číslo jednací: R348/2015/VZ-36640/2016/322/DRu

• Instance: II.
• Věc: SYSTEMIZACE rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky
• Účastníci:
  1. Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 2. 9. 2016
• Související rozhodnutí: S0390/2015/VZ-33516/2015/512/VKa; R348/2015/VZ-36640/2016/322/DRu

Č. j.:ÚOHS-R348/2015/VZ-36640/2016/322/DRu

2. září 2016

V řízení o rozkladu ze dne 29. 10. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0390/2015/VZ-33516/2015/512/VKa ze dne 13. 10. 2015 vydanému ve správním řízení vedeném ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „SYSTEMIZACE rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 9. 2011 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 9. 9. 2011 pod ev. č. 60065026 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 9. 2011 pod ev. č. 2011/S 174-285952,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0390/2015/VZ-33516/2015/512/VKa ze dne 13. 10. 2015

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 22. 12. 2014 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k dohledu nad dodržováním zákona podnět k přezkoumání postupu zadavatele – České republiky – Ministerstva práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 (dále jen „zadavatel“) při zadávání veřejné zakázky s názvem „SYSTEMIZACE rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 9. 2011 do Věstníku veřejných zakázek a uveřejněno dne 9. 9. 2011 pod ev. č. 60065026 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 9. 2011 pod ev. č. 2011/S 174-285952 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Předmětem veřejné zakázky zadavatel stanovil realizaci komplexního řešení systemizace v rámci rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, který zahrnuje Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky a všechny ostatní organizační složky státu a příspěvkové organizace kapitoly 313 s celkovým počtem cca 19 500 zaměstnanců. Hlavními cíli realizace veřejné zakázky byly stanoveny: A. zkvalitnění lidských zdrojů, zvýšení dlouhodobé motivace zaměstnanců rezortu a zvýšení atraktivity státní správy jako zaměstnavatele; B. zvýšení efektivity činnosti rezortu v rámci jemu svěřených pravomocí a odpovědností se strategickým řízením predikovatelných dopadů vyplývajících ze zavádění zvolených opatření; C. návrh úsporných opatření, dosažení okamžitých i dlouhodobých významných úspor výdajů státního rozpočtu bez negativních vlivů způsobených plošným (nepřesně cíleným) a neoptimalizovaným rozhodováním o úsporných opatřeních v kontextu celého rezortu. Plnění předmětu veřejné zakázky bylo podle oznámení o veřejné zakázce strukturováno do tří etap: „Analýza a příprava pro nasazení systemizace“, „Nasazení systemizace“ a „Pilotní provoz systemizace“.

3. S ohledem na obsáhlost textu zadavatelem stanovených technických kvalifikačních předpokladů odkazuji na body 31. až 35. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž Úřad požadavky na kvalifikaci přehledně shrnul.

4. Dne 24. 7. 2015 zahájil Úřad správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona při zadávání veřejné zakázky.

II.             Napadené rozhodnutí

5. Dne 13. 10. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0390/2015/VZ-33516/2015/512/VKa (dále jen „napadené rozhodnutí“).

6. Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený § 56 odst. 7 písm. c) zákona a zásadu zákazu diskriminace stanovenou v § 6 zákona, když úroveň technických kvalifikačních předpokladů podle § 56 odst. 2 písm. b) zákona nestanovil odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť v kapitole 6 zadávací dokumentace současně požadoval, aby v rámci seznamu techniků či technických útvarů, jež se budou podílet na plnění veřejné zakázky, bylo uvedeno nejméně 11 konkrétních osob splňujících minimální požadavky na kvalifikaci podle zadávací dokumentace (žádná osoba se nesmí opakovat na další pozici), jež se budou podílet na plnění veřejné zakázky a aby dodavatel v nabídce doložil minimálně 3 osvědčení o plnění významných služeb, nejméně 1 osvědčení musí být vydané veřejným zadavatelem (orgánem státní správy); kdy za „významné služby“ byly považovány jen služby v oblasti komplexního řešení SYSTEMIZACE, a to v případech, ve kterých celková fakturovaná odměna byla vyšší jak 1 mil. Kč bez DPH, a to v rámci jedné zakázky pro jednoho objednatele a u zakázek zahájených a dokončených v rámci posledních 36 měsíců, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel dne 11. 1. 2012 s dodavatelem – HEWLETT-PACKARD s.r.o., IČO 17048851, se sídlem Vyskočilova 1410/1, 140 21 Praha 4 – Michle, a MSM Informační systémy, s.r.o., IČO 25115103, se sídlem Mladoboleslavská 301/10, 190 00 Praha 9 – Vysočany, smlouvu na veřejnou zakázku.

7. Výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 250 000 Kč.

III.           Námitky rozkladu

8. Dne 29. 10. 2015 podal zadavatel proti napadenému rozhodnutí rozklad, který byl Úřadu doručen téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 13. 10. 2015. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

9. Zadavatel v rozkladu nejprve shrnul skutková zjištění a závěry Úřadu a svou dosavadní argumentaci ve správním řízení. Zadavatel namítá, že veškerá argumentace Úřadu je postavena na dohadech, které jsou neobjektivní, neodborné a spekulativní bez uvedení konkrétních důkazů.

10. Zadavatel je přesvědčen, že rozsah a odborné požadavky na kvalifikaci týmu odpovídal rozsahu a odborným náležitostem veřejné zakázky a závěry Úřadu jsou pouhými spekulacemi pramenícími z neznalosti a nepochopení obsahu předmětu veřejné zakázky a nutnosti potřeby odborných zkušeností dodavatele z oblasti zákonů, vyhlášek, sociálních aspektů a posouzení akceschopnosti a působnosti resortu.

11. Stanovené požadavky na kvalifikaci považuje zadavatel za zásadní pro kvalitní splnění předmětu veřejné zakázky. Pokud by zadavatel ze svých požadavků slevil, zřejmě by mohl získat více nabídek, dle svého názoru však za rizika, že získá nekvalitní a řádně nevyužitelné plnění.

12. Zadavatel namítá, že kvalifikační požadavky byly stanoveny tak, aby spolu korespondovaly a nijak neomezovaly okruh potenciálních dodavatelů. Zadavatel je přesvědčen, že postupoval správně, když požadavek na odborné zkušenosti se službami poskytnutými výhradně veřejnému zadavateli ze státní správy nepožadoval v rámci kvalifikace jednotlivých členů realizačního týmu, nýbrž v rámci požadavku na seznam významných služeb.

13. Zadavatel dále namítá, že odpovědi v rámci průzkumu mezi potenciálními dodavateli jsou zavádějící a nemohou být důkazem a podkladem pro závěry Úřadu. Ke skutečnosti, že pouze 4 z 11 oslovených potenciálních dodavatelů uvedli, že důvodem pro nepodání nabídky v zadávacím řízení bylo nesplnění požadavků na prokázání splnění kvalifikace, zadavatel uvádí, že je zcela běžné, že ne všichni dodavatelé, kteří si vyzvednou zadávací dokumentaci, ji žádají se záměrem zpracovat a podat nabídku v zadávacím řízení a ne všichni jsou schopni splnit kvalifikační předpoklady vymezené zadavatelem.

Závěr rozkladu

14. Zadavatel se domáhá toho, aby předseda Úřadu zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.

IV.          Řízení o rozkladu

15. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

16. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

17. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno výše, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu zadavatele.

V.            K námitkám rozkladu

18. Stěžejní námitkou rozkladu je namítaná nesprávnost napadeného rozhodnutí z důvodu nesprávného právního posouzení postupu zadavatele, který měl při stanovení požadavků na prokázání kvalifikačních předpokladů v zadávacích podmínkách veřejné zakázky nedodržet postup stanovený v § 56 odst. 7 písm. c) zákona a zásadu zákazu diskriminace stanovenou v § 6 zákona, když úroveň technických kvalifikačních předpokladů podle § 56 odst. 2 písm. b) zákona nestanovil odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.

19. Podle § 56 odst. 7 písm. c) zákona je veřejný zadavatel ve vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům povinen v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.

20. Podle § 56 odst. 2 písm. b) zákona může veřejný zadavatel k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na služby požadovat seznam techniků či technických útvarů, jež se budou podílet na plnění veřejné zakázky, a to zejména techniků či technických útvarů zajišťujících kontrolu jakosti, bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance dodavatele nebo osoby v jiném vztahu k dodavateli.

21. Současně vedle § 56 zákona působí i základní zásady podle § 6 zákona, kdy platí, že při stanovování minimální úrovně kvalifikačních předpokladů nesmí být tyto stanoveny tak, aby neopodstatněně diskriminovaly uchazeče.

22. Jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 80/2012-37 ze dne 26. 6. 2014, „zadavatel může např. v technických podmínkách nebo v kvalifikačních požadavcích stanovit konkrétní požadavky, bez jejichž splnění se dodavatel nemůže o veřejnou zakázku úspěšně ucházet. Jejich stanovením tak přímo ovlivňuje okruh možných dodavatelů. Z tohoto důvodu je zapotřebí k počtu a míře takových požadavků přistupovat striktně v duchu zásad podle § 6 zákona“.

23. Ustanovení § 6 zákona má zajišťovat účel samotného zákona, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány v rámci hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Smysl a cíl zákazu diskriminace tak nutně vede k takové interpretaci § 6 zákona, podle které tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné, jednak též zákaz diskriminace skryté, pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům, tj. v oblasti práva veřejných zakázek k poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. K porušení zásady zákazu diskriminace může dojít také např. tehdy, pokud zadavatel stanoví zcela nepřiměřené požadavky na prokázání splnění kvalifikace, v důsledku čehož účelově a v rozporu se zákonem omezí účast určité skupiny dodavatelů. Zadavatel je oprávněn využít prostor daný zákonem a prostřednictvím stanovení úrovně technických kvalifikačních předpokladů znevýhodnit některé dodavatele. Toto je však možné pouze tehdy, je-li to odůvodněno objektivními okolnostmi.

24. Při přezkumu napadeného rozhodnutí jsem se proto soustředil na otázku, zda se Úřad dostatečně zabýval tím, zda znevýhodnění některých dodavatelů, tj. v daném případě těch, kteří ve lhůtě stanovené pro podání nabídek nedisponovali požadovanými technickými kvalifikačními předpoklady, mělo své opodstatnění. Zjistil jsem přitom, že se uvedenou otázkou Úřad podrobně zabýval v bodech 58. až 84. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

25. Nejdříve Úřad zkoumal požadavky zadavatele na kvalifikaci podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona a § 56 odst. 2 písm. b) zákona jednotlivě. V závěru své argumentace pak Úřad posoudil, že zadavatelem stanovený požadavek na kvalifikaci podle § 56 odst. 2 písm. b) zákona je jako celek nepřiměřený a zadavatel kombinací požadavků na členy realizačního týmu nastavil kvalifikační kritéria natolik excesivně, že neobstojí v souvislosti se zásadou zákazu diskriminace podle § 6 zákona.

26. Stanovení požadavku na doložení seznamu významných služeb poskytnutých dodavatelem lze dle Úřadu z pohledu § 56 odst. 2 písm. a) zákona považovat za legitimní vymezení minimální úrovně kvalifikačních předpokladů ve smyslu § 56 odst. 7 zákona, avšak v kontextu excesivně nastaveného požadavku podle § 56 odst. 2 písm. b) zákona představuje požadavek podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona další položku, která v celkové úrovni nastavené kvalifikace představuje prvek zjevné excesivity a diskriminace.

27. Zadavatel se v rozkladu omezuje na obecné proklamace, když tvrdí, že „odmítá neodůvodněné spekulativní názory Úřadu, které pramení z neodbornosti, neznalosti a nepochopení obsahu předmětu veřejné zakázky a nutnosti potřeby odborných zkušeností dodavatele“, že „se neztotožňuje s tvrzeními Úřadu, která zpochybňují požadavky na kvalifikaci stanovené zadavatelem, které zadavatel považoval a považuje z odborného pohledu jako zásadní a nezbytné pro kvalitní splnění veřejné zakázky“ nebo že „technické kvalifikační požadavky jsou vzájemně provázány a byly stanoveny tak, aby spolu korespondovaly a nijak neomezovaly okruh potenciálních dodavatelů“.

28. Úřad se přitom zcela konkrétně vyjádřil např. k pozici hlavního programátora projektu či konzultanta projektu pro legislativu, když v bodu 67. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že mu „není zřejmé, proč hlavní programátor projektu musí mít minimálně 3 roky odborných zkušeností ve funkci programátora projektu v oblasti komplexního řešení systemizace a proč zadavatel vyžaduje, aby doložil, že se ve funkci hlavního programátora projektu podílel alespoň na 3 projektech, které naplňují všechny znaky „významné služby“, přičemž dle Úřadu „v rámci problematiky řešené na funkci hlavního programátora je stěžejní především praxe v oblasti programování, přičemž samotná systemizace, jako předmět veřejné zakázky, nezakládá podstatné odlišnosti od programování v rámci řešení jiných projektů“. Dále např. k pozici konzultanta projektu pro legislativu Úřad v bodu 68. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že „problematika legislativy není pro předmět veřejné zakázky (tedy systemizace) nějak specifická vzhledem k problematice legislativy obecně.“

29. Zadavatel přitom nikde v rozkladu neuvedl, v čem by měly odlišnosti programování v oblasti komplexního řešení systemizace od programování v rámci jiných projektů spočívat, nýbrž pouze konstatoval, že systemizace není jen „přesouvání osob v tabulkách excelu“. Stejně tak neuvedl žádné skutečnosti svědčící o relevantnosti požadavku na odbornou zkušenost konzultanta pro legislativu v oblasti komplexního řešení systemizace, namísto zkušeností s funkcí konzultanta pro legislativu obecně.

30. Lze jistě přisvědčit zadavateli, že ke splnění předmětu veřejné zakázky je potřeba odborných znalostí zákonů a vyhlášek, sociálních aspektů a posouzení akceschopnosti a působnosti resortu. Mám ovšem shodně jako Úřad za to, že požadavek, aby měl tento člen týmu minimálně 3 roky odborných zkušeností ve funkci konzultanta pro legislativu právě v oblasti komplexního řešení systemizace a aby se v této funkci podílel alespoň na třech projektech, které naplňují znaky významné služby, není důvodný.

31. Za významné služby zadavatel považoval jen „služby v oblasti komplexního řešení systemizace, a to v případech, ve kterých celková fakturovaná odměna byla vyšší jak 1 mil. Kč bez DPH, a to v rámci jedné zakázky pro jednoho objednatele a u zakázek zahájených a dokončených v rámci posledních 36 měsíců.“ Zadavatel přitom u 10 členů realizačního týmu (z celkových 11 členů) požadoval zkušenosti právě s projekty, které naplňují znaky významné služby. K takovémuto omezení prokázání kvalifikačního předpokladu přitom zadavatel ani v zadávací dokumentaci, ani ve správním spise neuvedl relevantní a konkrétní důvody.

32. K přiměřenosti nastavení technických kvalifikačních předpokladů se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v rozsudku č. j. 1 Afs 20/2008-152 ze dne 5. 6. 2008 v němž uvedl, že „Zákaz diskriminace uvedený v § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zahrnuje jednak formu zjevnou, jednak formu skrytou. Za skrytou formu nepřípustné diskriminace je třeba považovat i takový postup, kterým zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením technických kvalifikačních předpokladů zjevně nepřiměřených ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky, v důsledku čehož je zřejmé, že zakázku nemohou splnit někteří z potenciálních uchazečů, jež by jinak byli bývali k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými.“ K tomu Nejvyšší správní soud doplnil v rozsudku č. j. 1 Afs 66/2012 ze dne 20. 12. 2012, že „Někteří z dodavatelů totiž mají v takovém případě a priori znemožněnu účast v zadávacím řízení, byť by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní. Tím se znemožňuje dosažení cíle zákona o veřejných zakázkách, tedy zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli.“

33. Zadavatel znemožnil ucházet se o veřejnou zakázku dodavatelům, jejichž členové realizačního týmu měli zkušenosti na obdobných pozicích, avšak nikoli u zakázek naplňujících znaky významné služby dle definice stanovené zadavatelem v zadávacích podmínkách veřejné zakázky. Tento postup zadavatele pak mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

34. Úřad v napadeném rozhodnutí správně zdůraznil, že porušení zásady zákazu diskriminace zakotvené v § 6 zákona spatřuje v kombinaci stanovených požadavků na kvalifikaci členů realizačního týmu jako celku. Postup zadavatele byl v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, neboť někteří dodavatelé měli a priori znemožněnu účast v zadávacím řízení, byť by předmět veřejné zakázky byli schopni realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé, kteří nabídku do zadávacího řízení veřejné zakázky podali.

35. K námitce zadavatele, že vymezená úroveň kvalifikačních předpokladů nebyla předmětem žádosti o dodatečnou informaci stran potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku ani žádný z nich nepodal proti postupu zadavatele námitky a ani podnět k přezkoumání úkonů zadavatele nebyl podán uchazečem o veřejnou zakázku, uvádím, že institut podání námitek upravený v § 110 zákona představuje možnost dodavatelů, kteří mají nebo měli zájem na získání veřejné zakázky, bránit se proti úkonům zadavatele v zadávacím řízení. Z uvedeného vyplývá, že toto ustanovení nezakládá dodavatelům povinnost tohoto postupu využít. Zároveň to také ale neznamená, že pokud dodavatelé tohoto svého práva nevyužijí, nemohl by Úřad v odůvodnění svého rozhodnutí poukázat na to, že jednáním zadavatele v rozporu se zákonem vznikla či mohla vzniknout újma na právech dodavatelů. Využití či nevyužití práva podat námitky dle § 110 zákona nemá v zásadě nic společného s tím, zda v důsledku porušení zákona zadavatelem vznikla, resp. nevznikla či mohla, resp. nemohla vzniknout újma na právech dodavatelů.

36. Skutečnost, že se žádný z uchazečů proti postupu zadavatele nebránil prostřednictvím námitek, ještě neznamená, že žádnému z uchazečů nemohla vzniknout újma na jeho právech. Nelze totiž předjímat, z jakých důvodů žádný z uchazečů nevyužil tohoto svého práva. Je naopak odpovědností zadavatele, aby v zadávacím řízení postupoval v souladu se zákonem a za dodržení zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Úkolem Úřadu je pak vykonávat dohled nad postupem zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a i bez návrhu dodavatele, tj. z moci úřední ukládat nápravná opatření a rozhodovat o správních deliktech. Z těchto důvodů považuji tuto námitku zadavatele za nedůvodnou.

37. Co se týče rozdílu mezi počtem uchazečů, kteří si vyzvedli zadávací dokumentaci a kteří nakonec nabídku podali, lze přisvědčit zadavateli, že není ojedinělým jevem, že část uchazečů od záměru podat nabídku upustí poté, co se v podrobnostech seznámí se zadávacími podmínkami. Důvodů, proč k takovému rozhodnutí dojde, je celá řada a nelze bez dalšího vyvozovat závěr o stanovení požadavků na kvalifikaci v rozporu se zásadou zákazu diskriminace. Závěr o porušení zákona zadavatelem však Úřad neučinil na základě provedeného dotazování potenciálních uchazečů, nýbrž na základě provedení věcně správného posouzení případu, které podložil relevantními právními předpisy a judikaturou.

38. K námitce zadavatele, že argumentace Úřadu je postavena na spekulativních dohadech bez konkrétních důkazů uvádím, že z napadeného rozhodnutí lze zjistit, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, jakými úvahami se při utváření závěru o skutkovém stavu řídil, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci zadavatele i proč subsumoval skutková zjištění pod konkrétní ustanovení zákona.

39. S ohledem na výše uvedené konstatuji, že jsem se ztotožnil se závěry Úřadu uvedenými v napadeném rozhodnutí. Napadené rozhodnutí považuji za správné a v souladu se zákonem.

K výroku o uložení pokuty

40. Ačkoli zadavatel nenamítal ničeho konkrétního proti výši uložené pokuty, směřoval svůj rozklad expressis verbis proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí, tedy i výroku II. napadeného rozhodnutí, kterým byla zadavateli uložena pokuta. Sankci za spáchání správního deliktu lze chápat jako právní následek porušení zákona, který pro zadavatele znamená určitou majetkovou újmu, jejímž účelem je působit na pachatele správního deliktu takovým způsobem, aby se již v budoucnosti nedopouštěl protiprávního jednání.

41. Zákon v § 121 odst. 2 uvádí hlavní kritérium rozhodné pro určení výměry pokuty a to závažnost spáchaného správního deliktu. Demonstrativním výčtem zákon v témže ustanovení toto hlavní kritérium definuje, když uvádí, že je třeba přihlédnout zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. Jak je patrné z bodů 94 a 95 odůvodnění napadeného rozhodnutí, zabýval se Úřad každým z výše uvedených kritérií závažnosti správního deliktu, a také polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi, které vedly ke zmírnění či zpřísnění nebezpečnosti jeho jednání. Úřad v napadeném rozhodnutí při stanovení výše pokuty přihlédl rovněž k ekonomické situaci zadavatele.

42. Pod kritérium způsob spáchání správního deliktu Úřad podřadil samotný delikt, kdy zadavatel nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 7 písm. c) zákona ve spojení s § 6 zákona, neboť minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu nevymezil tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky. Následkem protiprávního jednání zadavatele Úřad označil narušení základního principu zadávání veřejných zakázek, tedy zachování soutěžního prostředí, které má umožnit z co možná nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat pro zadavatele nejvhodnější plnění, a ve spojitosti s tím mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Jako polehčující okolnost Úřad shledal, že byl zadavatel v rámci nastavení přísných kvalifikačních předpokladů veden snahou o to, aby výsledný vybraný uchazeč zvládl realizovat předmět veřejné zakázky.

43. S ohledem na právě uvedené jsem výši uložené sankce shledal jako přiměřenou a odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí za přezkoumatelné a vyhovující níže uvedené judikatuře právních soudů.

44. Výše pokuty uložená Úřadem v napadeném rozhodnutí je přiměřená a Úřad při jejím ukládání postupoval zcela v mezích správního uvážení, které dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 105/2004 - 72 ze dne 19. 7. 2004 spočívá v tom, že zákon „poskytuje volný prostor k rozhodování v hranicích, které stanoví.“ S ohledem na maximální možnou výši uložené pokuty v posuzovaném případě, byla pokuta uložena při spodní hranici maximální možné výše.

45. Ukládání trestu je založeno na dvou základních principech - principu zákonnosti trestu a individualizace trestu. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že při posuzování zákonnosti uložené sankce správní soud k žalobní námitce přezkoumá, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonem stanovená kritéria, zda jeho úvahy o výši pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační [srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 - 133, publikované pod č. 2092/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, nebo nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/02 ze dne 13. 8. 2002 (N 105/27 SbNU 177; 405/2002 Sb.), nebo sp. zn. Pl. ÚS 38/02 ze dne 9. 3. 2004 (N 36/32 SbNU 345; 299/2004 Sb.)]. Není přitom důvodu, aby obdobným způsobem při přezkoumávání pokuty nepostupoval také odvolací správní orgán. S ohledem na shrnutí závěrů Úřadu ve vztahu k pokutě uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ale i s ohledem na to, že Úřad správně posoudil i přiměřenost pokuty pro zadavatele, je možné uzavřít, že se Úřad v napadeném rozhodnutí zabýval odůvodněním výše uložené pokuty velice pečlivě, přičemž při splnění povinnosti dle § 89 odst. 2 správního řádu jsem ve vztahu k zákonnosti výroku II. napadeného rozhodnutí neshledal, že by Úřad nenaplnil požadavky, jež jsou na odůvodnění pokuty kladeny jak § 121 odst. 2 zákona, tak § 68 odst. 3 správního řádu. Takovou námitku ostatně nevznesl ani zadavatel.

46. V souvislosti s určením výměry pokuty poukazuji na již výše uvedený nález Ústavního soudu Pl. ÚS 3/2002 ze dne 13. 8. 2002. Podle něj je při ukládání pokut vyloučen takový zásah do majetku podnikatele, v důsledku kterého by byla zničena majetková základna pro další podnikatelskou činnost. Nepřípustné jsou takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Ústavní soud se v nálezu Pl. ÚS 3/2002 ze dne 13. 8. 2002 zabýval ukládáním pokut právnickým a fyzickým osobám podnikajícím. Závěr o nepřípustnosti pokut likvidačního charakteru tedy není přímo aplikovatelný i na ukládání pokut ústředním orgánům státní správy, tj. v tomto případě zadavateli. Zadavatel je organizační složkou státu, není tedy zřízen nebo založen za účelem dosahování zisku podnikatelkou činností. Rozpočet zadavatele je napojen na státní rozpočet, přičemž podle Přílohy 3 Celkový přehled výdajů státního rozpočtu podle kapitol zákona č. 345/2014 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2015 výdaje státního rozpočtu na kapitolu číslo 313 Ministerstvo práce a sociálních věcí přesahují 533 mld. Kč. V důsledku toho nemůže mít výše uložené pokuty likvidační charakter ve vztahu k podnikatelské činnosti ve smyslu nálezu Pl. ÚS 3/2002 ze dne 13. 8. 2002, potažmo ani k majetkové podstatě zadavatele coby organizační složky státu.

47. S ohledem na závěry vyslovené v odůvodnění napadeného rozhodnutí mám za to, že Úřad postupoval zcela v souladu s § 121 odst. 2 zákona, když při určení výše pokuty za spáchaný správní delikt přihlédl jak k závažnosti spáchaného správního deliktu, tak i k jeho následkům, a dále i k okolnostem jeho spáchání, přičemž tyto okolnosti řádně v odůvodnění napadeného rozhodnutí označil, uvedl závěry, na základě nichž posoudil, zda se jedná o polehčující a přitěžující okolnosti a následně tyto při samotném určení výše pokuty zohlednil, a to včetně ekonomické situace zadavatele.

VI.          Závěr

48. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

49. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného rozhodnutí, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s  § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákon, není-li dále uvedeno jinak.