číslo jednací: R0215/2017/VZ-05187/2018/322/AHo

• Instance: II.
• Věc: Rámcová smlouva o vývoji a údržbě aplikačního programového vybavení pro výběr pojistného důchodového pojištění OSVČ a kontrolní činnost – II
• Účastníci:
  1. Česká republika – Česká správa sociálního zabezpečení
  2. OKsystem a.s.
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
• Rok: 2017
• Datum nabytí právní moci: 20. 2. 2018
• Související rozhodnutí: S0362/2017/VZ-32828/2017/511/SVá; R0215/2017/VZ-05187/2018/322/AHo

Č. j.:ÚOHS-R0215/2017/VZ-05187/2018/322/AHo

Brno 20. února 2018

V řízení o rozkladu ze dne 22. 11. 2017 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• Česká republika – Česká správa sociálního zabezpečení, IČO 00006963, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0362/2017/VZ-32828/2017/511/SVá ze dne 7. 11. 2017 vydanému ve správním řízení vedeném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Rámcová smlouva o vývoji a údržbě aplikačního programového vybavení pro výběr pojistného důchodového pojištění OSVČ a kontrolní činnost – II“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne  28. 5. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 6. 2015 pod ev. č. zakázky 515087 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 5. 6. 2015 pod zn. 2015/S 107-194376, jehož dalším účastníkem je navrhovatel –

• OKsystem a.s., IČO 27373665, se sídlem Na Pankráci 1690/125, 140 21 Praha, ve správním řízení zastoupen JUDr. Danielem Chamrádem, advokátem ev. č. ČAK 4825, se sídlem K Hutím 665/5, 198 00 Praha 9, na základě plné moci ze dne 19. 9. 2017,

jsem dle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0362/2017/VZ-32828/2017/511/SVá ze dne 7. 11. 2017

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Zadavatel – Česká republika – Česká správa sociálního zabezpečení, IČO 00006963, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen „zadavatel“) zahájil zadávací řízení dne 28. 5. 2015 dle § 26 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] odesláním k uveřejnění oznámení užšího řízení na veřejnou zakázku „Rámcová smlouva o vývoji a údržbě aplikačního programového vybavení pro výběr pojistného důchodového pojištění OSVČ a kontrolní činnost – II“, jež bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 6. 2015 pod ev. č. zakázky 515087 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 5. 6. 2015 pod zn. 2015/S 107-194376 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Dle zápisu z prvního jednání komise pro posouzení kvalifikace ze dne 8. 7. 2015 obdržel zadavatel žádost o účast v užším řízení od 3 dodavatelů. Jedním ze zájemců byl OKsystem a.s., IČO 27373665, se sídlem Na Pankráci 1690/125, 140 21 Praha, ve správním řízení zastoupen JUDr. Danielem Chamrádem, advokátem ev. č. ČAK 4825, se sídlem K Hutím 665/5, 198 00 Praha 9, na základě plné moci ze dne 19. 9. 2017 (dále jen „navrhovatel“). Na výše uvedeném jednání dospěla kvalifikační komise k závěru, že všichni účastníci zadávacího řízení splnili kvalifikační předpoklady v plném rozsahu. Zadavatel tedy vyzval účastníky k podání nabídky v užším řízení dne 22. 7. 2015.

3. První hodnotící komise pro posouzení a hodnocení nabídek na veřejnou zakázku se dne 11. 9. 2015 prostou většinou hlasů shodla, že nabídka dodavatele Atos IT Solutions and Services, s.r.o., IČO 44851391, se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4 (dále jen „Atos IT Solutions and Services, s.r.o.“) obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenou. Vzhledem k tomu, že účastník Atos IT Solutions and Services, s.r.o. dostatečně nezdůvodnil mimořádně nízkou nabídkovou cenu, byla nabídka tohoto účastníka ze zadávacího řízení vyřazena. Dle následné zprávy o posouzení a hodnocení nabídek se na prvním místě umístila nabídka navrhovatele.

4. Zadavatel dne 4. 12. 2015 vydal rozhodnutí o novém posouzení a hodnocení nabídek v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, neboť shledal, že první hodnotící komise porušila zákon, když dospěla k závěru, že dodavatel Atos IT Solutions and Services, s.r.o. nedokázal zdůvodnit mimořádně nízkou nabídkovou cenu.

5. Druhá hodnotící komise rozhodla, že se na prvním místě umístil dříve vyřazený dodavatel Atos IT Solutions and Services, s.r.o. Zadavatel poté rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky dne 19. 5. 2016, a to tak, že veřejnou zakázku přidělil dodavateli Atos IT Solutions and Services, s.r.o. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel námitky, kterým zadavatel svým rozhodnutím ze dne 13. 6. 2016 vyhověl.

6. V návaznosti na posledně uvedené rozhodnutí vydal zadavatel „Oznámení o zrušení rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 19. 5. 2016 a úkonů hodnotící komise týkající se posouzení nabídkové ceny vybraného uchazeče z hlediska toho, zda se jedná o mimořádně nízkou nabídkovou cenu a hodnocení nabídek a rozhodnutí o novém posouzení a hodnocení nabídek“ ze dne 8. 7. 2016.

7. Dne 13. 7. 2016 byla jmenována třetí hodnotící komise, která na jednání dne 23. 8. 2016 vyhodnotila, že se na prvním místě umístila nabídka dodavatele Atos IT Solutions and Services, s.r.o. V této souvislosti zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky dne 12. 9. 2016, a to tak, že vybral dodavatele Atos IT Solutions and Services, s.r.o. Proti tomuto rozhodnutí zadavatele podal navrhovatel námitky ze dne 27. 9. 2016, kterým zadavatel nevyhověl. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval vyřízení námitek za učiněné v souladu se zákonem, obdržel dne 17. 10. 2016 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný dle § 112 zákona k dohledu nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, návrh navrhovatele směřující proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. Dne 10. 11. 2016 zrušil zadavatel rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 12. 9. 2016 a všechny související úkony. Úřad se tedy nezabýval meritem věci a vedené správní řízení pro zjevnou bezpředmětnost zastavil.

8. Dne 22. 12. 2016 byla jmenována čtvrtá hodnotící komise, na jejímž základě byla dodavateli Atos IT Solutions and Services, s.r.o. zaslána výzva k písemnému zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny ze dne 20. 1. 2017 a ze dne 1. 2. 2017.

9. Zadávací řízení na veřejnou zakázku bylo zadavatelem rozhodnutím o zrušení zadávacího řízení ze dne 3. 8. 2017 zrušeno, a to dle § 84 odst. 2 písm. a) zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel námitky, které zadavatel obdržel dne 17. 8. 2017. Zadavatel námitkám nevyhověl, a to rozhodnutím ze dne 28. 8. 2017.

10. Vzhledem k tomu, že se navrhovatel neztotožnil s rozhodnutím o námitkách, podal dne 7. 9. 2017 k Úřadu návrh na přezkoumání úkonů zadavatele spočívajících v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení.

II.             Napadené rozhodnutí

11. Dne 7. 11. 2017 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0362/2017/VZ-32828/2017/511/SVá (dále jen „napadené rozhodnutí“).

12. Dle výroku I. napadeného rozhodnutí zadavatel nedodržel postup stanovený v § 84 odst. 2 písm. e) zákona v návaznosti na zásadu transparentnosti uvedenou v § 6 odst. 1 zákona, když rozhodnutím ze dne 3. 8. 2017 zadávací řízení na veřejnou zakázku zrušil s odkazem na § v § 84 odst. 2 písm. e) zákona, přičemž jako důvody pro zrušení zadávacího řízení uvedl jednak skutečnosti, které nejsou důvodem hodným zvláštního zřetele, pro který nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, a dále uvedl skutečnost, kterou popsal natolik obecně a neurčitě, že její existenci nebylo možno přezkoumat, přičemž tento postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

13. Výrokem II. napadeného rozhodnutí jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad zrušil rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

14. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli uložil uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.

III.           Rozklad zadavatele

15. Proti napadenému rozhodnutí podal zadavatel dne 22. 11. 2017 rozklad z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 7. 11. 2017. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

16. Dle podaného rozkladu považuje zadavatel napadené rozhodnutí za nesprávné a v rozporu s právními předpisy, jakož i s rozhodovací praxí Úřadu.

17. Zadavatel předně vytýká, že napadené rozhodnutí v převážné míře předjímá argumenty navrhovatele, přičemž pokládá Úřadem uváděnou argumentaci v odůvodnění napadeného rozhodnutí za obecnou, účelovou a rozpornou.

18. Zadavatel dále tvrdí, že jím vytvořené zadávací podmínky nejsou dostatečně konkrétní a svůj vlastní postup při zadávání veřejné zakázky považuje ze současného pohledu za méně transparentní a vhodný, a to z důvodu nedostatečně konkrétní technické specifikace. V této souvislosti zadavatel odmítá závěr Úřadu konstatující, že zadávací dokumentace obsahuje dostatečné vymezení předmětu plnění, přičemž ze znění odůvodnění napadeného rozhodnutí vyvozuje, že danou skutečnost Úřad nijak neověřoval.

19. Zadavatel dále upozorňuje na problematiku účtování pomocí člověkohodin, přičemž dle jeho názoru Úřad v napadeném rozhodnutí nezohledňuje konkrétní legitimní potřeby zadavatele.

20. Dle zadavatele se Úřad nezabýval plynutím času vzhledem ke změně legislativního a regulatorního rámce, kdy se původní koncepce požadovaného plnění z roku 2015 stává v roce 2017 přežitou a nevhodnou. Napadené rozhodnutí také pomíjí, že předmětem veřejné zakázky je rovněž vývoj aplikačního rozhraní.

21. Dle zadavatele neměli zájemci v kvalifikační fázi zadávacího řízení k dispozici dostatečně podrobně vymezený předmět veřejné zakázky, a to vzhledem k legislativní změně, k níž došlo na základě zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), kde je i v řízení s kvalifikační fází bezvýhradně požadováno, aby již v době jejího zahájení byla dodavatelům dostupná kompletní specifikace požadovaného plnění. Vzhledem k uvedenému tak zadavatel považuje argumentaci Úřadu vedoucí k dílčímu závěru o porušení zásady transparentnosti za rozpornou.

22. Závěrem svého rozkladu zadavatel nesouhlasí s argumenty Úřadu, když nepřihlédl k nové právní úpravě, čímž popřel základní principy výkladu práva a vlastní rozhodovací činnost. Na tomto místě zadavatel poukazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0583/2016/              VZ-44342/2016/541/JCh ze dne 2. 11. 2016, kde Úřad při posouzení přestupku dle čl. 40 odst. 6 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“) aplikoval pro zadavatele právní úpravu příznivější, tedy věc posuzoval dle ZZVZ, ačkoliv bylo zadávací řízení zahájeno za účinnosti zákona. Zadavatel odmítá tvrzení uvedené v napadeném rozhodnutí, v němž Úřad uvádí, že tento postup lze použít pouze při posuzování přestupku, přičemž ve vztahu k právě řešené veřejné zakázce přezkoumává zákonnost postupu zadavatele, a tedy skutečnost zda nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření dle zákona. K tomu zadavatel dodává, že kdyby o jeho věci Úřad rozhodoval po uzavření smlouvy na plnění předmětu veřejné zakázky, rozhodoval by o správním deliktu a musel by aplikovat příznivější úpravu dle ZZVZ.

Závěr rozkladu

23. Podaným rozkladem se zadavatel domáhá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a věc vrátil Úřadu k novému projednání ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

IV.          Řízení o rozkladu

24. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup dle § 87 správního řádu a dle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Vyjádření navrhovatele

25. Vyjádření navrhovatele k rozkladu ze dne 14. 12. 2017 bylo Úřadu doručeno téhož dne. Navrhovatel je přesvědčen, že je napadené rozhodnutí věcně, procesně i právně správné, neboť Úřad vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu věci, provedené důkazy správně zhodnotil, na věc aplikoval adekvátní právní normy, přičemž dospěl k přiléhavým právním závěrům. Navrhovatel se tak zcela ztotožňuje se závěry Úřadu a trvá na svých předchozích vyjádřeních zachycených ve správním spise.

26. Dle navrhovatele zadavatel v podaném rozkladu pouze vyjadřuje obecný nesouhlas se závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí, aniž by uvedl, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost těchto závěrů. Není tak jasné, co dalšího měl Úřad vzít v úvahu nebo s čím se opomněl vypořádat. Tato skutečnost brání navrhovateli, aby se k některým rozkladovým námitkám podrobněji vyjádřil, neboť mu není jasné, s jakým názorem zadavatele by měl vlastně polemizovat.

Stanovisko předsedy Úřadu

27. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou dle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem dle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

28. Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když ve výroku I. napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 84 odst. 2 písm. e) zákona v návaznosti na zásadu transparentnosti uvedenou v § 6 odst. 1 zákona, když rozhodnutím ze dne 3. 8. 2017 zadávací řízení na veřejnou zakázku zrušil, přičemž jako důvody pro zrušení zadávacího řízení uvedl jednak skutečnosti, které nejsou důvodem hodným zvláštního zřetele, pro který nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, a dále uvedl skutečnost, kterou popsal natolik obecně a neurčitě, že její existenci nebylo možno přezkoumat, přičemž tento postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, a za toto jednání uložil zadavateli výrokem II. napadeného rozhodnutí opatření k nápravě nezákonného postupu a následně výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli pokutu ve výši 30 000 Kč.

29. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

30. Předmětem vedeného správního řízení je posouzení rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona opřené především o nedostatečnou úpravu zadávací dokumentace vzhledem k předmětu veřejné zakázky.

31. Dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona má zadavatel možnost, nikoliv povinnost, zrušit zadávací řízení, a to bez zbytečného odkladu, pokud se v jeho průběhu vyskytnou důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.

32. Jak správně uvádí Úřad v napadeném rozhodnutí v bodě 112. a 113., § 84 odst. 2 písm. e) zákona předpokládá kumulativní splnění daných podmínek, a to existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, kdy po zadavateli nebude možné požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, přičemž tyto důvody musí vzniknout v průběhu zadávacího řízení. Pakliže takové důvody skutečně existují, může zadavatel zrušit zadávací řízení, avšak musí tak učiní bez zbytečného odkladu. Zadavatel jednotlivé důvody, na základě kterých má v úmyslu zadávací řízení zrušit musí dostatečně zvážit a odůvodnit.

33. K důvodům hodným zvláštního zřetele zaujal právní názor Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 Afs 64/2009 – 109 ze dne 27. 1. 2010 kde uvedl, že „[d]ůvody hodné zvláštního zřetele jsou typickým neurčitým právním pojmem. V zákoně jeho definice obsažena není, a tedy je třeba mu přisoudit takový význam, který nejlépe odpovídá povaze, smyslu a účelu toho, co zákon o veřejných zakázkách upravuje. Jak ostatně uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 30. 6. 2003, č. j. 6 A 118/2001 - 44, publ. pod č. 24/2003 Sb. NSS, platí, že v situaci, kdy v zákoně není neurčitý právní pojem definován, je třeba jeho výklad hledat toliko v účelu zákona. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit, jak dále dovodil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004 - 73, publ. pod č. 701/2005 Sb. NSS. V oblasti práva veřejných zakázek je třeba si navíc počínat tak, aby interpretace byla ku prospěchu efektivní hospodářské soutěže (…)Účelem zákona o veřejných zakázkách je vytvořit prostředí, v němž si zadavatel (definovaný v § 2 zákona o veřejných zakázkách) bude moci vybrat na základě transparentního postupu a předem definovaných kritérií nejvýhodnější nabídku a vytvořit mezi relevantními soutěžiteli nediskriminační konkurenční prostředí. Zásady postupu zadavatele jsou výslovně obsaženy v § 6 zákona o veřejných zakázkách, v němž je uvedeno, že zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Zadávací řízení tak musí být zcela pregnantně vymezeno a podmínky nesmí být měněny v jeho průběhu a vybraný uchazeč nesmí být ex post vyloučen pro subjektivní pocit zadavatele.“

34. Úřad se v napadeném rozhodnutí nejdříve zabýval otázkou, zda důvody uváděné zadavatelem jsou důvody hodné zvláštního zřetele. K posouzení správnosti úvah uvedených v napadeném rozhodnutí uvádím následující. Z odůvodnění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení vyplývá, že se zadavatel omezil pouze na obecná konstatování. Zadavatel za důvody hodné zvláštního zřetele v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení označil nutnost přihlédnout ke konstantní rozhodovací praxi Úřadu dopadající na zadávací podmínky, přičemž zde pouze konstatuje, že předmět veřejné zakázky byl vymezen nedostatečně konkrétně, a to z důvodu obecnosti popisu předmětu plnění a jeho zastarání, přičemž neuvedl, v čem konkrétně tuto obecnost a nedostatečnost spatřuje. Zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku uvádí též další důvody, a to změnu přístupu resortu práce a sociálních věcí, změnu koncepce v oblasti pojistného důchodového pojištění OSVČ a kontrolní činnosti společně se změnami v oblasti kybernetické bezpečnosti navazující na změnu právních předpisů společně s porušení zásady zákazu diskriminace. Ovšem i tyto důvody shledávám obecnými, neboť se zadavatel omezuje na pouhé konstatování, že uvedené důvody existují.

35. Pokud zadavatel neuvede, v čem shledává nekonkrétnost zadávacích podmínek a nespecifikuje důvody hodné zvláštního zřetele, pak z tvrzení zadavatele není možné dovodit existenci důvodů pro zrušení zadávacího řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele musejí objektivně existovat, jak uvádí např. již zmiňovaný rozsudek Nejvyšší správního soudu č. j. 2 Afs 64/2009 – 109 ze dne 27. 1. 2010. „Jakékoliv zrušení zadávacího řízení v případě veřejné zakázky ale musí být vykládáno restriktivně, aby bylo zamezeno libovůli (svévoli) veřejného zadavatele, která by mohla vyústit v korupci či nepřípustnou veřejnou odplatu, a tedy přesně v duchu výkladu provedeného krajským soudem.“ Totožný názor na zrušení zadávacího řízení dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona zastává Nejvyšší správní soud též v rozsudku č. j. 8 As 32/2017 – 38 ze dne 24. 6. 2015 a v rozsudku č. j. 29 Af 97/2015 – 71 ze dne 17. 10. 2017 nebo Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 31 Af 18/2013 – 98 ze dne 8. 12. 2014.

36. Za důvody hodné zvláštního zřetele lze dle komentáře k zákonu považovat „… například porušení postupu předepsaného tímto zákonem pro zadávání veřejných zakázek, které zadavatel sám zjistil (aniž by byly podány námitky či zahájeno správní řízení před orgánem dohledu). Musí se přitom jednat o takový případ, kdy zadavatel již nemá možnost přijmout opatření k nápravě (§ 111 odst. 6), kterým by uvedené porušení zákona napravil, a při následném řízení o přezkoumání úkonů zadavatele by došlo k uložení nápravného opatření nebo pokuty za správní delikt.“ (srov. Jurčík, R.: Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 840 – 854).

37. U nyní projednávané veřejné zakázky je nezbytné, vzhledem k důvodům uvedeným v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, posoudit, zda zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Neboť, jak je uvedeno výše, právě zde zadavatel objasňuje jednotlivé důvody na základě, kterých zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona, které dle jeho názoru spočívají převážně v nedostatečném vymezení předmětu veřejné zakázky v zadávací a kvalifikační dokumentaci, popř. v rámcové smlouvě. Jak však bude v podrobnostech uvedeno níže, důvody, které zadavatel označuje za hodné zvláštního zřetele, nenaplňují definici důvodů hodných zvláštního zřetele, pro které by nebylo možné na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. K tomu uvádím, že až pokud by Úřad dospěl k závěru, že u přezkoumávané veřejné zakázky důvody hodné zvláštního zřetele objektivně existovaly a vyskytly se v průběhu zadávacího řízení, přichází v úvahu posouzení toho, zda zadavatel zrušil zadávací řízení bez zbytečného odkladu.

K otázce předmětu veřejné zakázky a jeho vymezení

38. Zadavatel shledává nedostatečnou úpravu zadávací dokumentace, neboť zadávací podmínky nejsou dle jeho názoru dostatečně konkrétní, neboť technická specifikace není dostatečně určitá. Odmítá tak závěr Úřadu uvedený v napadeném rozhodnutí, přičemž dále tvrdí, že Úřad nijak neověřoval dostatečnost vymezení předmětu plnění veřejné zakázky. K této námitce zadavatele uvádím následující.

39. Dle § 44 odst. 1 zákona je zadávací dokumentace soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, přičemž za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel. Zadavatel musí vždy dostatečně specifikovat předmět veřejné zakázky, a to v nezbytné přesnosti, srozumitelnosti a jednoznačnosti. Může tak učinit rovněž prostřednictvím technických podmínek nebo podrobným popisem plnění. Uvedené je zcela v souladu s účelem zadávacího řízení, kterým je zabezpečit hospodářskou soutěž o předmět veřejné zakázky, tedy volnou a efektivní soutěž dodavatelů o zakázky, čímž je též dosaženo efektivního nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 42/2012 – 51 ze dne 17. 10. 2012).

40. V souladu s § 45 zákona se technickými podmínkami rozumí vymezení charakteristik a požadavků na dodávky nebo služby stanovené objektivně a jednoznačně, způsobem vyjadřujícím účel využití požadovaného plnění zamýšlený zadavatelem. Je na zadavateli, aby formuloval technické podmínky v souladu se zásadou zákazu diskriminace, neboť tyto podmínky nesmí zaručovat určitým dodavatelům konkurenční výhodu či vytvářet nedůvodné překážky hospodářské soutěže, přičemž zadavatel musí technické podmínky řádně zdůvodnit. Technické podmínky musí být na jedné straně dostatečně srozumitelné, jednoznačné a objektivní, avšak na druhé straně nesmí být stanoveny příliš přísně a nadbytečně, neboť by mohlo dojít ke znemožnění přístupu některých dodavatelů. Technickými požadavky se rozumí např. požadavky na kvalitu, bezpečnost či rozměry.

41. Z podaného rozkladu není zřejmé, co zadavatel rozumí pod neurčitou technickou specifikací, neboť neuvádí jaké konkrétní technické podmínky (specifikaci) či požadavky má na mysli, přičemž navíc své obecné konstatování spojuje s nedostatečně vymezeným předmětem veřejné zakázky v zadávací dokumentaci. Pojmy technické podmínky a předmět veřejné zakázky však nelze zaměňovat, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze č. j. 2 Afs 59/2010 – 183 ze dne 18. 1. 2011.

42. Vzhledem k tomu, že navrhovatel svým návrhem brojil proti rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, v němž zadavatel opřel toto zrušení o nedostatečné vymezení předmětu veřejné zakázky v zadávací dokumentaci a v kvalifikační dokumentaci popř. též v samotné rámcové smlouvě, mám za to, že zadavatel nenamítá úpravu technických podmínek, což by byl nový důvod zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku uváděný až v řízení o rozkladu, ale právě vymezení předmětu veřejné zakázky jako takového. Uvedené podporují i další námitky zadavatele dopadající na kvalifikační dokumentaci a na argumentaci napadeného rozhodnutí v této věci. Z obsahu podání zadavatele tedy vyvozuji, že uvedená námitka zadavatele směřuje proti nedostatečně vymezenému předmětu plnění veřejné zakázky, a to jak v zadávací dokumentaci, tak v dokumentaci kvalifikační, přičemž nedopadá na technické podmínky (specifikaci).

43. Požadavek kvality vymezení předmětu veřejné zakázky v zadávací dokumentaci je dán § 44 odst. 1. zákona, přičemž podobné ustanovení ve vztahu ke kvalifikační dokumentaci ze zákona nevyplývá. Kvalifikační dokumentace je dle § 17 písm. f) zákona dokumentace obsahující podrobné požadavky zadavatele na prokázání splnění kvalifikace dodavatele. Požadavky veřejného zadavatele na kvalifikaci poté upravuje § 50 až 62 zákona. Dle § 50 odst. 1 a 2 zákona stanoví zadavatel požadavky na prokázání splnění kvalifikace v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, přičemž podrobnou specifikaci daných požadavků může zadavatel uvést v kvalifikační nebo zadávací dokumentaci. Rozsah požadované kvalifikace musí zadavatel omezit na informace a doklady bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky.

44. Dostatečné vymezení předmětu veřejné zakázky má své opodstatnění již v době, kdy se dodavatelé rozhodují o tom, zda se zúčastní zadávacího řízení na veřejnou zakázku. Dodavatelé tak musí mít alespoň rámcovou představu o předmětu plnění veřejné zakázky. Zadavatel má povinnost konkretizovat požadavky na prokázání kvalifikace, a to z důvodu, že splnění kvalifikačních požadavků je předpokladem pro účast dodavatele ve druhé fázi užšího řízení.

45. Předmět plnění veřejné zakázky zadávací dokumentace vymezuje v bodě 1. 1. „Klasifikace předmětu veřejné zakázky“, v bodě 1. 3. „Úvodní informace k předmětu veřejné zakázky a technickým podmínkám“, v bodě 1. 4. „Základní rozdělení předmětu plnění“ a v bodě 1. 5. „Podrobný popis předmětu a rozsahu veřejné zakázky – zadávací dokumentace“.

46. Základní vymezení předmětu veřejné zakázky obsahuje zadávací dokumentace v bodě 1. 3. 1. následovně. „Předmětem veřejné zakázky je zajištění komplexních služeb, které zajistí zadavateli stabilní rozvoj a podporu tzv. lokálního aplikačního vybavení, které provozuje Česká správa sociálního zabezpečení decentralizovaně na všech okresních správách sociálního zabezpečení. Jedná se o agendu, která komplexně řeší především výběr pojistného na důchodové pojištění OSVČ, kontrolní činnost a dobrovolné důchodové pojištění. Předmět plnění veřejné zakázky se sestává:

• z poskytování aplikační podpory (APV LOK, KOC a PVO),
• rozvoje APV LOK a POV, tj. zpracování úprav do stávající APV LOK, KOC a PVO (legislativní změny, úpravy v aplikacích LOK, KOC a PVO na základě požadavků metodiků a návrhů uživatelů), vývoj a sestavení nových komunikačních rozhraní se stávajícími i nově vytvořenými a vypracování příslušné dokumentace.“

V podrobnostech odkazuji na body 90. až 102. a body 118. až 123. napadeného rozhodnutí, které popisují detailní úpravu předmětu veřejné zakázky dle výše uvedených bodů zadávací dokumentace.

47. Co se týče předmětu veřejné zakázky a kvalifikační dokumentace, uvádím, že i tento dokument obsahuje shodně jako zadávací dokumentace bod 1. 1. „Klasifikace předmětu veřejné zakázky“ a bod 1. 3. „Úvodní informace k předmětu veřejné zakázky a technickým podmínkám“, kde je předmět veřejné zakázky upraven zcela totožně. Rovněž kvalifikační dokumentace obsahuje bod 1. 4. „Základní rozdělení předmětu plnění“, avšak v mírně zkrácené podobě, a to bez uvedení odkazu na rámcovou smlouvu a její přílohy. Kvalifikační dokumentace v bodě 1. 5. „Podrobný popis předmětu a rozsahu veřejné zakázky – zadávací dokumentace“ odkazuje v podrobnostech na zadávací dokumentaci. Jak zadávací dokumentace, tak kvalifikační dokumentace jsou ve vzájemném souladu a nezpůsobují nesrozumitelnost z důvodu vzájemné rozpornosti.

48. K vymezení předmětu veřejné zakázky konstatuje rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 43/2013 – 106 ze dne 26. 9. 2014, že „[z]ákladem zadávací dokumentace je tedy co nejpřesnější vymezení předmětu veřejné zakázky (tedy plnění, které zadavatel požaduje a ve vztahu k němuž mají být podávány nabídky) i způsobu jeho naceňování (je-li hodnotícím kritériem cena plnění), jenž musí být dodavateli při podávání nabídek dodržen, to vše provedené natolik podrobným, srozumitelným a co do významu jednotlivých údajů jednoznačným způsobem, který umožní samotné sestavení nabídky na nediskriminačním principu, její následné transparentní hodnocení zadavatelem, a to především za dodržení pravidla o porovnatelnosti nabídek, a poté i následné objektivní přezkoumání toho, zda zadavatel hodnotil nabídky takovým způsobem, jakým podle zadávací dokumentace měl, a zda takové hodnocení neporuší některou ze zásad podle § 6 ZVZ.“

49. Krajský soud v Brně se rovněž zabýval otázkou dostatečného vymezení předmětu veřejné zakázky ve svém rozsudku č. j. 62 Ca 94/2008 - 130 ze dne 27. 5. 2010. „Vymezení předmětu v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky je tedy základním pravidlem, od něhož se zadavatel nemůže odchýlit. Míra vymezení je skutečně limitována objektivní možností zadavatele disponovat v době zpracovávání zadávací dokumentace dostatečně konkrétními informacemi a objektivní možností vše slovy nebo obrazem v rámci zadávacích podmínek popsat. Je tomu tak podle zdejšího soudu shodně jako v případech kontraktace běžných obchodněprávních vztahů.“

50. Co lze považovat za nedůvodně úzké vymezení předmětu veřejné zakázky judikoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 9 As 63/2016 – 43 ze dne 18. 8. 2016 následovně. „Jasné a přesné, avšak nedůvodně úzké vymezení předmětu veřejné zakázky (lze si představit např. situaci, kdy by zadavatel u veřejné zakázky na nákup osobních automobilů stanovil bezdůvodně technické podmínky takovým způsobem, že by je splňovaly pouze automobily jedné značky od jediného výrobce) by nebylo porušením § 44 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách (nic takového netvrdí ani krajský soud), neboť by byl předmět veřejné zakázky vymezen v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Tento předmět by byl však vymezen příliš úzce a tudíž diskriminačně.“

51. Ze zadávací a kvalifikační dokumentace vyplývá, že zadavatel předmět veřejné zakázky vymezil zcela jasně, dostatečně podrobně pro zpracování nabídky a rovněž nediskriminačně. Nelze tedy souhlasit s tvrzením zadavatele uvedeným v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, kde je uvedeno, že popis předmětu veřejné zakázky je poměrně stručný a nedostatečný, a že dodavatelé mohli rozdílně chápat předmět veřejné zakázky, což se mohlo projevit rovněž v nabídkách uchazečů. Zadavatelem vymezený předmět veřejné zakázky dosahuje kvality požadované § 44 odst. 1 zákona a je v zadávací dokumentaci vymezen v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Současně měli dodavatelé představu o požadavcích zadavatele na jejich kvalifikaci a tedy i možnost prokázat splnění jím požadované kvalifikace, a to na základě kvalifikační dokumentace. Ta obsahuje v souladu s jejím účelem dostatek informací dopadajících jak na kvalifikaci dodavatelů, tak na předmět veřejné zakázky. Není možné přisvědčit námitce zadavatele, že nabídky jednotlivých dodavatelů jsou vzájemně neporovnatelné z důvodu nedostatečného vymezení předmětu veřejné zakázky, neboť by jednotlivé nabídky již první hodnotící komise nebyla schopna porovnat a hodnotit. O porovnatelnosti jednotlivých nabídek tak svědčí samotný předchozí postup zadavatele, kdy k takto vymezenému předmětu veřejné zakázky obdržel nabídky, které byl schopen porovnávat a hodnotit. Lze se tedy ztotožnit s dílčím závěrem Úřadu obsaženým v bodě 123. napadeného rozhodnutí, které tuto námitku zadavatele označuje za ničím nepodloženou a účelovou, přičemž výrazně nižší cena u jedné z nabídek skutečně není otázkou vzájemné porovnatelnosti nabídek. Ostatně shodný názor vyslovil Úřad již v rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0102/2017/VZ-17956/2017/511/SVá ze dne 14. 6. 2017, které se týkalo totožné veřejné zakázky a předchozího zrušení zadávacího řízení, kdy zadavatel musel znát obsah tohoto rozhodnutí, jelikož byl účastníkem správního řízení. Zde Úřad dospěl k závěru, že „[k] zadavatelem tvrzenému „nedostatečnému“ popisu předmětu veřejné zakázky, Úřad uvádí, že zadavatelem tvrzené „riziko, že dodavatelé mohli pochopit každý zcela jinak předmět veřejné zakázky“ zůstává v rovině nepodložených spekulací o myšlenkových pochodech dodavatelů. Zmínka zadavatele o „poměrně stručném a nedostatečném popisu“ předmětu veřejné zakázky je nekonkrétní, obecná a nevystihující, v čem měl být podle zadavatele popis předmětu veřejné zakázky nedostatečný.“ K tomu uvádím, že nebyly kladeny žádné dotazy ohledně předmětu plnění veřejné zakázky a plně se ztotožňuji s tvrzením Úřadu uvedeným v bodě 120. napadeného rozhodnutí konstatujícím, že „ … proti zadávacím podmínkám, tj. ani proti způsobu vymezení předmětu veřejné zakázky v zadávací, event. v kvalifikační dokumentaci, nepodal v průběhu zadávacího řízení námitky žádný dodavatel. Kromě nepodložených spekulativních úvah zadavatel tak tvrzení o nedostatečně konkrétním vymezení předmětu veřejné zakázky v dokumentaci o veřejné zakázce nic nenasvědčuje.“ Dále uvádím, že se zadavatel rovněž neodchýlil od vymezení předmětu veřejné zakázky uvedeného v Oznámení o zakázce zveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 6. 2015, když odpovídá téměř doslovně znění uvedenému v zadávací a kvalifikační dokumentaci.

52. K uvedenému dodávám, že i kdyby Úřad dospěl k opačnému závěru, musel by zohlednit objektivní možnost zadavatele v roce 2015 předmět veřejné zakázky v zadávacích podmínkách popsat, neboť právě uvedená objektivní možnost zadavatele disponovat dostatečnými informacemi v době, kdy zpracovává zadávací dokumentaci, přispívá k odmítnutí argumentace zadavatele spočívající v tom, že v roce 2017 považuje své vlastní zadávací podmínky z roku 2015 za nedostatečné. Stěžejní však je skutečnost, že je  zadavatel předmětem veřejné zakázky vymezeným na počátku zadávacího řízení již v „Oznámení o zakázce“ uveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 6. 2015 vázán, a to po celý průběh zadávacího řízení.

53. Úřad v bodech 119., 123. a 130. napadeného rozhodnutí zcela správně neshledal vymezení předmětu veřejné zakázky za nedostatečné a v tomto ohledu tedy zadavatel nemohl porušit zákon. U nyní přezkoumávané veřejné zakázky nespočívá důvod hodný zvláštního zřetele v nedostatečném vymezení předmětu veřejné zakázky, neboť předmět veřejné zakázky byl zadavatelem vymezen zcela v souladu se zákonem, tj. v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Z uvedeného důvodu tedy není možné zrušit zadávací řízení na veřejnou zakázku.

54. Co se týče posouzení toho, zda zadavatel zrušil zadávací řízení bez zbytečného odkladu, uvádím, že z rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku vyplývá, že zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku zadavatel váže na okamžik seznámení se s konstantní rozhodovací praxí Úřadu a s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 30/2010 - 182 ze dne 16. 11. 2010, dále ke změně přístupu resortu práce a sociálních věcí a k zákonu č. 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti a o změně souvisejících zákonů (zákon o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kybernetický zákon“) spolu s vyhláškou č. 316/2014 Sb., o bezpečnostních opatřeních, kybernetických bezpečnostních incidentech, reaktivních opatřeních a o stanovení náležitostí podání v oblasti kybernetické bezpečnosti (vyhláška o kybernetické bezpečnosti), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o kybernetické bezpečnosti“).

55. Z rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, stejně jako z jiných podání zadavatele není patrné, kdy se zadavatel seznámil s uvedenými rozhodnutími, právními předpisy a koncepcí, přičemž moment seznámení byl pro zadavatele dle jeho tvrzení rozhodujícím pro zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku. Bez jasného určení tohoto momentu nelze posoudit, zda ke zrušení zadávacího řízení došlo bezodkladně. Vzhledem k tomu, že Úřad neshledal existenci důvodu hodného zvláštního zřetele, pro který by nebylo možné na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, a který se vyskytl v průběhu zadávacího řízení, jak bude v podrobnostech uvedeno níže, nebyla blíže zkoumána bezodkladnost zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, neboť všechny podmínky uvedené v § 84 odst. 2 písm. e) musí být splněny kumulativně.

56. Pokud jde o námitku zadavatele, že Úřad nijak neověřoval skutečnost, zda je předmět veřejné zakázky dostatečně vymezen, přičemž jde o odbornou otázku, uvádím, že se Úřad předmětu veřejné zakázky věnoval dostatečně, a to zejména v bodech. 118. až 123. napadeného rozhodnutí, přičemž s jím uvedenými názory se plně ztotožňuji, což ostatně vyplývá z výše uvedeného. K navazující námitce zadavatele, a to k názoru zadavatele, že posouzení dostatečnosti vymezení předmětu veřejné zakázky je otázkou odbornou uvádím následující.

57. Dle § 112 zákona dohled nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh vykonává právě Úřad. V rámci dohledu poté rozhoduje o tom, zda zadavatel postupoval v souladu s tímto zákonem, a to při zadávání veřejné zakázky a soutěži o návrh, dále vydává předběžné opatření, ukládá nápravné opatření, kontroluje úkony zadavatele při zadávání veřejných zakázek podle zvláštního právního předpisu a projednává delikty podle tohoto zákona, kdy za jejich spáchání ukládá sankce.

58. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, Úřad své závěry uvedené v jednotlivých výrocích napadeného rozhodnutí dle § 68 odst. 3 správního řádu řádně odůvodnil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou uvedeny podklady a úvahy, kterými se Úřad řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, stejně jako informace o tom, jak se vypořádal s návrhy, vyjádřeními a námitkami účastníků. Jednotlivá zjištění Úřad opírá o právní předpisy a zcela přiléhající judikaturu, přičemž vychází především ze znění zadávací a kvalifikační dokumentace za současného zohlednění všech skutečností obsažených ve správním spise.

59. Pokud zadavatel uvádí, že posouzení předmětu veřejné zakázky je otázkou odbornou, pak na tomto místě cituji rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 94/2008 - 130 ze dne 27. 5. 2010, který se uvedenou námitkou zabýval. „Takový úsudek, jaký si nyní bez potřeby zvláštních odborných znalostí učinil zdejší soud, si mohl učinit též sám žalovaný. Učinil-li si jej bez odborného posouzení, není, čeho by měl zdejší soud žalovanému z pohledu zákonnosti napadeného rozhodnutí vytknout. Byla-li posuzována otázka, zda předmět veřejné zakázky byl vymezen dostatečně určitě a srozumitelně, a to ve všech podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, pak žalovaný musel provést kvalifikovanou úvahu v tom směru, ohledně jakých okolností museli uchazeči pro podání nabídek disponovat konkrétními informacemi.“ Je tedy zcela na místě, aby předmět veřejné zakázky posuzoval právě Úřad. K citovanému rozhodnutí dále uvádím, že v jím řešené věci žalobce požadoval navíc provedení důkazu znaleckým posudkem, k čemuž se v témže rozhodnutí vyjádřil Krajský soud v Brně následovně. „Nehodlal-li žalovaný doplňovat dokazování tak, jak žalobce navrhoval, tedy o odborný náhled na posuzované otázky, bylo na něm, aby jasně a srozumitelně, a tedy pro zdejší soud následně přezkoumatelně, podal, zda otázku vymezení předmětu veřejné zakázky nepovažuje za otázku odbornou, k jejímuž zodpovězení by bylo zapotřebí znaleckého posudku, nebo zda o otázku odbornou jde, nicméně k jejímu zodpovězení nepotřebuje natolik odborných znalostí, aby žalobcovu procesnímu návrhu vyhověl, popř. ji považuje za již zodpovězenou. Má-li tedy podle § 52 SR žalovaný povinnost provést důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci, a nehodlal-li žalobcem navrhovaný důkaz provést, musel v tomto konkrétním případě zdůvodnit, proč odborného posouzení znalcem ke zjištění stavu věci nebylo třeba.“ K tomu dále uvádím, že ve správním řízení o nyní přezkoumávané veřejné zakázce zadavatel nikdy nenavrhoval provedení důkazu prostřednictvím znaleckého posudku, a i kdyby tento požadavek vznesl, Úřad by danou otázku za okolností uvedených v posledně citovaném rozsudku mohl posoudit sám. Považuji za nezbytné připomenout, že v rámci koncentrace řízení mohou účastníci řízení dle § 114 odst. 11 zákona navrhovat důkazy, uvádět skutečnosti a činit jiné návrhy nejpozději ve lhůtě 15 kalendářních dnů ode dne doručení oznámení o zahájení řízení, nevztahuje-li se na ně omezení podle odst. 10 téhož ustanovení, přičemž k později uvedeným skutečnostem, návrhům důkazů a jiným návrhům Úřad nebude nepřihlížet s výjimkou skutečností, návrhů důkazů a jiných návrhů, jimiž má být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí.

60. Námitku zadavatele ve vztahu k nedostatečnému posouzení předmětu veřejné zakázky, jakožto otázky odborné, shledávám na základě výše uvedeného nedůvodnou.

K otázce platebních podmínek

61. V podaném rozkladu zadavatel dále uvádí, že v roce 2017 považuje za nevhodné nastavení platebních podmínek, a to účtování pomocí člověkohodin. K závěru Úřadu obsaženého v bodě 125. napadeného rozhodnutí zadavatel uvádí, že jej považuje za zcela obecný a nepodložený, přičemž nijak nezohledňuje stav konkrétních legitimních potřeb zadavatele.

62. Jak bude docházet k úhradě služeb, stanovuje sám zadavatel v zadávacích podmínkách, kde má prostor pro zohlednění svých vlastních potřeb. Uvedené vyplývá z § 17 písm. l) zákona, který stanoví, že zadávacími podmínkami se rozumí veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky.

63. Dle § 44 odst. 3 písm. a) zákona musí zadávací dokumentace vždy obsahovat obchodní podmínky včetně platebních podmínek, ke kterým se komentář k zákonu vyjadřuje následovně. „Způsob stanovení obchodních podmínek Zákon ponechává na uvážení zadavatele, přičemž konkrétní podoba bude závislá zejména na rozsahu a složitosti veřejné zakázky, jakož i na kapacitě zadavatele vymezit obchodní podmínky v podobě smluvního textu. Obchodní podmínky musí, kromě jiného, obsahovat též požadavek zadavatele na platební podmínky; za platební podmínky je třeba považovat zejména způsob či periodicitu fakturace, splatnosti jednotlivých faktur, náležitosti faktur, možnost poskytování záloh apod.“ (srov. Janoušek, Martin; Machurek, Tomáš; Olík, Miloš; Podešva, Vilém; Stránský Jakub; Šebesta, Milan. Zákon o veřejných zakázkách: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer).

64. V otázce platebních podmínek se zcela ztotožňuji se závěry napadeného rozhodnutí obsaženými v bodech 125. až 130., přičemž uváděná tvrzení Úřadu shledávám za zcela konkrétní a vycházející ze znění zákona a z předchozí rozhodovací praxe Úřadu, neboť i touto námitkou se Úřad zabýval již ve výše uvedeném rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0102/2017/VZ-17956/2017/511/Svá ze dne 14. 6. 2017, jehož byl zadavatel účastníkem, přičemž dospěl k závěru, že „[z]a stejně spekulativní je nutno označit rovněž i úvahu zadavatele o způsobu zakomponování rizika do nabídek jednotlivých uchazečů a jeho vlivu na porovnatelnost nabídek. Zadavatel dovozuje „materiální“ neporovnatelnost nabídek ze skutečnosti, že ne všichni dodavatelé do své nabídky „zakomponovali“ riziko, že budou muset poskytovat část služeb přesahující zadavatelem stanovený rozsah člověkohodin bez nároku na odměnu. Není přitom zřejmé, z čeho tak zadavatel usuzuje, neboť z rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení ze dne 8. 2. 2017 nevyplývá, že by zadavatel od uchazečů v průběhu zadávacího řízení zjišťoval, jaké riziko do své nabídky ten který uchazeč „zakomponoval“. K tomu Úřad uvádí, že je věcí odborného úsudku uchazečů, aby zvážili míru rizika při konstrukci nabídkové ceny. Výchozí informace pro zvážení míry rizika měli všichni uchazeči stejné, když zadávací podmínky stanovily jasně a transparentně, kolik člověkohodin maximálně dostane uchazeč od zadavatele zaplaceno a nad jaký limit již bude muset poskytnout své služby bez nároku na odměnu.“ Po obsahové stránce bylo totožně argumentováno ze strany zadavatele i v nyní vedeném správním řízení a závěry Úřadu uvedené v napadeném rozhodnutí jsou zcela přiléhající i v tomto správním řízení.

K porušení zásady zákazu diskriminace

65. Ve vztahu k zadávacím podmínkám se Úřad v napadeném rozhodnutí zabýval možnou diskriminací, jíž argumentoval zadavatel, neboť dle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, přičemž zadavatel dle svého názoru porušil zásadu zákazu diskriminace nevhodným nastavením výše uvedených platebních podmínek, kdy mají být služby hrazeny pomocí člověkodnů. Dle názoru zadavatele tak na dodavatele přenesl neúnosné riziko, neboť budou muset část služeb poskytovat bez nároku na odměnu. Zadavatel se dále domnívá, že toto riziko nebudou menší dodavatelé schopni unést, přestože by dokázali splnit ostatní požadavky zadavatele a nepředloží svoji nabídku.

66. K  zásadě zákazu diskriminace zaujal právní názor též Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 Afs 20/2008 – 152 ze dne 5. 6. 2008 tak, že „[s]mysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 zákona k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné, tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté, pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli).“

67. Blíže se poté vyjádřil k zásadě zákazu diskriminace rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 9 As 195/2015 – 68 ze dne 2. 2. 2017, kde uvádí, že „[d]iskriminací ve smyslu zákona o veřejných zakázkách je v obecném slova smyslu odlišný postup zadavatele vůči jednotlivci než vůči celku. Za skrytou formu nepřípustné diskriminace v zadávacích řízeních je třeba považovat i postup zadavatele, při kterém je některým dodavatelům znemožněno ucházet se o veřejnou zakázku nastavením zjevně účelově nepřiměřených kvalifikačních předpokladů, které mají za následek vyloučení dodavatelů (potenciálních uchazečů), jež by jinak byli k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými (blíž srov. rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 Afs 20/2008-152, č. 1771/2009 Sb. NSS).“

68. Zadávací dokumentace stanoví, že závazný vzor rámcové smlouvy a její přílohy obsahují závazné obchodní a platební podmínky. Zadavatel stanovil maximální počet člověkodní, při jehož překročení je dodavatel povinen poskytovat plnění i nadále, avšak bez úhrady. Uvedená podmínka není diskriminační, neboť nepřipouští žádnou formu diskriminace, když nevylučuje, ať již skrytě nebo výslovně dodavatele ze zadávacího řízení. Žádný dodavatel tak na základě zadavatelem stanovených platebních podmínek nemůže být vyloučen ze zadávacího řízení a rovněž, není žádný z dodavatelů ve výhodnějším postavení oproti dodavateli jinému.

69. Pokud zadavatel v podaném rozkladu vytýká Úřadu, že nevzal v potaz jeho legitimní potřebu, kdy považuje v roce 2017 nastavené platební podmínky za nevhodné, pak musím zadavatele upozornit, že jím vytvořené zadávací podmínky jsou závazné jak pro dodavatele, tak pro něj samotného. Rovněž platební podmínky vymezil sám zadavatel již na počátku zadávacího řízení, přičemž se opět nejedná o objektivní okolnost, stojící vně zadavatele. Navíc je třeba zdůraznit, že vázanost zadávacími podmínkami jak ve vztahu k zadavateli tak k dodavateli je nezbytná rovněž s ohledem na právní jistotu účastníků zadávacího řízení.

70. K tomu uvádím, že skutečnost, kdy zadávací řízení na veřejnou zakázku není do dnešního dne skončeno, spočívá v jednání zadavatele, neboť docházelo k opakovanému hodnocení nabídek dodavatelů, a dočasnému zrušení zadávacího řízení, což se odvíjelo od mimořádně nízké nabídkové ceny dodavatele Atos IT Solutions and Services, s.r.o., jak lze vyvodit z výše uvedeného průběhu zadávacího řízení. Ze všech výše uvedených důvodů rovněž tuto námitku zadavatele shledávám nedůvodnou.

Ke změně legislativního a právního rámce

71. Zadavatel v podaném rozkladu nesouhlasí se závěrem Úřadu, že změna legislativního a regulatorního rámce není důvodem, pro který by bylo možné zrušit zadávací řízení.

72. Pokud zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení uvádí, že dalším důvodem pro zrušení zadávacího řízení je zastarání předmětu veřejné zakázky, které vyvozuje z toho, že „…došlo ke změně přístupu resortu práce a sociálních věcí k zajišťování provozu a rozvoje informačních systémů a dalších ICT prostředků, kdy jsou zásadně definovány striktní požadavky na úroveň zajišťovaní provozu aplikací a garance jejich funkčnosti, a na to navazující možnost rozvoje dokumentovaným postupem reflektujícím okolní ICT infrastrukturu, posílení důrazu na kybernetickou bezpečnost a ochranu osobních údajů v kontextu nové legislativy apod. Tyto zásadní změny požadavků na standardy zajišťovaní provozu a rozvoje aplikačního programového vybaveni, které nesouvisejí v zastaráváním technologii, ale zejm. novými právními požadavky na provoz systémů Zadavatele, které nemohl Zadavatel v okamžiku zahájení zadávacího řízení znát a které nejsou reflektovány v zadávací dokumentací této veřejné zakázky, způsobují nutnost zadavatele konstatovat, že předmět plnění veřejné zakázky již neodpovídá aktuálním požadavkům a nárokům zadavatele v kontextu jeho povinnosti plnit resortní požadavky na kvalitativní parametry a způsob zajišťovaní funkčnosti informačních systémů a ICT prostředků zadavatele.“, pak konstatuji, že nejde o důvod hodný zvláštního zřetele, na jehož základě může zadavatel zrušit zadávací řízení na veřejnou zakázku. Tento závěr vyplývá z výše uvedeného významu důvodu hodného zvláštního zřetele, jímž změna koncepce na straně zadavatele a následná změna či nové právní předpisy, vzhledem k předmětu veřejné zakázky dle vymezení zadavatele v zadávací dokumentaci, nejsou. I tento důvod uvedený zadavatelem není možné označit za důvod hodný zvláštního zřetele, neboť nebyly naplněny veškeré kumulativní podmínky stanovené zákonem dle § 84 odst. 1 písm. e). Na tomto závěru nic nezmění ani analýza provedená zadavatelem v souvislosti s bezpečnostními opatřeními v oblasti kybernetické bezpečnosti, která dospěla k závěru, že „dosavadní koncepce dotčeného programového vybavení jen obtížně může vyhovovat nutným povinnostem k zajištění závazků z kybernetické bezpečnosti.“

73. V zadávací dokumentaci jakož i v kvalifikační dokumentaci je předmět veřejné zakázky vymezen zcela konkrétně a jednoznačně, jak bylo uvedeno výše. Předmětem veřejné zakázky je zajištění komplexních služeb, a to zajištění stabilní podpory a rozvoje tzv. lokálního aplikačního vybavení, pro komplexní zajištění agendy pojistného na důchodové pojištění OSVČ, kontrolní činnosti a dobrovolného důchodového pojištění. Předmět plnění veřejné zakázky zahrnuje jak aplikační podporu, tak rozvoj, přičemž zadávací dokumentace výslovně počítá se zpracováním úprav, které zahrnují i legislativní změny a změny metodiky, spolu s vývojem a sestavením nových komunikačních rozhraní se stávajícími i nově vytvořenými aplikacemi a vypracováním příslušné dokumentace.

74. Ze zadávací dokumentace tak zcela jednoznačně vyplývá, že důvody spočívající ve změně legislativního a právního rámce, nebrání dokončení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, neboť s nimi zadávací dokumentace výslovně počítá a jsou součástí předmětu veřejné zakázky. Ani tento důvod vzhledem k okolnostem případu neopravňuje zadavatele ke zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona, neboť nedošlo k naplnění jím předvídaných skutečností.

K aplikaci nové právní úpravy

75. Zadavatel dále namítá, že vzhledem k účinnosti ZZVZ v průběhu zadávacího řízení, nebyl splněn požadavek, aby i v kvalifikační fázi byla dodavatelům dostupná kompletní specifikace požadovaného plnění.

76. K předmětu veřejné zakázky a jeho dostatečného vymezení v zadávací a kvalifikační dokumentaci jsem se dostatečně vyjádřil již výše. To, jaká právní úprava bude při posuzování veřejné zakázky použita, upravuje § 273 odst. 1 ZZVZ, když uvádí že „[p]okud došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona k zahájení zadávání veřejných zakázek, zadávání rámcových smluv, soutěže o návrh, řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nebo řízení o správních deliktech před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí se taková zadávání, soutěže anebo řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.“, přičemž od tohoto ustanovení se nelze odchýlit a musí jej  respektovat zadavatel stejně jako Úřad.

77. Pro určení toho, podle jakého právního předpisu má být veřejná zakázka posuzována, je důležitý okamžik zahájení zadávacího řízení. Dle § 26 zákona je užší zadávací řízení zahájeno odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění zadavatelem. Zadavatel odeslal dne 28. 5. 2015 k uveřejnění oznámení užšího řízení na veřejnou zakázku. Zadávací řízení na veřejnou zakázku tak bylo zahájeno v roce 2015, tedy v době, kdy ZZVZ nebyl platný, natož účinný. V kontextu přechodných ustanovení ZZVZ nelze dospět k jinému závěru než, že právě šetřená veřejná zakázka musí být posuzována dle zákona, jak již konstatoval Úřad v napadeném rozhodnutí.

78. K tomu dále uvádím, že jakákoliv další úvaha učiněná Úřadem v napadeném rozhodnutí v otázce vymezení předmětu veřejné zakázky v kvalifikační fázi je vzhledem k § 273 odst. 1 ZZVZ nadbytečná.

79. Vzhledem ke skutečnosti, že správní řízení ve věci veřejné zakázky je vedeno na základě návrhu navrhovatele, nepřichází rovněž v úvahu možnost posouzení, zda ZZVZ neobsahuje pro zadavatele příznivější právní úpravu, jak je tomu v řízení o přestupcích, což je rovněž v rámci podaného rozkladu namítáno zadavatelem.

80. Otázkou podle jakého právního předpisu bude přezkoumávaná veřejná zakázka posuzována, a to v souvislosti s aplikací příznivější právní úpravy se Úřad zabývá pouze u správních řízení o přestupku, a to v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny. Tento článek Listiny uvádí, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, avšak pozdější zákon se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Jde tedy o vyjádření trestně právní záruky práva na spravedlivý proces, která se užije též ve správním trestání. Smysl této zásady přibližuje komentář k Listině, když uvádí, že „[j]ednotlivec v právním státě musí žít v jistotě při úvaze, zda jednání, které koná či zamýšlí konat, nezavdává příčinu k aktivizaci nástrojů trestního práva. Taková jistota by byla narušena zákonem, jenž by stanovil možnost trestního stíhání ve vztahu k minulým jednáním, která byla konána v době, kdy měl zákonný rámec jiné hranice. Proto je stanoven zákaz retroaktivity trestního práva tam, kde to pro obviněné zakládá nepříznivé důsledky.(…) Zákaz retroaktivity přirozeně neznemožňuje zpřísnění právních norem, zpřísnění je však možno uplatnit jen pro budoucí jednání. Zkrátka: akty zákonodárce se vztahují na budoucí jednání a akty justice zase posuzují jednání minulá, a to v zásadě podle norem platných v době, kdy došlo k posuzovanému jednání.“ (srov. Čermák, Jurij. Komentář pro aplikační praxi k usnesení č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer). Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) uvedenou zásadu přejímá, a to v § 2, kde stanovuje, že odpovědnost za přestupek se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku, přičemž podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější. Žádné takové ustanovení však pro návrhová řízení, kde dochází k přezkoumání úkonů zadavatele učiněných v zadávacím řízení, neexistuje. U návrhových řízení tak v hmotněprávní rovině nelze aplikovat jiný právní předpis než účinný v době, kdy došlo k zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, byť by obsahoval příznivější právní úpravu.

81. Předmětem vedeného správního řízení je posouzení toho, zda zadavatel zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku oprávněně či nikoliv, když toto zrušení opírá o vymezení předmětu veřejné zakázky a jeho zastarání. Úřad však neshledal pochybení ve vztahu k předmětu veřejné zakázky ze strany zadavatele a v žádném případě nelze uvažovat o tom, že by Úřad mohl aplikovat ustanovení č. 40 odst. 6 Listiny či § 2 přestupkového zákona. Pokud by Úřad přistoupil na konstrukci zadavatele uvedenou v rozkladu, postupoval by zcela svévolně a rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů uvedenými v § 2 správního řádu, jež vycházejí z ústavního pořádku i judikatury tuzemských i mezinárodních soudů. Zadavatelova argumentace rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0583/2016/VZ-44342/2016/541/JCh ze dne 2. 11. 2016, kde úřad rozhodoval o přestupku, je na základě výše uvedeného zcela lichá.

82. Na okraj uvádím, že z povahy věci není možné, aby Úřad rozhodoval o skutkově totožné věci ve fázi po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, jak namítá zadavatel, neboť sám zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku dne 3. 8. 2017, a to po čtvrtém hodnocení nabídek, kdy nedošlo k výběru dodavatele, se kterým by bylo možné takovou smlouvu uzavřít. Nápravy protiprávního jednání zadavatele uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí lze účinně dosáhnout uložením nápravného opatření, které bylo uloženo výrokem II. napadeného rozhodnutí.

83. Na základě všech výše uvedených skutečností nelze přisvědčit ani námitkám zadavatele, jež dopadají na aplikaci příznivější právní úpravy či užití ZZVZ jako takového.

K otázce předjímání argumentů navrhovatele

84. V podaném rozkladu zadavatel konstatuje, že Úřad v převážné míře přebírá argumentaci navrhovatele. K této námitce uvádím, že po přezkoumání napadeného rozhodnutí nelze přisvědčit této námitce zadavatele, neboť závěry Úřadu obsažené v napadeném rozhodnutí vycházejí z řádně zjištěného skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak bylo podrobně uvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí.

85. Obecné náležitosti rozhodnutí vydávaných ve správním řízení stanovuje § 68 až 70 správního řádu. Rozhodnutí Úřadu musí být řádně odůvodněno, neboť jeho prostřednictvím Úřad zdůvodňuje své závěry a výrok rozhodnutí. V obecné rovině nelze v jakémkoliv rozhodnutí bez dalšího stanovit, že ne/došlo k porušení zákona, ale uvedené musí být náležitě podloženo právními předpisy, judikaturou či důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto právě tak, jak bylo uvedeno ve výroku, a ne jinak.

86. Úřad šetřenou veřejnou zakázku přezkoumával na základě § 112 a násl. zákona ve všech vzájemných souvislostech za současného hodnocení všech podkladů, a to zejména zadávací dokumentace, obsahu návrhu a jeho příloh, jakož i vyjádření účastníků správního řízení společně se všemi ostatními skutečnostmi zjištěnými ve vedeném správním řízení, jež jsou obsaženy ve správním spise.

87. V bodech 1. až 70. napadeného rozhodnutí, Úřad shrnuje průběh zadávacího řízení, obsah návrhu i vyjádření zadavatele k návrhu a vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí. Na tomto místě zaznívají jednotlivá tvrzení zadavatele i navrhovatele k přezkoumávané věci. Oproti tomu bod 71. a násl. napadeného rozhodnutí, již obsahuje právní posouzení zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku ze strany Úřadu. Úřad pečlivě odůvodňuje své závěry, které učinil na základě výše uvedených podkladů rozhodnutí, a to společně s odkazem na jednotlivá ustanovení zákona regulující danou problematiku jakož i za pomocí přiléhající ustálené soudní judikatury.

88. K tomu uvádím, že podstatou vedeného návrhového správního řízení je zjistit, zda zadavatel dodržel postup stanovený zákonem. Pakliže Úřad dospěje ke zjištění, že zadavatel nedodržel zákonem stanovený postup pro zadání veřejné zakázky, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, uloží nápravné opatření. Za této situace je velmi pravděpodobné, že se více či méně ztotožní s návrhem navrhovatele, ledaže by shledal takové porušení zákona, na které jej původní návrh neupozorňoval, přičemž v takovém případě by musel Úřad ex offo správní řízení rozšířit. Tato skutečnost úzce souvisí se zásadou kontradiktornosti, když návrhové řízení vykazuje některé rysy sporného řízení dle § 141 správního řádu a zadavatel se vůči navrhovateli nachází v protichůdném postavení. V obecné rovině se tak Úřad v každém rozhodnutí, jemuž předchází návrh na přezkoumání úkonů zadavatele, přikloní k tvrzení jedné ze vzájemně protichůdně argumentujících stran, avšak na základě vlastních zjištění.

89. Co se týče navazující námitky zadavatele, v níž tvrdí, že argumentaci Úřadu uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí má za obecnou, účelovou a rozpornou, shledávám ji nedůvodnou, a to s odkazem na výše uvedené. Přičemž dodávám, že z tohoto tvrzení není možné vysledovat, jaká konkrétní tvrzení Úřadu považuje zadavatel za takto nesprávná. Nad rámec dále dodávám, že pokud by zadavatel zamýšlel podat rozklad jen proti odůvodnění napadeného rozhodnutí, pak by nebyl dle § 82 v návaznosti na § 152 odst. 5 správního řádu přípustný.

90. Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí ve všech jeho výrocích a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když jsem shledal napadené rozhodnutí zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda se v daném případě zadavatel dopustil porušení zákona a zda toto porušení bylo způsobilé ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že byly splněny podmínky pro uložení nápravného opatření, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití. 

VI.          Závěr

91. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci tohoto správního řízení v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

92. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se dle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1. Česká republika – Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5

2. JUDr. Daniel Chamrád, advokát, K Hutím 665/5, 198 00 Praha 9

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení, v daném případě ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona, není-li dále uvedeno jinak.