číslo jednací: R191/2016/VZ-23446/2017/323/EBr

• Instance: II.
• Věc: Poskytování právních služeb
• Účastníci:
  1. Ředitelství silnic a dálnic ČR
  2. WEIL, GOTSHAL & MANGES, s.r.o.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno
• Rok: 2016
• Datum nabytí právní moci: 14. 8. 2017

Č. j.: ÚOHS-R191/2016/VZ-23446/2017/323/EBr

Brno 14. srpna 2017

V řízení o rozkladu ze dne 15. 7. 2016 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –

• WEIL, GOTSHAL & MANGES, s.r.o., advokátní kancelář, IČO 25621050, se sídlem Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0310/2016/VZ-27620/2016/522/PKř ze dne 30. 6. 2016 vydanému ve správním řízení zahájeném na návrh dne 4. 5. 2016 ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

• Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4,

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Poskytování právních služeb“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 10. 2015 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 2. 10. 2015 pod ev. č. 400812, ve znění oprav uveřejněných dne 8. 10. 2015, dne 23. 10. 2015, dne 11. 12. 2015, dne 21. 12. 2015, dne 10. 2. 2016 a dne 19. 2. 2016, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 7. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 194-351990, ve znění oprav uveřejněných dne 13. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 198-359321, dne 28. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 209-379640, dne 16. 12. 2015 pod ev. č. 2015/S 243-441592, dne 23. 12. 2015 pod ev. č. 2015/S 248-451889, dne 13. 2. 2016 pod. ev. č. 2016/ S 031-050051 a dne 24. 2. 2016 pod ev. č. 2016/S 038-061939,

jsem podle § 90 odst. 4 ve spojení s § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0310/2016/VZ-27620/2016/522/PKř ze dne 30. 6. 2016

r u š í m

a správní řízení zahájené na návrh ze dne 4. 5. 2016, vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0310/2016/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Poskytování právních služeb“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 10. 2015 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 2. 10. 2015 pod ev. č. 400812, ve znění oprav uveřejněných dne 8. 10. 2015, dne 23. 10. 2015, dne 11. 12. 2015, dne 21. 12. 2015, dne 10. 2. 2016 a dne 19. 2. 2016, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 7. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 194-351990, ve znění oprav uveřejněných dne 13. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 198-359321, dne 28. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 209-379640, dne 16. 12. 2015 pod ev. č. 2015/S 243-441592, dne 23. 12. 2015 pod ev. č. 2015/S 248-451889, dne 13. 2. 2016 pod. ev. č. 2016/ S 031-050051 a dne 24. 2. 2016 pod ev. č. 2016/S 038-061939,

z a s t a v u j i .

Odůvodnění

I.               Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 4. 5. 2016 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“[1]) návrh navrhovatele – WEIL, GOTSHAL & MANGES, s.r.o., advokátní kancelář, IČO 25621050, se sídlem Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“), na zahájení řízení o přezkoumání úkonů (dále jen „návrh“) zadavatele – Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 (dále jen „zadavatel“), učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Poskytování právních služeb“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 10. 2015 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 2. 10. 2015 pod ev. č. 400812, ve znění oprav uveřejněných dne 8. 10. 2015, dne 23. 10. 2015, dne 11. 12. 2015, dne 21. 12. 2015, dne 10. 2. 2016 a dne 19. 2. 2016, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 7. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 194-351990, ve znění oprav uveřejněných dne 13. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 198-359321, dne 28. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 209-379640, dne 16. 12. 2015 pod ev. č. 2015/S 243-441592, dne 23. 12. 2015 pod ev. č. 2015/S 248-451889, dne 13. 2. 2016 pod. ev. č. 2016/ S 031-050051 a dne 24. 2. 2016 pod ev. č. 2016/S 038-061939 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Návrhem se navrhovatel u Úřadu domáhal uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona v podobě zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, a dále vydání předběžného opatření, kterým by Úřad k zajištění účelu řízení dle § 117 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona pozastavil zadávací řízení na veřejnou zakázku a zároveň nařídil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení.

3. Vzhledem k tomu, že Úřad po předběžném posouzení dokumentace o veřejné zakázce nezískal pochybnosti o souladu úkonů a postupů učiněných zadavatelem v zadávacím řízení se zákonem, rozhodl rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0310/2016/VZ-22458/2016/522/PKř ze dne 25. 5. 2016 o zamítnutí návrhu navrhovatele na vydání předběžného opatření, jímž by měl být zadavateli podle § 117 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona uložen zákaz uzavřít smlouvu na všechny části veřejné zakázky či mělo být pozastaveno zadávací řízení ve všech částech veřejné zakázky.

II.             Napadené rozhodnutí

4. Dne 30. 6. 2016 vydal Úřad, po posouzení toho, co ve správním řízení vyšlo najevo, rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0310/2016/VZ-27620/2016/522/PKř (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým dle § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítl návrh navrhovatele, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 nebo 2 zákona.

5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad nejprve přistoupil k přezkoumání náležitostí návrhu a podmínkám vedení správního řízení a následně přistoupil k přezkoumání postupů zadavatele, které navrhovatel ve výše zmíněném návrhu shledával v rozporu se zákonem. Jednalo se o následující okruhy námitek uvedených v návrhu navrhovatele týkající se vymezení předmětu veřejné zakázky, stanovení technických kvalifikačních předpokladů, netransparentnosti postupu zadavatele a také skutečnosti, zda dílčí hodnotící kritéria veřejné zakázky souvisí či nesouvisí s ekonomickou výhodností nabídky a vedou k omezení hospodářské soutěže.

6. Po projednání všech výše uvedených okruhů námitek navrhovatele Úřad konstatoval, že v postupu zadavatele při stanovení zadávacích podmínek neshledal rozpor se zákonem, a proto návrh navrhovatele zamítl.

III.           Námitky rozkladu

7. Dne 15. 7. 2016 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 1. 7. 2016. Navrhovatel podal rozklad v zákonné lhůtě.

8. Navrhovatel je přesvědčen, že napadené rozhodnutí je stiženo řadou závažných vad, které způsobují jeho věcnou nesprávnost a nezákonnost.

9. Navrhovatel předně rozporuje skutečnost, že se Úřad fakticky nezabýval přesností, úplností a srozumitelností vymezení předmětu veřejné zakázky, resp. jejích částí, přičemž se dále při hodnocení toho, zda rozdělení veřejné zakázky na části není nezákonné, neodůvodněně odchýlil od své předchozí rozhodovací praxe a rovněž vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci.

10. Dále navrhovatel v rozkladu namítá, že co se týká vymezení samotného obsahu referenčních služeb, tento je v řadě případů vymezen zcela obecně, nikoliv prostřednictvím kumulativního požadavku na konkrétní obsahovou náplň, konkrétní právní oblast a specifickou právní otázku. Zadavatel tedy dle navrhovatele prokazatelně minimální úroveň technických kvalifikačních požadavků prostřednictvím obsahové náplně nevymezil.

11. K námitce směřující k vymezení technických kvalifikačních předpokladů dále navrhovatel uvádí, že právě skutečnost, že zadavatel v zadávací dokumentaci nevymezil, jakou roli hraje jím požadované uvedení finanční hodnoty referenčních služeb z hlediska splnění kvalifikace, činí jeho postup netransparentním.

12. Mezi další námitky uváděné v rozkladu patří také argument týkající se předložení pěti významných právních služeb, které se musely výhradně týkat Obchodních podmínek staveb pozemních komunikací, resp. podmínek FIDIC. K tomu navrhovatel dodává, že v důsledku vymezení technických kvalifikačních předpokladů druhé části veřejné zakázky jsou z účasti na zadávacím řízení neodůvodněně diskvalifikováni takoví dodavatelé, kteří mají potřebné zkušenosti, byť v menším počtu než je vyžadovaný zadavatelem, a zároveň mají zkušenosti s poskytováním právních služeb v dané oblasti, které se týkaly jiných, obsahově podobných obchodních podmínek na realizaci stavebních projektů.

13. Dále navrhovatel v rozkladu rozporuje Úřadem v napadeném rozhodnutí předestřený výklad rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 15/2009-71 ze dne 10. 3. 2011, když uvádí, že tento odporuje závěru o kogentnosti a taxativnosti ustanovení § 56 zákona. Navrhovatel k tomu dodává, že zadavatelé si nemohou omezovat zákonem stanovené kvalifikační předpoklady, pokud tato možnost výslovně nevyplývá z textu zákona.

14. Další námitka se vztahuje k dle navrhovatele nepřípustnému omezení horní hranice nabídkové ceny za 1 hodinu právních služeb. Dle navrhovatele nemůže stanovení maximální ceny za 1 hodinu právních služeb v daném případě představovat legitimní nástroj ke stanovení cenové hladiny plnění, neboť samotná výše hodinové sazby nevypovídá nic o tom, jaká bude ve skutečnosti celková částka, kterou zadavatel v daném případě za poskytnutí právních služeb vybranému dodavateli zaplatí.

15. Dále navrhovatel brojí proti opakovanému prodlužování lhůty pro podání nabídek ze strany zadavatele bez řádného odůvodnění, když nepovažuje výklad ustanovení § 147 odst. 8 zákona zastávaný Úřadem za obhajitelný. Na druhou stranu navrhovatel nesouhlasí s názorem Úřadu, že porušení zákona v té podobě, že zadavatel neprodloužil lhůtu k podání námitek, ačkoliv provedl změnu zadávacích podmínek veřejné zakázky, nemohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

16. Dále v rozkladu navrhovatel uvádí argumenty, kterými se snaží odůvodnit, že závěr Úřadu ohledně povinnosti informovat zájemce o veřejnou zakázku o podaných námitkách a o rozhodnutí o nich je nesprávný, neboť při posouzení okolnosti, zda zadavatel v daném případě postupoval v souladu s § 11 odst. 3 zákona, Úřad nezohlednil závěry vyplývající z navrhovatelem odkazovaného rozhodnutí Úřadu ÚOHS-R54/2013/VZ-8821/2013/310/PMo/IPs ze dne 15. 5. 2013.

Závěr rozkladu

17. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

IV.          Další průběh řízení

18. S ohledem na to, že výše uvedený rozklad navrhovatele byl včas doručen prostřednictvím datové schránky, ovšem nebyl opatřen uznávaným elektronickým podpisem, jak vyžaduje zákon v § 117c odst. 1 písm. b) zákona, vydal Úřad dne 29. 9. 2016 Sdělení k přípisu, kterým uvědomil navrhovatele o nabytí právní moci napadeného rozhodnutí.

19. Následně navrhovatel podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu dle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, kterou se domáhal uložení povinnosti předsedovi Úřadu vydat rozhodnutí o rozkladu.

20. Dříve než Krajský soud v Brně o výše uvedené žalobě rozhodl, jsem posoudil, zda jsou, či nejsou ohledně napadeného rozhodnutí dány důvody pro zahájení přezkumného řízení z moci úřední, eventuálně zda jsou splněny podmínky obnovy řízení nebo nového rozhodnutí ve věci. Následně po provedeném předběžném posouzení věci z moci úřední jsem nedospěl k závěru, že lze mít důvodně za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, pročež zde nebyl dán prostor pro zahájení přezkumného řízení, v němž by bylo možné postupem podle § 94 a násl. správního řádu pravomocné napadené rozhodnutí zrušit. O tomto svém závěru jsem uvědomil všechny účastníky správního řízení.

21. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 42/2017-112 ze dne 21. 6. 2017 pak bylo žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu vyhověno a Krajský soud v Brně přikázal vydat ve věci samé rozhodnutí o rozkladu žalobce, a to ve lhůtě 45 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

22. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně byla ze strany Úřadu obratem podána kasační stížnost spolu s žádostí o přiznání odkladného účinku. S ohledem na to, že se až do vydání tohoto rozhodnutí Nejvyšší správní soud k výše uvedené žádosti nevyjádřil, jsme vázáni výrokem rozsudku Krajského soudu v Brně a tedy povinni vydat toto rozhodnutí.

V.            Řízení o rozkladu

23. S ohledem na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, předal Úřad podle § 88 odst. 1 správního řádu spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu, přičemž tomuto předání předcházelo neshledání podmínek pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

24. Dne 3. 7. 2017 bylo vydáno usnesení č. j. ÚOHS-R191/2016/VZ-19724/2017/323/EBr, kterým byl zadavatel vyzván, aby ve lhůtě 7 dnů poskytl informace o provedených úkonech v zadávacím řízení veřejné zakázky. Dne 10. 7. 2017 obdržel Úřad přípis zadavatele, v němž zadavatel Úřadu sdělil, že všechny tři části veřejné zakázky byly zadány jednotlivým vybraným uchazečům. Současně s výše uvedeným přípisem doručil zadavatel Úřadu také výše zmíněné rámcové smlouvy, přičemž všechny tyto dokumenty se staly součástí správního spisu vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0310/2016/VZ.

25. Dne 17. 7. 2017 bylo vydáno usnesení č. j. ÚOHS-R191/2016/VZ-20638/2017/323/EBr, kdy byla všem účastníkům dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

26. Dne 24. 7. 2017 bylo Úřadu doručeno vyjádření navrhovatele, který uvedl, že Úřad i jeho předseda svým nezákonným postupem zapříčinili současný stav správního řízení, kdy došlo k tomu, že rámcové smlouvy na všechny části veřejné zakázky již byly uzavřeny. Za této skutkové situace je dle názoru navrhovatele nezbytné, aby předseda Úřadu provedl věcný přezkum postupu zadavatele a následně meritorně rozhodl, aby navrhovatel mohl případně dál hájit svá subjektivní práva. Pouze za předpokladu vydání meritorního rozhodnutí v nadepsaném řízení může být poskytnuta ochrana subjektivním právům navrhovatele, která již byla poškozena nezákonným postupem a rozhodováním Úřadu.

Stanovisko předsedy Úřadu

27. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení rozhodných skutečností s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

28. Jelikož jsem v průběhu tohoto řízení o rozkladu zjistil, že ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího jsem napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení, zahájené na návrh ze dne 4. 5. 2016, vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0310/2016/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, zastavil.

29. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

VI.          K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení

30. Podle § 118 odst. 1 zákona, nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

31. Podle § 152 odst. 1 správního řádu proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad.

32. Podle § 152 odst. 4 správního řádu nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.

33. Podle § 90 odst. 4 správního řádu jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.

34. Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže se žádost stala zjevně bezpředmětnou.

35. Bezpředmětnost ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je podle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 20/2011-52 ze dne 16. 8. 2012, proti němuž směřující kasační stížnost byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 79/2012-37 ze dne 26. 6. 2013 zamítnuta, nutno vnímat jako „stav, kdy jakýmkoliv rozhodnutím o žádosti, ať už kladným nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žadatele“.

36. K bezpředmětnosti žádosti, jakožto k důvodu pro zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, se vyjádřil např. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 As 62/2009-68 ze dne 14. 10. 2010, v rozsudku č. j. 8 As 103/2011-92 ze dne 19. 3. 2012 a v rozsudku č. j. 7 Afs 79/2012-37 ze dne 26. 6. 2013 v nichž uvedl, že „[d]ůvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam.“ Takový navrhovatelem sledovaný význam je potřeba vnímat jako právě ten zamýšlený význam, který by mělo pro navrhovatele eventuální budoucí rozhodnutí Úřadu, nikoli význam jiný. Tento význam přitom vždy vyplývá již z původního obsahu návrhu a v zásadě se kryje s předmětem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, tj. s cílem uložit konkrétní nápravné opatření, tj. právě to, kterého se navrhovatel v návrhu domáhal.

37. Cílem návrhu navrhovatele v tomto řízení bylo uložení nápravného opatření v podobě zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku. S tímto cílem návrhu navrhovatele, tj. subjektivním kritériem pro definování předmětu správního řízení, se v zásadě kryje význam, který by pro navrhovatele mělo eventuální budoucí rozhodnutí Úřadu.

38. Úřad zahájil toto správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 113 zákona na základě návrhu navrhovatele. Předmětem tohoto správního řízení, tj. cílem návrhu navrhovatele, bylo v době podání návrhu uložení nápravného opatření v podobě zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

39. Dne 10. 7. 2017 obdržel Úřad přípis zadavatele, v němž zadavatel Úřadu sdělil, že všechny části veřejné zakázky byly zadány, tedy byly uzavřeny smlouvy na plnění veřejné zakázky s vybranými uchazeči. V témže přípisu doručil zadavatel Úřadu také výše zmíněné smlouvy. Uzavřením smluv na plnění předmětu veřejné zakázky s vybraným uchazečem tak nově nastal stav, kdy zanikla možnost uložení nápravného opatření, kterého se navrhovatel domáhal svým návrhem. Jednou z podmínek uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona je totiž skutečnost, že dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

40. V tomto správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0310/2016/VZ tak v průběhu řízení o rozkladu došlo k takové změně okolností, která zapříčinila, že návrh, který v době svého podání bezpředmětným nebyl, se jím stal, neboť po uzavření smluv na plnění předmětu veřejné zakázky již nelze dosáhnout cíle, ke kterému návrh směřoval, tj. uložení nápravného opatření v podobě zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

41. I kdyby bylo možné v rámci tohoto správního řízení docílit pravomocného meritorního výroku Úřadu ve věci návrhu navrhovatele, nedošlo by ke změně v právním postavení navrhovatele a rozhodnutí Úřadu o návrhu navrhovatele by pro navrhovatele nemělo význam, neboť žádné rozhodnutí by již navrhovateli neumožnilo znovu se účastnit zadávacího řízení. Prvotního cíle, kterého chtěl navrhovatel podáním návrhu dosáhnout (uložení nápravného opatření), tedy již dosáhnout nelze a návrh navrhovatele se tak stal bezpředmětnou žádostí ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.

42. Situace, kdy se žádost stala zjevně bezpředmětnou, jelikož v důsledku uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky nelze dosáhnout cíle návrhu navrhovatele, je jedním z důvodů, na základě kterých musí správní orgán řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu zastavit.

43. K době, kdy lze ještě dosáhnout účelu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, potažmo cíle návrhu navrhovatele a kdy má tudíž pro navrhovatele rozhodnutí Úřadu o návrhu ještě význam, se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 4 As 249/2014-43 ze dne 31. 3. 2015, v němž uvedl, že „[ú]čelem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je uložení nápravného opatření v případě kvalifikovaného porušení postupu pro zadání veřejné zakázky zadavatelem, tedy zjednání nápravy v době, kdy lze ještě pochybení zadavatele napravit, tj. před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku.“ V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud rovněž dospěl k následujícímu závěru: „[v] případě, že po podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dojde k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, je namístě řízení zastavit podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.“ (obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn 10 As 80/2015 ze dne 3. 12. 2015)

44. Uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky zapříčiňuje odpadnutí předmětu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterým je, jak rovněž uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 As 249/2014-43 ze dne 31. 3. 2015, „trvající zadávací řízení, které lze korigovat uložením opatření dle § 118 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách“.

45. K povinnosti Úřadu vést řízení o přezkoumání úkonů zadavatele i poté, co byla uzavřena smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky, tj. poté co odpadl předmět řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 10 As 80/2015 ze dne 3. 12. 2015, v němž uvedl, že „[ú]řad nemá po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku již žádnou pravomoc věcně přezkoumávat zadávací řízení a ukládat případné sankce (s výjimkou uložení sankce za porušení dříve uloženého zákazu uzavření smlouvy). Takový postup by byl nad rámec zákonem svěřené pravomoci Úřadu a tedy nepřípustný.“

46. Uzavření smluv na plnění všech tří částí veřejné zakázky tedy zapříčinilo stav, kdy zanikla možnost Úřadu uložit zadavateli nápravné opatření dle § 118 odst. 1 zákona a návrh se tak stal v průběhu vedení správního řízení zjevně bezpředmětnou žádostí ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu.

47. Ustanovení § 90 odst. 4 správního řádu výslovně normativně určuje postup odvolacího správního orgánu, při zjištění, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, v podobě zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení bez dalšího. Tím je ze zákona vyloučeno, aby v rámci tohoto řízení o rozkladu došlo k jinak samozřejmému přezkumu souladu napadeného rozhodnutí s právními předpisy a jeho správnosti v rozsahu námitek rozkladu zadavatele podle § 89 odst. 2 správního řádu.

48. Co se týče námitek uvedených v rozkladu navrhovatele, konstatuji, že jsem nebyl oprávněn se jimi zabývat, neboť je třeba se nejdříve vypořádat s tím, zda je naplněn procesní rámec pro věcný přezkum. To znamená, že nejdříve musí být splněny podmínky, za kterých lze vůbec řízení vést. V předmětné věci však tyto podmínky splněny nebyly, neboť uzavřením smlouvy na plnění veřejné zakázky došlo k odpadnutí předmětu řízení a vznikla tak překážka, díky které již Úřad nemůže ve věci rozhodnout. Současně však připomínám, že Úřad v rámci prvostupňového řízení řádně návrh navrhovatele přezkoumal, když dospěl k závěru, že tento není v celém svém rozsahu důvodný. Zároveň poté došlo, jak již bylo zmíněno v bodě 20 tohoto rozhodnutí, s ohledem na principy dobré správy a možnosti eventuální nápravy pravomocných rozhodnutí Úřadu k posouzení, zda jsou, či nejsou ohledně rozhodnutí Úřadu dány důvody pro zahájení přezkumného řízení z moci úřední, eventuálně zda jsou splněny podmínky obnovy řízení nebo nového rozhodnutí ve věci. Ani zde jsem však po provedeném předběžném posouzení věci z moci úřední nedospěl k závěru, že lze mít důvodně za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, pročež zde nebyl dán prostor pro zahájení přezkumného řízení, v němž by bylo možné postupem podle § 94 a násl. správního řádu pravomocné rozhodnutí Úřadu zrušit. Obsah přípisu navrhovatele byl tedy rovněž vyhodnocen jako neopodstatněný.

49. Dále považuji za nutné se ještě pozastavit nad vyjádřením navrhovatele k podkladům rozhodnutí, shrnutým již v bodě 25 tohoto rozhodnutí, vyžadujícím věcný přezkum postupu zadavatele z důvodu dalšího případného hájení subjektivních práv navrhovatele. K problematice významu pravomocného rozhodnutí správního orgánu v rámci civilního řízení se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 3 As 133/2016 ze dne 28. 6. 2017, kdy konstatoval následující: „Konečně, zdejší soud v principu souhlasí s názorem stěžovatele, že pravomocné rozhodnutí žalovaného o spáchání správního deliktu zadavatelem (§ 120 odst. 1 ZVZ) může mít pro neúspěšného uchazeče význam v civilním řízení (vedeném například o náhradu způsobené škody). Podle § 135 odst. 1 občanského soudního řádu je totiž civilní soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Zde je vhodné upozornit, že tyto účinky z povahy věci nemá rozhodnutí, jímž se zadavateli ukládá nápravné opatření podle § 118 odst. 1 ZVZ, tedy ani v případě věcného projednání návrhu stěžovatele a jeho úspěchu ve věci, tímto rozhodnutím není civilní soud při svém rozhodování vázán.“ Z výše uvedeného tedy jasně vyplývá, že v případě, že je řízení zahájeno na návrh, nemá věcné projednání tohoto návrhu ani případné uložení nápravného opatření vliv na možnost navrhovatele hájit svá subjektivní práva v rámci civilního soudnictví. Z tohoto důvodu nelze s výše uvedenou argumentací navrhovatele souhlasit.

50. Jelikož jsem z obsahu správního spisu zjistil, že rozklad směřuje proti napadenému rozhodnutí, které zamítlo návrh navrhovatele na uložení nápravného opatření dle § 118 odst. 1 zákona, a následně došlo k uzavření smluv na všechny části veřejné zakázky s vybranými uchazeči, čímž došlo ke skutečnosti, která odůvodňuje zastavení řízení, dospěl jsem k závěru, že došlo k naplnění hypotézy § 90 odst. 4 správního řádu. Proto jsem napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení bez dalšího zastavil.

51. Vzhledem k tomu, že je z obsahu spisu tohoto správního řízení zřejmé, že žádný z účastníků netvrdil ani neprokázal, že by jiné rozhodnutí o rozkladu mohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků nezbývá, než postupem podle § 90 odst. 4 správního řádu napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit.

VII.        Závěr

52. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že zadavatel uzavřel s vybranými uchazeči smlouvy na všechny tři části veřejné zakázky, jsem dospěl k závěru, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

53. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

1.         Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvková organizace, Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4

2.         WEIL, GOTSHAL & MANGES, s.r.o., advokátní kancelář, Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona.