číslo jednací: R61/2015/VZ-25868/2016/322/DRu

• Instance: II.
• Věc: R6 Nové Sedlo – Sokolov
• Účastníci:
  1. Ředitelství silnic a dálnic
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 27. 6. 2016
• Související rozhodnutí: S6/2012/VZ-2957/2015/511/JNv; R61/2015/VZ-25868/2016/322/DRu

Č. j.:ÚOHS-R61/2015/VZ-25868/2016/322/DRu

27. června 2016

V řízení o rozkladu ze dne 13. 2. 2015 doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zadavatelem –

• Ředitelství silnic a dálnic, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S6/2012/VZ-2957/2015/511/JNv ze dne 29. 1. 2015 vydanému ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů zadavatelem při zadávání nadlimitní veřejné zakázky s názvem „R6 Nové Sedlo – Sokolov“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo v Informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 27. 10. 2008 pod ev. č. zakázky 60024167 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 29. 10. 2008 pod zn. 2008/S 210-279004, na kterou byla dne 6. 4. 2009 uzavřena smlouva o dílo,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované  podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S6/2012/VZ-2957/2015/511/JNv ze dne 29. 1. 2015

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 31. 1. 2011 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek podnět k přezkoumání úkonů učiněných zadavatelem – Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 (dále jen „zadavatel“) při zadávání nadlimitní veřejné zakázky s názvem „R6 Nové sedlo – Sokolov“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo v Informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 27. 10. 2008 pod ev. č. zakázky 60024167 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 29. 10. 2008 pod zn. 2008/S 210-279004 (dále jen „veřejná zakázka“), na kterou byla dne 6. 4. 2009 uzavřena smlouva s vybraným uchazečem – sdružením společností – Strabag a.s., IČO 60838744, se sídlem Na Bělidle 198/21, 150 00 Praha 5; Metrostav a.s., IČO 00014915, se sídlem Koželužská 2450/4, 180 00 Praha 8; Skanska a.s. (v době uzavření smlouvy Skanska DS a.s.), IČO 26271303, se sídlem Líbalova 1/2348, 149 00 Praha 4 (dále jen „vybraný uchazeč“). Zadávací řízení na veřejnou zakázku pro zadavatele zajišťovala na základě plné moci ze dne 26. 8. 2008 společnost WEIL, GOTSHAL & MANGES s.r.o. advokátní kancelář, IČO 25621050, se sídlem Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1.

2. Podle čl. II. 1. 5) oznámení o zakázce byla předmětem veřejné zakázky stavba rychlostní pozemní čtyřpruhové komunikace  R6 v úseku Nové Sedlo – Sokolov, která byla navržena v kategorii R24,5/100 v celkové délce 7,55 km. Podle čl. II. 2. 1) oznámení o zakázce bylo součástí stavby kromě hlavní trasy 8 mostních objektů, 2 mimoúrovňové křižovatky, úpravy či přeložky stávajících komunikací, protihlukové stěny a opatření, dále přeložky inženýrských sítí a vegetační úpravy. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla zadavatelem stanovena ve výši 2 443 492 000 Kč bez DPH.

3. V dílu 1 části 1 „Pokyny pro uchazeče“ zadávací dokumentace v čl. 24. 1 zadavatel uvedl, že základním hodnotícím kritériem je ekonomická výhodnost nabídky. Jako dílčí hodnotící kritéria ekonomické výhodnosti zadavatel stanovil kritéria: „nabídková cena stavby bez DPH“ s váhou 55 %, „lhůta pro uvedení stavby do provozu“ s váhou 30 % a „délka záruční doby“ s váhou 15 % se subkritériem „délka záruční doby na vozovkové souvrství asfaltové“ s váhou 40 %, „délka záruční doby na nosné konstrukce mostů“ s váhou 30 % a „délka záruční doby na hydroizolace mostů“ s váhou 30 %.

4. Zadavatel v dílu 1 části 1 „Pokyny pro uchazeče“ zadávací dokumentace v čl. 14. 2. 6 uvedl, že předložená nabídka bude obsahovat oceněný soupis prací, resp. výkaz výměr. V čl. 15. 2. 1 bylo uvedeno, že uchazeči ocení všechny položky soupisu prací (výkazu výměr) poskytnutého v dílu 4 zadávací dokumentace jejich celkovými cenami bez DPH. V čl. 15. 2. 2 bylo uvedeno, že součtem celkových cen všech položek všech stavebních objektů a všeobecných a předběžných položek se určí cena předmětu plnění.

5. V dílu 4 části 1 „Soupisu prací v tištěné podobě“ zadávací dokumentace v části 1 „Všeobecné a předběžné položky“ oddíl 3 „Různé“ byly uvedeny mj.: položka č. 1.3-1 „Zajištění oprav vozovek existujících komunikací podle dodatečných požadavků (odhad)“ – množství 90 000 m2, celková cena 50 000 000 Kč, položka č. 1.3-2 „Zajištění oprav (úprav) objízdné trasy v souvislosti s realizací SO 214 – Rekonstrukce mostu přes Ohři“ – celková cena 45 000 000 Kč, položka č. 1.3-9 „Posudky a sledování okolní zástavby a souvisejících příjezdových tras – soudním znalcem“ – celková cena 300 000 Kč, položka č. 1.3-10 „Informační systém (kamerový a varovný systém), automatická vážící stanice pro postih přetížených vozidel“ – celková cena 15 000 000 Kč (dále jen „sporné položky“).

II.             Původní rozhodnutí ve věci

6. Dne 5. 9. 2013 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S6/2012/VZ-16815/2013/514/JNv (dále jen „původní prvostupňové rozhodnutí“), kterým ve výroku I. rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 78 odst. 1 zákona, když stanovil dílčí hodnotící kritérium „nabídková cena stavby bez DPH“ v rámci ekonomické výhodnosti nabídek vedoucí k zadání veřejné zakázky takovým způsobem, že ekonomickou výhodnost nabídek nevyjadřovalo, neboť v části nabídkové ceny reprezentovaných spornými položkami neproběhla soutěž o nejvhodnější nabídku, ačkoliv byly nabídkové ceny hodnoceny včetně této části celé, čímž došlo ke zkreslení hodnocení ekonomické výhodnosti nabídek, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 6. 4. 2009 zadavatel uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem. 

7. Ve výroku II. původního prvostupňového rozhodnutí Úřad rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že část předmětu veřejné zakázky – stavební práce na rekonstrukci ulic Školní, Jeronýmova, Husitská, Škroupova, Fibichova, Janáčkova, Ondříčkova, Smetanova ve městě Sokolov a oprava mostu přes Lobezský potok v ulici Gorkého ve městě Sokolov, nezadal v některém druhu zadávacích řízení podle § 21 odst. 1 zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

8. Ve výroku III. původního prvostupňového rozhodnutí Úřad zadavateli za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. udělil pokutu ve výši 500 000 Kč.

9. V odůvodnění původního prvostupňového rozhodnutí Úřad ohledně způsobu hodnocení ekonomické výhodnosti nabídek uvedl, že při hodnocení nabídek podle předem stanovených dílčích hodnotících kritérií vyjadřujících ekonomickou výhodnost nabídky, konkrétně při hodnocení dílčím hodnotícím kritériem „nabídková cena stavby bez DPH“ zadavatel hodnotil pouze část každé nabídky, respektive část nabídkové ceny, neboť v části nabídky na část předmětu plnění reprezentované spornými položkami soupisu prací zadavatel tím, že předem stanovil jejich ceny, které uchazeči přenesli od svých nabídek, znemožnil hodnocení kompletních nabídkových cen vzešlých z konkurenčního prostředí. V důsledku tak zadavatel „hodnotil“ i část nabídkových cen, kde zafixováním cen položek soupisu prací de facto hodnocení této části nabídkových cen znemožnil; soutěž o cenu na realizaci stavebních prací představovaných těmito položkami se tak nekonala, byť se jednalo o část plnění veřejné zakázky, avšak se zafixovanými cenami, což mělo vliv na hodnocení celé části předmětu plnění. Zadavatel tak hodnotil nabídky mj. podle dílčího hodnotícího kritéria „nabídková cena stavby bez DPH“ s váhou 55 %, ačkoliv výsledek hodnocení nabídkové ceny předmětným dílčím hodnotícím kritériem nemohl vyjadřovat skutečnou „výhodnost“ nabídkové ceny uchazeče, jelikož tuto částečně stanovil zadavatel.

10. Ohledně rekonstrukcí objízdných tras, respektive porušení § 21 odst. 1 zákona, Úřad v odůvodnění původního prvostupňového rozhodnutí uvedl, že zadavatel část předmětu plnění veřejné zakázky (rekonstrukce objízdných tras) postupem, kdy předem tuto část předmětu plnění v soupisu prací pevně ocenil v celkové výši 95 300 000 Kč bez DPH a specifikoval ho v soupisu prací pouze v hrubých rysech, sice formálně začlenil do celého předmětu veřejné zakázky (výstavba rychlostní komunikace), avšak de facto v této části předmětu plnění veřejné zakázky znemožnil konání soutěže o cenu, neboť uchazeči tuto fixní cenu vztahující se k části předmětu plnění veřejné zakázky přenesli do svých nabídek a rovněž nabídky v této části nemohly být hodnoceny dílčím hodnotícím kritériem „nabídková cena stavby bez DPH“. Výše uvedený postup zadavatele tak nenaplňoval znaky žádného zadávacího řízení uvedeného v § 21 odst. 1 zákona a Úřad tak učinil závěr, že zadavatel část předmětu plnění veřejné zakázky v hodnotě 63 104 633,32 Kč zadal bez řádné soutěže, přičemž není vyloučeno, že pokud by zadavatel umožnil v této části předmětu plnění veřejné zakázky konání hospodářské soutěže, a použil některý druh zadávacího řízení podle § 21 odst. 1 zákona, obdržel by výhodnější nabídku.

III.           Původní řízení o rozkladu

11. Dne 20. 9. 2013 obdržel Úřad v zákonné lhůtě rozklad zadavatele ze dne 19. 9. 2013, jímž bylo původní prvostupňové rozhodnutí Úřadu napadeno v plném rozsahu. Rozkladem se zadavatel domáhal, aby předseda Úřadu původní prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že se zadavatel nedopustil spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, aby upustil od uložení pokuty a aby podle § 117a písm. d) zákona správní řízení zastavil.

12. Dne 12. 9. 2014 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-R297/2013/VZ-19268/2014/321/TNo, kterým původní prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání (dále jen „původní rozhodnutí předsedy Úřadu“).

13. Z odůvodnění původního rozhodnutí předsedy Úřadu plynulo, že z výroku I. původního prvostupňového rozhodnutí nelze nijak zjistit, jak zadavatel porušil § 78 zákona. Předseda Úřadu uvedl, že v § 78 není stanoven žádný postup, jež by byl zadavatel povinen dodržovat. Zákon pouze konstatuje, že zná dvě možná základní hodnotící kritéria. Z těchto pak zadavatel při zadávání veřejné zakázky může volit, což však zadavatel učinil, neboť zvolil kritérium ekonomické výhodnosti nabídky. Nemohl se tak dopustit spáchání správního deliktu porušením postupu stanoveného v § 78 odst. 1 zákona. Pokud tedy Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nedodržel postup stanovený v tomto ustanovení zákona, pak bylo rozhodnutí založeno na nesprávném právním hodnocení, neboť ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno, neodpovídalo řešení otázky, jež je předmětem správního řízení.

14. K tvrzení Úřadu, že zadavatel část „předmětu veřejné zakázky sice formálně začlenil do celého předmětu“, avšak de facto v této části předmětu plnění znemožnil zadavatelům konání soutěže o cenu, dle předsedy Úřadu nijak neodůvodňoval výrok II. původního prvostupňového rozhodnutí. Z uvedeného dle předsedy Úřadu nešlo nijak dovodit, že zadavatel nezadal část předmětu veřejné zakázky, specifikovanou ve výroku II. původního prvostupňového rozhodnutí, v některém z druhů zadávacího řízení.

15. Dále pak předseda Úřadu vytýkal, že v bodu 39. původního prvostupňového rozhodnutí Úřad pouze konstatoval, že zadání nenaplňovalo znaky žádného druhu zadávacího řízení, aniž by tento závěr jakkoli odůvodnil či podepřel relevantními skutkovými zjištěními.

16. Předseda Úřadu zavázal Úřad při novém projednání věci vyhodnotit a přezkoumatelně odůvodnit, zda stanovení části předmětu plnění fixními cenami je či není v souladu se zákonem. Pokud by Úřad shledal, že stanovením fixních cen v části předmětu veřejné zakázky týkající se rekonstrukcí objízdných tras se zadavatel dopustil správního deliktu, měl Úřad tento závěr přezkoumatelným způsobem odůvodnit, aby z něj bylo patrné, jaký mohlo mít stanovení fixních cen vliv na výběr nejvhodnější nabídky, popřípadě na její ekonomickou výhodnost.

17. Při novém posuzování věci zavázal předseda Úřadu Úřad, aby vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu a své úvahy podepřel důkazními prostředky a vypořádal se plně s veškerými námitkami zadavatele, včetně námitek, které zadavatel uvedl v rozkladu proti původnímu prvostupňovému rozhodnutí.

18. Dne 20. 10. 2014 seznámil Úřad zadavatele s novými skutečnostmi ve správním řízení, neboť s ohledem na závěry původního rozhodnutí předsedy Úřadu opětovně posoudil právní kvalifikaci postupů zadavatele a konstatoval, že předmětem správního řízení bude dále pouze právní posouzení otázky, zda se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že část plnění odpovídající sporným položkám soupisu prací nezadal v některém z druhů zadávacích řízení uvedených v § 21 odst. 2 zákona, když tyto části plnění ocenil již v zadávacích podmínkách a neumožnil uchazečům uvést v nabídce jinou nabídkovou cenu na tyto části plnění než předem stanovil, čímž současně mohlo dojít k porušení zásady transparentnosti uvedené v § 6 zákona, a když na veřejnou zakázku zahrnující i tyto části plnění uzavřel dne 6. 4. 2009 smlouvu s vybraným uchazečem.

IV.          Napadené rozhodnutí

19. Dne 29. 1. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S6/2012/VZ-2957/2015/511/JNv (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ve výroku I. rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 zákona tím, že část předmětu veřejné zakázky odpovídající sporným položkám soupisu prací nezadal v některém z druhů zadávacích řízení uvedených v § 21 odst. 2 zákona, když tyto části plnění ocenil již v zadávacích podmínkách a neumožnil uchazečům uvést v nabídce jinou nabídkovou cenu na tyto části plnění než předem stanovil, čímž současně došlo k porušení zásady transparentnosti uvedené v § 6 zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel na uvedenou veřejnou zakázku zahrnující i tyto části plnění uzavřel dne 6. 4. 2009 smlouvu s vybraným uchazečem.

20. Výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. pokutu ve výši 300 000 Kč.

21. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že autoritativní stanovení části nabídkové ceny zadavatelem vede k deformaci konkurenčního prostředí a tento postup je tak v rozporu se smyslem a účelem zákona. Zadavatel dle Úřadu sice rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky na realizaci veřejné zakázky, avšak reálně šlo pouze o rozhodnutí ve vztahu k té části předmětu veřejné zakázky, u níž nebyly ceny předem stanoveny. Uchazeči nemohli ve vztahu ke sporným položkám cenové nabídky podat a postup zadavatele vedoucí k uzavření smlouvy na tuto část plnění nelze považovat za zadání v zadávacím řízení. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále uvedl, že zadavatel mohl v zadávacích podmínkách stanovit alespoň předpokládaný (průměrný) rozsah této části plnění veřejné zakázky, aby uchazeči v nabídkách mohli uvést nabídkovou cenu i této části předmětu plnění.

V.            Námitky rozkladu

22. Dne 13. 2. 2015 obdržel Úřad v zákonné lhůtě rozklad zadavatele z téhož dne. Dle zadavatele je napadené rozhodnutí založeno zčásti na nezákonném právním hodnocení skutkového stavu a zčásti na nedostatečném zjištění skutkového stavu, jelikož Úřad nerespektoval závazný právní názor vyslovený v původním rozhodnutí předsedy Úřadu.

23. Původním rozhodnutím předsedy Úřadu byl Úřad jako klíčovou otázkou pro další posouzení projednávané věci zavázán vyhodnotit, zda stanovení části předmětu fixními cenami je či není v souladu se zákonem. Stěžejní námitkou rozkladu zadavatele pak je tvrzení, že Úřad neodpověděl na otázku, zda je stanovení fixní ceny obecně, ale především i konkrétně v případě veřejné zakázky, v rozporu se zákonem či nikoli. Dle zadavatele Úřad neoznačil konkrétní ustanovení zákona, s nímž by mělo být stanovení fixních cen k části plnění v rozporu. Závěr ohledně přípustnosti stanovení fixních cen je přitom nezbytný pro posouzení dalších otázek v kontextu závazného právního názoru předsedy Úřadu.

24. Zadavatel v obecné rovině souhlasí s tezí, že stanovení fixní ceny odpovídající 90 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky by pravděpodobně směřovalo proti smyslu a účelu zákona a takové ustanovení by nevyjadřovalo ekonomickou výhodnost nabídky, „a to právě pro svou zjevnou excesivnost“ (devadesátiprocentní omezení možnosti soutěžit nabídkovou cenu). Srovnání postupu zadavatele s hypotetickým excesivním příkladem (bod 47. odůvodnění napadeného rozhodnutí) je pak dle zadavatele v rozporu se skutkovým stavem projednávané věci. V případě veřejné zakázky se totiž dle zadavatele nejednalo o ustanovení excesivní, ale výrazně marginální. Fixní cena sporných položek prací totiž činila přibližně 4,5 % z celkové hodnoty veřejné zakázky a tedy marginální podíl oproti 90 % uváděným v hypotetickém příkladu Úřadem. Váha hodnotícího kritéria celkové nabídkové ceny tvořila přitom váhu pouze 55 % hodnocení, což vliv této marginální položky nabídkové ceny na soutěž dále snižilo.

25. Zadavatel namítá, že se Úřad nezabýval skutečností tvrzenou již dříve v průběhu správního řízení, že stanovení fixních cen byl v případě sporných položek prací jediný postup, jakým mohl zadavatel dosáhnout rovných podmínek pro všechny dodavatele a současně zajistit vzájemnou porovnatelnost nabídek. Dále zadavatel namítá, že v době zadávání veřejné zakázky nebylo objektivně možné vymezit předmět sporných položek tak, aby je uchazeči mohli kvalifikovaně a srovnatelně ocenit.

26. K této námitce pak zadavatel uzavírá, že tím, že Úřad svůj závěr ohledně nezákonnosti stanovení fixních cen odůvodnil pouze srovnáním postupu zadavatele s hypotetickou situací, která je ze skutkového hlediska s postupem zadavatele nesrovnatelná a excesivní, postupoval Úřad při hodnocení postupu zadavatele v rozporu se zásadou materiální ekvity ve smyslu § 2 odst. 4 zákona.

27. Zadavatel dále namítá, že fixní ceny byly transparentním způsobem stanoveny v zadávacích podmínkách. Z bodu 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí dle zadavatele nijak nevyplývá, na čem Úřad založil své pochybnosti ohledně pravých důvodů postupu zadavatele, ani v čem spatřil zadávací řízení hůře kontrolovatelným. S ohledem na objektivní nemožnost vymezení předmětu sporných položek prací bylo rovněž nemožné, aby uchazeči při přípravě nabídek znali náklady na jejich realizaci a byli schopni stanovit nabídkové ceny.

28. Další okruh rozkladových námitek směřoval zadavatel proti nedostatku odůvodnění závěru Úřadu o vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, přičemž původním rozhodnutím předsedy Úřadu byl Úřad zavázán, aby v případě, že dospěje k závěru o spáchání správního deliktu stanovením fixních cen, odůvodnil svůj závěr způsobem, z něhož bude patrné, jaký mohlo mít stanovení fixních cen vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

29. Zadavatel namítá, že odůvodnění vlivu na výběr nejvhodnější nabídky Úřadem v bodu 50. napadeného rozhodnutí je v situaci, kdy zadávací řízení veřejné zakázky již bylo ukončeno, nepřezkoumatelné. Dle zadavatele měl Úřad k dispozici kompletní údaje o okruhu uchazečů, kteří v zadávacím řízení podali svou nabídku, o tom, jaké nabídkové ceny ve svých nabídkách tito uchazeči uvedli, případně jaké hodnoty či údaje uchazeči uvedli ohledně ostatních hodnocených kritérií. Úřad tak měl dle zadavatele povinnost na základě těchto konkrétních údajů vyslovit jednoznačný a srozumitelně odůvodněný závěr o tom, zda mohlo či nemohlo stanovení fixních cen ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Hypotetické odůvodnění ve smyslu konstatování potenciálního vlivu na výběr nejvhodnější nabídky dle zadavatele nemůže obstát.

30. Zadavatel dále namítá, že rozsah a způsob provedení sporných položek prací mohl být stanoven výlučně v návaznosti na technologický postup a časový harmonogram výstavby. Uvedené však vyplynulo až z nabídek předložených uchazeči. Rozsah objízdných tras tak plně závisel na jednotlivých fázích postupu a technologiích výstavby zvolených vybraným uchazečem. Rovněž pak do definování objízdných tras vstupovaly třetí osoby, a to místní samosprávy. Z uvedeného dle zadavatele vyplývá, že forma realizace sporných položek ležela zcela mimo oblast volního jednání zadavatele, který přitom neměl možnost s vlastníky komunikací postup při úpravách dotčených komunikací a objízdných tras dostatečně předjednat ve fázi před zahájením zadávacího řízení, neboť neměl k dispozici informace o technologických postupech výstavby a detailech jejího harmonogramu.

31. Zadavatel namítá, že realizace objízdných tras a souvisejících opatření bezprostředně a úzce souvisí s výstavbou či rekonstrukcí pozemních komunikací, jíž byla potřeba objízdných tras vyvolána. V důsledku této vzájemné souvislosti bylo fakticky nemožné, aby stavební práce související s objízdnými trasami realizoval jiný dodavatel, než ten, jemuž byla zadána realizace hlavní části díla.

32. Zadavatel k tomu dále namítá, že jelikož zadavatel neznal a objektivně nemohl znát rozsah sporných položek, nemohl ani sestavit modelový příklad ve smyslu bodu 52. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud by se zadavatel modelový příklad sestavit pokusil, vystavil by se dle svého názoru významnému riziku zpochybňování transparentnosti zadávacích podmínek, neboť by dodavatelé mohli oprávněně namítat, že v důsledku vlivu výše uvedených proměnných, které by byly v době zadávání veřejné zakázky neznámé, bude konečná skladba sporných položek jiná a tedy, že modelový příklad stanovený zadavatelem nebude odpovídat realitě nejen co do kvantity, ale rovněž kvality (ve smyslu obsahového vymezení modelového příkladu).

33. Zadavatel namítá, že vymezení sporných položek prací alespoň základním způsobem a vymezení postupu k jejich realizaci bylo jedinou cestou k zachování vzájemné porovnatelnosti nabídek a současně představovalo vyšší míru transparentnosti, než případné následné jednací řízení bez uveřejnění, jehož aplikaci v daném případě není dle zadavatele možno zcela vyloučit. Zadavateli tak s ohledem na zachování rovného přístupu k jednotlivým nabídkám nezbývalo nic jiného, než ohledně sporných položek stanovit všem uchazečům shodné cenové podmínky. Zvolený postup zadavatele přitom dle něj není možno hodnotit jako rozpor se zákonem, nýbrž jako „odstranění nedokonalosti zákona, který nepamatuje zcela na situaci, kdy zadavatel předvídá nutnost realizace určitých stavebních prací, avšak není schopen dopředu vymezit dostatečným způsobem jejich obsah“.

34. Zadavatel konečně namítá, že výše uložené sankce zjevně neodpovídá okolnostem, za nichž měl být správní delikt spáchán, zejména sankce neodpovídá době, která uplynula od zadání veřejné zakázky.

Závěr rozkladu

35. Zadavatel navrhuje předsedovi Úřadu, aby ve smyslu § 152 odst. 5 v návaznosti na § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu (dále jen „správní řád“) napadené rozhodnutí v plném rozsahu obou jeho výroků zrušil a správní řízení zastavil.

VI.          Řízení o rozkladu

36. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

37. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

38. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno výše, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu.

VII.        K námitkám rozkladu

K nezadání části plnění v zadávacím řízení

39. Podle § 17 písm. m) zákona se zadáváním rozumí závazný postup zadavatele podle tohoto zákona v zadávacím řízení, jehož účelem je zadání veřejné zakázky, a to až do uzavření smlouvy nebo do zrušení zadávacího řízení.

40. Jelikož je zadávací dokumentace nejvýznamnějším dokumentem, na jehož základě dodavatelé zpracovávají své nabídky, ukládá zákon zadavateli vymezit prostřednictvím zadávací dokumentace veškeré podrobnosti předmětu veřejné zakázky nezbytné k tomu, aby dodavatelé mohli zpracovat své nabídky. V případě veřejných zakázek na stavební práce je nezbytné, aby zadávací dokumentace kromě obecných náležitostí dle § 44 odst. 3 zákona obsahovala rovněž další dokumenty nezbytné pro zpracování nabídky a stanovení nabídkové ceny. Zásadním dokumentem zadávací dokumentace veřejných zakázek na stavební práce je soupis veškerého požadovaného plnění, tzn. veškerých dodávek, služeb i stavebních prací, které mají být předmětem plnění v rámci příslušné veřejné zakázky, a to společně s výkazem výměr.

41. Z výše uvedeného tedy vyplývá povinnost zadavatele v zadávací dokumentaci konkrétně specifikovat předmět plnění veřejné zakázky a umožnit tak dodavatelům udělat si jasnou představu o budoucím plnění, které mají ve svých nabídkách ocenit. Uvedené však neznamená, že v případě, že má zadavatel za to, že není schopen předmět budoucího plnění jednoznačně určit, může bez dalšího odpovídající část plnění sám ocenit v zadávací dokumentaci a touto pevně stanovenou cenou za odpovídající část plnění zavázat uchazeče o veřejnou zakázku.

42. K námitce zadavatele, že ocenění sporných položek soupisu prací nemohl ponechat na uchazečích, neboť nemohl objektivně určit obsah a množství položek, které by této části předmětu plnění odpovídaly a současně byly tyto položky nedílnou součástí veřejné zakázky, neboť v rámci stavby musely být provedeny, uvádím následující.

43. Podle § 7 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Veřejná zakázka, kterou je zadavatel povinen zadat podle tohoto zákona, musí být realizována na základě písemné smlouvy.

44. Podlimitní a nadlimitní veřejnou zakázku má zadavatel povinnost zadat v jednom z druhů zadávacích řízení uvedených v § 21 zákona. Volba konkrétního způsobu zadání konkrétní veřejné zakázky je výlučně v kompetenci zadavatele, který musí respektovat zvláštní podmínky stanovené pro užití jednotlivých způsobů zadání veřejných zakázek.

45. Podle § 21 odst. 1 zákona upravuje zákon tyto druhy zadávacích řízení:

a. otevřené řízení (§ 27),

b. užší řízení (§ 28),

c. jednací řízení s uveřejněním (§ 29),

d. jednací řízení bez uveřejnění (§ 34),

e. soutěžní dialog (§ 35),

f. zjednodušené podlimitní řízení (§ 38).

46. Podle § 21 odst. 2 zákona může zadavatel pro zadání veřejné zakázky použít otevřené řízení nebo užší řízení a za podmínek stanovených v § 22 a 23 zákona rovněž jednací řízení s uveřejněním nebo jednací řízení bez uveřejnění.

47. Pokud zadavatel veřejnou zakázku (nebo i jen její část) nezadá v některém z druhů zadávacích řízení uvedených v § 21 zákona, nedodrží postup tímto zákonem stanovený. Zadavatel, který nedodrží postup stanovený zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku, se dopustí správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

48. Podle § 44 odst. 1 zákona je zadávací dokumentace souborem dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, přičemž za správnost a úplnost zadávací dokumentace odpovídá zadavatel.

49. Jak již bylo uvedeno výše, ukládá zákon zadavateli vymezit prostřednictvím zadávací dokumentace veškeré podrobnosti předmětu veřejné zakázky nezbytné k tomu, aby dodavatelé mohli své nabídky řádně zpracovat a podat. Zadávací dokumentace musí obsahovat požadavky a technické podmínky zadavatele, které vymezují předmět veřejné zakázky v takových podrobnostech, které jsou nezbytné pro zpracování nabídky. Zároveň musí zadávací dokumentace obsahovat požadavky a technické podmínky v takovém rozsahu, aby byla úplná a správná, a zároveň aby byla jasná, srozumitelná, určitá a dostatečně podrobná tak, aby si jakýkoliv potenciální dodavatel po jejím přečtení dokázal udělat představu, co je předmětem veřejné zakázky a zda se daného zadávacího řízení zúčastní. Význam kvality zpracování zadávací dokumentace lze spatřovat také v tom, že dodavatelé na jejím základě mají podat vzájemně porovnatelné nabídky, které umožní zadavateli jejich hodnocení podle předem stanovených hodnotících kritérií.

50. V šetřeném případě zadavatel uzavřel dne 6. 4. 2009 smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky, jehož část odpovídající sporným položkám zadavatel ocenil již v zadávacích podmínkách a neumožnil uchazečům uvést v nabídce jinou nabídkovou cenu na tyto části plnění, než předem stanovil. Zadavatel k tomu uvedl, že v době, kdy nebyl znám zhotovitel stavby, nebylo možné v rámci zadávací dokumentace specifikovat rozsah přístupových, navážecích a objízdných tras a též stanovit konkrétní položky, případně určit jejich jednotkové množství, jelikož objízdné trasy každého uchazeče se mohly různit, zejména v souvislosti s postupem a technologiemi výstavby a též s ohledem na dopravu materiálů (zeminy, betony, prefabrikáty, asf. směsi).

51. K tvrzení zadavatele, že nemohl postupovat jinak, než část plnění odpovídající sporným položkám soupisu prací sám v zadávací dokumentaci ocenit, jelikož rozsah a způsob plnění mohl být stanoven výlučně v návaznosti na technologický postup, který měl vyplynout až z nabídek uchazečů, uvádím následující.

52. Tvrzená nemožnost stanovení technologických postupů a rozsahu objízdných tras v době před zahájením zadávacího řízení nemůže být důvodem pro zadání části plnění veřejné zakázky bez jakéhokoli zadávacího řízení. Pokud chtěl zadavatel ponechat návrh technologie úprav a oprav objízdných tras, jakož i rozsah těchto tras na samotných uchazečích, mohl tak (za dodržení vzájemné porovnatelnosti nabídek) učinit. V tom případě však měl ponechat na každém uchazeči ocenění jeho vlastního řešení objízdné trasy. Vlastní kalkulaci by uchazeč navrhl právě s ohledem na jím zvolený technologický postup. Uchazeči, kteří se mohli o veřejnou zakázku ucházet, byli přinejmenším s ohledem na stanovená kvalifikační kritéria natolik zkušení, aby dokázali předem určit nutný rozsah poškození objízdné trasy a náklady na její opravu. Byla jim známa doba užívání objízdných tras a zjistitelná byla zcela jistě i vytíženost objízdné komunikace. Nabídky uchazečů by byly vzájemně porovnatelné a celá část veřejné zakázky by tak byla zadána postupem podle zákona v některém, resp. v některých, z druhů zadávacích řízení.

53. Za nedůvodnou považuji rovněž námitku zadavatele, že nemohl rozsah a umístění přístupových, navážecích a objízdných tras určit z důvodu jejich závislosti na jednotlivých fázích postupu a technologií výstavby zvolených jednotlivými uchazeči a rovněž na jeho aktuálních dopravních potřebách a možnostech. Zadavatel totiž mohl postupovat i způsobem, kdy by objízdnou trasu zvolil sám (po dohodě s vlastníkem silnice nebo místní komunikace před zahájením zadávacího řízení) a odpovídající část předmětu veřejné zakázky sám definoval v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Jednotliví uchazeči by pak zvolili takovou technologii výstavby, která by odpovídala zvolené objízdné trase, a cenu její opravy by zahrnuli do celkové nabídkové ceny veřejné zakázky.

54. Stejným způsobem mohl zadavatel uplatnit postup nastíněný Úřadem v bodu 52. odůvodnění napadeného rozhodnutí a stanovit předpokládaný rozsah části plnění, které by však opět definoval v podrobnostech nezbytných pro zpracování cenové nabídky. Když byl sporné položky výkazu výměr schopen ocenit sám zadavatel v zadávacích podmínkách a to „na základě odborného předpokladu projektanta a v souladu s Oborovým třídníkem stavebních konstrukcí a prací pozemních komunikací vydaným Ministerstvem dopravy ČR“ (jak sám uvedl ve Vyjádření zadavatele veřejné zakázky ke skutečnostem uvedeným v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 14. 2. 2012), byl nepochybně schopen předpokládaný rozsah této části plnění stanovit způsobem, aby ocenění sporných položek provedli samostatně jednotliví uchazeči o veřejnou zakázku a nikoli zadavatel sám.

55. Povaha předmětu veřejné zakázky připouštěla i možnost rozdělit veřejnou zakázku na části za dodržení podmínek stanovených v § 98 zákona. Pro stanovení předpokládané hodnoty by pak byl rozhodující součet předpokládaných hodnot všech částí veřejné zakázky. Pokud tedy zadavatel trval na tom, že objízdné trasy nebylo možné předem určit, mohl zadávací řízení na část veřejné zakázky spočívající v zajištění oprav objízdné trasy zahájit až následně poté, co by se taková oprava stala aktuální, byl znám dodavatel hlavního předmětu plnění, jeho návrh objízdné trasy, stanovisko vlastníka komunikace i technologie zvolená dodavatelem (a to za dodržení druhu zadávacího řízení odpovídajícího celkové předpokládané hodnotě všech částí veřejné zakázky). Takový postup by pak byl plně v souladu se zákonem, resp. nejednalo by se o nezákonné dělení veřejné zakázky za účelem snížení předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12 zákona.

56. Souvislosti spočívající v nutnosti vzájemné harmonizace otevírání a uzavírání objízdných tras a zahajování a dokončování kapacitních či kvalitativních úprav pozemních komunikací tak, aby nedocházelo ke zbytečným časovým prodlevám či k neúměrnému narušení plynulosti silničního provozu, mohl zadavatel docílit stanovením konkrétních povinností ve smlouvách na jednotlivé části veřejné zakázky a sankcí za jejich porušení. Stanovení konkrétních práv a povinností jak v rovině technické, organizační, tak rovině odpovědnostní by pak zajistilo možnost realizace hlavní části veřejné zakázky a sporných položek třeba i různými dodavateli.

57. Pokud zadavatel přesto trval na realizaci veřejné zakázky jedním dodavatelem, umožňoval mu zákon vyhradit si v zadávacích podmínkách využití opčního práva podle § 99 zákona. V nabídce na veřejnou zakázku by v takovém případě uchazeči o veřejnou zakázku stanovili výši nabídkové ceny pouze ve vztahu k těm částem plnění veřejné zakázky, které by se opčního práva netýkaly. Při využití opčního práva zadavatelem není podmínkou potřeba dodatečných stavebních prací v důsledku objektivně nepředvídané okolnosti, jak je tomu v případě jednacího řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 7 písm. a) zákona, o jehož užití zadavatel polemizuje. Zadavatel již předem počítal s realizací jistého rozsahu sporných položek, tedy tuto okolnost předem objektivně předvídal, čímž nebyla podmínka § 23 odst. 7 písm. a) zákona splněna a postup podle tohoto ustanovení při zadání části zakázky odpovídající zadavatelem předvídanému rozsahu sporných položek, byl vyloučen. Naproti tomu možnost využití opčního práva připadá v úvahu v případech, kdy zadavatel již při zahájení zadávacího řízení předpokládá, že v budoucnu bude zadávat další konkrétní plnění navazující na zadávanou veřejnou zakázku a to plnění shodné nebo obdobné původní veřejné zakázce. Takové plnění pak může zadavatel podle § 99 odst. 2 zákona zadat pouze v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 7 písm. b) zákona.

58. Dospěl jsem k závěru, že zadavatel měl několik možností k zadání veřejné zakázky v souladu se zákonem. Tím, že část předmětu plnění veřejné zakázky nezadal v některém z druhů zadávacích řízení, zákon, jak bylo odůvodněno výše, porušil.

59. K námitce rozkladu, u níž zadavatel odkazuje na článek 72 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „směrnice“), který u veřejných zakázek na stavební práce umožňuje změnu smlouvy v rozsahu 15 % původní hodnoty veřejné zakázky až do výše 5 186 000 EUR uvádím následující. Zadavatel namítá, že pokud by toto ustanovení bylo implementováno do právního řádu České republiky v době zadávání veřejné zakázky, měl by zadavatel dle svého názoru možnost sporné položky upřesnit jím provedeným způsobem, přičemž by o souladu jeho postupu s právní úpravou nemohly být, s ohledem na finanční hodnotu sporných položek, pochybnosti.

60. V obecné rovině lze souhlasit s tvrzením zadavatele, že v situaci, kdy zákon určitý postup výslovně neupravuje, měl by Úřad v souladu se zásadou eurokonformního výkladu rovněž zohlednit legislativní trendy na úrovni unijního práva. To však není případ právě přezkoumávané věci. Zákon výslovně stanoví zadavateli povinnost zadat veřejnou zakázku v některém z druhů zadávacích řízení (§ 21 zákon) a postupovat v zadávacím řízení v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 zákona). Především však článek 72 odst. 2 směrnice, na něhož zadavatel odkazuje, zakotvuje podmínky provedení změny již uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku bez zahájení nového zadávacího řízení. V posuzovaném případě však není věcí přezkumu změna zadavatelem uzavřené smlouvy, nýbrž ocenění sporných položek již v zadávacích podmínkách a neumožnění uchazečům uvést v nabídce jinou nabídkovou cenu na sporné položky, než zadavatelem předem stanovenou, tj. předmětem přezkumu tohoto správního řízení je jednání zadavatele z doby před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku. Zadavatelem odkazovaný článek 72 odst. 2 směrnice tak na posuzovanou věc vůbec nedopadá, a to ani v obecné rovině.

61. Dospěl jsem k dílčímu závěru, že odkaz zadavatele na článek 72 odst. 2 směrnice není relevantní, jelikož se týká postupu zadavatele při provedení změny již uzavřené smlouvy, kdežto v nyní posuzované věci je přezkumu podroben postup zadavatele před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku.

62. K námitce zadavatele, že Úřad neodpověděl na otázku, zda je stanovení fixní ceny konkrétně v případě veřejné zakázky v rozporu se zákonem či nikoli a neoznačil konkrétní ustanovení zákona, s nímž by mělo být stanovení fixních cen k části plnění v rozporu, uvádím následující.

63. Úřad se ke stanovení části plnění fixní cenou vyjádřil v bodech 51. a 52. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl, že přestože otázka stanovení fixních cen není v zákoně upravena, má takový postup zadavatele negativní dopady na soutěž a ohrožuje samotný účel zákona. V bodech 45. a 46. odůvodnění napadeného rozhodnutí k  tomu dále uvedl, že v případě stanovení položek výkazu výměr fixními cenami již v zadávacích podmínkách, neproběhla soutěž o nejnižší nabídkovou cenu. Úřad správně uvedl, že v této části předmětu plnění se nabídkové ceny nemohly lišit, neboť byly předem závazně stanoveny samotným zadavatelem. Takový postup dle Úřadu vedl k deformaci konkurenčního prostředí a byl v rozporu se smyslem a účelem zákona.

64. Dospěl jsem tak k závěru, že v těchto bodech odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad dostatečně odůvodnil svůj závěr, že stanovení části předmětu plnění fixními cenami nepovažuje v souladu se zákonem a právní názor, kterým byl zavázán původním rozhodnutím předsedy Úřadu, tím dodržel.

65. Nad rámec výše uvedeného doplňuji, že stanovení pevné ceny zadavatelem není zákonem vyloučeno vždy. Zákon nevylučuje, aby zadavatel stanovil cenu za plnění předmětu veřejné zakázky pevně v zadávacích podmínkách a ve smlouvě na veřejnou zakázku. Hodnotícím kritériem pak ale nemůže být nabídková cena, nýbrž jsou hodnoceny vlastnosti předmětu veřejné zakázky, jeho kvalita, množství dodávek atp. Pevnou cenu zadavatel v takovém případě stanoví s ohledem na předpokládanou hodnotu veřejné zakázky či s ohledem na disponibilní částku určenou k financování veřejné zakázky (např. výše schválené dotace). Nastíněná situace se však zcela liší od případu přezkoumávaného v tomto správním řízení.

K vlivu na výběr nejvhodnější nabídky

66. V další části rozkladu zadavatel namítá nepřezkoumatelnost závěru Úřadu o možnosti podstatného vlivu postupu zadavatele na výběr nejvhodnější nabídky, jelikož Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl, na základě jakých skutečností k tomuto závěru dospěl. Dle zadavatele Úřad postupoval v rozporu s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, když se nezabýval posouzením vlivu stanovení fixních cen na výběr nejvhodnější nabídky v kontextu vymezení hodnotících kritérií, ačkoli to po něm předseda Úřadu požadoval. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí se proto zabývám posouzením zákonnosti a správnosti závěru Úřadu o možnosti podstatného vlivu postupu zadavatele na výběr nejvhodnější nabídky a uvádím následující.

67. V případě ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky dochází k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty správního deliktu. Z právní teorie vyplývá, že trestnost správních deliktů se řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů. Pro trestnost jednání musí být naplněna i materiální stránka deliktu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 17/2007 ze dne 31. 5. 2007). Kromě naplnění formálních znaků správního deliktu tedy musí být naplněna i jeho materiální stránka, tj určitý stupeň společenské škodlivosti. V otázce naplnění materiální stránky správního deliktu odkazuje Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 31 Af 23/2012 ze dne 26. 9. 2012 na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se naplnění materiálního znaku trestného činu a citací rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Tzn 2/96 ze dne 17. 4. 1996 dovozuje, že: „jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za jiný správní delikt, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak jiného správního deliktu, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti.“ Upozorňuje ale dále, že z uvedeného nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty správního deliktu došlo vždy, když je naplněna skutková podstata tohoto deliktu, mohou totiž existovat okolnosti vylučující, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti. Pak nedojde k naplnění materiální stránky deliktu. Krajský soud se v této souvislosti vyjadřuje k § 120 odst. 1 písm. a) zákona, jehož porušení bylo shledáno i v přezkoumávané věci a dovozuje, že: „[z] dikce „podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit“ vyplývá, že může jít o poruchový nebo i ohrožovací správní delikt. Zákonodárce tedy (za běžných okolností) spatřuje společenskou škodlivost již v tom, že mohlo dojít, nikoli nutně muselo, k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. […] Již pouhá existence takové možnosti je společensky škodlivá, a došlo tedy k naplnění materiálního znaku (společenské škodlivosti) správního deliktu uvedeného v ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách.“

68. Správní delikt je tedy dle uvedeného ustanovení spáchán též v případě, kdy potenciálně škodlivý následek předvídaný právní normou (možné ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky) i „jen“ hrozí a fakticky ani nastat nemusí. Tyto závěry Krajského soudu v Brně byly následně potvrzeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 78/2012 ze dne 25. 7. 2013, když Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „je podstatné znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku. Ze zákonného znění přitom expressis verbis plyne, že ke spáchání deliktu dojde, i pokud porušením zákona zadavatel pouze mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ze zákona je tedy zřejmé, že postačí pouhá potencialita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky“.

69. Krajský soud v Brně konstatoval obdobně i v rozsudku č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20. 3. 2012, že „pro naplnění skutkové podstaty deliktu je přitom takováto možnost zcela postačující a soudu tedy nezbývá než uzavřít s tím, že žalobce nevyvrátil, že by existovala možnost, že by v případě řádného zadání veřejné zakázky byla podána nabídka další, přičemž nelze vyloučit alespoň potenciální možnost, že by se taková nabídka stala nabídkou vítěznou (…) K tomu je třeba poukázat na to, že se jedná toliko o možnost (hypotézu), kterou není možné jakkoli prokazovat.“

70. Z výše uvedeného vyplývá, že není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí i eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.

71. K vlivu na výběr nejvhodnější nabídky se Úřad vyjádřil v bodu 50. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž uvedl „že, jestliže zadavatel na uvedenou část předmětu plnění uzavřel smlouvu bez předcházející soutěže, resp. za absence reálného zadávacího řízení a tlaku konkurenčního prostředí, pak platí, že tuto část veřejné zakázky nezadal v souladu se zákonem a současně nelze vyloučit pochybnosti o vlivu na výběr nejvhodnější nabídky v uvedené části předmětu plnění v případě, že by na tuto část předmětu plnění bylo soutěženo v souladu se zákonem“. Nejen z tohoto bodu odůvodnění, ale zejména pak ze znění výroku I. napadeného rozhodnutí je zcela evidentní, že možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky byla Úřadem vztažena právě k té části předmětu veřejné zakázky, kterou zadavatel nezadal v žádném z druhů zadávacích řízení. Možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky proto Úřad zkoumal a dovodil právě ve vztahu k porušení zákona zadavatelem výhradně v intencích výroku I. napadeného rozhodnutí, čemuž odpovídá i jeho odůvodnění. Podotýkám, že není předmětem tohoto správního řízení rozhodování o dodržování, či nedodržování zákona zadavatelem při zadávání veškerého předmětu veřejné zakázky, nýbrž jen při zadávání sporných položek. Proto i dovození možnosti ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky je a musí být vztaženo výhradně k zadávání sporných položek, což Úřad v odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí přezkoumatelným a správným způsobem učinil.

72. Vliv na výběr nejvhodnější nabídky Úřad dále demonstroval na hypotetickém příkladu v bodu 47. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tento příklad však dle zadavatele neodpovídá skutkovému stavu provázejícímu veřejnou zakázku. Sám zadavatel v rozkladu připouští, že stanovení fixní ceny odpovídající 90 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky by pravděpodobně směřovalo proti smyslu a účelu zákona i proti zásadám konkurenčního prostředí a účelnosti a hospodárnosti při nakládání s veřejnými prostředky. Zadavatel má však za to, že ekonomickou výhodnost nabídky by nevyjadřovalo takové ustanovení právě pro svou zjevnou excesivnost (fixní cena hypotetického případu odpovídá 90 % předpokládané hodnoty), přičemž v případě zadavatele šlo o zcela marginální podíl přibližně 4,5 % z celkové hodnoty veřejné zakázky. K této námitce rozkladu uvádím, že ať už tato argumentace Úřadu vyznívá jakkoli, její podstatou není nic jiného, než ilustrace ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky v hypotetické veřejné zakázce. Případnost této argumentace Úřadu je naopak zcela přiléhavá z pohledu možnosti ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky u 90% rozsahu předmětu plnění hypotetické veřejné zakázky stejným způsobem provedení (nikoli však rozsahem), jak to učinil zadavatel v případě sporných položek veřejné zakázky.

73. K tomu uvádím, že výše procentuálního vyjádření předpokládané hodnoty veřejné zakázky není v tomto případě rozhodná, resp. nezáleží, zda zadavatel zadal bez zadávacího řízení plnění odpovídající 90 % či 4,5 % předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Přestože se podíl 4,5 % z celkové předpokládané hodnoty veřejné zakázky může jevit jako zanedbatelná část předmětu plnění veřejné zakázky, podotýkám, že celková cena zadavatelem oceněných sporných položek, které těchto 4,5 % tvoří, odpovídá výši 110 300 000 Kč bez DPH. Část veřejné zakázky odpovídající takovéto výši předpokládané hodnoty za marginální považována být nemůže. Nic na tom nemění ani skutečnost, že pro dílčí hodnotící kritérium nejnižší nabídkové ceny stanovil zadavatel váhu 55 %.

74. Plnění, které bylo zadavatelem oceněno částkou 110 300 000 Kč, nepochybně není plněním zanedbatelným, o jehož provedení by nebyl mezi dodavateli zájem. Pokud by část předmětu veřejné zakázky zadavatel zadal postupem podle zákona v zadávacím řízení, vzbudilo by takové zadávací řízení jistě, již s ohledem na výši předpokládané hodnoty, zájem více dodavatelů, kteří by na tuto část plnění veřejné zakázky podali svou nabídku. Výše uvedené jednoznačně popírá tvrzení zadavatele, že vliv fixní části ceny zadavatelem oceněných položek na výběr nejvhodnější nabídky je zanedbatelný.

75. Ani námitka zadavatele, že zadávací řízení veřejné zakázky již bylo ukončeno a Úřad měl k dispozici kompletní údaje o okruhu uchazečů, kteří v zadávacím řízení veřejné zakázky nabídku podali, o tom jaké nabídkové ceny ve svých nabídkách uvedli, jakož i hodnoty, které uvedli ohledně ostatních hodnocených kritérií, tzn. měl k dispozici úplný souhrn údajů o tom, zda vůbec a jakým způsobem měly sporné položky, resp. jejich fixní ocenění zadavatelem vliv na výběr nejvhodnější nabídky, není relevantní. Věcí přezkumu tohoto správního řízení je totiž posouzení možnosti vlivu na výběr nejvhodnější nabídky pouze v části veřejné zakázky odpovídající sporným položkám soupisu prací, nikoli vliv na výběr dodavatele předmětu plnění veřejné zakázky jako celku.

76. Považuji za nedůvodnou námitku zadavatele, že v napadeném rozhodnutí se Úřad nevypořádal s příčinnou souvislostí mezi jednáním zadavatele a podstatným ovlivněním výběru nejvhodnější nabídky. Konkrétně odkazuji na body 45. až 50. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde Úřad přímo uvedl, že jestliže zadavatel na část předmětu plnění uzavřel smlouvu bez zadávacího řízení a za absence tlaku konkurenčního prostředí, pak platí, že tuto část veřejné zakázky nezadal v souladu se zákonem a současně ve vztahu k této části veřejné zakázky nelze vyloučit pochybnosti o vlivu na výběr nejvhodnější nabídky.

77. Dospěl jsem k závěru, že Úřad přezkoumatelným způsobem odůvodnil, že stanovení části předmětu plnění fixními cenami mohlo mít v části veřejné zakázky odpovídající sporným položkám vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Úřad tedy dostál svým povinnostem stanoveným v  § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu a postupoval v souladu s právním názorem vysloveným v původním rozhodnutí předsedy Úřadu a v souladu se zákonem.

78. Úřad postupoval rovněž v souladu se zásadou materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu, jejíž porušení zadavatel namítal. Podle této zásady (ve spojení s § 50 a § 52 správního řádu) má Úřad povinnost opatřit potřebné podklady pro vydání rozhodnutí, zjistit i bez návrhu všechny rozhodné okolnosti, jakož i provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. K naplnění požadavku materiální pravdy, tedy zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a s ní provázané zásady vyšetřovací není s ohledem na výše uvedené nezbytné, aby Úřad skutečné ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky dokazoval, když právě postačí pouhá možnost takového ovlivnění.

79. S ohledem na výše uvedené jsem dospěl k závěru, že Úřad správně rozhodl, že postup zadavatele, když část předmětu plnění veřejné zakázky nezadal v některém z druhů zadávacích řízení, mohl v této části plnění podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Námitky zadavatele jsou tedy irelevantní, neboť zadavatel svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Zadavatel totiž v části veřejné zakázky vůbec nepostupoval podle zákona, ačkoli takovou povinnost měl, přitom zadavatelova poptávka se týkala běžného plnění, jež na trhu poskytuje řada dodavatelů, kteří by nabídku v zadávacím řízení mohli podat. Není vyloučeno, že by existoval uchazeč, jehož nabídková cena na část veřejné zakázky odpovídající sporným položkám by byla nižší než cena, kterou zadavatel na tuto část plnění závazně stanovil v zadávacích podmínkách.

K porušení zásady transparentnosti

80. Zadavatel brojí proti tvrzení Úřadu v bodu 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí, dle něhož lze v postupu zadavatele nalézt prvky, které vzbuzují pochybnosti o pravých důvodech zadavatele a které činí zadávací řízení nekontrolovatelným. Dle zadavatele jsou tato tvrzení spekulativní, fixní ceny byly transparentně stanoveny v původních zadávacích podmínkách a jejich stanovení bylo transparentně odůvodněno. K tomu zadavatel dále namítá, že z bodu 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, na čem Úřad zakládá své pochybnosti ohledně pravých důvodů zadavatele, ani v čem spatřuje zadávací řízení hůře kontrolovatelným. K této námitce zadavatele uvádím následující.

81. Smyslem zákona je vytvoření rámce pro efektivní vynakládání finančních prostředků při pořizování dodávek, služeb a stavebních prací, čehož lze dosáhnout pouze v transparentně provedeném zadávacím řízení, tedy zákonným postupem stanovujícím konkrétní míru konkurence, která je předpokladem pro získání co nejvýhodnějších podmínek pro zadavatele. Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

82. Zásada transparentnosti je jednou ze zásad postupu zadavatele uvedených v § 6 odst. 1 zákona, jež představují obecné zásady, které v zadávacím řízení mají zajistit, aby nedocházelo k nepřípustnému omezování hospodářské soutěže za současného zachování všech požadavků na efektivní vynakládání veřejných prostředků. Účelem zásady transparentnosti je zajistit kontrolovatelnost, čitelnost a přehlednost zadávacího řízení jako celku, jakož i vyloučení jakýchkoli pochybností o jednotlivých krocích a úkonech zadavatele učiněných v průběhu zadávacího řízení. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 45/2010 ze dne 15. 9. 2010 vyplývá, že zásada transparentnosti má přispívat k zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, což vede k hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky, tedy k samotnému účelu právní regulace veřejných zakázek.

83. Napadené rozhodnutí obsahuje ve výroku I. a v jeho odůvodnění popis konkrétního jednání zadavatele, které vedlo k porušení zásady transparentnosti. Ve výroku I. popsal Úřad postup zadavatele tak, že došlo k porušení zásady transparentnosti uvedené v § 6 zákona, když zadavatel část předmětu plnění odpovídající sporným položkám soupisu prací nezadal v některém z druhu zadávacích řízení uvedených v § 21 odst. 2 zákona, když tyto části plnění ocenil již v zadávacích podmínkách a neumožnil uchazečům uvést v nabídce jinou nabídkovou cenu na tyto části plnění, než předem stanovil, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

84. Vzhledem k tomu, že součástí popisu jednání zadavatele je i tzv. neurčitý právní pojem, zde zásada transparentnosti, je Úřad povinen obsah a význam tohoto pojmu objasnit, což učinil v bodu 49. odůvodnění napadeného rozhodnutí a interpretoval jej v souladu se zákonem i konstantní soudní judikaturou (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 45/2010 – 159 ze dne 15. 9. 2010).

85. Nejvyšší správní soud v odůvodnění citovaného rozsudku k povinnosti správního orgánu objasnit tzv. neurčitý právní pojem konkrétně uvedl, že „při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit“.

86. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 Afs 45/2010 rovněž vyslovil názor, že „podmínkou dodržení zásady transparentnosti je tedy průběh zadávacího řízení takovým způsobem, který se navenek jeví jako férový a řádný.“ (…) „Porušení zásady transparentnosti nastává nezávisle na tom, zda se podaří prokázat konkrétní porušení některé konkrétní zákonné povinnosti.“

87. Úřad konkrétně v odůvodnění napadeného rozhodnutí k zásadě transparentnosti s odkazem na relevantní judikaturu citoval, že „Zásada transparentnosti (…) je porušena tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným, nepřehlédnutelným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.“

88. Jak již bylo odůvodněno výše v tomto rozhodnutí, dospěl jsem k závěru, že bylo v možnostech zadavatele, aby část veřejné zakázky odpovídající sporným položkám soupisu prací zadal v zadávacím řízení. Tím, že tak neučinil a nespecifikoval sporné položky způsobem, který by umožnil uchazečům stanovit nabídkovou cenu za tuto část předmětu plnění veřejné zakázky, zásadu transparentnosti porušil. Závěr Úřadu, že zásada transparentnosti byla zadavatelem při zadávání části veřejné zakázky popsané výrokem I. napadeného rozhodnutí porušena, tak považuji s ohledem na výše uvedené za správný a v souladu se zákonem.

K namítané nesrozumitelnosti postupu Úřadu

89. Zadavatel dál v rozkladu opakuje, že výrokem II. původního prvostupňového rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že stavební práce na rekonstrukci ulic Školní, Jeronýmova, Husitská, Škroupova, Fibichova, Janáčkova, Ondříčkova, Smetanova ve městě Sokolov a opravu mostu přes Lobezský potok v ulici Gorkého ve městě Sokolov nezadal v některém z druhu zadávacího řízení podle § 21 odst. 1 zákona.

90. Zadavatel pak v rozkladu odkazuje na bod 29. odůvodnění původního rozhodnutí předsedy Úřadu, v němž se předseda Úřadu vyslovil tak, že nelze dovodit, že by část veřejné zakázky odpovídající stavebním pracím na rekonstrukci těchto ulic a opravu mostu přes Lobezský potok v ulici Gorkého ve městě Sokolov nebyly zadány v některém z druhů zadávacího řízení, neboť byla tato část zadána spolu se zbývající částí veřejné zakázky v otevřeném řízení ve smyslu § 27 zákona. Přitom v bodu 43. odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad dle zadavatele „výslovně uvedl, že stavební práce na rekonstrukci ulic Školní, Jeronýmova, Husitská, Škroupova, Fibichova, Janáčkova, Ondříčkova, Smetanova ve městě Sokolov a opravu mostu přes Lobezský potok v ulici Gorkého ve městě Sokolov byly realizovány v rámci preliminářových položek“.

91. Dle zadavatele měl být názor předsedy Úřadu aplikován na výrok I. napadeného rozhodnutí, jelikož i „ohledně preliminářových položek (jedná se o věcně identickou část, jako „stavební práce na rekonstrukci…“) totiž platí, že byly jako součást veřejné zakázky zadány v otevřeném řízení.“

92. Pokud zadavatel namítá nesrozumitelnost postupu Úřadu, pak uvádím, že za nesrozumitelnou považuji naopak zadavatelovu námitku. Není pravdivé tvrzení zadavatele, že Úřad výslovně uvedl, že stavební práce na rekonstrukci jednotlivých ulic opravu mostu přes Lobezský potok v ulici Gorkého ve městě Sokolov byly realizovány v rámci sporných položek. Úřad v bodu 43. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl pouze, že toto tvrzení vyplývá z vyjádření zadavatele v rámci šetření podnětu.

93. Obsah sporných položek, jejichž nezadání v některé z forem zadávacího řízení bylo předmětem přezkumu napadeného rozhodnutí, se navíc zásadně liší od položek, jimiž se Úřad a předseda Úřadu zabývali v původním prvostupňovém rozhodnutí a v původním rozhodnutí předsedy Úřadu. Správní řízení v části týkající se možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, kterého se měl zadavatel dopustit tím, že část předmětu veřejné zakázky odpovídající právě stavebním pracím na rekonstrukci ulic Školní, Jeronýmova, Husitská, Škroupova, Fibichova, Janáčkova, Ondříčkova, Smetanova ve městě Sokolov a opravu mostu přes Lobezský potok v ulici Gorkého ve městě Sokolov nezadal v některém z druhu zadávacího řízení podle § 21 zákona, Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S6/2012/VZ-704/2015/511/JNv ze dne 29. 1. 2015 podle § 66 odst. 2 správního řádu zastavil.

94. Postup Úřadu spatřuji s ohledem na výše uvedené srozumitelným, přezkoumatelně odůvodněným, správným a v souladu se zákonem. Úřad provedl věcně správné posouzení případu, které podložil relevantními právními předpisy a judikaturou.

Ke stanovení výše sankce

95. K výši Úřadem uložené pokuty zadavatel namítá, že tato zahrnuje represivní prvek v nepřiměřené výši. Dle zadavatele uplynul mezi spácháním správního deliktu a uložením sankce delší časový úsek, přičemž s plynutím času se represivní účinky sankce oslabují. Otázkou doby uplynulé od spáchání správního deliktu se přitom Úřad (s výjimkou zkoumání zániku trestnosti) vůbec nezabýval. Dle zadavatele neexistuje ani preventivní význam uložené pokuty, když lze očekávat, že změny právní úpravy vyvolané implementací směrnice č. 2014/24/EU umožní zadavateli postupovat v souladu s jednoznačně formulovanými zákonnými pravidly. Zadavatel pak dále namítá, že vysoká pokuta pozbývá svého smyslu rovněž proto, že dopadá na zcela jiné osoby, než osoby, na základě jejichž jednání odpovědnost zadavatele za správní delikt měla vzniknout v důsledku několika významných změn ve vedení zadavatele.

96. K těmto námitkám rozkladu předesílám, že podle § 112 odst. 2 zákona Úřad projednává správní delikty podle tohoto zákona a ukládá sankce za jejich spáchání. Jedná se o správní delikty zadavatelů (§ 120 zákona) a dodavatelů (§ 120a zákona). Zákon dává Úřadu pravomoc ukládat pokuty za správní delikty právnické osobě nebo fyzické osobě, která je zadavatelem a to zásadně bez ohledu na zavinění.

97. Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona dopustil zadavatel. Zadavatelem veřejné zakázky je v tomto správním řízení právnická osoba, státní příspěvková organizace – Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4. Výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil Úřad pokutu zadavateli právě jakožto právnické osobě. Je evidentní, že zadavatel podle zákona vždy odpovídá za řádný a zákonný průběh zadávacího řízení. Nelze proto jakkoli zpochybnit skutečnost, že i v tomto případě nese Ředitelství silnic a dálnic jakožto zadavatel veřejné zakázky objektivní odpovědnost za spáchání Úřadem deklarovaného správního deliktu. S ohledem na to je tedy zcela zřejmé, že otázka (aktuálního) složení vedení zadavatele je zcela irelevantní. Tato problematika patří k otázkám spadajícím do vnitřních záležitostí zadavatele, které na objektivní odpovědnost za spáchání správního deliktu zadavatelem nemá a nemůže mít vliv. Z výše uvedeného je zřejmé, že námitka významných změn ve vedení zadavatele neobstojí.

98. Úřad dostatečně zhodnotil způsob spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, přihlédl k následkům správního deliktu a rovněž i okolnostem, za nichž byl tento delikt spáchán.

99. Správný a zákonný je i závěr Úřadu o nelikvidační výši stanovené pokuty. Při stanovení výše pokuty Úřad přihlédl k ekonomické situaci zadavatele. Výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli pokutu ve výši 300 000 Kč. Uložením pokuty v této výši byly naplněny obě její funkce, tedy funkce preventivní i funkce represivní. Skutečnost, že od spáchání správního deliktu uplynula již delší doba, neznamená, že uložená pokuta nesplní tyto dvě funkce.

100. V neposlední řadě musím poukázat i na fakt, že horní hranice možné pokuty byla v přezkoumávaném případě 6 562 850 Kč, přičemž uložená pokuta 300 000 Kč je tak výrazně při její spodní hranici.

101. Ani s ohledem na konkrétní okolnosti spáchání správního deliktu a s přihlédnutím k následkům spáchání správního deliktu a k nutnosti naplnění sankčních účinků, nepovažuji pokutu v této výši za nepřiměřenou. Úřad správně a přezkoumatelným způsobem podrobně vylíčil, jaká byla jeho skutková zjištění a jakými úvahami se při stanovování výše pokuty řídil, tj. z čeho vycházelo jeho správní uvážení a k jakému výsledku dospěl ohledně konkrétní výše pokuty uložené zadavateli. Úřad tuto část svého rozhodnutí dostatečně a přesvědčivě odůvodnil. Při rozhodování o výši pokuty zohlednil všechny skutečnosti, které mohly v tomto správním řízení výši pokuty ovlivnit, řádně se s nimi vypořádal a přesvědčivě odůvodnil, ke kterým okolnostem přihlédl a jaký vliv měly na uloženou výši pokuty.

VIII.      Závěr

102. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

103. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s  § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

Ředitelství silnic a dálnic, Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.