číslo jednací: S0606/2016/VZ-38162/2016/523/LSt

• Instance: I.
• Věc: Poskytování právních služeb 2014 a Poskytování právních služeb 2015
• Účastníci:
  1. Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb.
• Rok: 2016
• Datum nabytí právní moci: 24. 9. 2016

Č. j.: ÚOHS-S0606/2016/VZ-38162/2016/523/LSt

15. září 2016

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, jichž se dopustil zadavatel

• Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, IČO 47673036, se sídlem Michálkovická 967/108, 710 00 Ostrava,

v souvislosti s uveřejněním „Smlouvy o poskytování právních služeb“ uzavřené dne 27. 12. 2013 s JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava 710 00, zapsanou v seznamu ČAK pod ev. č. 8464, IČO 47833505, na plnění předmětu veřejné zakázky malého rozsahu „Poskytování právních služeb 2014“, a dále „Smlouvy o poskytování právních služeb“ uzavřené s cit. advokátkou dne 2. 1. 2015, a to včetně jejího dodatku č. 1 ze dne 22. 12. 2015, na plnění předmětu veřejné zakázky malého rozsahu „Poskytování právních služeb 2015“,

vydává podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I.

Zadavatel – Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, IČO 47673036, se sídlem Michálkovická 967/108, 710 00 Ostrava – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s § 147a odst. 1 písm. a) citovaného zákona ve spojení s § 147a odst. 2 citovaného zákona neuveřejnil na profilu zadavatele dostupném z  https://www.profilzadavatele.cz/profil-zadavatele/revirni-bratrska-pokladna-zdravotni-pojistovna_7/poskytovani-pravnich-sluzeb-2014_14700/ „Smlouvu o poskytování právních služeb“ uzavřenou dne 27. 12. 2013 s JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava 710 00, zapsanou v seznamu ČAK pod ev. č. 8464, IČO 47833505, na plnění předmětu veřejné zakázky malého rozsahu „Poskytování právních služeb 2014“, do 15 dnů od jejího uzavření, tedy nejpozději do 13. 1. 2014, nýbrž až dne 17. 8. 2016.

II.

Zadavatel – Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, IČO 47673036, se sídlem Michálkovická 967/108, 710 00 Ostrava – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s § 147a odst. 1 písm. a) citovaného zákona ve spojení s § 147a odst. 2 citovaného zákona neuveřejnil na profilu zadavatele dostupném z  https://www.profilzadavatele.cz/profil-zadavatele/revirni-bratrska-pokladna-zdravotni-pojistovna_7/poskytovani-pravnich-sluzeb-2015_14681/ „Smlouvu o poskytování právních služeb“ uzavřenou dne 2. 1. 2015 s JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava 710 00, zapsanou v seznamu ČAK pod ev. č. 8464, IČO 47833505, na plnění předmětu veřejné zakázky malého rozsahu „Poskytování právních služeb 2015“, do 15 dnů od jejího uzavření, tedy nejpozději do 19. 1. 2015, nýbrž až dne 16. 8. 2016.

III.

Zadavatel – Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, IČO 47673036, se sídlem Michálkovická 967/108, 710 00 Ostrava – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s § 147a odst. 1 písm. a) citovaného zákona ve spojení s § 147a odst. 2 citovaného zákona neuveřejnil na profilu zadavatele dostupném z  https://www.profilzadavatele.cz/profil-zadavatele/revirni-bratrska-pokladna-zdravotni-pojistovna_7/poskytovani-pravnich-sluzeb-2016_14682/ dodatek č. 1 uzavřený dne 22. 12. 2015 ke „Smlouvě o poskytování právních služeb“ uzavřené dne 2. 1. 2015 s JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava 710 00, zapsanou v seznamu ČAK pod ev. č. 8464, IČO 47833505, na plnění předmětu veřejné zakázky malého rozsahu „Poskytování právních služeb 2015“, do 15 dnů od jeho uzavření, tedy nejpozději do 6. 1. 2016, nýbrž až dne 16. 8. 2016.

IV.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I., II. a III. tohoto příkazu se zadavateli – Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, IČO 47673036, se sídlem Michálkovická 967/108, 710 00 Ostrava – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

pokuta ve výši 15 000,-  Kč (patnáct tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

Odůvodnění

1. Zadavatel – Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, IČO 47673036, se sídlem Michálkovická 967/108, 710 00 Ostrava(dále jen „zadavatel“ nebo „Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna“) – uzavřel dne 27. 12. 2013 s JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava 710 00, zapsanou v seznamu ČAK pod ev. č. 8464, IČO 47833505 (dále jen „vybraný uchazeč“), „Smlouvu o poskytování právních služeb“ (dále také jako „smlouva na veřejnou zakázku 1“) na plnění předmětu veřejné zakázky malého rozsahu „Poskytování právních služeb 2014“ (dále jen „veřejná zakázka 1“). Zadavatel dále dne 2. 1. 2015 uzavřel s vybraným uchazečem „Smlouvu o poskytování právních služeb“ (dále také jako „smlouva na veřejnou zakázku 2“), ke které dne 22. 12. 2015 uzavřel dodatek č. 1, na plnění předmětu veřejné zakázky malého rozsahu „Poskytování právních služeb 2015“ (dále jen „veřejná zakázka 2“).

2. Předmětem plnění veřejné zakázky 1 bylo dle bodu 2 výzvy k podání nabídky ze dne 2. 12. 2013 „zajištění služeb advokáta pro Revírní bratrskou pokladnu zdravotní pojišťovnu …“, přičemž předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla zadavatelem stanovena na 1 476 000,- Kč bez DPH. Zadavatel na základě výběrového řízení uzavřel dne 27. 12. 2013 s vybraným uchazečem smlouvu, která byla dne 2. 1. 2015 ukončena dohodou. Zadavatel dále dne 2. 1. 2015 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu s týmž předmětem plnění, přičemž rozsah tohoto plnění byl snížen na polovinu, na dobu určitou jednoho roku s účinností od 2. 1. 2015. Zadavatel dále dne 22. 12. 2015 uzavřel s vybraným uchazečem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytování právních služeb uzavřené dne 2. 1. 2015, kterým smlouvu prodloužil na dobu určitou do 31. 12. 2016.

3. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), k výkonu dohledu nad postupy zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele souvisejícího s uzavřením smluv na plnění předmětu veřejné zakázky 1 a 2. Po přezkoumání podkladů dostupných na profilu zadavatele, jež jsou součástí spisu v této věci vedeného pod sp. zn. S0XXX/2016/VZ, Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nepostupoval při uveřejňování smluv uzavřených na předmětné veřejné zakázky v souladu se zákonem. V této souvislosti Úřad uvádí, že zadavatel v průběhu šetření podnětu předmětné smlouvy na svém profilu uveřejnil, přičemž jako datum uveřejnění bylo na profilu uvedeno datum uzavření smluv, třebaže z vlastností dokumentu souboru ve formátu .pdf, v němž byly smlouvy uveřejněny, bylo zřejmé, že tyto dokumenty byly vytvořeny až ve dnech 16. a 17. 8. 2016. Z právě uvedeného je patrné, že smlouvy mohly být na profil zadavatele vloženy nejdříve v uvedené dny. Zadavatel však již ve svém vyjádření k podnětu ze dne 22. 8. 2016 uvedl, že smlouvy byly na profilu zadavatele uveřejněny dodatečně v srpnu 2016. Tuto informaci zadavatel dále upřesnil ve svém vyjádření ze dne 6. 9. 2016, kde uvedl datum uveřejnění smluv 16. a 17. 8. 2016, přičemž vysvětlil, že ze sdělení zaměstnance správce profilu vyplývá, že do systému profilu zadavatele uvedl původně datum podpisu smluv. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

4. Podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.

K postavení zadavatele

5. Úřad se v prvé řadě zabýval otázkou, zda Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna naplňuje definici veřejného zadavatele, přičemž k zodpovězení této otázky je nutno vycházet z § 2 odst. 2 písm. d) zákona.

6. Podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud (1.) byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a (2.) je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

7. Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, musí být obě výše popsané podmínky splněny kumulativně.

8. Za účelem zjištění, zda Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna naplňuje znaky veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, bylo nutné vycházet i z právní úpravy, která se k postavení Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny vztahuje. Úřad tedy vycházel při svém rozhodování zejména z následujících právních norem:

• zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních pojišťovnách“),
• zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném“).

9. Současně Úřad vycházel ze Statutu Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny, který byl schválen ve znění dodatku č. 1 Ministerstvem zdravotnictví dne 9. 5. 2001 a ve znění dodatku č. 2 dne 4. 4. 2003 (dále jen „statut“).

Právnická osoba založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu

10. Z obchodního rejstříku vyplývá, že Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna byla zřízena Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky ve smyslu § 5 zákona o zdravotních pojišťovnách jako zaměstnanecká zdravotní pojišťovna, která je právnickou osobou, v právních vztazích vystupuje svým jménem a je nositelem veřejného zdravotního pojištění pro pojištěnce, kteří jsou u ní zaregistrováni.

11. Předmětem činnosti Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny je podle obchodního rejstříku:

• provádění veřejného zdravotního pojištění pro své pojištěnce,

• poskytování a zprostředkování dalšího smluvního pojištění a připojištění sjednávaného zejména v návaznosti na pojištění výloh zdravotní péče přesahující rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění,

• výběr pojistného na zdravotní pojištění a kontrola tohoto výběru,

• půjčování zdravotnických prostředků pojištěncům na základě indikace ošetřujícího lékaře v souladu s prováděcími právními předpisy včetně vedení evidence těchto prostředků,

• v souladu s § 11 zákona č. 280/1992 Sb. v platném znění hospodaření s vlastním majetkem a majetkem jí svěřeným,
• kontrola využívání a poskytování služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění v jejich objemu a kvalitě, včetně dodržování cen u smluvních poskytovatelů a pojištěnců,
• zprostředkování úhrad nákladů zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění, které byly poskytnuty poskytovateli zdravotních služeb a jinými oprávněnými subjekty v souladu s platnými právními předpisy České republiky, Evropské unie a na základě platně uzavřených a účinných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána,
• úhrada částek, přesahující limit pro regulační poplatky a doplatky za léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely částečně hrazené z veřejného zdravotního pojištění nebo úhrady podílu na těchto částkách v případě změny zdravotní pojišťovny pojištěncem, za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.

12. V čl. I. § 2 odst. 4 statutu je uvedeno, že Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna „je ve smyslu platných právních předpisů nositelkou veřejného zdravotního pojištění pro pojištěnce, kteří jsou u ní zaregistrováni.“

13. Podle čl. II. § 3 statutu je předmětem činnosti Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny:

• „provádění veřejného zdravotního pojištění pro své pojištěnce.
• poskytování a zprostředkování dalšího smluvního pojištění a připojištění sjednávaného zejména v návaznosti na pojištění výloh zdravotní péče přesahující rozsah péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění.
• výběr pojistného na zdravotní pojištění a kontrola tohoto výběru.
• kontrola využívání a poskytování péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění v jejím objemu a kvalitě včetně dodržování cen u smluvních zdravotnických zařízení a pojištěnců.

• zprostředkování úhrad za výkony závodní preventivní péče a specifické zdravotní péče o zaměstnance, u nichž charakter vykonávané práce vyžaduje zvýšenou zdravotní péči.

• úhrada nákladů zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, která byla poskytnuta zdravotnickými zařízeními na území ČR a zdravotnickými zařízeními na základě mezinárodních smluv.
• půjčování zdravotnických prostředků pojištěncům na základě indikace ošetřujícího lékaře v souladu s prováděcími právními předpisy včetně vedení evidence těchto prostředků.
• v souladu s § 11 zákona č. 280/1992 Sb. v platném znění hospodaření s vlastním majetkem a majetkem jí svěřeným.“

14. Úřad k pojmu „veřejný zájem“ v obecné rovině uvádí, že je nutno jej chápat jako takový zájem, který by bylo možno označit za obecný zájem (přesahující zájem jednotlivce či určité skupiny jednotlivců) či obecně prospěšný zájem.

15. Vzhledem k výše uvedenému je zcela zřejmé, že Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna je právnickou osobou (zaměstnaneckou pojišťovnou), která byla založena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, jelikož provádění veřejného zdravotního pojištění lze jednoznačně označit za uspokojování potřeb veřejného zájmu s ohledem na skutečnost, že zdravotní pojištění slouží k úhradě zdravotní péče a zdraví samo o sobě patří k prioritním hodnotám nejen jednotlivce, ale i rodiny a celé společnosti a je základním předpokladem jejich sociální a ekonomické úspěšnosti a podmínkou kvality jejich života. Lze tedy najisto postavit, že činnost spočívající v provádění veřejného zdravotního pojištění má těžiště v uspokojování potřeb veřejného zájmu.

16. Úřad konstatuje, že v šetřeném případě je první zákonná podmínka [§ 2 odst. 2 písm. d) bod 1. zákona] naplněna, jelikož zadavatel je jinou právnickou osobou, která byla založena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.

Financování státem či jiným veřejným zadavatelem

17. Úřad uvádí, že ze zákona o pojistném vyplývá, že financování Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny je bezprostředně vázáno na přerozdělování veřejného zdravotního pojištění prováděné Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky. Právě uvedené vyplývá z následujících ustanovení zákona o pojistném.

18. Podle § 20 odst. 1 zákona o pojistném je Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky povinna zřídit zvláštní účet všeobecného zdravotního pojištění (dále jen „zvláštní účet“), který slouží k financování hrazených služeb na základě přerozdělování pojistného a dalších příjmů zvláštního účtu podle počtu pojištěnců, jejich věkové struktury, pohlaví a nákladových indexů věkových skupin pojištěnců veřejného zdravotního pojištění.

19. Podle § 20 odst. 4 zákona o pojistném zvláštní účet spravuje Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (dále jen "správce účtu") a vede odděleně od ostatních účtů (fondů), které spravuje.

20. Z § 21 zákona o pojistném vyplývá, že správce účtu mimo jiné oznamuje všem zdravotním pojišťovnám celkovou částku na ně připadající, přičemž tuto částku tvoří podíl na standardizovaného pojištěnce podle odstavce 3 citovaného ustanovení vynásobený počtem standardizovaných pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny. Podíl na standardizovaného pojištěnce se stanoví tak, že se součet pojistného vybraného všemi zdravotními pojišťovnami, celkové platby státu za pojištěnce, za něž je plátcem, penále, pokut a jiných plnění, která jsou na základě zákona o pojistném nebo na základě zvláštních právních předpisů příjmem zvláštního účtu, a úroků vzniklých na zvláštním účtu, snížený o poplatky za účetní operace a za vedení zvláštního účtu, vydělí celkovým počtem standardizovaných pojištěnců všech zdravotních pojišťoven. Přesahuje-li pojistné vybrané příslušnou zdravotní pojišťovnou celkovou částku, která na ni připadá, odvede tato pojišťovna přebývající finanční prostředky na zvláštní účet a nedosahuje-li toto pojistné celkové částky, správce účtu poukáže příslušné zdravotní pojišťovně chybějící finanční prostředky.

21. Podle § 21a zákona o pojistném slouží zvláštní účet dále k přerozdělování pojistného a dalších příjmů zvláštního účtu podle výskytu pojištěnců, za něž byly příslušnými zdravotními pojišťovnami uhrazeny zvlášť nákladné hrazené služby s tím, že příslušná zdravotní pojišťovna má nárok na úhradu 80 % částky, o kterou nákladné hrazené služby překročí částku podle odstavce 2 citovaného ustanovení, pokud správci účtu vyúčtuje a řádně doloží případy nákladné péče.

22. K tomu Úřad dále doplňuje, že aby bylo možné konstatovat, že se v případě Revírní bratrské pokladny, zdravotní pojišťovny jedná o veřejného zadavatele ve smyslu zákona, je nezbytné, aby byl tento subjekt „převážně financován státem či jiným veřejným zadavatelem“. V této souvislosti lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 13/2015-147 ze dne 21. 7. 2016, v němž se soud věnoval mj. této problematice a judikoval následující: „Předně je třeba vyjít z toho, že § 2 odst. 2 písm. d) bod 2. ZVZ neobsahuje žádné přesnější vymezení pojmu ‚převážné financování státem‘. Stejně je tomu v případě čl. 1 odst. 9 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/18/ES. Ve vztahu k uvedené směrnici přitom Soudní dvůr dovodil, že k tomu, aby podmínka ‚převážného financování státem‘ byla splněna, není požadováno, aby aktivity subjektů (u nichž se zkoumá, zda jsou veřejnými zadavateli či nikoli) byly státem či jiným veřejným subjektem financovány přímo; postačující je tak i jakýkoli nepřímý způsob financování (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 12. 2007 ve věci C- 337/06, ‚Bayerischer Rundfunk‘, především body 34. a 49.). Pak tedy i ve vztahu k § 2 odst. 2 písm. d) bodu 2. ZVZ je třeba dovodit, že o ‚převážné financování státem‘ jde i tehdy, pokud převažující financování přičitatelné státu je z pohledu státu financováním nepřímým.“

23. Současně zmíněný soud v témže rozsudku dále judikoval, že „[v]ýše pojistného, způsob jejího výpočtu i povinnost a způsob odvodu je stanoven zákonem (§ 2, § 3, § 5, § 10 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění) a uplatní se závazná pravidla přerozdělování povinně vybraného pojistného (§ 20 a násl. téhož zákona). Platby pojištění jsou povinné, jde o platby do veřejných rozpočtů, z nichž jsou následně přerozdělovány, a tyto platby jsou pod donucovacími prostředky veřejné moci. Platby pojištěnců v postavení zaměstnanců ani platby zaměstnavatelů (‚za zaměstnance‘) tedy nejsou odvozovány od jakéhokoli soukromoprávního ujednání mezi nimi na straně jedné a zdravotními pojišťovnami na straně druhé, jsou povinně hrazeny bez jakéhokoli přímého protiplnění (ve smyslu rozsudku Soudního dvora ze dne 3. 10. 2000 ve věci C-380/98, ‚Univerzity of Cambridge‘, body 23. – 25.) již na základě skutečnosti, že pojištěnci mají povinnost být ze zákona pojištěni a toto pojištění do veřejných rozpočtů v zákonem stanovené výši odvádět (rozsudek Soudního dvora ze dne 13. 12. 2007 ve věci C-337/06, ‚Bayerischer Rundfunk‘, bod 45.). Nositelem všeobecného zdravotního pojištění pro pojištěnce zaregistrované u příslušné zdravotní pojišťovny je právě tato zdravotní pojišťovna (§ 5 odst. 2 zákona č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách), která veřejné zdravotní pojištění provádí (§ 8 odst. 1 téhož zákona). Příjmy zdravotní pojišťovny zahrnují platby pojistného od pojištěnců, zaměstnavatelů pojištěnců a státu (§ 12 odst. 1 téhož zákona), výdaji jsou kromě nákladů na samotnou činnost pojišťovny platby za zdravotní péči (§ 13 téhož zákona). (…) z uvedeného je zřejmé, že financování činnosti zdravotních pojišťoven stojí na povinných platbách zdravotního pojištění od pojištěnců a jejich zaměstnavatelů stanovených zákonem, případně (za podmínek stanovených zákonem) na platbách od státu. Prostředky, jež se zdravotním pojišťovnám dostanou, jsou prostředky směřujícími na základě zákonem uložených a vynutitelných pravidel do veřejných rozpočtů, s možností diskrece plátců odvislé pouze od volby pojišťovny, nikoli diskrece ohledně samotné povinnosti platby a její výše. Podmínka ‚převážného financování státem‘, jak byla dovozena pro účely čl. 1 odst. 9 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/18/ES Soudním dvorem, je tedy splněna i pro účely § 2 odst. 2 písm. d) bodu 2. ZVZ.“

24. S ohledem na způsob financování činnosti zdravotních pojišťoven a výše citovanou judikaturu Úřad konstatuje, že Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna je převážně financována státem a v šetřeném případě je tak naplněna i zákonná podmínka stanovená v § 2 odst. 2 písm. d) bod 2. zákona, přičemž v takovém případě je již nadbytečné zabývat se zbývajícími podmínkami uvedenými v dotčeném ustanovení zákona.

Shrnutí

25. Úřad konstatuje, že Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, neboť se jedná o právnickou osobu, která byla zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem, pročež se na ni vztahuje zákon o veřejných zakázkách.

Relevantní ustanovení zákona

26. Podle § 17 písm. x) zákona [resp. písm. w) zákona ve znění účinném k 2. 1. 2015] se pro účely tohoto zákona rozumí profilem zadavatele elektronický nástroj, prostřednictvím kterého zadavatel podle tohoto zákona uveřejňuje informace a dokumenty ke svým veřejným zakázkám způsobem, který umožňuje neomezený a přímý dálkový přístup, a jehož internetová adresa je uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek; požadavky na náležitosti profilu zadavatele stanoví prováděcí právní předpis.

27. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.

28. Podle § 147a odst. 1 písm. a) zákona veřejný zadavatel uveřejní na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku včetně všech jejích změn a dodatků.

29. Podle § 147a odst. 2 zákona veřejný zadavatel uveřejní podle § 147a odst. 1 písm. a) zákona celé znění smlouvy nebo rámcové smlouvy do 15 dnů od jejího uzavření. Pokud veřejný zadavatel postupoval podle § 89 odst. 3 věty druhé zákona, uveřejní přílohy rámcové smlouvy do 15 dnů od skončení účinnosti rámcové smlouvy. Veřejný zadavatel neuveřejnění informace, u kterých to vyžaduje ochrana informací a údajů podle zvláštních právních předpisů. Povinnost podle § 147a odst. 1 písm. a) zákona se nevztahuje na

a) smlouvy na veřejné zakázky malého rozsahu, jejichž cena nepřesáhne 500 000 Kč bez DPH,

b) smlouvy na veřejné zakázky, u nichž veřejný zadavatel postupoval v souladu s § 18 odst. 1 písm. a) zákona, § 18 odst. 2 písm. a) a c) zákona, § 18 odst. 3 písm. e) zákona a § 18 odst. 4 písm. d) zákona,

c) smlouvy na plnění veřejných zakázek zadané na základě rámcové smlouvy nebo v dynamickém nákupním systému, jejichž cena nepřesáhne 500 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.

K povinnosti uveřejnit smlouvu na profilu zadavatele

K výroku I. tohoto příkazu

30. Zadavatel uzavřel dne 27. 12. 2013 s vybraným uchazečem smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky 1. Z této smlouvy mimo jiné vyplývá, že zadavatel bude vybranému uchazeči za poskytované služby v rozsahu 80 hodin měsíčně platit 1 500,- Kč za jednu hodinu poskytované právní služby, přičemž za účast při jednáních Správní rady zadavatele náleží odměna 6 000,- Kč za jedno zasedání, a dále při překročení stanoveného rozsahu se stanoví odměna ve výši 1 200,- Kč za každou další hodinu. Současně z profilu zadavatele dostupného z https://www.profilzadavatele.cz/profil-zadavatele/revirni-bratrska-pokladna-zdravotni-pojistovna_7/poskytovani-pravnich-sluzeb-2014_14700/ ke dni vydání tohoto příkazu plyne, že smluvní hodnota veřejné zakázky činí 1 464 000,- bez DPH. Z přehledu přijatých faktur za rok 2014 od vybraného uchazeče (viz stanovisko zadavatele ze dne 6. 9. 2016, jež bylo Úřadu zasláno v průběhu šetření podnětu) plyne, že celková cena veřejné zakázky 1 v předmětném roce činila 1 497 600 Kč bez DPH. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že ve vztahu k uveřejňovací povinnosti zadavatele ohledně smlouvy na veřejnou zakázku 1 nelze aplikovat výjimku zakotvenou v § 147a odst. 2 písm. a) zákona [pro úplnost Úřad uvádí, že na tento případ nejsou rovněž aplikovatelné ani výjimky zakotvené v § 147a odst. 2 písm. b) nebo c) zákona], a zadavatel byl tedy povinen předmětnou smlouvu v souladu s § 147a odst. 1 písm. a) zákona ve spojení s § 147a odst. 2 zákona uveřejnit na svém profilu do 15 dnů od jejího uzavření. S ohledem na skutečnost, že 15. den zákonné lhůty připadal na sobotu, byl zadavatel povinen uveřejnit smlouvu na veřejnou zakázku 1 na svém profilu nejblíže následující pracovní den (viz § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), tj. do 13. 1. 2014.

31. Z profilu zadavatele je zřejmé, že zadavatel předmětnou smlouvu ve lhůtě stanovené zákonem na tomto profilu neuveřejnil, přičemž tak učinil až dne 17. 8. 2016, tedy po cca dvou letech a sedmi měsících po uplynutí zákonné lhůty. Tuto skutečnost potvrzuje i vyjádření zadavatele ze dne 6. 9. 2016.

32. S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že v rozporu s § 147a odst. 1 písm. a) zákona ve spojení s § 147a odst. 2 zákona neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou dne 27. 12. 2013 s vybraným uchazečem na plnění předmětu veřejné zakázky 1 do 15 dnů od jejího uzavření, tedy nejpozději do 13. 1. 2014, nýbrž až dne 17. 8. 2016, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

K výroku II. tohoto příkazu

33. Zadavatel po ukončení smlouvy ze dne 27. 12. 2013 uzavřel dne 2. 1. 2015 s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku 2 s týmž předmětem plnění jako v předchozí smlouvě na veřejnou zakázku 1, přičemž rozsah plnění byl oproti předchozí smlouvě snížen na polovinu. Nová smlouva byla uzavřena na dobu určitou jednoho roku s účinností od 2. 1. 2015. Z této smlouvy mimo jiné vyplývá, že zadavatel bude vybranému uchazeči za poskytované služby v rozsahu 40 hodin měsíčně platit 1 500,- Kč za jednu hodinu poskytované právní služby. Současně z profilu zadavatele dostupného z https://www.profilzadavatele.cz/profil-zadavatele/revirni-bratrska-pokladna-zdravotni-pojistovna_7/poskytovani-pravnich-sluzeb-2015_14681/ ke dni vydání tohoto příkazu plyne, že smluvní hodnota veřejné zakázky činí 780 000,- bez DPH. S ohledem na posledně uvedené Úřad konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že ve vztahu k uveřejňovací povinnosti zadavatele ohledně předmětné smlouvy nelze aplikovat výjimku zakotvenou v § 147a odst. 2 písm. a) zákona [pro úplnost Úřad uvádí, že na tento případ nejsou rovněž aplikovatelné ani výjimky zakotvené v § 147a odst. 2 písm. b) nebo c) zákona], a zadavatel byl tedy povinen smlouvu na veřejnou zakázku 2 v souladu s § 147a odst. 1 písm. a) zákona ve spojení s § 147a odst. 2 zákona uveřejnit na svém profilu do 15 dnů od jejího uzavření. S ohledem na skutečnost, že 15. den zákonné lhůty připadal na sobotu, byl zadavatel povinen uveřejnit předmětnou smlouvu na svém profilu nejblíže následující pracovní den (viz § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), tj. do 19. 1. 2015.

34. Z profilu zadavatele je zřejmé, že zadavatel předmětnou smlouvu ve lhůtě stanovené zákonem na tomto profilu neuveřejnil, přičemž tak učinil až dne 16. 8. 2016, tedy cca po jednom roce a sedmi měsících po uplynutí zákonné lhůty. Tuto skutečnost potvrzuje i vyjádření zadavatele ze dne 6. 9. 2016.

35. S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že v rozporu s § 147a odst. 1 písm. a) zákona ve spojení s § 147a odst. 2 zákona neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou dne 2. 1. 2015 s vybraným uchazečem na plnění předmětu veřejné zakázky 2 do 15 dnů od jejího uzavření, tedy nejpozději do 19. 1. 2015, nýbrž až dne 16. 8. 2016, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.

K výroku III. tohoto příkazu

36. Zadavatel dále dne 22. 12. 2015 uzavřel s vybraným uchazečem dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytování právních služeb uzavřené dne 2. 1. 2015, kterým smlouvu na veřejnou zakázku 2 prodloužil na dobu určitou do 31. 12. 2016. Z této smlouvy a jejího dodatku mimo jiné vyplývá, že zadavatel bude vybranému uchazeči za poskytované služby v rozsahu 40 hodin měsíčně platit 1 500,- Kč za jednu hodinu poskytované právní služby. Současně z profilu zadavatele dostupného z https://www.profilzadavatele.cz/profil-zadavatele/revirni-bratrska-pokladna-zdravotni-pojistovna_7/poskytovani-pravnich-sluzeb-2016_14682/ ke dni vydání tohoto příkazu plyne, že smluvní hodnota veřejné zakázky, kterou zadavatel označuje jako „Poskytování právních služeb 2016,“ činí 780 000,- bez DPH. S ohledem na posledně uvedené Úřad konstatuje, že nemá pochybnosti o tom, že ve vztahu k uveřejňovací povinnosti zadavatele ohledně předmětného dodatku č. 1 ke smlouvě na veřejnou zakázku 2 nelze aplikovat výjimku zakotvenou v § 147a odst. 2 písm. a) zákona [pro úplnost Úřad uvádí, že na tento případ nejsou rovněž aplikovatelné ani výjimky zakotvené v § 147a odst. 2 písm. b) nebo c) zákona], a zadavatel byl tedy povinen předmětný dodatek č. 1 smlouvy v souladu s § 147a odst. 1 písm. a) zákona ve spojení s § 147a odst. 2 zákona uveřejnit na svém profilu do 15 dnů od jeho uzavření. V této souvislosti Úřad konstatuje, že 15. den zákonné lhůty, dokdy bylo třeba dodatek č. 1 smlouvy na veřejnou zakázku 2 zveřejnit, je 6. 1. 2016.

37. Z profilu zadavatele je zřejmé, že zadavatel předmětný dodatek smlouvy ve lhůtě stanovené zákonem na tomto profilu neuveřejnil, přičemž tak učinil až dne 16. 8. 2016, tedy po sedmi měsících a 10 dnech po uplynutí zákonné lhůty. Tuto skutečnost potvrzuje i vyjádření zadavatele ze dne 6. 9. 2016.

38. S ohledem na výše uvedené má Úřad za prokázané, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že v rozporu s § 147a odst. 1 písm. a) zákona ve spojení s § 147a odst. 2 zákona neuveřejnil na profilu zadavatele dodatek č. 1 smlouvy uzavřený dne 22. 12. 2015 s vybraným uchazečem na plnění předmětu veřejné zakázky 2 do 15 dnů od jeho uzavření, tedy nejpozději do 6. 1. 2016, nýbrž až dne 16. 8. 2016, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto příkazu.

Uložení pokuty

39. Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona, neboť zadavatel svým postupem naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

40. Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.

41. V šetřeném případě se zadavatel dopustil správních deliktů uvedených ve výrocích I. - III. tohoto příkazu.

42. Podle § 121 odst. 3 zákona ve znění účinném v době spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. Úřad dodává, že předmětné ustanovení bylo s účinností ke dni 6. 3. 2015 novelizováno, přičemž podle § 121 odst. 3 zákona účinného v době vydání tohoto příkazu (a též v době spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku III. tohoto příkazu) odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil správní řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

43. Úřad v šetřeném případě aplikoval výjimku zakotvenou v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a posoudil případ podle pozdějšího zákona (zákona účinného v době vydání tohoto příkazu), neboť dospěl k závěru, že je pro zadavatele příznivější. Při posuzování příznivosti právní úpravy vycházel Úřad zejména ze skutečnosti, že zákon účinný v době spáchání správního deliktu umožňoval oproti stávající právní úpravě zahájit správní řízení s větším časovým odstupem od okamžiku spáchání správního deliktu či od okamžiku, kdy se o něm Úřad dozvěděl. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona proto Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona ve znění účinném ke dni vydání tohoto příkazu. [Pouze pro úplnost pak Úřad uvádí, že pokud jde správní delikt uvedený ve výroku III. tohoto příkazu, v době jeho spáchání již bylo předmětné ust. § 121 odst. 3 zákona novelizováno, a proto se na posouzení zániku odpovědnosti za tento správní delikt použije jeho novelizované znění bez odkazu na ústavní pravidlo zakotvené v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod.] V šetřeném případě se Úřad o spáchání všech tří správních deliktů dozvěděl z podnětu, který obdržel dne 8. 8. 2016, přičemž správní řízení ve věci spáchání těchto správních deliktů je zahájeno doručením tohoto příkazu. Vzhledem k tomu, že ke spáchání správních deliktů vymezených ve výrocích I., II. a III. tohoto příkazu došlo ve dnech 14. 1. 2014, 20. 1. 2015 a 7. 1. 2016, kdy marně uplynuly zákonné lhůty pro uveřejnění smluv, resp. dodatku smlouvy, uzavřených na předmětné veřejné zakázky na profilu zadavatele, Úřad konstatuje, že k uplynutí lhůty vymezené zákonem pro zahájení správního řízení ve vztahu k šetřeným správním deliktům nedošlo.

44. K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I., II. a III. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti několikráte dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku sp. zn. 1 As 28/2009 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku sp. zn. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 27/2008 ze dne 16. 4. 2008 a sp. zn. 8 As 17/2007 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

45. Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.

46. V souladu s výše citovanou zásadou absorpce v rámci správně-právního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, a proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký správní delikt je v šetřeném případě možné považovat za přísněji trestný, tj. za který z nich je možno uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).

47. Podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. b), e), f) nebo g) zákona.

48. V daném případě se zadavatel dopustil spáchání tří správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, přičemž za spáchání každého z nich lze podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona uložit pokutu do 20.000.000,- Kč. Úřad uvádí, že za všechny výše uvedené správní delikty je možno uložit sankci ve stejné maximální výši. S ohledem na tuto skutečnost nelze v daném případě v souladu se zásadou absorpce ukládat sankci za nejpřísněji trestný ze spáchaných deliktů, nýbrž pokutu uložit pouze za jeden ze spáchaných správních deliktů a k dalším přihlédnout v rámci přitěžujících okolností. Úřad s ohledem na výše uvedené k uložení sankce zvolí správní delikt, při kterém došlo k uveřejnění smlouvy nejpozději po marném uplynutí 15 denní lhůty pro její uveřejnění na profilu zadavatele (uvedená smlouva je rovněž svojí hodnotou nejvyšší). Úřad proto k uložení sankce zvolil správní delikt uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť předmětná smlouva byla uveřejněna více než dva a půl roku po marném uplynutí lhůty pro její uveřejnění.

49. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

50. Hlavním kritériem, které je dle výše citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující.

51. Úřad k obsahu a významu neurčitého právního pojmu „závažnost správního deliktu“ dále uvádí, že stupeň společenské škodlivosti správního deliktu (tedy závažnosti) je dán především konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty deliktu. Při posuzování závažnosti správního deliktu není hlavním kritériem skutková podstata správního deliktu, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je dále nutno hodnotit nejen jaké následky byly správním deliktem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

52. V posuzovaném případě je objektem správního deliktu zájem, aby zadavatel včas uveřejnil smlouvu na plnění veřejné zakázky a umožnil tak veřejnou kontrolu vynakládání veřejných prostředků (ať už širší veřejností či k tomu příslušnými orgány) z hlediska dodržování principu hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti. Úřad předmětnou uveřejňovací povinnost považuje pro kontrolu postupu zadavatele za stěžejní, neboť publicita výsledku zadávacího řízení je projevem zásady transparentnosti, tedy základního principu provázejícího postup zadavatele. V této souvislosti Úřad konstatuje, že smlouvu na veřejnou zakázku lze pokládat za  jednu z nejzásadnějších listin uveřejňovaných v souvislosti se zadávacím řízením. V případě veřejných zakázek malého rozsahu (pokud jejich cena přesáhne hodnotu 500 tis. Kč bez DPH) se pak de facto jedná o jediný dokument pořízený zadavatelem v souvislosti s veřejnou zakázkou, jehož uveřejnění stanovuje zákon.

53. Úřad z hlediska způsobu spáchání uvádí, že zadavatel se správního deliktu dopustil tím, že neuveřejnil smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky ve lhůtě stanovené zákonem, přičemž pozdním uveřejněním smlouvy došlo k narušení výše popsaného zájmu chráněného zákonem, tj. možnosti veřejné kontroly postupu zadavatele. Úřad z hlediska intenzity porušení a současně z hlediska následků správního deliktu uvádí, že zadavatel na svém profilu smlouvu do doby zahájení šetření podnětu zaslanému Úřadu v této věci neuveřejnil, a učinil tak až v průběhu šetření Úřadem dne 17. 8. 2016, přičemž k uveřejnění došlo až cca 2 roky a 7 měsíců po uzavření předmětné smlouvy. Zadavatel tedy až do upozornění na tuto skutečnost zcela ignoroval existenci zákonné úpravy uveřejňovacích povinností. Z tohoto hlediska se vzhledem ke zpoždění v řádu let, kdy smlouva nebyla k dispozici veřejnosti, jedná o zásah s vyšší intenzitou, a Úřad proto tuto okolnost související se spácháním správního deliktu považuje za přitěžující při stanovení výše pokuty.

54. Jako přitěžující okolnost Úřad dále shledává tu skutečnost, že se zadavatel v souvislosti s postupem ve veřejné zakázce 1 dopustil spáchání dalších dvou správních deliktů spočívajících rovněž v neuveřejnění smlouvy na plnění veřejné zakázky 2 a jejího dodatku č. 1 v zákonem stanovené lhůtě.

55. Jako polehčující okolnost Úřad hodnotí, že zadavatel v průběhu šetření podnětu s Úřadem spolupracoval a ve svém vyjádření ze dne 22. 8. 2016 a 6. 9. 2016 uvedl pravdivé údaje ohledně data uveřejnění předmětných smluv na svém profilu, přestože jako den uveřejnění byla na profilu zadavatele původně uvedena data uzavření smluv, a následně tyto skutečnosti na profilu uvedl do stavu souladného se svými tvrzeními, přičemž okolnosti nesprávného uvedení dat dostatečně vysvětlil (viz bod 3. odůvodnění tohoto příkazu).

56. Úřad ke konkrétnímu významu „závažnosti správního deliktu“ v šetřeném případě shrnuje, že posoudil způsob, následky a okolnosti spáchání správního deliktu, včetně intenzity ohrožení právem chráněného zájmu, přičemž společenská škodlivost správního deliktu (tedy závažnost) dosahuje – především při zohlednění přitěžujících jakož i polehčujících okolností uvedených v předchozích bodech odůvodnění tohoto příkazu – spíše vyššího stupně závažnosti.

57. Při určení výše pokuty přihlédl Úřad rovněž k hodnotě předmětné veřejné zakázky, neboť lze konstatovat, že v zásadě existuje vzájemná závislost mezi závažností následků správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona a výší finančních prostředků vynakládaných v souvislosti s danou veřejnou zakázkou (čím vyšší jsou výdaje, tím vyšší je zájem společnosti na dodržování uveřejňovacích povinností ze strany zadavatele, resp. tím vyšší je míra ohrožení účelného vynakládání veřejných prostředků v případě jejich nedodržování). S ohledem na zmíněné je pak třeba při úvahách o výši sankce zohlednit cenu veřejné zakázky, neboť zjevně není na místě ukládat sankci např. ve vyšší výměře, než jaká je sama cena veřejné zakázky (k ceně veřejné zakázky viz bod 31. odůvodnění tohoto příkazu). Úřad konstatuje, že výši uložené sankce pokládá za přiměřenou právě i ve vztahu k ceně předmětné veřejné zakázky, resp. k tomu, že se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu.

58. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu zadavatele. Z výroční zprávy zadavatele za rok 2014 vyplývá, že zadavatel k 31. 12. 2014 disponoval aktivy v celkové výši 3 014 990 000,- Kč. S ohledem na právě uvedené má Úřad za to, že pokutu uloženou ve výši 15 000,- Kč nelze považovat nejen za likvidační (viz výše), ale ani za jeho ekonomickou podstatu nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou).

59. V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním.

60. V tomto smyslu Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele správního deliktu, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená sankce projevit (výlučně jen) ve sféře zadavatele, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení sankce.

61. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, přičemž Úřad zejména akcentuje funkci preventivní.

62. Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty. Po zvážení všech okolností případu Úřad uložil pokutu ve výši 15 000,- Kč uvedenou ve výroku IV. tohoto příkazu.

63. Pokuta uložená ve výroku IV. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna, Michálkovická 967/108, 710 00 Ostrava

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy