číslo jednací: R424/2015/VZ-27573/2016/322/KBe

• Instance: II.
• Věc: Provádění lesnických činností s prodejem dříví "při pni" – rok 2016+
• Účastníci:
  1. Lesy České republiky s.p.
  2. Hanušovická lesní a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 7. 7. 2016
• Související rozhodnutí: S0665/2015/VZ-40894/2015/521/MŽi; R424/2015/VZ-27573/2016/322/KBe

Č. j.:ÚOHS-R424/2015/VZ-27573/2016/322/KBe

1. července 2016

V řízení o rozkladu ze dne 14. 12. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jenž podal navrhovatel –

• Hanušovická lesní a.s., IČO 27670023, se sídlem Hlavní 146, 788 33 Hanušovice, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 4. 9. 2015 JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, ev. č. ČAK 09582, spolupracující s Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 26739291, se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1,

proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0665/2015/VZ-40894/2015/521/MŽi ze dne 27. 11. 2015 vydanému ve správním řízení vedeném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – 

• Lesy České republiky s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Nový Hradec Králové, 500 08 Hradec Králové,

učiněných při zadávání části 7 „SÚJ 12904 Pomoraví“ veřejné zakázky s názvem „Provádění lesnických činností s prodejem dříví ‚při pni‘ – rok 2016+“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 6. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 6. 2015 pod ev. č. zakázky 513214, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 8. 2015, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 24. 6. 2015 pod ev. č. 2015/S 119-217870, ve znění dodatečných informací uveřejněných dne 18. 8. 2015 pod ev. č. 2015/S 158-290858,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0665/2015/VZ-40894/2015/521/MŽi ze dne 27. 11. 2015

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 29. 9. 2015 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, návrh navrhovatele – Hanušovická lesní a.s., IČO 27670023, se sídlem Hlavní 146, 788 33 Hanušovice, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 4. 9. 2015 JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, ev. č. ČAK 09582, spolupracující s Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 26739291, se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“) na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Nový Hradec Králové, 500 08 Hradec Králové (dále jen „zadavatel“) učiněných při zadávání části 7 „SÚJ 12904 Pomoraví“ veřejné zakázky s názvem „Provádění lesnických činností s prodejem dříví ‚při pni‘ – rok 2016+“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 6. 2014 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 6. 2015 pod ev. č. zakázky 513214, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 24. 6. 2015 pod ev. č. 2015/S 119-217870 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Dne 29. 9. 2015, kdy byl Úřadu doručen návrh navrhovatele, bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele. Návrhem se navrhovatel u Úřadu domáhal přezkoumání zadávacích podmínek veřejné zakázky, přezkoumání rozhodnutí o námitkách a uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona v podobě zrušení zadávacího řízení veřejné zakázky.

3. Dne 20. 10. 2015 rozhodl Úřad rozhodnutím č.j. ÚOHS-S0665/2015/VZ-34716/2015/521/MŽi z téhož dne o zamítnutí návrhu navrhovatele na vydání předběžného opatření dle § 117 odst. 1 písm. a) zákona spočívajícího v uložení zákazu zadavateli uzavřít smlouvu v  zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

4. Dne 24. 11. 2015 obdržel Úřad oznámení zadavatele, jehož přílohou byla smlouva na provádění veřejné zakázky uzavřená dne 23. 11. 2015 mezi zadavatelem a vybraným uchazečem – Kloboucká lesní s.r.o., IČO 25532642, se sídlem Šumavská 31, 602 00 Brno (dále jen „vybraný uchazeč“).

II.             Napadené usnesení

5. Dne 27. 11. 2015 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S0665/2015/VZ-40894/2015/521/MŽi (dále jen „napadené usnesení“).

6. Výrokem napadeného usnesení Úřad rozhodl, že se správní řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastavuje, neboť se návrh navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele stal zjevně bezpředmětným.

7. Výrok napadeného usnesení Úřad odůvodnil tím, že s ohledem na skutečnost, že zadavatel již uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky, stal se návrh navrhovatele zjevně bezpředmětnou žádostí ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť v průběhu správního řízení došlo k takové změně okolností (uzavření smlouvy), že rozhodnutí Úřadu o žádosti (v tom smyslu, zda zadavatel postupovat v souladu se zákonem, či nikoli) by již nemělo pro navrhovatele význam, protože ke zrušení zadávacího řízení veřejné zakázky nelze přikročit.

III.           Námitky rozkladu

8. Dne 30. 11. 2015 bylo zadavateli doručeno napadené rozhodnutí. Dne 14. 12. 2015 byl Úřadu doručen v zákonné lhůtě rozklad navrhovatele z téhož dne.

9. Navrhovatel v rozkladu namítá nezákonnost postupu Úřadu, jelikož jím svévolně odňal navrhovateli právo na přezkum postupu zadavatele v zadávacím řízení veřejné zakázky. Dle navrhovatele je primárním smyslem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, a to bez ohledu na to, jestli je zahájeno na návrh uchazeče či z moci úřední, zjištění, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, a nikoliv pouze uložení nápravného opatření. I skutečnost, zda zadavatel postupoval v případě veřejné zakázky v souladu se zákonem či nikoliv, má totiž s ohledem na navrhovatelem namítané pochybení zadavatele zásadní význam, a to z hlediska budoucích zakázek tohoto zadavatele.

10. Navrhovatel dále uvádí, že zastavení správního řízení pro bezpředmětnost odporuje rovněž ustanovení § 3 správního řádu. Jakmile je totiž řízení o přezkoumání úkonů zadavatele jednou zahájeno, je Úřad povinen z úřední povinnosti zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro naplnění svého poslání. K ničemu takovému však v případě správního řízení dle navrhovatele nedošlo, neboť Úřad správní řízení předčasně zastavil.

11. Navrhovatel je též přesvědčen o tom, že Úřad zastavením správního řízení pouze z důvodu, že zadavatel v mezidobí od zahájení správního řízení uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku, a to navíc proto, že Úřad nevyužil svého práva a dle názoru navrhovatele i povinnost vydat předběžné opatření, naprosto popírá smysl přezkumného řízení. Dále je tímto porušován čl. 1 odst. 1 a 3 směrnice Rady č. 89/665/EHS ze dne 21. 12. 1989, o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavení práce (dále jen „směrnice“), neboť jednak znemožňuje účinný a co nejrychlejší přezkum úkonů zadavatele a jednak činí přezkumné řízení pro zadavatele nedostupným.

12. Dle navrhovatele by došlo k meritornímu přezkumu úkonů zadavatele pouze v případě, kdyby Úřad vyhověl návrhu na nařízení předběžného opatření. Zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření má totiž za následek uzavření smlouvy s vybraným uchazečem, a poté zastavení správního řízení pro bezpředmětnost. Pokud má tedy Úřad za to, že uzavření smlouvy zadavatelem automaticky způsobuje bezpředmětnost návrhu, pak je ovšem povinen vždy k návrhu předběžné opatření vydat. Pokud tak však neučiní, nemůže zastavit návrh pro bezpředmětnost a přezkum je povinen provést. Na podporu své argumentace navrhovatel odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 62 Af 110/2012.

13. Navrhovatel rozkladem dále brojí proti uplatnění § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu a trvá na tom, že nebyly dány důvody pro zastavení správního řízení pro bezpředmětnost. Navrhovatel je toho názoru, že i kdyby smlouva mezi zadavatelem a vybraným uchazečem byla uzavřena, musela by být shledána neplatnou pro rozpor s ustanovením § 19a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOHS“), tak pro rozpor s dobrými mravy. O neplatném právním jednání přitom platí, že se na něj hledí, jako kdyby jej nebylo, což znamená, že Úřad musí k této neplatnosti přihlédnout, a nic mu tak nebránilo uložit nápravné opatření. Navrhovatel přitom namítl veškeré skutečnosti, které o neplatnosti svědčí a Úřad zcela pominul, že musí zkoumat platnost dané smlouvy.

14. Navrhovatel v rozkladu též namítá, že meritorní přezkum postupu zadavatele má pro něho zásadní význam z důvodu náhrady škody. Dle navrhovatele může být řízení zastaveno pro bezpředmětnost pouze v případě, jestliže toto rozhodnutí nijak neovlivní nárok na případnou náhradu škody. Tímto se však Úřad při vydání rozhodnutí nezabýval.

15. Závěrem navrhovatel v rozkladu dodává, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 249/2015 a 7 Afs 79/2012 nejsou aplikovatelná na předmětnou věc, jelikož se jedná o naprosto odlišné skutkové okolnosti. Odůvodnění těchto rozhodnutí jsou dle navrhovatele nepřesvědčivá a neodpovídají evropské legislativě v oblasti veřejných zakázek.

Závěr rozkladu

16. Navrhovatel se rozkladem domáhá, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV.          Řízení o rozkladu

17. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

18. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

19. Úřad tím, že napadeným usnesením správní řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť se návrh navrhovatele stal zjevně bezpředmětnou žádostí, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.

V.            K námitkám rozkladu

20. Podle § 118 odst. 1 zákona, nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrh, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

21. Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže se žádost stala zjevně bezpředmětnou.

22. Ze správního spisu šetřeného případu vyplývá, že dne 23. 11. 2015 byla uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky mezi zadavatelem a vybraným uchazečem. Jelikož se navrhovatel návrhem domáhal uložení nápravného opatření v podobě zrušení zadávacího řízení veřejné zakázky podle § 118 odst. 1 zákona, pak se za tohoto stavu návrh navrhovatele stal zjevně bezpředmětným dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť o návrhu navrhovatele již není možné rozhodnout způsobem, který zákon předpokládá.

23. Ve správním řízení tedy nastal takový stav, který je nutno vnímat jako bezpředmětnost žádosti (návrhu) ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť hypotetickým přijetím jakéhokoli rozhodnutí ve věci návrhu, ať už pro navrhovatele kladného, či záporného, by právní postavení navrhovatele nebylo nijak ovlivněno či změněno. Jak konstatuje Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 26. 6. 2013 č. j. 7 Afs 79/2012-37, „důvod pro zastavení řízení podle ust. § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam“.

24. Vzhledem ke shora uvedenému není možné přisvědčit rozkladové námitce, dle níž se měl Úřad zabývat otázkou, zda byl postup zadavatele v souladu se zákonem či nikoli i poté, co se návrh stal zjevně bezpředmětnou žádostí. Pokud totiž v průběhu správního řízení nastala taková situace, jak je tomu v tomto případě (uzavření smlouvy na předmět veřejné zakázky, resp. bezpředmětnost návrhu navrhovatele), nemohl Úřad postupovat jinak, než správní řízení zastavit.

25. Pokud navrhovatel Úřadu vytýká, že posouzení otázky, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, nebylo v rámci napadeného usnesení provedeno, pak uvádím, že k takovému posouzení v rámci tohoto řízení po uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky dojít ani nemohlo. Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení zadávacího řízení. Jednou z podmínek, za nichž lze toto nápravné opatření uložit je bezesporu rozhodnutí Úřadu o tom, že byl postup zadavatele nezákonný, zároveň je však další podmínkou skutečnost, že dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015 dovodil, že „v případě, že po podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dojde k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, je namístě řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Tento závěr je ostatně v souladu se standardní komentářovou literaturou (srov. Jurčík R.: Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 3. vydání. Praha, C. H. Beck, 2012, str. 686: „Ustanovením § 118 odst. 1 není dotčena možnost zastavení řízení podle obecné procesní úpravy v § 66 správního řádu. Například pokud by byl podán návrh na opatření k nápravě po uzavření smlouvy, jednalo by se o žádost zjevně právně nepřípustnou – § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, popř. pokud by došlo k uzavření smlouvy v průběhu řízení o návrhu na uložení opatření k nápravě, stala by se žádost zjevně bezpředmětnou – § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.”).“

26. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 8 As 103/2011-92 ze dne 19. 3. 2012, „důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam.“ V usnesení rozšířeného senátu č. j.: 8 As 47/2005-86, se Nejvyšší správní soud k předmětu správního řízení vyjádřil tak, že „vymezení předmětu řízení je určeno hospodářským či společenským cílem, který subjekt vyvoláním řízení sleduje“. Zároveň je třeba takový navrhovatelem sledovaný význam vnímat jako právě ten zamýšlený význam, který by mělo pro navrhovatele eventuální budoucí rozhodnutí Úřadu, nikoli význam jiný. Takový význam přitom vždy vyplývá již z původního obsahu návrhu a v zásadě se kryje s předmětem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, tj. s cílem uložit konkrétní nápravné opatření, tj. to, kterého se navrhovatel domáhal.

27. K bezpředmětnosti žádosti, jakožto k důvodu pro zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, se vyjádřil Nejvyšší správní soud například v rozsudku č. j. 4 As 249/2014-43 ze dne 31. 3. 2015, kde konstatoval, že „nelze konstruovat nad rámec platné právní úpravy a zákonem stanovené pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže povinnost stěžovatele vést řízení i po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, tj. poté, co odpadl předmět řízení, kterým je trvající zadávací řízení, které lze korigovat uložením opatření dle § 118 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, a vydat de facto deklaratorní rozhodnutí o tom, zda došlo ke kvalifikovanému porušení povinností zadavatele“. Následně v tomtéž citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „v případě, že po podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dojde k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, je namístě řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu“.

28. Obecně lze říci, že návrh se stává bezpředmětným v situaci, kdy nastanou takové skutečnosti, že rozhodnutí správního orgánu přestane mít pro navrhovatele význam, neboť vydáním takového rozhodnutí nedojde fakticky ke změně právního postavení navrhovatele. Na zjevnou bezpředmětnost lze také pohlédnout z perspektivy toho, zda po změně skutkových okolností bude správní orgán i nadále vůbec oprávněn rozhodnout o právních poměrech, jež chce navrhovatel upravit uplatněním svého nároku ve správním řízení. Důležitým aspektem takové situace je přitom skutečnost, že správní orgán již nemůže rozhodnout ve smyslu navrhovatelovy žádosti, neboť důvody pro rozhodnutí o věci odpadly díky změně skutkových okolností – správní orgán tedy nemůže rozhodnout ani ve prospěch ani v neprospěch návrhu navrhovatele.

29. Navrhovatel v rámci správního řízení, jež předcházelo vydání napadeného usnesení, usiloval o zrušení předmětného zadávacího řízení, nicméně zadavatel v mezidobí uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem. Bezpředmětnost byla tedy založena tím, že Úřad již nemůže z povahy věci uložit nápravné opatření spočívající v pozastavení zadávacího řízení, neboť to již bylo skončeno uzavřením smlouvy. Tudíž ho již ani nelze zrušit formou nápravného opatření, návrhu navrhovatele tedy nelze vyhovět či nevyhovět, lze pouze zastavit správní řízení v souladu s  § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, jak bylo Úřadem učiněno v napadeném usnesení. Je tedy nutno konstatovat, že došlo k takové změně skutkových okolností, že již nelze rozhodnout o návrhu navrhovatele.

30. Jestliže navrhovatel namítá, že návrh se pro něj nestal bezpředmětným, je třeba upozornit na skutečnost, že o bezpředmětnosti v šetřené věci nelze uvažovat jako o subjektivní skutečnosti, jak činí v rozkladu navrhovatel, nýbrž nastává objektivně ze zákona okamžikem uzavření smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku. Nelze tedy přisvědčit tvrzení navrhovatele, že návrh pro něj není bezpředmětným, neboť není sporu o tom, že dne 23. 11. 2015, kdy byla uzavřena smlouva na předmětnou veřejnou zakázku, se v důsledku změny skutkových okolností bezpředmětným stal.

31. K nezákonnosti výroku o zastavení řízení pro bezpředmětnost navrhovatel dále dovozuje, že bez ohledu na to, zda bylo řízení zahájeno na návrh nebo z úřední povinnosti, má Úřad zjišťovat, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem. K rozlišení řízení před Úřadem na návrh a z úřední povinnosti uvádím, že správní řízení o správním deliktu, které Úřad zahajuje pouze z úřední povinnosti, je správní řízení s odlišným předmětem, než správní řízení zahajované na návrh (k tomu např. rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. 3 R 1/00 – Ku ze dne 31. 3. 2000 o samostatnosti správního řízení na návrh a správního řízení zahájeného ex offo). Předmět správního řízení zahájeného na návrh je určen obsahem toho kterého návrhu (v čem navrhovatel spatřuje porušení zákona a čeho se domáhá). Předmětem, resp. věcí, o níž je rozhodováno ve správním řízení o správním deliktu, je správní delikt (k tomu např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu 15. 1. 2008, sp. zn. 2 As 34/2006, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslem 5/2008, dle kterého „vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu proto vždy musí spočívat ve specifikaci deliktu (…) věcí, o níž je rozhodováno, je v daném případě jiný správní delikt a vymezení věci musí odpovídat jejímu charakteru“).

32. Vzhledem k tomu, že nezanedbatelnou složkou a jedním ze znaků, které musí být naplněny, u skutkové podstaty správního deliktu spočívajícího v nedodržení postupu podle zákona zadavatelem je, že smlouva již byla uzavřena, je logické, že ust. § 114 odst. 2 zákona upravuje možnosti navrhovatele k podání návrhu po uzavření smlouvy samostatně. V této chvíli totiž již je Úřad oprávněn zahájit z moci úřední správní řízení o správním deliktu zadavatele. Tuto možnost ale Úřad nemá v době podání návrhu podle § 114 odst. 1 zákona, jelikož ten je podáván před uzavřením smlouvy. Předmětem takovéhoto návrhu (žádosti) navrhovatele tak zatím naplnit lze, což se ovšem mění v okamžiku uzavření smlouvy. Jinak řečeno, žádost se stává v průběhu správního řízení uzavřením smlouvy bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, tedy nastává situace, která vyvolává zastavení správního řízení o žádosti. Úřad tak tím, že postupoval v souladu s uvedeným ustanovením správního řádu, nezatížil napadené rozhodnutí jakoukoli vadou a postupoval správně. K tomuto však dodávám, že předmětným postupem není ani v nejmenším dotčeno oprávnění Úřadu zahájit se zadavatelem řízení o spáchání správního deliktu z moci úřední nebo oprávnění navrhovatele podat návrh podle § 114 odst. 2 zákona.

33. S tvrzením navrhovatele, že primárním účelem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je zjištění, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, se nemohu ztotožnit. K účelu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015, když konstatoval, že tímto účelem je „uložení nápravného opatření v případě kvalifikovaného porušení postupu pro zadání veřejné zakázky zadavatelem, tedy zjednání nápravy v době, kdy lze ještě pochybení zadavatele napravit, tj. před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku.“ V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „v případě, že po podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dojde k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, je namístě řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu“.

34. V době podání návrhu k Úřadu bylo cílem navrhovatele to, aby Úřad zrušil zadávací řízení veřejné zakázky. V průběhu vedení tohoto správního řízení však již byla na veřejnou zakázku uzavřena smlouva, čímž bylo zadávací řízení skončeno. I v případě, že by Úřad shledal v úkonech zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky porušení zákona, nemohl by podle § 118 odst. 1 zákona, právě z důvodu uzavření smlouvy, uložit nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení. Prvotního cíle (resp. významu), kterého navrhovatel podáním návrhu k Úřadu chtěl dosáhnout, tj. uložení nápravného opatření, tedy již nelze dosáhnout, a proto Úřad postupoval zcela v souladu se zákonem a výše uvedenou judikaturou Nejvyššího správního soudu.

35. S ohledem na výše uvedené jsem neshledal pochybení Úřadu, když napadeným usnesením správní řízení zastavil bez toho, aniž by se zabýval tím, zda postup zadavatele byl v souladu se zákonem či nikoli, přičemž tento závěr je rovněž plně v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015 vyplývá, že „podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze konstruovat nad rámec platné právní úpravy a zákonem stanovené pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže povinnost stěžovatele vést řízení i po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, tj. poté, co odpadl předmět řízení, kterým je trvající zadávací řízení, které lze korigovat uložením opatření dle § 118 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, a vydat de facto deklaratorní rozhodnutí o tom, zda došlo ke kvalifikovanému porušení povinností zadavatele“. Jsem přesvědčen, že závěry tohoto rozsudku je možné přiléhavě aplikovat i na přezkoumávaný případ.

36. Dále uvádím, že odkaz na ustanovení § 3 správního řádu, učiněný v této souvislosti v rozkladu, není případný a plně se ztotožňuji se závěrem Nejvyššího správního soudu ohledně principů dobré správy, uvedeném v rozsudku sp. zn. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015, jelikož „(…)dobrá správa zahrnuje i povinnost respektovat zásadu proporcionality, která zapovídá správnímu orgánu mj. zjišťování skutečností, které jsou pro rozhodnutí ve věci (již) irelevantní a obtěžování účastníků zasahováním do jejich práv a oprávněných zájmů, není-li to nezbytné pro dosažení zákonem stanoveného účelu (srov. též § 2 odst. 3 a § 3 a § 6 odst. 2 správního řádu)“. Tuto zásadu proporcionality správního řízení nelze zaměňovat s neefektivností či dokonce vyhýbavostí, neboť Úřad je při své činnosti limitován zásadou legality, dle § 2 odst. 1 správního řádu. Pokud jej tedy správní řád ve svém § 66 odst. 1 písm. g) zavazuje správní řízení zastavit, když se návrh navrhovatele stane zjevně bezpředmětným, není možné po Úřadu požadovat a Úřad ani nesmí nadále zjišťovat meritorní stav věci, jelikož takové skutečnosti již nejsou relevantní pro rozhodnutí ve věci. V této souvislosti uzavírám, že na základě shora uvedeného jsem neshledal, že by vydání napadeného usnesení představovalo porušení jakékoli zásady činnosti správních orgánů.

37. Navrhovatel v další části rozkladu namítá, že pro něj bylo napadeným rozhodnutím učiněno nedostupným řízení o přezkumu úkonu zadavatele. S touto tezí se však nelze ztotožnit hned z několika důvodů. Předně je to z důvodu neexistence přímého účinku předmětné přezkumné směrnice tak, jak se jej dovolává navrhovatel. Je pravdou, že přednost právní úpravy Evropské unie před právním řádem členského státu byla vyjádřena např. v rozsudcích Soudního dvora Evropské unie, dříve Evropského soudního dvora (dále jen „Soudní dvůr EU“), např. ve věci Van Gend & Loos, 26/62 ze dne 5. 2. 1963 a ve věci Simmenthal, 106/77 ze dne 9. 3. 1978. Zatímco přímá aplikovatelnost nařízení vyplývá ze znění Smlouvy o fungování Evropské unie, přímý účinek je pro ustanovení směrnice možné přisoudit až za podmínek jeho jasnosti, přesnosti, bezpodmínečnosti, ve vertikálně vzestupném směru (tedy jednotlivec se dovolává povinnosti, která byla uložena členskému státu) a za situace, kdy příslušná směrnice nebyla v předepsané lhůtě implementována do národního práva nebo nebyla implementována správně (viz rozsudek Soudního dvora EU ve věci Van Duyn, 41/74 ze dne 4. 12. 1974, rozsudek ve věci Ratti, 148/78 ze dne 5. 4. 1979 a rozsudek ve věci Marshall, 152/84 ze dne 26. 2. 1986). Při posouzení přezkumné směrnice pak lze zjistit, že navrhovatelem dovolávaná ustanovení do českého právního řádu implementována byla. To znamená, že Česká republika přijala opatření pro zajištění účinného a co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí učiněných zadavateli tím, že v samotném zákonu stanovila pravidla pro přezkum úkonů zadavatelů. Pokud pak Česká republika byla povinna podle čl. 1 odst. 3 přezkumné směrnice zajistit, aby přezkumné řízení bylo dostupné podle podrobných pravidel, která mohou stanovit členské státy, každé osobě, která má nebo měla zájem na získání určité veřejné zakázky na dodávky nebo stavební práce a které v důsledku domnělého protiprávního jednání vznikla škoda nebo jí hrozí, představují tato pravidla právě náležitosti návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele podle zákona. Samotná dostupnost přezkumu pak vyplývá opět ze zákona, který umožňuje podat návrh (za splnění jistých podmínek) kterémukoli dodavateli.

38. Navrhovatel namítá, že k meritornímu přezkumu úkonů může dojít pouze v případě vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření ze strany Úřadu, jinak je uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky, a tím je řízení vždy zastaveno. K tomu předně uvádím, že přezkum vydávání předběžných opatření není předmětem tohoto řízení. Přesto podotýkám, že i při uzavření smlouvy zůstává Úřadu kompetence ukládat sankce za spáchání správního deliktu a uzavření smlouvy je naopak jednou z podmínek pro případný sankční postih zadavatele. Na vydání nebo nevydání předběžného opatření není meritorní rozhodnutí nijak závislé, a to stejné platí i pro oprávnění navrhovatele podat návrh na přezkoumání úkonů zadavatele. Současně nelze v návrhovém řízení postupovat tak, že budou neodůvodněně ukládána předběžná opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v případě každéhopodaného návrhu. Při zkoumání potřeby vydání předběžného opatření přitom Úřad provádí pouze předběžné posouzení věci. Jak ostatně vyplývá z § 117 zákona, doba pro posouzení návrhu na vydání předběžného opatření je značně omezená, přičemž rozhodnutí o předběžném opatření nijak nemůže předjímat znění rozhodnutí meritorního. Dále je i věcí zadavatele, aby zvážil, zda v případě podaného návrhu na přezkum jeho úkonů vyčkal vydání meritorního rozhodnutí, či uzavřel smlouvu a podstoupil riziko případného správního řízení o správním deliktu se všemi jeho možnými důsledky.

39. Navrhovatel v podaném rozkladu dále uvedl, že napadené rozhodnutí je v rozporu s rozhodovací praxí správních soudů, když k tomu poukázal na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2014, č. j. 62 Af 110/2012-132. K této námitce uvádím, že v uvedeném rozhodnutí byl posuzován případ za odlišné právní úpravy. Podle § 118 zákona ve znění účinném do dne 31. 12. 2009 nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad uloží nápravné opatření tím, že zruší zadání veřejné zakázky nebo jen jednotlivý úkon zadavatele, jinak řízení zastaví. Ust. § 118 zákona tedy obsahovalo speciální úpravu pro zastavení správního řízení v případě, že nelze uložit nápravné opatření ve formě zrušení zadávacího řízení nebo jednotlivého úkonu zadavatele. Právní úprava platná a účinná ke dni zahájení zadávacího řízení veřejné zakázky, tedy ke dni 18. 6. 2015, již tuto speciální úpravu pro zastavení řízení neobsahuje, a proto je zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu plně v souladu se zákonem. Tento výklad byl rovněž potvrzen ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, např. rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 4 As 249/2014.

40. Navrhovatel je toho názoru, že důvody pro zastavení správního řízení pro bezpředmětnost nebyly dány, jelikož smlouva uzavřená s vybraným uchazečem musí být shledána absolutně neplatnou pro rozpor s § 19a ZOHS a pro rozpor s dobrými mravy. K této námitce uvádím, že Úřad jako orgán dohledu posuzuje okolnosti související se zadáním z veřejné zakázky z hlediska dodržení zákona. Podle § 112 zákona vykonává Úřad dohled nad zadáváním veřejných zakázek, při kterém vydává předběžná opatření, rozhoduje o tom, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky a soutěži o návrh postupoval v souladu se zákonem, ukládá nápravná opatření a kontroluje úkony zadavatele při zadávání veřejných zakázek podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Úřad jako orgán státní správy je oprávněn provádět dohled nad zadáváním veřejných zakázek pouze v tom rozsahu, v jakém je mu přiznáván zákonem.

41. K tomu dále uvádím, že Úřad v rámci své činnosti nezjistil žádné skutečnosti, které by zakládaly určité pochybnosti o platnosti uzavřené smlouvy a ani nebyly žádné takové skutečnosti v řízení v prvním stupni tvrzeny. Neplatnost uzavřené smlouvy byla navrhovatelem namítána poprvé až v podaném rozkladu, přičemž ji navrhovatel opírá navrhovatel o § 19a ZOHS, podle kterého orgány veřejné správy nesmí podporou zvýhodňující určitého soutěžitele nebo jiným způsobem narušit hospodářskou soutěž. Porušení tohoto ustanovení navrhovatel shledává v uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Předmětné ustanovení však na danou věc vůbec nedopadá. Případná neplatnost smluv dle ZOHS se navíc týká uzavření takových dohod mezi soutěžiteli dle § 3 ZOHS. Zvýhodnění určitého soutěžitele nelze spatřovat ani v průběhu správního řízení. Úřad, jak je již uvedeno výše, postupoval zcela v souladu se zákonem a v rámci své přezkumné pravomoci. Naopak lze říci, že pokud by Úřad nařídil předběžné opatření, aniž by pro něho shledal důvody, či přezkoumával postup zadavatele nad rámec svých pravomocí, mohla by být tímto způsobem narušena hospodářská soutěž. Navrhovatel dále namítá neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, avšak z rozkladu nevyplývá, v čem konkrétně tento rozpor spočívá. Proto nelze shledat uzavřenou smlouvu neplatnou ani z obsahu této námitky rozkladu. Podle § 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než neplatné. Proto musím k této námitce konstatovat, že ze zjištěného stavu mi nevyplývají žádné závěry o neplatnosti uzavřené smlouvy a Úřad tedy v napadeném rozhodnutí vycházel ze správného předpokladu platnosti uzavřené smlouvy. Nadto uvádím, že neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy může konstatovat pouze soud, nikoliv Úřad.

42. Navrhovatel v rozkladu dále namítá, že rozhodnutí o meritu věci má pro navrhovatele význam z důvodu případného uplatnění nároku na náhradu škody. Škoda způsobená navrhovateli zadavatelem v důsledku jeho nezákonného postupu může teoreticky existovat, v takovém případě by se však jednalo o civilní odpovědnostní vztah mezi zadavatelem a navrhovatelem. K rozhodování o nárocích z takového odpovědnostního vztahu jsou však příslušné civilní soudy a nikoli Úřad. Je zřejmé, že rozhodnutí Úřadu ve věci tohoto správního řízení, jehož vydání se navrhovatel námitkami rozkladu domáhá, by nutně muselo být toliko deklaratorní a svůj „význam“ by tak mělo pouze v rámci jisté formy usnadnění tvrzení při nesení důkazního břemene navrhovatele před civilními soudy.

43. K tomu však konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015, že „je třeba zdůraznit, že civilní soudy rozhodující o žalobě na náhradu škody způsobené zadavatelem by závěrem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o pochybení zadavatele vysloveným v odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí návrhu nebyly vázány.Nejedná se totiž ani o rozhodnutí o osobním stavu ani o rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt.“

44. I s ohledem na výše uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že uzavřením smlouvy na plnění veřejné zakázky nebyla, jak již bylo odůvodněno výše, Úřadu dána jiná možnost, než správní řízení zastavit, neboť pouze takový postup je správný v souladu s § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.

45. Navrhovatel v závěru rozkladu dodává, že podle jeho názoru nelze na projednávanou věc vztáhnout právní závěry obsažené v rozsudcích Nejvyššího soudu č. j. 4 As 249/2014 a č. j. 7 Afs 79/2012, a to z důvodu odlišných skutkových okolností. S tímto závěrem nemohu souhlasit. V obou rozhodnutích bylo Nejvyšším správním soudem posuzováno, zda Úřad postupoval v souladu se zákonem, když zastavil správní řízení podle § 66 odst. 1 písm. g správního řádu po uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky. Pro posouzení této otázky není rozhodné, zda již byla v určité fázi řízení nepravomocně dovozena nezákonnost postupu zadavatele. Z hlediska zastavení řízení pro bezpředmětnost je relevantní pouze to, zda došlo v průběhu řízení ke skutečnosti, která činí žádost zjevně bezpředmětnou (tj. k uzavření smlouvy). Poté Úřad musí správní řízení zastavit bez toho, aby byl postup zadavatele meritorně ve správním řízení zahájeném na návrh pravomocně rozhodnut. Z tohoto důvodu lze závěry obsažené v uvedených rozhodnutích aplikovat též na projednávanou věc, jelikož se jedná o skutkově velmi obdobný případ.

46. V daném případě jsem z hlediska námitek obsažených v rozkladu přezkoumal věcnou správnost napadeného usnesení ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu, když s ohledem na výše uvedené uvádím, že napadené usnesení jsem shledal věcně správným. Navrhovatel tak v podaném rozkladu nevznesl takovou námitku, která by vyvracela závěr o správnosti napadeného usnesení.

47. Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem kromě věcné správnosti napadeného usnesení přezkoumal i jeho zákonnost a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když napadené usnesení jsem shledal rovněž zákonným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda v daném případě nastaly podmínky pro zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Současně Úřad všechny podklady pro vydání usnesení řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že byly splněny podmínky pro zastavení správního řízení, přičemž zjištěný skutkový stav vyhodnotil z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.

48. Nelze tedy po přezkoumání napadeného usnesení přisvědčit tvrzení navrhovatele, že napadené usnesení je nezákonné a nesprávné. Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když správní řízení zastavil, neboť se návrh navrhovatele stal zjevně bezpředmětným.

VI.          Závěr

49. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení z důvodů uváděných v rozkladu.

50. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného usnesení, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1. Lesy České republiky, s.p., Přemyslova 1106/19, Nový Hradec Králové, 500 08 Hradec Králové

2. JUDr. Sylvie Sobolová, Ph.D., advokátka, Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.