číslo jednací: S0906,0907,0908,0909,0910,0911,0912,0913,0914,0915,0916,0917,0918,0919/2015/VZ-04391/2016/512/VKa

Instance	I.
Věc	TaxTest – údržba a doplňování datové základny v roce 2011 a Aktualizace fultext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2011
Účastníci	Česká republika – Generální finanční ředitelství
Typ správního řízení	Veřejná zakázka
Výrok	§ 120 odst. 2 písm. a) zák. č. 137/2006 Sb. - pokuta
Rok	2015
Datum nabytí právní moci	29. 9. 2016
Související rozhodnutí	S0906,0907,0908,0909,0910,0911,0912,0913,0914,0915,0916,0917,0918,0919/2015/VZ-04391/2016/512/VKa R0067/2016/VZ-39866/2016/323/KKř
Dokumenty	2015_S0906-0907-0908-0909-0910-0911-0912-0913-0914-0915-0916-0917-0918-0919.pdf 690 KB

Č. j.: ÚOHS-S0906,0907,0908,0909,0910,0911,0912,0913,0914,0915,0916,

0917,0918,0919/2015/VZ-04391/2016/512/VKa Brno: 4. února 2016

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve společném správním řízení zahájeném dne 17. 12. 2015 z moci úřední, jehož účastníkem je

zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1,

ve věci možného spáchání více správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem při uzavření smluv ve veřejných zakázkách

1. „TaxTest – údržba a doplňování datové základny v roce 2011“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání ze dne 30. 3. 2011, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 491-GFŘ/022/2011 ze dne 26. 9. 2011,

2. „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání ze dne 30. 3. 2011, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 491-GFŘ/023/2011 ze dne 29. 6. 2011,

3. „Nová funkčnost projektu TaxTest v roce 2011“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě nedatované výzvy k jednání, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 491-GFŘ/039/2011 ze dne 26. 9. 2011,

4. „Aktualizace fultext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2011“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání ze dne 30. 3. 2011, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 491-GFŘ/021/2011 ze dne 30. 6. 2011,

5. „Nové funkčnosti projektu TaxTest dle dodatečných požadavků - II. etapa-4. čtvrtletí 2011“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě nedatované výzvy k jednání, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 491-GFŘ/056/2011 ze dne 23. 11. 2011, jejíž Oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 20. 12. 2011 a uveřejněno dne 4. 1. 2012 pod ev. č. 104609,

6. „Aktualizace fulltext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2013“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě nedatované výzvy k jednání, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 491-GFŘ/013/2012 ze dne 3. 4. 2012,

7. „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby pro období 2012 - 2013“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě nedatované výzvy k jednání, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 491-GFŘ/025/2012 ze dne 17. 4. 2012,

8. „Nová funkčnost projektu TaxTest v roce 2012“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě nedatované výzvy k jednání, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 491-GFŘ/026/2012 ze dne 18. 4. 2012, jejíž Oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 25. 5. 2012 a uveřejněno dne 28. 5. 2012 pod ev. č. 218346,

9. „TaxTest – aktualizace dat v období 2012-2013“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě nedatované výzvy k jednání, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 491-GFŘ/023/2012 ze dne 18. 4. 2012, jejíž Oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 25. 5. 2012 a uveřejněno dne 28. 5. 2012 pod ev. č. 216945,

10. „PUP TaxTest – vývoj v roce 2013“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě nedatované výzvy k jednání, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 201-GFŘ/032/2013 ze dne 16. 5. 2013, jejíž Oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 31. 5. 2013 a uveřejněno dne 3. 6. 2013 pod ev. č. 355705,

11. „Tax Test III – 2. etapa vývoje v roce 2013“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě nedatované výzvy k jednání, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 201-GFŘ/126/2013 ze dne 10. 12. 2013, jejíž Oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 17. 12. 2013 a uveřejněno dne 18. 12. 2013 pod ev. č. 376783,

12. „TaxTest-aktualizace dat v období 2014“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě nedatované výzvy k jednání, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 201-GFŘ/009/2014 ze dne 14. 4. 2014, jejíž Oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 25. 4. 2014 a uveřejněno dne 28. 4. 2014 pod ev. č. 486706,

13. „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby pro období 2014“, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo č. 201-GFŘ/010/2014 ze dne 14. 4. 2014, jejíž Oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 25. 4. 2014 a uveřejněno dne 28. 4. 2014 pod ev. č. 486703,

14. „Aktualizace fulltext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2014“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě nedatované výzvy k jednání, na jejíž plnění byla uzavřena smlouva o dílo ze dne 16. 12. 2014, jejíž Oznámení o zadání zakázky bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 19. 12. 2014 a uveřejněno dne 22. 12. 2014 pod ev. č. 369022,

rozhodl takto:

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 29. 6. 2011 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

II.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 29. 6. 2011 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Nová funkčnost projektu TaxTest v roce 2011“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

III.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 26. 9. 2011 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „TaxTest – údržba a doplňování datové základny v roce 2011“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

IV.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 30. 6. 2011 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Aktualizace fultext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2011“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 23. 11. 2011 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Nové funkčnosti projektu TaxTest dle dodatečných požadavků - II. etapa-4. čtvrtletí 2011“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

VI.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 3. 4. 2012 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Aktualizace fulltext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2013“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

VII.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 17. 4. 2012 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby pro období 2012 - 2013“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

VIII.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 18. 4. 2012 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Nová funkčnost projektu TaxTest v roce 2012“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

IX.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 18. 4. 2012 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „TaxTest – aktualizace dat v období 2012-2013“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 16. 5. 2013 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „PUP TaxTest – vývoj v roce 2013“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

XI.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 10. 12. 2013 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Tax Test III – 2. etapa vývoje v roce 2013“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

XII.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 14. 4. 2014 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „TaxTest-aktualizace dat v období 2014“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

XIII.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 14. 4. 2014 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby pro období 2014“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

XIV.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – se dopustil správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 citovaného zákona, když dne 16. 12. 2014 uzavřel smlouvu o dílo na veřejnou zakázku „Aktualizace fulltext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2014“ s dodavatelem KONZULTA Brno, a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

XV.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. až XIV. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

pokuta ve výši 1 300 000 Kč (jeden milion tři sta tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ust. § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), obdržel dne 30. 6. 2015 podněty k přezkoumání postupu zadavatele Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) při uzavírání smluv v souvislosti s vývojem a aktualizací softwarového programu pro výuku a testování znalostí pracovníků „TaxTest“ a softwarové knihovny „KONZULTANT“. Úřad s podstatnou částí podnětů seznámil zadavatele a současně si vyžádal příslušnou dokumentaci.

I. Uzavření smluv na veřejné zakázky

2. Z dokumentace, kterou Úřad na základě svých žádostí od zadavatele obdržel, vyplývají následující skutečnosti.

Pořízení programu TaxTest a softwarové knihovny KONZULTANT

3. Česká republika – Ministerstvo financí, IČO 00006947, se sídlem Letenská 15, 110 00 Praha 1, zastoupená Ing. Michalem Faltýnkem, ředitelem odboru 47, a jednotlivá finanční ředitelství:

Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu, IČO 00006866, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1,
Finanční ředitelství v Praze, IČO 00006874, se sídlem Zborovská 11, Praha 5,
Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, IČO 00006882, se sídlem Prokišova 5, České Budějovice,
Finanční ředitelství v Plzni, IČO 00006891, se sídlem Hálkova 14, Plzeň,
Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, IČO 00006904, se sídlem Velká Hradební 61, Ústí nad Labem,
Finanční ředitelství v Hradci Králové, IČO 00006912, se sídlem Horova 17, Hradec Králové,
Finanční ředitelství v Brně, IČO 00006921, se sídlem Náměstí Svobody 4, Brno,
Finanční ředitelství v Ostravě, IČO 00006939, se sídlem Varenská 51, Ostrava,

na straně jedné jako objednatel (dále jen „objednatel“) a společnost KONZULTA Brno,a.s., IČO 25548085, se sídlem Veveří 9, 602 00 Brno na straně druhé jako zhotovitel (dále jen „společnost KONZULTA“), uzavřeli dne 18. 6. 1999 smlouvu o dílo, jejímž předmětem plnění bylo dodat 232 kusů licencí softwarového programu pro výuku a testování znalostí pracovníků „TaxTest“ a 141 kusů licencí softwarové knihovny „KONZULTANT“. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou.

4. Cena díla byla ve smlouvě z 18. 6. 1999 ujednána tak, že objednatel uhradí a) za dodávku a údržbu systému TaxTest v roce 1999 částku 216 595 Kč bez DPH, b) za údržbu software TaxTest od roku 2000 částku 200 000 Kč bez DPH, c) za dodávku software KONZULTANT částku 990 Kč bez DPH za každé uživatelské místo při neomezeném počtu aplikací (uživatelským místem je myšleno Ministerstvo financí, jednotlivá finanční ředitelství nebo finanční úřady), d) za dodávku čtvrtletních aktualizací software KONZULTANT částku 990 Kč bez DPH za každé uživatelské místo při neomezeném počtu aplikací, a to čtvrtletně.

5. Podněty doručené Úřadu dne 30. 6. 2015 směřovaly proti veřejným zakázkám zadávaným v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona, které na původní veřejnou zakázku z roku 1999 navazovaly, které jsou pro svůj velký rozsah pro potřeby odůvodnění tohoto rozhodnutí popsány pouze jednou, a to v bodech 23. až 78. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

II. Průběh správního řízení

6. Vzhledem k tomu, že po přezkoumání předložené dokumentace získal Úřad pochybnosti o tom, zda zadavatel při zadávání veřejných zakázek uvedených ve výrocích I. – XIV. tohoto rozhodnutí dodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, uvedené veřejné zakázky zadával v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 23 zákona, zahájil Úřad správní řízení z moci úřední vedená pod sp. zn. S0906/2015/VZ, S0907/2015/VZ, S0908/2015/VZ, S0909/2015/VZ, S0910/2015/VZ, S0911/2015/VZ, S0912/2015/VZ, S0913/2015/VZ, S0914/2015/VZ, S0915/2015/VZ, S0916/2015/VZ, S0917/2015/VZ, S0918/2015/VZ a S0919/2015/VZ. Oznámení o zahájení těchto správních řízení byla zadavateli, který je podle § 116 zákona jediným účastníkem řízení, doručena dne 17. 12. 2015, tímto dnem byla zahájena správní řízení z moci úřední. Usnesením č. j. ÚOHS-S0906,0907,0908,0909,0910,0911,0912,0913,0914, 0915,0916,0917,0918,0919/2015/VZ-45613/2015/512/VKa ze dne 22. 12. 2015 Úřad uvedených 14 správních řízení spojil.

7. Usnesením č. j. ÚOHS-S0906,0907,0908,0909,0910,0911,0912,0913,0914,0915,0916,0917, 0918,0919/2015/VZ-45641/2015/512/VKa z téhož dne Úřad zadavateli určil lhůtu, v níž byl oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a ve které byl oprávněn vyjádřit své stanovisko v řízení. Usnesením č. j. ÚOHS-S0906,0907,0908,0909,0910,0911,0912,0913, 0914,0915,0916,0917, 0918,0919/2015/VZ-00342/2016/512/VKa ze dne 7. 1. 2016 Úřad zadavateli stanovil lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí. Zadavatel ve stanovených lhůtách na uvedená usnesení nereagoval.

Vyjádření zadavatele doručené Úřadu v rámci šetření podnětu sp. zn. P696/2015

8. Zadavatel se ve lhůtě určené mu Úřadem ani později nevyjádřil.

III. Závěry Úřadu

K postavení zadavatele

9. Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona je veřejným zadavatelem Česká republika.

10. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, se jako orgány Finanční správy České republiky zřizují Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství a finanční úřady, které jsou správními úřady a organizačními složkami státu.

11. Úřad uvádí, že Generální finanční ředitelství, jako organizační složka státu, je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona.

12. Po ověření postavení zadavatele Úřad přistoupil k prošetření předmětné věci.

Relevantní ustanovení právních předpisů

13. Zákon upravuje podle ustanovení § 21 odst. 1 tyto druhy zadávacího řízení:

a. otevřené řízení,

b. užší řízení,

c. jednací řízení s uveřejněním,

d. jednací řízení bez uveřejnění,

e. soutěžní dialog,

f. zjednodušené podlimitní řízení.

14. Zadavatel podle § 21 odst. 2 zákona, věty před středníkem, může pro zadání veřejné zakázky použít otevřené řízení nebo užší řízení a za podmínek stanovených v § 22 a § 23 rovněž jednací řízení s uveřejněním nebo jednací řízení bez uveřejnění.

15. Zadavatel může podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění rovněž tehdy, jestliže veřejná zakázka může být splněna z technických či uměleckých důvodů, z důvodu ochrany výhradních práv nebo z důvodů vyplývajících ze zvláštního právního předpisu pouze určitým dodavatelem.

16. Zadavatel se podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění účinném od 24. 6. 1996 (dále jen „starý autorský zákon“), předmětem autorského práva jsou díla literární, vědecká a umělecká, která jsou výsledkem tvůrčí činnosti autora, zejména díla slovesná, divadelní, hudební, výtvarná včetně děl umění architektonického a děl umění užitého, díla filmová, fotografická a kartografická. Za předmět ochrany se považují i programy počítačů, pokud splňují pojmové znaky děl podle tohoto zákona; nestanoví-li tento zákon jinak, jsou chráněny jako díla literární.

18. Podle § 2 odst. 2 autorského zákona, se za dílo považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným. Jiná kritéria pro stanovení způsobilosti počítačového programu a databáze k ochraně se neuplatňují. Fotografie a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, které jsou původní ve smyslu věty první, jsou chráněny jako dílo fotografické.

19. Podle § 11 odst. 3 věty první autorského zákona autor má právo na nedotknutelnost svého díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, nestanoví-li tento zákon jinak.

20. Podle § 58 autorského zákona není-li sjednáno jinak, zaměstnavatel vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního či služebního vztahu k zaměstnavateli nebo z pracovního vztahu mezi družstvem a jeho členem (zaměstnanecké dílo). Zaměstnavatel může právo výkonu podle tohoto odstavce postoupit třetí osobě pouze se svolením autora, ledaže se tak děje při prodeji podniku nebo jeho části.

21. Podle § 66 odst. 1 písm. a) autorského zákona do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu, činí-li tak při zavedení a provozu počítačového programu nebo opravuje-li chyby počítačového programu.

22. Podle Čl. VI odst. 1 zákona č. 1999/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 1999/2010 Sb.“) příslušnost k hospodaření s majetkem státu a příslušnost k plnění jiných závazků přechází ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona z finančních ředitelství na Generální finanční ředitelství. Podle odst. 2 stejného článku příslušnost k hospodaření s majetkem státu užívaným Ministerstvem financí přechází ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na Generální finanční ředitelství, pokud byl tento majetek využíván výlučně k výkonu působnosti Ministerstva financí podle zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, která přechází ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona na Generální finanční ředitelství.

Skutečnosti plynoucí z dokumentace o veřejných zakázkách

Veřejná zakázka „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“

23. Dne 30. 3. 2011 odeslal zadavatel písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, kterou oznámil společnosti KONZULTA svůj úmysl zadat veřejnou zakázku „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

24. V interní průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) ze dne 23. 2. 2011 zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl: „Jedná se o veřejnou zakázku, která může být splněna z technických důvodů a z důvodu ochrany práv z průmyslového a jiného duševního vlastnictví pouze dodavatelem (autorem) KONZULTA BRNO,a.s. a současně jde o služby poskytované dodavatelem, s nímž již byla uzavřena smlouva na tvorbu a aktualizaci aplikačního software a plnění spočívá v aktualizaci databáze a aplikačního software chráněného autorským zákonem a případná změna dodavatele by tudíž vedla k poskytnutí nekompatibilních služeb a nepřiměřeným technickým obtíže při provozu.“

25. Dne 29. 6. 2011 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 491-GFŘ/023/2011. Cena díla byla sjednána na 3 700 000 Kč bez DPH.

26. Předmět plnění byl ve smlouvě o dílo ze dne 29. 6. 2011 sjednán jako „Pozáruční služby APV TaxTest, tj. služby zhotovitele specifikované objednatelem a poskytované za úplatu na komponenty programového vybavení dodané v souvislosti s udržováním a provozem aplikačního programového vybavení TaxTest po ukončení 24 měsíční záruční doby.“ Služby podle smlouvy o dílo spočívají v servisu Hot line, konzultačních službách a pozáručním servisu na APV (aplikační programové vybavení) TaxTest a jsou podrobněji vymezeny v přílohách smlouvy.

Veřejná zakázka „Nová funkčnost projektu TaxTest v roce 2011“

27. Podle interní průvodní zprávy ke smlouvě o dílo na veřejnou zakázku „Nová funkčnost projektu TaxTest v roce 2011“ ze dne 26. 9. 2011 („Votum“) odeslal dne 12. 7. 2011 zadavatel společnosti KONZULTA písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona (Úřad má v rámci dokumentace, kterou od zadavatele obdržel, k dispozici pouze nepodepsaný a nedatovaný návrh výzvy).

28. V nedatované interní průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

29. Dne 26. 9. 2011 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 491-GFŘ/039/2011. Cena díla byla sjednána na 10 000 000 Kč bez DPH.

30. Předmět plnění byl ve smlouvě o dílo ze dne 26. 9. 2011 sjednán jako „rozšíření stávajícího PUP TaxTest o nové funkčnosti dle požadavků vyplývajících ze změn legislativy a požadavků schválených odbornými útvary GFŘ, které tvoří přílohu č. 1 této Smlouvy.“ Konkrétně se dle přílohy ke smlouvě jednalo o zpracování nových kurzů (např. základy účetnictví, kontrola prostředků EU, zástavní právo a daňová exekuce, zajišťování a vymáhání aj.), úprava (aktualizace a rozšíření) stávajících kurzů, doplnění pedagogické vrstvy (zpracování nových skript, učebních textů, vzorových oceňovacích posudků, odpovědí na dotazy pracovníků k daňovému řádu), úpravy spojené s přechodem na online aktualizace, úpravy aplikace a nástrojů (např. upgrade struktury databáze na vyšší počet kurzů).

Veřejná zakázka „TaxTest – údržba a doplňování datové základny v roce 2011“

31. Dne 30. 3. 2011 odeslal zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, kterou oznámil společnosti KONZULTA svůj úmysl zadat veřejnou zakázku „TaxTest – údržba a doplňování datové základny v roce 2011“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon“).

32. V interní průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) ze dne 22. 2. 2011 zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

33. Dne 26. 9. 2011 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo. Cena díla byla sjednána na 8 000 000 Kč bez DPH.

34. Předmět plnění byl ve smlouvě o dílo ze dne 29. 6. 2011 sjednán jako „služby údržby a doplnění datové základny PUP TaxTest: 1. kontrola a aktualizace, resp. úprava osnov kurzů, 2. kontrola a aktualizace, resp. úprava testových otázek, 3. doplnění a aktualizace metodiky a judikatury v elektronické knihovně, vložení dalších textů předaných zadavatelem, 4. aktualizace pedagogické vrstvy, 5. ostatní.“ Podrobný popis poskytovaných služeb byl uveden v příloze smlouvy.

Veřejná zakázka „Aktualizace fultext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2011“

35. Dne 30. 3. 2011 odeslal zadavatel písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, kterou oznámil společnosti KONZULTA svůj úmysl zadat veřejnou zakázku „Aktualizace fulltext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2011“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

36. V interní průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) ze dne 22. 2. 2011 zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

37. Dne 30. 6. 2011 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 491-GFŘ/021/2011. Cena díla byla sjednána na 2 812 000 Kč bez DPH.

38. Předmět plnění byl ve smlouvě o dílo ze dne 30. 6. 2011 sjednán jako „průběžné aktualizace a poskytnutí práv k využívání fulltext-hypertextové knihovny „KONZULTANT“ pro období do 31. 12. 2011, a to v plné verzi pro ÚFO a části pro veřejný web daňové správy a pro využiví v projektu Taxtest pro ÚFO.“

Veřejná zakázka „Nové funkčnosti projektu TaxTest dle dodatečných požadavků - II. etapa-4. čtvrtletí 2011“

39. Podle interní průvodní zprávy ke smlouvě o dílo na veřejnou zakázku „Nové funkčnosti projektu TaxTest dle dodatečných požadavků - II. etapa-4. čtvrtletí 2011“ ze dne 23. 11. 2011 („Votum“) odeslal dne 10. 11. 2011 zadavatel společnosti KONZULTA písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona (Úřad má v rámci dokumentace, kterou od zadavatele obdržel, k dispozici pouze nepodepsaný a nedatovaný návrh výzvy).

40. V nedatované interní průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

41. Dne 23. 11. 2011 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 491-GFŘ/056/2011. Cena díla byla sjednána na 2 500 000 Kč bez DPH.

42. Předmět plnění byl ve smlouvě o dílo ze dne 23. 11. 2011 sjednán jako „rozšíření stávajícího PUP TaxTest o nové funkčnosti dle požadavků vyplývajících ze změn legislativy a požadavků schválených odbornými útvary GFŘ, které tvoří Přílohu č. 1 této Smlouvy.“ Konkrétně se dle přílohy jedná o zpracování nových kurzů a technologické úpravy.

Veřejná zakázka „Aktualizace fulltext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2013“

43. Podle interní průvodní zprávy ke smlouvě o dílo na veřejnou zakázku „Aktualizace fulltext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2013“ ze dne 3. 4. 2012 („Votum“) odeslal dne 31. 1. 2012 zadavatel společnosti KONZULTA písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona (Úřad má v rámci dokumentace, kterou od zadavatele obdržel, k dispozici pouze nepodepsaný a nedatovaný návrh výzvy).

44. V nedatované interní průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

45. Dne 3. 4. 2012 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 491-GFŘ/013/2012. Cena díla byla sjednána na 5 624 000 Kč bez DPH.

46. Předmět plnění byl ve smlouvě o dílo ze dne 3. 4. 2012 sjednán jako „průběžné aktualizace a poskytnutí práv k využívání fulltext-hypertextové knihovny „KONZULTANT“ pro období od podpisu této smlouvy do 31. 12. 2013, a to v plné verzi pro ÚFO a části pro veřejný web daňové správy a pro využití v projektu Taxtest pro ÚFO.“

Veřejná zakázka „TaxTest-pozáruční servis,hot-line, servisní služby a konzultační služby pro období 2012 - 2013“

47. Podle interní průvodní zprávy ke smlouvě o dílo na veřejnou zakázku „TaxTest-pozáruční servis,hot-line, servisní služby a konzultační služby pro období 2012 - 2013“ ze dne 17. 4. 2012 („Votum“) odeslal dne 31. 1. 2012 zadavatel společnosti KONZULTA písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona (Úřad má v rámci dokumentace, kterou od zadavatele obdržel, k dispozici pouze nepodepsaný a nedatovaný návrh výzvy).

48. V nedatované interní průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

49. Dne 17. 4. 2012 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 491-GFŘ/025/2012. Cena díla byla sjednána na 7 209 000 Kč bez DPH.

50. Předmět plnění byl ve smlouvě ze dne 17. 4. 2012 sjednán jako „Pozáruční servis na APV TaxTest, tj. služby zhotovitele specifikované objednatelem a poskytované za úplatu na komponenty programového vybavení dodané v souvislosti s udržováním a provozem aplikačního programového vybavení TaxTest po ukončení 24 měsíční záruční doby.“ Služby podle smlouvy o dílo spočívají v servisu Hot line, konzultačních službách a pozáručním servisu na APV (aplikační programové vybavení) TaxTest a jsou podrobněji vymezeny v přílohách smlouvy.

Veřejná zakázka „Nová funkčnost projektu TaxTest v roce 2012“

51. Dne 7. 3. 2012 odeslal zadavatel písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, kterou oznámil společnosti KONZULTA svůj úmysl zadat veřejnou zakázku „Nová funkčnost projektu TaxTest v roce 2012“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

52. V nedatované interní průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

53. Dne 18. 4. 2012 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 491-GFŘ/026/2012. Cena díla byla sjednána na 10 000 000 Kč bez DPH.

54. Předmět plnění byl ve smlouvě ze dne 18. 4. 2012 sjednán jako „rozšíření stávajícího PUP TaxTest o nové funkčnosti dle požadavků vyplývajících ze změn legislativy a požadavků schválených vedením projektu GFŘ, které tvoří Přílohu č. 1 této Smlouvy.“ Konkrétně se dle přílohy ke smlouvě jednalo o zpracování nových kurzů (např. účetnictví nevýdělečných organizací a vybraných účetních jednotek, základní manažerské vzdělávání, komunikace s veřejností a uvnitř finanční správy, obchodní právo, veřejné zakázky aj.), úprava (aktualizace a doplnění) stávajících kurzů, doplnění testové části, doplnění pedagogické vrstvy (zpracování nových skript, doplnění pedagogických pomůcek), úpravy aplikace.

Veřejná zakázka „TaxTest – aktualizace dat v období 2012-2013“

55. Dne 7. 3. 2012 odeslal zadavatel písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, kterou oznámil společnosti KONZULTA svůj úmysl zadat veřejnou zakázku „TaxTest – aktualizace dat v období 2012-2013“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

56. V nedatované průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

57. Dne 18. 4. 2012 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 491-GFŘ/027/2012. Cena díla byla sjednána na 16 000 000 Kč bez DPH.

58. Předmět plnění byl ve smlouvě ze dne 18. 4. 2012 sjednán jako aktualizace dat PÚP Taxtest v rozsahu dle příloh smlouvy. Konkrétně se dle přílohy jednalo především o kontrolu a aktualizaci osnov kurzů, kontrolu a aktualizaci, resp. úpravu procvičovacích a testových otázek, doplnění a aktualizaci metodiky a judikatury v elektronické knihovně, aktualizaci pedagogické vrstvy.

Veřejná zakázka „PUP TaxTest – vývoj v roce 2013“

59. Dne 18. 3. 2013 odeslal zadavatel písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, kterou oznámil společnosti KONZULTA svůj úmysl zadat veřejnou zakázku „PUP TaxTest – vývoj v roce 2013“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

60. V nedatované průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

61. Dne 16. 5. 2013 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 201-GFŘ/032/2013. Cena díla byla sjednána na 10 740 000 Kč bez DPH.

62. Předmět plnění byl ve smlouvě ze dne 16. 5. 2013 sjednán jako „rozšíření stávajícího PUP TaxTest o nové funkčnosti a obsah dle požadavků vyplývajících ze změn legislativy a požadavků schválených vedením projektu GFŘ, které tvoří Přílohu č. 1 této Smlouvy.“ Konkrétně se dle přílohy jednalo o úpravu stávajících kurzů (např. v reakci na nový zákon o finanční správě), zpracování nových kurzů (např. obchodní korporace, fakturace u DPH, základy finanční analýzy aj.).

Veřejná zakázka „Tax Test III – 2. etapa vývoje v roce 2013“

63. Dne 25. 11. 2013 odeslal zadavatel písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, kterou oznámil společnosti KONZULTA svůj úmysl zadat veřejnou zakázku „Tax Test III – 2. etapa vývoje v roce 2013“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

64. V nedatované průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

65. Dne 10. 12. 2013 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 201-GFŘ/126/2013. Cena díla byla sjednána na 3 140 000 Kč bez DPH.

66. Předmět plnění byl ve smlouvě ze dne 10. 12. 2013 sjednán jako „Tax Test III – 2. etapa vývoje v roce 2013 podle požadavků zadavatele, které tvoří Přílohu č. 1 této Smlouvy.“ Konkrétně se dle přílohy jednalo o převod na platformu .NET, úpravy ve stávající aplikaci nutné pro převod a přenesení do TaxTest 3 aj.

Veřejná zakázka „TaxTest-aktualizace dat v období 2014“

67. Dne 6. 3. 2014 odeslal zadavatel písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, kterou oznámil společnosti KONZULTA svůj úmysl zadat veřejnou zakázku „TaxTest-aktualizace dat v období 2014“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

68. V nedatované průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

69. Dne 14. 4. 2014 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 201-GFŘ/009/2014. Cena díla byla sjednána na 8 000 000 Kč bez DPH.

70. Předmět plnění byl ve smlouvě ze dne 14. 4. 2014 sjednán jako údržba dat pro PÚP TaxTest v rozsahu dle přílohy A této smlouvy. Konkrétně se dle přílohy jednalo o kontrolu a aktualizaci, resp. úpravu kurzů a testových otázek a doplnění a aktualizaci metodiky a judikatury a vložení dalších textů předaných zadavatelem a aktualizaci pedagogické vrstvy.

Veřejná zakázka „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby pro období 2014“

71. Dne 6. 3. 2014 odeslal zadavatel písemnou výzvu k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění, kterou oznámil společnosti KONZULTA svůj úmysl zadat veřejnou zakázku „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby pro období 2014“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

72. V nedatované průvodní zprávě k výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění („Votum“) zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

73. Dne 14. 4. 2014 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo č. 201-GFŘ/010/2014. Cena díla byla sjednána na 3 700 000 Kč bez DPH.

74. Předmět plnění byl ve smlouvě ze dne 14. 4. 2014 sjednán jako závazek poskytovat pozáruční servis na APV TaxTest a APV TaxTest (aplikační programové vybavení pro provoz výukového systému TaxTest).

Veřejná zakázka „Aktualizace fulltext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2014“

75. Nedatovanou písemnou výzvou k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění oznámil zadavatel společnosti KONZULTA svůj úmysl zadat veřejnou zakázku „Aktualizace fulltext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2014“ v jednacím řízení bez uveřejnění na základě § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

76. V Záznamu o průběhu a výsledku jednání v jednacím řízení bez uveřejnění ze dne 10. 12. 2014 zadavatel jako zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění uvedl stejný text, jako je uveden ve zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění u veřejné zakázky „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“ (viz bod 7. tohoto rozhodnutí).

77. Dne 16. 12. 2014 uzavřel zadavatel se společností KONZULTA smlouvu o dílo. Cena díla byla sjednána na 2 418 100 Kč bez DPH.

78. Předmět plnění byl ve smlouvě ze dne 16. 12. 2014 sjednán jako „průběžné aktualizace a poskytnutí práv k využívání fulltext-hypertextové knihovny „KONZULTANT“ pro období od podpisu této smlouvy do 31. 12. 2014, a to v plné verzi pro celou strukturu Finanční správy včetně školicích středisek a části pro web Finanční správy a pro využití v projektu Taxtest pro územní finanční orgány“.

Právní posouzení

79. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů (zejména dokumentace předložené zadavatelem) a na základě vlastních zjištění konstatuje, že zadavatel nepostupoval v souladu s ust. § 21 odst. 2 zákona ve spojení s ust. § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K výrokům I. – XIV. rozhodnutí

80. Ve výrocích I. – XIV. Úřad konstatoval, že zadavatel se dopustil správních deliktů, a to při zadávání 14 různých veřejných zakázek. Následující argumentace je společná pro všech 14 správních deliktů, neboť ve všech případech se jedná o správní delikty podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona spáchané tím, že zadavatel nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 zákona, když uzavřel smlouvy o dílo se společností KONZULTA na veřejné zakázky, které se všechny týkají systému TaxTest nebo systému Konzultant, zakoupených na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 18. 6. 1999 mezi zadavatelem a společností KONZULTA, v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny podmínky stanovené v ust. § 23 odst. 4 písm. a) citovaného zákona, přičemž zadavatel argumentoval ve všech projednávaných uzavřených smlouvách stejně ve prospěch použií jednacího řízení bez uveřejnění.

81. Vzhledem k tomu, že se zadavatel v rámci tohoto správního řízení nijak nevyjádřil, vychází Úřad z vyjádření ze dne 14. 7. 2015, doručeného Úřadu dne 16. 7. 2015, které zadavatel Úřadu zaslal v rámci šetření podnětu sp. zn. P696/2015/VZ (dále jen „vyjádření zadavatele“).

82. Zadavatel v uvedeném vyjádření uvedl, že zadal předmětné veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, protože se jedná o veřejné zakázky, které mohou být z důvodu ochrany výhradních práv splněny pouze jediným dodavatelem. Dle zadavatele se jedná o situaci, kdy zadavatel požadoval úpravy dříve dodaného plnění, které je autorským dílem ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále jen „autorský zákon“) a které předpokládá zásah do autorských práv. Společnost KONZULTA vykonává dle zadavatele na základě ustanovení § 58 autorského zákona veškerá majetková práva k tomuto informačnímu systému, přičemž provedení jakýchkoli úprav informačního systému bez souhlasu držitele majetkových práv je dle zadavatele porušením autorského zákona.

83. Zadavatel dále uvedl, že společnost KONZULTA dále neopravňuje a neškolí žádné třetí subjekty k poskytování servisních prací nebo jiných prací spojených s instalací, údržbou, opravami nebo provozem a poskytováním technické a provozní podpory předmětného informačního systému. Služby technické a provozní podpory poskytované k informačnímu systému vyžadují odborné práce, ke kterým je oprávněna pouze společnost KONZULTA. Tyto odborné práce zahrnují i zásahy do systému. Neoprávněný zásah do předmětného informačního systému může mít, kromě dalších právních důsledků, vážný vliv na spolehlivost jeho funkce a vznik výpadků systému. Takový zásah rovněž ruší záruční podmínky a za vzniklé škody je v tomto případě plně odpovědný provozovatel. Společnost KONZULTA je proto jediným subjektem, který je oprávněn k provedení úprav informačního systému TaxTest a poskytovat k tomuto systému služby technické a provozní podpory.

84. K použití jednacího řízení bez uveřejnění Úřad uvádí, že jednací řízení bez uveřejnění je typem zadávacího řízení, v němž zadavatel vyzývá k jednání jednoho zájemce nebo omezený okruh zájemců. Použití jednacího řízení bez uveřejnění je vázáno na splnění omezujících podmínek z důvodu zabránění případného zneužití takového typu zadávacího řízení. Veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění je možné zadat v tom případě, kdy uspokojení potřeby zadavatele není možné dosáhnout v „klasickém“ zadávacím řízení, tj. soutěži o zakázku. Jednací řízení bez uveřejnění tak představuje výjimečný postup, který je zadavatel oprávněn použít výlučně za naplnění zákonem taxativně stanovených podmínek. Je tomu tak zejména z toho důvodu, že tento druh zadávacího řízení je nejméně transparentním druhem zadávacího řízení ve smyslu zákona, jelikož zadavatel není při jeho realizaci svázán téměř žádnými zákonnými povinnostmi; zadavatel oslovuje pouze předem určené subjekty a z povahy věci tak dochází k (ač zákonem předvídanému) omezení hospodářské soutěže. Vedle toho se jedná o druh zadávacího řízení, ve kterém zadavatelem nemusí být striktně dodržována stanovená procesní pravidla.

85. O použití příslušného druhu zadávacího řízení vždy rozhoduje zadavatel, který za způsob zadání veřejné zakázky nese odpovědnost (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 18/2015 ze dne 25. 11. 2015, všechny rozsudky Nejvyššího správního soudu jsou dostupné na www.nssoud.cz). V šetřeném případě směřuje argumentace zadavatele k použití § 23 odst. 4 písm. a) zákona, tj. možnosti splnit veřejnou zakázku pouze určitým dodavatelem z technických důvodů a z důvodů ochrany výhradních práv.

86. Jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona je zadavatel oprávněn využít tehdy, pokud příslušná veřejná zakázka může být splněna z technických důvodů, z uměleckých důvodů, z důvodu ochrany výhradních práv nebo z důvodů vyplývajících ze zvláštního právního předpisu pouze určitým dodavatelem.

87. Aplikace ust. § 23 odst. 4 písm. a) zákona je možná pouze v případě, že prokazatelně existuje jediný dodavatel veřejné zakázky schopný splnit předmět plnění. Je na zadavateli, aby prokázal, že objektivně neexistuje více než jeden dodavatel veřejné zakázky, přičemž tuto skutečnost musí být zadavatel dále schopen prokázat v rámci případného přezkumu jeho postupu ze strany Úřadu. Pouze tak může zadavatel naplnit požadavek na přezkoumatelnost jeho postupu v zadávacím řízení, který plyne ze zásady transparentnosti stanovené v ust. § 6 odst. 1 zákona (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2007 ve věci sp. zn. 31 Ca 166/2005 či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. 5 Afs 131/2007, veškerá citovaná rozhodovací praxe Krajského soudu v Brně jsou dostupná online na www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/soudni-prezkum-rozhodnuti).

88. Obecně k zadávání veřejných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění Úřad konstatuje, že by k němu mělo být přistoupeno pouze v případě, že zakázku nelze zadat v jiném druhu zadávacího řízení. Již v rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-385/02 ze dne 14. 9. 2004 bylo konstatováno, že ustanovení směrnice o možném použití jednacího řízení bez uveřejnění „musí být vykládána restriktivně a důkazní břemeno ohledně existence výjimečných podmínek odůvodňujících výjimku nese ten, kdo se jich dovolává (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 18. května 1995, Komise v. Itálie, C-57/94, Recueil, s. I-1249, bod 23, a ze dne 28. března 1996, Komise v. Německo, C-318/94, Recueil, s. I-1949, bod 13).“

89. Z této premisy se vyvinula i konstantní tuzemská judikatura, ze které je možno odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 62 Af 48/2012-160 ze dne 3. 10. 2013, kde soud k použití jednacího řízení bez uveřejnění uvádí, že „použití jednacího řízení bez uveřejnění [je] jednou z výjimek z jinak povinného použití ‚otevřenějších‘ zadávacích řízení – zásadně řízení otevřeného podle § 21 odst. 1 písm. a) ZVZ… Pokud jde o obecnější rovinu, tu lze skutečně použít východiska Soudního dvora o potřebě restriktivního výkladu výjimky spočívající v možnosti použít jednací řízení bez uveřejnění, jak plyne z rozsudku Soudního dvora ze dne 14. 9. 2004 ve věci C-385/02 (Komise proti Itálii). Přestože se v této věci Soudní dvůr nevyjadřoval ke stavu skutkově totožnému, jaký je ve věci právě posuzované, plyne z něj, že ustanovení (směrnic), která umožňují výjimky z pravidel zadávání veřejných zakázek (a za takovou výjimku v dané věci Soudní dvůr považoval právě ‚odklon‘ od přísnějšího postupu formou jednání bez uveřejnění), musí být vykládána restriktivně, přitom důkazní břemeno ohledně existence výjimečných podmínek odůvodňujících aplikaci výjimky nese ten, kdo se jich dovolává (tj. zadavatel). Nadto i tuzemská rozhodovací praxe v případech podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění akcentuje potřebu jejich restriktivního výkladu. I Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2012 ve věci 1 Afs 23/2012 z tohoto pojetí vycházel, když konstatoval, že z druhů zadávacích řízení, které upravuje § 21 ZVZ, je jednací řízení bez uveřejnění, v porovnání s ostatními postupy, bezesporu postupem nejméně formalizovaným a nejméně kontrolovatelným (jedním z důvodů je např. skutečnost, že zadavatel v rámci tohoto postupu přímo oslovuje konkrétního zájemce bez jakkoliv formalizovaného výběru; dále je zadavatel oprávněn dohodnout s vyzvanými zájemci i jiné podmínky plnění veřejné zakázky, než které byly uvedeny ve výzvě k jednání či v zadávací dokumentaci apod.). I z takto podaného východiska je tedy důvodu vycházet. Toto východisko, které se stalo základem úvah žalovaného [Úřad], ostatně ani žalobce žádnou konkrétní argumentací nezpochybňuje. Potřebou restriktivního výkladu podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění není tedy třeba se dále podrobněji zabývat; toto obecné východisko žalovaného je oprávněné“.

90. Z výše uvedeného vyplývá, že je zcela na zadavateli, aby doložil, že jednací řízení bez uveřejnění bylo v okamžiku zahájení zadávání veřejné zakázky jedinou možnou variantou, a že předmět takto zadané zakázky nemohl být zadán v jiném druhu zadávacího řízení, které je oproti jednacímu řízení bez uveřejnění z podstaty transparentnější. Dochází tak k výjimečné situaci, kdy je důkazní břemeno, jež v případě správních deliktů leží na správním orgánu, který musí zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, přeneseno na toho, kdo se dovolává zmíněné výjimky z použití otevřenějších zadávacích řízení, tedy na zadavateli. V případě jednacích řízení bez uveřejnění je to tedy právě zadavatel, kdo musí jednoznačně prokázat, že postupoval v souladu se zákonem.

91. S ohledem na výše uvedené je předmětem tohoto správního řízení na prvním místě otázka, zda zadavatel naplnil podmínky uvedené v předchozích dvou odstavcích a zda ve vztahu k jejich naplnění unesl důkazní břemeno.

K otázce výhradních autorských práv

92. Z vyjádření zadavatele, stejně jako z interních průvodních zpráv k výzvám k jednání v jednacích řízeních bez uveřejnění („Votum“), která jsou součástí dokumentace jednotlivých veřejných zakázek, vyplývá, že zadavatel zadal předmětné veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění, protože se jedná o veřejné zakázky, které mohou být z důvodů ochrany výhradních práv splněny pouze jediným dodavatelem, neboť zadavatel potřeboval úpravu dříve dodaného plnění, které je autorským dílem ve smyslu autorského zákona, přičemž provedení jakýchkoli úprav informačního systému bez souhlasu držitele majetkových práv je porušením autorského zákona.

93. V daném případě s ohledem na skutkově vymezený stav bylo konkrétně na zadavateli, aby uvedl (tvrdil) a doložil (prokázal) konkrétní výhradní právo (či práva) vybraného uchazeče, jehož (jejichž) existence je důvodem pro zadání veřejné zakázky formou jednacího řízení bez uveřejnění podle ustanovení § 23 odst. 4 písm. a) zákona. V této souvislosti je dále nutno uvést, že charakter takového tvrzeného a zadavatelem prokazovaného výhradního práva musí být takový, aby toto právo v důsledku znamenalo naprostou nezbytnost zadání dané veřejné zakázky právě vybranému uchazeči.

94. Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku sp. zn. 8 As 149/2014 ze dne 31. 8. 2015, kdy zadavatel rovněž zadal plnění veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění podle ustanovení § 23 odst. 4 písm. a) zákona, nicméně, jak Nejvyšší správní soud konstatoval, „[v] posuzované věci ale stěžovatel [zadavatel] důkazní břemeno neunesl“ a rovněž, že „[p]ro posuzovanou věc bylo podstatné, zda splnění těchto podmínek v nyní posuzovaném správním řízení prokázal stěžovatel [zadavatel]. Nejvyšší správní soud souhlasil s žalovaným i krajským soudem, že nikoliv.“ I v tomto případě tedy dospěl soud k závěru, že je jen a pouze na zadavateli, aby prokázal, že veřejná zakázka nemohla být zadána v jiném druhu zadávacího řízení (ačkoli výše uvedená rozhodnutí byla vydána až po zahájení zadávání šetřené veřejné zakázky, obsahují obecně platné závěry, které lze aplikovat i na daný případ).

95. S ohledem na skutečnost, že zadavatel je nositelem důkazního břemene ve vztahu ke splnění podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění (viz bod 85. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad uvádí, že mu není známo žádné licenční ujednání (licenční smlouvu) vztahující se k programu TaxTest nebo Konzultant.

96. Při určování práv a povinností smluvních stran ohledně počítačového programu je přitom nutno vzít v potaz zejména právní vztah k předmětnému počítačovému programu, tedy zda je například objednatel vykonavatelem majetkových práv k počítačovému programu či zda se jedná o nabyvatele počítačového programu na základě licenční smlouvy (licence).

97. Důkazní břemeno ohledně existence výjimečných podmínek odůvodňujících aplikaci výjimky nese, jak dovodil Soudní dvůr Evropské unie ve svém výše citovaném rozsudku C-385/02 ze dne 14. 9. 2004 (Evropská komise vs. Itálie), vždy ten, kdo se jich dovolává, tedy zadavatel. Rovněž Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp. zn. 5 Afs 42/2012 ze dne 11. 1. 2013 uvedl, že „Zadavatel musel důkladně a objektivně osvědčit, že jsou dány důvody aplikace jednacího řízení bez uveřejnění, a to např. posudkem z oboru IT a oboru práva“.

98. Zadavatel namísto prokázání existence výhradních práv uvedl ve svém vyjádření k podnětu pouhý odkaz na ustanovení § 58 autorského zákona, které v odst. 1 konstatuje, že zaměstnavatel vykonává autorova majetková práva k dílu jménem zaměstnance). Aby zadavatel prokázal existenci výhradních práv, musel by uvést skutečné důvody existence výhradních práv, nikoliv pouhý odkaz na ustanovení autorského zákona pojednávající o zaměstnaneckém díle bez dalšího vysvětlení. Pouze takové důvody, které prokážou existenci výhradních práv ve smyslu fakticity těchto práv ve vztahu k projednávanému případu, prokázané objektivními důkazními prostředky, jsou schopné prokázat faktické naplnění důvodu předpokládaného zákonodárcem pro uplatnění výjimky – a ve svém důsledku jejich prostřednictvím zadavatel unese důkazní břemeno ve vztahu k prokázání naplnění jedné z podmínek pro použití výjimky. Úřad dodává, že pouhé konstatování, nepodložené žádnými objektivními skutečnostmi, nenaplňuje výše uvedené požadavky na prokázání oprávněnosti postupu zadavatele.

99. Nad rámec výše uvedeného Úřad dodává, že není vyloučeno, že oprávnění k určitým uživatelským úpravám programu může vycházet ze zákonné licence oprávněného uživatele počítačového programu např. podle ust. § 66 odst. 1 písm. a) autorského zákona, přičemž: „Stěžejním pojmem autorského práva v souvislosti s užitím a ochranou počítačového programu je pojem oprávněný uživatel. Oprávněným uživatelem rozmnoženiny počítačového programu je zaprvé oprávněný nabyvatel rozmnoženiny počítačového programu, který má vlastnické či jiné právo k rozmnoženině počítačového programu, a to za účelem jejího využití (nikoli za účelem jejího dalšího převodu). Zadruhé je oprávněným uživatelem oprávněný nabyvatel licence nebo jiná osoba oprávněná užívat rozmnoženinu počítačového programu. Oprávněný uživatel neporušuje práva autora programu, jestliže tento program rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění, je-li to potřebné k užití programu v souladu s jeho určením, činí-li tak při zavedení a provozu počítačového programu včetně opravování chyb programu.“ (ŠTĚDROŇ, B. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolkers Kluwer, 2010, s. 48.). Dále není vyloučeno ani použití zákonné licence podle ust. § 66 odst. 1 písm. b) autorského zákona, dle kterého do autorského práva nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže „jinak rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu v souladu s jeho určením, není-li dohodnuto jinak“, přičemž dle komentáře k autorskému zákonu (CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P.: Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským (autorský zákon) a předpisy související. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 121) je přípustné „např. zpracování, resp. úprava spočívající ve věcné nebo obsahové aktualizaci, či jiném přizpůsobení programu směřujícím k naplnění účelu jeho užití.“ Předchozí citace z odborné literatury Úřad předkládá především k doložení skutečnosti, že není bez dalšího zcela zřejmé, že by z důvodů ochrany výhradních práv mohly být posuzované veřejné zakázky splněny pouze jediným dodavatelem – společností KONZULTA.

100. Úřad konstatuje, že zadavatel neunesl důkazní břemeno ohledně existence výjimečných podmínek odůvodňujících použití jednacího řízení bez uveřejnění z důvodu ochrany výhradních práv, když pouze odkazuje na údajnou existenci těchto práv, aniž by jejich existenci jakkoliv doložil, přičemž právě zadavatel je nositelem tohoto důkazního břemene.

101. Pro případ, že by přesto z důvodu existence výhradních práv společnosti KONZULTA k systému TaxTest a systému Konzultant nebylo možné, aby navazující zakázky týkající se těchto systémů realizoval kdokoliv jiný než společnost KONZULTA, se Úřad dále zabýval otázkou, zda existence těchto výhradních práv může založit důvod k zadávání následných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění na základě ust. § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

102. K tomu Úřad uvádí, že existenci podmínek, na základě nichž lze postupovat v jednacím řízení bez uveřejnění, nesmí zadavatel zavinit sám svým předchozím jednáním. V této souvislosti Úřad odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 42/2012 ze dne 11. 1. 2013, který přinesl odpověď na otázku, zda skutečnost, že zadavatel stav exkluzivity způsobil sám, je či není při posouzení naplnění podmínek ve smyslu § 23 odst. 4 písm. a) zákona relevantní. Z citovaného rozsudku považuje Úřad za vhodné přímo citovat, že „jednací řízení bez uveřejnění lze využít, pokud jsou důvody pro jeho použití objektivní, tedy nezávislé na vůli zadavatele. Není sporu o tom, že pokud by se zadavatel svým vlastním zaviněným postupem dostal do situace, kdy musel přidělit zakázku pouze jedné určité společnosti, porušil by tím zákon o veřejných zakázkách. Zadavatel se tak nemůže dovolávat existence pouhého jediného dodavatele (právně i fakticky) schopného realizovat předmět veřejné zakázky, pakliže sám tento „stav exkluzivity“ vytvořil, a to navíc teprve ve chvíli, kdy již není možné nastalou situaci dostupnými právními prostředky změnit.“ Závěry tohoto rozsudku taktéž korespondují se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 23/2012 ze dne 28. 11. 2012, v němž se Nejvyšší správní soud zabýval situací, kdy byl postup zadavatele veřejné zakázky zatížen vadou již při tvorbě nedokonalé a nepodložené projektové dokumentace a dospěl k závěru, že „…předvídatelnou nedokonalost projektové dokumentace a nemožnost na jejím základě dokončit původní předmět díla nelze následně zhojit zadáním prací pomocí jednacího řízení bez uveřejnění.“ Nejvyšší správní soud také odkázal na dřívější rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 A 3/2002 ze dne 5. 11. 2002, v němž soud konstatoval, že okolnosti, které by mohly odůvodňovat postup, kdy zadavatel osloví jednoho konkrétního zájemce, nemohou vycházet ze stavu, kdy si zadavatel nejprve vytvořil ony podmínky a teprve až je následně nemožné nebo obtížné je změnit, dovolává se postupu dle daného ustanovení zákona.

103. Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že je nutné s ohledem na skutkové okolnosti pečlivě vážit, „zda postup zadavatele je skutečně zaviněný, či pouze nešikovný“, a to zejména s ohledem na složitost předmětu zakázky, přičemž dle rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 112/2013 ze dne 15. 10. 2015: „citované argumentaci je nutno v intencích všech citovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu rozumět tak, že v případě zmiňovaného „zavinění“ půjde o takové způsobení stavu exkluzivity zadavatelem, kdy musel s ohledem na individuální okolnosti zadávání původní zakázky předpokládat nutnost zadání navazujících zakázek“.

104. Z výše uvedeného vyplývá, že aby bylo možno konstatovat, že zadavatel, který svým jednáním při zadávání původní veřejné zakázky vytvořil exkluzivní postavení dodavatele původní veřejné zakázky, postupoval pouze „nešikovně“, muselo by v daném případě dojít k tomu, „aby zadavatel prokazatelně neměl vědomí o tom, že v budoucnu vznikne potřeba zadat další veřejné zakázky“ (rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 112/2013 ze dne 15. 10. 2015). Již z okolnosti, že předmětem plnění smlouvy se společností KONZULTA ze dne 18. 6. 1999 bylo zhotovení systému vzdělávání pracovníků finanční správy, je zřejmé, že nelze dojít k závěru, že zadavatel prokazatelně nemohl mít vědomí o potřebě budoucích velmi častých aktualizací, úprav a doplnění výukového systému, neboť právě předpisy z oblasti finančního práva obecně patří mezi ty nejčastěji měněné (např. zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, byl od nabytí své účinnosti dne 1. 1. 1993 do uzavření smlouvy dne 18. 6. 1999 novelizován celkem 20×, tedy průměrně 3× ročně). Úřad dodává, že zadavatel jako orgán státní správy zabývající se problematikou daní je v dané oblasti dostatečně odborně erudovaný, aby mu tato realita daňového práva v českém právním prostředí byla známa. Zadavatel si tedy již v době pořizování systému TaxTest a KONZULTANT musel být vědom potřeby jeho dalšího rozvoje, aktualizací, rozšíření či úprav a situaci, kdy musel jakékoliv další úpravy zadávat výhradně společnosti KONZULTA, vytvořil vědomě. V daném případě neplatí, že by se jednalo o úpravy, o kterých nešlo v době přípravy zadávacího řízení rozumně očekávat, že nastanou, zadavatel měl již v době uzavírání původní smlouvy o dílo na tuto budoucí potřebu myslet a způsob pořízení softwaru tomuto přizpůsobit (viz body 102. – 103. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

105. Výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 42/2012 ze dne 11. 1. 2013 dále uvádí, že „není sporu o tom, že pokud by se zadavatel svým vlastním zaviněným postupem dostal do situace, kdy by musel veřejnou zakázku přidělit pouze jedné určité společnosti, porušil by tím zákon o veřejných zakázkách“ a následně doplňuje „zadavatel se tak nemůže dovolávat existence pouhého jediného dodavatele (právně nebo fakticky) schopného realizovat předmět veřejné zakázky, pakliže sám tento stav exkluzivity vytvořil“, což zcela nepopiratelně potvrzuje dílčí závěr Úřadu, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 21 odst. 2 zákona, když postupoval tak, že zadával jednotlivé veřejné zakázky s odkazem na existenci výhradního práva společnosti KONZULTA.

K technickým důvodům a k záruce

106. Zadavatel v odůvodnění veřejných zakázek (v dokumentu nadepsaném „Votum“, přiloženém k jednotlivým smlouvám) uvádí jako jeden z důvodů použití jednacího řízení bez uveřejnění též fakt, že se jedná o veřejnou zakázku, která může být plněna z technických důvodů pouze společností KONZULTA a že případná změna dodavatele by vedla k poskytnutí nekompatibilních služeb a k nepřiměřeným technickým obtížím při provozu; ve svém vyjádření k podnětu (viz body 81. až 83. odůvodnění tohoto rozhodnutí) pak uvádí, že neoprávněný zásah do předmětného informačního systému může mít vážný vliv na spolehlivost jeho funkce a vznik výpadků systému.

107. K uvedené argumentaci zadavatele Úřad konstatuje, že skutečnost, že zadavatel již používá konkrétní typ technické platformy, jej neopravňuje k tomu, aby tuto platformu nezákonně upřednostnil na úkor jiných, jakkoliv to může být po stránce technického řešení jednodušší, protože takový postup je v přímém rozporu se základním účelem zákona, a to otevřít soutěž o předmět plnění všem potenciálním uchazečům.

108. K tvrzení zadavatele uvedenému v jeho vyjádření, že zásah do díla by zrušil záruční podmínky a za vzniklé škody je v tomto případě plně odpovědný provozovatel, Úřad uvádí, aniž by se blíže vyjadřoval k soukromoprávním aspektům existence či neexistence nároků z vadného plnění, že tato skutečnost nic nemění na závěru o nemožnosti použití jednacího řízení bez uveřejnění, nejsou-li splněny podmínky pro jeho použití podle § 23 zákona.

K ekonomickým aspektům

109. Úřad si je vědom skutečnosti, že systémy TaxTest a Konzultant byly pořízeny již v roce 1999, tedy v době, kdy jednak ještě nebyl v účinnosti stávající zákon o veřejných zakázkách, jednak uvedené systémy pořídil právní předchůdce zadavatele (zadavatel byl zřízen až zákonem č. 199/2010 Sb., resp. zákonem č. 456/2011 Sb.). Úřad se nezabýval posouzením aplikovatelnosti výše uvedených závěrů týkajících se vytvoření exkluzivity a způsobu pořízení systému TaxTest ve vztahu k tehdy platnému zákonu č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, protože má za to, že ani případný závěr zpochybňující tuto aplikovatelnost by nic neměnil na tom, že zadavatel svým postupem při zadávání šetřených jednacích řízení bez uveřejnění postupoval v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách.

110. Bez ohledu na to, zda při pořízení systémů TaxTest a KONZULTANT způsobem, kterým byla vytvořena exkluzivita jedinému dodavateli ve vztahu k dodatečným nutným úpravám, aktualizacím a rozšiřováním těchto systémů, jednal zadavatel v rozporu s tehdy platným a účinným zákonem o zadávání veřejných zakázek a bez ohledu na to, do jaké míry se na něj vztahuje odpovědnost za jednání jeho právního předchůdce, se měl pokaždé, když vznikla potřeba dodatečných úprav, aktualizací nebo rozšíření těchto systémů, znovu zabývat otázkou, zda jsou naplněny podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Přitom je třeba nahlížet jak na formální, tak na materiální stránku těchto podmínek.

111. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku sp. zn. 3 As 18/2015 ze dne 25. 11. 2015 ve vztahu k předchozí judikatuře své i Krajského soudu v Brně, dle které i v případě přezkumu zadávacího řízení je třeba chování zadavatele posuzovat z hlediska hospodárnosti, efektivity a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky, poukázal na to, že i zde platí, že důkazní břemeno, pokud jde o prokázání naplnění podmínek podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, svědčí zadavateli, proto nelze důvodně požadovat po Úřadu, aby se nad rámec podkladů předložených zadavatelem zabýval „porovnáním ekonomických výdajů zadavatele na pořízení programového vybavení“. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku zdůraznil, že se ztotožňuje se závěry Krajského soudu v Brně v tom, že zásada hospodárnosti nemůže mít automaticky aplikační přednost před splněním striktních zákonných podmínek pro aplikaci § 23 odst. 4 písm. a) zákona, a to zvláště tehdy, pokud stěžovatel nemá k dispozici důkladný ekonomický rozbor svědčící takové výhodnosti.

112. Úřad nad rámec výše uvedeného konstatuje, že nelze učinit závěr, že v projednávaném případě byla naplněna výše uvedená podmínka pro použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona jelikož má za to, že ani ekonomická výhodnost použití jednacího řízení bez uveřejnění není v šetřených případech zřejmá. Zadavatel podle smlouvy z 18. 6. 1999 pořídil systém TaxTest za 216 595 Kč bez DPH a systém KONZULTANT za 990 Kč bez DPH za každé uživatelské místo při neomezeném počtu aplikací (uživatelským místem je dle smlouvy ze dne 18. 6. 1999 myšleno Ministerstvo financí, jednotlivá finanční ředitelství nebo finanční úřady). Úřad v tomto správním řízení hodnotí zakázky zadavatele na aktualizace, další vývoj, pozáruční servis či konzultační služby týkající se uvedených programů pouze za šetřené období od 29. 6. 2011 do 16. 12. 2014. Součet cen veřejných zakázek, na které byly uzavřeny smlouvy v šetřeném období, činí 84 529 000 Kč bez DPH v případě zakázek týkajících se systému TaxTest a 10 854 100 Kč bez DPH v případě zakázek týkajících se systému Konzultant. Hledisko ekonomické (ne)efektivity případné nutnosti pořídit software znovu a znehodnotit tím již vynaloženou investici na dosavadní software nemůže obstát za situace, kdy každoroční výdaje zadavatele na aktualizace, vývoj, pozáruční servis či konzultační služby systému TaxTest mnohonásobně překročily pořizovací náklady tohoto systému.

113. Je zřejmé, že hodnotu systému TaxTest např. v roce 2011 není možno odvozovat od jeho pořizovací ceny v roce 1999, ale je třeba vycházet ze skutečné hodnoty tohoto systému v roce 2011, včetně jeho zhodnocení následným vývojem. I přesto však nemůže obstát úplné vyloučení hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí s odvoláním na ochranu již vynaložené investice do pořízeného systému, jestliže je zřejmé, že požadavek na výdaje na aktualizace a dodatečné úpravy systému není jednorázový, ale opakující se dlouhodobě několikrát ročně. Získání veřejné zakázky na zhotovení informačního systému nemůže být pro vybraného uchazeče spojeno s „věčným bonusem“ v podobě časově neomezeného výhradního práva na jeho další vývoj, aktualizace či poskytování technické podpory, neboť i v případě, že výsledkem ekonomické analýzy v jednom konkrétním případě by bylo, že je hospodárnější, efektivnější a účelnější zadat zakázku na další vývoj tohoto systému jeho původnímu dodavateli, než pořídit celý systém znovu a znehodnotit prostředky do stávajícího systému již dříve investované, tento závěr nemůže obstát, pokud zadávání bez veřejné soutěže se bude opakovat několikrát ročně po prakticky neomezenou dobu.

114. Postup zadavatele, který zcela vyloučil hospodářskou soutěž mezi dodavateli, mohl mít za následek, že dodavatel, který nebyl ohrožen konkurencí, si mohl cenu plnění určit téměř libovolně a způsobit tak zadavateli násobně vyšší náklady, než jaké by zadavatel měl v případě výstavby celého systému znovu „na zelené louce“. Obecně lze jen velmi těžko tvrdit, že ceny odpovídají dílu, když za prvé není znám jeho rozsah (v šetřených případech bylo plnění jednotlivých zakázek definováno jen velmi obecně) a za druhé dodavatel se nenachází v konkurenčním prostředí.

115. Dále Úřad podotýká, že zásada hospodárnosti, jak byla judikována např. Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. 5 Afs 42/2012, „nemůže mít aplikační přednost před přesně stanovenými podmínkami pro použití jednacího řízení bez uveřejnění“ (rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 95/2013 ze dne 13. 1. 2015, potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 18/2015 ze dne 25. 11. 2015).

116. Úřad nepodává řešení otázky, jak měl zadavatel postupovat v situaci, kdy potřeboval aktualizovat nebo doplnit dříve pořízený software tak, aby postupoval hospodárně, efektivně, účelně a současně v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, neboť Úřad není orgánem metodickým, nýbrž dohledovým. Úřad si je však vědom své zodpovědnosti, pokud jde o tvorbu výkladové praxe ve vztahu k zákonu o veřejných zakázkách, a nepovažuje za korektní vydat rozhodnutí, kterým by zadavatele dovedl do bezvýchodné situace tím, že požadavky na dodržení zákona by byly v dané situaci fakticky nesplnitelné. Úřad se proto dále v teoretické rovině zabýval tím, zda zákon nabízí řešení potřeb dodatečných dodávek k již pořízenému software, které bude souladné se zákonem a zároveň racionální, tedy hospodárné, efektivní a účelné. Níže uvedený text (body 117. – 122. odůvodnění tohoto rozhodnutí) v žádném případě neslouží jako konkrétní návod, jak by zadavatel měl v obdobných situacích postupovat, nýbrž pouze jako podpora tvrzení, že zadavatel měl v daném případě možnost své potřeby uspokojit způsobem souladným se zákonem.

117. Následující argumentaci je nutno vést samostatně v případě zakázek, které se týkají softwaru pro výuku a testování znalostí pracovníků TaxTest a samostatně v případě zakázek, které se týkají softwarové knihovny KONZULTANT. Zatímco systém TaxTest je unikátní systém zhotovený pro zadavatele na míru, softwarová knihovna KONZULTANT je volně prodejný právní informační systém – databáze právních informací (v prodeji např. na www.konzultant.cz), který není ničím unikátní (obdobný právní informační systém je dostupný i od jiných výrobců).

118. V případě standardně prodávaných počítačových programů, které nejsou zhotoveny pro zadavatele na zakázku, zastává Úřad v obecné rovině názor, že je možné podmínky budoucích aktualizací databáze sjednat např. v rámcové smlouvě, případně do předmětu plnění veřejné zakázky, v rámci níž zadavatel program pořídí, zahrnout rovněž i aktualizace na několik let dopředu, případně jako hodnotící kritérium uvést nikoliv pořizovací cenu, ale náklady životního cyklu programu. Prodejce právního informačního systému totiž je v postavení prodejce zcela běžného produktu a cenu budoucích aktualizací by měl být schopen kalkulovat na základě své předchozí obchodní praxe. Po uplynutí doby, na kterou byla např. sjednána rámcová smlouva [dle § 89 odst. 5 písm. a) zákona nejvýše 4 roky], popř. po uplynutí doby, po kterou byla aktualizace programu součástí plnění původní veřejné zakázky (ani tuto dobu není vhodné z hlediska nediskriminace nových soutěžitelů stanovit jako nepřiměřeně dlouhou), musí zadavatel v zásadě vždy vypsat novou veřejnou zakázku na pořízení právního informačního systému.

119. Jiná situace nastává v případě unikátních informačních systémů zhotovených na míru potřebám zadavatele. Zadavatel sám v době zadávání zakázky dopředu neví, jaké budou jeho budoucí požadavky na nové funkčnosti tohoto systému, a to tím spíše za situace, kdy požadavky na nové funkčnosti systému vycházejí především z legislativního vývoje, tzn., stojí vně zadavatele, a dodavatel vzhledem k nejasným budoucím požadavkům není schopen náklady na budoucí vývoj, pozáruční servis či konzultační služby tohoto systému přesně ocenit. Ocenění možných budoucích prací týkajících se obtížně předvídatelných budoucích investic, jejichž rozsah není v okamžiku zadávání zakázky přesně znám, je sice obtížné, tato obtížnost ale nemůže ospravedlnit opakované vynakládání veřejných prostředků netransparentním způsobem bez možnosti vstupu jiných soutěžitelů. Úřad, v otázce cenotvorby v oblasti informačních technologií odkazuje na odbornou literaturu (ŠTĚDROŇ, B. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolkers Kluwer, 2010, s. 78.): „Součástí smlouvy na dodávky ICT musí být vždy vzory formulářů, na základě kterých se budou vyúčtovávat služby, a to zejména služby na podporu atd. Práce může být účtována jako hodinová (dle tzv. timesheetu), jako man/day (člověkoden) anebo jako fixní za stanovené období.“ Úřad s odkazem na uvedenou odbornou literaturu má za to, že budoucí servisní práce v oblasti informačních technologií je možno poptávat v „klasickém“ zadávacím řízení, tj. soutěži o zakázku nebo s fixní cenou za stanovené období. Zadavatel by rovněž po určité době od pořízení počítačového programu jeho další vývoj mohl zadat v otevřené soutěži, ve které by mohl uspět i jiný než původní dodavatel, za předpokladu vhodně nastaveného licenčního ujednání, umožňujícího přístup ke zdrojovému kódu programu.

120. Vzhledem k uvedenému má Úřad za to, že i v případě, kdy zadavatel pořizuje systém zhotovený na zakázku na základě smlouvy o dílo, nemůže při jeho pořizování rezignovat rovněž na precizní definování způsobu, jakým bude oceněn budoucí servis vázající se k tomuto systému.

121. Bez dalšího nelze vyloučit možnost, aby dodatečné úpravy a servis stávajícího počítačového programu prováděl jiný dodavatel za předpokladu, že původní dodavatel počítačového programu zadavateli předá zadavateli zdrojový kód. K tomu odborná literatura (JANSA, L., OTEVŘEL, P. Softwarové právo. Brno: Computers Press, 2014, s. 209) uvádí, že „Výslovná úprava předání zdrojových kódů by měla být uvedena ve smlouvě o zhotovení a implementaci softwaru vždy, bez ohledu na to, zda se zdrojové kódy budou předávat, nebo nikoliv. Jednoduchou úpravou tak mohou smluvní strany předejít značné právní nejistotě. Česká právní teorie, ale ani zahraniční praxe totiž nemají zcela jasno v otázce, zda může objednatel požadovat vydání zdrojových kódů za situace, kdy ve smlouvě jakákoliv zmínka o nich chybí. Autoři této publikace se přiklánějí k extenzivnímu výkladu povinnosti vydat zdrojové kódy, a to zejména z důvodů zajištění servisu a údržby softwaru v budoucnu. Základním argumentem tak je umožnit objednateli výkon práv, která na něj převedl, tj. bezvadné užívání softwaru. Na druhou stranu by zhotovitel nebyl oprávněn k jakémukoliv jinému užití takto předaných zdrojových kódů než např. k provádění servisu. (…) Dle rozhodnutí německých soudů je jednou z podstatných okolností pro předání zdrojových kódů existence servisní smlouvy, na jejímž základě by byl zhotovitel i nadále povinen zhotovený software rozvíjet, udržovat a odstraňovat případné vady. Pokud taková smlouva uzavřena není, nároky z odpovědnosti za vady jsou promlčeny a z objektivních důvodů je nutné, aby vady odstranila třetí osoba, pak podle jednoho z mnoha rozhodnutí německých soudů vzniká objednateli nárok na vydání zdrojových kódů. Jinému soudu už samotný fakt absence servisní smlouvy postačoval k tomu, aby dovodil povinnost zhotovitele vydat zdrojové kódy. Upozorňujeme, že v obou případech se jednalo o software zhotovený na objednávku (na míru). Součástí ujednání o předání zdrojových kódů by měla být rovněž zmínka o dokumentaci ke zdrojovým kódům. Za vadu lze označit i předání zdrojových kódů softwaru, pokud je dokumentace nedostatečná a zdrojové kódy nebyly okomentovány způsobem, který by byl pro osobu odborně způsobilou srozumitelný a využitelný (např. při dalším vývoji softwaru objednatelem).“

122. Úřad taktéž považuje za potřebné poukázat na skutečnost, že předmětem velké části (z hlediska objemu vynaložených finančních prostředků většiny) šetřených veřejných zakázek zadávaných v jednacím řízení bez uveřejnění nebyl samotný vývoj systému TaxTest, ale doplňování databázových dat (kontrola a aktualizace testových otázek, doplnění metodiky a judikatury, doplnění učebních textů, zpracování nových kurzů). V této souvislosti Úřad poukazuje na to, že zadavatel mohl vznést požadavek na tvůrce výukového systému, aby přístup do této databáze ponechal otevřený, s možností editace a doplňování kurzů, a umožnit tak, aby zakázky na vývoj kurzů, doplňování testových otázek atd. získal případně i jiný dodavatel či aby tyto práce provedl zadavatel sám prostřednictvím svého odborného personálu, protože by se nejednalo o zásah do samotného počítačového programu, ale pouze o doplňování, případně aktualizaci k němu přidružené databáze výukových materiálů.

123. Úřad uzavírá, že dovodil naplnění první části skutkové podstaty správního deliktu zadavatele podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tedy že zadavatel nedodržel postup stanovený tímto zákonem při zadávání veřejné zakázky.

124. Tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť použitím jednacího řízení bez uveřejnění zadavatel nedůvodně omezil okruh dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit, resp. zcela vyřadil možnost účasti jakéhokoliv jiného uchazeče než společnosti KONZULTA. Nelze vyloučit, že pokud by zadavatel dodržel postup stanovený zákonem, mohl obdržet i nabídky jiných uchazečů, kteří mohli nabídnout výhodnější plnění než vybraný uchazeč, a to i s ohledem na skutečnost, že trh v oblasti poskytování software lze obecně považovat za velmi konkurenční.

125. S ohledem na skutečnost, že hodnota všech šetřených veřejných zakázek přesáhla vždy minimálně finanční limit pro veřejnou zakázku malého rozsahu uvedený v § 12 odst. 3 zákona, je zjevné, že jednání zadavatele mohlo mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť zadavatel by byl povinen zadat jednotlivé veřejné zakázky v některém ze standardních zadávacích řízení uvedených v § 21 odst. 1 zákona.

126. Jak již uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí sp. zn. R128/2014, zákon nevyžaduje prokázání vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, postačí takové jednání zadavatele, které mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Jak rovněž konstatoval Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20. 3. 2012, „Pro naplnění skutkové podstaty deliktu je přitom takováto možnost zcela postačující a soudu tedy nezbývá než uzavřít s tím, že žalobce nevyvrátil, že by existovala možnost, že by v případě řádného zadání veřejné zakázky byla podána nabídka další, přičemž nelze vyloučit alespoň potenciální možnost, že by se taková nabídka stala nabídkou vítěznou. […] K tomu je třeba poukázat na to, že se jedná toliko o možnost (hypotézu), kterou není možné jakkoli prokazovat.“ Zadavatel svým jednáním tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu. Obdobně pak v rozhodnutí sp. zn. R406/2013 předseda Úřadu konstatoval, že „v tomto kontextu je třeba poukázat na znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož postačuje pouhá možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, což vyplývá z formulace tohoto ustanovení zákona, cit.: ‚…nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku‘“. V rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc již ze dne 12. 2. 2009 předseda Úřadu konstatoval, že „Skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo ‚podstatně‘ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky. […] k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění.“. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 7. 10. 2011 č. j. 62 Af 41/2010-72, dovodil, že „pro spáchání správního deliktu podle tohoto ustanovení [Pozn. Úřadu: § 120 odst. 1 písm. a)] (a pro uložení pokuty podle § 120 odst. 2 ZVZ) musí být prokázáno, že zadavatel porušil ZVZ, přitom k porušení ZVZ ze strany zadavatele došlo kvalifikovaným způsobem. Tento kvalifikovaný způsob porušení ZVZ (závažnější, ‚nebezpečnější‘ porušení ZVZ) je dán tehdy, pokud kromě samotného nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ již došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a zároveň pokud samotné nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ buď podstatně ovlivnilo, nebo mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky“.

127. Krajský soud v Brně pak v rozsudku č. j. 31 Af 23/2012-40 ze dne 26. 9. 2012 k materiální stránce deliktu uvedl, že „z dikce ‚podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit‘ vyplývá, že může jít o poruchový nebo i ohrožovací správní delikt. Zákonodárce tedy (za běžných okolností) spatřuje společenskou škodlivost již v tom, že mohlo dojít, nikoli nutně muselo, k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Není tedy pravdou, že nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu […]. Již pouhá existence takové možnosti je společensky škodlivá, a došlo tedy k naplnění materiálního znaku (společenské škodlivosti) správního deliktu uvedeného v ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách.“

128. Úřad uzavírá a konstatuje, že zadavatel tím, že zadával šetřené veřejné zakázky jedinému uchazeči v jednacím řízení bez uveřejnění, znemožnil ostatním dodavatelům možnost účasti v zadávacím řízení, což mohlo podstatným způsobem ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ani důvody technické, ani důvody související s potřebou ochrany autorských práv, z podkladů předložených zadavatelem neplynou. S ohledem na výše uvedené Úřad uzavírá, že se zadavatel dopustil čtrnácti správních deliktů podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, když uzavřel smlouvy na plnění veřejných zakázek uvedených v bodech 23. až 78. odůvodnění tohoto rozhodnutí a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výrocích I. až XIV. Tohoto rozhodnutí.

IV. Uložení pokuty

129. Zadavatel se dopustil více správních deliktů tím, že nedodržel postup stanovený v ust. § 21 odst. 2 zákona, když předmětné veřejné zakázky zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by k tomu byly splněny zákonem stanovené podmínky. Porušení zákona mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, jelikož zadavatelem zvolený postup pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění zamezil v účasti jiných dodavatelů, přičemž v případě jejich účasti mohl zadavatel obdržet jiné vhodnější nabídky. Jelikož zadavatel uzavřel smlouvy s vybraným uchazečem na základě postupu, při němž nedodržel postup stanovený zákonem pro zadání veřejné zakázky, naplnil tak skutkovou podstatu správních deliktů podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

130. Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

131. Podle ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ústavní pravidlo zakotvené v ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny, které stanoví, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější, zakládá výjimku z jinak obecného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější. Tato výjimka se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu aplikuje rovněž v řízeních o sankci za správní delikty.

132. V tomto případě došlo před zahájením správního řízení s účinností ke dni 6. 3. 2015 ke změně ustanovení § 121 odst. 3 zákona, který nově uvádí, že „odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán“. Úřad proto v šetřeném případě aplikoval výjimku zakotvenou v ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny a posoudil případ podle pozdějšího zákona (zákona účinného v době zahájení správních řízení), neboť došel k závěru, že je pro zadavatele příznivější. Při posuzování příznivosti právní úpravy vycházel Úřad zejména ze skutečnosti, že zákon účinný v době zahájení zadávacích řízení umožňoval oproti stávající právní úpravě zahájit správní řízení s delším odstupem od okamžiku spáchání správního deliktu či od okamžiku, kdy se o něm Úřad dozvěděl.

133. Před uložením pokuty Úřad tedy ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona k uložení pokuty. V šetřeném případě se Úřad o spáchání jednotlivých správních deliktů dozvěděl z podnětu, který obdržel dne 30. 6. 2015. Ke spáchání správních deliktů došlo ve dnech od 29. 6. 2011 (uzavření smlouvy na veřejné zakázky „TaxTest – údržba a doplňování datové základny v roce 2011“ a „TaxTest-pozáruční servis, Hot-line, servisní služby a konzultační služby v roce 2011“) do 16. 12. 2014 (uzavření smlouvy na veřejnou zakázku „Aktualizace fulltext-hypertextové knihovny KONZULTANT do 31. 12. 2014“). Z uvedených údajů vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

134. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a XIV. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008 – 67 ze dne 16. 4. 2008 a č. j. 8 As 17/2007 – 135 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

135. Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu. V daném případě zadavatel naplnil skutkové podstaty různých správních deliktů.

136. V souladu s výše citovanou zásadou absorpce v rámci správně-právního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestaného správního deliktu, proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký delikt je v šetřeném případě závažnější, tj. za který z nich je možno uložit přísnější sankci.

137. Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona ve znění účinném od 1. 4. 2012 se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) nebo d). Podle stejného ustanovení zákona účinného do 31. 3. 2012 činila horní hranice pokuty 5 % ceny zakázky, resp. 10 000 000 Kč. Nejvyšší horní hranici pokuty ze všech šetřených veřejných zakázek měla veřejná zakázka „TaxTest – aktualizace dat v období 2012-2013“, jejíž cena podle smlouvy o dílo ze dne 18. 4. 2012 činila 19 200 000 Kč vč. DPH, přičemž smlouva na její plnění byla uzavřena po 1. 4. 2012 a výše pokuty je tedy 10% z ceny veřejné zakázky. Z uvedeného vyplývá, že nepřísnější sankci lze uložit za správní delikt, kterého se zadavatel dopustil ve vztahu k uzavření smlouvy právě v této veřejné zakázce. Úřad tedy přistoupil k uložení pokuty za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku IX. tohoto rozhodnutí, neboť se jedná o správní delikt nejzávažnější, a ke správním deliktům uvedeným ve výrocích I. – VIII. a X. – XIV. přihlédl s ohledem na použití zásady absorpce v rámci přitěžujících okolností. Horní hranice možné pokuty (10 % z ceny veřejné zakázky uvedené ve výroku IX. rozhodnutí) tedy činí 1 920 000 Kč.

138. Podle § 121 odst. 2 zákona při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, přičemž zákon demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Při zvažování závažnosti správního deliktu pak Úřad zohlednil následující skutečnosti.

139. Z hlediska stupně závažnosti správního deliktu vzal Úřad v úvahu celkový kontext šetřeného případu. Zadavatel tím, že předmětnou veřejnou zakázku neoprávněně zadával v jednacím řízení bez uveřejnění, zamezil v účasti potenciálních dodavatelů v zadávacím řízení a zcela tak vyloučil soutěžní prostředí.

140. Ve vztahu k závažnosti spáchaného správního deliktu tak nelze než uvést, že se v šetřeném případě jedná o delikt závažný, neboť postupem zadavatele došlo k eliminaci základního účelu procesu zadávání veřejné zakázky, kterým je zajištění spravedlivé soutěže o nejvýhodnější nabídku v souladu se základními principy zadávání vyplývajícími z ust. § 6 odst. 1 zákona. Úřad konstatuje, že nezákonné omezení, resp. vyloučení principu soutěže, na němž je zadávání veřejných zakázek založeno, je jedním z nejzávažnějších porušení zákona, jehož hlavním cílem je zajištění efektivního vynakládání veřejných prostředků, jejich úspora a zajištění účinné konkurence a efektivní hospodářské soutěže.

141. Následkem postupu zadavatele byla skutečnost, že vybraný uchazeč nebyl vystaven jakékoliv konkurenci, neproběhla žádná soutěž o cenu nebo ekonomickou výhodnost nabídek a tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, v důsledku čehož mohlo dojít k nehospodárnému využití veřejných prostředků. Nelze vyloučit, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet nabídky i od dalších dodavatelů, kteří by mohli nabídnout nižší cenu požadovaného plnění.

142. K okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán, Úřad uvádí, že v projednávaném případě nebyl postup zadavatele, za který je mu ukládána pokuta, postupem ojedinělým. Naopak, zadavatel takto postupoval soustavně, čímž došlo k velmi vážnému narušení základních principů, jejichž ochrana je právě účelem zadávání veřejných zakázek.

143. Z hlediska následků vzal Úřad při stanovení výše pokuty v úvahu tu skutečnost, že zadavatel svým postupem mohl znemožnit účast dalších případných dodavatelů a výrazně tak narušil soutěžní prostředí. Nelze totiž vyloučit, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, obdržel by nabídky dalších uchazečů, přičemž ti mohli podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky s výhodnějšími podmínkami pro zadavatele. Zadavatel nedostál elementárnímu účelu zákona, kterým je zajištění efektivního vynakládání veřejných prostředků prostřednictvím otevřené soutěže mezi dodavateli.

144. Jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2015, č. j. 62 Af 123/2013, je třeba při posouzení následku správního trestání zohlednit dobu, která uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním. Čím je tento časový horizont delší, tím více se relativizuje vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí. Doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci pak má bezprostřední vliv na účel trestu. V daném případě ke spáchání správního deliktu (uvedeného ve výroku IX. rozhodnutí) zadavatelem došlo dne 18. 4. 2012, tj. od doby spáchání deliktu k jeho potrestání uplynula doba více než 3 let. Tuto poměrně dlouhou dobu, jež uplynula od spáchání správního deliktu podle výroku IX. tohoto rozhodnutí, vzal Úřad rovněž v úvahu jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty.

145. Jak je uvedeno v bodu 137. odůvodnění tohoto rozhodnutí, ke správnímu deliktu uvedenému ve výrocích I. – VIII. a X. – XIV. tohoto rozhodnutí Úřad přihlédl jako k přitěžující okolnosti. Vzhledem k množství takto zadaných veřejných zakázek, jejichž celková cena činí jen za šetřené období 93 843 100 Kč, a k dlouhodobosti tohoto jednání zadavatele je třeba tuto přitěžující okolnost považovat za obzvláště významnou.

146. Vzhledem k závažnosti správního deliktu a s ohledem na množství a významnost přitěžujících okolností Úřad přistoupil k udělení pokuty blížící se horní hranici zákonné sazby. Úřad uvádí, že pokuta ve výši 1 300 000 Kč představuje i ve své absolutní hodnotě pokutu velmi vysokou.

147. V této souvislosti Úřad dále poznamenává, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit zejména dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je v souladu se zákonem. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů Úřad stanovenou výši pokuty vzhledem k souvislostem případu posoudil jako dostačující. Proto Úřad uložil zadavateli pokutu ve výši uvedené ve výroku II. tohoto rozhodnutí a konstatuje, že výše uložené pokuty v šetřeném případě stanovená na úrovni přibližně jedné pětiny její maximální možné výše naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti.

148. Úřad při stanovení výše pokuty dále zohlednil skutečnost, že uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání.

149. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci odpovědného subjektu (zadavatele), neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z rozpočtu pro rok 2015, umístěného na webových stránkách zadavatele (http://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/fs-financni-sprava-cr/Rozpocet-prijmu-a-vydaju-2015.xls), je zřejmé, že zadavatel v roce 2015 realizoval příjmy v řádu stovek milionů Kč. Lze předpokládat, že obdobné příjmy obdrží zadavatel i v roce 2016. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační.

150. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty. Z uvedeného důvodu uložil Úřad pokutu ve výši uvedené ve výroku XV. tohoto rozhodnutí.

151. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

Česká republika – Generální finanční ředitelství, Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program: