číslo jednací: S0624/2016/VZ-45695/2016/531/ESt

• Instance: I.
• Věc: rovádění lesnických činností s prodejem dříví „při pni“ – rok 2016+
• Účastníci:
  1. Lesy České republiky, s.p.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 117a písm. f) zákona č. 137/2006 Sb.
• Rok: 2016
• Datum nabytí právní moci: 14. 11. 2016

Č. j.: ÚOHS-S0624/2016/VZ-45695/2016/531/ESt

11. listopadu 2016

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 26. 9. 2016 z moci úřední, jehož účastníkem je

• zadavatel – Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové, ve správním řízení zastoupen na základě pověření ze dne 21. 12. 2015 Mgr. Renátou Jelínkovou, právničkou odboru právního Ředitelství Lesů České republiky, s.p.,

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem při zadávání veřejné zakázky „Provádění lesnických činností s prodejem dříví „při pni“ – rok 2016+“, část 3 – „SÚJ 11004 Frýdek-Místek“, část 4 „SÚJ 11703 Velké Karlovice“, část 5 – „SÚJ 12305 Loučná nad Desnou“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 6. 2015 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 6. 2015 pod ev. č. 513214, ve znění oprav uveřejněných dne 13. 8. 2015, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 24. 6. 2015 pod ev. č. 2015/S 119-217870, ve znění oprav uveřejněných dne 18. 8. 2015 pod ev. č. 2015/S 158-290858,

rozhodl takto:

Správní řízení vedené pod sp. zn. S0624/2016/VZ ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem – Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové – při zadávání veřejné zakázky „Provádění lesnických činností s prodejem dříví „při pni“ – rok 2016+“, část 3 – „SÚJ 11004 Frýdek-Místek“, část 4 „SÚJ 11703 Velké Karlovice“, část 5 – „SÚJ 12305 Loučná nad Desnou“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 6. 2015 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 6. 2015 pod ev. č. 513214, ve znění oprav uveřejněných dne 13. 8. 2015, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 24. 6. 2015 pod ev. č. 2015/S 119-217870, ve znění oprav uveřejněných dne 18. 8. 2015 pod ev. č. 2015/S 158-290858, se podle § 117a písm. f) citovaného zákona zastavuje, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce dle § 120 citovaného zákona.

Odůvodnění

I.               POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)[1] obdržel podnět k přezkoumání úkonů zadavatele – Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové, ve správním řízení zastoupen na základě pověření ze dne 21. 12. 2015 Mgr. Renátou Jelínkovou, právničkou odboru právního Ředitelství Lesů České republiky, s.p. (dále jen „zadavatel“) – spojených se zadáváním veřejných zakázek, jejichž předmět plnění spočíval i v zabezpečení obrany a ochrany proti kůrovcům, resp. v těžbě dřeva napadeného kůrovci. Úřad šetřením zjistil, že zadavatel, mimo jiného, zadal i  veřejnou zakázku „Provádění lesnických činností s prodejem dříví „při pni“ – rok 2016+“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 18. 6. 2015 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 6. 2015 pod ev. č. 513214, ve znění oprav uveřejněných dne 13. 8. 2015, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 24. 6. 2015 pod ev. č. 2015/S 119-217870, ve znění oprav uveřejněných dne 18. 8. 2015 pod ev. č. 2015/S 158-290858 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Z obdrženého podnětu, a v něm obsažených informací a informací získaných Úřadem na základě vlastní činnosti, zejména pak průzkumem relevantního trhu dodavatelů pro danou oblast činnosti, získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání veřejné zakázky a z tohoto důvodu zahájil správní řízení z moci úřední pod sp. zn. S0624/2016/VZ.

II.             PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

3. Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

4. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkovi řízení pod č. j. ÚOHS-S0624/2016/VZ-39084/2016/531/ESt ze dne 23. 9. 2016, přičemž ho seznámil se zjištěnými skutečnostmi.

5. Dnem 26. 9. 2016, kdy bylo shora citované oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení z moci úřední.

6. Usnesením č. j. ÚOHS-S0624/2016/VZ-39123/2016/531/ESt ze dne 26. 9. 2016 určil Úřad zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko. Současně Úřad výše citovaným usnesením určil zadavateli lhůtu k provedení úkonů – zaslání kompletní dokumentace o veřejné zakázce.

7. Usnesením č. j. ÚOHS-S0624/2016/VZ-41606/2016/531/ESt ze dne 12. 10. 2016 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu, a sice k zaslání interního předpisu, na který se zadavatel odkazuje v jeho vyjádření ze dne 6. 10. 2016 k souvisejícím správním řízením sp. zn. S0627/2016/VZ a S0628/2016/VZ, jenž byl v rámci zadavatele vydán za účelem zvýšení jistoty při zajištění plynulého zpracování kůrovcového dříví, jednotného přístupu ke smluvním partnerům a rovnoměrnosti těžeb, jímž jsou stanoveny minimální a maximální objemy kůrovcového dříví, jež lze smluvnímu partnerovi předat a současně k podání písemného sdělení, zda předmětný interní předpis je veřejně přístupný. Shora citovaným usnesením Úřad v dalším zadavateli určil lhůtu k provedení úkonu, a to zaslání seznamu, vč. relevantních podkladů, z nichž bude patrné, kolik činily v předešlých 2 letech finanční kompenzace, jež jsou v šetřených veřejných zakázkách nyní obsaženy v čl. I. „Dříví napadené kůrovcem (kůrovcové dříví)“ bodu 3), přílohy č. Z3 - „Obrana a ochrana proti kůrovcům“, závazného vzoru smlouvy, v návaznosti na čl. X „Ceny za provádění Lesnických činností“ bod 6., závazného vzoru smlouvy a sankce, které jsou nyní obsaženy v čl. I. „Dříví napadené kůrovcem (kůrovcové dříví)“ bodu 6), přílohy č. Z3 - „Obrana a ochrana proti kůrovcům“, závazného vzoru smlouvy, čili tzv. bonusy a malusy, pro dodavatele veřejných zakázek, jejichž předmět plnění spočívá v provádění lesnických a těžebních činností, a to se samostatným uvedením výše bonusů, samostatným uvedením výše malusů a uvedením zápočtu těchto bonusů a malusů, přičemž v případě, že v rámci plnění veřejné zakázky již došlo k uplatnění těchto tzv. bonusů a malusů, k zaslání jejich výše, a to ve vztahu ke každé části veřejné zakázky samostatně.

8. Úřad dále usnesením č. j. ÚOHS-S0624/2016/VZ-44406/2016/531/ESt ze dne 3. 11. 2016 určil účastníkovi řízení lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele ze dne 6. 10. 2016

9. Zadavatel se k usnesení č. j. ÚOHS-S0624/2016/VZ-39123/2016/531/ESt ze dne 26. 9. 2016 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 6. 10. 2016, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž konstatuje následující.

10. Zadavatel předně namítá, že Úřad v předmětné věci překročil svou pravomoc, neboť nezákonným způsobem zasahuje do ryze obchodněprávního vztahu vzniklého na základě již uzavřené a plněné smlouvy. K uvedenému zadavatel dodává, že podle § 1 zákona, resp. § 112 a násl. zákona, přísluší Úřadu výkon dohledu nad dodržováním zákona, tedy nad zadáváním veřejných zakázek, nikoliv nad záležitostmi ryze obchodně právními. Spáchání správního deliktu je jednoznačně vázáno na zadání veřejné zakázky a na ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, nikoliv na plněnou smlouvu.

11. Zadavatel dále poznamenává, že Úřadu není známa podstata, na základě které lesnická smlouva, resp. problematika spojená s asanací a zpracováním kůrovcového dříví funguje. Úřad v oznámení o zahájení správního řízení pouze konstatuje, že ze závazného vzoru smlouvy byla od 1. 1. 2014 vypuštěna podmínka MOT, přičemž doplňuje, že jeden z Úřadem oslovených potenciálních dodavatelů se v minulosti z uvedeného důvodu neúčastnil zadávacího řízení na části 3, 4 a 5 posuzované veřejné zakázky. Zadavatel považuje za nepřijatelné, že Úřad toliko těmito dvěma větami zcela vyčerpal svá zjištění ve vztahu k předmětné veřejné zakázce.

12. K výše řečenému zadavatel konstatuje, že podmínka MOT obsažená v původní příloze Z3 – „Obrana a ochrana proti kůrovcům“ komplexních lesnických smluv nebyla bez dalšího vypuštěna, nýbrž od 1. 1. 2014 byla plnohodnotně nahrazena v rámci smlouvy konkrétními ujednáními, jež zadavatel ve svém vyjádření cituje. Jako první ujednání zadavatel uvádí článek I. „Dříví napadené kůrovcem (kůrovcové dříví)“, bod 4) přílohy Z3 – „Obrana a ochrana proti kůrovcům“ závazného vzoru smlouvy, v němž je, dle zadavatele, stanoveno, že smluvnímu partnerovi náleží za včasné zpracování kůrovcového dříví finanční kompenzace, čili nejen sankce. Současná právní úprava obsažená ve smlouvách na lesnické činnosti tak nedává prostor pro netransparentnost, na rozdíl od úpravy předchozí, která ponechávala konečné řešení na vůli obou smluvních stran a jejich vzájemné dohodě, což s sebou neslo řadu problémů, včetně časové náročnosti potřebné k dosažení vzájemného konsensu a nutnosti řešit vzniklý stav za dodržení postupů a především lhůt stanovených zákonem.

13. Zadavatel v dalším zdůrazňuje, že pokud se v souvislosti s problematikou kůrovcového dříví nepodaří zajistit výkon lesnických činností včas, dojde k porušení zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změněně některých zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o lesích“), a především pak k dalšímu šíření kůrovce a způsobení rozsáhlých škod, a to nejen na majetku České republiky, nýbrž i na majetku soukromých vlastníků lesů.

14. Ve vztahu ke smlouvám 2016+ zadavatel poukazuje na článek I. „Dříví napadené kůrovcem (kůrovcové dříví)“, bod 3), přílohy Z3 – „Obrana a ochrana proti kůrovcům“ závazného vzoru smlouvy a článek X. „Ceny za provádění Lesnických činností“, bod 6., závazného vzoru smlouvy, z nichž je zřejmé, že došlo k další změně ve prospěch transparentnosti, s cílem uplatnit účinná opatření pro zvládnutí boje s kůrovcem, neboť za včasné zpracování kůrovcového dříví byla shora specifikovanými ujednáními smluvnímu partnerovi přiznána další finanční kompenzace, a to ve zvýšené výši 200,- Kč/m3.

15. S ohledem na výše uvedené zadavatel konstatuje, že ačkoliv byla podmínka MOT v lesnických smlouvách v průběhu let nahrazena jinými ujednáními, jedná se jednoznačně o ujednání ve prospěch transparentnosti a korektnosti smluvního vztahu, přičemž dle článku VII. „Základní zásady provádění Lesnických činností“, konkrétně bodu 6., závazného vzoru smlouvy může zadavatel zadávat provedení lesnických činností pouze tak, aby jejich provedení bylo s ohledem na běžné podmínky lesnického provozu reálně možné a účelné. K uvedenému zadavatel dále dodává, že smluvní partner má možnost dle ustanovení článku XIII. „Změnová řízení a změny Projektů“, konkrétně bodu 7., závazného vzoru smlouvy odepřít požadavek zadavatele na plnění předmětu smlouvy v souvislosti s jednostrannou změnou projektu ze strany zadavatele, a to v případě, že by taková změna představovala zvýšení či naopak snížení o více než 20 % oproti projektu. Je tak pouze na uvážení smluvního partnera, aby posoudil, zda jeho odborné, technické a jiné obdobné kapacity budou dostačující pro změnu požadovanou ze strany zadavatele. Zadavatel doplňuje, že k jednostrannému navýšení projektů dochází v důsledku výskytu objektivních a nepředvídatelných událostí, zejména pak větrných kalamit, gradace kůrovce, popř. jiných hmyzích škůdců. Nadto má smluvní partner rozsáhlé možnosti, jak do projektu zasahovat (předkládat zadavateli návrhy a připomínky k projektům, stejně tak je oprávněn vznášet návrhy na změny projektu), současně přitom disponuje i rozsáhlými možnostmi jak smluvní poměr ukončit, v návaznosti na změnu projektu.

16. K výše popsanému zadavatel dodává, že ačkoliv se někteří smluvní partneři letošního roku dovolávali nedostatku kapacit a snažili se požadavky zadavatele označit za nereálné, byli to následně ti stejní smluvní partneři, kteří souběžně nakupovali dříví prostřednictvím aukcí, avšak již však za ceny odlišné, než jaké mají ujednány v rámci lesnických smluv se zadavatelem. Z uvedeného je tudíž zřejmé, že skutečnosti popsané v podnětu jsou pouhou zástěrkou pro ekonomické důvody smluvních partnerů.

17. Zadavatel v dalším konstatuje, že změny smlouvy obecně jsou výsledkem jednání tzv. pracovních skupin, jichž jsou účastni, mimo jiného, i zástupci smluvních partnerů, resp. asociací sdružujících lesnickou odbornost, přičemž potřeba změn ve smlouvě je v průběhu času nezbytná, neboť je třeba reagovat na aktuální situaci, kůrovcovou problematiku nevyjímaje. S ohledem na příslušná ustanovení zákona o lesích byl zadavatel povinen přijmout taková opatření, aby nedocházelo k vývinu, šíření a přemnožení kůrovcového dříví, což by pochopitelně přinášelo nárůst kůrovcového dříví, tzn. opatření, která je nezbytná realizovat v krátkých časových úsecích. Zadavatel přitom nahlíží na tuto problematiku i „očima“ potenciálních dodavatelů, kteří jsou schopni plnit danou veřejnou zakázku pouze v rámci svých kapacitních možností. Zadavatel tudíž jedná vždy v intencích smlouvy, jejíž znění se mění tak, aby odpovídalo aktuálním potřebám a situaci.

18. Zadavatel dále zdůrazňuje, že nahrazení podmínky MOT ve smlouvách na lesnické činnosti nebylo nikdy předmětem podaných námitek, jakož ani předmětem přezkumu Úřadem. Smluvní partner je již v průběhu podání nabídky srozuměn s tím, že může dojít ke změně struktury předmětu plnění veřejné zakázky, neboť tato skutečnost vyplývá nejen ze zadávací dokumentace, ale i ze smlouvy samotné (článek III. „Východiska Smlouvy“, bod 6., závazného vzoru smlouvy). Podmínky plnění smlouvy na veřejnou zakázku jsou tudíž nastaveny předem, a to jasně, srozumitelně a rovně pro všechny uchazeče o veřejnou zakázku, resp. smluvní partnery. Zadavatel tak jedná v intencích zákona a smlouvy na veřejnou zakázku, přičemž jakékoliv překročení ujednání ve smlouvě se děje výlučně se souhlasem smluvního partnera. Vzhledem k právě řečenému proto zadavatel konstatuje, že jakékoliv úvahy či závěry Úřadu o porušení zásad rovného zacházení či zákazu diskriminace jsou zcela liché, o čemž svědčí i skutečnost, že počet subjektů podávajících nabídku na veřejné zakázky na provádění lesnických činností nijak nepoklesl.

19. Závěrem svého vyjádření zadavatel konstatuje, že bude-li uznán vinným ze spáchání správního deliktu, bude narušena právní jistota a rovněž porušena zásada legitimního očekávání, a to nejen na straně zadavatele, ale i na straně smluvních partnerů, a to vše na základě odpovědí 11 „potenciálních dodavatelů“, na zcela neurčité a zavádějící dotazy Úřadu.

20. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti tudíž považuje zadavatel podaný podnět za nedůvodný a ryze účelový a současně neshledává žádných důvodů, na základě kterých mělo být předmětné správní řízení vůbec zahájeno, natož že by se snad měl při zadávání veřejné zakázky dopustit spáchání správního deliktu.

Vyjádření zadavatele ze dne 11. 10. 2016

21. Podáním ze dne 11. 10. 2016, které Úřad obdržel dne 12. 10. 2016, zadavatel doplnil jeho stanovisko ze dne 6. 10. 2016 (v podrobnostech viz výše). Zadavatel uvádí, že základem lesnické smlouvy je projekt, jenž je koncipován jako roční. Zadavatel nicméně tento projekt dále rozvrhuje do jednotlivých kvartálů v průběhu roku, co se poskytování plnění týče, a z toho důvodu i smlouva definuje daný projekt jako „společné označení pro roční či čtvrtletní Pěstební projekt a Těžební projekt, kterým Lesy ČR upřesňují rozsah a požadavky na výkon Lesnických činností oproti rozsahu a požadavkům uvedeným v Sumářích; představuje rámec plnění pro příslušný kalendářní rok i čtvrtletí.“ Zadavatel upřesňuje, že pro potřeby podání nabídky je kvartální rozložení těžeb uváděno v procentech, přičemž je obsaženo v příloze č. Z2, na níž smlouva odkazuje. Na jeden měsíc tedy průměrně připadá 1/3 z takto rozvrženého objemu těžby připadajícího na příslušný kvartál. Zadavatel sděluje, že příloha č. Z2 v dalším obsahuje specifika týkající se konkrétní části veřejné zakázky, přičemž nese informaci i o podílu nahodilých těžeb v uplynulých letech, která je předpokladem pro nadcházející období, a dále informaci o charakteru smluvní územní jednotky, tj. zda se jedná o veřejnou zakázku s výrazným nárůstem kůrovcové těžby a jaká je zde prognóza.

22. Zadavatel poznamenává, že příloha č. Z2 taktéž obsahuje údaje o rozvržení těžeb do jednotlivých kvartálů, a to jak z pohledu celkového, tak i v členění dle těžby (úmyslná X nahodilá). Neméně důležitou je rovněž informace o podílu těžeb za předcházející období. Zadavatel konstatuje, že příloha č. Z2 je součástí nabídkového souboru, z čehož je zřejmé, že je dostupná všem potenciálním dodavatelům před podáním nabídky. Zadavatel doplňuje, že předmětná příloha je pro jednotlivé smluvní územní jednotky odlišná, jelikož zohledňuje specifické podmínky té které smluvní územní jednotky. Zadavatel poukazuje na fakt, že součástí zadávací dokumentace je i předpokládaný rozsah prací za celou dobu trvání veřejné zakázky, který v jednotlivých aspektech specifikuje a konkretizuje požadavky na uchazeče v průběhu trvání dané veřejné zakázky. S odkazem na výše řečené má tak zadavatel za to, že potenciální dodavatelé mají před podáním nabídky dostatek informací k tomu, aby mohli odpovědně učinit cenovou nabídku.

Vyjádření zadavatele ze dne 19. 10. 2016

23. V reakci na usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0624/2016/VZ-41606/2016/531/ESt ze dne 12. 10. 2016 zaslal zadavatel své vyjádření ze dne 19. 10. 2016, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž k tomuto vyjádření přiložil Úřadem požadovaný interní předpis, jakož i seznam tzv. bonusů a malusů pro dodavatele veřejných zakázek, jejichž předmět plnění spočívá v provádění lesnických a těžebních činností. Zadavatel v předmětném vyjádření dále konstatuje následující.

24. K internímu předpisu zadavatel uvádí, že tento byl předán zástupcům organizací zastupujících dodavatele, a to při jednání pracovních skupin, jež se přímo podílejí na tvorbě smluvních podmínek, přičemž obsah interního předpisu byl dále prezentován široké veřejnosti, obchodním partnerům i odborné veřejnosti sektoru lesnicko-dřevařského, a to v rámci pravidelného představení tendrů 2017+. K uvedenému zadavatel dodává, že k této problematice byl rovněž vydán článek v příslušném časopisu, který zadavatel připojil k jeho vyjádření ze dne 19. 10. 2016.

25. Závěrem svého vyjádření zadavatel vyjadřuje přesvědčení, že v šetřeném případě absentuje jakákoliv souvislost mezi přítomností či nahrazením podmínky MOT ve smlouvě na veřejnou zakázku a šetřením prováděným Úřadem v souvislosti se zákonem.

Vyjádření zadavatele ze dne 10. 11. 2016   

26. Zadavatel se k podkladům rozhodnutí vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 10. 11. 2016, které Úřad obdržel dne 11. 11. 2016, přičemž sděluje následující. Zadavatel předně opětovně striktně odmítá, že by se měl při zadávání šetřené veřejné zakázky dopustit správního deliktu, přičemž dosavadní postup Úřadu označuje za jednoznačný projev uplatňování libovůle. Zadavateli podle jeho slov není do dnešního dne známo, na základě jakých úvah a skutečností bylo vůbec předmětné správní řízení Úřadem zahájeno. Zadavatel předesílá, že pokud po něm Úřad v průběhu správního řízení požadoval údaje o objemech dříví, rozsah uplatněných sankcí, popř. bonusů, projekty, jež se smluvnímu partnerovi předávají až při podpisu smlouvy, je více než zřejmé, že takový postup Úřadu směřuje do oblasti plnění, resp. neplnění smluvního vztahu a nikoliv do procesu zadávání veřejné zakázky. Daný postup Úřadu proto zadavatel pokládá za nezákonný.

27. Zadavatel se v dalším vyjadřuje ke smluvní podmínce MOT, kdy po obsahové stránce předkládá identickou argumentaci, jako tomu bylo v jeho vyjádření ze dne 6. 10. 2016 (viz body 12. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomu zadavatel dodává, že systém zpracování kůrovcového dříví není ničím novým a funguje již několik let, přičemž v minulosti byl ze strany Úřadu aprobován. Zadavatel akcentuje, že smluvní podmínka MOT v lesnických smlouvách byla v průběhu let toliko nahrazena jinými ujednáními, jež nicméně přispívají ke zvýšení transparentnosti a rovného zacházení.

28. Ve zbývající části svého vyjádření zadavatel fakticky předkládá totožná tvrzení, jako tomu bylo již v jeho stanovisku ze dne 6. 10. 2016 a ve stanovisku ze dne 11. 10. 2016 (viz body 14. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí a body 21. až 22. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

29. Zadavatel závěrem podotýká, že vypuštění podmínky MOT je bez vlivu na postup při zadání šetřené veřejné zakázky. Zadavatel doplňuje, že všichni uchazeči měli pro podání jejich nabídek veškeré relevantní informace, přičemž ke všem smluvním partnerům je zadavatelem přistupováno stejným způsobem. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto zadavatel shledává vedené správní řízení za nedůvodné a účelové, kdy striktně odmítá tvrzení, že by se snad měl při zadávání předmětné veřejné zakázky dopustit spáchání správního deliktu. Pro učinění takového závěru nesvědčí dle přesvědčení zadavatele žádné relevantní skutečnosti, jakož ani obsah příslušného správního spisu.

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU

30. Úřad přezkoumal na základě § 112 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce, vyjádření zadavatele a na základě vlastního zjištění rozhodl ve smyslu § 117a písm. f) zákona o zastavení správního řízení. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

31. Podle § 2 odst. 1 zákona se za zadavatele veřejné zakázky pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel.

32. Podle § 2 odst. 2 zákona je veřejným zadavatelem

a) Česká republika,

b) státní příspěvková organizace,

c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d) jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

33. Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

34. Podle § 117a písm. f) zákona Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 118 nebo pro uložení sankce podle § 120 nebo § 120a.

35. Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

Relevantní ustanovení dalších právních předpisů  

36. Podle § 2 odst. 2 správního řádu uplatňuje správní orgán svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.

37. Podle § 42 správního řádu je správní orgán povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1.

38. Podle § 46 odst. 1 správního řádu je řízení z moci úřední zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

39. Podle čl. 2 odst. 3 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (dále jen „Ústava České republiky“), slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Skutečnosti vyplývající z dokumentací o veřejných zakázkách

40. Zadavatel zahájil zadávací řízení odesláním oznámení o zakázce do Věstníku veřejných zakázek dne 18. 6. 2015.

41. Zadavatel v bodu II.1.5) oznámení o zakázce uvedl, že předmětem plnění veřejné zakázky je „řádné poskytování služeb spočívajících v činnostech souvisejících zejména s hospodařením v lesích ve smyslu ustanovení § 2 písm. d) zákona o lesích (dále jen „lesnické činnosti“) v rámci vymezené smluvní územní jednotky (SÚJ). Lesnické činnosti, které bude vybraný uchazeč na SÚJ vykonávat, zahrnují a) pěstební činnosti, vč. dodávek sadebního materiálu; b) těžební činnosti, jakož i poskytování dalších souvisejících služeb a dodávek, které jsou zadavatelem blíže specifikovány v ZD a jejích přílohách. Bližší informace budou uvedeny v zadávací dokumentaci.“

42. Zadavatel stanovil v bodu II.2.1) oznámení o zakázce předpokládanou hodnotu veřejné zakázky v celkové výši 2 753 010 000,- Kč bez DPH.

43. Zadavatel v bodě IV.1.1) oznámení o zakázce určil, že předmětná veřejná zakázka bude zadávána v otevřeném řízení.

44. Z přílohy B „Informace o částech zakázky“ oznámení o zakázce vyplývá, že veřejná zakázka byla zadavatelem rozdělena celkem na 36 částí, a to, mimo jiného, i na část 3 – „SÚJ 11004 Frýdek-Místek“ (dále jen „část 3“), část 4 „SÚJ 11703 Velké Karlovice“ (dále jen „část 4“) a část 5 – „SÚJ 12305 Loučná nad Desnou“ (dále jen „část 5“), přičemž pro část 3 stanovil zadavatel předpokládanou hodnotu ve výši 131 870 000,- Kč bez DPH, pro část 4 ve výši 51 470 000,- Kč bez DPH a pro část 5 činila předpokládaná hodnota částku 86 330 000,- Kč bez DPH.

45. V podrobnostech vymezil zadavatel předmět veřejné zakázky v článku 2. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace, kde v bodě 2.4. „Účel a předmět plnění, opční právo“, konkrétně v části 2.4.3. „Model smluvního vztahu“, uvedl, že „Vybraný uchazeč bude na vymezené SÚJ poskytovat služby spočívající v lesnických činnostech (tj. v provádění PČ a TČ, včetně realizace dodávek sadebního a jiného materiálu a poskytování služeb stanovených zadavatelem). Zadavatel bude vybranému uchazeči za provedené lesnické činnosti hradit stanovenou smluvní cenu. Zadavatel bude současně vybranému uchazeči prodávat dříví vytěžené vybraným uchazečem (…), a také dříví vybraným uchazečem nevytěžené, ale pouze asanované, a převádět na vybraného uchazeče vlastnické právo k tomuto dříví s výjimkou nerealizované hmoty. Vybraný uchazeč bude na vlastní náklady a nebezpečí provádět soustředění vytěženého dříví z lokality „při pni“ (lokalita P) na odvozní místo (lokalitu OM), jakož i odvoz vytěženého dříví z lokality OM a za odebrané dříví bude zadavateli platit stanovenou kupní cenu.

(…)

Podrobná specifikace modelu smluvního vztahu je uvedena v závazném vzoru smlouvy.“

46. Dobu plnění šetřené veřejné zakázky stanovil zadavatel v článku 4. „Doba plnění veřejné zakázky“ zadávací dokumentace, kde uvedl, že „Smlouvy s uchazeči vybranými pro jednotlivé části veřejné zakázky budou uzavřeny na dobu určitou, a to od 1. 1. 2016 do konce doby trvání smlouvy, stanovené odlišně pro jednotlivé části veřejné zakázky v příloze č. 1 ZD, nebo do dosažení finančního limitu dle článku XXIII odst. 1 závazného vzoru smlouvy, a to podle toho, která ze skutečností nastane dříve.“

47. V článku 7. „Obchodní a platební podmínky zadavatele“, konkrétně v bodě 7.1. „Návrh smlouvy na plnění veřejné zakázky“, zadávací dokumentace zadavatel uvedl, že „Veškeré závazné obchodní a platební podmínky jsou stanoveny ve formě závazného vzoru smlouvy (příloha č. 2 ZD). Uchazeč je povinen veškeré tyto podmínky uvedené v závazném vzoru smlouvy bez výhrad akceptovat, a to tak, že tento závazný vzor smlouvy, řádně vyplněný v souladu s požadavky uvedenými v článku 12. ZD, předloží ve své nabídce jako návrh smlouvy na plnění této veřejné zakázky.“

48. Z článku 19. „Přílohy a součásti ZD“ zadávací dokumentace je zřejmé, že její součástí učinil zadavatel, mimo jiné, rovněž Přílohu č. 1 „Přehled částí veřejné zakázky“ a Přílohu č. 2 „Závazný vzor smlouvy na plnění veřejné zakázky“ (dále jen „vzor smlouvy“).

49. Z Přílohy č. 1 „Přehled částí veřejné zakázky“ zadávací dokumentace pak Úřad zjistil, že doba trvání částí 3, 4 a 5 posuzované veřejné zakázky byla zadavatelem stanovena shodně na 60 měsíců.

50. Základní podmínky plnění smlouvy vytýčil zadavatel v článku III. „Východiska Smlouvy“ vzoru smlouvy, v němž v bodě 6. stanovil, že „Smluvní strany berou souhlasně na vědomí, že rozsah služeb a dodávek stanovený v zadávacích podmínkách k Veřejné zakázce, jakož i ve Smlouvě, nemusí být během trvání smluvního vztahu založeného Smlouvou zcela naplněn nebo může být naopak překročen, a to s ohledem na nepředvídatelnost všech objektivních vlivů v době vyhlášení Veřejné zakázky nebo uzavření Smlouvy, včetně aplikace Zákona o majetkovém vyrovnání s RC a NS a realizace tomu odpovídajících povinností Lesů ČR; tj. služby Lesnických činností, jakož i dodávky s nimi související, budou Smluvním partnerem poskytovány vždy v závislosti na upřesňování požadavků ze strany Lesů ČR postupem dle kapitoly Projekty, zadávací listy a změnová řízení(čl. XI. a násl. Smlouvy).“

51. Předmět veřejné zakázky vymezil zadavatel v článku V. „Předmět Smlouvy“, v němž v bodě 1., vzoru smlouvy uvedl, že „Smluvní partner se za podmínek uvedených ve Smlouvě zavazuje ve prospěch Lesů ČR po dobu jejího trvání řádně a s odbornou péčí provádět Lesnické činnosti zahrnující poskytování Pěstebních činností a Těžebních činností na SÚJ (smluvní územní jednotce, pozn. Úřadu) [●], č. [●], LS [●]. Lesy ČR se Smluvnímu partnerovi zavazují za řádně poskytnuté služby Lesnických činností uhradit cenu dle Smlouvy.“ Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že lesnické činnosti zahrnují jak činnosti pěstební, tak činnosti těžební.

52. Těžební činnosti charakterizoval zadavatel v totožném článku, konkrétně v bodě 5., vzoru smlouvy, a to následovně: „Těžebními činnostmi se pro účely Smlouvy rozumí veškeré těžební činnosti prováděné na Lokalitě P, jejichž výsledkem je Surový kmen; jedná se zejména o následující činnosti:

a)           kácení;

b)           odvětvování;

c)           příjem a evidence dříví, a to:

§ zjišťování objemu hmoty;

§ adjustace dříví;

§ vyhotovování Číselníku dle Porostů;

§ příjem a akceptace Číselníků dle Porostů ze strany Lesů ČR;

d)           Potěžební úpravy, Soustřeďování dříví a Odvoz dříví.“

53. V článku V. „Předmět Smlouvy“, konkrétně v bodu 6., vzoru smlouvy je uvedeno, že „Rozsah a specifikace podmínek provádění Těžebních činností jsou uvedeny ve Smlouvě a jejích přílohách a v průběhu trvání smluvního vztahu založeného Smlouvou budou vždy upřesňovány prostřednictvím Těžebních projektů, příp. Zadávacích listů těžebních činností. Tyto dokumenty jsou pro Smluvního partnera závazné podle stupně závaznosti v tomto pořadí: 1/ Zadávací list; 2/ Těžební projekt; 3/ Příloha č. Z2 – Ostatní informace; 4/ Příloha č. Z3 – Obrana a ochrana proti kůrovcům (...).“

54. Základní zásady provádění lesnických činností, jakož i práva a povinnosti obou smluvních stran při provádění lesnických činností, pak zadavatel specifikoval v článku VII. „Základní zásady provádění Lesnických činností“ vzoru smlouvy, přičemž v bodě 6. uvedl, že „Lesy ČR se zavazují zadávat Smluvnímu partnerovi Lesnické činnosti tak, aby bylo s ohledem na běžné podmínky lesnického provozu reálně možné a účelné je provádět. Lesy ČR při zadávání Lesnických činností dbají rovněž na efektivní využití výrobních kapacit Smluvního partnera a na racionální omezení nákladů spojených s výkonem Lesnických činností.“

55. Způsob provádění těžebních činnosti vymezil zadavatel v článku IX. „Základní zásady provádění Těžebních činností“ vzoru smlouvy, přičemž v bodě 8. uvedl povinnosti vítězného dodavatele, mezi něž patří, mimo jiné, rovněž i „zpracovávat přednostně před ostatními těžbami nahodilé těžby, zejména kůrovcové a kůrovcem ohrožené dříví, ve lhůtách stanovených Lesy ČR a v souladu s ustanoveními § 32 odst. 1 písm. b) a § 33 odst. 1 věty první Zákona o lesích a s prováděcími právními předpisy k Zákonu o lesích, a dále v souladu s Přílohou č. Z3 – Obrana a ochrana proti kůrovcům; Smluvní partner bere na vědomí, že v důsledku nutnosti provedení nahodilých těžeb může docházet ke snižování objemu úmyslné těžby (…).“

56. V totožném článku, konkrétně v bodě 9., vzoru smlouvy naopak zadavatel vymezil své povinnosti vůči vítěznému dodavateli, přičemž, mimo jiné, uvedl, že je povinen „vyznačit přednostně kůrovcové dříví k těžbě a jinou nahodilou těžbu, na kterou se vztahuje ustanovení § 33 odst. 1 Zákona o lesích; oznámení dle ustanovení § 33 odst. 1 věty druhé Zákona o lesích provedou Lesy ČR. Zpracování kůrovcového dříví, kůrovcem ohroženého dříví a lapáků se řídí Přílohou č. Z3 – Obrana a ochrana proti kůrovcům.“

57. V článku X. „Ceny za provádění Lesnických činností“, konkrétně v bodě 6., vzoru smlouvy, stanovil zadavatel svůj závazek uhradit vítěznému dodavateli příspěvek, mimo jiného, na zvýšené náklady spojené se zpracováním kůrovcového dříví ve výši 200 Kč/m³ zpracovaného kůrovcového dříví, a to za splnění následujících podmínek „V případě, že v důsledku gradace kůrovců dojde ke zpracování kůrovcového dříví zadaného dle čl. I. Přílohy č. Z3 – Obrana a ochrana proti kůrovcům v jednotlivém kalendářním měsíci v objemu přesahujícím 1/10 projektovaného ročního objemu dříví. Příspěvek bude poskytnut na každý 1 m³ kůrovcového dříví zpracovaného a asanovaného v daném kalendářním měsíci nad množství 1/10 projektovaného ročního objemu dříví. To neplatí, je-li v Příloze č. Z2 - Ostatní informace uveden obvyklý podíl celkové těžby pro příslušné kalendářní čtvrtletí vyšší než 30% z celkového ročního objemu těžeb. V tomto případě se hranice pro poskytnutí příspěvku v měsíci stanoví jako 1/3 podílu projektovaného ročního objemu dříví pro dané kalendářní čtvrtletí, uvedeného v Příloze č. Z2 - Ostatní informace.“

58. Zadavatel dále v článku XIII. „Změnová řízení a změny Projektů“ vzoru smlouvy vytýčil podmínky pro změnu rozsahu a požadavků na výkon lesnických činností, resp. pěstebních a těžebních činností, přičemž v bodu 6., mimo jiného, uvedl, že „Lesy ČR jsou oprávněny jednostranně mimo režim změnového řízení provádět změny Projektů, v nezbytně nutném rozsahu a jen z vážných důvodů, a to zejména v případě (…) živelních událostí, klimatických vlivů (sucho, dlouhodobé deště apod.), nepředvídatelných, byť i jen hrozících škodních událostí způsobených biotickými a abiotickými činiteli ve smyslu ustanovení § 32 a § 33 odst. 1 Zákona o lesích, odůvodněných potřeb ekonomických či požadavků lesního hospodaření, vydání soudního nebo správního rozhodnutí, vydání nového nebo změny dosavadního právního předpisu, případně oznámení záměru o vyhlášení chráněného území přírody, kterými je činnost Lesů ČR omezena nebo znemožněna (…).“

59. Možnost neakceptace jednostranné změny smlouvy provedené zadavatelem (viz předchozí bod odůvodnění tohoto rozhodnutí) pak zadavatel vymezil v totožném článku, konkrétně v bodě 7., vzoru smlouvy, v němž uvedl, že „Jestliže Smluvní partner nebude souhlasit se změnami Projektů provedenými podle předchozího odstavce a takové změny v příslušném kalendářním roce budou představovat (…) v případě Těžebních činností, nárůst či snížení o více než 20 % celkového objemu roční těžby v metrech krychlových v daném kalendářním roce, vše oproti původnímu Projektu, je Smluvní partner oprávněn Smlouvu vypovědět, a to nejpozději ve lhůtě 14 dnů od oznámení změny Projektu Smluvnímu partnerovi. Výpovědní doba v takovém případě činí 3 měsíce a počne běžet v první den měsíce následujícího po měsíci, kdy byla písemná výpověď doručena Lesům ČR. Pokud Smluvní partner Smlouvu takto nevypoví, má se za to, že se změnou Projektu vyjádřil souhlas a že došlo k dohodě o jejím obsahu.  V průběhu 3 měsíční výpovědní doby Smluvní partner zabezpečí činnosti v plném rozsahu dle Smlouvy, zejména s přihlédnutím k tomu, aby nedošlo k ohrožení stavu lesa a ohrožení osob a majetku na SÚJ.“

60. Z článku XXVI. „Závěrečná ustanovení“, konkrétně z bodu 11., vzoru smlouvy vyplývá, že jeho nedílnou součástí učinil zadavatel taktéž Přílohu č. Z2 – „Ostatní informace“ (dále jen „příloha Z2“) a Přílohu č. Z3 – „Obrana a ochrana proti kůrovcům“ (dále jen „příloha Z3“).

61. Z přílohy Z2 je zřejmé, že tato obsahuje pro každou část veřejné zakázky informace o konkrétní územní jednotce (části veřejné zakázky), především výměru daného území, specifika konkrétního území, tzn. zda se jedná o chráněnou krajinnou oblast, území s rekreační zátěží, vytyčení pásma hygienické ochrany vodních zdrojů, apod., dále informaci o zastoupení konkrétních druhů dřevin na daném územní, resp. části veřejné zakázky, a zejména pak informaci o plánovaném objemu těžby a o obvyklém podílu těžby uvedenou v ročních kvartálech v členění na těžbu úmyslnou a nahodilou.

62. Z přílohy Z3 vyplývá, že tato obsahuje nezbytné technické a technologické minimum pro zabezpečení obrany a ochrany proti kůrovcům, přičemž v článku I. „Dříví napadené kůrovcem (kůrovcové dříví)“ jmenované přílohy jsou vymezeny povinnosti zadavatele i vybraného dodavatele, především lhůty pro zpracování a asanaci kůrovcového dříví, dále paušální výše náhrady nákladů vyvolaných přednostním zpracováním kůrovcového dříví v objednaném termínu a způsobu asanace, které je zadavatel povinen uhradit vybranému dodavateli, včetně výše smluvních pokut, které je vybraný dodavatel povinen uhradit v případě nesplnění svých povinností souvisejících se zpracováním a asanací kůrovcového dříví.

63. V totožném článku, konkrétně v bodu 3), přílohy Z3 zadavatel uvedl, že „V případě zvýšené gradace kůrovců má Smluvní partner za splnění podmínek uvedených v čl. X. odst. 6 Smlouvy nárok na příspěvek na zvýšené náklady spojené se zpracováním kůrovcového dříví ve výši tam uvedené.“

64. Výši náhrady nákladů za přednostní zpracování kůrovcového dříví pak zadavatel stanovil ve shora specifikovaném článku, konkrétně v bodu 5), přílohy Z3, v němž uvedl, že „Paušální náhrada činí:

a) Za každý jeden m³ kůrovcového dříví asanovaného v termínu a způsobu asanace dle    objednávky podle čl. I. odst. 2 písm. a) této Přílohy…….……………………..20 Kč /m³.

b) Za každý jeden m³ kůrovcového dříví asanovaného v termínu a způsobu asanace dle    objednávky podle čl. I. odst. 2 písm. b) této Přílohy…………………………..50 Kč /m³.“

65. V článku I. „Dříví napadené kůrovcem (kůrovcové dříví)“, konkrétně v bodu 6), přílohy Z3 jsou uvedeny následující smluvní pokuty pro vítězného dodavatele:

a)„Za každý jeden m³ předaného kůrovcového dříví, které nebylo zpracováno nebo asanováno v souladu s čl. I. odst. 2 písm. a) této Přílohy, ve výši………….50 Kč/m³.

b) Za každý jeden m³ předaného kůrovcového dříví, které nebylo zpracováno nebo asanováno v souladu s čl. I. odst. 2 písm. b) této Přílohy, ve výši.……….200 Kč/m³.

c) Za každý jeden m³ předaného kůrovcového dříví, které nebylo odvezeno v souladu s čl. I. odst. 2 písm. c) této Přílohy, ve výši……………………………………….…....…….50 Kč/m³.

d) Za každý jeden m³ předaného kůrovcového dříví, které nebylo zpracováno nebo asanováno v souladu s čl. I. odst. 2 této Přílohy, pokud na něm kůrovec dokončil vývoj (první výletové otvory), ve výši……………………………………………………..……..…….500 Kč/m³.“

66. Úřad na tomto místě konstatuje, že v příloze Z3 ke „Smlouvě o provádění komplexních lesnických činností a prodeji dříví“, jež byla součástí smluv uzavíraných s dodavateli na lesnické a těžební činnosti do roku 2013 (dále jen „původní příloha Z3“), tj. před rokem, v němž byla zadávána posuzovaná veřejná zakázka, je v článku I. „Dříví napadené kůrovcem (kůrovcové dříví)“, konkrétně v bodě 3), předmětné přílohy, mimo jiné, uvedeno, že „V případě, že předpokládaný objem kůrovcového dříví v jednotlivém měsíci je vyšší než 1/10 celkového předaného smluvního objemu těžby na smluvní územní jednotce (dále SÚJ), vyzvou Lesy ČR Smluvního partnera k jednání, kde bude se Smluvním partnerem dohodnut maximální objem těžeb (dále MOT), který bude Smluvní partner schopen zpracovat a asanovat v daném měsíci. Smluvní partner je povinen zúčastnit se tohoto jednání nejpozději do 7 dnů od obdržení výzvy k jednání. Rámcové způsoby asanace (varianty dle čl. IV. této přílohy) budou stanoveny dohodou, konkrétní způsob asanace dle této dohody bude uveden v objednávce zpracování - Zadávacím listu.“ (dále jen „smluvní podmínka MOT“).

67. Úřad k výše popsanému dodává, že podrobil přezkumu obsah dokumentace vztahující se k šetřené veřejné zakázce, přičemž zjistil, že na žádném místě přílohy Z3, jakož ani v žádné jiné části návrhu smlouvy a jejích přílohách, stejně tak v žádné části zadávací dokumentace, se již shora citované ustanovení o překročení objemu kůrovcového dříví v jednotlivém měsíci, které je uvedeno v původní příloze Z3, nenachází.

68. Z „Protokolu o jednání komise pro otevírání obálek s nabídkami ze dne 10. září 2015“ ze dne 10. 9. 2015 vyplývá, že zadavatel na plnění části 3 veřejné zakázky obdržel celkem 6 nabídek, a to včetně nabídky podané uchazečem – Lesy Beskydy, a.s., IČO 26797674, se sídlem Ostravice č.p. 250, 739 14 Ostravice (dále jen „vybraný uchazeč Lesy Beskydy, a.s.“).

69. Z předmětného protokolu je dále zřejmé, že na plnění části 4 veřejné zakázky obdržel zadavatel rovněž 6 nabídek, a to včetně nabídky uchazeče – Kloboucká lesní s.r.o., IČO 25532642, se sídlem Šumavská 524/31, 602 00 Brno (dále jen „vybraný uchazeč Kloboucká lesní s.r.o.“). Z „Protokolu o jednání komise pro otevírání obálek s nabídkami ze dne 10. září 2015“ ze dne 10. 9. 2015 současně vyplývá, že na plnění části 5 veřejné zakázky obdržel zadavatel celkem 7 nabídek, a to včetně nabídky podané uchazečem – Opavská lesní a.s., IČO 45193177, se sídlem Na poříčí 1041/12, 110 00 Praha 1 (dále jen „vybraný uchazeč Opavská lesní a.s.“).

70. Dne 25. 11. 2015 uzavřel zadavatel smlouvu na plnění části 3 veřejné zakázky s vybraným uchazečem Lesy Beskydy, a.s.

71. Dne 4. 11. 2015 uzavřel zadavatel smlouvu na plnění části 4 veřejné zakázky s vybraným uchazečem Kloboucká lesní s.r.o.

72. Dne 25. 11. 2015 uzavřel zadavatel smlouvu na plnění části 5 veřejné zakázky s vybraným uchazečem Opavská lesní a.s.

K postavení zadavatele

73. V šetřeném případě se Úřad nejprve zabýval otázkou, zda je splněn předpoklad stanovený v § 2 odst. 1 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele. Ustanovení § 2 odst. 2 zákona taxativně vymezuje čtyři skupiny subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona i tzv. jiná právnická osoba.

74. Podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.  

Úřad doplňuje, že k tomu, aby bylo možné konkrétní právnickou osobu považovat za veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, musí být obě výše popsané podmínky splněny kumulativním způsobem.

75. Jestliže jde o naplnění první ze shora předestřených podmínek v šetřeném případě, tj. že daná právnická osoba musí být založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, pak je třeba konstatovat, že zákon nikterak blíže nespecifikuje, co se míní uspokojováním potřeb veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu. Za účelem objasnění předmětné definice je tudíž nutné vycházet z relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“).

76. Z relevantní judikatury SDEU je možno učinit, mimo jiné, tyto závěry:

a) Při posuzování, zda je určitý subjekt zadavatelem, je třeba posuzovat rovněž aktuální pozici příslušné osoby, zda aktuálně uspokojuje v rámci některé ze svých činností potřeby veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, či nikoliv. Nelze si tedy vystačit s posuzováním těch činností, za jejichž účelem byla daná osoba založena či zřízena. (Rozsudek ze dne 12. prosince 2002, C 470/99 Universale-Bau AG, Bietergemeinschaft: 1) Hinteregger & Söhne Bauges.m.b.H. Salzburg, 2) ÖSTÜ-STETTIN Hoch- und Tiefbau GmbH proti Entsorgungsbetriebe Simmering GmbH.).   

b) Status zadavatele není závislý na relativní důležitosti, kterou má činnost uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, v rámci veškeré činnosti daného subjektu. (Rozsudek ze dne 10. listopadu 1998, C-360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding BV.) Jinými slovy řečeno: v případech, kdy určitý subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele veřejných zakázek v plném rozsahu své činnosti. (Rozhodnutí SDEU C-44/96 ve věci Mannesmann Angelbau Austria AG and Others vs. Strohal Rotationsdruck GesmbH.).   

c) Potřeby veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu jsou chápány mimo jiné jako potřeby, které jsou uspokojovány jinak, než dostupností zboží a služeb na trhu, a (jako druhá varianta) které se stát, z důvodu obecného zájmu, rozhodl poskytovat sám, nebo nad kterými si přeje udržet rozhodující vliv. (Rozsudek ze dne 10. listopadu 1998, C-360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding BV).

77. Ze shora citovaných rozsudků SDEU lze dovodit, že jako potřeby veřejného zájmu je nutno chápat takové potřeby, na jejichž uspokojování má zájem širší okruh osob. Nejde tedy o potřeby, z nichž by měl užitek pouze konkrétní subjekt. V takovém případě by se jednalo o potřeby ryze soukromého charakteru. Potřeby veřejného zájmu jsou naopak potřeby, jejichž uspokojování slouží relativně neomezenému okruhu subjektů, jež se nacházejí na území konkrétního územního samosprávného celku (v prostředí České republiky na území obce či kraje), či dokonce na území státu jako takového (tzn. potřeby uspokojované fakticky v zájmu všech občanů České republiky). Jinými slovy řečeno, za potřeby veřejného zájmu je třeba považovat ty potřeby, na jejichž řádném a pokojném uspokojování má zájem sám stát, a které sám stát taktéž uspokojuje, případně jejich uspokojování svěřuje od něj odvozeným subjektům. Potřeby veřejného zájmu se projevují v celé řadě oblastí dané společnosti (komunity). Typicky mezi ně lze řadit např. potřeby projevující se v oblasti hospodářské, sociální, kulturní a v neposlední řadě i potřeby týkající se oblasti životního prostředí.

78. Úřad uvádí, že za „uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu“ je pak nutno chápat takové potřeby, které jsou uspokojovány jinak, než dostupností zboží a služeb na trhu anebo které se stát z důvodu obecného, resp. veřejného zájmu, rozhodl poskytovat sám nebo nad kterými si přeje udržet rozhodující vliv. Při posuzování, zda je či není potřeba v obecném, resp. veřejném zájmu nemající průmyslový ani obchodní charakter, musí být vzaty v úvahu relevantní okolnosti převládající v době, kdy byl dotyčný subjekt zřizován (či založen) a podmínky, za nichž vykonává svoji činnost.

79. V šetřeném případě byl zadavatel založen Rozhodnutím ministra zemědělství České republiky o založení č. j. 6677/91-100 ze dne 11. 12. 1991, přičemž základní předmět činnosti zadavatele byl v předmětném rozhodnutí ministra zemědělství České republiky vymezen následovně:

„a)spravuje lesní půdní fond a lesní porosty na něm rostoucí (lesy), lesní cesty, provozní budovy, stavby a jiné pozemky sloužící lesnímu hospodářství, které jsou ve vlastnictví nebo užívání České republiky a to podle zákona č. 61/1977 Sb., o lesích a navazujících právních předpisů,

b) prostřednictvím vybraných podnikatelských subjektů, případně ve vlastní režii, zajišťuje provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů,

c) zabezpečuje a kontroluje soulad obecného i podnikatelského užívání spravovaných lesů a jejich infrastruktury s ustanovením zákona o lesích a navazujících právních předpisů,

d) ochrana lesního půdního fondu, lesních porostů a výkon ochranné služby v lesích,

e) výkon odborné správy lesů,

f) lesnickotechnické meliorace, hrazení bystřin a správa určených drobných vodních toků a vodohospodářských děl,

g) myslivost v obhospodařovaných honitbách a rybářství v obhospodařovaných rybářských revírech,

h) investiční výstavba a projekce, oprava a údržba staveb, strojů a zařízení pro zajištění vlastní činnosti,

ch) provoz výpočetního střediska,

i) koncepční i operativní činnost směřující k trvalému zlepšování stavu lesů.“

80. Ze zákona o lesích vyplývá, že zadavatel má stejné povinnosti při hospodaření v lesích jako ostatní vlastníci lesů, kteří hospodaří v soukromých lesích.

81. Oproti vlastníkům soukromých lesů však zadavatel dle § 37 odst. 6 zákona o lesích vykonává funkci odborného lesního hospodáře, a to v případech, pokud si vlastník lesa nevybere odborného lesního hospodáře sám a pokud orgán státní správy lesů nerozhodne o pověření jiné právnické nebo fyzické osoby. Je tak zřejmé, že zabezpečení odborné úrovně hospodaření v lese podle zákona o lesích (zachování, péče a obnova lesa) představuje činnost vykonávanou ve veřejném zájmu, přičemž zadavatel je povinen dle zákona o lesích tuto funkci vykonávat (tj. nesmí odmítnout výkon této funkce) v případech stanovených v § 37 odst. 6 lesního zákona. Zákon o lesích neřeší, v jaké míře musí být zadavatel ziskový při výkonu funkce odborného lesního hospodáře či zda vůbec výkon této funkce musí být ziskový.

82. Skutečnost, že zadavatel není v případech předpokládaných v § 37 odst. 6 zákona o lesích oprávněn odmítnout výkon funkce odborného lesního hospodáře, značí, že se zadavatel nepohybuje v plně konkurenčním prostředí a že výkonem dané funkce vykonává činnost ve veřejném zájmu. Zadavatel tak vedle své komerční a nekomerční činnosti (např. ochrana lesa, výsadba dřevin, hrazení bystřin, apod.), kterou vykonávají v souladu se zákonem o lesích všichni vlastníci lesa, vykonává i činnost odborného lesního hospodáře, která je jednoznačně činností ve veřejném zájmu, a tedy veřejnou službou, kterou by jinak musel vykonávat stát.

83. Ze zakládací listiny zadavatele č. j. 263/2015-MZE-12141 ze dne 9. 1. 2015, platné v době zahájení předmětného zadávacího řízení, taktéž vyplývá, že zadavatel prostřednictvím vybraných podnikatelských subjektů, případně ve vlastní režii, zajišťuje provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů, provádí výkon veškerých vlastnických práv k majetku státu, ke kterému má zadavatel právo hospodařit s podmínkou souhlasu zakladatele při právních úkonech s určeným majetkem, výkon práva hospodařit k lesům, které jsou ve vlastnictví státu, k nimž má zadavatel právo hospodařit, výkon ochranné služby v lesích, apod. Uvedené činnosti nepochybně přesahují rámec „běžného“ podnikání v lesích, které provádějí soukromí vlastníci lesa podle zákona o lesích, a které jsou prováděny zejména na základě tržních principů. Tyto činnosti nejsou zaměřeny pouze na plnění ekonomické funkce lesa, ale i na funkce ochrany lesa, funkce kontrolní a funkce vedoucí k zabezpečení optimálního fungování lesa a jeho obnovy, přičemž uvedené lze taktéž dovodit i ze statutu zadavatele č. j. 25330/2008-10000 ze dne 7. 8. 2008 (dále jen „statut“), v němž je v čl. 3 stanoveno, že hlavní předmět činnosti zadavatele se řídí „ustanoveními zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, kterým se rozumí zejména řádné obhospodařování lesního majetku ve vlastnictví státu, jeho zachování, zušlechťování a rozvoj.“, a v čl. 4.3 je pak dále uvedeno, že hlavní činnost zadavatele je „zaměřena na zachování lesa, jeho ochranu a péči o něj jako o národní bohatství, na plnění všech funkcí lesa a na podporu trvale udržitelného hospodaření v něm.“

84. Výše uvedené tedy rovněž nasvědčuje tomu, že zadavatel vykonává činnosti, které běžně nevykonávají ostatní soukromí vlastníci lesa a které jsou činnostmi ve veřejném zájmu.

85. K zodpovězení otázky postavení zadavatele jako veřejného zadavatele, resp. k pojmu „uspokojování potřeb veřejného zájmu“, lze taktéž odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kdy tento v rozsudku sp. zn. 1 Afs 98/2010 ze dne 31. 5. 2011 mj. judikoval, že veřejný či obecný zájem je možno chápat „jako protiklad zájmů soukromých, od nichž se odlišuje tím, že okruh osob, jimž takový zájem svědčí, je vždy neurčitý“, přičemž současně dospěl k závěru, že „V případě Lesů ČR, s. p., pak nemůže být pochyb o tom, že svou činností potřeby ve veřejném, resp. obecném zájmu, uspokojují. Soud zde sice musí dát za pravdu stěžovateli v tom, že jak krajský soud, tak žalovaný ve svých rozhodnutích při posuzování předmětu činnosti Lesů ČR, s. p., poukazují především na předmět činnosti tohoto subjektu, jak byl definován v rozhodnutí ministra zemědělství z 11. 12. 1991, ačkoli sám krajský soud ve svém rozsudku uvádí, že rozhodnutím z 12. 8. 1997 byl hlavní předmět podnikání Lesů ČR, s. p., vymezen nově. Nicméně i na takto nově vymezený předmět činnosti, či alespoň některé jeho oblasti, nelze nahlížet jinak než jako na uspokojování potřeb ve veřejném, resp. obecném zájmu. Nově byl totiž hlavní předmět podnikání tohoto subjektu vymezen mj. také jako: „výkon práva hospodaření k lesům, které jsou ve vlastnictví státu, k nimž má státní podnik Lesy České republiky právo hospodaření, výkon hospodaření k ostatnímu movitému a nemovitému majetku, který je ve vlastnictví státu a byl svěřen k plnění jeho úkolů, (…) činnost odborného lesního hospodáře, výkon ochranné služby v lesích, provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů, (…) koncepční i operativní činnost směřující k trvalému zlepšování stavu lesů, práce spojené se zajištěním uchování genových zdrojů lesních dřevin…“ apod.“

86. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku dále judikoval, že „Lesy ČR, s.p., svou činností jednak hospodaří se státním majetkem a spravují ho, což už samo o sobě by mělo být považováno za předmět veřejného, resp. obecného zájmu, jednak je jejich činnost zacílena přímo na správu lesů, nikoli přitom pouze lesů jakožto lesních porostů, ale dokonce celých lesních ekosystémů. Protože jsou pak lesy podstatnou složkou životního prostředí a přírodního bohatství České republiky a plní nezastupitelnou roli v globálním ekosystému, je jejich správa a obhospodařování nepopiratelně také předmětem obecného a celospolečenského zájmu.“

87. U posouzení, zda potřeby veřejného zájmu nemají obchodní či průmyslovou povahu, pak soud dospěl k závěru, že „při zakládání Lesů ČR, s.p., bylo jasně deklarováno, že ty se svou činností mají podílet na uspokojování potřeb veřejného zájmu, když je předmětem jejich činnosti jednak hospodaření s majetkem státu, jednak péče o les za účelem zabezpečení plnění jeho funkcí v životním prostředí. Ze zmiňovaných zakládacích dokumentů či statutu podniku rovněž nevyplývá, že Lesy ČR, s.p., by byl založeny primárně za účelem vytváření zisku. Tyto závěry ve vztahu k soudobě vykonávané činnosti Lesů ČR, s. p., potvrzují také deklarace samotného podniku vyjádřené např. v jeho lesnické strategii. Jak navíc vyplývá ze zákona o lesích, Lesy ČR, s.p., jsou omezeny co do nakládání s předmětem svého podnikání, tj. se stáními lesy. Nejenže k právním úkonům, kterými se nakládá se státními lesy, je potřeba předběžný souhlas Ministerstva zemědělství (§ 4), ale některé dispozice se státními lesy jsou zákonem vyloučeny úplně (§ 5)“, a současně, že „lesní zákon Lesům ČR, s.p., výslovně přiznává zcela specifické postavení typicky v případě výkonu činnosti odborného lesního hospodáře. Jak vyplývá z § 37 odst. 6 lesního zákona, Lesy ČR, s.p., vykonávají funkci odborného lesního hospodáře pro lesy, pro které jsou zpracovány osnovy, tedy pro lesy o výměře menší než 50 ha, nevybere-li si sám vlastník lesa jiného odborného lesního hospodáře nebo nepověří-li jiného odborného lesního hospodáře orgán státní správy lesů. Podle odst. 7 téhož ustanovení náklady na tuto činnost Lesů ČR, s.p., nese stát. Ačkoli tak činnost lesního hospodáře mohou vykonávat a vykonávají také jiné subjekty, zákon přímo Lesům ČR, s.p., vyhrazuje zvláštní postavení, když jim svěřuje funkci jakéhosi ‚pojistného lesního hospodáře‘. Za určitých okolností vyplývajících přímo ze zákona tedy pouze Lesy ČR, s.p., budou vykonávat činnost lesního hospodáře. Zákon tak odlišuje jejich postavení od postavení všech ostatních subjektů na trhu, čímž jasně deklaruje zvláštní zájem na této činnosti, když regulaci výkonu této činnosti nepřenechává pouze tržním mechanismům. Není přitom podstatné, že činnost odborného lesního hospodáře představuje pouze jednu z oblastí činností Lesů ČR, s.p.“

88. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel naplňuje podmínku stanovenou v § 2 odst. 2 písm. d) bod 1. zákona, neboť je právnickou osobu, jež byla založena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu. Úřad k právě řečenému dodává, že k tomu, aby bylo možné zadavatele v šetřeném případě označit za veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, proto zbývá ověřit, zda je splněna i druhá z podmínek předvídaných v citovaném ustanovení zákona.

89. K tomu, aby byla splněna druhá z podmínek, obsažených v § 2 odst. 2 písm. d) zákona, pak musí právnická osoba, která uspokojuje potřebu (potřeby) veřejného zájmu, být v určitém vztahu (vzniklém v důsledku jejího financování, ovládání, případně v důsledku jmenování jejích orgánů) k veřejnému zadavateli ve smyslu § 2 odst. 2 zákona. Dle čl. 8.1 statutu zadavatele „V čele podniku je statutární orgán, funkčně označený jako generální ředitel. Generální ředitel organizuje, řídí a odpovídá za činnost podniku a jedná jeho jménem ve všech věcech, pokud nejsou vyhrazeny do působnosti Ministerstva zemědělství jako zakladatele.“ a dle čl. 8.2 statutu zadavatele „Generálního ředitele jmenuje a odvolává ministr zemědělství.“

90. Dle čl. 9.1 statutu zadavatele je dozorčí rada zadavatele devítičlenná, přičemž „Zaměstnanci podniku volí 3 členy dozorčí rady, 6 členů dozorčí rady jmenuje a odvolává zakladatel (…).“

91. Z čl. 8.1 a čl. 8.2 statutu zadavatele tudíž vyplývá, že stát, tzn. Česká republika – Ministerstvo zemědělství, IČO 00020478, se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1 (dále jen „Ministerstvo zemědělství ČR“), jakožto zadavatel ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) zákona, resp. ministr zemědělství jmenuje statutární orgán zadavatele, jímž je generální ředitel, a současně z čl. 9.1 statutu zadavatele vyplývá, že stát, tzn. Ministerstvo zemědělství ČR, resp. ministr zemědělství volí 2/3 dozorčí rady zadavatele.

92. Na základě výše popsaných skutečností proto nezbývá než vyslovit dílčí závěr, a sice ten, že zadavatel v šetřeném případě je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona, jelikož uspokojuje potřebu veřejného zájmu (hospodaří s majetkem státu a pečuje o les za účelem zabezpečení plnění jeho funkcí v životním prostředí), přičemž veřejný zadavatel (Ministerstvo zemědělství ČR) volí více než polovinu členů v jeho dozorčím orgánu (v dozorčí radě), čímž jsou kumulativně splněny obě podmínky vymezené ve shora citovaném ustanovení zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tudíž zcela prokazatelně dána.

K výroku tohoto rozhodnutí

93. Úřad se v prvé řadě ostře vyhrazuje proti účelové argumentaci uplatněné zadavatelem, že ze strany Úřadu v souvislosti se zahájením předmětného správního řízení došlo ke zneužití pravomoci, jelikož se ze strany Úřadu jedná o pouhou demonstraci prosazování libovůle orgánem veřejné moci (viz bod 10. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad uvedené tvrzení zadavatele rezolutně odmítá a upozorňuje na skutečnost, že naopak postup Úřadu byl zcela v souladu s právními předpisy, když při získání pochybností o zákonnosti postupu zadavatele při zadávání posuzované veřejné zakázky zahájil správní řízení z moci úřední. Úřad na tomto místě předesílá, že jeho působnost je obecně vymezena zákonem č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Jak přitom explicitně plyne z § 2 písm. a) a b) citovaného zákona, Úřad vytváří podmínky pro ochranu hospodářské soutěže a vykonává dohled při zadávání veřejných zakázek. Dále pak z ustanovení § 112 odst. 2 zákona vyplývá, že Úřad projednává správní delikty podle tohoto zákona a ukládá sankce za jejich spáchání. Z uvedeného je zřejmé, že Úřad je nadán pravomocí k tomu, aby posuzoval postup zadavatele při zadávání zde šetřené veřejné zakázky. Možnost zahájit správní řízení z moci úřední slouží a priori k tomu, aby ve veřejném zájmu byla určitá věc správním orgánem autoritativně vyřešena. V této věci byl Úřad ze strany konkrétního subjektu (potenciálního dodavatele) upozorňován na možný nezákonný postup zadavatele. Protože Úřad začal prošetřovat na základě informací, že došlo k protiprávnímu jednání zadavatele, postup zadavatele ve fázi před zahájením správního řízení, zadavatel v mnoha ohledech nijak nerozptýlil pochybnosti o zákonnosti jeho postupu, nezbylo Úřadu než zahájit správní řízení z moci úřední, aby se v něm o věci rozhodlo. Jak trefně uvedl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 586/2002, získá-li správní orgán pochybnost o zákonnosti kroků zadavatele, je oprávněn zahájit správní řízení z moci úřední. Přitom není a nemůže být libovůlí Úřadu, zda správní řízení, jež je možné zahájit pouze ex officio, zahájí či nikoli, poněvadž výkon této pravomoci je ovládán mimo jiné principem oficiality, podle kterého správní orgán má právo (ale i povinnost) zahájit řízení, jakmile nastane skutečnost předvídaná zákonem, bez ohledu na to, jak ji zjistí. Úřad obdržel konkrétní informace o možném nezákonném postupu zadavatele, přičemž zadavatel v době šetření podnětu pochybnosti Úřadu neodstranil. Proto zahájil (a v souladu se závěry Ústavního soudu byl povinen zahájit) správní řízení. Úřad zcela v zákonných lhůtách o věci rozhodl.

94. Obecně lze konstatovat, že zásada zákazu zneužití pravomoci je jednou ze základních zásad, na kterých stojí správní řád. Zásada zákazu zneužití pravomoci, resp. zneužití správního uvážení, je obsažena v § 2 odst. 2 správního řádu. Správní orgány mohou podle tohoto ustanovení uplatňovat svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž jim byla zákonem svěřena, a v rozsahu, v jakém jim byla svěřena. Tato zásada pak vyplývá ze zásady legality, která představuje zásadu vázanosti správních orgánů právním řádem. Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky platí, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, stejná zásada pak je obsažena v ústavním zákoně č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších ústavních zákonů. Správní orgány jsou tedy při výkonu svých pravomocí vázány jak zákonem stanoveným rozsahem, tak i jejich účelem. Správní orgány nemohou výkladem právních předpisů rozšiřovat své kompetence a jednat a rozhodovat ve věcech, které jim podle zákona nepřísluší.

95. Je nutno konstatovat, že Úřad jako správní orgán v souvislosti se zahájením správního řízení postupoval v souladu s právními předpisy. V daném případě totiž nelze přehlédnout skutečnost, že správní orgán, tedy i Úřad, je podle § 42 správního řádu povinen přijímat podněty. Pakliže na základě šetření podnětu Úřad získá pochybnosti o souladnosti postupu zadavatele se zákonem, je povinen zahájit správní řízení z moci úřední. Činnost Úřadu je v tomto totiž ovládána mj. principem oficiality, což znamená, jak ostatně již shora uvedeno, že správní orgán obecně, čili samozřejmě i Úřad, má právo (a tím i povinnost, jak ostatně uvedl ve svém shora specifikovaném usnesení i Ústavní soud) zahájit správní řízení z moci úřední, jakmile nastane konkrétní skutečnost předvídaná příslušným právním předpisem, tzn. v pozici Úřadu skutečnost předvídaná zákonem o veřejných zakázkách. Úřad k tomu akcentuje, že pro zahájení správního řízení z moci úřední jsou plně postačující „toliko“ pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem. Je tomu tak proto, že teprve až po provedeném správním řízení může být ze strany Úřadu autoritativním způsobem rozhodnuto, zda pochybnosti, jež Úřad při šetření podnětu získal, a na základě nichž zahájil se zadavatelem správní řízení z moci úřední, byly skutečně „opodstatněné“, resp. že jsou natolik „intenzivní“ (zásadní), že vedou k porušení zákona zadavatelem, což s sebou nese uložení konkrétního nápravného opatření, resp. sankce zadavateli. Je totiž nezbytné zdůraznit, že samotné šetření podnětu není správním řízením, což znamená, že využití institutů typických pro správní řízení a správním řádem připuštěných a předvídaných, je do značné míry limitováno. Úřad rovněž podotýká, že fakt, že po provedeném šetření podnětu získá pochybnosti, zda zadavatel při zadávání konkrétní veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem, ještě v žádném případě neznačí, že se zadavatel porušení zákona reálně dopustil. Agresivní a zásadním způsobem nátlakové jednání a vystupování zadavatele tak bylo a je zcela nepřiměřené. Úřad je nezávislý správní orgán, který, vznikla-li mu pochybnost, zahájil správní řízení, věc prošetřil a zcela v zákonné lhůtě rozhodl o věci samé. Postup zadavatele svědčí toliko o vyvíjení obrovského a nepřiměřeného nátlaku s mnohými prvky na samé hranici vyhrožování, ač Úřad postupoval zcela v souladu se zákonem. K potvrzení, či naopak vyvrácení vzniknuvších pochybností opírajících se o zjištěné skutečnosti v době před zahájením správního řízení, které zadavatel právě v rozhodné době svým postupem neodstranil (např. zadavatel – aniž by v rozhodné době poskytl bližší vysvětlení – tvrdošíjně setrvával na závěru, že dodavatelé mají vytvořit nabídku podle podmínek v jedné příloze zadávací dokumentace, což však byl čistý list papíru s názvem přílohy, přičemž teprve ve správním řízení /a ještě s časovým odstupem/ začal vysvětlovat, že existovaly i další materiály, které nebyly součástí zadávací dokumentace a které vysvětlovaly, jak mají dodavatelé dle této původně absurdně se jevící podmínky vlastně postupovat), má sloužit až zahájené správní řízení z moci úřední, v němž je možno využít k učinění relevantního závěru konkrétní instituty upravené správním řádem. S odkazem na výše řečené tedy Úřad opětovně předesílá, že pro zahájení správního řízení z moci úřední jsou plně postačující konkrétní pochybnosti, jež správní orgán po provedeném šetření podnětu získá. V daném případě byly pochybnosti Úřadu o zákonnosti postupu zadavatele zesíleny o to víc, že v průběhu šetření podnětu provedl Úřad rozsáhlé šetření v řadách potenciálních dodavatelů, resp. u subjektů působících na relevantním trhu, kdy výsledky provedeného šetření signalizovaly možnost nezákonného postupu zadavatele (v podrobnostech viz dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí). Pokud tedy Úřad v rámci šetření podnětu shledá, že existují důvody pro zahájení správního řízení, zahajuje správní řízení ve smyslu § 46 správního řádu (viz bod 38. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

96. V případě, že Úřad na základě získaných pochybností zahájí správní řízení z moci úřední, současně mu z citovaného ustanovení dále vyplývá povinnost řádně vymezit předmět řízení. Podrobněji se k této povinnosti vyjadřuje „Závěr č. 62 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 26. 11. 2007 – Vymezení předmětu správního řízení“, z něhož vyplývá, že správní orgán je povinen v oznámení o zahájení správního řízení popsat skutek, o kterém bude v řízení jednáno, a správní delikt, který je v tomto skutku spatřován. V odůvodnění citovaného závěru č. 62 se uvádí: „V sankčních řízeních má vymezení skutku, o kterém bude v řízení jednáno, velký význam. V případě skutkového stavu lze při formulaci oznámení o zahájení řízení vycházet z toho, že správní orgán má pouze omezené informace, které zpravidla postačují pouze pro to, aby odůvodnily zahájení řízení. Správní orgán tak v oznámení o zahájení řízení vymezí předmět řízení pouze jednoduchým popisem skutku, který je předmětem řízení. (…) Předmět řízení musí být dále v oznámení o zahájení řízení vymezen i tím, o jakých právech a povinnostech bude v řízení jednáno. Při tom správní orgán v sankčních řízeních vychází ze skutkových zjištění, která jsou zpravidla minimální, a proto se může právní kvalifikace v průběhu správního řízení měnit v souvislosti se zjišťováním skutkového stavu věci. (…)“.

97. Ke stejnému závěru dospěl už Vrchní soud v Praze v rozhodnutí č. j. 6 A 100/94 z 28. 1. 1996: „z oznámení o zahájení správního řízení, v němž má dojít k uložení sankce za správní delikt, musí být (…) zřejmé, který správní orgán je činí, musí obsahovat vylíčení skutku, který je důvodem pro zahájení řízení, a důvod, proč je řízení zahajováno (…). Právní posouzení věci není nezbytné, neboť kvalifikace správního deliktu se v závislosti na soustřeďování podkladů pro rozhodnutí může v průběhu správního řízení měnit, a zpravidla se také mění. K jejímu konečnému „ustálení“ proto dochází obvykle až v okamžiku, kdy správní orgán dá účastníku řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohl vyjádřit k podkladu pro rozhodnutí (…), definitivně pak v rozhodnutí samotném (…). Uvede-li však správní orgán ve vyrozumění vedle skutkového posouzení i posouzení právní („kvalifikaci skutku“), není to zajisté pochybením (právní kvalifikací v zahájení řízení není ostatně vázán), ale také není důvodu, aby v případě, že v průběhu správního řízení dospěje k posouzení odlišnému, řízení zastavoval a zahajoval nové. Takový postup má dokonce fatální důsledek pro možnost uložení sankce vůbec. (…).“ Obdobné závěry byly učiněny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku č. j. 5 A 73/2002-34 z 20. 11. 2003 uvedl, že „vymezení skutku, pro který je řízení podle správního řádu zahájeno, musí být konkrétní, stejně tak jako musí být z oznámení o zahájení řízení podle § 18 odst. 3 správního řádu (jedná se o zákon č. 71/1967 Sb., který předcházel současnému správnímu řádu, pozn. Úřadu) zřejmé, co bude jeho předmětem a o čem bude v řízení rozhodováno, v sankčním řízení je potom vhodné uvést, jaký postih za dané jednání hrozí. Takovou specifikaci nelze považovat za předčasné konstatování odpovědnosti, která je teprve v řízení zkoumána.“

98. I výše uvedené a popsané podmínce spočívající v řádném vymezení předmětu řízení Úřad dostál, když v oznámení o zahájení správního řízení bylo specifikováno, který postup (jednání) zadavatele je předmětem šetření ze strany Úřadu v rámci správního řízení. O tom, že byl předmět řízení řádně a srozumitelně vymezen, svědčí i následná argumentace zadavatele, kdy tento se nad rámec slovních agresivních a nepřiměřených nátlakových útoků ve vztahu k orgánu dohledu vyjadřuje i k věcné problematice daného případu a je zřejmé, že se vyjadřuje k okolnostem, jež byly ze strany Úřadu vymezeny v oznámení o zahájení správního řízení pro předmětnou veřejnou zakázku. Z výše popsaného je tak zcela zřejmé, že Úřad postupoval v intencích zákonných předpisů a ze zákonného postupu nijak nevybočil, stejně tak zásada proporcionality a legality nebyla Úřadem porušena.

99. Ve vztahu k zahájení správního řízení z moci úřední (ex officio) je možno rovněž doplnit, že je přitom výrazem uplatnění zásady oficiality ve správním řízení, která spočívá v tom, že řízení se nachází v úřední pravomoci příslušného správního orgánu, kdy jeho zahájení a další průběh nezávisí na vůli účastníků řízení. Jak konstatuje Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 29 Af 65/2012 ze dne 29. 5. 2014 „Žalovaný dle § 112 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách vykonává dohled nad zadáváním veřejných zakázek. Je nasnadě, že v rámci tohoto dohledu je oprávněn provádět též šetření, které slouží k předběžnému posouzení, zda zahájit řízení z moci úřední. Nejedná se o správní řízení, jehož výsledkem by mělo být závazné správní rozhodnutí, ale o specifický kontrolní postup, v jehož rámci je žalovaný oprávněn používat prostředky, které umožňují efektivitu dohledu. Účelem šetření je kontrola dodržování povinností zadavatelů, zjištění nebo prověření případných skutečností, které by mohly odůvodňovat podezření (ať už na základě vlastních poznatků žalovaného, nebo – častěji – na základě podnětu třetí osoby), že se konkrétní zadavatel mohl dopustit porušení uvedených povinností, a shromáždění prvotních informací a podkladů, o něž se takové podezření opírá. Šetření není zahajováno ani ukončováno správním rozhodnutím ani jiným formálním úkonem, probíhá mimo řízení. Vyjdou-li v průběhu šetření najevo skutečnosti, které zakládají podezření, že se konkrétní zadavatel např. mohl dopustit správního deliktu, může žalovaný z moci úřední zahájit příslušné správní řízení (§ 113 zákona o veřejných zakázkách).“.

100. V souvislosti s uplatněnou námitkou zadavatele pak Úřad rovněž nad rámec již uvedeného poukazuje na názor vyslovený Ústavním soudem v usnesení ze dne 8. 10. 2002 sp. zn. II. ÚS 586/02, kde uvedl, že: „lze souhlasit s názorem, že nemůže záležet na libovůli správního orgánu, zda řízení, které lze zahájit z vlastního podnětu, zahájí či nikoliv, neboť jeho činnost je ovládána mimo jiné principem oficiality, podle kterého správní orgán má právo a povinnost zahájit řízení, jakmile nastane skutečnost předvídaná zákonem, bez ohledu na to, jak ji zjistí.“ Z uvedeného lze tedy dovodit, že pokud se Úřad dozví o možném porušení zákona, a to bez ohledu na zdroj těchto informací, je nejen jeho právem, ale i povinností se takovouto skutečností zabývat a v případě, že nabyde důvodného podezření, že k porušení zákona skutečně došlo, zahájit správní řízení. Jak vyplývá z výše citovaného usnesení Ústavního soudu, je správní orgán povinen zahájit správní řízení z moci úřední, pokud nastane skutečnost předvídaná zákonem, tj. např. důvodné podezření, že došlo k porušení zákona či spáchání správního deliktu. Pro zahájení správního řízení tedy postačuje pouhá možnost (pochybnost), že došlo k porušení zákona, příp. kdy již je uzavřena smlouva na veřejnou zakázku, ke spáchání správního deliktu, neboť teprve v průběhu správního řízení jsou shromažďovány důkazy a poklady. Současně je v průběhu správního řízení účastník řízení oprávněn aktivně vystupovat, tedy navrhovat a předkládat důkazy, na základě kterých Úřad dospěje ke konečnému závěru, zda k porušení zákona došlo či nikoliv.Právě uvedené je plně v souladu s již uvedenými závěry obsaženými v bodu 95. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

101. Ve zde řešené věci důvodnou pochybnost o zákonnosti postupu zadavatele shledal Úřad v tom smyslu, zda při zadávání částí 3, 4 a 5 veřejné zakázky dodržel základní zásady zadávacího řízení stanovené v § 6 odst. 1 zákona, zejména zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace, ve vztahu k určení přidělovaného objemu těžby a asanace kůrovcového dřeva (tedy zejm. úpravy obsažené v příloze Z3 návrhu smlouvy v návaznosti na relevantní ustanovení návrhu smlouvy). V rámci šetření podnětu bylo konkrétním potenciálním dodavatelem, tj. subjektem působícím na relevantním trhu, identifikováno, že nastavení smluvních podmínek shora jmenovaných částí předmětné veřejné zakázky bylo diskriminační, a tudíž se daný potenciální dodavatel zadávacího řízení na tyto části veřejné zakázky nezúčastnil, což zesílilo pochybnosti Úřadu o postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky. Jestliže tedy Úřad získal výše popsané pochybnosti, bylo jeho povinností zahájit správní řízení.

102. Předmětem vedeného správního řízení je de facto otázka způsobu určení rozsahu plnění, tedy nastavení zadávacích podmínek s přesahem do smluvních podmínek, a to v tom smyslu, zda jejich znění, co do požadavku na zpracování kůrovcového dřeva, není zadavatelem určeno takovým způsobem, který by mohl mít zásadní dopad na průběh samotného zadávacího řízení, čili zda se nejedná o smluvní podmínky nastavené excesivním způsobem, které mají dopad do základních zásad zadávacího řízení vyjádřených v § 6 odst. 1 zákona. Zajisté i nastavení smluvních podmínek je třeba vnímat tak, že mají dopad na jednání potenciálních dodavatelů, neboť i s přihlédnutím ke smluvním (obchodním) podmínkám se dodavatelé rozhodují o své účasti v zadávacím řízení a tedy tyto mohou mít značný dopad na průběh samotného zadávacího řízení. Úřad na tomto místě opakuje, že správní řízení zahájil právě z důvodu pochybností, zda zadavatel při zadávání posuzované veřejné zakázky dodržel základní zásady zadávacího řízení stanovené v § 6 odst. 1 zákona, zejména zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace. K uvedenému Úřad dodává, že výše specifikované pochybnosti pojal na základě obdrženého podnětu směřujícího do veřejných zakázek, jejichž předmět plnění spočíval i v zabezpečení obrany a ochrany proti kůrovcům, resp. v těžbě dřeva napadeného kůrovci. Stěžejním při posuzování otázky, zda jsou dány okolnosti k zahájení správního řízení z moci úřední, při vědomosti toho, že se jedná zejména o posouzení skutečnosti, zda nejsou smluvní podmínky stanoveny excesivně, tedy tak, že způsobují hrubé porušení základních zásad zadávacího řízení, zejm. pak zásady transparentnosti a zákazu diskriminace, vycházel Úřad z následujícího zjištění, kromě samotného podaného podnětu. Úřad za účelem zjištění skutkového stavu věci oslovil v průběhu šetření podnětu na veřejnou zakázku celkem 15 potenciálních dodavatelů, tj. subjektů působících na relevantním trhu (v oblasti lesního hospodářství), s žádostmi o vyjádření vztahujícími se ke smluvním podmínkám na šetřenou veřejnou zakázku, zejména v příloze Z3, a to za účelem posouzení především dopadů těchto ujednání na úvahy potenciálních dodavatelů na podání nabídky (nabídek) do předmětného zadávacího řízení. Úřad uvádí, že z tohoto provedeného šetření byly ze strany konkrétního potenciálního dodavatele identifikovány tyto 3 části, tzn. části č. 3 až č. 5, předmětné veřejné zakázky. Vzhledem ke kumulaci všech těchto informací, které měl Úřad k dispozici, přistoupil k zahájení správního řízení. Úřad rovněž nemůže při agresivním a nátlakovém jednání zadavatele vůči dohledovému orgánu nezmínit, že zadavatel dokonce Úřadu v různých fázích řešení této věci předkládal protichůdné a vzájemně se popírající vyjádření (viz dále), čímž nijak nepřispíval k rychlému odstranění pochybností.

103. Ačkoliv jsou kompetence Úřadu vytýčeny v již citovaném ustanovení § 112 odst. 2 zákona, podle něhož Úřad projednává správní delikty podle tohoto zákona a ukládá sankce za jejich spáchání, možnost Úřadu vyjadřovat se ke smluvním, resp. obchodním podmínkám je omezená, nikoliv však vyloučená. Uvedený závěr má podporu např. v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 48/2011-69 ze dne 28. 2. 2013, v němž je uvedeno, že není na Úřadu, „aby hodnotil vhodnost, přiměřenost či vymahatelnost soukromoprávní podmínky stanovené zadavatelem, nejedná-li se o zjevný exces vyvolávající nemožnost plnění předmětu zakázky a nejde-li o pravidlo pro posuzování kvalifikace a samotného hodnocení nabídek, jež by muselo být předmětem posouzení z pohledu ZVZ.“ Z výše řečeného lze tedy dovodit, že v kompetenci Úřadu je posoudit, zda smluvní, resp. obchodní podmínky jsou skutečně přiměřené požadovanému cíli a nepředstavují exces či neúnosné narušení některého ze základních principů (zásad) zákona vymezených v § 6 odst. 1 zákona. Právě ze zde uvedeného důvodu bylo předmětné správní řízení zahájeno.

104. Ve vztahu k uzavírání smluv v rámci zakázkového práva považuje Úřad za vhodné vyjádřit se obecně k procesu uzavírání smluv a tedy i (ne)možnosti dodavatelů vstupovat do způsobu a vhodnosti nastavení smluvních podmínek. Ve vztahu k zakázkovému právu je třeba si uvědomit, že zadávací řízení podle zákona představuje specifický kontraktační proces upravený v souvislosti s vynakládáním veřejných prostředků s cílem zabezpečit jejich hospodárné využívání. Zákon tedy modifikuje proces kontraktace upravený jinak obecnými soukromoprávními předpisy, resp. stanovuje další požadavky, které zadavatel (stejně tak dodavatel) musí dodržet. Zadávání veřejných zakázek totiž představuje specifický postup uzavření smlouvy, který se v tomto ohledu výrazně liší od běžného soukromoprávního procesu kontraktace výlučně v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, která je výrazně volnější, a která oběma stranám v procesu uzavírání smlouvy např. dovoluje měnit náležitosti a obsah smlouvy po celou kontraktační fázi, až do jejího uzavření. Naopak zákon subjektům smlouvy na veřejnou zakázku tyto možnosti limituje, a tedy limituje i jejich možnost vyjednávat.

105. Kontraktační proces v soukromém právu zahrnuje v ideálním případě prvotní ofertu jedné strany a následnou akceptaci této oferty druhou stranou, a to v případě, že druhá strana v tomto ideálním případě beze zbytku akceptuje veškeré podmínky, které jsou obsahem oferty. Právě uvedené je zcela použitelné i v rámci uzavírání smlouvy v zadávacím řízení. V soukromém právu však může být proces uzavírání smlouvy mnohem složitější, neboť se může skládat z nepřeberného množství ofert, kdy původní oferta jedné strany může být měněna dodatky, výhradami, omezeními nebo jinými změnami oferty, které představují odmítnutí nabídky, po kterém pak následuje další oferta, přičemž tento proces může v soukromém právu probíhat dle vůle stran až do konečné shody o obsahu budoucí smlouvy. Právě uvedené však v procesu zadávání veřejných zakázek není možné, nadto v otevřeném řízení, které žádná následná jednání o podobě smlouvy nepřipouští. V rámci otevřeného zadávacího řízení je možná změna smlouvy pouze ve formálních náležitostech a nelze tedy připustit, aby zadavatel stanovil, že se o návrhu smlouvy bude „dále jednat“.

106. Postup uzavírání smluv podle zákona je upraven odlišným způsobem. Smlouva má být uzavřena v takovém znění, v jakém byla obsažena v uchazečově nabídce, tedy po obsahové stránce. Připustit lze jen změny týkající se některých „formálních“ náležitostí, které nemají dopad na práva a povinnosti smluvních stran, tedy neomezují či nerozšiřují práva a povinnosti smluvních stran. Může se tak např. jednat o upravené kontaktní údaje. Vzhledem k výše uvedenému je tedy nezbytné, aby zadavatel k formulaci smluvních podmínek přistoupil s patřičnou dávkou svědomitosti a zohlednění skutečnosti, že dodavatelům předkládá podmínky, které následně nemohou být měněny, a tedy by měly být nastaveny způsobem, aby neměly negativní dopad do průběhu samotného zadávacího řízení, stejně tak následně nečinily problémy při realizaci předmětu plnění veřejné zakázky. Je nepochybné, že není povinností dodavatele účastnit se zadávacího řízení, a to např. z důvodu, že se neztotožňuje se způsobem nastavení smluvních podmínek, avšak ani není zákonem požadovaný stav, aby nepřiměřeně nastavené smluvní podmínky měly dopad do účasti v zadávacím řízení, či způsobovaly nečitelnost zadávacího řízení, potažmo následného předmětu plnění. Obecně však lze konstatovat, že je tedy na dodavateli (uchazeči), zda akceptuje navržené smluvní podmínky, či nikoliv. Zároveň nicméně platí, že smluvní podmínky nemohou být nastaveny takovým excesivním způsobem, že by měly za následek bránění v účasti potenciálních dodavatelů v zadávacím řízení či jiným způsobem negativně zasahovaly do procesu zadávání.

107. Úřad předesílá, že zákon konkrétně nestanoví, jaké smluvní podmínky mají být obsaženy ve smlouvě, která bude uzavřena na realizaci předmětu plnění veřejné zakázky. Vymezení smluvních podmínek tudíž zákon ponechává na uvážení zadavatele, neboť právě ten má nejlepší povědomí o tom, co a za jakých podmínek potřebuje. Záleží tak na zadavateli, jaké požadavky, které nejsou povinné podle zákona, uvede či neuvede v zadávací dokumentaci a jakým způsobem si stanoví rozsah smluvních podmínek. Tento volný prostor, jak již bylo zdůrazněno výše, však není neomezený a libovolný, neboť zadavatel je povinen dbát zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, případně dalších výslovných omezení stanovených zákonem.

108. Kruciální otázkou v daném případu je, zda souhrn všech smluvních podmínek, tedy podmínek předmětného zadávacího řízení, nezpůsobuje to, že by zadavatel mohl po dodavatelích požadovat nepřiměřený (nereálný) rozsah plnění vyplývající právě z textace návrhu smlouvy ve spojitosti s přílohou Z3 návrhu smlouvy, a zda tedy takto vymezené zadávací a smluvní podmínky nejsou v rozporu se zásadami zakotvenými v § 6 odst. 1 zákona. Úřad při svých úvahách, zejm. i v době zahájení předmětného správního řízení, reflektoval skutečnost, že v původní příloze Z3 vzorů smluv na veřejné zakázky zadávané před rokem 2013, tj. před rokem, v němž byla zde posuzovaná veřejné zakázka zadávána, byla obsažena tzv. podmínka MOT garantující vybranému dodavateli jednání se zadavatelem o maximálních objemech těžby kůrovcového dříví za předpokladu, že předpokládaný objem kůrovcového dříví v jednotlivém měsíci bude vyšší než 1/10 celkového předaného smluvního objemu těžby (v podrobnostech viz bod 66. odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž ze vzoru smlouvy na šetřenou veřejnou zakázku již byla smluvní podmínka MOT vypuštěna. Pro rozptýlení jakýchkoliv pochybností však Úřad upozorňuje, že předmětem řízení není neexistence podmínky MOT ve vzoru smlouvy; předmětem řízení je to, zda jsou podmínky zadávacího řízení nastaveny v souladu se zákonem a zda jsou dodavatelům dány dostatečné informace, co se předmětu veřejné zakázky týče. Jestliže Úřad odkazuje na MOT podmínku, je tím míněno a poukazováno na skutečnost, že zadavatel v předchozích smlouvách měl jednoznačně stanoven pro dodavatele „strop“ v případě plnění podmínek týkajících se kůrovcového dřeva. Vzhledem ke způsobu nastavení zadávacích podmínek ve smlouvách pro období roku 2016+ měl Úřad pochybnosti, jakým způsobem je nyní ošetřeno množství přidělované práce související s kůrovcovým dřevem a zda nemohlo ze strany zadavatele dojít k porušení zákona, jelikož potenciální dodavatel, Úřad opakuje, označil příslušné 3 části (části č. 3 až č. 5) veřejné zakázky.

109. Ve světle shora předestřené argumentace proto Úřad posoudil obsah zadávacích a smluvních podmínek na veřejnou zakázku ve vztahu k těžebním činnostem, resp. k zajištění obrany a ochrany proti kůrovcům, tak, jak jsou zadavatelem formulovány v závazném návrhu smlouvy, a to i s přihlédnutím k argumentaci uplatněné zadavatelem v průběhu správního řízení, která je v tomto ohledu obsáhlejší (detailnější), nežli argumentace předložená v průběhu šetření podnětu, tedy před zahájením předmětného správního řízení. Zejména pak Úřad při posuzování případu vzal do úvahy zadavatelem předložené informace ve vztahu k určení maximálního zadávaného objemu těžby kůrovcového dřeva, informace týkající se příloh Z2 a T1, stejně tak informace týkající se uplatňovaných sankcí a kompenzací vyplývajících zejm. z přílohy Z3.

110. Úřad posoudil informace vyplývající z příloh Z2 k jednotlivým třem částem šetřené veřejné zakázky, kdy zadavatel v předmětných přílohách uvádí informaci o těžbě v m3 (není zde obsažen údaj o obvyklém objemu těžby, jako tomu je v případě veřejných zakázek 2017+). Přílohy Z2 však rovněž obsahují informaci o podílu nahodilých těžeb, které oscilují mezi 30 až 37 %, a je tedy nutno dospět k závěru, že se v případě částí č. 3 až č. 5 předmětné veřejné zakázky nejedná o kalamitní oblasti.

111. Úřad ve vztahu k příloze (přílohám) Z2 konstatuje, že se dle jeho přesvědčení jedná o jeden z klíčových podkladů, který má dodavatel při rozhodování o účasti v zadávacím řízení k dispozici, neboť blíže představuje danou lokalitu, a to i s ohledem na podíl nahodilé těžby, stejně tak plánovaného kvartálního výkonu, apod. Tedy konkrétní údaje, na které jsou navázány další smluvní podmínky vyplývající se samotné smlouvy. Bez možnosti seznámení se s informacemi v příloze Z2 by byly podmínky účasti dodavatele v zadávacím řízení značně oslabeny, neboť by dodavatel neměl dostatečné informace ve vztahu k dalším provázaným (navazujícím) smluvním podmínkám. Úřad v tomto ohledu upozorňuje na vyjádření zadavatele ze dne 10. 10. 2016, kdy tento nejprve Úřadu uvedl „Příloha Z2 se doplní až po vysoutěžení, přesné informace obdrží až vybraný uchazeč po uzavření smlouvy. Textaci přílohy Z2 získá až vybraný uchazeč.“. Načež toto své vyjádření zadavatel následně dne 11. 10. 2016 modifikoval, když uvedl, že příloha č. Z2 je součástí nabídkového souboru, z čehož je zřejmé, že je dostupná všem potenciálním dodavatelům před podáním nabídky. Toto nové vyjádření (popírající původní vyjádření zadavatele) bylo následně zadavatelem podloženo relevantními skutečnostmi vyplývajícími z dokumentace o veřejné zakázce. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dodavatelé jsou předem seznámeni s tím, které lokality (SÚJ) jsou tzv. kalamitní, tedy zde převládá nahodilá těžba, a které jsou nekalamitní, s tím, že příloha Z2 následně blíže předkládá podrobné informace k dané lokalitě a přibližuje její charakteristické rysy. Zajisté je tuto skutečnost nutno vnímat jako takovou, že dodavatel je objektivně seznámen se skutečností, zda bude podávat nabídku do lokality s převládající nahodilou či naopak plánovanou těžbou, stejně tak disponuje k dané územní jednotce dalšími potřebnými informacemi, např. i ve vztahu ke kvartálnímu rozložení práce.

112. V souvislosti s těžbou kůrovcového dřeva nelze přehlédnout skutečnost, že se zpracováním takového dřeva zadavatel vyjma sankcí, za situace, kdy dodavatel nestíhá plnit ve stanovených lhůtách, v případě řádného plnění spojuje i finanční kompenzace. Z přílohy Z3 vyplývá, že dodavateli náleží za každý jeden m3 kůrovcového dříví asanovaného v termínu a způsobu asanace dle objednávky podle čl. I. odst. 2 písm. a) této přílohy 20 Kč/m3 a za každý jeden m3 kůrovcového dříví asanovaného v termínu a způsobu asanace dle objednávky podle čl. I. odst. 2 písm. b) této přílohy 50 Kč/m3. Vyjma těchto paušálních náhrad zadavatel přiznává dodavateli další finanční kompenzace, v případě, kdy vzroste objem těženého kůrovcového dřeva, a to za podmínek stanovených v čl. X odst. 6 návrhu smlouvy (blíže viz bod 57. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Zadavatel tedy do návrhu smlouvy vtělil ustanovení, která dodavatelům kompenzují příp. ztížené a náročné podmínky, v případě, kdy dojde k přemnožení kůrovce, a je tedy potřeba zvýšit na předmětné lokalitě činnost. Na straně jedné tedy zadavatel po dodavateli vyžaduje maximální výkon činnosti, na straně druhé jsou však takovému dodavateli poskytnuta určitá protiplnění, a to v podobě finančního zvýhodnění (kompenzace).

113. Zadavatel v průběhu správního řízení ve svém vyjádření ze dne 10. 10. 2016 Úřad upozornil, že „Společnosti, které se podílejí na plnění kůrovcových SÚJ jsou dokonce v plusu, neboť získávají bonusy za včasnou těžbu kůrovcového dřeva. Není známa žádná společnost, která by byla v mínusu při porovnání uplatnění bonusů a malusů (…) Častěji společnosti získávají bonusy, než že by byly uplatňovány sankce.“. Vzhledem k uvedené argumentaci zadavatelem si Úřad od zadavatele vyžádal relevantní podklady týkající se uplatňovaných sankcí a kompenzací (v podrobnostech viz bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Pro Úřad je však s podivem, že zadavatel ve vyjádření reagujícím na předchozí výzvu Úřadu, součástí kterého učinil požadované doklady a přehledy týkající se uplatňovaných sankcí a kompenzací, vyslovuje rozhořčení, z jakého důvodu Úřad požaduje předložení předmětných dokumentů. Byl to totiž sám zadavatel, který na danou skutečnost upozornil a použil tuto argumentaci na obhajobu svého postupu! Je naopak nejen logickým, ale i právně správným úkonem Úřadu, když zadavatel v průběhu správního řízení předloží tvrzení, na podporu svého postupu, avšak bez dalších relevantních podkladů, že si vyžádal k takovému tvrzení důkazy, které mají dopad a vliv na rozhodnutí ve věci.

114. Úřad konstatuje, že ze zadavatelem v průběhu správního řízení předložených podkladů a informací vyplývá, že zadavatel vynakládá vítězným dodavatelům v souvislosti se zpracováním kůrovcového dříví značné finanční prostředky, kdy nelze současně přehlédnout ani fakt, že, Úřad opětovně poznamenává, v případě částí č. 3 až č. 5 šetřené veřejné zakázky se jedná o nekalamitní části (oblasti), resp. části s podílem nahodilé těžby do 37 %.

115. Současně Úřad v průběhu správního řízení nepřehlédl skutečnost, že součástí zadávacích podmínek není příloha T1, což je však výslovně uvedeno již v samotné zadávací dokumentaci (viz čl. 19. zadávací dokumentace), kdy se jedná o přílohu, která obsahuje konkrétní podmínky pro výkon činností v dané lokalitě. Úřad k tomu dodává, že přílohy T1 jsou součástí finálních, tj. uzavřených, smluv na veřejné zakázky. Úřad dané přílohy podrobil v rámci částí č. 3 až č. 5 předmětné veřejné zakázky přezkumu, přičemž dospěl k závěru, že tyto jsou v souladu s nastavenými zadávacími podmínkami a neodporují informacím, které mají dodavatelé k dispozici při přípravě jejich nabídek, zejm. s ohledem na informace obsažené v příloze Z2.

116. Úřad tedy při posouzení věci vycházel zejm. ze skutečností, že potenciální dodavatelé mají v rámci zadávacích podmínek možnost seznámit se se smluvními podmínkami před uplynutím lhůty pro podání nabídek, což ostatně odpovídá i dikci ustanovení § 44 odst. 3 písm. a) zákona, podle kterého součástí zadávací dokumentace musí být rovněž obchodní podmínky, včetně platebních podmínek, případně též objektivních podmínek, za nichž je možno překročit výši nabídkové ceny. Dodavatel při rozhodování o účasti v zadávacím řízení je předem seznámen s tím, zda podává nabídku do lokality s vyšším či nižším podílem nahodilé těžby (kdy se v šetřeném případě ani u jedné z částí č. 3 až č. 5 nejedná o oblast kalamitní, vzhledem k procentuálnímu vyjádření nahodilé těžby), kdy je zřejmé, že chybějící „zastropování“ plnění oproti např. původně stanovené MOT podmínce je stěžejní zejm. pro kalamitní části, neboť v nekalamitních lokalitách problém s nepřiměřeným zatížením dodavatele, co do plnění povinností, se s nejvyšší pravděpodobností nemusí vůbec vyskytovat. Byť v případě kalamitních částí (stejně tak nekalamitních) není ve smlouvě stanoven „strop“ plnění, upozornil zadavatel na čl. XIII. odst. 7 vzoru smlouvy, kdy za určitých smlouvou předvídaných okolností je dodavatel oprávněn smlouvu vypovědět. Úřad nejprve uvádí, že do určité míry se ztotožňuje s názorem zadavatele, že i nové smlouvy obsahují „strop“ pro plnění kůrovcového dřeva, nicméně v dalším uvádí, že nevnímá možnost vypovězení smlouvy jako ten nejvhodnější způsob „zastropování“ možného požadovaného plnění po dodavateli. Zajisté je cílem dodavatele, pokud veřejnou zakázku, resp. kontrakt na několikaleté období získá, plnit jej po celou dobu a uzpůsobuje tomu své podnikatelské kroky. Rovněž snad není cílem férového zadavatele opakovaně „přesoutěžovat“ danou lokalitu, k čemuž by byl však tento zadavatel fakticky nucen, pokud by dodavatel využil svého práva a od smluvního vztahu odstoupil. Stejně tak nelze přehlédnout skutečnost, že i v případě, kdyby se dodavatel dostal do potíží s plněním ve vztahu ke kůrovcovému dřevu pro jeho velký výskyt a hodlal uplatnit možnost vypovězení smlouvy, běží mu tříměsíční výpovědní lhůta, a to se všemi důsledky vyplývajícími z „dosud“ existujícího smluvního vztahu. Nicméně Úřad při rozhodování věci zohlednil i fakt, vyjma již shora řečeného, že dodavatel je předem řádně ze strany zadavatele seznámen s okolnostmi dané lokality a že vzhledem k dalším smluvním mechanismům, které smluvní podmínky předmětné veřejné zakázky obsahují, je dodavatelům, v případě, že se ze své vlastní vůle rozhodnou pro účast v zadávacím řízení, čímž vyslovují svůj záměr příp. plnit v kalamitních lokalitách, dán prostor v podobě získání konkrétních finančních kompenzací (bonusů). Dle názoru Úřadu je zcela legitimní úvaha, že dodavatelé, kteří podávají své nabídky do kalamitních částí, počítají a kalkulují s tím, že mohou generovat vyšší zisk než v případě lokalit nekalamitních, neboť se zpracováním kůrovcového dřeva jsou spojeny již opakovaně zmiňované finanční kompenzace. Je tedy volbou dodavatele, zda bude „riskovat“ a podá nabídku do části veřejné zakázky, která je zadavatelem předem identifikována jako kalamitní či nikoliv.

117. Úřad na tomto místě ve vztahu k důvodům zahájení předmětného správního řízení opakuje, že správní řízení z moci úřední zahájil se zadavatelem z důvodu, že v rámci šetření podnětu získané informace od konkrétního potenciálního dodavatele signalizovaly (nasvědčovaly) možnost nezákonného postupu zadavatele. Ač tedy informace tohoto potenciálního dodavatele poukazovaly na nepřiměřené nastavení podmínek pro jejich tvrdost, resp. diskriminační charakter, z provedených šetření nevyplynulo, že by se na plnění šetřené veřejné zakázek přihlásil „dramaticky“ nižší počet dodavatelů, než tomu bylo u veřejných zakázek s totožným předmětem plnění v minulosti. K tomu Úřad sděluje, že z dokumentace o šetřené veřejné zakázce zjistil, že na plnění části č. 3 obdržel zadavatel celkem 6 nabídek, na plnění části č. 4 taktéž 6 nabídek a na plnění části č. 5 celkem 7 nabídek. Úřad na tomto místě akcentuje, že si je plně vědom skutečnosti, že počet obdržených nabídek sám o sobě neznačí, že zadavatel při zadávání konkrétní veřejné zakázky (ne)postupoval v souladu se zákonem. Je však nezbytné současně dodat, že počet nabídek nelze a priori přehlížet, kdy v šetřeném případě počet podaných nabídek byl jedním z „vodítek“, které Úřad při rozhodování věci hodnotil, tj. při posuzování zákonnosti postupu zadavatele bral Úřad v potaz i další materiály a z nich vyplývající skutečnosti. Z výše uvedeného počtu podaných nabídek lze dle názoru Úřadu důvodně usuzovat, že o předmětné 3 části posuzované veřejné zakázky proběhla mezi potenciálními dodavateli řádná soutěž, tj. počet obdržených nabídek z pohledu Úřadu a priori nesignalizuje, že zadávací podmínky jako celek působily diskriminačně.

118. Z kontextu všech výše uvedených skutečností je nutno vyslovit dílčí závěr, a to ten, že dodavatelé jsou předem srozuměni s tím, zda podávají nabídku do části veřejné zakázky s nižším či vyšším výskytem nahodilé těžby, kdy v případě částí č. 3 až č. 5 se z hlediska objemu nahodilé těžby jednalo o nekalamitní části (oblasti). Stejně tak z obsahu zadávacích podmínek vyplývá způsob vzniku nároku na další finanční plnění od zadavatele v souvislosti se zpracováním kůrovcového dřeva. Dodavateli jsou v rámci zadávacích (smluvních) podmínek dány mechanismy, kterak příp. od závazků převyšujících kapacity dodavatele odstoupit, a rovněž tak jsou mu dány mechanismy, kterak je možno získat vyšší finanční ohodnocení za vykonávanou činnost.

119. Je tedy pouze na vůli těchto dodavatelů, zda akceptují zadavatelem stanovené podmínky a nabídku do předmětného zadávacího řízení podají. V tomto ohledu Úřad akcentuje, že podmínky účasti, stejně tak podmínky následného plnění ze smlouvy, jsou zadavatelem stanoveny srozumitelně. Ze shora citovaných ujednání zadávací dokumentace, resp. vzoru smlouvy na veřejnou zakázku tudíž vyplývá, že potenciální dodavatelé jsou předem srozuměni se situací, tj. vývojem kůrovce, na dané smluvní územní jednotce a z něho vyplývajících povinností ve vztahu ke zpracování a asanaci kůrovcového dříví. Na základě informací obsažených v zadávacích podmínkách se pak dodavatelé mohli rozhodnout, zda nabídku do částí č. 3 až č. 5 veřejné zakázky podají. Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí pak vyplývá, že všichni potenciální dodavatelé byli se všemi smluvními podmínkami ve stejné míře srozuměni, a tudíž předem věděli, pokud v předmětných zadávacích řízeních uspějí, do čeho „půjdou“, resp. jaké podmínky budou muset akceptovat při plnění šetřené veřejné zakázky, resp. jejích 3 částí. Úřad na tomto místě uvádí, že kůrovcová problematika je v zásadě specifická, neboť její výskyt je ovlivněn klimatickými faktory a jeho výskytu či gradaci nelze zcela předejít, nýbrž pouze eliminovat její rozsah a dopady. Při určité souhře okolností (počasí, staré stromy atd.) tak může dojít k přemnožení kůrovců, přičemž gradace může mít nejrůznější průběh co do délky trvání a rozsahu. Vzhledem k právě řečenému tudíž Úřad připouští, že nelze zcela vyloučit, že za dobu plnění předmětné veřejné zakázky, resp. jejích 3 Úřadem šetřených částí, jež jsou nekalamitními částmi (oblastmi), dojde ke gradaci kůrovce v rozsahu přesahující zadavatelem stanovené limity, čili že se z předmětných částí veřejné zakázky stanou části kalamitní, kde se podíl úmyslné těžby stanovené v příloze č. Z2 sníží ve prospěch těžby kůrovcového dříví, tj. těžby nahodilé. Jinými slovy řečeno, podmínky plnění předmětu daných 3 částí veřejné zakázky známé vybranému dodavateli v době podání nabídky se mohou v průběhu jejího plnění změnit. K uvedenému Úřad nicméně dodává, že pro výše popsanou situaci vymezil zadavatel v článku XIII. „Změnová řízení a změny Projektů“, v bodě 7., vzoru smlouvy ujednání ve prospěch vybraného dodavatele, v němž stanovil, že za nastíněné situace je vybraný dodavatel oprávněn ukončit smlouvu výpovědí (v podrobnostech viz bod 59. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

120. Úřad v dalším uvádí, že problematice kůrovcového dříví zadavatel věnoval samostatnou přílohu vzoru smlouvy, a to přílohu Z3, v níž stanovil nezbytné technické a technologické minimum pro zabezpečení obrany a ochrany proti kůrovcům, které je vybraný dodavatel povinen v rámci plnění předmětu veřejné zakázky, resp. jejích 3 Úřadem posuzovaných částí, dodržet. Zejména se jedná o termíny pro zpracování a asanaci kůrovcového dříví, paušální náhrady nákladů spojené se zpracováním kůrovcového dříví, ale rovněž i smluvní pokuty za nedodržení zadavatelem určených termínů pro zpracování a asanaci dříví napadeného kůrovcem (viz body 62. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

121. Z výše definovaných smluvních ujednání, jež zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci k šetřené veřejné zakázce, resp. vzorech smluv, je tudíž zřejmé, že všichni potenciální dodavatelé, kteří zvažovali a připravovali podání nabídky na veřejnou zakázku, resp. její části č. 3 až č. 5, byli v rámci zadávacích podmínek seznámeni s kůrovcovou problematikou předem a shodně, a to – byť postup zadavatele obsahoval mnohé problematické body, jak shora vyloženo – srozumitelně natolik, aby se ještě pohyboval v mantinelech stanovených zákonem. S ohledem k právě řečenému lze tudíž konstatovat, že z hlediska zásady transparentnosti jsou smluvní podmínky na šetřenou veřejnou zakázku stanoveny zadavatelem v souladu se zákonem, neboť jak již Úřad dovodil výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, byli potenciální dodavatelé o podmínkách plnění předmětů šetřených 3 částí veřejné zakázky, resp. o kůrovcové problematice, informováni na několika místech vzoru smlouvy a zadávací dokumentaci, na základě čehož si mohli utvořit představu o tom, co plnění té které části posuzované veřejné zakázky obnáší a na základě toho se rozhodnout, zda do příslušné části nabídku podat či nikoliv.

122. Co se týče případné diskriminace dodavatelů, kdy povinnost Úřadu zahájit správní řízení vyplynula právě i z výsledku průzkumu u dodavatelů působících na relevantním trhu, Úřad ve světle výše předestřené argumentace konstatuje, že skutečnost, že někteří z dodavatelů, resp. konkrétní potenciální dodavatel není spokojen se způsobem nastavení smluvních podmínek, nelze z pohledu zákona považovat za diskriminaci tohoto dodavatele. Je tomu tak i proto, že judikatura konstatuje, že smluvní podmínky mohou být za nezákonné považovány tehdy, jsou-li zjevně excesivní. To, že smluvní podmínky jsou nastaveny z pohledu dodavatele méně výhodně, však nelze shledávat jako zjevný exces, byť podmínky jsou tvrdé vůči řadě kvalifikovaných dodavatelů vystupujících na trhu. Na druhou stranu nelze přehlížet skutečnost, že takto nastavené smluvní podmínky mohou být pro některé dodavatele až likvidační, pokud způsobu nastavení smluvních podmínek bude zneužito. Úřad je dohledovým orgánem, který s ohledem na předmět vedeného správního řízení mohl posoudit to, zda nejde v případě tako zvolených smluvních podmínek o zjevný exces, tzn. není orgánem, který by byl oprávněn zadavateli určovat vhodnější či přiměřenější nastavení smluvních podmínek, nicméně je zřejmé, že zkušená a erudovaná osoba zamýšlející se nad tvorbou zadávací dokumentace dokáže nalézt vhodnější a více prosoutěžní řešení. Ačkoliv z pohledu zakázkového práva v intencích zahájeného správního řízení Úřad neshledal takové porušení zákona, na základě kterého by byl oprávněn uložit sankci, jako obiter dictum podněcuje tímto Úřad za účelem zlepšení soutěžního prostředí zadavatele k vyhodnocení svého přístupu v případě zadávání obdobných veřejných zakázek. Zadavatel si musí být vědom toho, že posuzovaná smluvní podmínka vytváří tenze u dodavatelů schopných takové veřejné zakázky plnit, a proto v případě, je-li zadavatelem, který stojí o plný prosoutěžní přístup vůči všem kvalifikovaným dodavatelům, by měl přemýšlet o vhodnějším řešení, než které přijal.

123. Vzhledem ke skutečnosti, že Úřad v případě postupu zadavatele dospěl k závěru, že zadávací podmínky byly nastaveny způsobem, který dodavatelům před podáním nabídek přinášel relevantní informace o podmínkách účasti, stejně tak plnění předmětu veřejné zakázky, resp. jejích 3 Úřadem posuzovaných částí, a to i v kontextu rozhodování se o účasti v té či oné lokalitě, neshledává Úřad jejich nastavení za zjevně excesivní.

124. S ohledem na výše uvedené rozhodl Úřad o zastavení správního řízení, jelikož nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Podle § 117c odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu činí v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

Obdrží

Lesy České republiky, s.p., Mgr. Renáta Jelínková, Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Pozn.: Pokud je v textu rozhodnutí uveden odkaz na zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jedná se vždy o znění účinné v době zahájení zadávání veřejné zakázky, pokud není výslovně uvedeno jinak.