číslo jednací: S0568/2016/VZ-35810/2016/512/VNv

• Instance: I.
• Věc: Lávka v Lužci nad Vltavou
• Účastníci:
  1. obec Lužec nad Vltavou
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb.
• Rok: 2016
• Datum nabytí právní moci: 6. 9. 2016

Č. j.: ÚOHS-S0568/2016/VZ-35810/2016/512/VNv

25. 8. 2016

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, k výkonu dohledu nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, ve věci správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) citovaného zákona, jehož se dopustil

• zadavatel – obec Lužec nad Vltavou, IČO 00237035, se sídlem 1. máje 176, 277 06 Lužec nad Vltavou,

při zadávání veřejné zakázky „Lávka v Lužci nad Vltavou“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 15. 4. 2016 a uveřejněno dne 18. 4. 2016 pod ev. č. 526184,

vydává podle ustanovení § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I.

Zadavatel – obec Lužec nad Vltavou, IČO 00237035, se sídlem 1. máje 176, 277 06 Lužec nad Vltavou – se dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s § 110 odst. 7 citovaného zákona odmítl námitky ze dne 7. 7. 2016 podané stěžovatelem – HOCHTIEF CZ a. s., IČO 46678468, se sídlem Plzeňská 3217/16, 150 00 Praha 5 – a doručené jmenovanému zadavateli dne 11. 7. 2016, směřující proti rozhodnutí jmenovaného zadavatele ze dne 1. 7. 2016 o vyloučení uchazeče – HOCHTIEF CZ a. s., IČO 46678468, se sídlem Plzeňská 3217/16, 150 00 Praha 5 – z účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Lávka v Lužci nad Vltavou“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 15. 4. 2016 a uveřejněno dne 18. 4. 2016 pod ev. č. 526184, z důvodu chybějícího vymezení újmy, která jmenovanému uchazeči hrozí či vznikla v důsledku domnělého porušení zákona zadavatelem, ačkoliv se jednalo o námitky označené jako „Námitky proti rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení“, svým obsahem směřující proti rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení, u nichž se dle § 110 odst. 7 ve spojení s § 110 odst. 4 citovaného zákona nevyžaduje, aby v nich bylo uvedeno, jaká újma stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona hrozí či vznikla, takže takový důvod pro odmítnutí těchto námitek není dán.

II.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se podle ustanovení § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavateli – obec Lužec nad Vltavou, IČO 00237035, se sídlem 1. máje 176, 277 06 Lužec nad Vltavou – ukládá

pokuta ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Zadavatel – obec Lužec nad Vltavou, IČO 00237035, se sídlem 1. máje 176, 277 06 Lužec nad Vltavou (dále jen „zadavatel“ nebo také „obec Lužec nad Vltavou“) – zahájil otevřené řízení na veřejnou zakázku „Lávka v Lužci nad Vltavou“ (dále jen „veřejná zakázka“) podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 15. 4. 2016 a uveřejněno dne 18. 4. 2016 pod ev. č. 526184 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Zadavatel se nechal v předmětném zadávacím řízení podle § 151 zákona zastoupit na základě plné moci ze dne 16. 2. 2016 panem Ing. Vincentem Strebeľem, bytem Pod tržištěm 607, 675 31 Jemnice.

3. Předmětem šetřené veřejné zakázky podle článku II. 1. návrhu smlouvy „je vybudování lávky pro pěší a cyklisty přes řeku Vltavu mezi obcemi Lužec nad Vltavou a Bukol o délce 138 m a šířce 3 m“.

4. Z protokolu o otevírání obálek s nabídkami ze dne 30. 5. 2016 vyplývá, že v zadavatelem stanovené lhůtě (do 30. 5. 2016) podalo nabídku celkem 7 uchazečů.

5. Zadavatel doručil dne 4. 7. 2016 uchazeči – HOCHTIEF CZ a. s., IČO 46678468, se sídlem Plzeňská 3217/16, 150 00 Praha 5 (dále jen „stěžovatel“) – dokument Oznámení zadavatele o vyloučení uchazeče ze dne 1. 7. 2016, v němž je jako důvod vyloučení stěžovatele uvedeno, že v nabídce stěžovatele „nebyl předložen výpis z rejstříku trestů statutárního orgánu společnosti“.

6. Dne 11. 7. 2016 zadavatel obdržel námitky stěžovatele směřující proti rozhodnutí zadavatele ze dne 1. 7. 2016 o vyloučení stěžovatele z další účasti v zadávacím řízení.

7. Rozhodnutím ze dne 11. 7. 2016 zadavatel podané námitky odmítnul, přičemž v odůvodnění uvedl, že „v námitce stěžovatele [vyloučeného uchazeče] není uvedeno, jaká újma stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona hrozí nebo vznikla.“ Předmětné rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 14. 7. 2016.

Postup Úřadu

8. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona obdržel dne 19. 7. 2016 návrh stěžovatele na zahájení řízení o přezkoumání postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky, čímž bylo zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání postupu zadavatele vedené pod sp. zn. S0506/2016/VZ. V návrhu stěžovatel mimo jiné namítal možné spáchání správního deliktu zadavatelem tím, že zadavatel postupoval v rozporu s § 111 odst. 1 zákona ve spojení s § 110 odst. 7 zákona, když věcně nepřezkoumal a odmítl námitky stěžovatele, ačkoli obsahovaly všechny zákonné náležitosti. Uvedenou část návrhu Úřad podle jejího obsahu posoudil a následně šetřil jako podnět ve smyslu § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

Vyjádření zadavatele ze dne 29. 7. 2016

9. Úřad taktéž uvádí, že v souvislosti se shora vedeným správním řízením doručil dne 1. 8. 2016 zadavatel Úřadu své vyjádření, jež svým obsahem doléhá i na šetřenou věc.

10. Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 29. 7. 2016 (jež je také součástí správního spisu) k obsahu obdrženému podnětu uvádí, že nejenže uznává tvrzení o chybném posouzení kvalifikace vyloučeného uchazeče, ale uznává i „své pochybení ve věci zamítnutí námitky navrhovatele, a proto zrušil své rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení, podle § 79 odst. 5 zákona provedl nové posouzení a hodnocení nabídek a odeslal všem uchazečům nové rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky. Tím zadavatel realizoval opatření, které výše uvedený uchazeč požaduje v návrhu.“

II.             ZÁVĚRY ÚŘADU

11. Podle ustanovení § 150 odst. 1 zákona správního řádu povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.

12. Po přezkoumání předložených podkladů Úřad dospěl k závěru, že není pochyb o tom, že se nezákonného jednání (při zadávání veřejné zakázky nepostupoval v souladu se zákonem) dopustil účastník řízení (zadavatel) a že jsou dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání příkazu v souladu s § 150 odst. 1 správního řádu.

13. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K určení kategorie zadavatele

14. Pro řádné prošetření případu považuje Úřad za rozhodné nejprve určení konkrétní kategorie zadavatele veřejné zakázky, jenž naplňuje předepsané zákonné znaky, a která na šetřený případ dopadá, proto uvádí následující skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

15. Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) zákona je veřejným zadavatelem územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek.

16. Podle článku 99 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

Právní posouzení

17. Úřad má s ohledem na shora citované za prokázané, že obec Lužec nad Vltavou je, jak již samotný název subjektu napovídá, územní samosprávný celek (obec) a je tedy veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona.

18. Po ověření kategorie zadavatele Úřad přistoupil k prošetření předmětné věci.

K výroku I. tohoto příkazu

Relevantní ustanovení zákona

19. Podle ustanovení § 110 odst. 2 zákona lze námitky podat proti všem úkonům zadavatele a stěžovatel je musí doručit zadavateli do 15 dnů a v případě zjednodušeného podlimitního řízení do 10 dnů ode dne, kdy se o domnělém porušení zákona úkonem zadavatele dozví, nejpozději však do doby uzavření smlouvy.

20. Podle ustanovení § 110 odst. 4 zákona námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky nebo proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení musí stěžovatel doručit zadavateli do 15 dnů a v případě zjednodušeného podlimitního řízení do 10 dnů ode dne doručení oznámení o výběru nejvhodnější nabídky veřejné zakázky podle § 81 nebo rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení.

21. Námitky se podle ustanovení § 110 odst. 7 zákona podávají písemně. V námitkách musí stěžovatel uvést, kdo je podává, proti kterému úkonu zadavatele směřují a v čem je spatřováno porušení zákona. V námitkách podle odstavců 2, 3 a 5 musí být uvedeno, jaká újma stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona hrozí nebo vznikla a čeho se stěžovatel domáhá. Jde-li o námitky podle odstavce 2, musí stěžovatel v námitkách uvést též skutečnosti rozhodné pro stanovení okamžiku, kdy se o domnělém porušení zákona úkonem zadavatele dozvěděl. Námitky neobsahující náležitosti podle tohoto odstavce zadavatel odmítne a bezodkladně písemně uvědomí o této skutečnosti stěžovatele. Podání námitek řádně a včas je podmínkou pro podání návrhu na přezkoumání postupu zadavatele ve stejné věci. Návrh na uložení zákazu plnění smlouvy podle § 114 odst. 2 může stěžovatel podat bez předchozího podání námitek.

22. Podle ustanovení § 111 odst. 1 zákona přezkoumá zadavatel podané námitky v plném rozsahu a do 10 dnů od obdržení námitek odešle stěžovateli písemné rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, s uvedením důvodu. Vyhoví-li zadavatel námitkám, uvede v rozhodnutí způsob provedení nápravy.

23. Podle ustanovení § 111 odst. 4 zákona nerozhoduje zadavatel o námitkách, které byly podány opožděně nebo které vzal stěžovatel zpět. Tuto skutečnost zadavatel písemně oznámí stěžovateli. Vezme-li stěžovatel námitky zpět, není oprávněn podat ve stejné věci návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu.

24. Podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. g) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že odmítne námitky v rozporu s § 110 zákona anebo postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 111 zákona.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

25. V šetřeném případě doručil zadavatel dne 4. 7. 2016 stěžovateli dokument Oznámení zadavatele o vyloučení uchazeče ze dne 1. 7. 2016, přičemž jako důvod vyloučení byl uveden v nabídce chybějící výpis z rejstříku trestů statutárního orgánu stěžovatele.

26. Dne 11. 7. 2016 zadavatel obdržel námitky stěžovatele směřující proti rozhodnutí zadavatele ze dne 1. 7. 2016 o vyloučení stěžovatele z další účasti v zadávacím řízení.

27. Rozhodnutím ze dne 11. 7. 2016 zadavatel podané námitky odmítnul, přičemž v odůvodnění uvedl, že v podaných námitkách stěžovatele nebyla uvedena (hrozící či vzniklá) újma (blíže bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

28. Následně stěžovatel podal dne 19. 7. 2016 návrh na přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu, přičemž stejnopis návrhu byl dne 20. 7. 2016 doručen i zadavateli.

29. Dne 27. 7. 2016 zadavatel odeslal stěžovateli dokument „Oznámení zadavatele o zrušení vyloučení uchazeče“, ve kterém jej informoval o zrušení svého rozhodnutí ze dne 1. 7. 2016 o vyloučení stěžovatele z další účasti v zadávacím řízení a o novém posouzení a hodnocení nabídek.

Právní posouzení

30. Úřad nejprve obecně k vyřízení námitek uvádí, že zadavatel je podle ustanovení § 111 odst. 1 zákona povinen přezkoumat obdržené námitky v plném rozsahu ve lhůtě deseti dnů od jejich doručení. V této lhůtě je zadavatel povinen odeslat stěžovateli písemné rozhodnutí obsahující způsob vyřízení námitek. Zadavatel tedy rozhodne buď o vyhovění, či o zamítnutí námitek, přičemž je povinen své rozhodnutí současně i náležitě odůvodnit.

31. V případě, že zadavatel shledá porušení zákona některým ze svých úkonů a námitkám vyhoví, je povinen stanovit způsob provedení nápravy a o tomto způsobu informovat stěžovatele. V závislosti na druhu porušení zákona musí zadavatel při určení druhu provedení nápravy vzít v úvahu rovněž další úkony učiněné v zadávacím řízení provedené po vadném úkonu a ve svém rozhodnutí přijmout takový způsob nápravy, kterým se zadávací řízení navrátí do stavu, v němž se nacházelo v okamžiku provedení vadného úkonu, resp. takový způsob nápravy, kterým následky vadného úkonu odstraní.

32. V případě, že podané námitky nemají náležitosti podle ustanovení § 110 odst. 7 zákona, zadavatel takové námitky odmítne a okamžitě o tom vyrozumí stěžovatele.

33. Jestliže nebyly podány námitky včas nebo pokud byly vzaty zpět, pak má zadavatel povinnost informovat stěžovatele, že o námitkách nerozhodoval, protože byly podány pozdě nebo že byly vzaty zpět. Pokud byly podány jiné, než řádné námitky, zadavatel je odmítne a tuto skutečnost sdělí stěžovateli.

34. V šetřené veřejné zakázce doručil stěžovatel zadavateli námitky dne 11. 7. 2016, neboť se domníval, že byl rozhodnutím zadavatele ze dne 1. 7. 2016 nesprávně vyloučen z další účasti v zadávacím řízení. Zadavatel tyto námitky vyhodnotil tak, že neobsahují náležitosti podle ustanovení § 110 odst. 7 zákona, a proto je odmítl podle ustanovení § 110 odst. 7 věta třetí zákona. Rozhodná je v šetřeném případě skutečnost, že podané námitky svým obsahem jednoznačně směřují proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení stěžovatele z účasti v zadávacím řízení. Úřad proto konstatuje, že není-li pochyb o tom, že se předmět podaných námitek týká rozhodnutí zadavatele o vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení, doléhá na předmětný typ úkonu zadavatele ustanovení § 110 odst. 4 zákona.

35. Úřad dále uvádí, že v situaci, kdy zadavatel obdržel předmětné námitky stěžovatele, bylo jeho povinností posoudit formální i obsahové náležitosti podaných námitek podle § 110 odst. 7 zákona, přičemž měl též z obsahu i samotného názvu námitek - „Námitky proti rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení“ - dovodit, že se jedná o námitky učiněné podle § 110 odst. 4 zákona, tedy námitky proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení stěžovatele ze zadávacího řízení, když stěžovatel v textu námitek uvádí, že „[s]těžovatel je přesvědčen o tom, že rozhodnutí o vyloučení je nezákonné, a proto podává podle § 110 odst. 4 ZVZ proti rozhodnutí o vyloučení námitky, které dále odůvodňuje.“ Vzhledem ke skutečnosti, že se v šetřeném případě jednalo o námitky proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení stěžovatele z účasti v zadávacím řízení, nemohl zadavatel odmítnout námitky podle § 110 odst. 7 věty třetí na základě toho, že stěžovatel v podaných námitkách neuvedl hrozící nebo vzniklou újmu, neboť jak z citovaného ustanovení vyplývá, tato povinnost dopadá pouze na námitky podle § 110 odst. 2, 3 a 5 zákona. Jelikož však zadavatel v právě projednávaném případě zvolil pro vyřízení námitek postup takový, že i v případě námitek podaných podle § 110 odst. 4 zákona zkoumal uvedení újmy stěžovatele, resp. odmítl ve svém rozhodnutí ze dne 11. 7. 2016 podané námitky stěžovatele ze dne 7. 7. 2016 z důvodu neuvedení hrozící či vzniklé újmy stěžovatele v důsledku domnělého porušení zákona, jedná se podle Úřadu o postup učiněný v rozporu se zákonem.

36. Z vyjádření zadavatele ze dne 29. 7. 2016 pak vyplývá, že i sám zadavatel svůj nezákonný postup nezpochybňuje a přiznává jej.

37. Úřad k výše uvedenému dodává, že záměrem zákonodárce bylo odlišit určité typy úkonů zadavatele s ohledem na případné podání námitek proti těmto úkonům a uvedení újmy, která stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona stěžovateli vznikla či alespoň hrozí. V situaci, která dopadá i na šetřený případ, tzn., kdy jsou podány námitky stěžovatele proti vyloučení z další účasti v zadávacím řízení (obdobně též námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky), však uvedení újmy postrádá smysl, neboť z logiky věci je újma takovéhoto stěžovatele naprosto zřejmá. Úřad proto dodává, že by bylo přehnaným formalismem a až zbytečnou zátěží stěžovatele požadovat po něm uvedení něčeho, co je na první pohled naprosto zřejmé, a proto i zákonodárce, vědom si této situace, oprostil stěžovatele od předmětné povinnosti tím, že odkázal v § 110 odst. 7 věta třetí zákona pouze na případy uvedené v odstavcích 2, 3 a 5 citovaného ustanovení.

38. Vzhledem k výše konstatovanému Úřad uzavírá, že zadavatel postupoval v rozporu s ustanovením § 110 odst. 7 zákona, když odmítl námitky stěžovatele ze dne 7. 7. 2016, které byly doručeny zadavateli dne 11. 7. 2016 a které směřují proti rozhodnutí zadavatele ze dne 1. 7. 2016 o vyloučení stěžovatele z další účasti v předmětném zadávacím řízení z důvodu chybějícího vymezení újmy, která stěžovateli hrozí či vznikla v důsledku domnělého porušení zákona zadavatelem, ačkoliv se jednalo o námitky označené jako „Námitky proti rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení“, svým obsahem směřující proti rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení, u nichž se dle § 110 odst. 7 ve spojení s § 110 odst. 4 citovaného zákona nevyžaduje, aby v nich bylo uvedeno, jaká újma stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona hrozí či vznikla, takže takový důvod pro odmítnutí těchto námitek není dán, čímž se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona.

39. Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona tím, že v rozporu s § 110 odst. 7 zákona odmítl námitky stěžovatele ze 7. 7.2016, ačkoliv tyto námitky byly podány v souladu se zákonem. V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.

40. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

K výroku II. příkazu – uložení pokuty

41. Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť zadavatel svým postupem naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona.

42. Podle ustanovení § 121 odst. 3 zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

43. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. g) zákona dozvěděl na základě podaného návrhu stěžovatele, který Úřad obdržel dne 19. 7. 2016. K protiprávnímu jednání zadavatele došlo dne 11. 7. 2016, tj. rozhodnutím o námitkách stěžovatele ze dne 7. 7. 2016, přičemž správní delikt byl dokonán tentýž den (11. 7. 2016), kdy zadavatel odeslal stěžovateli předmětné rozhodnutí o námitkách. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že od spáchání správního deliktu uplynul přibližně 1 měsíc, a že tedy v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

44. Podle ustanovení § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g) zákona.

45. Podle ustanovení § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

46. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6. 12. 2012 vyplývá, že je-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná, nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. S požadavky soudu na řádné odůvodnění pokuty, obsaženými ve výše citovaném rozsudku, se Úřad vypořádává následujícím způsobem.

47. Hlavním kritériem, které je podle výše citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Při zvažování závažnosti správního deliktu Úřad zohlednil následující skutečnosti.

48. K povaze zadavatelem porušené povinnosti Úřad konstatuje následující. Institut námitek má sloužit jako prostředek obrany proti domnělému porušení zákona úkonem zadavatele. Prostřednictvím rozhodnutí o námitkách pak zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, který může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména o tom, zda bude proti postupu zadavatele brojit návrhem u Úřadu či nikoliv. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění návrhu.

49. V šetřeném případě zadavatel námitky stěžovatele odmítnul z důvodu nedodržení zákonných požadavků na obsahové náležitosti námitek přesto, že námitky obsahovaly všechny náležitosti podle § 110 odst. 7 zákona. Uvedeným nezákonným postupem zadavatele tak nebyl naplněn základní účel námitek, v důsledku čehož byl stěžovatel nucen se formou návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele obrátit na Úřad. S ohledem na shora uvedené Úřad považuje spáchaný správní delikt za závažný.

50. Při určení výše pokuty přihlédl Úřad rovněž k hodnotě předmětné veřejné zakázky. S ohledem na skutečnost, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 25 000 000 Kč bez DPH, nelze na tuto veřejnou zakázku pohlížet jako na nevýznamnou a připustit tak nižší intenzitu protiprávního jednání zadavatele.

51. Nadto Úřad dodává, že skutečnost, že v důsledku podaného návrhu, resp. doručeného stejnopisu návrhu zadavateli, zadavatel zrušil své rozhodnutí o vyloučení stěžovatele z další účasti v zadávacím řízení, tedy, že v podstatě vyhověl podaným námitkám stěžovatele ze dne 7. 7. 2016, nemá na spáchání předmětného správního deliktu žádný vliv, neboť se v daném případě nejedná o změnu protiprávního stavu. Posuzovaná věc, tj. odmítnutí námitek v rozporu s § 110 zákona, je totiž nezvratnou a neměnnou skutečností, na jejíž následky nelze v návaznosti na předmětný delší časový odstup (od spáchání správního deliktu po rozhodnutí zadavatele o zrušení svého rozhodnutí ze dne 1. 7. 2016 o vyloučení stěžovatele uplynulo přibližně 14 dní) pohlížet jako na okolnost polehčující.

52. Úřad dále jako polehčující okolnost zohlednil fakt, že se zadavatel ve svém vyjádření ze dne 29. 7. 2016 ke spáchání správního deliktu přiznal.

53. Jiné polehčující ani přitěžující okolnosti Úřad v daném případě neshledal.

54. Při posuzování výše uložené pokuty vycházel Úřad též z premisy, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, jež nelze oddělit, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v rozsudku ve věci sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam.

55. Při stanovení výše pokuty Úřad rovněž zvažoval, zda pokuta uložená ve výši 30 000 Kč nemůže nepříznivě ovlivnit hospodaření zadavatele, přičemž dospěl k závěru, že pokuta uložená v této výši není způsobilá negativně ovlivnit hospodaření ani působení zadavatele, který je obcí.

56. Po zvážení všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty dospěl k závěru, že výše pokuty stanovená ve výši 30 000 Kč naplňuje dostatečně obě shora uvedené funkce právní odpovědnosti. Úřad si je vědom, že uvedená hodnota pokuty spadá do dolní poloviny zákonné sazby, avšak za rozhodnou považuje její absolutní výši, kterou považuje s ohledem na skutková zjištění šetřeného případu za odpovídající.

57. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele rozhodl o uložení pokuty zadavateli tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.

58. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno, zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu do 8 dní ode dne jeho doručení podat odpor k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné.

Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

obec Lužec nad Vltavou, 1. máje 176, 277 06 Lužec nad Vltavou

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy