ani z jakéhokoli jiného dokumentu zadávacího řízení nevyplývá, jakým konkrétním způsobem hodnotící komise u jednotlivých uchazečů hodnotila zadavatelem stanovených šest subkritérií.
24. Z přílohy ke zprávě o posouzení a hodnocení nabídek (o které se zmiňuje rovněž Úřad v bodech 35 až 38 odůvodnění napadeného rozhodnutí) naopak vyplývá, že hodnotící komise přidělovala bodové hodnocení podle čtyř zcela nových subkritérií (návrh analýzy stávajících procesů a lidských zdrojů, návrh způsobu implementace metodiky pro prostředí zadavatele, návrh způsobu realizace vzdělávání, SW nástroj), která sice reflektují předmět plnění veřejné zakázky, avšak nekorespondují s původně stanovenými subkritérii v zadávací dokumentaci. Rovněž ani ze slovního hodnocení obsaženého v příloze ke zprávě o posouzení a hodnocení nabídek není zřejmé, jak komise původně stanovených šest subkritérií konkrétně hodnotila.
25. Jak z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004, č. j. 2 A 6/2002-96, vyplývá: „[v] procesu výběru nejvhodnější nabídky je nutné, aby zadavatel respektoval základní cíl zákona o zadávání veřejných zakázek, kterým je ekonomické nakládání s veřejnými prostředky […] Výběr nejvhodnější nabídky proto musí splňovat jeden ze základních principů (zásad) platných pro zadávání veřejných zakázek, a to zabezpečení transparentnosti celého procesu zadávání veřejných zakázek, jeho zprůhlednění a možnost veřejné kontroly. Tento princip je zákonem o zadávání veřejných zakázek naplňován zabezpečením co největší míry informovanosti uchazečů zadavatelů, orgánů přezkumného dohledu, ale i veřejnosti o průběhu veřejných zakázek. Při hodnocení nabídek uchazečů, které je klíčovou etapou celého zadávacího řízení, musí zadavatel postupovat transparentním způsobem, který zahrnuje rovný přístup vůči všem uchazečům (pokud zákon nestanoví jinak) a hodnocení všech nabídek podle předem zveřejněného způsobu.Je protonezbytné, aby o způsobu hodnocení nabídek byl zadavatelem vždy učiněn záznam, z něhož by vyplývalo, jak byly nabídky v jednotlivých kritériích hodnoceny vč. odpovídajícího slovního komentáře […] Pokud takový záznam neexistuje, či z něj hodnocení a zdůvodnění výběru nejvhodnější nabídky dle kritérií s rozlišením stupně jejich významu nevyplývá, je provedené hodnocení netransparentní a nepřezkoumatelné.“ Obdobné závěry vyplývají i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2013, č. j. 7 Afs 57/2012-93 citovaného Úřadem v napadeném rozhodnutí.
26. Také z unijní judikatury je možné dovodit, že podmínkou zásady transparentnosti je, aby zadavatel interpretoval hodnotící kritéria stejným způsobem během celého zadávání veřejné zakázky (srov. k tomu rozsudek Soudního dvora Evropské unie č. C-19/00 ze dne 18. 10. 2001 ve věci Siac Construction Ltd v. County Council of the Country of Mayo).
27. S ohledem na výše uvedené, nelze souhlasit s názorem zadavatele, že v rámci hodnocení nabídek postupoval v souladu se zásadou transparentnosti. Takový postup v případě zadavatele dodržen nebyl, neboť z dokumentů vztahujících se k hodnocení nabídek, nelze dovodit, jakým konkrétním způsobem hodnotící komise hodnotila nabídky uchazečů na základě v zadávací dokumentaci předem stanovených šesti hodnotících subkritérií. Čtyři nová subkritéria, na základě kterých hodnotící komise hodnotila nabídky, sice reflektují předmět veřejné zakázky a odpovídají hodnocení z pohledu toho „ jakým způsobem nabídka popisuje zpracování předmětu veřejné zakázky jako ucelené řešení a jeho aplikovatelnost v podmínkách zadavatele“ ovšem neodráží zadavatelem původně stanovených šest subkritérií.
28. Skutečnost, že proti výsledku hodnocení žádný z uchazečů nebrojil, není pro Úřadem prováděný přezkum zákonnosti postupu zadavatele směrodatná, neboť řízení o přezkoumání úkonů zadavatele se zahajuje nejen na návrh stěžovatele, ale je možné jej zahájit i z moci úřední jak vyplývá z § 113 zákona.
Uložená pokuta
29. K uložené pokutě zadavatel nevznáší žádných námitek. V souladu s § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal výrok II. napadeného rozhodnutí z hlediska zákonnosti a dospěl jsem k závěru, že Úřad se zabýval všemi skutečnostmi a okolnostmi, jak mu ukládá zákon, a své závěry náležitě a přezkoumatelně odůvodnil.
30. Zákon v ustanovení § 121 odst. 2 uvádí hlavní kritérium rozhodné pro určení výměry pokuty, tedy závažnost spáchaného správního deliktu. Demonstrativním výčtem dále v témže ustanovení toto hlavní kritérium definuje, když uvádí, že je třeba přihlédnout zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán.
31. Jak je patrné z bodů 58 až 72 odůvodnění napadeného rozhodnutí, Úřad se zabýval každým z výše uvedených kritérií závažnosti správního deliktu, a také přitěžujícími a polehčujícími okolnostmi. V neprospěch zadavatele zohlednil, že zadavatel svým jednáním narušil jeden ze základních principů zadávání veřejných zakázek, a to zachování soutěžního prostředí při dodržení předem nastavených podmínek tím, že hodnotil nabídky v rámci dílčího kritéria „celkové koncepce řešení“ aniž by bylo zpětně možné identifikovat, jakým konkrétním způsobem zadavatel při hodnocení dílčího kritéria zohlednil původně stanovená subkritéria. Rovněž jako k přitěžující okolnosti přihlédl k procesu hodnocení, kdy matematické vyjádření počtu bodů při hodnocení nejen, že nereflektovalo původně stanovené subkritéria, ale rovněž vyjadřovalo poměr zcela nových subkritérií, což činí postup zadavatele ještě méně transparentním. Ve prospěch zadavatele zohlednil dobu, která uplynula od spáchání správního deliktu do okamžiku potrestání.
32. Výše pokuty uložená Úřadem v napadeném rozhodnutí byla přiměřená, neboť Úřad při jejím ukládání postupoval zcela v mezích správního uvážení, které dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 105/2004 – 72 ze dne 19. 7. 2004 spočívá v tom, že zákon „poskytuje volný prostor [nikoliv však libovůli; pozn. předsedy Úřadu] k rozhodování v hranicích, které stanoví.“ S ohledem na horní hranici uložené pokuty v posuzovaném případě, byla pokuta uložena při spodní části její maximální možné výše.
33. Úřad rovněž uvážil, zda ukládaná pokuta není pro zadavatele likvidační, přičemž čerpal z výroční zprávy zadavatele za rok 2014. Aktuální údaje o finanční situaci zadavatele na stránkách zadavatele prozatím uveřejněny nebyly, žádné skutečnosti nenasvědčují, že by pokuta mohla být pro zadavatele likvidační. Nad to se domnívám, že se v přezkoumávaném případě nejedná o situaci přepokládanou usnesením rozšířeného senátu NSS č. j. 1 As 9/2008 -133 ze dne 20. 4. 2010, podle kterého „(…) správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt je povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí.“ Vzhledem k osobě pachatele, jakožto organizační složky státu, a výši pokuty 40 000 Kč, zde totiž neexistuje dostatečně intenzivní prvek, který by Úřad nabádal ke zkoumání toho, zda má uložená pokuta likvidační charakter, respektive tento likvidační charakter není vzhledem k poměru osoby pachatele a výše pokuty prima facie zřejmý.
VII. Závěr
34. Po zvážení všech aspektů dané věci, po zohlednění námitek zadavatele, na základě zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.
35. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 49/48, 100 00 Praha – Vinohrady
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.