číslo jednací: 23709/2020/531/MKe
spisová značka: S0264/2020/VZ

• Instance: I.
• Věc: DOZ Rokycany (mimo) - Cheb (mimo)
• Účastníci:
  1. Správa železnic, státní organizace
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
• Rok: 2020
• Datum nabytí právní moci: 15. 10. 2020
• Související rozhodnutí: 23709/2020/531/MKe; 31191/2020/323/VVá

Spisová značka:
ÚOHS-S0264/2020/VZ
Číslo jednací:
ÚOHS-23709/2020/531/MKe	Brno: 3. srpna 2020

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupku zahájeném dne 3. 7. 2020 z moci úřední, jehož účastníkem je

• obviněný – Správa železnic, státní organizace (v době zadávání veřejné zakázky s názvem Správa železniční dopravní cesty, státní organizace), IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha,

ve věci možného  spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, obviněným při zadávání veřejné zakázky „DOZ Rokycany (mimo) - Cheb (mimo)“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 6. 9. 2017 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 11. 9. 2017 pod ev. č. Z2017-024620, ve znění opravy uveřejněné dne 25. 9. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 9. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 173-355073, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 184-377714, a jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek  uveřejněno dne 27. 12. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 23. 12. 2017 pod ev. č. 2017/S247-520835,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Správa železnic, státní organizace (v době zadávání veřejné zakázky s názvem Správa železniční dopravní cesty, státní organizace), IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha – se při zadávání veřejné zakázky „DOZ Rokycany (mimo) - Cheb (mimo)“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 6. 9. 2017 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 11. 9. 2017 pod ev. č. Z2017-024620, ve znění opravy uveřejněné dne 25. 9. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 9. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S173-355073, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 184-377714, a jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 27. 12. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 23. 12. 2017 pod ev. č. 2017/S 247-520835, dopustil přestupku podle

§ 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 57 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, jelikož neumožnil podávat nabídky prostřednictvím elektronického nástroje, když v otevřeném řízení stanovil lhůtu pro podání nabídek kratší než 35 dnů od zahájení zadávacího řízení, neboť zadávací řízení zahájil dne 6. 9. 2017, a v čl. 12 „OBSAH A PODÁVÁNÍ NABÍDEK“, bodu 12.1, dílu1 „POŽADAVKY A PODMÍNKY PRO ZPRACOVÁNÍ NABÍDKY“, části 2 „POKYNY PRO DODAVATELE“, zadávací dokumentace v souvislosti se stanovením lhůty pro podání nabídek odkázal na oznámení o zahájení zadávacího řízení, v jehož bodu IV.2.2) stanovil lhůtu pro podání nabídek do dne 11. 10. 2017 do 9:00 hod., a dne 14. 12. 2017 zadal veřejnou zakázku, když na předmět jejího plnění uzavřel s vybraným dodavatelem – AŽD Praha s.r.o., IČO 48029483, se sídlem Žirovnická 3146/2, 106 00 Praha – „Smlouvu o dílo na ZHOTOVENÍ PROJEKTU A STAVBY (P+R)“.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Správa železnic, státní organizace (v době zadávání veřejné zakázky s názvem Správa železniční dopravní cesty, státní organizace), IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha – podle ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá:

pokuta ve výši 100 000,- Kč (jedno sto tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se obviněnému – Správa železnic, státní organizace (v době zadávání veřejné zakázky s názvem Správa železniční dopravní cesty, státní organizace), IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha – ukládá:

uhradit náklady řízení ve výši 1 000,- Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

ODŮVODNĚNÍ

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Obviněný – Správa železnic, státní organizace (v době zadávání veřejné zakázky s názvem Správa  železniční dopravní cesty, státní organizace), IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), uveřejnil ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 9. 2017 pod ev. č. Z2017-024620, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 9. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 173-355073, oznámení o zahájení otevřeného řízení veřejné zakázky „DOZ Rokycany (mimo) - Cheb (mimo)“ (dále jen „veřejná zakázka“).Oznámení

o zahájení zadávacího řízení bylo zadavatelem do Věstníku  veřejných zakázek odesláno dne 6. 9. 2017 a tímto dnem bylo podle § 56 odst. 1 zákona zahájeno zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

2. Z bodu II.1.3) oznámení o zahájení zadávacího řízení vyplývá, že se jedná o veřejnou zakázku na stavební práce, přičemž z bodu II.2.4) oznámení o zahájení  zadávacího řízení je zřejmé, že jejím předmětem je „(…) zhotovení stavby „DOZ Rokycany (mimo) – Cheb (mimo)“ jejímž cílem je výstavba dálkového ovládání úseku z CDP Praha. Náplní zakázky je zajištění zpracování  projektu stavby dálkového ovládání úseku Rokycany (mimo) – Cheb (mimo) z Centrálního dispečerského pracoviště v Praze, jeho projednání a schválení a následná realizace stavby v rozsahu dle schváleného projektu stavby, který je součástí zakázky. Součástí činnosti zhotovitele je i výkon autorského dozoru, kterým zhotovitel zajistí soulad provádění stavby s projednanou a ověřenou projektovou dokumentací  ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů. Stavba bude realizována ve dvou etapách.První etapa zahrnuje úsek novostavby trati Rokycany (mimo) – Ejpovice– „Tunely“ – Plzeň (mimo) – Cheb (mimo), tedy mimo vlastního uzlu Plzeň. Druhá etapa představuje dálkové ovládání vlastního uzlu Plzeň z CDP.Pro vlastní realizaci obou etap stavby

„DOZ Rokycany (mimo) – Cheb (mimo) a jejich následné uvedení do provozu je nezbytné dokončení sdělovací a zabezpečovací části staveb č. 1, 2 a 3 Uzlu Plzeň i stavby Modernizace trati Rokycany – Plzeň. V rámci stavby budou upravena provozovaná sdělovací a přenosová zařízení,  dálkově ovládaný rozhlas pro cestující, dálkově ovládaný informační systém pro cestující, dále pak kamerový systém, systém ovládání ohřevu výměn a systém EZS a ASHS, zařízení ve výtazích na nástupiště a zařízení pro diagnostiku jedoucích železničních vozidel (IH). Obsluhovacím a kontrolním bodem těchto systémů jsou v současnosti pracoviště v Rokycanech a vPlzni.“.

3. V bodu II.1.5) oznámení o zahájení zadávacího řízení obviněný stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 180 937 000 Kč bez DPH.

4. V bodu IV.1.1) oznámení o zahájení zadávacího řízení obviněný v dalším určil, že veřejná zakázka bude zadávána  v otevřeném řízení, přičemž lhůtu pro podání nabídek stanovil v bodě IV.2.2) oznámení o zahájení zadávacího řízení do 11. 10. 2017 do 9:00 hod., kterou následně prodloužil do 18. 10. 2017 do 9:00 hod.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona,  a pro zvláštní postupy podle části šesté, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, včetně ukládání pokut za jejich spáchání, obdržel dne 12. 6. 2020 podnět ze dne 11. 6. 2020 týkající se postupu obviněného při zadávání veřejné zakázky. V rámci podaného podnětu stěžovatel namítal, že obviněný při stanovení délky lhůty pro podání nabídek nepostupoval v souladu se zákonem. Podnět byl Úřadem zaevidován pod sp. zn.P0295/2020/VZ.

6. Na základě  obdrženého podnětu si Úřad od obviněného vyžádal dokumentaci související s jeho postupem při zadávání veřejné zakázky, a vyjádření ke skutečnostem uvedeným vpodnětu.

III.           PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

7. Úřad vydal dne 2. 7. 2020 příkaz č. j. ÚOHS-20285/2020/531/MKe (dále jen „příkaz“), kterým rozhodl, že se  obviněný dopustil přestupku podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) zákona (výrok I. příkazu), a současně obviněnému uložil za spáchání tohoto přestupku pokutu ve výši 100 000 Kč (výrok II. příkazu). Příkaz byl obviněnému doručen dne 3. 7. 2020 a tímto dnem bylo podle ustanovení § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a ustanovením § 150 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

8. Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

9. Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 9. 7. 2020 odpor ze dne 7. 7. 2020. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz  ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

10. Usnesením č. j. ÚOHS-20861/2020/531/MKe ze dne 9. 7. 2020 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

11. Usnesením č. j. ÚOHS-21673/2020/531/MKe ze dne 20. 7. 2020 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se ve lhůtě stanovené citovaným usnesením nevyjádřil.

Obsah odporu ze dne 7. 7. 2020

12. V podaném odporu ze dne 7. 7. 2020 obviněný pouze stručně uvádí, že má za to, že Úřad nesprávně posoudil skutkový a právní stav věci, což způsobuje nezákonnost příkazu, a proto proti němu podává v plném rozsahu odpor, aniž by blíže specifikoval, v čem nezákonnost (nesprávné posouzení skutkového stavu) vydaného příkazu spatřuje.

Vyjádření obviněného ze dne 14. 7. 2020

13. Obviněný se k usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-20861/2020/531/MKe ze dne 9.  7. 2020 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 14. 7. 2020, které Úřad obdržel dne 15. 7. 2020, přičemž sděluje následující.

14. Obviněný uvádí, že dne 6. 9. 2017 odeslal oznámení o zahájení zadávacího řízení do Věstníku veřejných zakázek a do Úředního věstníku Evropské unie, přičemž stanovil 35. den jako den, kdy končí lhůta pro podání nabídek. Do výpočtu délky lhůty pro podání nabídek však obviněný započítal i den odeslání oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění, čímž došlo k marginálnímu zkrácení předmětné lhůty v řádu hodin (konkrétně o 15 hodin), což však  podle jeho názoru nemohlo ohrozit možnost dodavatelů řádně podat nabídku, a tudíž z jeho strany nedošlo k porušení základních zásad zadávání veřejných zakázek. Obviněný dále s ohledem na specifika staveb na železniční infrastruktuře a značně omezený počet potenciálních dodavatelů konstatuje, že nelze1 důvodně předpokládat, že by se na trhu objevil nový dodavatel, kterému by toto marginální zkrácení lhůty pro podání nabídek zkomplikovalo možnost podat nabídku. Obviněný je toho názoru, že intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných zájmů s ohledem na závažnost přestupku,   význam chráněného zájmu, způsob spáchání přestupku, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán, nekoresponduje s výší pokuty, která mu byla uložena příkazem, a která by podle něj měla být z důvodu její nepřiměřenosti podstatně snížena.

15. Obviněný se dále domnívá, že se Úřad odchyluje od své rozhodovací praxe, neboť běžně za přestupky obdobného charakteru uděluje pokuty v řádu několika tisíců korun, kdy odkazuje na rozhodnutí č. j. ÚOHS-10009/2020/513/IHl ze dne 1. 4. 2020 a č. j. ÚOHS- S0471/2016/VZ-27566/2016/551/DBo ze dne 30. 6. 2016, a proto považuje výši pokuty uložené mu příkazem za rozpornou se zásadami rovnosti, materiální ekvity a legitimního očekávání. Současně má obviněný za to, že tímto odchýlením Úřadu od jeho rozhodovací praxe je porušena zásada předvídatelnosti jeho rozhodnutí a rovněž rovnost adresátů veřejné správy v hmotných právech a povinnostech, které jim vznikají v důsledku rozhodnutí Úřadu. V návaznosti na shora řečené obviněný uvádí, že Úřad při zvažování výše pokuty vycházel z hodnoty jeho čistého obratu za účetní období prvních sedmi měsíců roku 2019, tj. z hodnoty 30 435 361 000 Kč, aniž by zohlednil způsob jeho hospodaření a financování, resp. záporný výsledek hospodaření za účetní období roku 2019.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

16. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření obviněného  a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se obviněný při zadávání šetřené veřejné zakázky dopustil při stanovení zadávacích podmínek, resp. při stanovení délky lhůty pro podání nabídek přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, za což mu byla uložena sankce – pokuta uvedená ve výroku II. tohoto rozhodnutí; veškeré podklady, z nichž při posouzení případu Úřad vycházel, jsou přitom obsaženy ve správním spise vedeném pod sp. zn. S0264/2020/VZ. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

17. Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

18. Podle § 56 odst. 1 zákona zadavatel zahajuje otevřené řízení odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění způsobem podle § 212, kterým vyzývá neomezený počet dodavatelů k podání nabídky.

19. Podle § 57 odst. 1 písm. a) zákona zadavatel stanoví lhůtu pro podání nabídek v otevřeném řízení na nejméně 30 dnů od zahájení zadávacího řízení. Lhůta pro podání nabídek musí být prodloužena o 5 dnů, jestliže zadavatel neumožní podávat nabídky prostřednictvím elektronického nástroje.

20. Podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou  zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu zaukončenou.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

21. V čl. 12 „OBSAH A PODÁVÁNÍ NABÍDEK“, bodu  12.1, dílu 1 „POŽADAVKY A PODMÍNKY PRO ZPRACOVÁNÍ NABÍDKY“, části 2 „POKYNY PRO DODAVATELE“, zadávací dokumentace obviněný mj. stanovil, že „[n]abídky se podávají písemně v listinné podobě a v tištěné formě. (…) Všechny nabídky musí být podány (…) ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení zadávacího řízení (…).“.

22. Ve shora  jmenovaném článku, konkrétně v bodu 12.2, zadávací dokumentace je pak mj. uvedeno, že „[n]abídka musí být doručena v řádně uzavřené obálce. Obálka s nabídkou musí být opatřena názvem veřejné zakázky a nápisem „Neotvírat“. Originál nabídky musí být označen „Originál“ a kopie nabídky označena „Kopie“. Dodavatel předloží nabídku vedle listinné formy též v elektronické podobě na datovém nosiči (např. CD/DVD/USB FlashDisk); tato povinnost se týká pouze návrhu Smlouvy, včetně její Přílohy č. 4, a dále Příloh č. 2, 4 a 5 těchto Pokynů, oceněného Soupisu prací a Rekapitulace ceny. Informace na CD/DVD/USB FlashDisk mají pouze informativní povahu, případné nepředložení CD/DVD/USB FlashDisk není důvodem k vyloučení dodavatele.“.

23. Z „Protokolu č. 1 o otevírání nabídek“ ze dne 18. 10. 2017 (dále jen „protokol o otevírání nabídek“) vyplývá,  že obviněný ve lhůtě pro podání nabídek obdržel jedinou nabídku na plnění veřejné zakázky, a to nabídku dodavatele – AŽD Praha s.r.o., IČO 48029483, se sídlem Žirovnická 3146/2, 106 00 Praha (dále jen „vybranýdodavatel“).

24. Dne 14. 12. 2017 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem „Smlouvu o dílo na ZHOTOVENÍ PROJEKTU A STAVBY (P+R)“ na realizaciveřejné zakázky (dálejen „smlouva“). Z čl. 3. „PŘEDMĚT, CENA A HARMONOGRAM POSTUPU PRACÍ SMLOUVY“, bodu 3.3, smlouvy vyplývá, že cena díla činí 178 845 090,- Kč bez DPH.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

25. Úřad ke stanovení délky lhůty pro podání nabídek nejprve v obecné rovině uvádí, že tato významnou měrou ovlivňuje další průběh zadávacího řízení, neboť od její dostatečné délky  se může odvíjet i počet nabídek obdržených zadavatelem v daném zadávacím řízení, a také kvalita zpracování nabídek v závislosti na požadavcích zadavatele. Z tohoto důvodu upravuje ustanovení § 57 zákona minimální délky lhůt pro podání nabídek v otevřeném řízení, přičemž zájem na dodržování citovaného ustanovení zákona zdůraznil zákonodárce souslovím „na nejméně 30 dnů“, příp. „musí být prodloužena“. Zadavatel tedy musí při stanovení lhůty pro podání nabídek dodržet alespoň její zákonem stanovenou minimální délku.

26. Úřad dále předesílá, že ustanovení § 57 odst.  1 zákona upravuje minimální délku lhůty pro podání nabídek v otevřeném řízení v závislosti na tom, zda zadavatel neumožní podávat nabídky prostřednictvím elektronického nástroje [písm. a)], či zda zadavatel postupuje podle § 96 odst. 2 zákona [písm. b)], přičemž v obou uvedených případech musí být „základní“ lhůta pro podání nabídek v délce nejméně 30 dnů od zahájení zadávacího řízení prodloužena o 5 dnů. Z ustanovení § 57 odst. 2 zákona pak zadavateli plyne možnost u veřejných zakázek na dodávky nebo veřejných zakázek na služby zkrátit lhůtu pro podání nabídek tak, aby činila nejméně 15  dnů, jestliže zadavatel uveřejnil předběžné oznámení, které bylo odesláno k uveřejnění nejméně 35 dnů a nejvýše 12 měsíců přede dnem, kdy bylo odesláno oznámení o zahájení zadávacího řízení [písm. a)], nebo jestliže naléhavé okolnosti, které zadavatel nemohl předvídat, ani je nezpůsobil, znemožňují použití lhůty podle § 57 odst. 1 zákona [písm.b)].

27. Ke  stanovení lhůty pro podání nabídek dle § 57 odst. 1 zákona Úřad odkazuje na komentářovou literaturu ² , z níž se mj. podává, že „[z]ákladní minimální zákonná  lhůta pro podání nabídek v OŘ činí 30 (kalendářních) dní. Tato lhůta se počítá od zahájení zadávacího řízení, tj. ode dne odeslání oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění způsobem podle § 212. Prvním dnem lhůty je den následující po odeslání oznámení o zahájení zadávacího řízení, a to i den, který není dnem pracovním (například dojde-li k odeslání oznámení o zahájení zadávacího řízení v pátek, bude prvním dnem lhůty pro podání nabídek sobota).“. Současně z komentářové literatury ³ vyplývá, že „[v]edle stanovení správné, zákonné délky lhůty pro podání nabídek, případně jejích úprav v průběhu OŘ, však musí zadavatelé věnovat pozornost také jejímu dodržení v celé stanovené délce. Stanoví-li například zadavatel v OŘ lhůtu pro podání nabídek v minimální délce 30 dní, pak to ve svém důsledku znamená, že lhůta musí skutečně běžet celých 30 kalendářních dní a k otevírání obálek s nabídkami může dojít až 31. den běhu lhůty (pokud by byla lhůta pro podání nabídek stanovena v minimální zákonné délce dle komentovaného ustanovení). Pokud by zadavatel stanovil otevírání obálek v průběhu 30. dne běhu lhůty, došlo by k porušení požadavku ZVZ, neboť lhůta pro podání nabídek by nebyla stanovena v zákonem stanovené minimální délce  a byla by tak nezákonně zkrácena.“.

28. Úřad na tomto místě opakuje, že posuzovaná veřejná zakázka byla zadávána v otevřeném řízení (viz bod 4. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K zahájení zadávacího řízení ve smyslu § 56 odst. 1 zákona došlo dne 6. 9. 2017, kdy obviněný odeslal oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění (viz bod 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Lhůtu pro podání nabídek stanovil obviněný do dne 11. 10. 2017 do 9:00 hod. (viz opětovně bod 4. odůvodnění tohoto rozhodnutí).  Obviněný v zadávací dokumentaci uvedl, že nabídky se podávají písemně v listinné podobě (viz bod 21. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Obviněný sice v zadávací dokumentaci  současně určil, že dodavatelé předloží nabídku vedle listinné formy též v elektronické podobě na příslušném datovém nosiči. Nicméně tento požadavek se týkal pouze určité výseče obviněným stanovených zadávacích podmínek, tzn. daný požadavek nedopadal na zadávací podmínky jako celek. Obviněný nadto v zadávací dokumentaci výslovně uvedl, že informace obsažené na datovém nosiči mají pouze informativní povahu, přičemž případné nepředložení datového nosiče nebude představovat důvod pro vyloučení dodavatele ze zadávacího řízení (viz bod 22. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z pohledu Úřadu tak měl požadavek obviněného na předložení datového nosiče s konkrétní výsečí nabídky dodavatele v podstatě fakultativní povahu, kdy jeho eventuální nesplnění nebylo obviněným sankcionováno vyloučením dodavatele z účasti v šetřeném zadávacím řízení. Předmětný požadavek tedy nic nemění na tom, že nabídky na plnění veřejné zakázky měly být ze strany dodavatelů podávány v listinné podobě. Obviněný tedy neumožnil podání nabídek prostřednictvím elektronického nástroje; tento požadavek by tak nebyl naplněn ani prostřednictvím předložení nabídky na datovém nosiči. Úřad má tudíž za prokázané, že ve zde projednávané věci neumožnil obviněný podávat nabídky prostřednictvím elektronického nástroje. O právě řečeném svědčí dle přesvědčení Úřadu mj. i to, že v protokolu o otevírání nabídek se hovoří o tom, že obviněnému byla doručena uzavřená obálka s nabídkou; stejně tak je na titulní straně předmětného protokolu uveden odkaz na § 110 zákona, který se týká právě postupu při otevírání nabídek podaných v listinné podobě, a nikoliv odkaz na § 109 zákona, jenž samostatně upravuje postup při otevírání nabídek v elektronické podobě.

29. Úřad opětovně sděluje, že minimální délka lhůty pro podání nabídek v otevřeném řízení činí 30 dnů od zahájení zadávacího řízení, přičemž v případě, že zadavatel neumožní podávat nabídky prostřednictvím elektronického nástroje, musí být tato minimální lhůta prodloužena o 5 dnů, jak stanovuje § 57 odst. 1 písm. a) zákona. V předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo Úřadem popsáno a postaveno najisto, že obviněný neumožnil podání nabídek prostřednictvím elektronického nástroje, tzn. s ohledem na posledně citované ustanovení zákona musela lhůta pro podání nabídek na šetřenou veřejnou zakázku činit alespoň 35 dnů.

30. Jak již Úřad uvedl výše, kdy pro názornost odkázal i na praktické vysvětlení v komentářové literatuře, lhůta pro podání nabídek počíná běžet dnem následujícím po dni zahájení zadávacího řízení, přičemž lhůtu  je nutno stanovit tak, aby v případě stanovení lhůty pro podání nabídek v minimální zákonné délce byl poslední den této lhůty zachován v celé délce. K problematice počítání času se vyjádřil Vrchní soud v Olomouci ve svém rozsudku sp.zn. 2 A 17/2001 ze dne 23. 5. 2002, ve kterém v návaznosti na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 365/97 ze dne 25. 9. 1998 uvádí, že v případě, kdy aplikovaný právní předpis neobsahuje speciální úpravu počítání času, je třeba vycházet z obecného pravidla počítání času. Dle § 605 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek. V daném případě tak byl prvním dnem pětatřicetidenní lhůty čtvrtek 7. 9. 2017 a posledním dnem středa 11. 10. 2017, přičemž tento poslední den lhůty má, resp. musel být zachován pro podání nabídek v celé délce. Obviněný tak měl konec lhůty pro podání nabídek stanovit tak, aby dodržel minimální zákonnou lhůtu pro podání nabídek dle § 57 odst. 1 písm. a) zákona, a stanovit ji tedy až na den 12. 10. 2017. Tím, že obviněný stanovil konec lhůty pro podání nabídek na 11. 10. 2017 do 9:00 hod., zkrátil minimální pětatřicetidenní zákonnou  lhůtu pro podání nabídek na méně než 35 dnů, resp. na 34 dnů a 9 hodin, tj. nezachoval v celé délce poslední 35. den zákonné lhůty. Obviněný tak prokazatelně zkrátil zákonem připuštěnou minimální délku lhůty pro podání nabídek o 15 hodin. Na tomto závěru Úřadu ničeho nemění ani skutečnost, že obviněný v důsledku provedené změny zadávací dokumentace ze dne 21. 9. 2017 lhůtu pro podání nabídek následně prodloužil do dne 18. 10. 2017 do 9:00 hod. (viz bod 4. odůvodnění tohoto rozhodnutí); pro rozhodnutí věci je totiž relevantní toliko „původní“ délka lhůty pro podání nabídek od 6. 9. 2017 do 11. 10. 2017.

31. Pro úplnost Úřad konstatuje, že v posuzovaném případě se dle druhu veřejné zakázky jedná o veřejnou zakázku na stavební práce (viz bod 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Vzhledem k právě řečenému je proto vyloučena aplikace ustanovení § 57 odst. 2 písm. a) zákona, podle kterého lhůta pro podání nabídek může být u veřejných zakázek na dodávky nebo veřejných zakázek na služby zkrácena tak, aby činila nejméně 15 dnů, jestliže zadavatel uveřejnil předběžné oznámení, které bylo odesláno k uveřejnění nejméně 35 dnů a nejvýše 12 měsíců přede dnem, kdy bylo odesláno oznámení o zahájení zadávacího řízení. Citované ustanovení zákona se netýká veřejných zakázek na stavební práce, tj. vzhledem k tomu, že šetřená veřejná zakázka je dle jejího předmětu veřejnou zakázku na stavební práce, není na zde projednávanou věc evidentně aplikovatelné. Z totožného důvodu je pak vyloučena i aplikace § 57 odst. 2 písm. b) zákona, jež umožňuje lhůtu pro podání  nabídek u veřejných zakázek na dodávky nebo veřejných zakázek na služby zkrátit tak, aby činila nejméně 15 dnů, jestliže naléhavé okolnosti, které zadavatel nemohl předvídat, ani je nezpůsobil, znemožňují použití lhůty podle odstavce 1; naléhavost okolností zadavatel odůvodní v zadávací dokumentaci. Posledně citované ustanovení zákona se totiž taktéž týká výlučně veřejných zakázek na dodávky a veřejných zakázek na služby. Úřad má tedy za prokázané, že se v šetřeném případě nejedná o situaci, kdy lze lhůtu pro podání nabídek ve smyslu § 57 odst. 2 zákona zkrátit na minimálně 15 dnů. Aplikace předmětného ustanovení je tedy v šetřeném případě vyloučena.

32. Ve vztahu k argumentaci obviněného, že marginální zkrácení délky lhůty pro podání nabídek o 15 hodin nemohlo ohrozit možnost dodavatelů podat nabídku, Úřad podotýká, že ačkoliv se zkrácení zákonem stanovené lhůty pro podání nabídek „pouze“ o 15 hodin může na první pohled jevit jako zanedbatelné pochybení obviněného, nelze jej v žádném případě tolerovat a připustit neumožnění využití celé, zákonem jako minimální lhůty stanovené pro koncipování a podání nabídek, neboť ustanovení § 57 odst. 1 písm. a) zákona ukládá zadavatelům povinnost stanovit lhůtu pro podání nabídek v minimální délce celých 35 dnů. Úřad zdůrazňuje, že výše uvedená povinnost musí být splněna zadavatelem bez výjimky, neboť nezákonné zkrácení lhůty pro podání nabídek představuje zásah do práv dotčených subjektů, tj. potenciálních dodavatelů, kteří se rozhodují podat nabídku na konkrétní veřejnou zakázku, což může negativně ovlivnit jejich rozhodnutí, zda nabídku vůbec podají. Jinými slovy řečeno, od explicitního požadavku zákona na minimální délku lhůty pro podání nabídek se není možné odchylovat, a to ani v řádu hodin. Zákonem kogentně stanovená minimální lhůta pro podání nabídek má zaručovat alespoň základní časový prostor k tomu, aby se dodavatelé o samotné veřejné zakázce nejen dozvěděli, ale také mohli zpracovat svoji nabídku tak, aby co nejlépe odpovídala požadavkům zadavatele. V případě, že zadavatel lhůtu pro podání nabídek zkrátí, nelze vyloučit, že neumožní potenciálním dodavatelům připravit včas jejich nabídku. Úřad uvádí, že jakékoliv zkrácení zákonem stanovené minimální lhůty pro podání nabídek, navíc stanovené kogentním ustanovením zákona, jednoznačně limituje potenciální dodavatele v účasti v zadávacím řízení.

33. Jestliže obviněný tvrdí, že s ohledem na specifický předmět plnění veřejné zakázky existuje pouze omezený okruh dodavatelů, a proto dle jeho zkušeností není možné důvodně předpokládat, že by se na relevantním trhu objevil nový dodavatel, jemuž by zkrácení lhůty pro podání nabídek pod zákonné minimum zkomplikovalo možnost podat nabídku, pak dané tvrzení Úřad považuje za zcela irelevantní pro rozhodnutí věci. V této souvislosti je třeba primárně upozornit, že u přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona, jehož se obviněný    v důsledku stanovení nezákonné lhůty pro podání nabídek dopustil, není třeba zkoumat ani potencialitu vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, resp. vliv na výběr dodavatele, neboť tento znak nepatří mezi znaky skutkové podstaty přestupku dle posledně citovaného ustanovení zákona, kterého se zadavatel dopustí tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou. Je tudíž zřejmé, že argumentace obviněného týkající se potenciality vlivu jeho nezákonného jednání na okruh dodavatelů, potažmo vlivu na výběr dodavatele, je argumentací lichou. Nadto může Úřad ze své bohaté rozhodovací praxe uvést namátkou příklady takových rozhodnutí: příkaz sp. zn. S0815/2015/VZ ze dne 20. 11. 2015 (zkrácení lhůty pro podání nabídek o 10 hodin), rozhodnutí sp. zn. S0414,0415,0416/2015/VZ ze dne 4. 9. 2015 (zkrácení lhůty pro podání nabídek o 10 hodin), které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. R306/2015/VZ ze dne

12. 9. 2016, rozhodnutí sp. zn. S0262/2016/VZ ze dne 14. 6. 2016 (zkrácení lhůty pro podání nabídek  o 10 hodin), rozhodnutí sp. zn. S062/2016/VZ (zkrácení lhůty pro podání nabídek o 13 hodin),čisp.zn.S0471/2016/VZ ze dne30.6.2016 (zkrácení lhůty pro podání nabídek

o 12,5 hodiny) ⁴ . Ve všech uvedených případech Úřad pravomocně shledal, že se zadavatelé dopustili přestupku, resp. správního deliktu. Posouzení přezkoumávaného případu tedy nijak nevybočuje z konstantní rozhodovací praxe Úřadu.

34. S ohledem na vše shora uvedené Úřad shrnuje, že se obviněný při zadávání veřejné zakázky dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím,  že stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 57 odst. 1 písm. a) zákona, když v otevřeném řízení, v němž neumožnil podávat nabídky prostřednictvím elektronického nástroje, stanovil lhůtu pro podání nabídek kratší než 35 dnů od zahájení zadávacího řízení, neboť zadávací řízení zahájil dne 6. 9. 2017, a v čl. 12 „OBSAH A PODÁVÁNÍ NABÍDEK“, bodu 12.1, dílu 1 „POŽADAVKY A PODMÍNKY PRO ZPRACOVÁNÍ NABÍDKY“, části 2 „POKYNY PRO DODAVATELE“, zadávací dokumentace v souvislosti se stanovením lhůty pro podání nabídek odkázal na oznámení o zahájení zadávacího řízení, v jehož bodu IV.2.2) stanovil lhůtu pro podání nabídek do dne 11. 10. 2017 do 9:00 hod., a dne 14. 12. 2017 zadal veřejnou zakázku, když na předmět jejího plnění uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu.

35. Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty

36. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona.

37. Podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou. 

38. V šetřeném případě se obviněný dopustil přestupku podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 57 odst. 1 písm. a) zákona, když v otevřeném řízení, v němž neumožnil podávat nabídky prostřednictvím elektronického nástroje, stanovil lhůtu pro podání nabídek kratší než 35 dnů od zahájení zadávacího řízení, neboť zadávací řízení zahájil dne 6. 9. 2017, a v čl. 12 „OBSAH A PODÁVÁNÍ NABÍDEK“, bodu 12.1, dílu 1 „POŽADAVKY A PODMÍNKY PRO ZPRACOVÁNÍ NABÍDKY“, části 2 „POKYNY PRO DODAVATELE“, zadávací dokumentace v souvislosti se stanovením lhůty pro podání nabídek odkázal na oznámení o zahájení zadávacího řízení, v jehož bodu IV.2.2) stanovil lhůtu pro podání nabídek do dne 11. 10. 2017 do 9:00 hod., a dne 14. 12. 2017 zadal veřejnou zakázku, když na předmět jejího plnění uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu.

39. Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let, přičemž podle odst. 6 písm. a) téhož ustanovení  zákona se promlčecí doba přerušuje, a  to  oznámením o zahájení řízení o přestupku.

40. Podle § 31 odst.  1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

41. V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona a zákona o přestupcích Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená ve výše citovaných ustanoveních. V šetřeném případě se Úřad o spáchání přestupku dozvěděl na základě podnětu dne 12. 6. 2020. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dnem uzavření smlouvy, tj. dne 14. 12. 2017. Řízení o přestupku bylo zahájeno dnem doručením příkazu, tj. dne 3. 7. 2020. Z uvedených údajů tedy vyplývá, že v  šetřeném případě odpovědnost obviněného za tento přestupeknezanikla.

42. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona platí, že za přestupek podle odstavce 1 citovaného ustanovení zákona, nepoužije-li se postup podle odstavce 3 citovaného ustanovení zákona, lze uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c) citovaného ustanovení zákona.

43. Úřad konstatuje, že celková cena veřejné zakázky, při jejímž zadávání se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve  výroku I. tohoto rozhodnutí, činí 178 845 090,- Kč bez DPH, tj. s DPH ve výši 21 % 216 402 558,90 Kč. Maximální možná výše pokuty, kterou by Úřad mohl za spáchání přestupku uložit, tedy v tomto případě činí 21 640 256 Kč.

44. Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích (Úřad zde cituje pouze ta ustanovení, která jsou v daném případě pro určení druhu a výměry trestu relevantní, pozn. Úřadu) se při určení druhu správního trestu a jeho výměry  přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

45. Podle § 38 písm. a), b), c), d), f) a g) zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, významem a rozsahem následku přestupku, dále způsobem spáchání přestupku, okolnostmi spáchání přestupku, rovněž i délkou doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele nebo po kterou trval protiprávní stav udržovaný protiprávním jednáním pachatele a počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku.

46. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6. 12. 2012 vyplývá, že je-li výše   uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná, nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti.

47. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, pak Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu  (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6.2013).

48. V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že za nejzávažnější stupeň intenzity porušení zákona považuje postup zadavatele spočívající v úplné ignoraci ustanovení zákona a základních zásad, na nichž je tento zákon postaven, neboť takový postup zpravidla zcela vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků (coby hlavního účelu zákona). Ačkoliv obviněný v šetřeném případě nepopřel existenci zákona, zkrácení lhůty pro podání nabídek pod  zákonem vymezené minimum představuje zásah do práv dotčených subjektů, tj. potenciálních dodavatelů, kteří se rozhodují podat nabídku na konkrétní veřejnou zakázku, což může negativně ovlivnit jejich rozhodnutí, zda nabídku vůbec podají, popř. může to mít dopad na kvalitu jejího zpracování. I několik hodin času navíc je dle Úřadu podstatné penzum času, které by dodavatel mohl pro řádnou tvorbu nabídky využít, pokud by jej obviněný na takovém právu nezkrátil. Zákonem kogentně stanovená minimální lhůta pro podání nabídek má zaručovat dostatečný časový prostor k tomu, aby se dodavatelé

o samotné veřejné zakázce dozvěděli a také  dostatečný čas ke zpracování nabídky tak, aby co nejlépe odpovídala požadavkům zadavatele. Úřad uzavírá, že jakékoliv zkrácení zákonem stanovené minimální lhůty pro podání nabídek, navíc stanovené kogentním ustanovením zákona, jednoznačně limituje potenciální dodavatele v účasti v předmětném zadávacím řízení. Zadávací podmínka týkající se délky lhůty pro podání nabídek tak byla stanovena v rozporu se zákonem.

49. Jako polehčující okolnost při uvažování o výši uložené pokuty vzal Úřad do úvahy skutečnost, že obviněný stanovil lhůtu pro podání nabídek na 35. den  od zahájení zadávacího řízení, tj. bylo snahou obviněného dostát zákonnému požadavku na délku lhůty pro podání nabídek; obviněný svým postupem daný požadavek rozhodně zcela nenegoval. Jako další polehčující okolnost pak Úřad zohlednil i to, že od spáchání přestupku již uplynuly více než 2 roky.

50. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné přitěžující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše udělené pokuty.

51. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalším přestupkem (správním deliktem) obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 (publikován ve Sb. NSS 2248/2011), popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatoval, že »soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již  Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož „použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.“«. Soud dále pokračuje tak, že »[t]restněprávní  doktrína uvádí, že souběh „je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení“ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).«. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky). V této souvislosti Úřad doplňuje, že otázku absorpce řešil již u příkazu, nicméně v rámci odůvodnění tohoto rozhodnutí podrobně zdůvodňuje, s jakými přestupky je právě projednávaný přestupek vsouběhu.

52. S ohledem na výše uvedené provedl Úřad šetření, zda je v daném případě namístě zohlednit  i jiné sbíhající přestupky (správní delikty), za které již obviněnému byla uložena pokuta podle zákona. Jak již bylo uvedeno shora, ke spáchání právě projednávaného přestupku došlo dne 14. 12. 2017.  Úřad zjistil, že právě projednávaný přestupek je v souběhu s přestupkem, o kterém bylo rozhodnuto ve výroku I. příkazu č. j. ÚOHS-S0407/2017/VZ- 35635/2017/533/PŠo ze dne 5. 12. 2017, jenž nabyl právní moci dne 9. 3. 2018, který byl spáchán dne 8. 8. 2017, a za který byla Úřadem uložena pokuta ve výši 30 000,- Kč, a s přestupkem, o kterém bylo rozhodnuto ve výroku I. rozhodnutí č. j. ÚOHS- 17269/2020/523/JMa ze dne 9. 6. 2020, který byl spáchán dne 28. 7. 2017, a za který byla Úřadem uložena pokuta ve výši 500 000,-Kč.

53. S ohledem na výše uvedené Úřad přikročil k uplatnění institutu souhrnného trestu způsobem, který se Úřadu jeví v oblasti správního práva jako jediný možný, kdy nevzniká riziko, že  by se Úřad jako správní orgán dopustil nedodržení zásady legality zakotvené v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

54. Měl-li by Úřad uložit obviněnému pokutu za uvedený přestupek a nemá-li zároveň v tomto řízení o přestupku zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“ (tj. příslušné výroky výšeuvedenéhopříkazuč.j.ÚOHS-S0407/2017/VZ-35635/2017/533/PŠo ze dne 5. 12. 2017 a rozhodnutí č. j. ÚOHS-17269/2020/523/JMa ze dne 9. 6. 2020), lze absorpční zásadu ve formě uplatnění pravidel pro ukládání souhrnného trestu aplikovat pouze tím způsobem, že Úřad v rámci uložení sankce za projednávaný přestupek zohlední předchozí uložené pokuty za přestupky, jež jsou s projednávaným přestupkem v souběhu, tj. pokuty uložené  v příkazu a rozhodnutí uvedených v bodě 52. odůvodnění tohoto rozhodnutí za spáchání tam uvedených přestupků.

55. Při posuzování výše uložené pokuty vycházel Úřad z premisy, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem,  a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad stanovil výši sankčního postihu tak, že dle něj je uložená pokuta s ohledem na porušení zákona obviněným přiměřená a plní preventivní i represivní funkci. Je totiž třeba mít na paměti, že uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla obviněným pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání.

56. S ohledem na vše shora uvedené Úřad konstatuje, že obviněnému uložil za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí pokutu ve výši 100 000,- Kč, která odpovídá závažnosti spáchaného přestupku a všem dále hodnoceným skutečnostem, a která naplňuje  dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti, a to při respektování absorpční zásady ve formě analogického použití institutu souhrnného trestu.

57. Při určení výše pokuty Úřad dále odpovídajícím způsobem zohlednil i ekonomickou situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit  jako krajně „nespravedlivá“. Z informací uvedených ve výroční zprávě obviněného za rok 2019 dostupné na adrese: https://www.spravazeleznic.cz/o-nas/publikace/vyrocni-zpravy vyplývá, že aktiva obviněného činí celkem více než 65 mld. Kč, přičemž tržby z prodeje výrobků a služeb za rok 2018 činily téměř 6,5 mld. Kč. I při vědomí toho, že výsledek hospodaření obviněného za účetní období roku 2019 činil -1,079 mld. Kč, je tak Úřad toho názoru,  že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného, resp. za pokutu, jež by byla jakkoliv způsobilá ohrozit samotné fungování obviněného. Jak je patrné z výše uvedeného, aktiva obviněného výrazně převyšují výsledky jeho hospodaření za rok 2019. Výše uložené pokuty tudíž z pohledu Úřadu nepředstavuje takový zásah do majetku obviněného, v důsledku kterého by byla „zničena“ majetková základna pro jeho další činnost.

58. Úřad se na tomto místě vyjadřuje k argumentu obviněného, že se Úřad odchyluje od své rozhodovací praxe, neboť běžně za přestupky obdobného charakteru uděluje pokuty v řádu několika tisíců korun, pročež považuje výši pokuty uložené mu příkazem za rozpornou se zásadami rovnosti, materiální ekvity a legitimního očekávání, a tudíž by její výše měla být podstatným způsobem snížena (viz bod 15. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomu Úřad primárně sděluje, že každé správní řízení, resp. řízení o přestupku je jedinečné, a jsou v něm posuzovány okolnosti, jež se mohou lišit, byť v míře minimální, od okolností posuzovaných Úřadem  v jiném řízení o přestupku. K tomu Úřad pokládá za vhodné poznamenat, že i samotným zákonodárcem není porušení povinnosti stanovené v § 57 odst. 1 písm. a) zákona vnímáno jako marginální, jelikož § 268 odst. 2 písm. a) zákona umožňuje za porušení dané povinnosti zadavateli, v tomto případě tedy obviněnému, uložit pokutu až do výše 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit. Celková cena veřejné zakázky v posuzovaném případě činí 178 845 090 Kč bez DPH, tj. s DPH ve výši 21 % 216 402 558,90 Kč. Jak již Úřad uvedl výše, maximální možná výše pokuty, kterou by Úřad mohl za spáchání přestupku uložit, tedy v tomto případě činí 21 640 256 Kč (viz bod 43. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Výše pokuty uložené obviněnému se tak evidentně stále pohybuje při dolní hranici maximálně připuštěné sazby podle výše citovaného ustanovení zákona, a plní tak výrazně preventivní funkci. Ve vztahu k rozhodnutím Úřadu, u nichž Úřad za spáchání obdobných přestupků, resp. správních deliktů, uložil pokuty v řádu několika tisíců korun, na která obviněný v jeho vyjádření odkazuje, tj. č. j. ÚOHS-10009/2020/513/IHl ze dne 1. 4. 2020 a č. j. ÚOHS-S0471/2016/VZ- 27566/2016/551/DBo ze dne 30. 6. 2016, Úřad dodává, že v předmětných rozhodnutích sice uložil pokuty v řádu tisíců korun, nicméně je nutno zdůraznit, že vysoutěžená cena veřejných zakázek, která je podstatná z hlediska možné výše pokuty, nedosahovala v obou případech ani částky 1,2 mil. Kč, v čemž je třeba spatřovat podstatný rozdíl od vysoutěžené ceny šetřené veřejné zakázky; po přepočtu možné maximální výše pokuty a výše skutečně uložené pokuty je pak zřejmé, že výše uložené pokuty ve zde projednávané věci není nikterak markantně násobně vyšší, v komparaci s rozhodnutími Úřadu, na která obviněný odkazuje. Úřad konečně uvádí, že se nelze ztotožnit s názorem obviněného, že by výše pokuty uložené mu příkazem měla být podstatným způsobem snížena, neboť takováto výše pokuty by byla vzhledem ke shora popsaným okolnostem případu nepřiměřeně nízká, a z pohledu Úřadu by tímto nedošlo k naplnění sankčních účinků pokuty, tj. zejména předcházení budoucího porušování zákona. Úřad tak shrnuje, že výše uložené pokuty není, vzhledem k okolnostem případu, excesivní, stejně tak ji Úřad nepovažuje ani za rozpornou s některou ze zásad, jež obviněný zmiňuje.

59. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

60. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754- 17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – uložení náhrad nákladů řízení

61. Podle ustanovení§93odst.1písm.i)zákonaopřestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

62. Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

63. Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

64. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů        a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000,-Kč.

65. Jelikož  v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

66. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2020000264.

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

Obdrží

Správa železnic, státní organizace, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha

1 Obviněný se na tomto místě dopustil zjevného písařského pochybení, když namísto slova „nelze" použil slovo „lze".

2 Dvořák, D., Machurek, T., Novotný P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, 1320 s.

3 Viz tamtéž.

4         Všechna uváděná rozhodnutí jsou dostupná na webových stránkách Úřadu na adrese

https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti.html.

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy