číslo jednací: R367/2015/VZ-36904/2016/323/LVa

• Instance: II.
• Věc: Podnikové vzdělávání zaměstnanců společnosti MOLITAN a. s.
• Účastníci:
  1. MOLITAN a. s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2015
• Datum nabytí právní moci: 15. 9. 2016
• Související rozhodnutí: S0543/2015/VZ-36015/2015/522/JKr; R367/2015/VZ-36904/2016/323/LVa

Č. j.: ÚOHS-R367/2015/VZ-36904/2016/323/LVa

6. září 2016

V řízení o rozkladu ze dne 12. 11. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• MOLITAN a.s., IČO 27631273, se sídlem Mládežnická 3356, 690 02 Břeclav, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne 26. 1. 2015 Mgr. Zuzanou Tinthoferovou, advokátem, ev. č. ČAK 14201, IČO 736 12 804, se sídlem Staňkova 557/18a, 602 00 Brno,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0543/2015/VZ-36015/2015/522/JKr ze dne 26. 10. 2015, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Podnikové vzdělávání zaměstnanců společnosti MOLITAN a.s.“, zadávané formou zjednodušeného podlimitního řízení zahájeného odesláním výzvy k podání nabídky ze dne 9. 8. 2013 uveřejněné na profilu zadavatele https://profily-zadavatelu.cz/profil/27631273 téhož dne,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0543/2015/VZ-36015/2015/522/JKr ze dne 26. 10. 2015

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Zadavatel – MOLITAN a.s., IČO 27631273, se sídlem Mládežnická 3356, 690 02 Břeclav (dále jen „zadavatel“) – zahájil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“[1]) dne 9. 8. 2013 odesláním výzvy k podání nabídky a k prokázání splnění kvalifikace, která byla na profilu zadavatele uveřejněna téhož dne (dále jen „výzva“), zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Podnikové vzdělávání zaměstnanců společnosti MOLITAN a.s.“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Z rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 2. 9. 2013 se dále podává, že zadavatel na základě návrhu hodnotící komise jako nejvhodnější vybral nabídku společnosti Firemní ES&H servis s.r.o., IČO 29221072, se sídlem Kasárenská 4063/4, 695 01 Hodonín (dále jen „vybraný uchazeč“).

3. Dne 13. 9. 2013 zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na plnění veřejné zakázky (dále jen „smlouva“).

Podnět

4. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona příslušný k výkonu dohledu nad postupem zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, obdržel podnět týkající se postupu zadavatele, na základě kterého si Úřad vyžádal příslušnou dokumentaci o veřejné zakázce. Po přezkoumání předložené dokumentace získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem, konkrétně, zda zadavatel při stanovení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízeného plnění“ postupoval v souladu s § 44 odst. 3 písm. h) zákona, v návaznosti na zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona, tedy zda vymezil dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízeného plnění“ v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky a v souladu se zásadou transparentnosti tak, aby si jednotliví uchazeči o veřejnou zakázku mohli udělat přesnou představu o tom, jaké řešení bude zadavatel preferovat, a zda se tímto svým jednáním nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

II.             Napadené rozhodnutí

5. Dne 26. 10. 2015 Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0543/2015/VZ-36015/2015/522/JKr (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl, že se zadavateldopustil správního deliktupodle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel ustanovení § 44 odst. 3 písm. h) zákona ve spojení s § 6 odst. 1 citovaného zákona, tím, že nestanovil v zadávacích podmínkách předmětné veřejné zakázky dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízeného plnění“ v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, tj. tak, aby si jednotliví uchazeči o veřejnou zakázku mohli v případě požadavku zadavatele na vzhled, strukturu, funkčnost, praktičnost a vypovídající hodnotu hodnotícího formuláře a školícího materiálu udělat přesnou představu o tom, jaké řešení bude zadavatel preferovat, čímž současně nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel dne 13. 9. 2013 smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky s vybraným uchazečem – Firemní ES&H servis s.r.o., IČO 29221072, se sídlem Kasárenská 4063/4, 695 01 Hodonín.

6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se Úřad důkladně zabýval přezkoumávaným dílčím hodnotícím kritériem „Kvalita nabízeného plnění“, které mělo v rámci základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky váhu 30 %.

7. Dále Úřad citoval bod 18 zadávací dokumentace, kde zadavatel uvedl následující:

„Na celkovou realizaci klade zadavatel vysoký důraz, proto bude hodnocen návrh komplexní připravenosti k realizaci zakázky včetně materiálně technického zabezpečení projektu. Uchazeč ve své nabídce popíše a rozvede následující subkritéria, která mají pro hodnocení nabídek v tomto hodnotícím kritériu stejnou váhu:

a) popis připravenosti k realizaci zakázky, znalost prostředí a spolupráci s výrobními společnostmi,

b) metodiku celkové realizace zakázky, popis komunikačních vazeb,

c) formy výuky, návrh poskytování zpětné vazby,

d) popis praktických ukázek, demonstrace vzorků

u výrobních linek popis práce s konkrétními zařízeními.

Nejlépe bude hodnocená nabídka, která bude nejlépe zajišťovat plynulost výuky, bude  komplexní službu s ohledem na materiálně technické zajištění projektu a bude nejlépe popsána práce s jednotlivými výrobními linkami včetně aplikovatelnosti do praxe. Každý uchazeč dále ke své nabídce předloží: ukázku školícího materiálu (skripta, učebnice) a návrh hodnotícího formuláře, který budou účastníci vyplňovat po každém vzdělávacím kurzu a budou hodnotit kvalitu výuky, aplikovatelnost do praxe, nové poznatky, spokojenost s lektorem apod. Bude hodnocen vzhled, struktura, funkčnost, praktičnost a vypovídající hodnota hodnotícího formuláře a školícího materiálu.

(…)“

8. Zadávací dokumentace obsahovala také seznam vzdělávacích kurzů, přičemž ke každému z nich náležela tabulka upřesňujících informací.

9. Úřad uvedl, že ze Zprávy o posouzení a hodnocení nabídek plyne, že hodnotící komise se nejprve u hodnocené nabídky zabývala a hodnotila ukázky školícího materiálu a návrhu hodnotícího formuláře, a to zvlášť z hlediska jejich vzhledu, struktury, funkčnosti, praktičnosti a vypovídající hodnoty a následně hodnotící komise provedla hodnocení nabídky z hlediska subkritérií dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízeného plnění“, a to

a) popisu připravenosti k realizaci zakázky, znalosti prostředí a spolupráce s výrobními společnostmi,

b) metodiky celkové realizace zakázky, popisu komunikačních vazeb,

c) formy výuky, návrhu poskytování zpětné vazby,

d) popisu praktických ukázek, demonstrace vzorků,

e) u výrobních linek popisu práce s konkrétními zařízeními.

10. Úřad dále vzal v úvahu, že ve Zprávě o posouzení a hodnocení nabídek je způsob, jakým hodnotící komise provedla hodnocení ukázky školícího materiálu a návrhu hodnotícího formuláře a následně z hlediska subkritérií dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízeného plnění“, zachycen z následujících hledisek:

• Vzhled školících materiálů a hodnotícího formuláře
• Struktura materiálů
• Funkčnost
• Praktičnost
• Vypovídající hodnota hodnotícího formuláře
• Vypovídající hodnota školících materiálů

a dále v návaznosti na zde uvedené náležitosti jsou nabídky hodnoceny z hlediska výše uvedených kritérií.

11. Následně Úřad v napadeném rozhodnutí dovozuje, že zadávací podmínky šetřené veřejné zakázky nedávají dodavatelům přesnou představu, jaké nabídky (nabídnuté řešení) budou v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízeného plnění“ pro zadavatele výhodnější, a to přinejmenším co se týče hodnocení ukázky školícího materiálu (skripta, učebnice) a návrhu hodnotícího formuláře (dále též jen „předložené materiály“) z hlediska vzhledu, struktury a funkčnosti, což opírá zejména o svou ustálenou rozhodovací praxi (např. rozhodnutí č. j. ÚOHS-R173/2008/02-632/2009/310-ASc ze dne 19. 1. 2009), ve které opakovaně uvádí, že z požadavků zákona na kvalitu a jednoznačnost zadávacích podmínek včetně hodnotících kritérií vyplývá, že řádné zpracování především zadávací dokumentace je základem pro podání nabídek odpovídajících požadavkům zadavatele a také nabídek vzájemně porovnatelných. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby požadavky zadavatele byly v zadávací dokumentaci vymezeny způsobem, který bude vnímán a chápán jak zadavatelem, tak dodavateli stejným způsobem. Požadavky zadavatele musí být rovněž stanoveny jednoznačně, tj. nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či rozdílný výklad. Zároveň musí zadávací dokumentace obsahovat požadavky a technické podmínky v takovém rozsahu, aby byla zadávací dokumentace úplná a správná, a zároveň aby byla jasná, srozumitelná a určitá. Na podporu této praxe Úřad uvádí také judikát Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2008-222 ze dne 25. 3. 2009, kde se uvádí že „uvádí, že „zadávací dokumentace musí být jednoznačná, jelikož musí být zcela patrno, v jakých otázkách a jak konkrétně spolu budou jednotlivé nabídky soutěžit. Rovněž jednotlivá dílčí kritéria a jejich hodnocení musí být natolik konkrétní, přesné a jednoznačné, aby se každému z uchazečů dostalo informací téhož materiálního obsahu a aby bylo následně zřetelně přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak předeslal v zadávacích podmínkách.“

12. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukazuje na to, že v bodě 18 zadávací dokumentace zadavatel uvádí, že „Nejlépe bude hodnocena nabídka, která bude nejlépe zajišťovat plynulost výuky, bude zajišťovat komplexní službu s ohledem na materiálně technické zajištění projektu a bude nejlépe popsána práce s jednotlivými výrobními linkami včetně aplikovatelnosti do praxe.“, přičemž použití této preference je ovšem těžko představitelné pro hodnocení vzhledu předložených materiálů. Úřad je toho názoru, že ze zadávacích podmínek není zřejmé, co konkrétně v rámci tohoto vzhledu bude zadavatel na předložených materiálech hodnotit a co se skrývá pod pojmem „komplexní služba s ohledem na materiálně technické zajištění projektu“. Z výše uvedeného plyne, že zadavatel ponechal na dodavatelích, jaké řešení předložených materiálů budou nabízet, přičemž však dodavatelé nemohli vědět, co přesně bude zadavatel na vzhledu, struktuře a funkčnosti hodnotit a co bude v rámci těchto hledisek preferovat. Na druhou stranu pak nelze vyloučit, že zadávací podmínky umožnily zadavateli, aby nabídky hodnotil dle vlastní (ovšem dodavatelům neznámé) preference, tedy dle své libovůle, netransparentně, a nepřezkoumatelně, v krajním případě i bez vazby na dodavateli nabídnutá řešení, namísto, aby byl zadavatel nucen hodnotit nabídky dle předem známých, v zadávacích podmínkách dostatečně podrobně, určitě a jednoznačně stanovených hodnotících kritérií, z nichž by byly zřejmé i zadavatelovy preference.

13. Úřad také podotkl, že dostatečné a transparentní stanovení hodnotících kritérií předložených materiálů má význam pro celkové hodnocení nabídky v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízeného plnění“. Výsledky hodnocení předložených materiálů byly promítnuty do hodnocení nabídek z hlediska jednotlivých subkritérií dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízeného plnění“, když hodnotící komise právě především na podkladě těchto výsledků hodnotila nabídku v rámci subkritérií uvedených pod a) až e) (viz výše). Z uvedeného je zřejmé, že předložené materiály hrály při hodnocení nabídek z hlediska subkritérií kritéria „Kvalita nabízeného plnění“ stěžejní roli.

14. Dále Úřad vypořádal námitku zadavatele poukazující na to, že uchazeči jako odborníci měli dostatečnou představu o tom, jakým způsobem formulovat svoji nabídku ve vztahu ke školicím materiálům a hodnotícím formulářům, jelikož tento argument nemění nic na skutečnosti, že uchazeči o veřejnou zakázku v šetřeném případě nemohli) vědět, že zadavatel pro předmětnou veřejnou zakázku preferuje (a tedy bude lépe hodnotit) právě určitý vzhled, strukturu a funkčnost, a ne jiný, pokud není uvedené transparentně vyjádřeno v zadávacích podmínkách předmětné veřejné zakázky.

15. Námitku zadavatele, že dodavatelé mohli využít ve vztahu k předloženým materiálům práva na dodatečné informace, Úřad vypořádal odkazem na nemožnost zhojení nedostatků zadávacích podmínek odkazem na právo, resp. možnost dodavatelů nechat si je vyjasnit prostřednictvím dodatečných informací.

16. Dále Úřad uvedl na pravou míru, že nelze jakkoliv ztotožňovat omezení invence a kreativního základu s předem danými mantinely, ve kterých má hodnocení probíhat. Dostatečný popis dílčího hodnotícího kritéria ve smyslu co a jak bude hodnoceno, představuje pro uchazeče základní nasměrování, jak mají postupovat, aby jejich řešení co nejlépe naplnilo preference zadavatele. Účelem transparentního popisu dílčích hodnotících kritérií není dle Úřadu omezení kreativity, případně invence uchazečů, ale především dostatečné objasnění priorit zadavatele, které budou v procesu hodnocení zohledněny. V šetřeném případně však tyto preference zadavatele ve vztahu k hodnocení vzhledu, struktury a funkčnosti předložených materiálů zcela absentují. I v rámci subjektivních hodnotících kritérií dochází k uplatnění jistých preferencí zadavatele, které by si zadavatel měl pro jakékoli hodnotící kritérium případně subkritérium a jakékoli jiné dílčí hodnocení nabídky předem ujasnit, což se v šetřeném případě nestalo.

III.           Rozklad zadavatele

17. Dne 12. 11. 2015 byl Úřadu doručen rozklad zadavatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 29. 10. 2015. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

18. Zadavatel se se závěry Úřadu uvedenými v napadeném rozhodnutí neztotožňuje a má za to, že Úřad nesprávně posoudil skutkový stav věci, když z předložených vyjádření zadavatele a z podkladů pro vydání rozhodnutí je zřejmé, že dodavatelé, jako odborníci ve specifickém oboru vzdělávání, měli dostatek informací vyplývajících ze zadávací dokumentace pro zpracování svých nabídek pro účely hodnocení. Zadavatel se domnívá, že Úřad extenzivním výkladem zákona a odůvodněním některých svých tvrzení v textu rozhodnutí prakticky znemožnil, aby zadavatelé byli schopni zpracovat zadávací dokumentaci obsahující subjektivní hodnotící kritéria pro účely hodnocení nabídek dodavatelů ve specifických oblastech vzdělávání dle požadavků Úřadu.

19. Zadavatel je toho názoru, že jelikož popis a rozbor jednotlivých školicích materiálů a hodnotícího formuláře nebyl samostatným dílčím hodnotícím subkritériem, kdy se jednalo o upřesnění a vymezení toho, co bude hodnoceno v rámci dílčích hodnotících subkritérií, není zadavatel toto upřesnění subkritérií povinen vymezit tak rozsáhle, jako by se jednalo o samostatné dílčí hodnotící kritérium. Zadavatel se domnívá, že je tak postaven do takové právní nejistoty, kdy jakékoliv další slovní spojení upřesňující dílčí hodnotící subkritéria bude Úřadem shledáno jako nedostatečné, kdy bychom se posléze dostali do nekonečné smyčky požadující vymezení dalších a dalších slovních spojení ve vztahu k předchozím.

20. Zadavatel tvrdí, že dodržel podmínku definovanou ustanovením § 78 odst. 1 zákona a jako dílčí hodnotící kritéria zvolil právě kritéria, jež se jednoznačně vztahují k plnění veřejné zakázky.

21. K otázce preferencí zadavatele pro hodnocení nabídek dle dílčích hodnotících kritérií zadavatel opětovně uvádí, že byla dostatečně specifikována v textu zadávací dokumentace následujícím způsobem:

„Nejlépe bude hodnocená nabídka, která bude nejlépe zajišťovat plynulost výuky, bude zajišťovat komplexní službu s ohledem na materiálně technické zajištění projektu a bude nejlépe popsána práce s jednotlivými výrobními linkami včetně aplikovatelnosti do praxe. Každý uchazeč dále ke své nabídce předloží: ukázku školícího materiálu (skripta, učebnice) a návrh hodnotícího formuláře, který budou účastníci vyplňovat po každém vzdělávacím kurzu a budou hodnotit kvalitu výuky, aplikovatelnost do praxe, nové poznatky, spokojenost s lektorem apod. Bude hodnocena vzhled, struktura, funkčnost, praktičnost a vypovídající hodnota hodnotícího formuláře a školícího materiálu.“

Konkrétně ve vztahu ke školicím materiálům a hodnotícím formulářům zadavatel v bodě 18 zadávací dokumentace uvedl, že bude hodnocen vzhled, struktura, funkčnost, praktičnost a vypovídající hodnota. Vzhledem k tomu, že posouzení školicích materiálů a hodnotícího formuláře nebylo samostatným dílčím hodnotícím subkritériem, má zadavatel za to, že výše uvedené vymezení bylo pro účely výběru nejvhodnější nabídky dostačující.

22. Dle zadavatele Úřad v odůvodnění rozhodnutí neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, ze které by se dalo vyvozovat, že v této šetřené veřejné zakázce požadavky zadavatele nebyly v zadávací dokumentaci vymezeny způsobem, který bude vnímán a chápán jak zadavatelem, tak dodavateli stejným způsobem. Zadávací dokumentace byla dle zadavatele zpracovávána především ve vztahu k odborným dodavatelům, kteří na základě obdržených dokumentů měli kompletní informace pro zpracování svých nabídek, uchazeči tedy vzhledem ke svým praktickým zkušenostem měli jasnou představu o tom, jakým způsobem mají své nabídky pro účely hodnocení koncipovat a ve svých nabídkách tak rovněž učinili, zadavatel rovněž neobdržel ani žádné námitky od uchazečů týkající se vymezení dílčích hodnotících kritérií ani zadavatel neobdržel žádnou žádost o dodatečné informace obsahující požadavek na podrobnější vymezení způsobu hodnocení. Úřad dle zadavatele v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze hypoteticky dovozuje, že uchazeči neměli kompletní informace pro zpracování svých nabídek, avšak z průběhu zadávacího řízení i z předložených nabídek je naopak zřejmé, že uchazeči disponovali dostatečnými informacemi pro koncipování svých nabídek.

23. Zadavatel se domnívá, že pravidlo nemožnosti zhojení nedostatků zadávacích podmínek odkazem na právo, resp. možnost dodavatelů nechat si je vyjasnit prostřednictvím dodatečných informací nelze na šetřený případ aplikovat, neboť v předmětné veřejné zakázce žádné nedostatky či rozpor v textu zadávacích podmínek nefiguroval, tudíž nebylo třeba dodatečnými informacemi cokoliv vysvětlovat. Zmíněné pravidlo je dle zadavatele aplikovatelné pouze na situaci, kdy se např. v textu zadávací dokumentace vyskytuje rozpor a zadavatel z tohoto důvodu vyloučí uchazeče, jenž nepodal vhodnou nabídku, přičemž následně zadavatel uvádí, že tento uchazeč nepodal žádost o dodatečné informace. Zde je zřejmé, že daný rozpor nemůže jít k tíži uchazeče. Avšak v šetřené veřejné zakázce se jedná o odlišnou situaci, kdy žádný rozpor v zadávací dokumentaci neexistoval a pouze pokud by některému z uchazečů nebyl zcela jasný způsob hodnocení, mohl požádat žádostí o dodatečné informace o upřesnění. Vzhledem k tomu, že tak žádný z uchazečů neučinil, lze dle zadavatele spíše přisvědčit domněnce, že zadávací dokumentace byla zpracována dostatečným způsobem a v souladu se zákonem, oproti domněnce Úřadu v napadeném rozhodnutí, že tak zpracována nebyla.

24. Zadavatel uvádí, že kompletní zadávací dokumentace šetřené veřejné zakázky byla zpracována tak, aby odpovídala všem požadavkům obsaženým v zákoně i v Úřadem citovaných rozhodnutích. Dodavatelé údajně měli jasnou představu o tom, jak mají zpracovat ukázky školicího materiálu i návrhy hodnotícího formuláře ve vztahu k požadavkům zadavatele, kdy z žádné části napadeného rozhodnutí Úřadu není zřejmé, že by tomu tak být nemělo. Pokud by zadavatel stanovil požadavky na školicí materiál příliš konkrétně, pak by nebyl dán žádný prostor pro kreativní činnost dodavatele, kterou by bylo možno hodnotit, a zadavatel by obdržel naprosto totožné nabídky.

25. Dle zadavatele se nejeví jako účelné, aby zadavatel vymezil požadavky na školicí materiály způsobem, jak uvádí bod 67. napadeného rozhodnutí, např. konkrétně určovat, jak má dodavatel nastavit velikost písma či zda má být prezentace barevná nebo černobílá, jelikož dodavatel má způsob zpracování školicích materiálů a hodnotících formulářů přichystán odlišným (pro něj nejvíce vyhovujícím) způsobem. Pokud by nastavení bylo příliš konkrétní, nebyl by dán žádný prostor pro kreativní činnost dodavatele, kterou by bylo možno hodnotit, a zadavatel by obdržel naprosto totožné nabídky a současně by dle zadavatele takto exaktně vymezené požadavky mohly způsobit, že by některý z uchazečů nepodal svoji nabídku, neboť školicí materiály má předpřipraveny odlišným způsobem a neměl by zájem pouze pro účely jednoho zadávacího řízení tyto materiály zpracovávat odlišným způsobem, příp. si zajišťovat specifický druh papíru pro lepší hodnocení. (Specifické požadavky zadavatele pro hodnocení nabídek by bylo možno naopak považovat za učiněné v rozporu s ust. § 6 odst. 1 zákona, kdy by mohl být zvýhodněn dodavatel, jenž momentálně disponuje např. neobvyklým, těžce obstaratelným papírem pro tisk prezentací).

26. Takto nastíněný postup by dle zadavatele nebyl žádoucím pro zadávání veřejných zakázek na jakékoliv vzdělávací služby v České republice. Zadavatelem údajně nebyla zvolena přísná kvalifikační kritéria, neboť vzhledem ke specifickému oboru vzdělávání měl zadavatel zájem na obdržení co největšího počtu nabídek, z nichž by pak i díky dílčímu hodnotícímu kritériu „Kvalita nabízeného plnění“ vybral pro něj nejvhodnější nabídku.

27. Zadavatel se domnívá, že vzhledem k tomu, že zpracování školicích materiálů a hodnotícího formuláře ani netvořilo samostatné dílčí hodnotící subkritérium, nýbrž se jednalo o podrobnější vymezení jednoznačně stanovených dílčích hodnotících subkritérií, jeví se jako omezující hospodářskou soutěž, pokud by zadavatel jednoznačně stanovil, jakou preferuje např. velikost písma, druh písma, kvalitu papíru, apod.

28. Zadavatel uvádí, že jím zvolený způsob hodnocení nabídek je pro zadání veřejné zakázky v oblasti specifického vzdělávání zaměstnanců výrobního podniku běžný, kdy obdobně dotovaní zadavatelé definují požadavky na hodnocení nabídek takřka totožným způsobem. Zadavatel opakovaně zdůrazňuje, že uchazeči, jako odborníci v oblasti firemního vzdělávání, měli dostatečnou představu o tom, jakým způsobem formulovat svoji nabídku ve vztahu ke školicím materiálům a hodnotícím formulářům.

29. Dle zadavatele není možno žádným způsobem dovodit, že by bylo dodatečně přidáváno další pomocné hodnotící kritérium či byly hodnoceny odlišné parametry v jednotlivých nabídkách.

30. V argumentaci týkající se možného vlivu na výběr nejvhodnější nabídky zadavatel dále dovozuje, že vzhledem k tomu, jak mírně nastavil požadavky na prokázání kvalifikačních předpokladů, nelze předpokládat, že pouhé další rozepsání způsobu hodnocení školicích materiálů a hodnotícího formuláře by způsobilo, že by další dodavatelé podali své nabídky.

31. Zadavatel nezpochybňuje, že pro spáchání správního deliktu je dostačující pouze hypotetické pochybení zadavatele, v šetřené veřejné zakázce však dle něj nelze ani hypoteticky předpokládat, že by další rozepsání slovního spojení, jež pouze upřesňuje jednotlivá dílčí hodnotící subkritéria, ovlivnilo dodavatele v tom rozhodnutí, zda podat nabídku či nikoliv. Z podaných nabídek je pak objektivně zřejmé, že byla jako nejvhodnější vybrána nabídka, jež byla nejlépe zpracována a nejlépe odpovídala požadavkům zadavatele, a současně se jednalo o nabídku s nejnižší nabídkovou cenou. Dle zadavatele by tedy výše uvedené nemohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

Závěr rozkladu

32. Zadavatel je přesvědčen o správnosti svého postupu a navrhuje, aby předseda Úřadu rozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

IV.          Řízení o rozkladu

33. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 84 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

34. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

35. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a uložil mu pokutu ve výši 30 000 Kč podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona, rozhodl správně a zákonně.

36. V další části tohoto rozhodnutí jsou rozvedeny důvody, na základě kterých jsem napadené rozhodnutí potvrdil a zadavatelem podaný rozklad zamítl, přičemž v podrobnostech lze v plném rozsahu odkázat na napadené rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

37. K námitce zadavatele, že Úřad v odůvodnění rozhodnutí neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, ze které by se dalo vyvozovat, že by dodavatelé jako odborníci ve specifickém oboru vzdělávání neměli dostatek informací vyplývajících ze zadávací dokumentace pro zpracování svých nabídek pro účely hodnocení, případně že by v této šetřené veřejné zakázce požadavky zadavatele nebyly v zadávací dokumentaci vymezeny způsobem, který bude vnímán a chápán jak zadavatelem, tak dodavateli stejným způsobem, uvádím následující.

38. Úřad, s jehož závěry se v této věci plně ztotožňuji, na základě prostudování zadávacích podmínek zjistil, že zadavatel nikde dostatečně přesně nevymezil způsob hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízeného plnění“. Ze zadávacích podmínek není totiž seznatelné, za jakých podmínek bude nabídka (v rámci daného dílčího hodnotícího kritéria) ohodnocena maximálním (případně jiným) počtem bodů. Předmětem tohoto řízení je  posouzení toho, zda bylo ze zadávacích podmínek dodavatelům zřejmé, jaké řešení je v očích zadavatele hodnoceno nejlépe, což v šetřeném případě nebylo stanoveno dostatečně konkrétně. Pokud se totiž zadavatel rozhodne pro způsob hodnocení pomocí dílčích hodnotících kritérií, musí dbát na dostatečné vymezení obsahu těchto kritérií a způsobu jejich hodnocení tak, aby z nich bylo patrné, co konkrétně zadavatel zamýšlí pod takto stanovenými parametry hodnotit. Povinností zadavatele je tak stanovit, které údaje uvedené v nabídkách bude hodnotit a tím deklarovat, jakou nabídku či její parametry bude považovat za nejvhodnější.

39. Úřad v bodu 64. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl (přičemž rovněž konstatoval, že tento názor odpovídá zavedené rozhodovací praxi Úřadu), že z požadavků zákona na kvalitu a jednoznačnost zadávacích podmínek včetně hodnotících kritérií vyplývá, že řádné zpracování především zadávací dokumentace je základem pro podání nabídek odpovídajících požadavkům zadavatele a také nabídek vzájemně porovnatelných, že z tohoto důvodu je nezbytné, aby požadavky zadavatele byly v zadávací dokumentaci vymezeny způsobem, který bude vnímán a chápán jak zadavatelem, tak dodavateli stejným způsobem, že požadavky zadavatele musí být rovněž stanoveny jednoznačně, tj. nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či rozdílný výklad, a že zároveň musí zadávací dokumentace obsahovat požadavky a technické podmínky v takovém rozsahu, aby byla zadávací dokumentace úplná a správná, a zároveň aby byla jasná, srozumitelná a určitá.

40. V bodu 65. odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad citoval část rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2008-222 ze dne 25. 3. 2009, kde se mimo jiné uvádí, že „zadávací dokumentace musí být jednoznačná, jelikož musí být zcela patrno, v jakých otázkách a jak konkrétně spolu budou jednotlivé nabídky soutěžit. Rovněž jednotlivá dílčí kritéria a jejich hodnocení musí být natolik konkrétní, přesné a jednoznačné, aby se každému z uchazečů dostalo informací téhož materiálního obsahu a aby bylo následně zřetelně přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak předeslal v zadávacích podmínkách. Nemůže tedy obstát taková zadávací dokumentace, z níž požadavky na zpracování nabídky a následně hodnotící kritéria nejsou zcela srozumitelná a jednoznačná, tj. pokud objektivně připouštějí rozdílný výklad a vzniká tak interpretační nejistota.“

41. V témže bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl citaci ze svého dřívějšího rozhodnutí č. j. ÚOHS-R173/2008/02-632/2009/310-ASc, jejíž pro šetřený případ nejpodstatnější část uvádím zde: „Z každého dílčího hodnotícího kritéria musí být patrné, co se jím jednoznačně myslí, resp. co má nabídka obsahovat, aby tomuto kritériu vyhověla a mohla být hodnocena. Nedodržení těchto požadavků totiž může vést k nejednotnému pochopení významu a povahy takového kritéria a k podání nabídek, jež nejsou vzájemně srovnatelnými. Kvalita stanovení dílčích hodnotících kritérií má zpravidla přímý vliv na kvalitu provedení hodnocení nabídek.“

42. V bodu 66. odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad následně dovodil, že s ohledem na zmíněnou judikaturu, resp. relevantní rozhodovací praxi Úřad konstatuje, že zadávací podmínky šetřené veřejné zakázky nedávají dodavatelům přesnou představu, jaké nabídky (nabídnuté řešení) budou v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízeného plnění“ pro zadavatele výhodnější, a to přinejmenším co se týče hodnocení ukázky školícího materiálu (skripta, učebnice) a návrhu hodnotícího formuláře (dále též jen „předložené materiály“) z hlediska vzhledu, struktury a funkčnosti, a to z důvodů, které rozvíjí v bodu 67 odůvodnění napadeného rozhodnutí, konkrétně že z hlediska požadavku zadavatele na předložené materiály se nabízí výklad, že z pohledu zadavatele by mělo být výhodnější takové řešení, jehož vzhled, struktura a funkčnost bude nejlépe odpovídat preferenci vyjádřené v bodě 18 zadávací dokumentace: „Nejlépe bude hodnocena nabídka, která bude nejlépe zajišťovat plynulost výuky, bude zajišťovat komplexní službu s ohledem na materiálně technické zajištění projektu a bude nejlépe popsána práce s jednotlivými výrobními linkami včetně aplikovatelnosti do praxe.“ V této souvislosti Úřad poukázal na to, že použití této preference je těžko představitelné pro hodnocení vzhledu předložených materiálů. Není sice pochybností o tom, co se myslí vzhledem obecně, klíčovým problémem šetřeného případu ovšem je, že ze zadávacích podmínek není zřejmé, co konkrétně (např. stránky grafického provedení) v rámci tohoto vzhledu bude zadavatel na předložených materiálech hodnotit. Stejně tak není zřejmé, co je myšleno pojmem „komplexní služba s ohledem na materiálně technické zajištění projektu“.

43. Dodavatelé ze zadávací dokumentace tak nemohli seznat, co přesně bude zadavatel na vzhledu, struktuře a funkčnosti hodnotit a co bude v rámci těchto hledisek preferovat (viz také bod 68. odůvodnění napadeného rozhodnutí), zároveň si dodavatelé nemohli být jisti, resp. ani nemohli odhadnout, jak si budou stát jejich nabídky z pohledu preferencí zadavatele. Jinými slovy, dodavatelé nemohli z ničeho dovodit, jaké má zadavatel preference, a tím pádem s jak nastavenou nabídkou (např. jakým grafickým provedením) mají šanci na získání maximálního počtu bodů. Dále Úřad správně dovodil, že je vzhledem k výše uvedenému možné, že zadávací podmínky umožnily zadavateli, aby nabídky hodnotil dle vlastní (ovšem dodavatelům neznámé) preference, tedy dle své libovůle, netransparentně, a nepřezkoumatelně, v krajním případě i bez vazby na dodavateli nabídnutá řešení, namísto toho, aby byl zadavatel nucen hodnotit nabídky dle předem známých, v zadávacích podmínkách dostatečně podrobně, určitě a jednoznačně stanovených hodnotících kritérií, z nichž by byly zřejmé i zadavatelovy preference.

44. V důsledku výše uvedeného tedy nelze tuto námitku zadavatele, že Úřad v odůvodnění rozhodnutí neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, ze které by se dalo vyvozovat, že by dodavatelé neměli dostatek informací pro zpracování svých nabídek, shledat důvodnou.

45. Také argument zadavatele, že uchazeči měli dostatečnou představu o tom, jakým způsobem formulovat svoji nabídku ve vztahu ke školicím materiálům a hodnotícím formulářům, jelikož šlo o odborníky v daném oboru, je nutno odmítnout, jelikož přestože dodavatelé jsou odborníky, nemohli v šetřeném případě vědět, jaký vzhled či strukturu školících materiálů zadavatel preferuje (bod 70 odůvodnění napadeného rozhodnutí), neboť popis dílčího hodnotícího kritéria nebyl natolik podrobný, aby bylo zřejmé, co a jak bude zadavatel hodnotit, včetně toho, jaké nabídnuté řešení bude zadavatel v rámci předmětu hodnocení a příslušného kritéria považovat za vhodnější. Je totiž nezbytné popsat hodnocení jednotlivých dílčích hodnotících kritérií transparentně. Nelze tak připustit zpětně nepřezkoumatelný popis s odkazem na skutečnost, že jednotliví dodavatelé jsou odborníci, přičemž pro ně bude takové hodnocení srozumitelné. Ani jako odborníci v oboru nemohli mít dodavatelé představu, které řešení je u zadavatele preferováno a hodnoceno nejlépe, když taková informace v zadávacích podmínkách nebyla obsažena, a tím pádem si nemohli být jisti, jak svou nabídku přizpůsobit preferencím zadavatele, aby tato nabídka mohla být dobře ohodnocena.

46. Ze skutečnosti, že byly podány nabídky a žádný z dodavatelů nevyužil práva na dodatečné informace, nelze dovozovat, že tím pádem byly zadávací podmínky (konkrétně vymezení dílčích hodnotících kritérií) vymezeny dostatečně jasně, srozumitelně, určitě, jednoznačně, a konkrétně, aby bylo při podání nabídky dodavatelům jasné, jak mají svou nabídku nastavit, aby získali co největší počet bodů.

47. Námitku zadavatele, že Úřad v odůvodnění rozhodnutí neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, ze které by se dalo vyvozovat, že by dodavatelé z důvodu své odbornosti neměli dostatek informací vyplývajících ze zadávací dokumentace pro zpracování svých nabídek pro účely hodnocení, případně že by v této šetřené veřejné zakázce požadavky zadavatele nebyly v zadávací dokumentaci vymezeny způsobem, který bude vnímán a chápán jak zadavatelem, tak dodavateli stejným způsobem, tedy z výše uvedených důvodů neshledávám důvodnou.

48. K tvrzení, že Úřad používá extenzivní výklad zákona a tím pádem prakticky znemožňuje, aby zadavatelé byli schopni zpracovat zadávací dokumentaci obsahující subjektivní hodnotící kritéria pro účely hodnocení nabídek dodavatelů ve specifických oblastech vzdělávání dle požadavků Úřadu, uvádím následující.

49. Není zcela jasné, co zadavatel považuje za extenzivní výklad zákona, nebo jinak řečeno, o kterém ustanovení zákona se zadavatel domnívá, že je Úřadem vykládáno extenzivně. Vzhledem k výroku napadeného rozhodnutí lze usuzovat, že zadavatel svou námitkou míří na výklad ustanovení § 44 odst. 3 písm. h), které stanoví, že zadávací dokumentace musí obsahovat způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií. Je pravdou, že Úřad a soudy dovozují (v napadeném rozhodnutí Úřad odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2008-222 ze dne 25. 3. 2009 a na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-R173/2008/02-632/2009/310-ASc ze dne 19. 1. 2009), že způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií musí být vymezen dostatečně jasně, srozumitelně, určitě, jednoznačně, a konkrétně, neboť v opačném případě, tedy kdyby zadávací dokumentace způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií sice obsahovala, ale tento způsob hodnocení by nebyl vymezen dostatečně jasně, srozumitelně, určitě, jednoznačně, a konkrétně, ono zákonné ustanovení by pozbylo jakýkoli smysl.

50. Na podporu tvrzení, že zmíněné zákonné ustanovení je v zavedené rozhodovací praxi soudů běžně vykládáno tak, jak jej vykládá i Úřad, lze uvést např. rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 62Af 36/2012-104 ze dne 3. 10. 2013, kde soud mimo jiné konstatoval následující: „Jsou to tedy zadávací podmínky, a tedy kromě oznámení či výzvy o zahájení zadávacího řízení především zadávací dokumentace, kde musí být veškeré požadavky zadavatele vyjádřeny a veškerá pravidla pro hodnocení nabídek jasně, srozumitelně a dostatečně popsána, aby měl každý z dodavatelů přesnou a konkrétní představu o tom, jak má svoji nabídku konstruovat, aby vyhověla požadavkům a ‚představám' zadavatele a byla ‚co nejlépe' hodnocena, to vše ve světle rozumně předpokládaných obecných znalostí dodavatelů a jejich schopností se sami dostatečně odborně připravit natolik, aby zadávacím podmínkám porozuměli.“

51. Ke stejnému závěru, tedy že způsobem hodnocení se míní přesná specifikace hodnotících kritérií včetně podrobného popisu způsobu a metody hodnocení nabídek dle těchto kritérií, dochází i odborná literatura (PODEŠVA, Vilém, OLÍK, Miloš, JANOUŠEK, Martin, STRÁNSKÝ, Jakub, aj. Zákon o veřejných zakázkách: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2011. s. 193): „V neposlední řadě musí zadávací dokumentace obsahovat též způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií [písm. h)], tzn. přesnou specifikaci hodnotících kritérií, včetně podrobného popisu způsobu a metody hodnocení nabídek dle těchto kritérií. Vzhledem k tomu, že dílčí hodnotící kritérium samo o sobě nemusí být vždy dostatečně určitým vodítkem pro dodavatele při zpracování nabídek, je vhodné v zájmu zvýšení transparentnosti zadávacího řízení stanovit, jaké parametry z jejich nabídek budou předmětem hodnocení, jaké nabídky budou zadavatelem hodnoceny jako výhodnější a jakým způsobem bude hodnocení provedeno. S ohledem na skutečnost, že zákon nestanoví jednotnou metodu hodnocení nabídek, musí být způsob hodnocení nabídek popsán v zadávací dokumentaci natolik přesně a srozumitelně, aby si dodavatelé vytvořili jasnou představu o tom, jak budou jejich nabídky hodnoceny, a aby se mohli na počátku svých úvah i kvalifikovaně rozhodnout o své účasti v daném zadávacím řízení. K tomu např. viz rozhodnutí Úřadu S240/2009/VZ-13075/2009/540/KKo, ÚOHS-S231/2009/VZ-12012/2009/510/Hod, S220/2007/VZ-17122/2007/520-AB.“

52. V důsledku výše uvedeného ani námitku zadavatele, že Úřad používá extenzivní výklad zákona a tím pádem prakticky znemožňuje, aby zadavatelé byli schopni zpracovat zadávací dokumentaci obsahující subjektivní hodnotící kritéria pro účely hodnocení nabídek dodavatelů ve specifických oblastech vzdělávání dle požadavků Úřadu, neshledávám důvodnou.

53. K námitce zadavatele, že pravidlo nemožnosti zhojení nedostatků zadávacích podmínek odkazem na právo, resp. možnost dodavatelů nechat si je vyjasnit prostřednictvím dodatečných informací je dle zadavatele aplikovatelné pouze na situaci, kdy se např. v textu zadávací dokumentace vyskytuje rozpor a zadavatel z tohoto důvodu vyloučí uchazeče, jenž nepodal vhodnou nabídku, přičemž následně zadavatel uvádí, že tento uchazeč nepodal žádost o dodatečné informace, a nikoli na šetřený případ (vzhledem k tomu, že v šetřené veřejné zakázce se dle zadavatele jedná o odlišnou situaci, kdy žádný rozpor v zadávací dokumentaci neexistoval a pouze pokud by některému z uchazečů nebyl zcela jasný způsob hodnocení, mohl požádat žádostí o dodatečné informace o upřesnění a žádný z uchazečů tak neučinil), uvádím následující.

54. Jak jsem uvedl již výše v bodu 51. odůvodnění tohoto rozhodnutí, ze skutečnosti, že byly podány nabídky a žádný z dodavatelů nevyužil práva na dodatečné informace, nelze dovozovat, že tím pádem byly zadávací podmínky (konkrétně vymezení dílčích hodnotících kritérií) vymezeny dostatečně jasně, srozumitelně, určitě, jednoznačně, a konkrétně, aby bylo při podání nabídky dodavatelům jasné, jak mají svou nabídku nastavit, aby získali co největší počet bodů. Dodavatelé disponovali určitým množstvím informací, na základě kterých podali nabídku, ne však množstvím dostatečným pro to, aby měli přesnou a konkrétní představu o tom, jak mají svoji nabídku konstruovat, aby vyhověla požadavkům a „představám“ zadavatele a byla „co nejlépe“ hodnocena, to vše ve světle rozumně předpokládaných obecných znalostí dodavatelů a jejich schopností se sami dostatečně odborně připravit natolik, aby zadávacím podmínkám porozuměli.

55. S odkazem na body 53. a 54. odůvodnění tohoto rozhodnutí tedy ani tuto námitku zadavatele neshledávám důvodnou.

56. K námitce zadavatele, že jelikož popis a rozbor jednotlivých školicích materiálů a hodnotícího formuláře nebyl samostatným dílčím hodnotícím subkritériem, kdy se jednalo o upřesnění a vymezení toho, co bude hodnoceno v rámci dílčích hodnotících subkritérií, není zadavatel toto upřesnění subkritérií povinen vymezit tak rozsáhle, jako by se jednalo o samostatné dílčí hodnotící kritérium, uvádím následující.

57. Ačkoli popis a rozbor jednotlivých školicích materiálů a hodnotícího formuláře nebyl přímo samostatným dílčím hodnotícím subkritériem, jednalo se o kritérium (kategorii), pomocí které byly při posouzení a hodnocení nabídek v konečném důsledku přidělovány body. Bez ohledu na to, že hodnocení této kategorie se může v bodovém hodnocení projevit do jisté míry omezeně (vedle tohoto kritéria se byla hodnocena také mnohá další), určitý vliv toto kritérium na bodové hodnocení mělo, a tím pádem lze dovodit i potenciální vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

58. Argumentaci zadavatele poukazující na to, že hodnocení předložených materiálů netvořilo jedno z dílčích hodnotících subkritérií, Úřad zcela správně odmítl již v bodě 69. napadeného rozhodnutí, když konstatoval, že „[v]ýsledky hodnocení předložených materiálů měly být, a v šetřeném případě rovněž byly promítnuty do hodnocení nabídek z hlediska jednotlivých subkritérií dílčího hodnotícího kritéria „Kvalita nabízeného plnění“, když hodnotící komise právě především na podkladě těchto výsledků hodnotila nabídku v rámci subkritérií uvedených pod a) až e) (…). Z uvedeného je zřejmé, že předložené materiály hrály při hodnocení nabídek z hlediska subkritérií kritéria „Kvalita nabízeného plnění“ stěžejní, resp. určující roli. V zadávacích podmínkách totiž zadavatel k dílčímu hodnotícímu „Kvalita nabízeného plnění“ použil zcela jednoznačnou formulaci„[b]ude hodnocen vzhled, struktura, funkčnost, praktičnost a vypovídající hodnota hodnotícího formuláře a školícího materiálu.”

59. Také námitku zadavatele, že hodnocení předložených materiálů netvořilo jedno z dílčích hodnotících subkritérií, tedy vzhledem k výše uvedenému neshledávám důvodnou.

60. K námitce/tvrzení zadavatele, že pokud by zadavatel stanovil požadavky na školicí materiál příliš konkrétně, pak by nebyl dán žádný prostor pro kreativní činnost dodavatele, kterou by bylo možno hodnotit, a zadavatel by obdržel naprosto totožné nabídky, přičemž takto nastíněný postup by dle zadavatele nebyl žádoucím pro zadávání veřejných zakázek na jakékoliv vzdělávací služby v České republice. Zadavatelem údajně nebyla zvolena přísná kvalifikační kritéria, neboť vzhledem ke specifickému oboru vzdělávání měl zadavatel zájem na obdržení co největšího počtu nabídek, z nichž by pak i díky dílčímu hodnotícímu kritériu „Kvalita nabízeného plnění“ vybral pro něj nejvhodnější nabídku, a navíc se zadavatel domnívá, že vzhledem k tomu, že zpracování školicích materiálů a hodnotícího formuláře ani netvořilo samostatné dílčí hodnotící subkritérium, nýbrž se jednalo o podrobnější vymezení jednoznačně stanovených dílčích hodnotících subkritérií, jeví se jako omezující hospodářskou soutěž, pokud by zadavatel jednoznačně stanovil, jakou preferuje např. velikost písma, druh písma, kvalitu papíru, apod. uvádím následující.

61. Již v bodu 72. odůvodnění napadeného rozhodnutí se Úřad k této argumentaci zadavatele vyjádřil, když konstatoval, že „nelze jakkoliv ztotožňovat omezení invence a kreativního základu s předem danými mantinely, ve kterých má hodnocení probíhat. Dostatečný popis dílčího hodnotícího kritéria ve smyslu co a jak bude hodnoceno představuje pro uchazeče základní nasměrování, jak mají postupovat, aby jejích řešení co nejlépe naplnilo preference zadavatele. Lze si představit, že uchazeč bude zcela kreativní, případně z jeho pohledu nadčasově inovativní a nabídne zadavateli vzhled, který bude z pohledu zadavatele zcela neakceptovatelný například z důvodu, že uchazeč nabídne kombinaci barev písma a dalších grafických komponentů, které on sám považuje za kreativní a inovativní, nicméně z pohledu zadavatele budou zcela nepřijatelné. Jinými slovy, účelem transparentního popisu dílčích hodnotících kritérií není omezení kreativity, případně invence uchazečů, ale především dostatečné objasnění priorit zadavatele, které budou v procesu hodnocení zohledněny.“ Úřad zde také zcela správně poukázal na to, že „subjektivní hodnotící kritéria sice nejsou absolutně kvantifikovatelná, nicméně i v rámci nich dochází k uplatnění jistých preferencí zadavatele, které by si zadavatel měl pro jakékoli hodnotící kritérium případně subkritérium a jakékoli jiné dílčí hodnocení nabídky předem ujasnit“. Požadavek na dostatečnou určitost zadávací dokumentace nemá v žádném případě za cíl omezení kreativity, ale předvídatelnost hodnocení do té míry, že uchazeči budou mít představu o tom, s jakým řešením mohou nejlépe uspět.

62. Ani tuto námitku zadavatele tedy neshledávám důvodnou.

63. K námitce zadavatele, že jím zvolený způsob hodnocení nabídek je pro zadání veřejné zakázky v oblasti specifického vzdělávání zaměstnanců výrobního podniku běžný, kdy obdobně dotovaní zadavatelé definují požadavky na hodnocení nabídek takřka totožným způsobem, uvádím následující.

64. Skutečnost, že obdobně dotovaní zadavatelé definují požadavky na hodnocení nabídek takřka totožným způsobem, nemá žádnou vypovídací hodnotu z hlediska toho, zda tak tito zadavatelé činí v souladu se zákonem. Není ani vyloučeno, že kdyby se postupy zmíněných zadavatelů staly předmětem přezkumu před Úřadem, bylo by v jejich postupech rovněž shledáno pochybení.

65. Námitku zadavatele, že jím zvolený způsob hodnocení nabídek je pro zadání veřejné zakázky v oblasti specifického vzdělávání zaměstnanců výrobního podniku běžný, rovněž neshledávám důvodnou z téhož důvodu.

66. K námitce zadavatele, že nebylo dodatečně přidáváno další pomocné hodnotící kritérium či byly hodnoceny odlišné parametry v jednotlivých nabídkách, uvádím následující.

67. V napadeném rozhodnutí se neuvádí nic o tom, že by bylo dodatečně přidáváno jakékoli dodatečné hodnotící kritérium, ani že by byly hodnoceny odlišné parametry v jednotlivých nabídkách. Toto tvrzení zadavatele tedy nijak nevyvracím, zároveň však ani nemá jakýkoli vliv na správnost napadeného rozhodnutí, neboť nebylo předmětem šetření – zkoumáno bylo to, zda hodnotící kritéria byla nastavena dostatečně transparentně. I tuto námitku zadavatele tedy musím shledat jako nedůvodnou.

68. K námitce zadavatele, že ani hypotetické pochybení zadavatele nemohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť v šetřené veřejné zakázce nelze ani hypoteticky předpokládat, že by další rozepsání slovního spojení, jež pouze upřesňuje jednotlivá dílčí hodnotící subkritéria, ovlivnilo dodavatele v tom rozhodnutí, zda podat nabídku či nikoliv, uvádím následující.

69. S uvedenou námitkou se již vypořádal Úřad v bodech 75. – 80. odůvodnění. Zcela se ztotožňuji s odůvodněním potenciality vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, tak jak byla předestřena v bodu 75. odůvodnění napadeného rozhodnutí, a sice že „nelze vyloučit, že při dostatečně podrobném a transparentním vymezení dílčího hodnotícího kritéria ‚Kvalita nabízeného plnění' by zadavatel obdržel více nabídek, přičemž nelze vyloučit, že v těchto případných dalších nabídkách mohly být obsaženy výhodnější podmínky plnění, než obsahovala nabídka vybraného uchazeče“. Jak bylo shledáno výše, nedostatečně přesné vymezení dílčího hodnotícího subkritéria v zadávacích podmínkách mělo za následek, že uchazeči neznali preference zadavatele a nevěděli, jak své nabídky zpracovat, aby byly ohodnoceny co největším počtem bodů. Hodnocení nabídek následně vycházelo z nedostatečné specifikace dílčího hodnotícího kritéria. Ve Zprávě o posouzení a hodnocení nabídek tak lze seznat, zda byly shledány nedostatky v předložených materiálech, už však nikoli to, o jaké nedostatky šlo, případně co vedlo hodnotící komisi k tomu, že materiály posoudila jako nedostatečné; zároveň Úřad správně poukázal na další netransparentní část hodnocení, a sice že není jasné, co zadavatele vedlo k závěru, že vzhled materiálů je uživatelsky příjemný, materiály jsou řádně strukturované a funkční, když zadavatel předem nestanovil žádné závazné požadavky na jejich vzhled nebo pro účely hodnocení alespoň preference. Preference zadavatele tak vyšly najevo až při posouzení a hodnocení nabídek, což z hlediska transparentnosti nelze hodnotit jako přijatelné.

70. K tomu dodávám, že kdyby zadavatel hodnotící kritéria stanovil dostatečně transparentně, uchazeči by byli pravděpodobně více ovlivněni konkrétními preferencemi zadavatele a následně by jim přizpůsobili své nabídky, což by se projevilo i na jejich bodovém ohodnocení a tím i na výběru nejvhodnější nabídky. Zároveň také není vyloučeno, že kdyby zadavatel zadávací podmínky stanovil dostatečně transparentně, mohl obdržet více nabídek, neboť za situace, kdy nebylo předem seznatelné, jaké jsou preference zadavatele a nabídky s jakým obsahem budou hodnoceny lépe, mohli být potenciální dodavatelé od účasti v zadávacím řízení odrazeni, neboť vidina administrativy vynaložené při podání nabídky, která má vzhledem k neprůhlednému způsobu hodnocení nabídek velmi obtížně předvídatelnou šanci, že bude vybrána, nepůsobí dostatečně motivačně. Dále v této věci plně odkazuji na bod 80. odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, kde Úřad mimo jiné konstatoval, že „kdyby bylo dílčí hodnotící kritérium ‚Kvalita nabízeného plnění' stanoveno dostatečně podrobně a v souladu se zásadou transparentnosti, nelze vyloučit, že by se zadávacího řízení zúčastnilo více uchazečů, resp. že by podané nabídky zadavatel vyhodnotil s odlišným výsledkem“ a že „pro naplnění dikce ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona postačí pouhá možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, tudíž úvaha nad potencialitou ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky je součástí legitimního správního uvážení“, přičemž rovněž přiléhavě odkázal na judikaturu Krajského soudu v Brně (rozsudky č. j. 62 Af 36/2012-104 ze dne 9. 5. 2013 a č. j. 62 Af 14/2011-74 ze dne 19. 7. 2012), dle které se deliktu dopustí již ten zadavatel, který nedodrží zákon, přičemž je dostačující, pokud tím pouze hypoteticky ovlivní výběr nejvhodnější nabídky.

71. Námitku zadavatele, že ani hypotetické pochybení zadavatele nemohlo mít v šetřeném případě vliv na výběr nejvhodnější nabídky, tedy také shledávám nedůvodnou.

72. Vzhledem k tomu, že zadavatel v podaném rozkladu nevznášel žádné námitky proti výši nebo způsobu uložení pokuty, přezkoumal jsem výrok II. napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu z hlediska jeho zákonnosti a z hlediska zákonnosti postupu Úřadu, který jeho vydání předcházel. Po přezkoumání tohoto výroku mám za to, že Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí správně vymezil horní hranici pro uložení pokuty v souladu s § 120 odst. 2 zákona a zároveň při určení výše pokuty správně přihlédl ke skutečnosti, že k porušení zákona ze strany zadavatele došlo již na samém počátku zadávacího řízení veřejné zakázky, čímž zadavatel zasáhl široký okruh potenciálních dodavatelů, dále Úřad správně konstatoval, že se jednalo o správní delikt závažného charakteru, neboť v důsledku nezákonného jednání zadavatele bylo narušeno konkurenční prostředí a nebyla tak umožněna řádná hospodářská soutěž mezi jednotlivými uchazeči. Zároveň Úřad správně zohlednil při stanovení výše pokuty dobu, která uplynula mezi spácháním správního deliktu a samotným potrestáním zadavatele, a to jako okolnost svědčící ve prospěch výrazného snížení ukládané pokuty. Úřad tedy přihlédl ke všemu, k čemu ve smyslu § 121 odst. 2 zákona přihlédnout měl, když posoudil jak závažnost a následky správního deliktu, způsob jeho spáchání, tak i okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán, přičemž své úvahy srozumitelně odůvodnil. Současně se Úřad přezkoumatelným způsobem vypořádal i s tím, že uložená pokuta odpovídá ekonomické situaci zadavatele. Mám tak za to, že Úřad stanovil výši pokuty v souladu se zákonem a své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnil.

73. Ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když jsem napadené rozhodnutí shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda v daném případě zadavatel postupoval v souladu se zákonem či nikoli. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěrům, že se zadavatel dopustil správního deliktu, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití. Závěry Úřadu, obsažené v napadeném rozhodnutí, jsou dostatečně odůvodněny a jsou vnitřně logicky uspořádány. Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výrocích.

VI.          Závěr

74. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

75. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného rozhodnutí, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

Mgr. Zuzana Tinthoferová, Staňkova 557/18a, 602 00 Brno

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy, není-li uvedeno jinak, o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení (tj. ke dni 9. 8. 2013).