číslo jednací: R354/2015/VZ-38137/2016/321/EDy
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Vytvoření a implementace základu jednotné technologické platformy včetně identity managementu, platformy pro vytěžování dat a napojení na základní registry veřejné správy |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno |
| Rok | 2015 |
| Datum nabytí právní moci | 19. 9. 2016 |
| Dokumenty |  R354_2015.pdf 400 KB |
|
Č. j.:ÚOHS-R354/2015/VZ-38137/2016/321/EDy |
|
19. září 2016 |
V řízení o rozkladu ze dne 2. 11. 2015, doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zadavatelem –
-
Česká republika – Koordinační středisko pro resortní zdravotnické informační systémy, IČO 71376500, se sídlem Budějovická 743/15, 140 00 Praha – Michle, právně zastoupen ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0532/2015/VZ-34244/2015/541/PDz ze dne 16. 10. 2015 ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vytvoření a implementace základu jednotné technologické platformy včetně identity managementu, platformy pro vytěžování dat a napojení na základní registry veřejné správy“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 12. 2011 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek téhož dne pod ev. č. 60064911 ve znění opravy uveřejněné dne 12. 1. 2012, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 21. 12. 2011 pod ev. č. 2011/S 245-398261, ve znění opravy uveřejněné dne 25. 1. 2012 pod ev. č. 2012/S 16-025687,
jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, ve spojení s § 121 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0532/2015/VZ-34244/2015/541/PDz ze dne 16. 10. 2015
r u š í m
a správní řízení ve věci spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky „Vytvoření a implementace základu jednotné technologické platformy včetně identity managementu, platformy pro vytěžování dat a napojení na základní registry veřejné správy“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 12. 2011 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek téhož dne pod ev. č. 60064911 ve znění opravy uveřejněné dne 12. 1. 2012, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 21. 12. 2011 pod ev. č. 2011/S 245-398261, ve znění opravy uveřejněné dne 25. 1. 2012 pod ev. č. 2012/S 16‑025687, zadavatelem tím, že nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 6 citovaného zákona, neboť v bodě 3.5 „Technické kvalifikační předpoklady“ zadávací dokumentace citované veřejné zakázky nevymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. b) citovaného zákona v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, když požadoval, aby osoby odpovědné za poskytování příslušných služeb mj. disponovaly středoškolským/vysokoškolským vzděláním technického směru, aniž by tento neurčitý pojem v zadávacích podmínkách dostatečně vymezil, čímž zároveň nedodržel zásadu transparentnosti zadávacího řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 13. 11. 2012 smlouvu s vybraným uchazečem – ICZ a.s., IČO 25145444, se sídlem Na Hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4
z a s t a v u j i .
Odůvodnění
I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Dne 6. 2. 2015 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], příslušný k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, podnět k přezkoumání úkonů zadavatele – zadavatel – Česká republika – Koordinační středisko pro resortní zdravotnické informační systémy, IČO 71376500, se sídlem Budějovická 743/15, 140 00 Praha – Michle, v řízení o rozkladu (dále jen „zadavatel“) při zadávání veřejné zakázky s názvem „Vytvoření a implementace základu jednotné technologické platformy včetně identity managementu, platformy pro vytěžování dat a napojení na základní registry veřejné správy“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 12. 2011 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek téhož dne pod ev. č. 60064911 ve znění opravy uveřejněné dne 12. 1. 2012, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 21. 12. 2011 pod ev. č. 2011/S 245-398261, ve znění opravy uveřejněné dne 25. 1. 2012 pod ev. č. 2012/S 16-025687 (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Předmětem veřejné zakázky bylo zhotovení a ověření vlastností jednotné technologické platformy pro provoz zdravotních registrů v rezortu Ministerstva zdravotnictví a provedení veškerých souvisejících činností, který je podrobně specifikován v bodě 2.3 zadávací dokumentace.
3. V bodě 3.5 „Technické kvalifikační předpoklady“ zadávací dokumentace zadavatel uvedl, že dodavatel prokazuje splnění technických kvalifikačních předpokladů mimo jiné předložením seznamu osob, které budou odpovědné za poskytování příslušných služeb, přičemž mimo jiné stanovil, že výše uvedené osoby musí prokazatelně splňovat požadavek ukončeného „vysokoškolského nebo středoškolského vzdělání technického směru“. Blíže k tomu bod 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který popisuje podrobněji obsah bodu 3.5 zadávací dokumentace.
4. V dodatečných informacích č. 5 ze dne 6. 1. 2012 (dále jen „dodatečné informace č. 5“) v reakci na dotaz č. 7 zadavatel uvedl, že „účelem institutu dodatečných informací ve smyslu § 49 odst. 2 zákona není poskytování rad dodavatelům týkajících se konkrétních způsobů prokazování kvalifikace jím zadávané veřejné zakázky. Takový postup by v důsledku mohl znamenat porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace. Zadavatel nicméně pro vyloučení všech pochybností upřesňuje, že „vzděláním technického směru“ je rozuměno vzdělání, které není přírodovědného, humanitního, ekonomického ani jiného obdobného směru.“
5. Jako nejvhodnější nabídka byla vybrána nabídka uchazeče ICZ a.s., IČO 25145444, se sídlem Na Hřebenech II 1718/10, 140 00 Praha 4 (dále jen „vybraný uchazeč“), se kterým zadavatel uzavřel dne 13. 11. 2012 smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky (dále jen „Smlouva“).
6. Dne 24. 8. 2015 Úřad zahájil správní řízení z moci úřední pro podezření z možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem.
7. Blíže k zadávacímu řízení a průběhu správního řízení je uvedeno v úvodní části odůvodnění napadeného rozhodnutí, na kterou je možné na tomto místě pro stručnost odkázat.
II. Napadené rozhodnutí
8. Dne 16. 10. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0532/2015/VZ-34244/2015/541/PDz (dále jen „napadené rozhodnutí“), které bylo zadavateli doručeno dne 19. 10. 2015. Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 6 citovaného zákona, neboť v bodě 3.5 „Technické kvalifikační předpoklady“ zadávací dokumentace veřejné zakázky nevymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. b) citovaného zákona v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, když požadoval, aby osoby odpovědné za poskytování příslušných služeb mj. disponovali středoškolským/ vysokoškolským vzděláním technického směru, aniž by tento neurčitý pojem v zadávacích podmínkách dostatečně vymezil, čímž zároveň nedodržel zásadu transparentnosti zadávacího řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 13. 11. 2012 smlouvu s vybraným uchazečem.
9. Výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli za spáchaný delikt pokutu ve výši 100 000 Kč.
10. Úřad své rozhodnutí opřel o judikaturu správních soudů, které se pojmem vzdělání technického směru zabývaly v souvislosti s žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 17. 10. 2012, č. j. ÚOHS-R246/2012/VZ-19482/2012/310/IPs, jež bylo vydáno v rámci řízení o návrhu ve věci přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Konkrétně se jednalo o rozsudek Krajského soudu ze dne 20. 3. 2014, č. j. 62 Af 109/2012-95, který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 3 As 63/2014. Oba rozsudky shledávají pojem vzdělání technického směru za nejednoznačný. Rozsudek Nejvyššího správního soudu pak potvrzuje rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým se ruší výše uvedené rozhodnutí předsedy Úřadu.
III. Námitky rozkladu
11. Proti napadenému rozhodnutí podal zadavatel dne 2. 11. 2015 rozklad, který doplnil dne 6. 4. 2016 o další skutečnosti. V rámci včas podaného rozkladu a jeho doplnění uplatnil dále uvedené námitky.
12. Zadavatel namítá zmatečnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Dle zadavatele jsou výrok I. napadeného rozhodnutí stejně jako jeho odůvodnění zmatečná, neboť neodpovídají popisu skutku, který je mu kladen za vinu. Dle zadavatele požadavek na středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání technického směru odpovídá obsahové náplni práce jednotlivých osob odpovědných za poskytování služeb tvořících předmět plnění veřejné zakázky. Formulace přitom zajišťuje maximálně široký okruh dodavatelů tak, aby nemohlo ze strany zadavatele dojít k diskriminaci jakéhokoliv dodavatele a současně nebyl v rozporu se zákonem ani s jeho dalšími zásadami. Pojem je dle zadavatele obecně srozumitelný a běžně užívaný, a ani Úřad jej v dřívější rozhodovací praxi neshledával nejednoznačným. Napadené rozhodnutí jde dle zadavatele proti dlouhodobé výkladové praxi, dle které nejednoznačnost zadávacích podmínek má být vykládána k tíži zadavatele, tzn. připustit veškeré logické výklady, ovšem bez nutnosti konstatace nezákonnosti zadávacích podmínek jako celku. Zadavatel je rovněž přesvědčen, že soudy nekonstatovaly porušení zákona zadavatelem, toliko posoudily postup Úřadu jako nepřezkoumatelný.
13. Dle zadavatele Úřad dovozuje v napadeném rozhodnutí potenciální vliv předmětné zadávací podmínky na výběr nejvhodnější nabídky, aniž by ověřil, zda hypotetický dodavatel skutečně existuje. Úřad tedy neprokázal, zda skutečně existuje konkrétní dodavatel či dodavatelé, kteří by reálně mohli být dotčení případným nezákonným postupem zadavatele, neprokázal tak naplnění definičního znaku skutkové podstaty správního deliktu. Zadavatel je přitom přesvědčen, že žádný potenciálně dotčený a poškozený dodavatel reálně neexistuje. Úřad také dle zadavatele pochybil, když se ve světle aktuální judikatury důkladně nezabýval intenzitou dopadů případného deliktního jednání na výběr nejvhodnější nabídky.
14. Závěrem zadavatel upozorňuje, že i pokud by v hypotetické rovině připustil, že závěry Úřadu ohledně naplnění pojmových znaků správního deliktu jsou věcně správné, nenesl by v takovém případě odpovědnost za spáchání správního deliktu, neboť v souladu s § 121 odst. 1 zákona vynaložil veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby porušení povinnosti zabránil. Poukazuje přitom na rozhodnutí Úřadu a předsedy Úřadu v řízení o návrhu na přezkum postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky, kdy předmětem přezkumu byla i zadávací podmínka „vzdělání technického směru“, u které Úřad ani předseda Úřadu pochybení neshledali. Úřad tedy aproboval svým rozhodnutím zadavatelův postup a povinností zadavatele následně bylo uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem. Zadavatel jednal s důvěrou ve věcnou správnost správních aktů státu, který je za určitých okolností považován za liberační důvod, jak se k tomu vyjadřuje judikatura národních soudů.
Závěr rozkladu
15. Vzhledem k uvedeným skutečnostem zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil event., aby rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání, popř. rozhodl o snížení pokuty.
IV. Řízení o rozkladu
16. Úřad neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), tedy pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí, a proto v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
17. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.
18. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. napadeného rozhodnutí, nepostupoval správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. a) správního řádu v návaznosti na ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu ve spojení s § 121 odst. 1 zákona.
V. K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení
19. Zadavatel v rozkladu mimo jiné namítá, že za případné spáchání správního deliktu nenese odpovědnost, neboť vynaložil veškeré úsilí, které bylo možné požadovat, aby porušení povinnosti zabránil.
20. S ohledem na uvedené považuji za vhodné zrekapitulovat veškeré skutečnosti rozhodné pro přezkoumání této námitky, na které rovněž upozorňuje zadavatel.
21. Doručením návrhu O2 Czech Republic a.s., IČO 60193336 (dále jen „navrhovatel“) na přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky bylo zahájeno dne 2. 2. 2012 pod sp. zn. ÚOHS-S71/2012/VZ správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky. V návrhu byl výslovně napadán i požadavek zadavatele na vzdělání technického směru.
22. Dne 23. 2. 2012 vydal Úřad rozhodnutí o nařízení předběžného opatření č. j. ÚOHS-S71/2012/VZ-3393/2012/510/MOn, kterým zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu.
23. Dne 13. 8. 2012 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S71/2012/VZ-6285/2012/510/MOn (dále jen „rozhodnutíÚřadu ze dne 13. 8. 2012“), jímž byl návrh navrhovatele zamítnut, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. V odůvodnění bylo konstatováno, že nebylo zjištěno porušení zákona. K navrhovatelově námitce vztahující se k požadavku na „vzdělání technického směru“ Úřad v bodě 102 odůvodnění rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 8. 2012 uvedl, že „[z] obsahu zadávací dokumentace vyplývá, že požadavek na vzdělání splňuje osoba s ukončeným vzděláním technického směru, a to nikoliv jen vysokoškolským, ale i středoškolským (což je relativně velmi široký okruh osob). Navíc zadavatel v dodatečných informacích upřesnil, že „vzděláním technického směru“ se rozumí vzdělání, které není přírodovědného, humanitního, ekonomického ani jiného obdobného směru.“
24. Rozhodnutím ze dne 17. 10. 2012, č. j. ÚOHS-R246/2012/VZ-19482/2012/310/IPs, (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 17. 10. 2012“) předseda Úřadu rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 8. 2012 potvrdil. V odůvodnění předseda Úřadu dospěl mj. k závěru, „že zadavatel ve lhůtě dle zákona odpověděl na otázky dodavatele k zadávací dokumentaci a vysvětlil, jaké vzdělání nelze považovat za vzdělání technického směru“, a v bodě 48 uvedl, že „[t]ento požadavek je třeba vykládat ve spojení s předmětem veřejné zakázky a je třeba přihlédnout k obsahu studovaného oboru. Nelze po zadavateli spravedlivě požadovat, aby vypsal všechny studijní obory, které je ochoten přijmout při prokázání technického kvalifikačního předpokladu. Zadavatel se v dodatečných informacích jasně vyjádřil v tom smyslu, že nelze akceptovat vzdělání určitého směru, nikoliv však technických oborů, které jsou studovány na ekonomických nebo přírodovědných fakultách. Je třeba přisvědčit zadavateli, že v případě, kdy by jednotlivým dodavatelům odpovídal na dotazy, zda ten který pracovník odpovídá jeho požadavkům, postupoval by v rozporu s § 6 zákona.“
25. Po nabytí právní moci rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 17. 10. 2012 uzavřel zadavatel dne 13. 11. 2012 smlouvu s vybraným uchazečem. Uvedené bylo ostatně jeho povinností, neboť Úřad ani předseda Úřadu neshledali jeho postup při zadávání veřejné zakázky nezákonným. Zadavateli v daný okamžik svědčila „kvalifikovaná“ dobrá víra, že jeho postup minimálně v návrhem určeném rozsahu přezkumu je v souladu se zákonem, tedy i v požadavku na „vzdělání technického směru“. Ani Úřad, ani předseda Úřadu neshledali tento požadavek nezákonným.
26. Proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 17. 10. 2012, jakož i proti rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 8. 2012, podal navrhovatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně, jenž rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 17. 10. 2012 rozsudkem ze dne 20. 3. 2014, č. j. 62 Af 109/2012-95, zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
27. Krajský soud v Brně shledal žalobu důvodnou, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti původního rozhodnutí o rozkladu mj. v otázce, zda byl požadavek zadavatele na vzdělání technického směru jasný a srozumitelný.
28. Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně podal Úřad kasační stížnost. Nevyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 9. 2014, č. j. 3 As 63/2014-28, kasační stížnost Úřadu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění k pojmu „vzdělání technického směru“ uvedl, že se jedná o pojem nejednoznačný, připouštějící různé výklady a konstatoval, že „nelze na dodavateli spravedlivě požadovat, aby se dohadoval, co v zadávací dokumentaci neurčitě formulovaným kvalifikačním požadavkem zadavatel mínil. Není totiž povinností budoucího uchazeče o veřejnou zakázku, aby domýšlel význam a obsah jednotlivých kvalifikačních předpokladů obsažených v zadávací dokumentaci veřejné zakázky, nejsou-li formulovány jednoznačně […].“
29. Na základě výše uvedených skutečností předseda Úřadu, vydal dne 24. 6. 2015 nové rozhodnutí o rozkladu č. j. ÚOHS-R246/2012/VZ-15082/2015/323/PMo, kterým zrušil rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 8. 2012 a správní řízení zastavil, neboť návrh se stal zjevně bezpředmětnou žádostí ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, jelikož došlo dne 13. 11. 2012 k uzavření smlouvy.
30. Dne 24. 8. 2015 Úřad zahájil správní řízení z moci úřední pro podezření z možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem, o kterém meritorně rozhodl právě napadeným rozhodnutím. V něm konstatoval, že zadavatel nedodržel postup dle zákona, když požadoval, aby osoby odpovědné za poskytování příslušných služeb mimo jiné disponovaly středoškolským/vysokoškolským vzděláním technického směru, aniž by tento neurčitý pojem v zadávacích podmínkách dostatečně vymezil a uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky.
31. Jinými slovy řečeno Úřad nejprve ve správním řízení o návrhu navrhovatele na přezkum postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky dospěl k závěru, že požadavek zadavatele na „vzdělání technického směru“ tak, jak jej zadavatel definoval v zadávacích podmínkách a dodatečných informacích, není v rozporu se zákonem, což potvrdil i předseda Úřadu. Zadavatel na základě správních meritorních rozhodnutí, která neshledala pochybení v jeho postupu při zadávání veřejné zakázky, uzavřel po nabytí právní moci těchto správních rozhodnutí s vybraným uchazečem smlouvu na plnění veřejné zakázky. Následně soudní instance zrušily rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 17. 10. 2012 a mimo jiné uvedly, že pojem „vzdělání technického směru je pojmem nejednoznačným připouštějícím různé výklady“. Úřad poté ve správním řízení zahájeném z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem při zadávání uvedené veřejné zakázky rozhodl o spáchání správního deliktu tím, že v zadávacích podmínkách nedostatečně vymezil neurčitý pojem „vzdělání technického směru“, ač původně v návrhovém řízení postup zadavatele při stanovení uvedeného požadavku v zadávací dokumentaci a jeho upřesnění neshledal nezákonným.
32. Těmito skutečnostmi se Úřad měl zabývat v napadeném rozhodnutí, neboť zadavatel již ve svém vyjádření ze dne 4. 9. 2015 na uvedená rozhodnutí poukazoval a rovněž v závěru vyjádření tvrdil, že se správního deliktu nedopustil, a že za něj nemůže být odpovědný. Úřad měl proto, když shledal, že se zadavatel dopustil správního deliktu, rovněž posoudit, zda uvedené skutečnosti nesvědčí pro liberaci zadavatele ve smyslu § 121 odst. 1 zákona.
33. Dle § 121 odst. 1 zákona totiž právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.
34. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2013, č. j. 1 As 188/2012-30 „dysfunkce veřejné moci naopak může s ohledem na individuální okolnosti případu představovat exkulpační či liberační důvod v oblasti správněprávní odpovědnosti, pokud se takové selhání podstatnou měrou podílelo na vzniku formálně protiprávního jednání jednotlivce nebo protiprávního stavu (čl. 1 odst. 1 Ústavy z něho vyplývající požadavek právní jistoty).“ V odkazované věci se jednalo o případ, kdy státní moc svojí vlastní protiprávní činností utvrzovala žalobkyni v jejím přesvědčení, že chová zvláště chráněné živočichy v zajetí v souladu se zákonem, tedy že je držitelkou potřebné výjimky ze zákazů u zvláště chráněných živočichů, a následně ji poté, co konečně důkladně zjistila skutkový stav věci, sankcionovala za to, že chovala zvláště chráněné živočichy bez povolení. Nejvyšší soud dále v rozsudku konstatoval, že „[r]ozhodnutí o uložení pokuty, včetně rozhodnutí stěžovatele o odvolání, narušuje princip důvěry jednotlivce v rozhodovací činnost státu, jeho akty a postup vůči adresátům státní moci [srov. nález ze dne 11. 5. 2005 sp. zn. II. ÚS 487/03 (N 103/37 SbNU 383)]. Z ústavněprávních hledisek je stěží akceptovatelné, pokud státní orgán při výkonu veřejné moci autoritativně přezkoumá a osvědčí určité skutečnosti, čímž vyvolá v jednotlivci dobrou víru ve správnost těchto skutečností a v samotný akt státu, aby následně jednotlivce sankcionoval za to, že tyto skutečnosti mocensky aprobované státem v předchozím aktu jsou nesprávné [viz nález ze dne 3. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 544/06 (N 217/47 SbNU 855), dále též nález ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07 (N 130/50 SbNU 139)].“
35. Obdobně jako ve věci posuzované Nejvyšším správním soudem, ani v přezkoumávané věci liberačním důvodem není „prostá“ dobrá víra osoby, která správní delikt spáchala, o tom, že jedná v souladu s právem, tedy dobrá víra, založená pouze na subjektivním přesvědčení pachatele správního deliktu. Ve skutečnosti jde o otázku dosahující zcela jiné kvality než argument „prostou“ dobrou vírou. V nyní přezkoumávané věci se Úřad svým nezákonným postupem při přezkoumávání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky podílel na objektivně protiprávním jednání zadavatele, a to takovou měrou, že jediným spravedlivým řešením je liberace zadavatele.
36. Na věc totiž nelze aplikovat závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2003, č. j. 5 A 110/2001-34, neboť ten se týká pouze obrany „prostou“ dobrou vírou. Nepostihuje však případy, kdy pachatel správního deliktu byl ve své dobré víře pravomocně utvrzen ze strany orgánů veřejné správy jejich činností. Zadavateli tak svědčí nikoli prostá, ale „kvalifikovaná“ dobrá víra.
37. Obdobné závěry je možné dovodit z judikatury Nejvyššího správního soudu, rozsudku ze dne 9. 7. 2009, č. j. 7 As 17/2009-61, jež se odvolává na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, č. j. 1 As 30/2008-49.
38. Mám tedy za prokázané, že zadavatel vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno po něm požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil a naplnil tak podmínku liberace dle § 121 odst. 1 zákona a za správní delikt neodpovídá.
39. Z výše uvedených skutečností jsem zjistil, že Úřad rozhodl v rozporu s právními předpisy, protože zadavatel naplnil veškeré podmínky liberace dle § 121 odst. 1 zákona a za správní delikt neodpovídá. Na základě těchto důvodů konstatuji, že napadené rozhodnutí neobstojí, a z důvodu procesní ekonomie jsem jej nejen zrušil, ale rovněž jsem správní řízení zastavil podle § 152 odst. 5 písm. a) správního řádu, v návaznosti na § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu ve spojení s § 121 odst. 1 zákona, neboť zadavatel za správní delikt neodpovídá.
40. Z důvodu procesní ekonomie rovněž nepovažuji za nutné vypořádat zbylé námitky zadavatele proti napadenému rozhodnutí, neboť již na základě přezkoumání výše uvedených skutečností bylo návrhu zadavatele plně vyhověno.
41. Pouze v obecné rovině s ohledem na prejudikaturu uvádím, že je zřejmé, že došlo k naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu, tak jak jej vymezil Úřad v napadeném rozhodnutí, ale s ohledem na naplnění podmínek liberace dle § 121 odst. 1 zákona zadavatel za správní delikt neodpovídá. Požadavek na „vzdělání technického směru“ shledal za nejednoznačný a tudíž rozporný se zákonem ve svém rozsudku jak Krajský soud v Brně, tak Nejvyšší správní soud. Nejednoznačnost, resp. netransparentnost v nastavení kvalifikačních předpokladů má přitom ze své podstaty již sama o sobě podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť mohla ovlivnit množství podaných nabídek do zadávacího řízení, tedy mohla zapříčinit, že někteří dodavatelé nabídku do zadávacího řízení nepodali a nebylo přitom možné vyloučit, že tito by mohli zadavateli nabídnout výhodnější plnění, a zadavatel uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky. S těmito závěry Úřadu uvedenými v napadeném rozhodnutí je možné se ztotožnit.
42. Toto rozhodnutí o zrušení a zastavení řízení v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona, jímž se plně vyhovuje podanému rozkladu zadavatele, nemá význam pro náhradu škody, ani pro právní nástupce účastníka ve smyslu ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu, proto jsem přistoupil k jeho vydání.
VI. Závěr
43. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že napadené rozhodnutí je nesprávné, jsem dospěl k závěru, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení.
44. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále nelze odvolat.
otisk úředního razítka
Ing. Petr Rafaj
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží:
ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4
Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pozn.: Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu § 26 zákona v návaznosti na § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.