číslo jednací: S0414,0415,0416/2015/VZ-26389/2015/531/ESt

Instance	I.
Věc	Realizace aktivity KA05 - Realizace programu vzdělávání / Aktivita KA03 Analýza a sestavení konceptu inovace systému řízení státní báňské správy / Aktivita KA01 - Řízení a administrace projektu Zefektivnění činnosti Státní báňské správy
Účastníci	Česká republika – Český báňský úřad
Typ správního řízení	Veřejná zakázka
Výrok	§ 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb.
Rok	2015
Datum nabytí právní moci	12. 9. 2016
Související rozhodnutí	S0414,0415,0416/2015/VZ-26389/2015/531/ESt R306/2015/VZ-37556/2016/321/EDo
Dokumenty	2015_S0414-0415-0416.pdf 808 KB

Č. j.: ÚOHS-S0414,0415,0416/2015/VZ-26389/2015/531/ESt Brno: 4. září 2015

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve společném řízení o spojených správních řízeních vedených pod sp. zn. S0414/2015/VZ, sp. zn. S0415/2015/VZ a sp. zn. S0416/2015/VZ zahájených dne 15. 7. 2015 z moci úřední, která byla spojena usnesením č. j. ÚOHS-S0414,0415,0416/2015/VZ-20315/2015/531/ESt ze dne 30. 7. 2015, a jehož účastníkem je

zadavatel – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1,

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 – při zadávání veřejné zakázky „Realizace aktivity KA05 - Realizace programu vzdělávání“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 3. 2. 2011,

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 – při zadávání veřejné zakázky „Aktivita KA03 Analýza a sestavení konceptu inovace systému řízení státní báňské správy“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 12. 7. 2010, jejíž oznámení o zadání bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 2. 2011 pod ev. č. 60056655,

a ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 – při zadávání veřejné zakázky „Aktivita KA01 - Řízení a administrace projektu Zefektivnění činnosti Státní báňské správy“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 12. 7. 2010, jejíž oznámení o zadání bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 2. 2011 pod ev. č. 60056656,

rozhodl takto:

Zadavatel – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 – se při zadávání veřejné zakázky „Realizace aktivity KA05 - Realizace programu vzdělávání“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 3. 2. 2011, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. citovaného zákona, když ve zjednodušeném podlimitním řízení stanovil lhůtu pro podání nabídek kratší než 15 dnů, a to do 2. 3. 2011 do 14:00 hodin, ačkoliv daná lhůta měla být stanovena alespoň do 2. 3. 2011 do 24:00 hodin, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 18. 7. 2011 smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

II.

Zadavatel – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 – se při zadávání veřejné zakázky „Realizace aktivity KA05 - Realizace programu vzdělávání“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 3. 2. 2011, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při stanovení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ nepostupoval v souladu s § 44 odst. 3 písm. f) citovaného zákona, v návaznosti na § 6 citovaného zákona, když ve výzvě k podání nabídek, resp. v zadávací dokumentaci, neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení shora jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. jaké nabízené hodnoty považuje zadavatel pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle výzvy (zadávací dokumentace) vyšším bodovým ohodnocením, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 18. 7. 2011 smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

III.

Zadavatel – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 – se při zadávání veřejné zakázky „Aktivita KA03 Analýza a sestavení konceptu inovace systému řízení státní báňské správy“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 12. 7. 2010, jejíž oznámení o zadání bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 2. 2011 pod ev. č. 60056655, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při stanovení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ nepostupoval v souladu s § 44 odst. 3 písm. f) citovaného zákona, v návaznosti na § 6 citovaného zákona, když ve výzvě k podání nabídek, resp. v zadávací dokumentaci, neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení shora jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. jaké nabízené hodnoty považuje zadavatel pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle výzvy (zadávací dokumentace) vyšším bodovým ohodnocením, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 30. 9. 2010 smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

IV.

Zadavatel – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 – se při zadávání veřejné zakázky „Aktivita KA03 Analýza a sestavení konceptu inovace systému řízení státní báňské správy“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 12. 7. 2010, jejíž oznámení o zadání bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 2. 2011 pod ev. č. 60056655, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 83 odst. 1 citovaného zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, když neodeslal do informačního systému o veřejných zakázkách oznámení o výsledku zadávacího řízení do 48 dnů od uzavření smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku, když smlouva na jmenovanou veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem – DIGIS, spol. s r.o., IČO 19012276, se sídlem Výstavní 292/13, 702 00 Ostrava – uzavřena dne 30. 9. 2010 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách marně uplynula dne 18. 11. 2010, přičemž „Oznámení o zadání zakázky“, evidenční číslo formuláře 6005665503001, bylo odesláno k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách až dne 14. 2. 2011.

Zadavatel – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 – se při zadávání veřejné zakázky „Aktivita KA01 - Řízení a administrace projektu Zefektivnění činnosti Státní báňské správy“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 12. 7. 2010, jejíž oznámení o zadání bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 2. 2011 pod ev. č. 60056656, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že při stanovení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ nepostupoval v souladu s § 44 odst. 3 písm. f) citovaného zákona, v návaznosti na § 6 citovaného zákona, když ve výzvě k podání nabídek, resp. v zadávací dokumentaci, neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení shora jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. jaké nabízené hodnoty považuje zadavatel pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle výzvy (zadávací dokumentace) vyšším bodovým ohodnocením, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 30. 9. 2010 smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

VI.

Zadavatel – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 – se při zadávání veřejné zakázky „Aktivita KA01 - Řízení a administrace projektu Zefektivnění činnosti Státní báňské správy“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 12. 7. 2010, jejíž oznámení o zadání bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 2. 2011 pod ev. č. 60056656, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 83 odst. 1 citovaného zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, když neodeslal do informačního systému o veřejných zakázkách oznámení o výsledku zadávacího řízení do 48 dnů od uzavření smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku, když smlouva na jmenovanou veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem – Deloitte Advisory s.r.o., IČO 27582167, se sídlem Karolinská 654/2, 186 00 Praha 8 – uzavřena dne 30. 9. 2010 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách marně uplynula dne 18. 11. 2010, přičemž „Oznámení o zadání zakázky“, evidenční číslo formuláře 6005665603001, bylo odesláno k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách až dne 14. 2. 2011.

VII.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I., II., III., IV., V. a VI. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 – podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokutave výši 50 000,- Kč (padesát tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)[1] obdržel podněty k přezkoumání postupu zadavatele – Česká republika – Český báňský úřad, IČO 00025844, se sídlem Kozí 748/4, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – při zadávání níže uvedených veřejných zakázek:

„Realizace aktivity KA05 - Realizace programu vzdělávání“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 3. 2. 2011 (dále jen „veřejná zakázka č. 1“),
„Aktivita KA03 Analýza a sestavení konceptu inovace systému řízení státní báňské správy“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 12. 7. 2010, jejíž oznámení o zadání bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 2. 2011 pod ev. č. 60056655 (dále jen „veřejná zakázka č. 2“),
„Aktivita KA01 - Řízení a administrace projektu Zefektivnění činnosti Státní báňské správy“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 12. 7. 2010, jejíž oznámení o zadání bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 2. 2011 pod ev. č. 60056656 (dále jen „veřejná zakázka č. 3“).

2. V rámci šetření podnětů si Úřad vyžádal od zadavatele písemné vyjádření k podnětům a veškerou dokumentaci pořízenou v souvislosti s předmětnými veřejnými zakázkami. Po jejich přezkoumání získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání veřejné zakázky č. 1 a z tohoto důvodu zahájil správní řízení z moci úřední pod sp. zn. S0414/2015/VZ. Současně Úřad získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání veřejné zakázky č. 2 a z tohoto důvodu zahájil správní řízení z moci úřední pod sp. zn. S0415/2015/VZ. Konečně Úřad získal pochybnosti i o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání veřejné zakázky č. 3 a z tohoto důvodu zahájil správní řízení z moci úřední pod sp. zn. S0416/2015/VZ.

II. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Správní řízení sp. zn. S0414/2015/VZ

3. Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

4. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkovi řízení pod č. j. ÚOHS-S0414/2015/VZ-17825/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015, přičemž ho seznámil se zjištěnými skutečnostmi. Současně Úřad zadavateli usnesením pod č. j. ÚOHS-S0414/2015/VZ-17840/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015 určil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

5. Dnem 15. 7. 2015, kdy bylo shora citované oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení z moci úřední.

Správní řízení sp. zn. S0415/2015/VZ

6. Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

7. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkovi řízení pod č. j. ÚOHS-S0415/2015/VZ-17807/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015, přičemž ho seznámil se zjištěnými skutečnostmi. Současně Úřad zadavateli usnesením pod č. j. ÚOHS-S0415/2015/VZ-17818/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015 určil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

8. Dnem 15. 7. 2015, kdy bylo shora citované oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno správní řízení z moci úřední.

Správní řízení sp. zn. S0416/2015/VZ

9. Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

10. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkovi řízení pod č. j. ÚOHS-S0416/2015/VZ-17925/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015, přičemž ho seznámil se zjištěnými skutečnostmi. Současně Úřad zadavateli usnesením pod č. j. ÚOHS-S0416/2015/VZ-17935/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015 určil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

11. Dnem 15. 7. 2015, kdy bylo shora citované oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno správní řízení z moci úřední.

Společné řízení o spojených správních řízeních sp. zn. S0414/2015/VZ, sp. zn. S0415/2015/VZ a sp. zn. S0416/2015/VZ

12. V zájmu dodržení zásady uvedené v § 6 odst. 2 správního řádu, podle které správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a vzhledem k tomu, že správní řízení vedená pod sp. zn. S0414/2015/VZ, sp. zn. S0415/2015/VZ a sp. zn. S0416/2015/VZ jsou vedena ve věci možného spáchání správních deliktů týmž zadavatelem při zadávání veřejné zakázky č. 1, veřejné zakázky č. 2 a veřejné zakázky č. 3, Úřad uvedená správní řízení usnesením č. j. ÚOHS-S0414,0415,0416/2015/VZ-20315/2015/531/ESt ze dne 30. 7. 2015 spojil.

13. Usnesením č. j. ÚOHS-S0414,0415,0416/2015/VZ-20334/2015/531/ESt ze dne 30. 7. 2015 Úřad určil účastníku řízení lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

14. Dne 5. 8. 2015 byla Úřadu doručena žádost zadavatele ze dne 4. 8. 2015 o prodloužení lhůty určené usnesením č. j. ÚOHS-S0414,0415,0416/2015/VZ-20334/2015/531/ESt ze dne 30. 7. 2015. Zadavatel požádal o prodloužení určené lhůty do 25. 8. 2015.

15. Usnesením č. j. ÚOHS-S0414,0415,0416/2015/VZ-21557/2015/531/ESt ze dne 5. 8. 2015 Úřad na žádost zadavatele ze dne 4. 8. 2015 přiměřeně prodloužil lhůtu, v níž se zadavatel mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí, a to konkrétně do 13. 8. 2015.

16. Dne 11. 8. 2015 po předchozí žádosti ze dne 6. 8. 2015 Úřad umožnil zadavateli nahlédnutí do příslušného správního spisu. Nahlédnutí za zadavatele uskutečnili Ing. Miluše Hůlová a PhDr. JUDr. Vítězslav Urbanec, Ph.D., zmocnění k tomuto úkonu na základě pověření ze dne 10. 8. 2015.

Vyjádření zadavatele k usnesení č. j. ÚOHS-S0414/2015/VZ-17840/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015

17. Zadavatel se k usnesení č. j. ÚOHS-S0414/2015/VZ-17840/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015 vyjádřil ve svém stanovisku[2], které Úřad obdržel dne 27. 7. 2015. Zadavatel v předmětném vyjádření pouze ve stručnosti uvádí, že v plném rozsahu odkazuje na obsah svého vyjádření k podnětu týkajícího se veřejné zakázky č. 1 ze dne 28. 4. 2015, které připojil v příloze daného stanoviska.

Vyjádření zadavatele k podnětu k veřejné zakázce č. 1

18. Zadavatel se ve svém stanovisku k podnětu k veřejné zakázce č. 1 ze dne 28. 4. 2015 úvodem vyjadřuje k vymezení a hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“, přičemž konstatuje, že podle předmětného kritéria měl být hodnocen návrh způsobu vedení a řešení projektu, realizace vzdělávacích akcí, naplnění cílů vzdělávání a kooperace se zadavatelem. Dle zadavatele se jedná o řadu znaků, které zajišťují vysokou míru transparentnosti, přičemž takto vymezené požadavky zadavatele jsou dostatečně určité.

19. Zadavatel v dalším uvádí, že veřejná zakázka č. 1 byla zakázkou s velmi složitým předmětem plnění, a proto zadavatel zvolil, kromě dílčího hodnotícího kritéria nabídkové ceny, rovněž dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“, v rámci něhož bylo možné zhodnotit i uchazečem nabízené řešení vzdělávání (předmětu plnění veřejné zakázky č. 1).

20. Dle názoru zadavatele je při posouzení zákonnosti jeho postupu spočívajícího ve vymezení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ nutné zohlednit skutečnost, že v šetřeném případě byla v zadávacím řízení podána pouze jedna nabídka, která však nebyla v souladu s ustanovením § 79 odst. 6 zákona hodnotící komisí hodnocena, a tudíž předmětné dílčí hodnotící kritérium nebylo ani využito.

21. Zadavatel se v dalším vyjadřuje k nedodržení minimální lhůty pro podání nabídek, přičemž konstatuje, že v tomto případě se jednalo o formální administrativní pochybení, ke kterému došlo nedopatřením v souvislosti se schvalováním textu výzvy k podání nabídek. Zadavatel k tomu nicméně dodává, že toto pochybení nemohlo mít žádný vliv na výsledek zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 1.

Vyjádření zadavatele k usnesení č. j. ÚOHS-S0415/2015/VZ-17818/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015

22. Zadavatel se k usnesení č. j. ÚOHS-S0415/2015/VZ-17818/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015 vyjádřil ve svém stanovisku[3], které Úřad obdržel dne 27. 7. 2015. Zadavatel v předmětném vyjádření pouze ve stručnosti uvádí, že v plném rozsahu odkazuje na obsah svého vyjádření k podnětu týkajícího se veřejné zakázky č. 2 ze dne 28. 4. 2015, které připojil v příloze daného stanoviska.

Vyjádření zadavatele k podnětu k veřejné zakázce č. 2

23. Zadavatel ve svém vyjádření k podnětu k veřejné zakázce č. 2 ze dne 28. 4. 2015 předně konstatuje, že v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ měl být hodnocen návrh způsobu vedení a řešení projektu, metodika realizace, složení týmu, zastupitelnost, zajištění speciálních částí jako je GIS, vazby na DMS/existující spisovou službu apod. Zadavatel se k dílčímu hodnotícímu kritériu „Kvalita nabízených služeb“ vyjádřil totožně, jako v případě veřejné zakázky č. 1, tj. že se jedná o řadu znaků, které zajišťují vysokou míru transparentnosti, přičemž takto vymezené požadavky zadavatele jsou dostatečně určité.

24. Zadavatel dále uvádí, že veřejná zakázka č. 2 byla zakázkou s velmi složitým předmětem plnění, a proto zadavatel zvolil, kromě dílčího hodnotícího kritéria nabídkové ceny, i dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“, v rámci něhož bylo možné zhodnotit i uchazečem nabízené řešení analytické činnosti (předmětu plnění veřejné zakázky č. 2).

25. Zadavatel v dalším poukazuje, totožně jako v případě veřejné zakázky č. 1, na nutnost zohlednit při posouzení zákonnosti jeho postupu při vymezení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ skutečnost, že v šetřeném případě byla v zadávacím řízení podána pouze jedna nabídka, která však nebyla v souladu s ustanovením § 79 odst. 6 zákona hodnotící komisí hodnocena, a tudíž předmětné dílčí hodnotící kritérium nebylo ani využito.

26. Zadavatel konečně ve svém vyjádření k podnětu k veřejné zakázce č. 2 zaujímá stanovisko k neodeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení do informačního systému o veřejných zakázkách v zákonem stanovené lhůtě, přičemž konstatuje, že „K tomuto formálnímu pochybení pouze uvádíme, že pozdějším uveřejněním výsledku výběrového řízení (zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2, pozn. Úřadu) se na výsledku výběrového řízení (zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2, pozn. Úřadu) nic nemění, a na výběr uchazeče toto nemělo vliv. Výsledek výběrového řízení (zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2, pozn. Úřadu) byl zveřejněn po uzavření smlouvy na webových stránkách esfcr.cz, takže veřejnost byla o výsledku výběrového řízení (zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2, pozn. Úřadu) informována.“

Vyjádření zadavatele k usnesení č. j. ÚOHS-S0416/2015/VZ-17935/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015

27. Zadavatel se k usnesení č. j. ÚOHS-S0416/2015/VZ-17935/2015/531/ESt ze dne 15. 7. 2015 vyjádřil ve svém stanovisku[4], které Úřad obdržel dne 27. 7. 2015. Zadavatel v předmětném vyjádření pouze ve stručnosti uvádí, že v plném rozsahu odkazuje na obsah svého vyjádření k podnětu týkajícího se veřejné zakázky č. 3 ze dne 28. 4. 2015, které připojil v příloze daného stanoviska.

Vyjádření zadavatele k podnětu k veřejné zakázce č. 3

28. Ve vyjádření k podnětu k veřejné zakázce č. 3 ze dne 28. 4. 2015 zadavatel předně předkládá argumenty týkající se dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“, přičemž konstatuje, že v rámci předmětného dílčího hodnotícího kritéria měl být hodnocen návrh plnění předmětu veřejné zakázky, s důrazem na způsob vedení administrace projektu. K tomu zadavatel dodává, že způsob administrace projektu je třeba vždy posuzovat podle podmínek konkrétního zadavatele, tj. kupříkladu podle toho, zda se jedná o ústřední správní úřad, o početný úřad apod., přičemž tyto údaje o zadavateli jsou běžně dostupné, tudíž ani toto kritérium nemohlo činit potenciálním dodavatelům veřejné zakázky žádné problémy.

29. V další části svého vyjádření k podnětu k veřejné zakázce č. 3 zadavatel opakuje totožné argumenty, které již přednesl v rámci jeho stanoviska k podnětům k veřejným zakázkám č. 1 a č. 2. Úřad tudíž v podrobnostech odkazuje na body 20. a 25. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

30. V závěru stanoviska k podnětu k veřejné zakázce č. 3 se zadavatel vyjadřuje k neodeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách v zákonem stanovené lhůtě, přičemž uvádí, že „K tomuto neúmyslnému formálnímu pochybení pouze uvádíme, že pozdějším uveřejněním výsledku výběrového řízení (zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 3, pozn. Úřadu) se na výsledku výběrového řízení (zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 3, pozn. Úřadu) nic nemění, a na výběr uchazeče toto nemělo vliv. Výsledek výběrového řízení (zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 3, pozn. Úřadu) byl zveřejněn po uzavření smlouvy na webových stránkách esfcr.cz, takže veřejnost byla o výsledku výběrového řízení (zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 3, pozn. Úřadu) informována.“

Vyjádření zadavatele ze dne 12. 8. 2015

31. Zadavatel se k usnesení č. j. ÚOHS-S0414,0415,0416/2015/VZ-21557/2015/531/ESt ze dne 5. 8. 2015 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 12. 8. 2015, které Úřad obdržel téhož dne. Zadavatel pouze upřesňuje svá předchozí vyjádření se k podnětům (viz body 18. a následující odůvodnění tohoto rozhodnutí), a to ve smyslu opravy názvu veřejné zakázky č. 3.

III. ZÁVĚRY ÚŘADU

32. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejných zakázkách, vyjádření předložených zadavatelem, a na základě vlastního zjištění konstatuje, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 1, veřejné zakázky č. 2 a veřejné zakázky č. 3 nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

33. Podle § 2 odst. 1 zákona se za zadavatele veřejné zakázky pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel.

34. Podle § 2 odst. 2 zákona je veřejným zadavatelem

a) Česká republika,

b) státní příspěvková organizace,

c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d) jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

35. Podle § 6 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

36. Podle § 7 odst. 2 zákona se veřejné zakázky podle předmětu dělí na veřejné zakázky na dodávky, veřejné zakázky na služby a veřejné zakázky na stavební práce.

37. Podle § 7 odst. 3 zákona se veřejné zakázky podle výše jejich předpokládané hodnoty dělí na nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.

38. Podle § 10 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou na služby veřejná zakázka, která není veřejnou zakázkou na dodávky nebo veřejnou zakázkou na stavební práce.

39. Podle § 12 odst. 1 zákona se nadlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Tento prováděcí právní předpis stanoví rovněž seznam zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a výši tohoto limitu.

40. Podle § 12 odst. 2 zákona se podlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota činí v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby nejméně 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce nejméně 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty a nedosáhne finančního limitu podle odstavce 1.

41. Podle § 12 odst. 3 zákona se veřejnou zakázkou malého rozsahu rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce 6 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.

42. Podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona zahajuje zadavatel zadávací řízení odesláním výzvy o zahájení zadávacího řízení.

43. Podle § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona lhůta pro podání nabídek nesmí být u podlimitních veřejných zakázek kratší než 15 dnů v užším řízení a ve zjednodušeném podlimitním řízení.

44. Podle § 39 odst. 5 zákona lhůty začínají běžet dnem následujícím po dni zahájení zadávacího řízení.

45. Podle § 44 odst. 1 zákona je zadávací dokumentace soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávací dokumentace odpovídá zadavatel.

46. Podle § 44 odst. 3 písm. f) zákona zadávací dokumentace musí obsahovat způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií.

47. Podle § 78 odst. 4 zákona rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria. Dílčí hodnotící kritéria se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky a mohou jimi být vedle nabídkové ceny zejména kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení.

48. Podle § 83 odst. 1 zákona je veřejný zadavatel povinen do 48 dnů po uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění. V případě sektorového zadavatele činí lhůta 2 měsíce. V případech uvedených v odstavcích 4 a 5 jsou informace, které nebudou zveřejněny, předávány provozovateli informačního systému o veřejných zakázkách, případně Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství, ke statistickým účelům.

49. Podle § 146 odst. 1 písm. a) zákona je-li podle tohoto zákona stanovena povinnost k uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení, pravidelného předběžného oznámení, oznámení soutěže o návrh, oznámení o výsledku zadávacího řízení, oznámení o zrušení zadávacího řízení nebo soutěže o návrh či jiných údajů, rozumí se tím uveřejnění v informačním systému podle § 157, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku.

50. Podle § 146 odst. 3, věty první, zákona pro uveřejnění vyhlášení použije zadavatel formulář podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství[5], a jde-li o oznámení o zrušení zadávacího řízení nebo soutěže o návrh, formulář stanovený prováděcím právním předpisem.

51. Podle § 146 odst. 6 zákona stanoví prováděcí právní předpis seznam povinně uveřejňovaných údajů ve formulářích sloužících pro uveřejnění vyhlášení, způsob uveřejňování vyhlášení týkajících se podlimitních veřejných zakázek, vzor formuláře pro oznámení o zrušení zadávacího řízení nebo soutěže o návrh, druhy formulářů, postup při úpravách údajů v uveřejněném vyhlášení, přístup k uveřejněným vyhlášením, způsob doručování vyhlášení a postup při nápravě vad vyhlášení a vad plnění provozovatele subsystému informačního systému podle odstavce 5 zákona.

Relevantní ustanovení dalších právních předpisů

52. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky“), jsou organizačními složkami státu ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§ 51); obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.

53. Podle § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky činí právní úkony jménem státu vedoucí organizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak. Vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny a vedoucí Kanceláře Senátu mohou činit právní úkony jménem státu se souhlasem příslušného orgánu Poslanecké sněmovny nebo příslušného orgánu Senátu.

54. Podle § 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, působí v České republice tyto další ústřední orgány státní správy:

1. Český statistický úřad,

2. Český úřad zeměměřický a katastrální,

3. Český báňský úřad,

4. Úřad průmyslového vlastnictví,

5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,

6. Správa státních hmotných rezerv,

7. Státní úřad pro jadernou bezpečnost,

8. Národní bezpečnostní úřad,

9. Energetický regulační úřad,

10. Úřad vlády České republiky,

11. Český telekomunikační úřad.

Skutečnosti vyplývající z dokumentací o veřejných zakázkách

55. Zadavatel zahájil podle § 26 zákona zjednodušené podlimitní řízení na veřejnou zakázku č. 1 odesláním písemné výzvy k podání nabídek ze dne 3. 2. 2011 (dále jen „výzva č. 1“) dne 15. 2. 2011. Písemnou výzvu č. 1 zaslal zadavatel celkem šesti zájemcům.

56. Předmět veřejné zakázky č. 1 specifikoval zadavatel v bodě II. „Informace o druhu a předmětu veřejné zakázky:“ výzvy č. 1 jako „realizace programu vzdělávání v systému státní báňské správy (SBS). Aktivita programu vzdělávání obsahuje předpokládané, dále uvedené kurzy. Výběr kurzů byl stanoven s ohledem na ostatní plánované aktivity a také s ohledem na identifikované potřeby cílových skupin v rámci státní báňské správy, tedy Českého báňského úřadu (ČBÚ) i jednotlivých obvodních báňských úřadů (OBÚ). (…) Pro projekt se plánují tyto kurzy:

I. Rozvoj komunikačních schopností zaměstnanců SBS

II. Školení správných postupů při provádění inspekční činnosti

III. Rozvoj manažerských schopností řídicích pracovníků

IV. Školení v oblasti legislativních změn, novelizovaných předpisů.“

57. V bodě III. „Zadávací dokumentace:“ výzvy č. 1 zadavatel uvedl, že „Tato výzva obsahuje rovněž v souladu s ustanovením § 38 odst. 5 písm. c) zákona požadavky stanovené zákonem na obsah zadávací dokumentace, tj. zejména vymezení předmětu veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, obchodní podmínky, požadavek na způsob zpracování nabídkové ceny, podmínky a požadavky na zpracování nabídky a způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií.“ Úřad uvádí, že z předmětného bodu výzvy č. 1 vyplývá, že zadávací dokumentace k veřejné zakázce č. 1 byla obsažena v samotné výzvě č. 1. V dalším textu tohoto rozhodnutí bude tudíž pojmem „výzva č. 1“ chápána i zadávací dokumentace k veřejné zakázce č. 1, nebude-li výslovně uvedeno jinak.

58. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 1 byla zadavatelem stanovena v bodě VII. „Požadavky na způsob zpracování nabídkové ceny :“ výzvy č. 1 na 862 500,- Kč bez DPH.

59. Zadavatel v bodě VIII. „Lhůta a místo pro podání nabídek:“ výzvy č. 1 uvedl, že „Lhůta pro podání nabídek končí dne 02.03.2011 v 14.00 hod.“

60. Z bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 1 je zřejmé, že jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky č. 1 zadavatel zvolil ekonomickou výhodnost nabídky, přičemž dílčí hodnotící kritéria vymezil zadavatel následovně:

a) Celková nabídková cena v Kč bez DPH s váhou 60 %,

b) Kvalita nabízených služeb s váhou 40%.

61. Zadavatel dále v totožném bodě výzvy č. 1 určil, že „V rámci jednotlivých dílčích hodnotících kritérií budou nabídky hodnoceny takto:

ad a) Celková nabídková cena v Kč bez DPH (stanovená váha 60 %)

Před provedením samotného hodnocení posoudí hodnotící komise nabídkové ceny z hlediska § 77 zákona, tedy zda se nejedná o mimořádně nízké nabídkové ceny ve vztahu k předmětu veřejné zakázky.

Bodové ohodnocení v rámci tohoto dílčího hodnotícího kriteria bude získáno pomocí tohoto vzorce:

Nejnižší nabídková cena

100 x -------------------------------------

Hodnocená nabídková cena

Takto získané body budou v rámci tohoto dílčího hodnotícího kriteria vynásobeny vahou tohoto dílčího hodnotícího kriteria, použije se tento vzorec:

Bodové ohodnocení v rámci dílčího hodnotícího kriteria x 60

-----------------------------------------------------------------------------

100

ad b) Kvalita nabízených služeb (stanovená váha 40 %)

V rámci kvality služeb bude hodnocen návrh způsobu vedení projektu, realizace vzdělávacích akcí, naplnění cílů vzdělávání, kooperace se zadavatelem, apod. Jednotlivým nabídkám přidělí hodnotící komise body (stupnice 1 - 100), přičemž nejvyšší počet bodů obdrží nabídka nejlépe splňující toto kritérium. Ostatním nabídkám bude přiřazeno takové bodové hodnocení, které vyjadřuje míru splnění tohoto dílčího kritéria ve vztahu k nabídce nejlépe splňující toto kritérium. Výsledný počet bodů bude přepočten vahou dílčího kritéria.

Konečné pořadí nabídek:

Body získané v rámci obou dílčích hodnotících kritérií budou sečteny a jako nejvhodnější nabídka bude určena ta, která získá nejvyšší počet bodů.“

62. Z „Protokolu o otevírání obálek s nabídkami“ ze dne 3. 3. 2011 vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel pouze jednu nabídku na plnění veřejné zakázky č. 1, a to nabídku podanou uchazečem – PROCES-Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o., IČO 28576217, se sídlem Švabinského 1749/19, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava (dále jen „vybraný uchazeč č. 1“).

63. Ze „Zprávy o posouzení a hodnocení nabídek“ ze dne 16. 3. 2011 vyplývá, že hodnotící komise neprovedla, podle § 75 odst. 6 zákona[6], hodnocení nabídky vybraného uchazeče č. 1, neboť by hodnotila pouze jednu nabídku. Z předmětné zprávy je dále zřejmé, že hodnotící komise dospěla k závěru, že nabídka vybraného uchazeče č. 1 splnila všechny požadavky stanovené zákonem i požadavky určené zadavatelem ve výzvě č. 1, a proto doporučila zadavateli uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky č. 1 s vybraným uchazečem č. 1.

64. Zadavatel se s názorem hodnotící komise plně ztotožnil a dne 7. 7. 2011 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, a to nabídky podané vybraným uchazečem č. 1.

65. S vybraným uchazečem č. 1 zadavatel následně dne 18. 7. 2011 uzavřel smlouvu o dílo na plnění veřejné zakázky č. 1. Cena za předmět plnění veřejné zakázky č. 1 činila dle čl. III. „Cenové ujednání a platební podmínky“ předmětné smlouvy celkem 830 000,- Kč bez DPH, tj. 996 000,‑ Kč s DPH.

66. Zadavatel zahájil na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 12. 7. 2010 (dále jen „výzva č. 2“) zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky č. 2. Výzvu č. 2 zaslal zadavatel celkem pěti zájemcům.

67. Z dokumentace o veřejné zakázce č. 2 vyplývá, že zadavatel specifikoval předmět veřejné zakázky č. 2 v bodě II. „Informace o druhu a předmětu veřejné zakázky:“ výzvy č. 2 jako „vypracování dokumentu „Analýza a sestavení konceptu inovace systému řízení státní báňské správy“, jako základního předpokladu pro rozvoj informačních a komunikačních technologií státní báňské správy v časovém horizontu roku 2015, který zohlední koncepční dokumenty rozvoje informatiky státu a přijatou strategií implementace eGovernmentu v podmínkách státní báňské správy, včetně využití možnosti financování projektů ze strukturálních fondů EU.“ Z bodu II. „Informace o druhu a předmětu veřejné zakázky:“ výzvy č. 2 tudíž vyplývá, že šetřená veřejná zakázka č. 2 byla, podle předmětu plnění, veřejnou zakázkou na služby.

68. V bodě III. „Zadávací dokumentace:“ výzvy č. 2 zadavatel uvedl, že „Tato výzva obsahuje rovněž v souladu s ustanovením § 38 odst. 4 písm. c) zákona požadavky stanovené zákonem na obsah zadávací dokumentace, tj. zejména vymezení předmětu veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, obchodní podmínky, požadavek na způsob zpracování nabídkové ceny, podmínky a požadavky na zpracování nabídky a způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií.“ Úřad uvádí, že z předmětného bodu výzvy č. 2 vyplývá, že zadávací dokumentace k veřejné zakázce č. 2 byla obsažena v samotné výzvě č. 2. V dalším textu tohoto rozhodnutí bude tudíž pojmem „výzva č. 2“ chápána i zadávací dokumentace k veřejné zakázce č. 2, nebude-li výslovně uvedeno jinak.

69. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 2 byla zadavatelem stanovena v bodě VII. „Požadavky na způsob zpracování nabídkové ceny :“ výzvy č. 2 na 2 000 000,- Kč bez DPH.

70. Lhůtu pro podání nabídek stanovil zadavatel v bodě VIII. „Lhůta a místo pro podání nabídek:“ výzvy č. 2 na 3. 8. 2010.

71. Z bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 2 je zřejmé, že jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky č. 2 zadavatel zvolil ekonomickou výhodnost nabídky, přičemž dílčí hodnotící kritéria vymezil zadavatel následovně:

a) Celková nabídková cena v Kč bez DPH s váhou 60 %,

b) Kvalita nabízených služeb s váhou 40%.

72. Zadavatel dále v totožném bodě výzvy č. 2 určil, že „V rámci jednotlivých dílčích hodnotících kritérií budou nabídky hodnoceny takto:

ad a) Celková nabídková cena v Kč bez DPH (stanovená váha 60 %)

Před provedením samotného hodnocení posoudí hodnotící komise nabídkové ceny z hlediska § 77 zákona, tedy zjistí, jestliže se nejedná o mimořádně nízké nabídkové ceny.

Bodové ohodnocení v rámci tohoto dílčího hodnotícího kriteria bude získáno pomocí tohoto vzorce:

Nejnižší nabídková cena

100 x -------------------------------------

Hodnocená nabídková cena

Takto získané body budou v rámci tohoto dílčího hodnotícího kriteria vynásobeny vahou tohoto dílčího hodnotícího kriteria, použije se tento vzorec:

Bodové ohodnocení v rámci dílčího hodnotícího kriteria x 60

-----------------------------------------------------------------------------

100

ad b) Kvalita nabízených služeb (stanovená váha 40 %)

V rámci kvality služeb bude hodnocen návrh způsobu vedení a řešení projektu, metodika realizace, zastupitelnost, zajištění speciálních částí jako je GIS, vazby na DMS/existující spisovou službu apod. Jednotlivým nabídkám přidělí hodnotící komise body (stupnice 1 - 100), přičemž nejvyšší počet bodů obdrží nabídka nejlépe splňující toto kritérium. Ostatním nabídkám bude přiřazeno takové bodové hodnocení, které vyjadřuje míru splnění tohoto dílčího kritéria ve vztahu k nabídce nejlépe splňující toto kritérium. Výsledný počet bodů bude přepočten vahou dílčího kritéria.

Konečné pořadí nabídek:

Body získané v rámci obou dílčích hodnotících kritérií budou sečteny a jako nejvhodnější nabídka bude určena ta, která získá nejvyšší počet bodů.“

73. Z „Protokolu o otevírání obálek s nabídkami“ ze dne 4. 8. 2010 vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel pouze jednu nabídku na plnění veřejné zakázky č. 2, a to nabídku podanou uchazečem – DIGIS, spol. s r.o., IČO 19012276, se sídlem Výstavní 292/13, 702 00 Ostrava (v době zadávání veřejné zakázky se sídlem Gen. Sochora 6176/6A, 708 00 Ostrava - Poruba, pozn. Úřadu), (dále jen „vybraný uchazeč č. 2“).

74. Ze „Zprávy o posouzení a hodnocení nabídek“ ze dne 12. 8. 2010 vyplývá, že hodnotící komise neprovedla, podle § 75 odst. 6 zákona[7], hodnocení nabídky vybraného uchazeče č. 2, neboť by hodnotila pouze jednu nabídku. Z předmětné zprávy je dále zřejmé, že hodnotící komise dospěla k závěru, že nabídka vybraného uchazeče č. 2 splnila všechny požadavky stanovené zákonem i požadavky určené zadavatelem ve výzvě č. 2, a proto doporučila zadavateli uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky č. 2 s tímto vybraným uchazečem.

75. Zadavatel se s názorem hodnotící komise plně ztotožnil a dne 9. 9. 2010 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, a to nabídky podané vybraným uchazečem č. 2.

76. S vybraným uchazečem č. 2 zadavatel následně dne 30. 9. 2010 uzavřel smlouvu o dílo na plnění veřejné zakázky č. 2. Cena za předmět plnění veřejné zakázky č. 2 činila dle čl. III. „Cenové ujednání a platební podmínky“ předmětné smlouvy celkem 1 600 000,- Kč bez DPH, tj. 1 920 000,‑ Kč s DPH.

77. Z bodu VI.4) Oznámení o zadání zakázky je zřejmé, že zadavatel odeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2 k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách dne 14. 2. 2011.

78. Zadavatel zahájil na základě písemné výzvy k podání nabídek ze dne 12. 7. 2010 (dále jen „výzva č. 3“) zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky č. 3. Výzvu č. 3 zaslal zadavatel pěti zájemcům.

79. Z dokumentace o veřejné zakázce č. 3 vyplývá, že zadavatel specifikoval předmět veřejné zakázky č. 3 v bodě II. „Informace o druhu a předmětu veřejné zakázky:“ výzvy č. 3 jako „zajištění podpory pro klíčovou aktivitu 01 - Řízení a administrace projektu (KA01) Zefektivnění činnosti Státní báňské správy.“Z bodu II. „Informace o druhu a předmětu veřejné zakázky:“ výzvy č. 3 tudíž vyplývá, že šetřená veřejná zakázka č. 3 byla, podle předmětu plnění, veřejnou zakázkou na služby.

80. V bodě III. „Zadávací dokumentace:“ výzvy č. 3 zadavatel uvedl, že „Tato výzva obsahuje rovněž v souladu s ustanovením § 38 odst. 4 písm. c) zákona požadavky stanovené zákonem na obsah zadávací dokumentace, tj. zejména vymezení předmětu veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, obchodní podmínky, požadavek na způsob zpracování nabídkové ceny, podmínky a požadavky na zpracování nabídky a způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií.“ Úřad uvádí, že z předmětného bodu výzvy č. 3 vyplývá, že zadávací dokumentace k veřejné zakázce č. 3 byla obsažena v samotné výzvě. V dalším textu tohoto rozhodnutí bude tudíž pojmem „výzva č. 3“ chápána i zadávací dokumentace k veřejné zakázce č. 3, nebude-li výslovně uvedeno jinak.

81. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 3 byla zadavatelem stanovena v bodě VII. „Požadavky na způsob zpracování nabídkové ceny :“ výzvy č. 3 na 833 333,- Kč bez DPH.

82. Lhůtu pro podání nabídek stanovil zadavatel v bodě VIII. „Lhůta a místo pro podání nabídek:“ výzvy č. 3 na 3. 8. 2010.

83. Z bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 3 je zřejmé, že jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky č. 3 zadavatel zvolil ekonomickou výhodnost nabídky, přičemž dílčí hodnotící kritéria vymezil zadavatel následovně:

a) Celková nabídková cena v Kč bez DPH s váhou 60 %,

b) Kvalita nabízených služeb s váhou 40%.

84. Zadavatel dále v totožném bodě předmětné výzvy určil, že „V rámci jednotlivých dílčích hodnotících kritérií budou nabídky hodnoceny takto:

ad a) Celková nabídková cena v Kč bez DPH (stanovená váha 60 %)

Bodové ohodnocení v rámci tohoto dílčího hodnotícího kriteria bude získáno pomocí tohoto vzorce:

Nejnižší nabídková cena

100 x -------------------------------------

Hodnocená nabídková cena

Takto získané body budou v rámci tohoto dílčího hodnotícího kriteria vynásobeny vahou tohoto dílčího hodnotícího kriteria, použije se tento vzorec:

Bodové ohodnocení v rámci dílčího hodnotícího kriteria x 60

-----------------------------------------------------------------------------

100

ad b) Kvalita nabízených služeb (stanovená váha 40 %)

V rámci tohoto hodnotícího kritéria bude hodnocen návrh plnění předmětu veřejné zakázky, zejména návrh způsobu vedení administrace projektu. Jednotlivým nabídkám přidělí hodnotící komise body (stupnice 1 - 100), přičemž nejvyšší počet bodů obdrží nabídka nejlépe splňující toto kritérium. Ostatním nabídkám bude přiřazeno takové bodové hodnocení, které vyjadřuje míru splnění tohoto dílčího kritéria ve vztahu k nabídce nejlépe splňující toto kritérium. Výsledný počet bodů bude přepočten vahou dílčího kritéria.

Konečné pořadí nabídek:

Body získané v rámci obou dílčích hodnotících kritérií budou sečteny a jako nejvhodnější nabídka bude určena ta, která získá nejvyšší počet bodů.“

85. Z „Protokolu o otevírání obálek s nabídkami“ ze dne 4. 8. 2010 vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel pouze jednu nabídku na plnění veřejné zakázky č. 3, a to nabídku podanou uchazečem – Deloitte Advisory s.r.o., IČO 27582167, se sídlem Karolinská 654/2, 186 00 Praha 8 (dále jen „vybraný uchazeč č. 3“).

86. Ze „Zprávy o posouzení a hodnocení nabídek“ ze dne 12. 8. 2010 vyplývá, že hodnotící komise neprovedla, podle § 75 odst. 6 zákona[8], hodnocení nabídky vybraného uchazeče č. 3, neboť by hodnotila pouze jednu nabídku. Z předmětné zprávy je dále zřejmé, že hodnotící komise dospěla k závěru, že nabídka vybraného uchazeče č. 3 splnila všechny požadavky stanovené zákonem i požadavky určené zadavatelem ve výzvě č. 3, a proto doporučila zadavateli uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky č. 3 s vybraným uchazečem č. 3.

87. Zadavatel se s názorem hodnotící komise plně ztotožnil a dne 9. 9. 2010 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, a to nabídky podané vybraným uchazečem č. 3.

88. S vybraným uchazečem č. 3 zadavatel následně dne 30. 9. 2010 uzavřel smlouvu o dílo na plnění veřejné zakázky č. 3. Cena za předmět plnění veřejné zakázky č. 3 činila dle čl. III. „Cenové ujednání a platební podmínky“ předmětné smlouvy celkem 600 000,- Kč bez DPH, tj. 720 000,‑ Kč s DPH.

89. Z bodu VI.4) Oznámení o zadání zakázky je zřejmé, že zadavatel odeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 3 k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách dne 14. 2. 2011.

K postavení zadavatele

90. V šetřeném případě se Úřad nejprve zabýval otázkou, zda je splněn předpoklad stanovený v § 2 odst. 1 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele veřejné zakázky. Ustanovení § 2 odst. 2 zákona taxativně vymezuje čtyři skupiny subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona Česká republika.

91. Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky činí právní úkony jménem státu vedoucí organizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak.

92. Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky tudíž vyplývá, že za Českou republiku, coby veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona, jednají, a tedy i veřejné zakázky zadávají, jednotlivé organizační složky státu.

93. Podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky jsou organizačními složkami státu, mimo jiné, i ministerstva a jiné správní úřady státu (viz bod 52. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

94. Z ustanovení § 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je zřejmé, že ústředním orgánem státní správy je, mimo jiné, i Český báňský úřad.

95. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Úřad tudíž tuto část odůvodnění uzavírá s konstatováním, že zadavatel, tj. Český báňský úřad, který je správním úřadem státu, resp. ústředním orgánem státní správy, a tudíž i jeho organizační složkou podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky, tedy organizační složkou České republiky, je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tak v šetřeném případě bez nejmenších pochyb dána.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

96. Úřad ke stanovení délky lhůty pro podání nabídek nejprve v obecné rovině uvádí, že tato významnou měrou ovlivňuje další průběh zadávacího řízení, neboť od její dostatečné délky se může odvíjet i počet nabídek obdržených zadavatelem v daném zadávacím řízení, a také kvalita zpracování nabídek v závislosti na požadavcích zadavatele. Z tohoto důvodu upravuje ustanovení § 39 odst. 3 zákona minimální délky lhůt pro podání nabídek v příslušném druhu zadávacího řízení, přičemž zájem na dodržování citovaného ustanovení zákona zdůraznil zákonodárce souslovím „nesmí být kratší“. Zadavatel tedy musí při stanovení lhůty pro podání nabídek dodržet alespoň její zákonem stanovenou minimální délku.

97. Úřad k výše uvedenému dodává, že ustanovení § 39 odst. 3 zákona upravuje minimální délku lhůty pro podání nabídek v závislosti na druhu zadávacího řízení a kategorii veřejné zakázky podle výše její přepokládané hodnoty, tzn. jiná minimální délka lhůty pro podání nabídek je stanovena pro podlimitní a jiná pro nadlimitní veřejné zakázky, přičemž je třeba současně rozlišovat, zda jsou tyto veřejné zakázky zadávány v otevřeném či užším řízení, případně u podlimitních veřejných zakázek je zákonem dána možnost zadávat tyto veřejné zakázky ve zjednodušeném podlimitním řízení, u něhož je taktéž stanovena odlišná minimální délka lhůty pro podání nabídek.

98. V případě zjednodušeného podlimitního řízení je minimální délka lhůty pro podání nabídek upravena v § 39 odst. 3 písm. b) bodu 2. zákona. Podle citovaného ustanovení zákona nesmí být lhůta pro podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení zadavatelem stanovena kratší než 15 dnů.

99. Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že zadavatel zadával šetřenou veřejnou zakázku č. 1 ve zjednodušeném podlimitním řízení, přičemž výzvu č. 1 odeslal dne 15. 2. 2011 (viz bod 55. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

100. Jak je zřejmé z § 39 odst. 5 zákona, lhůta pro podání nabídek začíná běžet dnem následujícím po dni zahájení zadávacího řízení. Podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona zahajuje zadavatel zadávací řízení odesláním výzvy o zahájení zadávacího řízení. Výše bylo řečeno, že výzva č. 1 byla zadavatelem odeslána dne 15. 2. 2011. Úřad tudíž dovozuje, že lhůta pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1 začala běžet dne 16. 2. 2011.

101. Úřad uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že minimální délka lhůty k podání nabídek musí v případě zjednodušeného podlimitního řízení, v němž, Úřad opakuje, byla veřejná zakázka č. 1 zadávána, podle § 39 odst. 3 písm. b) bodu 2. zákona, činit 15 dnů, a současně s ohledem na fakt, že měsíc únor měl v roce 2011 celkem 28 dnů, měla v šetřeném případě minimální lhůta pro podání nabídek na veřejnou zakázku č. 1, a to bez ohledu na předmět této veřejné zakázky, končit dne 2. 3. 2011 ve 24:00 hodin.

102. Jak vyplývá z dokumentace o veřejné zakázce č. 1 (viz bod 59. odůvodnění tohoto rozhodnutí), zadavatel uvedl ve výzvě č. 1, že lhůta pro podání nabídek končí dne 2. 3. 2011 ve 14:00 hodin. Zadavatel tedy v případě veřejné zakázky č. 1 nedodržel minimální lhůtu pro podání nabídek u veřejné zakázky zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení, neboť konec lhůty stanovil na 2. 3. 2011 do 14:00 hodin, ačkoliv daná lhůta měla být stanovena alespoň na 2. 3. 2011 do 24:00 hodin (viz předchozí bod odůvodnění tohoto rozhodnutí). Zadavatel tudíž postupoval v rozporu s § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona, který stanovuje minimální délku lhůty pro podání nabídek na veřejnou zakázku zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení na 15 dnů, jelikož zadavatelem určená délka lhůty pro podání nabídek činila pouze 14 dnů a 14 hodin, čili o 10 hodin méně, než je minimálně připuštěná délka podle výše citovaného ustanovení zákona.

103. Úřad na tomto místě podotýká, že ačkoliv se zkrácení zákonem stanovené lhůty pro podání nabídek „toliko“ o 10 hodin může jevit jako zanedbatelné pochybení zadavatele, nelze tolerovat jakékoliv zkrácení předmětné zákonem stanovené minimální lhůty, neboť ustanovení § 39 odst. 3 písm. b) bodu 2. zákona obligatorně ukládá zadavatelům stanovit lhůtu pro podání nabídek v minimální délcecelých 15 dnů, tzn. celých 360 hodin, nikoliv pouze 350 hodin, jako tomu bylo v šetřeném případě. Úřad zdůrazňuje, že výše uvedená povinnost musí být splněna zadavatelem bez výjimky, neboť nezákonné zkrácení lhůty pro podání nabídek představuje zásah do práv dotčených subjektů, tj. potenciálních dodavatelů, kteří se rozhodují podat nabídku na konkrétní veřejnou zakázku, což může negativně ovlivnit jejich rozhodnutí, zda nabídku vůbec podají. Tato skutečnost je umocňována i tím, že minimální délka lhůty pro podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení činí pouhých 15 dnů, a proto zkrácení této lhůty, byť jen o „několik“ hodin, pociťují potenciální dodavatelé ve znatelně větší intenzitě, než v případě např. otevřeného řízení, kde minimální lhůta pro podání nabídek činí u podlimitních veřejných zakázek 22 dní. Jde o minimální (rozuměj nejkratší) možnou lhůtu, a proto její další zkracování nelze připustit.

104. V souvislosti s otázkou, zda zadavatel v šetřeném případě stanovením lhůty pro podání nabídek do 2. 3. 2011 do14:00 hod. splnil zákonný požadavek na minimální délku této lhůty, Úřad odkazuje na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 A 17/2001 ze dne 23. 5. 2002, jenž v návaznosti na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 365/97 uvádí, že v případě, kdy aplikovaný právní předpis neobsahuje speciální úpravu počítání času, je třeba při hledání odpovědi na otázku, kdy došlo k vypršení 15ti-denní lhůty dle § 39 odst. 3 písm. b) bodu 2. zákona, vycházet z obecného pravidla počítání času, které v době zadávání veřejné zakázky č. 3 obsahoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů v ust. § 122. Lhůta stanovená v ust. § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona je lhůtou stanovenou ve dnech. Její podstatou je povinnost zadavatelů poskytnout potenciálním dodavatelům časový prostor pro podání nabídek v minimální délce 15 dnů. Dle ustáleného výkladu práva takto stanovená lhůta uplyne 15. dnem, tj. ve 24:00 hod. posledního dne. Je tedy zřejmé, že k naplnění povinnosti dané ust. § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona stanovit lhůtu pro podání nabídek minimálně v délce 15 dnů ode dne zahájení zadávacího řízení by došlo při stanovení této lhůty minimálně do 2. 3. 2011 ve 24:00 hodin, což se v šetřeném případě nestalo (zadavatel předmětnou lhůtu totiž stanovil pouze do 14:00 hodin uvedeného dne).

105. Na základě výše uvedeného se tudíž Úřad neztotožňuje s názorem zadavatele, že jeho „formální (administrativní)“ pochybení, tj. zkrácení minimální délky lhůty pro podání nabídek o 10 hodin, nemohlo mít vliv na výsledek zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 1 (viz bod 21. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Je třeba si uvědomit, že zpracování nabídky je postupným procesem. Dodavatel, který zvažuje účast v konkrétním zadávacím řízení, zohledňuje, vedle svého obchodního zájmu a kvalifikačních požadavků zadavatele, zcela jistě i délku lhůty pro podání nabídky, lépe řečeno schopnost v zadavatelem určené lhůtě kvalifikovanou a konkurenceschopnou nabídku vůbec podat. Pokud tudíž potenciální dodavatelé veřejné zakázky č. 1 věděli, že mají na zpracování nabídky celkem 14 dnů a 14 hodin, ačkoliv tato lhůta měla činit minimálně 15 dnů, jak bylo Úřadem prokázáno, nelze vyloučit, že je takto zadavatelem určená lhůta mohla od podání nabídky odradit, byť by jinak tito dodavatelé byli schopni předmět plnění veřejné zakázky bez dalšího splnit. V tomto kontextu Úřad odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20. 3. 2012, v němž soud zdůraznil, že: „…k naplnění deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) ZVZ není nezbytně třeba, aby porušení ZVZ podstatně ovlivnilo výběr nejvhodnější nabídky, nýbrž zcela postačí, že k takovému ovlivnění mohlo dojít. Delikt je tedy naplněn i tehdy, pokud existuje pouhá možnost, že by v případě zadání zakázky v souladu se ZVZ byla podána ještě další nabídka, která by mohla být výhodnější.“ Z výše citovaného rozsudku tak vyplývá, že pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona postačí i existence potenciální možnosti, že by mohla být v případě dodržení zákonného postupu ze strany zadavatele podána nabídka další, která by se stala nabídkou vítěznou. Úřad uvádí, že správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je zákonodárcem konstruován jako delikt ohrožovací. K naplnění jeho skutkové podstaty tudíž plně postačuje, že nezákonným postupem mohlo reálně dojít k ovlivnění výběru nejhodnější nabídky, nikoliv to, že k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky skutečně došlo. Případně lze v souvislosti s potencialitou vlivu odkázat i na dále rozvedenou argumentaci Úřadu v tomto ohledu obsaženou v bodu 121 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Při aplikaci shora předestřených závěrů na šetřený případ Úřad uvádí, že nelze vyloučit, že pokud by zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 1 postupoval v souladu se zákonem a stanovil dostatečnou, resp. alespoň zákonem minimálně dovolenou, délku lhůty pro podání nabídek, tedy pokud by postupoval v souladu s § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona, mohl obdržet nabídky od širšího okruhu dodavatelů, při jejichž konkurenci by zadavatel mohl obdržet pro něj výhodnější nabídku, než tomu bylo v šetřeném případě. Nezbývá tudíž než konstatovat, že nezákonný postup zadavatele byl zcela evidentně způsobilý ovlivnit okruh uchazečů o veřejnou zakázku č. 1 a tím i výběr nejvhodnější nabídky.

106. Pro úplnost Úřad dodává, že ačkoliv se s ohledem na předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 1 (viz bod 58. odůvodnění tohoto rozhodnutí) jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu podle § 12 odst. 3 zákona, zadavatel se rozhodl zadat šetřenou veřejnou zakázku ve zjednodušeném podlimitním řízení (viz bod 55. odůvodnění tohoto rozhodnutí), tedy postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky. Uvedené vyplývá z výzvy č. 1, v níž je přímo na titulní straně uvedeno„(…) výzva k podání nabídky a k prokázání splnění kvalifikace ve zjednodušeném podlimitním řízení.“ V takovém případě ustanovení § 26 odst. 5 zákona stanoví, že zahájí-li veřejný zadavatel zadávání veřejné zakázky malého rozsahu postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání podlimitní veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že zadavatel z libovolné příčiny zvolil v zadávacím řízení na veřejnou zakázku č. 1 postup platný pro podlimitní veřejnou zakázku, čili „podřadil se“ pod režim zákona, vznikla mu povinnost nést všechny následky, a to i negativní, s tím spojené, k jejichž „nesení“ by v případě, že by šetřenou veřejnou zakázku zadával jako veřejnou zakázku malého rozsahu, jinak nebyl povinen. Jinými slovy řečeno, tím, že se zadavatel rozhodl zadat veřejnou zakázku č. 1 ve zjednodušeném podlimitním řízení, ačkoliv se jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu, byl povinen postupovat při jejím zadávání podle zákona, tzn. podle více formalizované procedury, přestože by jinak nebyl tuto veřejnou zakázku č. 1 povinen podle zákona zadávat (postačovalo by, kdyby dodržel zásady uvedené v § 6 zákona).

107. Ve světle shora popsaných skutečností tak Úřad konstatuje, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 1 stanovil lhůtu pro podání nabídek kratší než 15 dnů a porušil tak povinnost, kterou mu explicitně ukládá § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona, čímž mohlo dojít k omezení účasti potenciálních dodavatelů v soutěži o veřejnou zakázku č. 1. Nezákonný postup zadavatele přitom mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze zcela vyloučit, že pokud by zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek v souladu s § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona, mohl obdržet nabídky od širšího okruhu dodavatelů, kteří by mu mohli nabídnout výhodnější podmínky plnění, a v důsledku toho mohlo dojít k úspoře financí z veřejných zdrojů, což patří mezi stěžejní účely a cíle zákona. Zadavatel tak současně svým jednáním omezil hospodářskou soutěž.

108. Uzavřením smlouvy na předmět veřejné zakázky s vybraným uchazečem č. 1 dne 18. 7. 2011 za situace, kdy zadavatel při vymezení délky lhůty pro podání nabídek výše popsaným způsobem porušil postup stanovený zákonem, tak byla naplněna skutková podstata správního deliktu ve smyslu § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

109. Úřad v obecné rovině primárně konstatuje, že klíčovou fázi pro přidělení konkrétní veřejné zakázky představuje hodnocení nabídek. Jedním z předpokladů pro to, aby hodnocení nabídek proběhlo v souladu se zákonem, je stanovení takových hodnotících kritérií, která budou splňovat přísné požadavky základních zásad zadávacího řízení. Je třeba si uvědomit, že výlučnou odpovědnost za celý průběh zadávacího řízení, a tedy i za vymezení hodnotících kritérií, nese zadavatel. Zákon přitom zadavateli umožňuje volbu mezi dvěma základními hodnotícími kritérii, a to buď nejnižší nabídkovou cenou, nebo ekonomickou výhodností nabídky. Lze konstatovat, že základní hodnotící kritérium v podobě nejnižší nabídkové ceny znamená pro zadavatele, potažmo hodnotící komisi, znatelně jednodušší způsob pro přidělení veřejné zakázky. Jestliže se zadavatel rozhodne, jako tomu bylo v případě veřejné zakázky č. 1, použít pro přidělení veřejné zakázky základní hodnotící kritérium v podobě ekonomické výhodnosti nabídky, vystavuje se nutně zvýšenému riziku možného porušení zákona. Dané riziko tkví v tom, že oproti základnímu hodnotícímu kritériu nejnižší nabídkové ceny, musí zadavatel u základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, v souladu s ustanovením § 78 odst. 4 zákona, naformulovat určitá dílčí hodnotící kritéria, jež se budou vztahovat k poptávanému předmětu plnění veřejné zakázky. Zadavatel je přitom povinen stanovit dílčí hodnotící kritéria hodnocení v souladu s požadavkem na transparentnost zadávacího řízení takovým způsobem, aby zájemci, kteří se rozhodnou pro účast v zadávacím řízení, byli reálně schopni předložit konkrétní nabídky a mohli si již předem vytvořit dostatečnou představu o způsobu hodnocení nabídek, včetně hodnotících kritérií. Uvedený závěr potvrzuje např. i rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2008-222 ze dne 25. 3. 2009, v němž bylo konstatováno, že „(…) jednotlivá dílčí kritéria a jejich hodnocení musí být natolik konkrétní, aby se každému z uchazečů dostalo informací téhož materiálního obsahu (...)“ Jinými slovy řečeno, dílčí hodnotící kritéria musí být natolik „čitelná“, aby zájemci o veřejnou zakázku již v době před podáním nabídek věděli, podle čeho budou jimi předložené nabídky ze strany zadavatele hodnoceny.

110. Úřad uvádí, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 1 zvolil jako jedno z dílčích hodnotících kritérií subjektivní hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“ (viz bod 60. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Obecně lze konstatovat, že pro zadání veřejných zakázek je třeba upřednostňovat objektivní hodnotící kritéria před subjektivními, neboť jejich následné posuzování a hodnocení je transparentnější, a tedy i snáze přezkoumatelné. V daném případě vyvstává i otázka, zda vůbec bylo namístě použití subjektivního hodnotícího kritéria, a to s ohledem na předmět veřejné zakázky. Avšak s přihlédnutím k závěru obsaženému v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 77/2008-45 ze dne 4. 11. 2010, potvrzeného rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 8/2011-112 ze dne 30. 3. 2011, je možné dovodit, že subjektivní hodnotící kritérium lze použít kdykoliv, tedy i bez ohledu na eventuální použitelnost kritérií objektivních.

111. Úřad zdůrazňuje, že při využití subjektivního hodnotícího kritéria, které je základem především pro hodnocení na principu „atraktivity“, „zajímavosti“ či „líbivosti“ z pohledu hodnotící komise, musí být v takovém případě na hodnotící kritérium kladeny vyšší nároky, co se týče jasnosti, srozumitelnosti a dostatečnosti specifikace pravidel pro hodnocení nabídek, což v šetřeném případě Úřad postrádá.

112. V rámci veřejné zakázky č. 1 zadavatel stanovil subjektivní dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“ způsobem, který je podle Úřadu v rozporu se zákonem. Jak vyplývá z bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 1, přiřadil zadavatel předmětnému dílčímu hodnotícímu kritériu váhu 40 % (viz bod 60. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž v totožném bodě výzvy č. 1 demonstrativním výčtem vymezil, které údaje, uvedené v nabídkách uchazečů o šetřenou veřejnou zakázku č. 1, bude v rámci subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ hodnotit, včetně způsobu jejich hodnocení (bodovací metodu) podle tohoto dílčího hodnotícího kritéria. Z bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 1 je zřejmé, že hodnotící komise použije při hodnocení podaných nabídek u tohoto dílčího hodnotícího kritéria bodovací stupnici v rozsahu 1 až 100 bodů, přičemž nejvhodnější nabídka obdrží 100 bodů a každá následující nabídka získá takové bodové ohodnocení, které vyjadřuje míru splnění daného dílčího hodnotícího kritéria ve vztahu k nejvhodnější nabídce. V podrobnostech Úřad odkazuje na bod 53. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

113. Úřad na tomto místě znovu předesílá, že povinností zadavatele je podrobně popsat způsob hodnocení nabídek z hlediska jednotlivých dílčích hodnotících kritérií tak, aby si uchazeči o veřejnou zakázku mohli vytvořit jasnou představu o tom, jakým způsobem budou jejich nabídky hodnoceny. Zadavatel v bodě XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 1 sice stanovil procentuální váhu subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“, a současně určil, jaký rozsah bodového ohodnocení bude přidělovat jednotlivým nabídkám v rámci jejich hodnocení dle tohoto hodnotícího kritéria, ovšem v předmětném bodě, jakož ani na žádném jiném místě výzvy č. 1, již nikterak blíže neupřesnil a nekonkretizoval, jaké uchazeči nabízené hodnoty (kvalitu nabízených služeb) v rámci daného dílčího hodnotícího kritéria bude považovat pro něj za nejpřínosnější, a které tak budou v jejich výsledku hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením. Pouhé stanovení procentuální váhy dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ a určení způsobu přiřazování bodového hodnocení na základě stanovených parametrů, jež odráží úspěšnost nabídky v rámci tohoto dílčího hodnotícího kritéria, není dostačujícím vymezením způsobu hodnocení dle hodnotících kritérií. Úřad zdůrazňuje, že uchazeči o veřejnou zakázku musí být předem, tj. již před podáním nabídek, obeznámeni s preferencemi zadavatele, na jejichž základě budou jejich nabídky hodnoceny v rámci všech hodnotících kritérií. Subjektivní dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“ tudíž, s ohledem na výše řečené, zcela evidentně nelze označit za srozumitelné a čitelné, nýbrž naopak toto musí být považováno za hodnotící kritérium netransparentní a ve svém důsledku nepřezkoumatelné.

114. Pro ilustraci výše popsaného nezákonného postupu zadavatele Úřad uvádí, že v bodě XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 1 zadavatel např. stanovil, že v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ bude hodnotit, mimo jiného, i „návrh způsobu vedení projektu“ (viz bod 61. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad konstatuje, že takto vymezený způsob hodnocení nabídek nelze považovat za dostatečný a transparentní, neboť zadavatel nikterak blíže nespecifikoval „způsob“, jakým má být daný projekt veden, jakož ani neurčil, jaké „nástroje“ pro plánování, organizování, koordinování a řízení realizace samotného projektu, jež tvoří pojem „vedení (řízení) projektu“, vyžaduje. Jinými slovy řečeno, z výzvy č. 1 není seznatelné, jakým metodám a metodikám vedení projektu v oblasti vzdělávání jeho zaměstnanců dává zadavatel přednost, např. zda upřednostňuje jednoduché či složité metody (způsoby) vedení projektů, případně zda preferuje již známé a osvědčené metody vedení projektů v oblasti vzdělávání, nebo naopak požaduje inovativní způsoby, které mohou být v praxi efektivnější. V důsledku shora popsaného neurčení preferencí ze strany zadavatele tudíž nemohli mít uchazeči o veřejnou zakázku č. 1 v době podání jejich nabídek reálnou představu, podle jakých pravidel bude zadavatel přidělovat body v rámci shora uvedeného požadavku, jenž tvořil součást dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“. Uchazeči tudíž nemohli vědět, „co“ konkrétně je ještě minimální a pro zadavatele přijatelná hranice pro naplnění předmětného požadavku, jakož nemohli ani vědět, „co“ konkrétně mají zadavateli nabídnout, aby mohli obdržet více bodů, než jejich konkurenti v soutěži o veřejnou zakázku č. 1. Úřad přitom podotýká, že na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani fakt, že se jednalo o návrh způsobu vedení projektu, tzn. byla zde vyžadována určitá míra kreativity potenciálních dodavatelů. Úřad totiž uvádí, že zadavatel této „kreativitě“ již neurčil bližší hranice, čili nevymezil obsahovou náplň svých požadavků na „způsob vedení projektu“, tak, aby z ní bylo zřejmé, jaké uchazeči nabízené hodnoty (údaje) bude pokládat za přínosné, a tím kladně hodnocené, a jaké naopak nebudou odpovídat jeho představám, což povede k tomu, že nabídka takového uchazeče obdrží nižší (či dokonce nulové) bodové ohodnocení.

115. Úřad předesílá, že stanovení způsobu hodnocení nabídek seznává nezákonným i v dalších požadavcích zadavatele, jež tvořily obsah dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“. Zadavatel kupříkladu v bodě XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 1 uvedl, že v rámci předmětného dílčího hodnotícího kritéria bude taktéž hodnocena „kooperace se zadavatelem“ (viz opětovně bod 61. odůvodnění tohoto rozhodnutí), aniž by však již blíže konkretizoval, v čem má ona „spolupráce se zadavatelem“ spočívat. Úřad uvádí, že takto vymezený požadavek má prakticky nulovou vypovídací hodnotu. Nelze z něj totiž dovodit, jakou „míru“ kooperace s dodavatelem zadavatel požaduje, či v jaké konkrétní fázi a oblasti realizace projektu má být uskutečňována. Jinak řečeno, zadavatel jednoznačně a konkrétně neurčil, zda při realizaci předmětu veřejné zakázky č. 1, resp. při zajišťování jednotlivých kurzů vzdělávání pro jeho zaměstnance, ponechá vybranému dodavateli „volnou ruku“ při jejich přípravě, organizaci a zajišťování jejich průběhu, či naopak každý „krok“ učiněný tímto dodavatelem bude vyžadovat schválení ze strany zadavatele. Z výzvy č. 1 tak není seznatelné, zda zadavatel bude preferovat plnění, jež bude vítězným dodavatelem poskytováno fakticky zcela samostatně, tj. jen s minimální spoluprací se zadavatelem, či zda naopak vyžaduje, aby např. každý dílčí „čin“ tvořící předmět veřejné zakázky byl před jeho uskutečněním detailně konzultován mezi ním a dodavatelem, který bude veřejnou zakázku v praxi realizovat. Obdobně jako v případě požadavku Úřadem blíže komentovaného v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, tak ani v případě předmětného požadavku zadavatele nemohli mít uchazeči o šetřenou veřejnou zakázku č. 1 v době tvorby, tzn. před podáním jejich nabídek, reálnou představu, podle čeho budou jimi podané nabídky ze strany zadavatele hodnoceny. S ohledem na výše popsané tudíž nelze než inkriminovaný požadavek zadavatele, jenž, Úřad opakuje, tvořil obsah subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“, označit za rozporný s ustanoveními § 44 odst. 3 písm. f) a § 6 zákona.

116. Úřad dodává, že „nečitelnost“ vymezení způsobu hodnocení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ je v dalším zesilována i tím, že zadavatel při definování předmětného dílčího hodnotícího kritéria použil pojem „apod.“ (viz opětovně bod 61. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Tento pojem je podle názoru Úřadu zcela nejednoznačný a tudíž rozporný se zásadou transparentnosti zadávacího řízení, neboť pod obsahem daného termínu si lze představit prakticky „cokoliv podobného“.

117. S ohledem na výše popsané tudíž nelze přisvědčit argumentu zadavatele, že jeho požadavky obsažené v subjektivním dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita nabízených služeb“ byly dostatečně určité (viz bod 18. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad na tomto místě opětovně zdůrazňuje, že odpovědnost za celý průběh zadávacího procesu, a tedy i za stanovení hodnotících kritérií a jejich obsahu, nese výlučně zadavatel. Úřad v dalším podotýká, že smysl zákona tkví ve snaze o vytvoření férového prostředí při soutěži o konkrétní veřejnou zakázku. Jedním ze základních předpokladů pro zajištění chtěného férového prostředí je přitom vymezení hodnotících kritérií takovým způsobem, aby mohl zadavatel obdržet vzájemně si konkurující nabídky. Podmínkou pro obdržení vzájemně si konkurujících nabídek však je, že potenciální uchazeč musí mít již před podáním jeho nabídky najisto postaveno, „co“ konkrétně má zadavateli nabídnout, aby jeho nabídka byla hodnocena lépe, než nabídka jiného uchazeče, a tento uchazeč tak měl šanci veřejnou zakázku získat a následně i plnit. Potenciální uchazeč tak již v době, kdy tvoří a sestavuje jeho nabídku, musí s určitostí vědět, jakou „přidanou hodnotu“ musí zadavateli nabídnout, aby byl v soutěži o veřejnou zakázku úspěšnější, než jeho konkurenti. Jinak řečeno, takový uchazeč musí mít reálnou představu o tom, jaké hodnoty či údaje u poptávaného předmětu plnění zadavatel preferuje a jejichž nabídnutí tak může znamenat „bonus“, který se následně kladně projeví v obdrženém bodovém hodnocení. Jak bylo Úřadem zjištěno a prokázáno v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí, zadavatel v rámci veřejné zakázky č. 1 při stanovení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ postupoval v rozporu s ustanoveními § 44 odst. 3 písm. f) a § 6 zákona, jelikož požadavky, které tvořily obsah tohoto kritéria, např. „návrh způsobu vedení projektu“, „kooperace se zadavatelem“ či „apod.“, byly zadavatelem vymezeny neurčitě a nejednoznačně, tedy netransparentně, což vedlo k tomu, že výzva č. 1, resp. zadávací dokumentace na veřejnou zakázku č. 1, v důsledku stanovení nekonkrétních podmínek hodnocení umožňuje takovou míru subjektivního hodnocení, která je neúnosná, a způsobuje tak nepřezkoumatelnost a tím i nezákonnost zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 1 jako celku. Úřad podotýká, že zásadní pochybení zadavatele spatřuje ve skutečnosti, že způsob hodnocení předmětného subjektivního dílčího hodnotícího kritéria, lépe řečeno, jakou kvalitu nabízených služeb považuje zadavatel za nejlépe splňující jeho představy, a které tak budou hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením, nebyl znám předem, tj. před samotným podáním nabídek na šetřenou veřejnou zakázku č. 1.

118. Argument zadavatele, že při posuzování zákonnosti jeho postupu týkajícího se vymezení hodnotících kritérií na veřejnou zakázku č. 1 je nutné zohlednit i skutečnost, že v šetřeném případě obdržel toliko jedinou nabídku na plnění této veřejné zakázky, která však nebyla podle § 79 odst. 6 zákona ani podrobena hodnocení, a tudíž předmětné hodnotící kritérium nebylo ani využito (viz bod 20. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je třeba taktéž odmítnout. Jak bylo Úřadem prokázáno a podrobně popsáno v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí, postupoval zadavatel při stanovení způsobu hodnocení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ v rozporu se zákonem, přičemž daná skutečnost ve svém důsledku vyvolala nepřezkoumatelnost, tj. nezákonnost, zadávacího řízení jako celku. Úřad podotýká, že uvedené pochybení zadavatele nelze zhojit tím, že nedošlo, vlivem toho, že zadavatel obdržel pouze jednu nabídku, k aplikaci nezákonně stanoveného dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“. Úřad je naopak toho názoru, že daná skutečnost (tj. podání nabídky jediným dodavatelem) svědčí o tom, že zadavatel při vymezení předmětného dílčího hodnotícího kritéria postupoval v rozporu se zákonem. Fakt, že zadavatel v obsahu daného dílčího hodnotícího kritéria neuvedl své preference, tedy jaké hodnoty (kvalitu služeb) považuje co do splnění jeho potřeb za nejpřínosnější, způsobil, že dodavatelé nemohli získat konkrétní představu o tom, podle čeho a ve vztahu k jakým konkrétním parametrům či aspektům bude jejich nabídka v rámci předmětného dílčího hodnotícího kritéria hodnocena, přičemž tato situace mohla vést k tomu, že se někteří potenciální uchazeči o veřejnou zakázku č. 1 rozhodli nepodat nabídku do zadávacího řízení, ačkoliv by jinak byli schopni předmět šetřené veřejné zakázky č. 1 reálně plnit. Úřad tudíž konstatuje, že shora popsaný nezákonný postup zadavatele byl prokazatelně způsobilý ovlivnit i výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem (a způsob hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci transparentním způsobem uvedl), mohl by obdržet nabídky na veřejnou zakázku č. 1 i od dalších dodavatelů, kteří mohli nabídnout výhodnější podmínky, než jaké vyplynuly z uzavřené smlouvy. Jinými slovy řečeno, není možné vyloučit, že některé potenciální uchazeče o veřejnou zakázku č. 1 mohla nejistota ohledně způsobu hodnocení nabídek od podání jejich vlastní nabídky odradit. Zadavatel tak současně svým jednáním výrazně omezil hospodářskou soutěž.

119. Úřad dodává, že ačkoliv se s ohledem na předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 1 (viz bod 58. odůvodnění tohoto rozhodnutí) jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu podle § 12 odst. 3 zákona, zadavatel se rozhodl zadat šetřenou veřejnou zakázku ve zjednodušeném podlimitním řízení (viz bod 55. odůvodnění tohoto rozhodnutí), čímž mu vznikla povinnost nést všechny následky, včetně negativních, s tím spojených. V podrobnostech Úřad odkazuje na bod 105. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

120. S ohledem na všechny shora popsané skutečnosti Úřad uzavírá, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 1 nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 3 písm. f) zákona, v návaznosti na § 6 zákona, když ve výzvě č. 1, resp. zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku č. 1, stanovil způsob hodnocení nabídek podle subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ v rozporu se zásadou transparentnosti, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze zcela vyloučit možnost, že by při zákonně stanoveném způsobu hodnocení nabídek podle předmětného subjektivního dílčího hodnotícího kritéria podali nabídky i další potenciální dodavatelé, kteří mohli nabídnout výhodnější podmínky pro zadavatele, než tomu bylo v případě vybraného uchazeče č. 1, v důsledku čehož mohlo dojít k úspoře z veřejných zdrojů, což ostatně patří mezi stěžejní účely a cíle zákona.

121. Pokud jde o potencialitu vlivu nezákonného jednání zadavatele při zadávání veřejné zakázky č. 1 na výběr nejvhodnější nabídky, coby jednoho ze znaků skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, pak Úřad nad rámec shora řečeného dodává následující. Jak již uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí sp. zn. R128/2014, zákon nevyžaduje prokázání vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, postačí takové jednání zadavatele, které mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Jak rovněž konstatoval Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20. 3. 2012 „Pro naplnění skutkové podstaty deliktu je přitom takováto možnost zcela postačující a soudu tedy nezbývá než uzavřít s tím, že žalobce nevyvrátil, že by existovala možnost, že by v případě řádného zadání veřejné zakázky byla podána nabídka další, přičemž nelze vyloučit alespoň potenciální možnost, že by se taková nabídka stala nabídkou vítěznou (…) K tomu je třeba poukázat na to, že se jedná toliko o možnost (hypotézu), kterou není možné jakkoli prokazovat.“ Obdobně pak v rozhodnutí sp. zn. R406/2013 předseda Úřadu konstatoval, že „v tomto kontextu je třeba poukázat na znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož postačuje pouhá možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, což vyplývá z formulace tohoto ustanovení zákona, cit.: „(…) nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.“ V rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc ze dne 12. 2. 2009 předseda Úřadu konstatoval, že „Skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo „podstatně“ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky.(…) k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění.“ Je tedy zřejmé, že není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí „pouhá“ eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 7. 10. 2011 č. j. 62 Af 41/2010-72, dovodil, že „pro spáchání správního deliktu podle tohoto ustanovení (§ 120 odst. 1 písm. a) zákona, pozn. Úřadu) (a pro uložení pokuty podle § 120 odst. 2 ZVZ) musí být prokázáno, že zadavatel porušil ZVZ, přitom k porušení ZVZ ze strany zadavatele došlo kvalifikovaným způsobem. Tento kvalifikovaný způsob porušení ZVZ (závažnější, „nebezpečnější“ porušení ZVZ) je dán tehdy, pokud kromě samotného nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ již došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a zároveň pokud samotné nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ buď podstatně ovlivnilo, nebo mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.“ Krajský soud v Brně pak v rozsudku č. j. 31 Af 23/2012-40 ze dne 26. 9. 2012 k materiální stránce deliktu uvedl, že „z dikce „podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit“ vyplývá, že může jít o poruchový nebo i ohrožovací správní delikt. Zákonodárce tedy (za běžných okolností) spatřuje společenskou škodlivost již v tom, že mohlo dojít, nikoli nutně muselo, k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Není tedy pravdou, že nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu (…) již pouhá existence takové možnosti je společensky škodlivá, a došlo tedy k naplnění materiálního znaku (společenské škodlivosti) správního deliktu uvedeného v ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách.“

122. Tím, že zadavatel dne 18. 7. 2011 uzavřel s vybraným uchazečem č. 1 smlouvu na realizaci veřejné zakázky č. 1, aniž by při zadávání této veřejné zakázky dodržel postup stanovený zákonem (viz výše), a tento postup mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. tohoto rozhodnutí

123. Úřad uvádí, že zadavatel v případě veřejné zakázky č. 2 stanovil jako jedno z hodnotících kritérií subjektivní dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“ (viz bod 71. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Pokud jde o vymezení hodnotících kritérií a problematiku subjektivních dílčích hodnotících kritérií obecně, odkazuje Úřad v tomto směru v plné míře na své závěry obsažené v bodech 108. až 110. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

124. Z bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 2 vyplývá, že zadavatel přiřadil dílčímu hodnotícímu kritériu „Kvalita nabízených služeb“ váhu 40 % (viz bod 71. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž v totožném bodě výzvy vymezil, které údaje, uvedené v nabídkách uchazečů o veřejnou zakázku č. 2, bude v rámci tohoto subjektivního dílčího hodnotícího kritéria hodnotit, včetně způsobu jejich hodnocení (bodovací metodu). Z bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 2 je dále zřejmé, že hodnotící komise použije při hodnocení podaných nabídek u tohoto dílčího hodnotícího kritéria bodovací stupnici v rozsahu 1 až 100 bodů, přičemž nejvhodnější nabídka obdrží 100 bodů a každá následující nabídka získá takové bodové ohodnocení, které vyjadřuje míru splnění daného dílčího hodnotícího kritéria ve vztahu k nejvhodnější nabídce (viz bod 72. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad uvádí, že takto stanovený způsob hodnocení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ shledává rozporným s požadavky zákona, přičemž ke svému závěru konstatuje následující.

125. Úřad uvádí, že zadavatel v bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 2 sice vymezil procentuální váhu subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“, jakož i rozsah bodového ohodnocení, jež bude přidělovat jednotlivým nabídkám v rámci jejich hodnocení dle tohoto hodnotícího kritéria, ovšem v předmětném bodě, jakož ani na žádném jiném místě výzvy č. 2, již nikterak blíže neupřesnil a nekonkretizoval, jaké uchazeči nabízené hodnoty (kvalitu nabízených služeb) v rámci daného dílčího hodnotícího kritéria bude považovat pro něj za nejpřínosnější, a které tak budou v jejich výsledku hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením. Úřad předesílá, že pouhé stanovení procentuální váhy dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ a určení způsobu přiřazování bodového hodnocení na základě stanovených parametrů, jež odráží úspěšnost nabídky v rámci tohoto dílčího hodnotícího kritéria, není dostačujícím vymezením způsobu hodnocení dle hodnotících kritérií. Úřad opětovně zdůrazňuje, že uchazeči o veřejnou zakázku musí být předem, tj. již před podáním nabídek, obeznámeni s preferencemi zadavatele, na jejichž základě budou jejich nabídky hodnoceny v rámci všech hodnotících kritérií. Subjektivní dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“ proto, s ohledem na výše řečené, zcela evidentně nelze považovat za srozumitelné a čitelné, nýbrž naopak toto musí být označeno za hodnotící kritérium netransparentní a ve svém důsledku nepřezkoumatelné.

126. Za účelem ilustrace shora popsaného nezákonného postupu zadavatele Úřad uvádí, že zadavatel v bodě XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 2 např. určil, že v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ bude hodnotit, mimo jiného i „návrh způsobu vedení a řešení projektu“ (viz bod 72. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad konstatuje, že takto vymezený způsob hodnocení nabídek nelze považovat za dostatečný a transparentní, jelikož zadavatel nijak blíže nekonkretizoval „způsob“, jakým má být daný projekt veden, resp. řešen. Nelze tak dovodit, jaký způsob „vedení a řešení“ daného projektu představuje pro zadavatele optimum (tzv. ideální stav), a naopak jaký způsob je pro něj již neakceptovatelný, tzn. neodpovídající jeho představám (potřebám). Z takto vágně, tedy netransparentně, stanoveného požadavku nemohli potenciální dodavatelé získat představu, „co“ (jakou metodu vedení a řešení projektu) mají zadavateli nabídnout, aby mohli v rámci předmětného požadavku získat vyšší počet bodů, než jejich konkurenti v soutěži o šetřenou veřejnou zakázku. Úřad přitom dodává, že na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani fakt, že se jednalo o návrh způsobu vedení a řešení projektu, tzn. byla zde vyžadována určitá míra kreativity potenciálních dodavatelů. Úřad totiž uvádí, že zadavatel této „kreativitě“ již neurčil bližší hranice, čili nevymezil obsahovou náplň svých požadavků na „způsob vedení a řešení projektu“, tak, aby z ní bylo zřejmé, jaké uchazeči nabízené hodnoty (údaje) bude pokládat za přínosné, a tím kladně hodnocené, a jaké naopak nebudou odpovídat jeho představám, což povede k tomu, že nabídka takového uchazeče obdrží nižší (či dokonce nulové) bodové ohodnocení.

127. Úřad konstatuje, že vymezení způsobu hodnocení nabídek považuje za nezákonné i v dalších požadavcích zadavatele, které tvořily obsah dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“. Zadavatel např. v bodě XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 2 stanovil, že v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ bude hodnotit i „zastupitelnost“ (viz bod 72. odůvodnění tohoto rozhodnutí), avšak již blíže neobjasnil, v čem má ona „zastupitelnost“ spočívat. Úřad uvádí, že takto vymezený požadavek má fakticky nulovou vypovídací hodnotu, tj. je „nic neříkající“. Z daného požadavku není seznatelné, jakou konkrétní „míru“ a „způsob“ zastupitelnosti zadavatel pro naplnění jeho potřeb vyžaduje. Potenciální dodavatelé proto nemohli mít před podáním nabídek najisto postaveno, jaké parametry zastupitelnosti mají zadavateli nabídnout, aby tyto vyhovovaly jeho představám. Analyzovaný požadavek, který, Úřad opakuje, tvořil součást subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“, proto nelze než, ve světle shora řečeného, označit za požadavek rozporný s § 44 odst. 3 písm. f) a § 6 zákona.

128. Úřad dodává, že „nečitelnost“ vymezení způsobu hodnocení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ je v dalším zesilována i tím, že zadavatel při definování předmětného dílčího hodnotícího kritéria použil pojem „apod.“ (viz opětovně bod 72. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Tento pojem je podle názoru Úřadu zcela nejednoznačný a tudíž rozporný se zásadou transparentnosti zadávacího řízení, neboť pod obsahem daného termínu si lze představit prakticky „cokoliv“.

129. Z výše uvedených skutečností prokazatelně vyplývá, že specifikace způsobu hodnocení nabídek v rámci subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ byla zadavatelem provedena nedostatečně, a tedy nezákonně, neboť zadavatel v zadávacích podmínkách své požadavky, jako např. „návrh způsobu vedení a řešení projektu“, „zastupitelnost“, tvořící obsah předmětného dílčího hodnotícího kritéria, blíže nespecifikoval, resp. nepopsal, „jak konkrétně“ se mají tyto požadavky v podaných nabídkách na veřejnou zakázku č. 2 projevit. Zadavatel u jednotlivých požadavků neuvedl, nakolik důležité pro něj bude jejich splnění, resp. kolik bodů za splnění konkrétních požadavků bude nabídce v rámci předmětného dílčího hodnotícího kritéria přiděleno. Úřad konstatuje, že daná nezákonnost vedla k tomu, že výzva č. 2, resp. zadávací dokumentace na veřejnou zakázku č. 2, v důsledku stanovení nekonkrétních podmínek hodnocení v rámci subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ umožňuje takovou míru subjektivního hodnocení, která je neúnosná, a způsobuje tak nepřezkoumatelnost a tím i nezákonnost zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2 jako celku. Zásadní pochybení zadavatele je přitom třeba spatřovat v tom, že způsob hodnocení předmětného subjektivního dílčího hodnotícího kritéria, lépe řečeno, jakou kvalitu nabízených služeb považuje zadavatel za nejlépe splňující jeho představy, a které tak budou hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením, nebyl znám předem, tj. před samotným podáním nabídek na šetřenou veřejnou zakázku č. 2, čímž byla vyloučena možnost podání vzájemně porovnatelných nabídek.

130. Úřad uvádí, že skutečnost, že zadavatel v obsahu dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ neuvedl své preference, tedy jaké hodnoty (kvalitu služeb) považuje co do splnění jeho potřeb za nejpřínosnější, způsobila, že dodavatelé nemohli získat konkrétní představu o tom, podle čeho a ve vztahu k jakým konkrétním parametrům či aspektům bude jejich nabídka v rámci předmětného dílčího hodnotícího kritéria hodnocena. Úřad přitom předesílá, že tato situace mohla vést k tomu, že se někteří potenciální uchazeči o veřejnou zakázku č. 2 rozhodli nepodat nabídku do zadávacího řízení, ačkoliv by jinak byli schopni předmět šetřené veřejné zakázky reálně plnit. Nezbývá tudíž než konstatovat, že shora popsaný nezákonný postup zadavatele byl prokazatelně způsobilý ovlivnit i výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, čili pokud by ve výzvě č. 2 uvedl dostatečné upřesňující údaje v tom smyslu, aby byl předem (tj. před podáním nabídek) znám způsob hodnocení předmětného dílčího hodnotícího kritéria, mohl by obdržet nabídky na veřejnou zakázku č. 2 i od dalších dodavatelů, kteří mohli nabídnout výhodnější podmínky, než tomu bylo v případě vybraného uchazeče č. 2. Jinak řečeno, není možné vyloučit, že některé potenciální uchazeče o veřejnou zakázku č. 2 mohla nejistota, stran způsobu hodnocení nabídek, od podání nabídky odradit. Postup zadavatele v rozporu se zákonem tedy vedl k omezení hospodářské soutěže.

131. Pokud jde o argumenty zadavatele, jejichž obsahem je tvrzení, že požadavky tvořící součást dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ byly z jeho strany vymezeny dostatečně určitě (viz bod 23. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a že při posuzování zákonnosti jeho postupu je nutné zohlednit i fakt, že v důsledku podání pouze jedné nabídky do zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2 nebylo předmětné dílčí hodnotící kritérium ani využito (aplikováno) (viz bod 25. odůvodnění tohoto rozhodnutí), pak Úřad uvádí, že se jedná o totožné argumenty, které zadavatel vznesl i u veřejné zakázky č. 1, a s nimiž se Úřad již podrobně vypořádal v bodech 116. a 117. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Vzhledem k procesní ekonomii tudíž Úřad na jmenované body v plném rozsahu odkazuje.

132. S ohledem na všechny shora popsané skutečnosti Úřad uzavírá, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 2 nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 3 písm. f) zákona, v návaznosti na § 6 zákona, když ve výzvě č. 2, resp. zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku č. 2, stanovil způsob hodnocení nabídek podle subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ v rozporu se zásadou transparentnosti, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Nelze totiž zcela vyloučit možnost, že by při zákonně stanoveném způsobu hodnocení nabídek podle předmětného subjektivního dílčího hodnotícího kritéria podali nabídky i další potenciální dodavatelé, kteří mohli nabídnout výhodnější podmínky pro zadavatele, než tomu bylo u nabídky podané vybraným uchazečem č. 2, v důsledku čehož mohlo dojít k úspoře z veřejných zdrojů, což spadá mezi stěžejní účely a cíle zákona.

133. Pokud jde o otázku potenciality vlivu nezákonného jednání zadavatele při zadávání veřejné zakázky č. 2 na výběr nejvhodnější nabídky, coby jednoho ze znaků skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, pak Úřad v plném rozsahu odkazuje na závěry obsažené v bodě 121. odůvodnění tohoto rozhodnutí, v němž byla tato problematika zevrubně komentována.

134. Jelikož zadavatel dne 30. 9. 2010 uzavřel s vybraným uchazečem č. 2 smlouvu na plnění veřejné zakázky č. 2, aniž by při zadávání předmětné veřejné zakázky dodržel postup stanovený zákonem (viz výše), a tento postup mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a Úřad tudíž rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

K výroku IV. tohoto rozhodnutí

135. Úřad v obecné rovině primárně uvádí, že zákon je postaven na principu veřejné publicity výsledků zadávacích řízení realizovaných podle zákona. Každý zadavatel má tudíž povinnost uveřejnit výsledek zadávacího řízení, a to bez ohledu na to, zda je zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy na realizaci veřejné zakázky nebo jeho zrušením. Je-li zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy na realizaci veřejné zakázky, je veřejný zadavatel povinen do 48 dnů po uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v souladu s § 146 zákona.

136. Úřad v dalším konstatuje, že transparentnost a následná kontrola procesu zadávání veřejných zakázek je možná pouze tehdy, jestliže veřejnosti bude poskytnuto co nejvíce informací o jeho průběhu, kdy je jeho účelem vytvoření podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly ze strany zadavatelů uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Platí, že zákonem definované uveřejňovací povinnosti mají mimo jiného za cíl umožnit kontrolu dodržování principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při nakládání s veřejnými zdroji, a to jak prostřednictvím kontroly prováděné k tomu příslušnými státními orgány a institucemi, tak zejména prostřednictvím kontroly občanů, tj. nejširší veřejností. Informace shromážděné na podkladě předmětných uveřejňovacích povinností jsou následně využívány pro statistické vyhodnocení veřejných zakázek, které jsou k dispozici veřejnosti v informačním systému o veřejných zakázkách a případně i v Úředním věstníku Evropské unie. I proto mají zadavatelé obecně povinnost uveřejnit informaci o uzavření smlouvy, na základě které se konkrétní veřejná zakázka realizuje, a to ve lhůtách stanovených zákonem. Cílem uveřejňování výsledků zadávacích řízení je umožnění následné kontroly hospodaření s veřejnými prostředky s pomocí údajů v informačním systému o veřejných zakázkách a v případě nadlimitních veřejných zakázek, u nichž jsou uveřejňovací povinnosti plněny i na evropské úrovni, rovněž s pomocí údajů dostupných v Úředním věstníku Evropské unie. Úřad přitom dodává, že důležitost takto prováděné kontroly a transparentnosti je pak z pohledu zákonodárce vyjádřena tím, že je porušení uveřejňovacích povinností správním deliktem, za který zadavateli hrozí postih.

137. Jak bylo uvedeno již výše, veřejná zakázka č. 2 byla, podle předmětu jejího plnění, veřejnou zakázkou na služby (viz bod 67. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad uvádí, že § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 77/2008 Sb., o stanovení finančních limitů pro účely zákona o veřejných zakázkách, o vymezení zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a o přepočtech částek stanovených v zákoně o veřejných zakázkách v eurech na českou měnu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády“), upravuje finanční limity pro nadlimitní veřejné zakázky podle § 12 odst. 1 zákona, a to v závislosti na druhu zadavatele, potažmo v závislosti na kategorii služby, která tvoří předmět plnění dané veřejné zakázky. Úřad v dalším konstatuje, že, jak bylo bez nejmenších pochyb zjištěno a prokázáno, zadavatel byl veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona (viz bod 95. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle shora citovaného ustanovení nařízení vlády je nejnižším finančním limitem pro určení, zda konkrétní veřejná zakázka spadá mezi nadlimitní veřejné zakázky či nikoliv, u veřejného zadavatele podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona, částka 3 236 000,- Kč. Jelikož předpokládaná hodnota veřejné zakázky č. 2 činila 2 000 000,- Kč bez DPH (viz bod 69. odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze bez dalšího konstatovat, že šetřená veřejná zakázka č. 2 byla podle výše její předpokládané hodnoty zcela evidentně podlimitní veřejnou zakázkou. S ohledem na právě řečené tak Úřad konstatuje, že zadavatel byl v případě veřejné zakázky č. 2 povinen v souladu s § 146 odst. 1 písm. a) zákona odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách.

138. Zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem č. 2 smlouvu na plnění veřejné zakázky č. 2 dne 30. 9. 2010 (viz bod 76. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle § 83 odst. 1 zákona měl zadavatel povinnost odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v průběhu čtyřicetiosmidenní lhůty, stanovené v citovaném ustanovení zákona. Úřad uvádí, že poslední den této lhůty připadl v šetřeném případě na středu 17. 11. 2010. Jelikož se jednalo o státní svátek, nejbližším pracovním dnem byl čtvrtek 18. 11. 2010, což byl také poslední den, v němž mohl zadavatel svoji povinnost, tj. odeslat výsledek zadávacího řízení k uveřejnění, splnit v souladu se zákonem.

139. Z bodu VI.4) Oznámení o zadání zakázky „Datum odeslání tohoto oznámení:“ vyplývá, že k odeslání tohoto oznámení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách došlo dne 14. 2. 2011, tzn. až 137 dnů po uzavření smlouvy (tj. 88 dnů po skončení zákonné lhůty pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění). Předmětné oznámení bylo následně uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 25. 2. 2011 pod ev. č. formuláře 6005665503001.

140. S odkazem na výše uvedené proto nezbývá než konstatovat, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval v rozporu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona, když neodeslal k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách oznámení o výsledku zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku do 48 dnů od uzavření smlouvy, jelikož smlouva na předmětnou veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem č. 2 uzavřena dne 30. 9. 2010 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázek marně uplynula dne 18. 11. 2010, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo odesláno k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách až dne 14. 2. 2011.

141. Pokud jde o tvrzení zadavatele, že neodeslání výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v zákonné lhůtě bylo toliko formálním pochybením (viz bod 26. odůvodnění tohoto rozhodnutí), pak Úřad konstatuje následující. Úřad uvádí, že jedním z hlavních účelů zákona je snaha zákonodárce o efektivní vynakládání veřejných prostředků. Úřad opětovně předesílá, že jeden z nástrojů, na základě něhož lze zjistit, zda v konkrétním případě došlo k efektivní alokaci veřejných financí, představuje kontrola zadavatele ze strany k tomu pověřených orgánů, potažmo samozřejmě i ze strany samotné veřejnosti. Nezbytným předpokladem pro možnost výkonu této kontroly je přitom dodržení uveřejňovacích povinností po celý průběh zadávacího řízení zadavatelem. Jestliže zadavatel některé z těchto povinností nedostojí vůbec, případně ji splní opožděně, jako tomu bylo v šetřeném případě, je možnost kontroly, zda při zadávání veřejné zakázky byly veřejné prostředky vynaloženy efektivně a hospodárně, omezena. Úřad v dalším sděluje, že tzv. „transparentní novelou“, tedy zákonem č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 4. 2012, zákonodárce zkrátil lhůtu pro odeslání výsledku zadávacího řízení k uveřejnění z původních 48 dnů na 15 dnů, z čehož jednoznačně vyplývá zájem společnosti na co nejrychlejším uveřejnění oznámení uvedeného v § 83 odst. 1 zákona. Jestliže tedy zadavatel v šetřeném případě odeslal výsledek zadávacího řízení k uveřejnění až 88 dnů po marném uplynutí lhůty pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění, stanovené v § 83 odst. 1 zákona, nejedná se, podle názoru Úřadu, o „pouhé formální pochybení“, nýbrž o pochybení, které mohlo do určité míry ztížit možnost kontroly, zda zadavatel v souvislosti se zadávacím řízením vynaložil veřejné prostředky hospodárným způsobem.

142. K argumentu zadavatele, že pozdější uveřejnění výsledku zadávacího řízení nemělo vliv na samotný výsledek zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2, jakož ani vliv na výběr vítězného dodavatele, tzn. fakticky vliv na výběr nejvhodnější nabídky (viz opětovně bod 26. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad uvádí následující. Úřad předně zdůrazňuje, že k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona postačuje pouhé nesplnění konkrétní uveřejňovací povinnosti ukládané zákonem, bez ohledu na možný vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

143. Úřad v souvislosti se shora řečeným dále uvádí, že jde-li o následky správního deliktu, trestněprávní doktrína je definuje, jako „ohrožení nebo porušení zájmu, které jsou jeho objektem, tj. zájmů, k jejichž ochraně zákonná skutková podstata správního deliktu slouží.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 Afs 106/2012-45). Úřad konstatuje, že při úvaze o naplnění materiální stránky deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není poměřován zájem chráněný zákonem, resp. jinými ustanoveními zákona, nýbrž zájem, který je chráněn předmětným ustanovením § 120 odst. 1 písm. b) zákona. V šetřeném případě lze za materiální stránku tohoto správního deliktu považovat ohrožení zájmu společnosti na seznámení se veřejnosti s výsledkem zadávacího řízení v zákonem stanovené lhůtě, nebo jinak řečeno, jde o ochranu principu veřejné publicity zadávacího řízení, přičemž uveřejnění výsledku zadávacího řízení je současně zásadní pro kontrolu postupu zadavatele širokou veřejností.

144. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený zákonem. Na rozdíl od § 120 odst. 1 písm. a) zákona, kdy je potřeba k naplnění skutkové podstaty správního deliktu splnění tří kumulativních podmínek (nedodržení postupu podle zákona; tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy), v případě deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není třeba k naplnění skutkové podstaty žádné další zákonné podmínky, postačí pouhé neuveřejnění či nedodržení způsobu uveřejnění stanoveného zákonem, anebo uveřejnění po lhůtě stanovené zákonem. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v souvislosti se spácháním správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není potřeba zkoumat, zda např. pozdním zveřejněním byla dotčena práva některého z uchazečů, nebo jestli došlo k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky atd., neboť k naplnění skutkové podstaty tohoto deliktu dojde pouhým neuveřejněním, resp. uveřejněním v rozporu se zákonem. Úřad proto uzavírá, že shora předestřená argumentace zadavatele je pro rozhodnutí věci zcela irelevantní.

145. Konečně se Úřad vyjadřuje k tvrzení zadavatele, že výsledek zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2 byl po uzavření smlouvy na tuto zakázku uveřejněn na webových stránkách www.esfcr.cz, takže veřejnost byla o výsledku zadávacího řízení informována (viz bod 26. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Jak bylo řečeno již výše, zadavatel své povinnosti zakotvené v § 83 odst. 1 zákona dostojí výhradně tehdy, jestliže oznámení o výsledku zadávacího řízení odešle k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách. Úřad zdůrazňuje, že jiným postupem, tedy kupříkladu uveřejněním výsledku zadávacího řízení na konkrétních webových stránkách, nemůže dojít ke splnění předmětné uveřejňovací povinnosti. Úřad opětovně uvádí, že k tomu, aby mohlo v praxi docházet k řádné kontrole transparentnosti zadávacích řízení, potažmo ke kontrole efektivního vynakládání veřejných peněz, ze strany veřejnosti, pak musí mít veřejnost možnost seznámit se výsledky zadávacích řízení na „jednotném místě“. Tímto jednotným místem je právě informační systém o veřejných zakázkách. Úřad k tomu dodává, že možnost této kontroly nelze veřejnosti ztěžovat tím, že si bude muset výsledky zadávacích řízení vyhledávat na konkrétních internetových stránkách, tj. jinde, než v informačním systému o veřejných zakázkách. Jestliže tedy zadavatel v šetřeném případě uveřejnil výsledek zadávacího řízení na webových stránkách www.esfcr.cz, avšak oznámení o výsledku zadávacího řízení odeslal k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách až po zákonné lhůtě, jednoznačně tím omezil následnou kontrolu celého zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2, a tím i kontrolu hospodárného vynakládání veřejných prostředků. Ve světle popsaných skutečností je tudíž nutno shora předestřený argument zadavatele odmítnout.

146. Vzhledem k výše řečenému Úřad uvádí, že neodesláním oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve lhůtě stanovené zákonem zadavatel nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona, a proto Úřad nemohl postupovat jinak, než konstatovat, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

K výroku V. tohoto rozhodnutí

147. Úřad uvádí, že zadavatel v případě veřejné zakázky č. 3 stanovil jako jedno z hodnotících kritérií subjektivní dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“ (viz bod 83. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Pokud jde o vymezení hodnotících kritérií a problematiku subjektivních dílčích hodnotících kritérií obecně, odkazuje Úřad v tomto směru v plné míře na své závěry obsažené v bodech 108. až 110. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

148. Jak bylo Úřadem již zevrubně komentováno na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí, je v zájmu zachování základních zásad zadávacího řízení uvedených v § 6 zákona v souvislosti s vymezením jednotlivých dílčích hodnotících kritérií nezbytné, aby zadavatel v zadávací dokumentaci naformuloval tato kritéria „čitelně“, čili tak, aby zájemci o veřejnou zakázku již v době před podáním nabídek věděli, podle čeho budou jimi předložené nabídky ze strany zadavatele hodnoceny. K zákonnosti vymezení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ u veřejné zakázky č. 3 konstatuje Úřad následující.

149. Z bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 3 vyplývá, že zadavatel přiřadil dílčímu hodnotícímu kritériu „Kvalita nabízených služeb“ váhu 40 % (viz bod 83. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž v totožném bodě výzvy vymezil, které údaje, uvedené v nabídkách uchazečů o veřejnou zakázku č. 3, bude v rámci předmětného dílčího hodnotícího kritéria hodnotit, a to včetně způsobu jejich hodnocení (bodovací metodu). Z bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 3 je v dalším zřejmé, že hodnotící komise použije při hodnocení podaných nabídek u tohoto dílčího hodnotícího kritéria bodovací stupnici v rozsahu 1 až 100 bodů, přičemž nejvhodnější nabídka obdrží 100 bodů a každá následující nabídka získá takové bodové ohodnocení, které vyjadřuje míru splnění daného dílčího hodnotícího kritéria ve vztahu k nejvhodnější nabídce (viz bod 84. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

150. Úřad uvádí, že zadavatel v bodu XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 3 sice vymezil procentuální váhu subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“, jakož i rozsah bodového ohodnocení, jež bude přidělovat jednotlivým nabídkám v rámci jejich hodnocení dle tohoto hodnotícího kritéria, avšak v předmětném bodě, jakož ani na žádném jiném místě výzvy č. 3, již nikterak blíže neupřesnil a nekonkretizoval, jaké uchazeči nabízené hodnoty (kvalitu nabízených služeb) v rámci daného dílčího hodnotícího kritéria bude považovat pro něj za nejpřínosnější, a které tak budou v jejich výsledku hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením. Úřad podotýká, že pouhé stanovení procentuální váhy dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ a určení způsobu přiřazování bodového hodnocení na základě stanovených parametrů, jež odráží úspěšnost nabídky v rámci tohoto dílčího hodnotícího kritéria, není dostačujícím vymezením způsobu hodnocení dle hodnotících kritérií. Úřad opětovně zdůrazňuje, že uchazeči o veřejnou zakázku musí být předem, tj. již před podáním nabídek, obeznámeni s preferencemi zadavatele, na jejichž základě budou jejich nabídky hodnoceny v rámci všech hodnotících kritérií. Subjektivní dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“ proto, vzhledem k výše řečenému, zcela evidentně nelze považovat za srozumitelné a čitelné, nýbrž naopak toto musí být označeno za hodnotící kritérium netransparentní a ve svém důsledku nepřezkoumatelné.

151. Zadavatel v bodě XI. „Hodnocení nabídek:“ výzvy č. 3 stanovil, že v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ bude hodnotit „návrh plnění předmětu veřejné zakázky, zejména návrh způsobu vedení administrace projektu“ (viz bod 84. odůvodnění tohoto rozhodnutí), avšak bližší specifikaci daného požadavku již neučinil. Úřad uvádí, že zadavatel neposkytl potenciálním dodavatelům veřejné zakázky č. 3 informaci o tom, „co“ přesně chápe souslovím „způsob vedení administrace projektu“. Vzhledem k takto vágně stanovenému požadavku tak nemohli mít potenciální dodavatelé v době před podáním nabídek ucelenou představu, jaké parametry způsobu vedení administrace projektu mají zadavateli nabídnout, aby se přiblížili, či dokonce zcela naplnili jeho představy o perfektním plnění předmětu šetřené veřejné zakázky. Jinak řečeno, uchazeči o veřejnou zakázku nemohli mít před podáním nabídek najisto postaveno, jaké nabídnuté plnění obdrží vyšší bodové ohodnocení v komparaci s nabídkami ostatních uchazečů, což ve svém důsledku vedlo k vyloučení možnosti podání konkurenceschopných a vzájemně porovnatelných nabídek. Úřad přitom podotýká, že nezákonnost zadavatele při vymezení předmětného požadavku je ještě zesilována faktem, že zadavatel určil, že v rámci daného požadavku bude hodnotit „zejména“ návrh způsobu vedení administrace projektu. Potenciální dodavatelé tudíž nemohli vědět, „co“ konkrétně bude zadavatel hodnotit nad rámec návrhu způsobu vedení administrace projektu, tzn. nemohli vědět, „co“ konkrétně je zadavatelem myšleno pod termínem „zejména“, čili byli nuceni koncipovat nabídky fakticky „naslepo“ a „doufat“, že některým z jimi nabídnutých „bonusů“ naplní představy, resp. potřeby zadavatele. Uchazeči o veřejnou zakázku tak byli před podáním jejich nabídky vystaveni nejistotě v tom smyslu, že zadavatel bude předmětný požadavek hodnotit zcela libovolně, tj. bez předem známého „klíče“. Úřad přitom dodává, že na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že se jednalo o návrh způsobu vedení administrace projektu, tzn. byla zde vyžadována určitá míra kreativity potenciálních dodavatelů. Úřad totiž uvádí, že zadavatel této „kreativitě“ již neurčil bližší hranice, čili nevymezil obsahovou náplň svých požadavků na „způsob vedení administrace projektu“, tak, aby z ní bylo zřejmé, jaké uchazeči nabízené hodnoty (údaje) bude pokládat za přínosné, a tím kladně hodnocené, a jaké naopak nebudou odpovídat jeho představám, což povede k tomu, že nabídka takového uchazeče obdrží nižší (či dokonce nulové) bodové ohodnocení.

152. Z výše uvedených skutečností prokazatelně vyplývá, že specifikace způsobu hodnocení nabídek v rámci subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ byla zadavatelem provedena nedostatečně, a tedy nezákonně, neboť zadavatel v zadávacích podmínkách svůj požadavek „návrh plnění předmětu veřejné zakázky, zejména návrh způsobu vedení administrace projektu“, tvořící obsah předmětného dílčího hodnotícího kritéria, blíže nespecifikoval, resp. nepopsal, „jak konkrétně“ se má tento požadavek v podaných nabídkách na veřejnou zakázku č. 3 projevit. Zadavatel tudíž při vymezení daného požadavku postupoval v rozporu s ustanoveními § 44 odst. 3 písm. f) zákona, v návaznosti na § 6 zákona. Úřad konstatuje, že daná nezákonnost vedla k tomu, že výzva č. 3, resp. zadávací dokumentace na veřejnou zakázku č. 3, v důsledku stanovení nekonkrétních podmínek hodnocení v rámci subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ umožňuje takovou míru subjektivního hodnocení, která je neúnosná, a způsobuje tak nepřezkoumatelnost a tím i nezákonnost zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 3 jako celku. Úřad předesílá, že zásadní pochybení zadavatele je třeba spatřovat v tom, že způsob hodnocení předmětného subjektivního dílčího hodnotícího kritéria, lépe řečeno, jakou kvalitu nabízených služeb považuje zadavatel za nejlépe splňující jeho představy, a které tak budou hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením, nebyl znám předem, tj. před samotným podáním nabídek na šetřenou veřejnou zakázku č. 3. Úřad přitom podotýká, že tato situace mohla vést k tomu, že se někteří potenciální uchazeči o veřejnou zakázku č. 3 rozhodli nepodat nabídku do zadávacího řízení, ačkoliv by jinak byli schopni předmět šetřené veřejné zakázky reálně plnit. Nezbývá tudíž než konstatovat, že shora popsaný nezákonný postup zadavatele byl prokazatelně způsobilý ovlivnit i výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, čili pokud by ve výzvě č. 3 uvedl dostatečné upřesňující údaje v tom smyslu, aby byl předem (tj. před podáním nabídek) znám způsob hodnocení předmětného dílčího hodnotícího kritéria, mohl by obdržet nabídky na veřejnou zakázku č. 3 i od dalších dodavatelů, kteří mohli nabídnout výhodnější podmínky, než tomu bylo v případě vybraného uchazeče č. 3. Jinými slovy řečeno, není možné vyloučit, že některé potenciální uchazeče o veřejnou zakázku č. 3 mohla nejistota, stran způsobu hodnocení nabídek, od podání nabídky odradit.

153. Pokud jde o argument zadavatele, že při posuzování zákonnosti jeho postupu je nutné zohlednit i fakt, že v důsledku podání pouze jedné nabídky do zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 3 nebylo předmětné dílčí hodnotící kritérium ani využito (aplikováno) (viz bod 29. odůvodnění tohoto rozhodnutí), pak Úřad uvádí, že se jedná o identický argument, který zadavatel vznesl i u veřejné zakázky č. 1, a s nímž se Úřad již podrobně vypořádal v bodě 117. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Vzhledem k procesní ekonomii tudíž Úřad na jmenovaný bod v plném rozsahu odkazuje.

154. K tvrzení zadavatele, že způsob administrace projektu je třeba vždy posuzovat podle podmínek konkrétního zadavatele, přičemž údaje o zadavateli jsou běžně dostupné, tudíž dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“ nemohlo činit případným uchazečům o veřejnou zakázku č. 3 žádné problémy (viz bod 28. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad uvádí následující. Úřad opakovaně podotýká, že odpovědnost za zákonný průběh zadávacího řízení nese za všech okolností výlučně zadavatel. Ustanovení § 44 odst. 3 písm. f) zákona přitom zadavateli ukládá povinnost stanovit v zadávací dokumentaci způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií. Výše bylo současně konstatováno, že pokud se zadavatel rozhodne zadat konkrétní veřejnou zakázku na základě určitého subjektivního hodnotícího kritéria, pak musí takovému subjektivnímu hodnotícímu kritériu věnovat náležitou míru pozornosti, pokud jde o jeho definování a specifikaci (viz bod 111. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad zdůrazňuje, že zadavatel nemůže odpovědnost za zákonný průběh zadávacího řízení přenášet na jiné subjekty, typicky na uchazeče o veřejnou zakázku. Jestliže se zadavatel v šetřeném případě rozhodl pro zadání veřejné zakázky č. 3, mimo jiné, i na základě subjektivního dílčího hodnotícího kritéria, tzn. „Kvalita nabízených služeb“, pak byl povinen při formulování daného hodnotícího kritéria postupovat v souladu se zákonem, zejména s § 6 a § 44 odst. 3 písm. f) zákona. Zadavatel se popsané povinnosti nemůže zbavit, resp. není oprávněn se při jejím nesplnění odvolávat se na veřejně dostupné informace o jeho osobě, jež jsou potřebné ke zpracování nabídek. Nadto Úřad dodává, že není ani zřejmé, jaké konkrétní veřejně přístupné informace by měli potenciální uchazeči o veřejnou zakázku č. 3 využít, aby ve svých nabídkách uvedli a tím i splnili požadavek zadavatele, jenž tvořil obsah dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“, a sice požadavek na „návrh plnění předmětu veřejné zakázky, zejména návrh způsobu vedení administrace projektu“. Vzhledem k výše řečenému tudíž Úřad daný argument zadavatele považuje za argument zcela irelevantní pro rozhodnutí věci.

155. Pro úplnost Úřad dodává, že ačkoliv se s ohledem na předpokládanou hodnotu veřejné zakázky č. 3 (viz bod 81. odůvodnění tohoto rozhodnutí) jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu podle § 12 odst. 3 zákona, zadavatel se rozhodl zadat šetřenou veřejnou zakázku ve zjednodušeném podlimitním řízení (viz bod 78. odůvodnění tohoto rozhodnutí), tedy postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky. Uvedené vyplývá z výzvy č. 3, v níž je přímo na titulní straně uvedeno„(…) výzva k podání nabídky a k prokázání splnění kvalifikace ve zjednodušeném podlimitním řízení.“ V takovém případě ustanovení § 26 odst. 5 zákona stanoví, že zahájí-li veřejný zadavatel zadávání veřejné zakázky malého rozsahu postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání podlimitní veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že zadavatel z libovolné příčiny zvolil v zadávacím řízení na veřejnou zakázku č. 3 postup platný pro podlimitní veřejnou zakázku, čili „podřadil se“ pod režim zákona, vznikla mu povinnost nést všechny následky, a to i negativní, s tím spojené, k jejichž „nesení“ by v případě, že by šetřenou veřejnou zakázku zadával jako veřejnou zakázku malého rozsahu, jinak nebyl povinen.

156. S ohledem na všechny shora popsané skutečnosti Úřad uzavírá, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 3 nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 3 písm. f) zákona, v návaznosti na § 6 zákona, když ve výzvě č. 3, resp. v zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku č. 3, stanovil způsob hodnocení nabídek podle subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ v rozporu se zásadou transparentnosti, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Nelze totiž zcela vyloučit možnost, že by při zákonně stanoveném způsobu hodnocení nabídek podle předmětného subjektivního dílčího hodnotícího kritéria podali nabídky i další potenciální dodavatelé, kteří mohli nabídnout výhodnější podmínky pro zadavatele, než tomu bylo v případě vybraného uchazeče č. 3, v důsledku čehož mohlo dojít k úspoře z veřejných zdrojů, což patří mezi stěžejní účely a cíle zákona.

157. Pokud jde o otázku potenciality vlivu nezákonného jednání zadavatele při zadávání veřejné zakázky č. 3 na výběr nejvhodnější nabídky, coby jednoho ze znaků skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, pak Úřad v plném rozsahu odkazuje na závěry obsažené v bodě 121. odůvodnění tohoto rozhodnutí, v němž byla tato problematika zevrubně komentována.

158. Tím, že zadavatel dne 30. 9. 2010 uzavřel s vybraným uchazečem č. 3 smlouvu na plnění veřejné zakázky č. 3, aniž by při zadávání této veřejné zakázky dodržel postup stanovený zákonem (viz výše), a tento postup mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí.

K výroku VI. tohoto rozhodnutí

159. Jak bylo řečeno již výše, zákon je postaven na principu veřejné publicity výsledků zadávacích řízení, přičemž jestliže je zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy na konkrétní veřejnou zakázku, pak zadavateli podle § 83 odst. 1 zákona vzniká povinnost do 48 dnů po uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v souladu s § 146 zákona (viz bod 135. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

160. Úřad předně uvádí, že veřejná zakázka č. 3 byla podle výše její předpokládané hodnoty, která činila 833 333,- Kč bez DPH, veřejnou zakázkou malého rozsahu podle § 12 odst. 3 zákona. Zadavatel však, Úřad opakuje, předmětnou veřejnou zakázku zadával ve zjednodušeném podlimitním řízení, čili postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky. V takovém případě zákon v § 26 odst. 5 zákona stanoví, že zahájí-li veřejný zadavatel zadávání veřejné zakázky malého rozsahu postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání podlimitní veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že zadavatel z libovolné příčiny zvolil v zadávacím řízení na veřejnou zakázku č. 3 postup platný pro podlimitní veřejnou zakázku, tzn. „podřadil“ se pod režim zákona, byl povinen při jejím zadávání dodržet všechny zákonné povinnosti vztahující se k zadávání podlimitních veřejných zakázek, a to včetně uveřejňovací povinnosti stanovené v § 83 odst. 1 zákona. S ohledem na právě řečené tak Úřad dovozuje, že zadavatel byl v případě veřejné zakázky č. 3 povinen v souladu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách, tj. byl povinen splnit danou uveřejňovací povinnost, jakoby se jednalo o podlimitní veřejnou zakázku.

161. Zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem č. 3 smlouvu na realizaci veřejné zakázky č. 3 dne 30. 9. 2010 (viz bod 88. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle § 83 odst. 1 zákona měl zadavatel povinnost odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v průběhu čtyřicetiosmidenní lhůty, stanovené v citovaném ustanovení zákona. Úřad uvádí, že poslední den této lhůty připadl v šetřeném případě na středu 17. 11. 2010. Jelikož se jednalo o státní svátek, nejbližším pracovním dnem byl čtvrtek 18. 11. 2010, což byl také poslední den, v němž mohl zadavatel svoji povinnost, tj. odeslat výsledek zadávacího řízení k uveřejnění, splnit v souladu se zákonem.

162. Z bodu VI.4) Oznámení o zadání zakázky „Datum odeslání tohoto oznámení:“ vyplývá, že k odeslání tohoto oznámení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách došlo dne 14. 2. 2011, tzn. až 137 dnů po uzavření smlouvy (tj. 88 dnů po skončení zákonné lhůty pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění). Předmětné oznámení bylo následně uveřejněno v informačním systému o veřejných zakázkách dne 25. 2. 2011 pod ev. č. formuláře 6005665603001.

163. S odkazem na výše uvedené proto nezbývá než konstatovat, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval v rozporu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona, když neodeslal k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách oznámení o výsledku zadávacího řízení na šetřenou veřejnou zakázku do 48 dnů od uzavření smlouvy, jelikož smlouva na předmětnou veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem č. 3 uzavřena dne 30. 9. 2010 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázek marně uplynula dne 18. 11. 2010, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo odesláno k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách až dne 14. 2. 2011.

164. Pokud jde o argumenty zadavatele, jejichž obsahem je tvrzení, že opožděné odeslání výsledku zadávacího řízení k uveřejnění bylo toliko formálním pochybením, které nemělo vliv na výběr nejvhodnější nabídky, přičemž výsledek zadávacího řízení byl uveřejněn na webových stránkách www.esfcr.cz, a tudíž veřejnost byla o výsledku zadávacího řízení informována (viz bod 30. odůvodnění tohoto rozhodnutí), pak Úřad uvádí, že se jedná o totožné argumenty, které zadavatel vznesl i v rámci veřejné zakázky č. 2, a s nimiž se Úřad již podrobně vypořádal v bodech 138. až 142. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Úřad proto na tyto body v plném rozsahu odkazuje.

165. Vzhledem ke shora popsanému Úřad uvádí, že neodesláním oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve lhůtě stanovené zákonem zadavatel nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona, a proto Úřad nemohl postupovat jinak, než konstatovat, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, jak je uvedeno ve výroku VI. tohoto rozhodnutí.

IV. K ULOŽENÍ POKUTY

166. Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným správním deliktům přistoupil k uložení pokuty. Ke svému rozhodnutí uvádí následující.

167. Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

168. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo ji splní v rozporu s § 146 nebo 147.

169. Ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 1 dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona, když ve zjednodušeném podlimitním řízení stanovil lhůtu pro podání nabídek kratší než 15 dnů, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem č. 1 smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

170. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 1 dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při stanovení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ nepostupoval v souladu s § 44 odst. 3 písm. f) zákona, v návaznosti na § 6 zákona, když ve výzvě, resp. v zadávací dokumentaci, neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení shora jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. jaké nabízené hodnoty považuje zadavatel pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle výzvy (zadávací dokumentace) vyšším bodovým ohodnocením, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem č. 1 smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

171. Ve výroku III. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 2 dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při stanovení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ nepostupoval v souladu s § 44 odst. 3 písm. f) zákona, v návaznosti na § 6 zákona, když ve výzvě, resp. v zadávací dokumentaci, neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení shora jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. jaké nabízené hodnoty považuje zadavatel pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle výzvy (zadávací dokumentace) vyšším bodovým ohodnocením, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem č. 2 smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

172. Ve výroku IV. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 2 dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona, když neodeslal do informačního systému o veřejných zakázkách oznámení o výsledku zadávacího řízení do 48 dnů od uzavření smlouvy na veřejnou zakázku č. 2, když smlouva na jmenovanou veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem č. 2 uzavřena dne 30. 9. 2010 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách marně uplynula dne 18. 11. 2010, přičemž „Oznámení o zadání zakázky“ bylo odesláno k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách až dne 14. 2. 2011.

173. Ve výroku V. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 3 dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při stanovení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízených služeb“ nepostupoval v souladu s § 44 odst. 3 písm. f) zákona, v návaznosti na § 6 zákona, když ve výzvě, resp. v zadávací dokumentaci, neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení shora jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. jaké nabízené hodnoty považuje zadavatel pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle výzvy (zadávací dokumentace) vyšším bodovým ohodnocením, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem č. 3 smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

174. Ve výroku VI. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky č. 3 dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona, když neodeslal do informačního systému o veřejných zakázkách oznámení o výsledku zadávacího řízení do 48 dnů od uzavření smlouvy na veřejnou zakázku č. 3, když smlouva na jmenovanou veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem č. 3 uzavřena dne 30. 9. 2010 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách marně uplynula dne 18. 11. 2010, přičemž „Oznámení o zadání zakázky“ bylo odesláno k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách až dne 14. 2. 2011.

175. Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

176. Podle § 121 odst. 3 zákona, ve znění novely zákona č. 40/2015 Sb., odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

177. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správních deliktů dozvěděl z podnětů, které obdržel dne 13. 4. 2015. Při zadávání veřejné zakázky č. 1 došlo ke spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona dne 18. 7. 2011, kdy byla uzavřena smlouva s vybraným uchazečem č. 1. V případě veřejné zakázky č. 2 a veřejné zakázky č. 3 došlo ke spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona totožně dne 30. 9. 2010, kdy byly uzavřeny smlouvy s vybraným uchazečem č. 2 a vybraným uchazečem č. 3. K počátku protiprávního jednání, které vedlo ke spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, spočívajících v neodeslání výsledků zadávacích řízení na veřejnou zakázku č. 2 a č. 3 k uveřejnění, došlo shodně dne 19. 11. 2010, tj. první den po uplynutí zákonné lhůty (§ 83 odst. 1 zákona), během níž byl zadavatel povinen odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení na tyto veřejné zakázky k uveřejnění. Správní řízení z moci úřední ve věci spáchání správních deliktů zadavatelem bylo zahájeno dne 15. 7. 2015. Z uvedených údajů tedy vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikty nezanikla, a to ani podle zákona ve znění novely č. 40/2015 Sb.

178. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I., II., III., IV., V. a VI. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomoci analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008 – 67 ze dne 16. 4. 2008 a č. j. 8 As 17/2007 – 135 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

179. Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.

180. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že pro stanovení konkrétní výše uložené pokuty je nutné samostatně posuzovat jednotlivé sazby za uvedené správní delikty.

181. V souladu se zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký delikt je v šetřeném případě nejzávažnější, tj. za který je možno uložit nejpřísnější sankci (vyšší pokutu).

182. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 5 % ceny zakázky, nebo do 10 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) nebo d).

183. Podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 000 000 Kč, jde‑li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g).

184. Cena veřejné zakázky č. 1, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, činí 996 000,‑ Kč včetně DPH (viz bod 65. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Horní hranice možné pokuty (5 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí částku ve výši 49 800,- Kč.

185. Cena veřejné zakázky č. 2, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, činí 1 920 000,‑ Kč včetně DPH (viz bod 76. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Horní hranice možné pokuty (5 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí částku ve výši 96 000,- Kč.

186. Cena veřejné zakázky č. 3, při jejímž zadání se zadavatel rovněž dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, činí 720 000,‑ Kč včetně DPH (viz bod 88. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Horní hranice možné pokuty (5 % z ceny veřejné zakázky) tedy činí částku ve výši 36 000,- Kč.

187. Zadavatel se dále při zadávání veřejné zakázky č. 2 a veřejné zakázky č. 3 dopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, když nesplnil povinnost uveřejnit oznámení o výsledku zadávacích řízení ve lhůtě stanovené v § 83 odst. 1 zákona. Horní hranice možné pokuty za správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tak činí 10 000 000,- Kč (viz bod 183. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

188. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že vyšší pokutu je možné zadavateli udělit za spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona uvedených ve výrocích IV. a VI. tohoto rozhodnutí, neboť finanční hodnota uzavřených smluv a tedy možná horní sazba ukládané pokuty za správní delikty dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona nedosahuje takové výše, jako v případě správních deliktů ve smyslu § 120 odst. 1 písm. b) zákona. Tyto správní delikty je tedy nutné brát jako závažnější a podle toho v předmětném správním řízení postupovat.

189. Vzhledem k tomu, že správní delikty podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, kterých se zadavatel dopustil, mají stanovenu totožnou horní hranici zákonné sazby pro uložení pokuty, nelze v konkrétním případě v souladu se zásadou absorpce uložit sankci za závažnější ze spáchaných deliktů, jelikož všechny zadavatelem spáchané správní delikty podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona jsou z hlediska výše maximálního možného sankčního postihu stejně závažné. V daném případě je nutné uložit pokutu pouze za jeden ze spáchaných správních deliktů dle § 120 odst. 1 písm. b) zákona a k dalším spáchaným správním deliktům přihlédnout v rámci přitěžujících okolností.

190. V šetřeném případě tedy Úřad uložil sankci za ten delikt, který byl spáchán při zadávání veřejné zakázky č. 2 v souvislosti s nesplněním uveřejňovací povinnosti, jelikož na tuto veřejnou zakázku zadavatel uzavřel smlouvu s vyšším finančním plněním, než-li v případě veřejné zakázky č. 3, kde se zadavatel rovněž dopustil i pochybení, resp. správního deliktu, spočívajícího v nesplnění uveřejňovací povinnosti. Jedná se o delikt uvedený ve výroku IV. tohoto rozhodnutí, kdy maximální možná výše pokuty činí v daném případě 10 000 000,- Kč. Spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I., II., III., V. a VI. tohoto rozhodnutí vzal Úřad v úvahu jako přitěžující okolnost při úvaze o určení výše pokuty uložené zadavateli ve spojitosti se spácháním správního deliktu uvedeného ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

191. Podle § 121 odst. 2, věty první, zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

192. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6. 12. 2012 vyplývá, že je-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná, nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. S požadavky soudu na řádné odůvodnění pokuty, obsaženými ve výše citovaném rozsudku, se Úřad vypořádává následujícím způsobem.

193. Úřad při stanovení výše pokuty vzal v první řadě v úvahu závažnost správního deliktu, za který ukládá sankci. Ke způsobu spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona Úřad uvádí, že pro zadavatele z § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona, explicitně vyplývá povinnost odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v informačním systému o veřejných zakázkách ve lhůtě do 48 dnů od uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Zadavatel tuto svou povinnost nesplnil, když oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku č. 2 odeslal k uveřejnění opožděně, tj. po marném uplynutí zákonné 48denní lhůty, přičemž odpovědnost za nesplnění této uveřejňovací povinnosti je odpovědností objektivní, tedy odpovědností bez ohledu na zavinění.

194. V rámci posouzení závažnosti správního deliktu však Úřad vycházel rovněž z úvahy, že zájem veřejnosti na kontrole vynakládání veřejných prostředků stoupá zejména ve vztahu k hodnotě dané veřejné zakázky (čím vyšší je její hodnota, tím vyšší je zájem veřejnosti na kontrole řádnosti vynakládání veřejných financí). V šetřeném případě se jedná o smlouvu na podlimitní veřejnou zakázku, jejíž předpokládaná hodnota byla stanovena zadavatelem na částku 2 000 000 Kč bez DPH. S ohledem na tento fakt je pak možno v rámci posouzení závažnosti správního deliktu zohlednit, že dílčí narušení možnosti veřejné kontroly u této podlimitní veřejné zakázky nepředstavuje zásah tak vysoké intenzity do veřejného zájmu chráněného zákonem, jako by tomu bylo v případě nadlimitní veřejné zakázky.

195. Úřad při zvažování výše pokuty přihlédl i k následkům spáchání správního deliktu. V daném případě měl spáchaný správní delikt za následek ohrožení zájmu společnosti na seznámení se s výsledkem zadávacího řízení ve stanovené lhůtě a zájmu společnosti na možnosti výkonu kontroly postupu zadavatele širokou veřejností. Úřad přitom podotýká, že na této skutečnosti nemění z povahy věci nic to, že neuveřejnění oznámení o výsledku zadávacího řízení nemělo jakýkoliv vliv na samotný průběh nebo výsledek zadávacího řízení. V daném případě zadavatel svým jednáním neomezil samotnou hospodářskou soutěž, ale omezil až následnou veřejnou kontrolu jejího průběhu při zadávání veřejné zakázky.

196. Jako přitěžující okolnost při stanovení výše pokuty vzal Úřad v úvahu skutečnost, že zadavatel se dopustil dalších čtyř správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona (viz výroky I., II., III. a V. tohoto rozhodnutí) a jednoho správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona (viz výrok VI. tohoto rozhodnutí).

197. Jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty zohlednil Úřad fakt, že zadavatel v celém průběhu správního řízení poskytl Úřadu řádnou součinnost. Za další polehčující okolnost považuje Úřad skutečnost, že předmětné oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění zadavatel odeslal, byť se zpožděním, a to ještě dříve, než došlo k přezkumu postupu zadavatele ze strany Úřadu. Dle názoru Úřadu se tak jedná o méně závažný delikt, než kdyby předmětné oznámení o výsledku zadávacího řízení nebylo do zahájení tohoto správního řízení uveřejněno vůbec, neboť byla zřejmá snaha o napravení protiprávního stavu z vlastní iniciativy zadavatele. Úřad dále zohlednil jako polehčující okolnost skutečnost, že od spáchání správního deliktu zadavatelem uběhla již poměrně dlouhá doba. Konečně jako polehčující okolnost zohlednil Úřad i skutečnost, že výsledek zadávacího řízení na veřejnou zakázku uveřejnil zadavatel alespoň na stránkách Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost, v rámci něhož byla předmětná veřejná zakázka realizována (www.esfcz.cz) (viz body 26. a 30. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad současně k výše popsaným polehčujícím okolnostem podotýká, že tyto nelze považovat za okolnosti, které by „zhojily“ uvedené porušení zákona zadavatelem. Úřad však k těmto okolnostem přihlédl při posuzování způsobu spáchání správního deliktu a při zvažování výše pokuty.

198. Úřad dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Jak bylo Úřadem na základě vlastní činnosti z údajů volně dostupných na internetu zjištěno, hospodařil zadavatel v letech 2010 až 2014 vždy s příjmy v řádu jednotek miliónů Kč. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační. Nad rámec výše popsaného Úřad dodává, že k uhrazení pokuty za spáchané správní delikty může zadavatel využít i jiné právní nástroje, např. ty, které vyplývají z pracovního práva a odpovědnosti konkrétní osoby za protiprávní stav.

199. Při posuzování výše uložené pokuty vycházel Úřad z premisy, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, jež nelze oddělit, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v rozsudku č. j. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam.

200. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů zadavatele Úřad při určení výměry uložené pokuty dospěl k závěru, že výše pokuty stanovená v hodnotě 50 000 Kč naplňuje dostatečně obě shora uvedené funkce právní odpovědnosti.

201. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěným správním deliktům zadavatele přistoupil k uložení pokuty zadavateli ve výši uvedené ve výroku VII. tohoto rozhodnutí.

202. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

Česká republika – Český báňský úřad, Kozí 748/4, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Pozn.: Pokud je v textu rozhodnutí uveden odkaz na zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jedná se vždy o znění účinné v době zahájení zadávání veřejné zakázky, pokud není výslovně uvedeno jinak.

[2] Stanovisko zadavatele není datováno.

[3] Stanovisko zadavatele není datováno.

[4] Stanovisko zadavatele není datováno.

[5] Nařízení Komise (ES) č. 1564/2005 ze dne 7. září 2005, kterým se stanoví standardní formuláře pro zveřejňování oznámení v rámci postupů zadávání veřejných zakázek podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES a 2004/18/ES.

[6]Hodnotící komise ve „Zprávě o posouzení a hodnocení nabídek“ ze dne 16. 3. 2011 uvedla odkaz na ustanovení § 75 odst. 6 zákona, z něhož však vyplývá zcela jiná povinnost hodnotící komise, resp. jejích členů, než tomu bylo v šetřeném případě. S ohledem na skutečnost, že situaci, za které by měla hodnotící komise hodnotit pouze jednu nabídku, upravuje ustanovení § 79 odst. 6 zákona, má Úřad za to, že se zadavatel dopustil zjevné písařské chyby a daný odkaz měl směřovat na ustanovení § 79 odst. 6 zákona.

[7]Hodnotící komise ve „Zprávě o posouzení a hodnocení nabídek“ ze dne 12. 8. 2010 uvedla odkaz na ustanovení § 75 odst. 6 zákona, z něhož však vyplývá zcela jiná povinnost hodnotící komise, resp. jejích členů, než tomu bylo v šetřeném případě. S ohledem na skutečnost, že situaci, za které by měla hodnotící komise hodnotit pouze jednu nabídku, upravuje ustanovení § 79 odst. 6 zákona, má Úřad za to, že se zadavatel dopustil zjevné písařské chyby a daný odkaz měl směřovat na ustanovení § 79 odst. 6 zákona.

[8]Hodnotící komise ve „Zprávě o posouzení a hodnocení nabídek“ ze dne 12. 8. 2010 uvedla odkaz na ustanovení § 75 odst. 6 zákona, z něhož však vyplývá zcela jiná povinnost hodnotící komise, resp. jejích členů, než tomu bylo v šetřeném případě. S ohledem na skutečnost, že situaci, za které by měla hodnotící komise hodnotit pouze jednu nabídku, upravuje ustanovení § 79 odst. 6 zákona, má Úřad za to, že se zadavatel dopustil zjevné písařské chyby a daný odkaz měl směřovat na ustanovení § 79 odst. 6 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program: