číslo jednací: R0151/2017/VZ-32472/2017/322/JSu

• Instance: II.
• Věc: Pronájem a provozování vodohospodářské infrastruktury
• Účastníci:
  1. obec Řitka
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2017
• Datum nabytí právní moci: 6. 11. 2017
• Související rozhodnutí: V0161/2017/VZ-25662/2017/322/KBe; R0151/2017/VZ-32472/2017/322/JSu

Č. j.: ÚOHS-R0151/2017/VZ-32472/2017/322/JSu

Brno 6. listopadu 2017

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 15. 9. 2017, doručeném téhož dne předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podaném zadavatelem –

• obec Řitka, IČO 00241644, se sídlem Na Návsi 54, 252 03 Řitka, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 12. 9. 2017 JUDr. Pavlem Brachem, ev. č. ČAK 14672, se sídlem Klapálkova 3132/4, 149 00 Praha 4,

proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-V0161/2017/VZ-25662/2017/322/KBe ze dne 4. 9. 2017 vydanému ve zkráceném přezkumném řízení podle § 98 ve spojitosti s § 97 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve věci přezkumu rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0136/2017/VZ-17911/2017/511/ŠKm ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 27 odst. 1 písm. a) zákona 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, při výběru koncesionáře pro uzavření koncesní smlouvy na „Pronájem a provozování vodohospodářské infrastruktury“, která byla uzavřena mezi zadavatelem a koncesionářem - Středočeská vodovodní a kanalizační s.r.o., IČO 26731240, se sídlem Krátká 187, 252 03 Řitka,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-V0161/2017/VZ-25662/2017/322/KBe ze dne 4. 9. 2017

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Správní řízení a přezkumné řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jako „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 24 odst. 1 zákona č. 139/2006 Sb., o koncesních smlouvách a koncesním řízení (koncesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jako „koncesní zákon“[1]), k výkonu dohledu nad dodržováním koncesního zákona, zahájil dne 12. 4. 2017 správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem – obec Řitka, IČO 00241644, se sídlem Na Návsi 54, 252 03 Řitka, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 12. 9. 2017 JUDr. Pavlem Brachem, ev. č. ČAK 14672, se sídlem Klapálkova 3132/4, 149 00 Praha 4 (dále jako „zadavatel“) – při zadávání koncese s názvem „Pronájem a provozování vodohospodářské infrastruktury“ (dále jako „koncese“). Dne 14. 6. 2017 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0136/2017/VZ-17911/2017/511/ŠKm (dále jako „prvostupňové rozhodnutí“), jehož výrokem Úřad zastavil správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0136/2017/VZ proto, že nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 27 koncesního zákona.

2. Úřad v přezkoumávaném rozhodnutí konstatoval, že zadavatel sice nezohlednil všechny relevantní informace při výpočtu předpokládaného příjmu koncesionáře, které mu byly v době výpočtu známy, avšak i po zohlednění všech relevantních údajů by příjem koncesionáře podle § 4 koncesního zákona činil 19 338 074, 08 Kč bez DPH, tj. méně než zákonný limit 20 000 000 Kč bez DPH, což umožnilo zadavateli zadat koncesi postupem mimo koncesní řízení.

3. Předseda Úřadu jako orgán příslušný podle § 95 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“) k vedení přezkumného řízení zahájil ve věci přezkumu zákonnosti prvostupňového rozhodnutí přezkumné řízení na základě podnětu, který obdržel dne 27. 7. 2017, jehož obsahem bylo upozornění na to, že Úřad v prvostupňovém rozhodnutí nesprávně kalkuluje s objemem odebírané vody. Podatel poukazoval na to, že v zadávací dokumentaci je uvedeno: „zadavatel dále předpokládá navyšování počtu odběratelů vody o 10 domácností ročně“, podatel dále uvedl, že za takových okolností nelze počítat s konstantní hodnotou odběru vody, přičemž při zvýšení množství odebírané vody úměrně předpokládanému nárůstu odběratelů, by dle výpočtů podatele příjem koncesionáře převyšoval 21 mil. Kč, čímž by došlo k překročení limitu stanoveného koncesním zákonem pro koncese malého rozsahu.

II.             Napadené rozhodnutí

4. V přezkumném řízení vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-V0161/2017/VZ-25662/2017/322/KBe ze dne 4. 9. 2017 (dále jako „napadené rozhodnutí“), kterým zrušil prvostupňové rozhodnutí a vrátil věc k novému projednání Úřadu. Ke zrušení prvostupňového rozhodnutí došlo z toho důvodu, že předpoklad navyšování odběratelů vody o 10 domácností ročně, mohl mít zásadní vliv na posouzení, zda byl postup zadavatele v souladu se zákonem zejména s ohledem na to, že se výsledek výpočtu bez zohlednění zvýšení odběratelů, a tedy i bez zohlednění zvýšení objemu odebírané vody, blížil zákonnému limitu 20 000 000 mil. Kč.

III.           Rozklad zadavatele

5. Dne 15. 9. 2017 obdržel předseda Úřadu rozklad zadavatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 4. 9. 2017. Zadavatel podal rozklad v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

6. Zadavatel ve svém rozkladu poukazuje zejména na to, že v přezkumném řízení dochází k přezkoumání zákonnosti prvostupňového rozhodnutí, tedy jeho souladu s právními předpisy. Zadavatel konstatuje, že předseda Úřadu překročil své oprávnění, co do rozsahu v jakém může přezkoumat prvostupňové rozhodnutí s ohledem na to, že se zabýval věcnou správností prvostupňového rozhodnutí a nikoliv jeho zákonností.

7. Zadavatel dále poukazuje na to, že předseda Úřadu nevycházel při posouzení zákonnosti prvostupňového rozhodnutí ze skutkového stavu, jak byl zjištěn Úřadem, ale vychází se svých vlastních faktických závěrů, které faktické závěry Úřadu deformují.

8. Zadavatel také uvádí, že faktický závěr předsedy Úřadu o tom, že navyšování domácností může mít vliv na výsledný příjem koncesionáře, není dále rozveden, což zamezuje tomu, aby s tímto závěrem bylo polemizováno. Nadto zadavatel uvádí, že předseda Úřadu překročil svou pravomoc i tím, že Úřadu ukládá nikoliv právně závazný názor jak danou věc posuzovat, ale faktický stav, ze kterého má při svém rozhodování vycházet.

Závěr rozkladu

9. Zadavatel v rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí z důvodu jeho nezákonnosti zrušil a správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-V0161/17/VZ bez dalšího zastavil.

IV.          Řízení o rozkladu

10. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu a všech jeho okolností a souvislostí jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a došel jsem k závěru, že napadené rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou uvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí podaného rozkladu.

V.            K námitkám rozkladu

11. Z obsahu rozkladových námitek je patrné, že klíčovou právní otázkou dané věci je posouzení rozsahu oprávnění, které má správní orgán, v daném případě předseda Úřadu, při přezkumu správního rozhodnutí v přezkumném řízení dle úpravy obsažené ve správním řádu.

12. Úpravu přezkumného řízení obsahuje § 94 a násl. správního řádu, dle těchto ustanovení zákona rozhodují příslušné orgány o pravomocných rozhodnutích, o kterých lze důvodně pochybovat, že jsou v souladu s právními předpisy. Správní řád přímo stanoví: „V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy.“ V přezkumném řízení tedy dochází k řešení právní stránky přezkoumávaného rozhodnutí. Totožný závěr je patrný z komentářové literatury: „Přezkumné řízení je dozorčím prostředkem, který se uplatňuje z moci úřední. Přezkoumávají se v něm (zásadně) pravomocná správní rozhodnutí. Přezkumné řízení se zaměřuje na posouzení souladu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícímu postupu s právními předpisy, tedy na otázky a stránku právní.“ (Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 475 – 487).

13. V případě řízení o odvolání proti správnímu rozhodnutí lze spatřit podobnost ve vymezení rozsahu přezkumných oprávnění stran posouzení souladu správního rozhodnutí s právními předpisy. Dle litery správního řádu posuzuje odvolací orgán zákonnost napadeného rozhodnutí v plném rozsahu a správnost pouze v rozsahu odvolacích námitek. Toto plyne přímo z § 89 odst. 2 správního řádu: „Odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek, uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem.“ Za přijetí teze, kdy rozsah přezkumu zákonnosti je v případě přezkumného i odvolacího řízení ovládán obdobnými principy, je nutno přijmout i fakt, že komentáře a judikatura vztahující se k rozsahu přezkumu zákonnosti v případě odvolání je aplikovatelná i na přezkumné řízení.

14. V intencích výše uvedeného odkazuji na komentářovou literaturu vztahující se k § 89 odst. 2 správního řádu: „Jsme toho názoru, že rozlišovat mezi správností a zákonností „ostře“ nelze. Vyjdeme-li ze základních zásad činnosti správních orgánů, nutně dospějeme k závěru, že je zákonnou povinností správních orgánů přijímat v rozhodnutích taková řešení, která jsou výsledkem nejenom zákonného procesního postupu a jsou v souladu s hmotněprávními předpisy, ale také jsou správná, když odpovídají okolnostem daného případu a požadavku proporcionality. Pouze správné řešení je řešením zákonným. Domníváme se, že není možné připustit závěr o tom, že rozhodnutí je sice v souladu se zákonem, ovšem jím přijaté řešení může být nesprávné. Zákonná rozhodnutí musejí být správná. Rozdíl mezi správností a zákonností se tak vytrácí, potažmo splývá v širší kategorii zákonnosti.“ (Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 443 – 448); „Rozdíl mezi přezkumem rozhodnutí z hlediska jeho souladu s právními předpisy a správnosti mimo námitky uvedené v odvolání tedy z velké části stírají základní zásady řízení, které – jak je uvedeno výše – požadavek na správnost rozhodnutí v řadě případů vtahují již do jeho zákonnosti.“ (Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 495 – 501). Roli korektora k názorům, které jsou obsaženy ve výše uvedených komentářích, zastává Nejvyšší správní soud (dále jako „NSS“). Ve svém rozsudku sp. zn. 2 As 56/2007 ze dne 13. 2. 2008 NSS uvedl: „Správní řád z roku 2004 zvýšil odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu, neboť jeho dispozici svěřil, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být prvostupňové rozhodnutí přezkoumáváno (§ 82 odst. 2). Pozornost, kterou je odvolací orgán povinen nad rámec uplatněných odvolacích námitek věnovat základním zásadám správního řízení, je limitována skutečnostmi, které jsou ze spisu zjevné.“

15. Z výše uvedeného lze tedy učinit závěr, že správní orgán, který vede odvolací řízení je oprávněn přezkoumat širší kategorii zákonnosti – tedy zákonnost zahrnující soulad se základními zásadami správního řízení i mimo rozsah odvolacích námitek. S ohledem na to, že rozsah posouzení zákonnosti správního rozhodnutí je totožný jak v případě přezkumného, tak odvolacího řízení, lze výše uvedený závěr vztáhnout i na přezkumné řízení a danou myšlenku uzavřít tvrzením, že i v případě přezkumného řízení lze přistoupit k posouzení souladnosti přezkoumávaného rozhodnutí se základními zásadami správního řízení (§ 2 až § 8 správního řádu), jelikož soulad s těmito zásadami lze zařadit do širší kategorie zákonnosti (viz výše citovaná komentářová literatura).

16. S ohledem na výše uvedené lze pak konstatovat, že předseda Úřadu postupoval při vydávání napadeného rozhodnutí v mezích svých oprávnění, jelikož přezkoumal soulad prvostupňového rozhodnutí se základními zásadami správního řízení, což – dle výše uvedeného – je v rámci přezkumu zákonnosti přípustné. V napadeném rozhodnutí totiž dochází k posouzení souladu prvostupňového rozhodnutí s jednou ze základních zásad správního řízení obsaženou v § 2 odst. 4: „Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.“

17. Další zásadou, kterou je nutno v daném případě zohlednit, je zásada materiální pravdy, která je obsažena v § 3 správního řádu: „Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.“ Tato zásada je protkána všemi správními řízeními, v tomto viz komentář: „S požadavky zásady materiální pravdy se setkáváme v každém správním řízení, nicméně zejména tam, kde jde o zjištění skutkové stránky věci, vyvstávají její požadavky v poměrně větší míře.“ (Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 50 – 52) Úřad byl v rozhodovacím procesu, jehož výsledkem je prvostupňové rozhodnutí vázán i touto zásadou, je tedy více než na místě, aby v přezkumném řízení došlo k posouzení toho, zda Úřad zásadu materiální pravdy naplnil, či nikoliv. Zde je nutno zdůraznit, že předseda Úřadu nerozšiřoval skutková zjištění, ale vycházel pouze z toho, co je součástí správního spisu a toliko poukázal na to, že Úřad nezohlednil veškeré skutkové okolnosti. Tím předseda Úřadu konstatoval, že Úřad nedostál své povinnosti zjistit skutkový stav věci nad důvodnou pochybnost.

18. Nyní je nutno akcentovat, že předseda Úřadu vycházel při posouzení napadeného rozhodnutí z tvrzení zadavatele, které nebylo rozporováno a bylo zadavatelem uvedeno i ve výzvě, konkrétně pak v bodě 9 odst. 2, na základě kterého lze dovodit zadavatelovu presumpci nárůstu odběratelů vody v obci o 10 domácnosti ročně. Za daných okolností tedy předseda Úřadu vycházel ze skutečnosti, která je ze spisu zjevná, tím tedy nepřekročil mantinel svého oprávnění přezkumu zákonnosti v přezkumném řízení, jak jej nastavil NSS ve výše citovaném rozsudku. Nutno konstatovat, že daný postup odpovídá i § 96 odst. 2 správního řádu, kdy tento závěr plyne zejména z komentářové literatury: „Účelem přezkumného řízení je pouze následný přezkum zákonnosti příslušného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumávající správního orgán však tím, že vychází ze skutkových okolností v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí, bere v úvahu i ty skutkové okolnosti, které v době původního řízení existovaly, nebyly však z těch či oněch důvodů správním orgánem zohledněny, popř. účastníky uplatněny.“ (Vedral, J.: Správní řád. Komentář. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 840). Předseda tak sice své rozhodnutí opřel o skutkovou okolnost, která nebyla Úřadem v prvostupňovém rozhodnutí zohledněna, avšak byla uvedena ve správním spise a existovala již v době zahájení výběrového řízení na uzavření koncesní smlouvy ve věci předmětné koncese. Lze tedy uzavřít, že předseda Úřadu nepřekročil oprávnění, které v přezkumném řízení má.

K námitce, že předseda Úřadu nerozvedl svou úvahu a tedy zamezil polemice s tímto závěrem

19. Úprava přezkumného řízení ve správním řádu mimo jiné stanoví, že ve zkráceném přezkumném řízení se dokazování neprovádí (viz § 98 správního řádu), komentářová literatura k tomu uvádí následující: „Ve zkráceném přezkumném řízení je vyloučeno provádět dokazování (§ 51 a násl.), neboť pokud by měl správní orgán k tomu, aby vydal rozhodnutí v přezkumném řízení, provádět důkazy, zmizel by do značné míry rozdíl mezi standardním a zkráceným přezkumným řízením a došlo by ke zkrácení procesních práv účastníků řízení.“ (Vedral, J.: Správní řád. Komentář. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 852). Za daných okolností tedy předseda Úřadu ani nemohl nikterak své úvahy doplňovat nebo konkretizovat, protože by se v takovém případě mohlo jednat o provedení dokazování. Předseda Úřadu v napadeném rozhodnutí pouze konstatoval to, že Úřad nezohlednil všechny skutečnosti relevantní pro výpočet předpokládaného příjmu koncesionáře, kdy hodnota takového příjmu je dále relevantní pro posouzení toho, zda jde o koncesi malého rozsahu ve smyslu § 5 odst. 2 koncesního zákona, nebo nikoliv. Tímto postupem předseda Úřadu nepřekročil své oprávnění v přezkumném řízení a lze konstatovat, že předseda Úřadu neprovedl dodatečné dokazování. Je na Úřadu, aby v novém rozhodnutí ve věci posoudil všechny relevantní skutkové okolnosti a těmi řádně odůvodnil své závěry. Nutno také podotknout, že proti novému rozhodnutí ve věci se bude zadavatel moci bránit podáním rozkladu.

20. Námitku zadavatele, že předseda Úřadu neposkytl dodatečné informace stran své úvahy, aby s ní mohlo být polemizováno je tedy nutno považovat za lichou.

K námitce zadavatele, že předseda Úřadu ukládá Úřadu závazně, na základě jakého skutkového stavu má rozhodovat.

21. K této námitce uvádím následující. Z bodu 32 napadeného rozhodnutí, kde je uveden závazný právní názor předsedy Úřadu adresovaný Úřadu, nevyplývá, že by předseda Úřadu zavázal Úřad jakýmkoliv skutkovým zjištěním. Předseda Úřadu toliko Úřadu uložil to, aby zohlednil veškeré okolnosti, které jsou součástí spisového materiálu, a na základě toho učinil zjištění o skutkovém stavu a z toho učinil závěr.

22. S ohledem na to, že účelem přezkumného řízení je právě posouzení toho, zda prvostupňový orgán postupoval v souladu s právními předpisy, lze seznat, že nadřízený orgán, který přezkumné řízení vede, může dojít k závěru, že v souladu se zákonem nepostupoval. Jinak by přezkumné řízení pozbývalo smyslu.

23. I tuto námitku zadavatele tedy lze označit za lichou a nedůvodnou.

24. S ohledem na výše uvedené lze tedy konstatovat, že předseda Úřadu ve svém postupu dodržel rozsah oprávnění, které v přezkumném řízení má. Z komentářové literatury a citovaného rozsudku NSS je patrné, že zákonnost je nutno v tomto kontextu chápat v jejím širším slova smyslu a zahrnout do ní i soulad přezkoumávaného rozhodnutí se základními zásadami správního řízení. Z napadeného rozhodnutí dále není patrné, že by se předseda Úřadu dopustil doplnění dokazování v dané věci. Zjištění skutkového stavu, aby odpovídalo zásadě materiální pravdy a zásadě v § 2 odst. 4 správního řádu, a tedy aby bylo možno rozhodnutí postavené na takto zjištěném skutkovém stavu označit za zákonné, je na Úřadu. Předseda Úřadu ani nepředepsal v napadeném rozhodnutí, z jakého skutkového stavu má Úřad v novém rozhodnutí ve věci vycházet, jak mylně uvádí zadavatel. Předseda Úřadu pouze Úřadu uložil, aby při novém rozhodnutí zohlednil všechny relevantní skutečnosti, které jsou součástí spisového materiálu.

25. Nutno konstatovat, že i další předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, jak jsou obsaženy v § 94 správního řádu, byly v případě napadeného rozhodnutí naplněny. Prvostupňové rozhodnutí není rozhodnutím uvedeným v § 94 odst. 2 správního řádu, u kterých není přezkumné řízení přípustné. V daném případě se nedá ani konstatovat, že by újma, která měla vzniknout zrušením prvostupňového rozhodnutí účastníku řízení, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, byla ve zjevném nepoměru k újmě, která vznikla na veřejném zájmu. Vydáním napadeného rozhodnutí předseda Úřadu také dodržel povinnost šetřit práva nabytá v dobré víře, jak mu ukládá § 94 odst. 5 správního řádu.

VI.          Závěr

26. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že předseda Úřadu postupoval v souladu se správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

27. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží:

JUDr. Pavel Brach, Klapálkova 3132/4, 149 00 Praha 4

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na koncesní zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného koncesního řízení ve smyslu § 6 koncesního zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v koncesním řízení. Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na § 273 odst. 2 tohoto zákona.