číslo jednací: 26220/2020/522/JMr/JKr
spisová značka: S0081/2020/VZ

Instance I.
Věc Smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/5467/2019
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 33 odst. 1 písm. f) zákona č. 194/2010 Sb.
Rok 2020
Datum nabytí právní moci 9. 11. 2020
Související rozhodnutí 26220/2020/522/JMr/JKr
32860/2020/322/DJa

 

 

Spisová značka:

 

 

ÚOHS-S0081/2020/VZ

 

 

Číslo jednací:

 

 

ÚOHS-26220/2020/522/JMr/JKr

 

Brno: 24. srpna 2020

 

 

 

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, příslušný podle § 25 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupku zahájeném z moci úřední dne 27. 4. 2020, jehož účastníkem je

  • obviněný – Liberecký kraj, IČO 70891508, se sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 5. 5. 2020 společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) citovaného zákona při uzavření „Smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/5467/2019“ ze dne 9. 12. 2019 s dopravcem – ČSAD Česká Lípa a.s., IČO 25497987, se sídlem Rotavská 2656/2b, Stodůlky, 155 00 Praha 5, která byla zveřejněna v registru smluv dne 11. 12. 2019 pod ID 10269216,

rozhodl takto:

 

I.

Obviněný– Liberecký kraj, IČO 70891508, se sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec – se dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 18 písm. b) citovaného zákona v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, když dne 9. 12. 2019 uzavřel s dopravcem – ČSAD Česká Lípa a.s., IČO 25497987, se sídlem Rotavská 2656/2b, Stodůlky, 155 00 Praha 5 – „Smlouvuo veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/5467/2019“ s počátkem plnění od 15. 12. 2019 přímým zadáním s odkazem na vznik mimořádné situace spočívající v bezprostřední hrozbě přerušení poskytování veřejných služeb, aniž by však byly splněny podmínky pro postup podle citovaných ustanovení zákona, neboť k mimořádné situaci bezprostřední hrozby přerušení poskytovaných služeb v daném případě nedošlo, jelikož cit. obviněný měl poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících zajištěno „Smlouvou o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/1696/2017“ uzavřenou dne 31. 5. 2017, ve znění „Dodatku č. 1“ ze dne 29. 1. 2018, a to až do dne 14. 12. 2019, kdy citovaná smlouva zanikla uplynutím času, na který byla sjednána, takžek přerušení či ohrožení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ve smyslu § 22 odst. 1 písm. a) citovaného zákona nedošlo, neboť ke dni 15. 12. 2019, tj. ke dni zahájení plnění z výše uvedené smlouvy ze dne 9. 12. 2019, neexistoval závazek poskytování těchto služeb, k jehož přerušení či ohrožení (v mimořádné situaci) by mohlo dojít.

II.

Za spáchání přestupkuuvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Liberecký kraj, IČO 70891508, se sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec – podle § 33 odst. 2 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 7 000 000 Kč(sedm milionů korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Liberecký kraj, IČO 70891508, se sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec – ukládá:

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

  

Odůvodnění

 

I.                    POSTUP OBVINĚNÉHO

1.             Obviněný – Liberecký kraj, IČO 70891508, se sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 5. 5. 2020 společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1 (dále jen „obviněný“ nebo též „objednatel“) – uzavřel dne 9. 12. 2019 se společností ČSAD Česká Lípa, a.s., IČO 25497987, se sídlem Rotavská 2656/2b, Stodůlky, 155 00 Praha 5 (dále jen „dopravce“ nebo „ČSAD Česká Lípa“) Smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/5467/2019 (dále jen „Smlouva“ nebo „Smlouva o veřejných službách“).

2.             Dle ustanovení 1.1. Smlouvy je smlouva uzavřena dle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1]. Z ustanovení 1.2. Smlouvy pak vyplývá, že je uzavřena přímým zadáním dle § 18 zákona, resp. „přímo s využitím odst. 5. čl. 5 Nařízení[2].

3.             V ustanovení 1.3. Smlouvy je uvedeno následující: „Objednatel se nachází v mimořádné situaci ve smyslu § 22 odst. 1 Zákona o veřejných službách s ohledem na skutečnost, že Objednatel od 15. 12. 2019 již nemá zajištěno poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících na části území Libereckého kraje - v oblasti Západ[3]. Na základě dosavadní smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/1696/2017, uzavřené dne 31. 5. 2017, ve znění pozdějších dodatků, byla dopravní obslužnost Oblasti Západ zajištěna pouze do 14. 12. 2019. Stávající dopravce tak ukončí poskytování přepravních služeb v oblasti Západ ke dni 14. 12. 2019. Objednatel se pak již nachází v situaci, kdy není schopen s ohledem na časovou tíseň a jeho povinnost zajistit kontinuální dopravní obslužnost celého území kraje uzavřít s dopravcem smlouvu o dočasném poskytování přepravních služeb na základě jiného postupu.“.

II.                  POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

4.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 25 zákona k výkonu dohledu nad dodržováním postupu státu, krajů a obcí při uzavírání smluv při zajišťování dopravní obslužnosti, obdržel dne 20. 12. 2019 podnět z téhož dne týkající se postupu objednatele při uzavření Smlouvy o veřejných službách s dopravcem ČSAD Česká Lípa (dále jen „podnět“). Podnět byl zaevidován pod sp. zn. P0392/2019/VZ.

5.             Úřad si na základě uvedeného podnětu od objednatele vyžádal příslušné materiály související s uzavřením Smlouvy o veřejných službách a vyjádření ke skutečnostem uvedeným v podnětu, a to přípisem č. j. ÚOHS-P0392/2019/VZ-35761/2019/522/RCh ze dne 27. 12. 2019, vydaným v rámci šetření podnětu vedeného pod sp. zn. ÚOHS-P0392/2019/VZ.

6.             Vyjádření obviněného k podnětu ze dne 8. 1. 2020 (dále jen „vyjádření k podnětu“) Úřad obdržel téhož dne. Dokumenty související s uzavřením Smlouvy o veřejných službách od obviněného Úřad obdržel dne 8. 1. 2020 a dne 10. 1. 2020.

Vyjádření obviněného k podnětu

7.             Obviněný ve svém vyjádření předně uvádí, že nevyvolal vznik mimořádné situace úmyslně. Do této situace se dle svého vyjádření dostal v důsledku skutečností souvisejících se změnou koncepce zajišťování dopravní obslužnosti na svém území. Obviněný uvádí, že původně předpokládal, že bude nadále zajišťovat dopravní obslužnost externím dopravcem, což byl také důvod, proč počátkem roku 2017 odeslal k uveřejnění Oznámení předběžných informací pro veřejnou zakázku na služby (oznámení bylo v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 10. 1. 2017 pod ev. č. 2017/S 006-009055 – pozn. Úřadu), následně však začal zvažovat variantu zajišťování dopravní obslužnosti vlastními kapacitami, tedy vytvoření vlastního dopravce. V únoru 2018 proto založil vlastní dopravní společnost – Autobusy LK, s.r.o., IČO 06897517, se sídlem U Jezu 525/4, Liberec IV-Perštýn, 460 01 Liberec (dále také „Autobusy LK“), která měla postupně zajistit poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících na celém území obviněného.

8.             Obviněný dále uvádí, že mu v průběhu roku 2019 postupně začalo být zřejmé, že společnost Autobusy LK nestihne zajistit veškeré potřebné kapacity tak, aby byla schopna v prosinci 2019 zahájit provoz na území Českolipska, a že tyto služby bude schopna poskytovat nejdříve až od prosince 2020. Proto odeslal k uveřejnění nové Oznámení předběžných informací pro veřejnou zakázku na služby (toto oznámení bylo v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 10. 12. 2019 pod ev. č. 2019/S 238-585242 – pozn. Úřadu).

9.             Obviněný tak dle svého vyjádření musel řešit, jakým způsobem zajistí poskytování dopravní obslužnosti pro přechodné období od poloviny prosince 2019 min. do poloviny prosince 2020. V návaznosti na tuto skutečnost pak obviněný vysvětluje „mimořádnost“ své situace tím, že s ohledem na povinnost uveřejnit předběžné oznámení nejpozději 1 rok před zahájením zadávacího/nabídkového řízení dle § 19 odst. 1 zákona, jakož i s ohledem na délku trvání zadávacího řízení (podle obviněného min. 4 měsíce) a nezbytnou lhůtu pro přípravu dopravce na plnění smlouvy (podle obviněného cca 6 měsíců) bylo zřejmé, že obviněný nemůže stihnout vysoutěžit nového dopravce tak, aby zahájil poskytování veřejných služeb od poloviny prosince 2019. Jako nejschůdnější řešení tak dle svého vyjádření obviněný vyhodnotil přímé uzavření smlouvy v důsledku vzniku mimořádné situace dle § 22 odst. 1 písm. a) zákona, a to i s ohledem na povahu dosavadního zajišťování veřejných služeb v oblasti Českolipsko.

10.         Obviněný ve svém vyjádření uvádí, že si je sice vědom rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0370/2017/VZ-34226/2017/533/BKu ze dne 21. 11. 2017 (dále jen „rozhodnutí S0370/2017/VZ“), nicméně se dle něj jedná o jediné dostupné a nadto prvostupňové rozhodnutí, ve kterém Úřad uvedl, že postup dle § 22 zákona nelze užít v situaci, kdy zadavatel nemá uzavřenou smlouvu na dopravní obslužnost. Obviněný v této souvislosti odkazuje na konzultaci se zástupci Ministerstva dopravy ČR, dle které je § 22 zákona možné aplikovat, pokud fakticky bezprostředně hrozí přerušení poskytovaných veřejných služeb, nebo k takovému přerušení již došlo, a rovněž na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0760/2015/VZ-03966/2016/543/JWe ze dne 2. 2. 2016 (dále jen „rozhodnutí S0760/2015/VZ“), ve kterém se dle něj Úřad vůbec nezabýval otázkou, zda objednatelé byli oprávněni postupovat dle § 22 odst. 1 zákona (ačkoliv zde neexistovala smlouva, jejíž plnění bylo přerušeno), nýbrž se zabýval pouze posouzením otázky, zda lze smlouvu uzavřenou v mimořádné situaci dle § 22 odst. 1 zákona prodloužit nad celkovou dobu trvání 2 let.

11.         Obviněný ve svém vyjádření dále uvádí názor (s odkazem na odbornou literaturu, konkrétně MACHUREK, T., KOSMÁKOVÁ, D. Advokátní kancelář MT Legal. Limity aplikace mimořádného nařízení EP a Rady (ES) č. 1370/2007. Veřejné zakázky v praxi, leden 2019), že dle účelového výkladu čl. 5 odst. 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007, o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (dále jen „Nařízení č. 1370/2007“) by měla být jako „mimořádná situace“ posuzována „jakákoliv situace, jejímž bezprostředním následkem je faktické přerušení služeb obecného hospodářského zájmu, které mají být příslušnými orgány zajišťovány nepřetržitě – tj. například rovněž situace, kdy stávající smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících skončí uplynutím sjednané doby a současně nebude zajištěno plnění těchto služeb na základě nově uzavřené smlouvy.“  

12.         Závěrem obviněný konstatuje, že v otázce postupu dle § 18 zákona v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. a) zákona neexistuje jednotná rozhodovací praxe, když samotná dostupná rozhodnutí Úřadu neobsahují jednotné závěry, judikatura správních soudů v této otázce obviněnému není známa, a výklad Ministerstva dopravy ČR, jakožto gestora zákona, jakož i zástupců z řad odborné veřejnosti, se v této otázce od jediného vyřčeného závěru Úřadu liší.

III.                PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

13.         Vzhledem k tomu, že Úřad považoval ze shromážděných podkladů za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona, vydal dne 27. 4. 2020 příkaz č. j. ÚOHS-12434/2020/522/JMr z téhož dne (dále jen „příkaz“), který byl obviněnému doručen téhož dne. Tímto dnem bylo podle § 26 odst. 1 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

14.         Účastníkem řízení o přestupku je podle § 27 odst. 1 zákona ve spojení s § 256 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) obviněný.

15.         Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 5. 5. 2020 odpor z téhož dne (dále jen „odpor“), ve kterém uvedl, že Úřad „nesprávně vyhodnotil skutkový a právní stav (...)“ a že důvody pro podání odporu podrobněji rozvede ve vyjádření. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

16.         Úřad obviněnému usnesením č. j. ÚOHS-13457/2020/522/JMr/PKř ze dne 6. 5. 2020 stanovil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit své stanovisko v řízení. Uvedenou lhůtu pak na žádost obviněného ze dne 7. 5. 2020 usnesením č. j. ÚOHS-13862/2020/522/JMr ze dne 11. 5. 2020 prodloužil, a to do 20. 5. 2020.

17.         Dne 19. 5. 2020 bylo do datové schránky Úřadu doručeno vyjádření obviněného z téhož dne (dále jen „vyjádření“).

Vyjádření obviněného

18.         K výroku I. příkazu, kterým Úřad konstatoval spáchání přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 18 písm. b) citovaného zákona v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. a) zákona, obviněný uvádí, že s právním názorem Úřadu nesouhlasí, neboť Úřad dospěl ke svým závěrům na základě nesprávné aplikace jazykového, systematického i teleologického výkladu dotčených ustanovení zákona a Nařízení č. 1370/2007.

19.         Obviněný dále uvádí, že jazykové znění § 22 odst. 1 zákona a čl. 5 odst. 5 Nařízení č. 1370/2007 stojí výslovně na předpokladu přerušení, resp. hrozby přerušení „poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících“ jako takových, a tedy nelze tuto situaci ztotožňovat s přerušením či hrozbou přerušení služeb na základě platné a aktuálně probíhající smlouvy. Z jazykového výkladu dle obviněného tedy nelze dovodit Úřadem stanovenou podmínku existence závazku poskytování služeb (smlouvy s dopravcem), k jehož přerušení či ohrožení by mohlo dojít.

20.         Obviněný dále uvádí, že zákon rozlišuje mezi pojmy „poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících“ a „smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících“. Jako příklad uvádí § 18 zákona, dle nějž platí, že pokud jsou splněny podmínky přímo použitelného předpisu Evropské unie, „lze přímým zadáním uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících“, tj. nikoliv přímým zadáním poskytovat služby v přepravě cestujících. Obviněný se v tomto kontextu též odkazuje na ustanovení § 9 odst. 1, § 19 a § 20 zákona. Pojem „poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících“, se kterým operuje § 22 odst. 1 zákona, je dle obviněného pojmem obecnějším a zahrnuje nepochybně širší okruh vztahů, když podle § 8 odst. 1 zákona pro zajištění dopravní obslužnosti mohou stát, kraje a obce poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících samy, nebo uzavírat smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci, kteří jsou provozovateli dopravy podle jiných právních předpisů. Z uvedeného tak obviněný dovozuje, že uzavření smlouvy s dopravcem není dle zákona nutnou podmínkou poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících a existence uzavřené smlouvy s dopravcem tak nemůže být ani podmínkou pro postup podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona, který předpokládá pouze (hrozbu) přerušení poskytování veřejných služeb jako takových.

21.         Obviněný se dále odkazuje na názor části odborné veřejnosti, že přerušením služeb či bezprostředním rizikem vzniku takové situace by při teleologickém výkladu Nařízení č. 1370/2007 a jeho čl. 5 odst. 5 měla být jakákoliv situace, jejímž bezprostředním následkem je faktické přerušení služeb obecného hospodářského zájmu, které mají být příslušnými orgány zajišťovány nepřetržitě – tj. například rovněž situace, kdy stávající smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících skončí uplynutím sjednané doby a současně nebude zajištěno plnění těchto služeb na základě nově uzavřené smlouvy. Dle obviněného tak existuje výklad, který je (minimálně) stejně přesvědčivý a konkuruje výkladu, který zaujal Úřad v příkazu. Dle obviněného se tímto výkladem, na který poukázal již ve svém vyjádření k podnětu ze dne 8. 1. 2020, Úřad nikterak nezabýval, pouze uvedl, že jej bere v potaz, ale není jím při svém rozhodování vázán.

22.         Obviněný dále zdůrazňuje, že v době uzavření Smlouvy existovalo pouze jediné dostupné rozhodnutí, ve kterém Úřad konstatoval, že postup dle § 22 zákona nelze užít v situaci, kdy zadavatel nemá uzavřenou smlouvu na dopravní obslužnost, a to rozhodnutí S0370/2017/VZ. Proti tomuto právnímu názoru Úřadu pak dle obviněného stál názor Ministerstva dopravy ČR, jakožto věcného gestora zákona, se kterým obviněný svůj postup předem konzultoval, a stejně tak i názor odborné veřejnosti prezentovaný v dostupné odborné literatuře.

23.         Obviněný dále vyjadřuje názor, že nemohou být s ohledem na zásadu nullum crimen sine lege certa naplněny podmínky trestnosti jednání, které mu Úřad vytýká. Odkazuje se na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 6 As 130/2018-59 ze dne 21. 11. 2018, v němž NSS vycházeje z judikatury Evropského soudu pro lidská práva vyslovil, že „právní předpisy, z nichž vyplývají podmínky trestnosti určitého jednání, musejí být formulovány jasně a jednoznačně“. NSS v odkazované věci odmítl sankcionovat jednání, které jako oprávněné a dovolené připouštěl jeden z dostupných rovnocenných výkladů dotčeného ustanovení, jehož porušení se měl zadavatel dle názoru Úřadu dopustit.

24.         Obviněný dále uvádí, že výkladem jazykovým, systematickým a teleologickým nelze v žádném případě dospět k závěru, že pro postup podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona je stěžejní existence uzavřené smlouvy s dopravcem.

25.         Obviněný závěrem k výroku I. příkazu uvádí, že se „v důsledku faktických okolností a časového vývoje situace (...) ocitl v mimořádné situac[i], kdy fakticky hrozilo přerušení zajišťování dopravní obslužnosti na jeho území od poloviny prosince 2019.“ Jedním z důvodů je dle obviněného ta skutečnost, že Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0330/2017/VZ-08408/2018/521/MŽi ze dne 19. 3. 2018 (dále jen „rozhodnutí S0330/2018“), potvrzeným rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0057/2018/VZ-18785/2018/323/EBr ze dne 25. 6. 2018 obviněnému „zakázal pokračovat v postupu směřujícímu mj. k nabytí akcií obchodní společnosti ČSAD Liberec (...)“. V důsledku uvedených rozhodnutí Úřadu neměl obviněný dle svého vyjádření dostatek času zajistit dopravní obslužnost prostřednictvím vnitřních dopravců.

26.         K výroku II. příkazu, kterým Úřad uložil obviněnému pokutu ve výši 7 000 000 Kč, obviněný uvádí, že pokuta byla uložena ve zcela bezprecedentní výši.

27.         Obviněný se odkazuje na ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, dle kterého správní orgán dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. K tomuto uvádí pro srovnání rozhodnutí S0370/2017/VZ, kterým Úřad uložil pokutu ve výši cca 27% maximální výše přípustné sazby a rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0690/2016/VZ-00578/2017/512/AKp ze dne 4. 1. 2017, kterým úřad uložil pokutu ve výši 2,65 % maximálně přípustné sazby.

28.         Obviněný dále uvádí, že není pravou, že by si byl vědom nezákonnosti svého jednání, resp. že by kalkuloval s tím, že mu hrozí „pouze“ pokuta, jak vyvodil v příkazu Úřad z Důvodové zprávy obsažené v Písemné informaci pro 11. zasedání Zastupitelstva Libereckého kraje dne 17. 12. 2019 s označením 072 j). Obviněný uvádí, že okolnosti popsané v uvedené důvodové zprávě jsou toliko vyhodnocením rizik při uplatnění různých variant postupu a v žádném případě se nejedná o potvrzení nesporné vědomosti Zadavatele o tom, že jednal nezákonně.

29.         Obviněný uvádí, že uvedené hodnocení rizik nelze považovat za zjevné ignorování zákona, ale pouze za přiklonění se k jednomu z konkurujících výkladů. Existenci konkurujících výkladů by pak měl Úřad dle obviněného hodnotit jako polehčující okolnost, stejně jako v rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0097/2019/VZ-25897/2019/542/VHu ze dne 20. 9. 2019, v němž Úřad jako polehčující okolnost shledal právě neexistenci dosavadní ustálené rozhodovací praxe.

30.         Obviněný dále k výši pokuty uvádí, že z výročních zpráv Úřadu za roky 2018 a 2019 plyne, že v roce 2018 bylo na úseku veřejných zakázek uloženo v prvním stupni 89 pokut v celkové výši 7 764 500 Kč a v roce 2019 pak 11 166 000 Kč v 91 rozhodovaných případech, z čehož nejvyšší pokuta činila 7 200 000 Kč, a to v typově daleko závažnějším případě.

31.         Obviněný závěrem k výroku II. příkazu uvádí, že je v neposlední řadě pokuta uložená příkazem v tomto případě nepřiměřeně vysoká i vzhledem k aktuální situaci, kdy se obviněný snažil snížit dopady pandemie viru COVID-19 a koronavirové krize.

Další průběh řízení o přestupku

32.         Usnesením č. j. ÚOHS-15672/2020/522/JMr ze dne 28. 5. 2020 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl podle § 27 odst. 1 zákona ve spojení s § 261 odst. 3 ZZVZ vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

33.         Dne 1. 6. 2020 umožnil Úřad navrhovateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0081/2020/VZ.

34.         Dne 5. 6. 2020 obdržel Úřad vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí z téhož dne.

Vyjádření k podkladům

35.         Obviněný ve svém vyjádření uvádí, že stále setrvává na svém stanovisku zaujatém v jeho vyjádření v pokračujícím správním řízení ze dne 19. 5. 2020 a nadále odmítá výklad ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona provedený Úřadem. Předmětný výklad pak označuje za formální a v této souvislosti odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 70/2018-131 ze dne 27. 5. 2020. Dále dodává, že se Úřad nevypořádal s otázkou konkurujícího výkladu, když dle obviněného měl uvést konkrétní důvody, proč je konkurující výklad nesprávný.

36.         Dále ve vyjádření obviněný opakuje, že se ocitl v mimořádné situaci, a to v důsledku faktických okolností a časového vývoje situace. Obviněný uvádí i s odkazem na vyjádření hejtmana zadavatele pro článek z webu iDnes.cz, že by v případném zadávacím řízení byl nucen nastavit nereálně krátké lhůty, což by mohlo být v rozporu se zásadou zákazu diskriminace.

37.         Obviněný dále konstatuje, že možnost přímého uzavření Smlouvy dle § 22 odst. 1 písm. a) zákona užil při nejlepším vědomí a svědomí, neboť je přesvědčen o splnění podmínek stanovených v § 22 zákona a navazujících ustanovení Nařízení č. 1370/2007. Závěrem obviněný opakuje, že mu bylo rozhodnutím S0330/2018 zakázáno nabytí akcií, jakož i nabytí závodu nebo části závodu společnosti ČSAD Česká Lípa mimo zadávací řízení, neboť obviněný zamýšlel zajistit dopravní obslužnost na dotčených územích právě touto společností jakožto vnitřním dopravcem. K tomuto se odkazuje na rozhodnutí Krajského soud v Brně č. j. 31 Af 70/2018-131 ze dne 27. 5. 2020, kterým bylo rozhodnutí S0330/2018 i potvrzující rozhodnutí předsedy Úřadu zrušeno.

IV.               ZÁVĚRY ÚŘADU

38.         Úřad přezkoumal na základě § 25 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména podkladů předložených obviněným a na základě vlastních zjištění konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, za což mu byla uložena pokuta uvedená ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení právních předpisů

39.         Dle § 3 odst. 1 zákona stanoví kraje a obce ve své samostatné působnosti rozsah dopravní obslužnosti a zajišťují dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou a jejich propojením.

40.         Dle § 8 odst. 1 zákona mohou pro zajištění dopravní obslužnosti stát, kraje a obce poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících samy, nebo uzavírat smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci, kteří jsou provozovateli dopravy podle jiných právních předpisů.

41.         Dle § 9 odst. 1 zákona může objednatel v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie[4] uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem vybraným na základě nabídkového řízení. Jsou-li splněny podmínky § 18 zákona, může objednatel uzavřít smlouvu s dopravcem přímým zadáním.

42.         Dle § 10 odst. 1 zákona, věty prvé, se nabídkové řízení zahajuje uveřejněním oznámení o zahájení nabídkového řízení.

43.         Dle § 18 zákona pokud jsou splněny podmínky přímo použitelného předpisu Evropské unie lze přímým zadáním uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem, který má zajišťovat

a)             veřejnou drážní osobní dopravu na dráze celostátní nebo regionální,

b)             veřejné služby v mimořádné situaci podle § 22 zákona,

c)             veřejné služby, u nichž průměrná roční hodnota nebo počet kilometrů za rok nepřesáhne hodnoty uvedené v přímo použitelném předpise Evropské unie nebo

d)             veřejné služby jako vnitřní provozovatel, je-li objednatelem kraj nebo obec.

44.         Dle § 19 odst. 1 zákona nejpozději 1 rok před zahájením nabídkového řízení nebo před uzavřením smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním podle § 18 písm. a), c) a d) zákona uveřejní objednatel informace o svém rozhodnutí uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících v rozsahu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie, pokud přímo použitelný předpis Evropské unie nestanoví jinak.

45.         Dle § 19 odst. 2 zákona v případě uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním podle § 18 písm. a), c) a d) zákona je objednatel povinen nejpozději 2 měsíce před jejím uzavřením zveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup oznámení o

a)             identifikačních údajích dopravce, s nímž má být smlouva uzavřena,

b)             předpokládané průměrné roční hodnotě veřejných služeb nebo počtu kilometrů za rok, je-li smlouva uzavírána podle § 18 písm. c) zákona, a

c)             předpokládaném rozsahu veřejných služeb.

46.         Dle § 22 odst. 1 písm. a) zákona, pokud dojde k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí, může objednatel v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících na poskytování dotčených veřejných služeb přímým zadáním.

47.         Dle § 33 odst. 1 písm. f) zákona se objednatel dopustí přestupku tím, že uzavře smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním v rozporu s § 18 zákona.

48.         Dle § 33 odst. 2 zákona lze za přestupek podle § 33 odst. 1 písm. a), b), c), f), g) nebo h) zákona uložit pokutu do 5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících nebo do 20 000 000 Kč, pokud tuto předpokládanou hodnotu nelze zjistit. Za přestupky podle odstavce 1 písm. d), e) nebo i) lze uložit pokutu do 10 000 000 Kč.

49.         Dle bodu 24 Preambule Nařízení č. 1370/2007, pokud existuje nebezpečí přerušení poskytování služeb, měly by být příslušné orgány oprávněny zavést mimořádná krátkodobá opatření, než bude uzavřena nová smlouva o veřejných službách v souladu se všemi podmínkami pro uzavírání těchto smluv podle tohoto nařízení.

50.         Dle čl. 5 odst. 5 Nařízení č. 1370/2007 v případě přerušení služeb nebo v případě bezprostředního rizika vzniku takové situace může příslušný orgán přijmout mimořádné opatření. Toto mimořádné opatření má podobu přímého uzavření smlouvy nebo formální dohody o rozšíření smlouvy o veřejných službách nebo požadavku vykonat určité závazky veřejné služby. Provozovatel veřejných služeb má právo odvolat se proti rozhodnutí o uložení povinnosti vykonat určité závazky veřejné služby. Uzavření smlouvy o veřejných službách nebo její prodloužení prostřednictvím mimořádného opatření nebo uložení povinnosti vykonat takový závazek by neměly překročit dva roky.

Zjištěné skutečnosti

51.         Obviněný uzavřel s dopravcem ČSAD Česká Lípa dne 31. 5. 2017 „Smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/1696/2017“ (dále jen „Smlouva 2017“), jejímž předmětem bylo poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě s cílem dočasně zajistit dopravní obslužnost Libereckého kraje, konkrétně pro oblast Západ, resp. Českolipsko. K této smlouvě byl dne 29. 1. 2018 uzavřen Dodatek č. 1, kterým byly opraveny zjištěné chybné údaje uvedené v Příloze č. 2a Smlouvy 2017.

52.         Dle čl. 15.2. Smlouvy 2017 byla tato Smlouva uzavřena „na dobu platnosti do dne předcházejícího termínu celostátní změny jízdních řádů vyhlášené Ministerstvem dopravy v souladu s § 17 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě v platném znění, v prosinci roku 2018 (předpokládaným dnem ukončení platnosti smlouvy je 8. 12. 2018). Objednatel je přitom oprávněn na základě písemného oznámení zaslaného Dopravci nejpozději šest měsíců před koncem původní doby platnosti Smlouvy dobu platnosti Smlouvy prodloužit až do dne předcházejícího termínu celostátní změny jízdních řádů v prosinci roku 2019 (dle předpokladu do 7. 12. 2019). V případě, že v době tří (3) měsíců před skončením doby platnosti Smlouvy bude nové zadávací řízení na výběr dopravců ukončeno uzavřením smlouvy s vybraným dopravcem – viz článek 15.3 Smlouvy, avšak den zahájení provozu podle smlouvy s nově vybraným dopravcem má nastat o více než jeden den po dni ukončení této Smlouvy, prodlužuje se doba platnosti této Smlouvy automaticky do dne předcházejícího zahájení provozu novým dopravcem vybraným v novém zadávacím řízení popsaném v článku 15.3., maximálně však do termínu nejbližší červnové celostátní změny jízdních řádů.“.    

53.         V čl. 15.3. Smlouvy 2017 je uvedeno: „Dopravce bere na vědomí, že Objednatel bude v průběhu trvání této Smlouvy činit další kroky k výběru nových dopravců za účelem sjednání dlouhodobého poskytování Veřejných služeb v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě za účelem k zajištění dopravní obslužnosti Libereckého kraje v Oblasti, a to v otevřeném zadávacím řízení dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, nebo na základě jiného postupu Objednatele souladného s právním řádem České republiky (např. nabídkové řízení dle Zákona o veřejných službách). Dopravce dále bere na vědomí, že tato Smlouva je tak uzavírána maximálně na dobu nezbytně nutnou pro výběr nového dopravce dle předchozí věty (...).“.   

54.         Rada Libereckého kraje na svém 9. zasedání konaném dne 2. 5. 2018 usnesením č. 806/18/RK mj. rozhodla „o prodloužení platnosti Smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/1696/2017, uzavřené s dopravcem ČSAD Česká Lípa a.s., IČ 25497987, do dne předcházejícího termínu celostátní změny jízdních řádů v prosinci roku 2019 (tzn. do 7. 12. 2019)“.

55.         Přípisem zn. KUKL 50821/2018 ze dne 5. 6. 2018[5] adresovaným dopravci ČSAD Česká Lípa obviněný opravil termín dne předcházejícího termínu změny jízdních řádů v prosinci 2019 a tím i dobu platnosti Smlouvy 2017, a to do 14. 12. 2019. 

56.         Z Oznámení předběžných informací pro veřejnou zakázku na služby, které bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 1. 2017 pod ev. č. 2017/S 006-009055 vyplývá, že obviněný hodlal zajistit výkon „veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou za účelem zajištění dopravní obslužnosti vymezené části Libereckého kraje, s předpokládaným počátkem k celostátní změně jízdních řádů v prosinci 2018 nebo od 1.1.2019“ s tím, že v oddílu IV. „Řízení“ tohoto oznámení je v odst. IV.1) „Druh řízení“ uvedeno „otevřené“ a v oddílu VI. „Doplňující informace“ tohoto oznámení je v odst. VI.3) „Oznámení o uzavření smlouvy“ uvedeno „Oznámení o uzavření smlouvy bude zveřejněno v dodatku k Úřednímu věstníku Evropské unie: ano“. V Úředním věstníku Evropské unie nebylo uveřejněno oznámení u uzavření smlouvy vztahující se k předmětnému oznámení a rovněž z předložených podkladů ani z veřejně dostupných zdrojů nevyplývá, že by obviněný na základě tohoto oznámení zahájil zadávací (otevřené) či nabídkové řízení. 

57.         Zastupitelstvo Libereckého kraje na svém 1. zasedání  konaném dne 30. 1. 2018 usnesením č. 40/18/ZK „Založení vnitřního dopravce Libereckého kraje formou obchodní korporace“ mj. rozhodlo „o založení společnosti Autobusy LK, s.r.o., jejímž jediným společníkem bude Liberecký kraj (...), a výše jeho podílu bude činit 100%.“ . Z výpisu z obchodního rejstříku pak vyplývá, že dne 26. 2. 2018 byla společnost Autobusy LK založena.

58.         Zastupitelstvo Libereckého kraje na svém 7. zasedání konaném dne 28. 8. 2018 usnesením č. 340/18/ZK vzalo na vědomí „doplnění Analýzy potřeb pro zahájení a zabezpečení dopravní obslužnosti Libereckého kraje formou vnitřního dopravce dle usnesení č. 266/18/ZK zpracované společností Autobusy LK, s.r.o., včetně závěru, že nákup stávajícího dopravce je výhodnější variantou pro zabezpečení dopravní obslužnosti části Libereckého kraje formou vnitřního dopravce než budování nové společnosti ‚na zelené louce‘“, rozhodlo „o zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Liberecko sever a Liberecko jih od 1. 1. 2020 prostřednictvím vnitřního provozovatele – společnosti Autobusy LK, s.r.o., IČ 06897517, a to formou ‚brutto‘ režimu dle zákona o zadávání veřejných zakázek“, uložilo „(...), jednateli společnosti Autobusy LK, s.r.o., zahájit jednání o odkupu stávajícího dopravce v oblasti Liberecko sever a Liberecko jih (ČSAD Liberec, a.s.), a předložit orgánům kraje výsledky jednání vedoucí k naplnění rozhodnutí Libereckého kraje o zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Liberecko sever a Liberecko jih prostřednictvím vnitřního provozovatele – společnosti Autobusy LK, s.r.o. (…)“.

59.         Dne 16. 10. 2018 uzavřela společnost Autobusy LK „Kupní smlouvu o převodu akcií“ společnosti ČSAD Liberec, a.s., IČO 25045504, se sídlem České mládeže 594/33, 460 06 Liberec (dále jen „ČSAD Liberec“).

60.         Z výpisu usnesení z 9. zasedání Zastupitelstva Libereckého kraje konaného dne 22. 10. 2019 mimo jiné vyplývá, že Zastupitelstvo Libereckého kraje usnesením č. 463/19/ZK „po projednání bere na vědomí materiál ‚Návrh postupu vč. reálného harmonogramu přípravy vedoucí k zajištění dopr. obslužnosti oblasti Českolipska vnitřním dopravcemʹ, schvaluje záměr zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního provozovatele společnosti Autobusy LK, (...), s předpokladem plnění od celostátní změny jízdních řádů v prosinci 2020 (nejpozději od termínu celostátní změny jízdních řádů v prosinci 2021). (...).“   

61.         V důvodové zprávě k výše uvedenému usnesení č. 463/19/ZK ze dne 22. 10. 2019 je mimo jiné uvedeno: „V červnu 2018 byla předložena a projednána Analýza potřeb pro zahájení a zabezpečení dopravní obslužnosti Libereckého kraje formou vnitřního dopravce dle usnesení č. 40/18/ZK zpracovaná společností Autobusy LK, s. r. o. (dále jen ‚Analýzaʹ). Následně byla v srpnu 2018 tato Analýza doplněna o předpokládané náklady na zajištění dopravní obslužnosti Liberecka a Českolipska s výhledem na období 10 let od r. 2020 (dále jen Doplnění), a to formou zřízení dopravce na ‚zelené louceʹ nebo odkupem stávajícího dopravce. (…) Závěr z tohoto doplnění potvrzoval výhodnější variantu formou odkupu stávajícího dopravce. (…) Předkládaný materiál navazuje na Analýzu a její Doplnění se zvolenou strategií dalšího postupu, resp. zabývá se konkrétními, zejména právními kroky za účelem stanovení očekávaného časového horizontu naplnění zvoleného postupu. (...)“

62.         V části „ÚVOD – MANAŽERSKÉ SHRNUTÍ“ dokumentu „Návrh postupu vč. Reálného harmonogramu přípravy vedoucí k zajištění dopr. obslužnosti oblasti Českolipska vnitřním dopravcem“ ze dne 9. 9. 2019 je uvedeno, že jeho cílem je „shrnutí, konkretizace a nastavení scénáře nutných kroků vedoucích k realizaci záměru provozováni dopravní obslužnosti v oblasti Západ Libereckého kraje (Českolipsko) prostřednictvím vnitřního dopravce. (...) Tento materiál by měl (...) podklady doplnit o časovou představu realizace nutných kroků u zvolené strategie tak, aby bylo možné připravit zahájení provoz dopravní obslužnosti v dané oblasti vnitřním dopravcem v co nejkratším termínu – nejdéle však od prosince 2021.“.

63.         Z výpisu usnesení z 20. zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 19. 11. 2019 mimo jiné vyplývá, že Rada Libereckého kraje usnesením č. 2072/19/RK „rozhoduje o dalším postupu ve věci zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko od 15. 12. 2019, a to formou uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících na poskytování dotčených veřejných služeb přímým zadáním v mimořádné situaci dle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, v platném znění, s dopravcem ČSAD Česká Lípa a.s.“.

64.         Z výpisu usnesení z 19. mimořádného zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 9. 12. 2019 mimo jiné vyplývá, že Rada Libereckého kraje usnesením č. 2309/19/mRK „po projednání rozhoduje o uzavření smlouvy č. OLP/5467/2019 přímým zadáním podle § 18 písm. b) zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen „ZVS“), z důvodu potřeby zajištění veřejných služeb v mimořádné situaci podle § 22 odst. 1 písm. a) ZVS, na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ“ a tuto smlouvu rovněž schvaluje.

65.         Dne 9. 12. 2019 obviněný uzavřel Smlouvu o veřejných službách s dopravcem ČSAD Česká Lípa. Předmětem této smlouvy je poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě s cílem dočasně – po dobu trvání mimořádné situace – zajistit dopravní obslužnost Libereckého kraje v nezbytném rozsahu, přičemž příslušná Oblast, pro niž má dopravce ČSAD Česká Lípa zajistit dopravní obslužnost, je vymezena přílohou č. 1 této smlouvy jako oblast Českolipsko.

66.         V čl. 13.2 Smlouvy o veřejných službách je uvedeno, že je uzavírána na dobu určitou, a to „na dobu trvání Mimořádné situace, nejpozději však na dobu do 11. 12. 2021.“.

67.         V Důvodové zprávě obsažené v Písemné informaci pro 11. zasedání Zastupitelstva Libereckého kraje dne 17. 12. 2019 s označením 072 j) (dále také „důvodová zpráva“) je mj. uvedeno, že komentářová literatura a rozhodnutí Úřadu uvádí, „že pro vznik mimořádné situace je důležité, že veřejné služby v přepravě cestujících, které jsou přerušeny nebo jejich přerušení hrozí, jsou poskytovány na základě uzavřené smlouvy a že k mimořádné situaci nemůže dojít, pokud smlouva nebyla uzavřena. Uplynutí plnění smlouvy ukončením smlouvy nelze považovat za mimořádnou situaci, protože je to běžný a předvídatelný jev. Za tento postup udělil ÚOHS pokutu Městu Ostrov. Bohužel neexistuje dostatečná rozhodující praxe a tyto výklady a závěry ÚOHS jsou ze strany MD ČR a některých advokátních kanceláří považovány za chybné. Na riziko pokuty až do výše 5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb (max. 20 mil. Kč) je ale nutné upozornit. Dle informace od MD ČR by předběžné opatření ani zákaz plnění smlouvy při realizaci dle tohoto postupu neměl hrozit. ÚOHS může při přezkumu postupu dojít k závěru, že nebyly splněny podmínky pro volbu tohoto postupu, kraji za toto pochybení může hrozit pokuta, nikoliv zákaz plnění smlouvy.“.

68.         Na zpravodajském serveru iDnes.cz vyšel dne 28. 4. 2020 článek s názvem „Liberecký kraj dostal pokutu 7 milionů za výběr dopravce, hejtman se odvolá“, který obsahuje mj. následující text: „Liberecký kraj se hájí, že jinou možnost než zadat smlouvu přímo ani neměl. ‚Mohli jsme v polovině roku 2019 uspořádat veřejnou soutěž, která by se sice stihla, ale bylo by to tak narychlo, že by se opět přihlásil jediný uchazeč. To jsme si vyzkoušeli už v roce 2018, kdy se hledal dopravce pro Semilsko a Jablonecko, kde byl jediný uchazeč BusLine. Do této situace jsme se tedy nechtěli dostat,‘ vysvětluje hejtman libereckého kraje Martin Půta (SLK).[6]

69.         Ve výpisu usnesení z 5. zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 07. 04. 2020[7] je mj. uvedeno:

USNESENÍ č. 609/20/RK

Rozpočtové opatření č. 135/20 – navýšení příjmů kraje z titulu přijaté účelové dotace Ministerstva financí na opatření spojené s nouzovým stavem a navýšení výdajů v kapitole 931 01 – Krizový fond, odbor kancelář hejtmana, nouzový stav 2020 vyhlášený vládou ČR v souvislosti s šířením viru- SARS-CoV-2

Rada kraje po projednání

schvaluje

rozpočtové opatření č. 135/20, kterým se navyšují příjmy kraje z titulu přijaté účelové dotace z Ministerstva financí ve výši 10.000.000 Kč na opatření spojené s nouzovým stavem a současně se navyšují výdaje v kapitole 931 01 – Krizový fond, odbor kancelář hejtmana, Nouzový stav 2020 ve výši 10.000.000 Kč (…)

USNESENÍ č. 631/20/RK

Rozpočtové opatření č. 122/20 – navýšení očekávaných příjmů kraje a navýšení výdajů v kapitole 917 06 – Transfery, odbor dopravy; poskytnutí účelových neinvestičních dotací na ochranné chemické prostředky a ochranné pomůcky pro dopravce veřejné dopravy v závazku veřejné služby k ochraně a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2

Rada kraje po projednání

schvaluje

rozpočtové opatření č. 122/20, kterým se:

1. navyšují očekávané příjmy kraje o částku 1.536.000 Kč týkající se účelové neinvestiční dotace ze státního rozpočtu ke krytí nákladů na ochranné chemické prostředky a ochranné pomůcky pro dopravce veřejné dopravy v závazku veřejné služby k ochraně a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2,

2. navyšují výdaje v kapitole 917 06 – Transfery, odbor dopravy o celkovou částku 1.536.000 Kč, a to na akce (…)

70.         Ve výpisu usnesení ze 7. zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 5. 5. 2020[8] je mj. uvedeno:

USNESENÍ č. 754/20/RK

Návrh změny rozpočtu - rozpočtového opatření č. 150/20 Restriktivní opatření k udržení vyrovnaného rozpočtu kraje na rok 2020 - snížení daňových příjmů kraje pro rok 2020 zapojením zůstatku disponibilních zdrojů 2019 do rozpočtu kraje 2020 a snížením vybraných výdajových kapitol rozpočtu 2020

Rada kraje po projednání

souhlasí

s návrhem změny rozpočtu - rozpočtového opatřením č. 150/20, kterým se:

A) Upravují příjmy, zdroje a vybrané výdajové kapitoly rozpočtu kraje 2020 tak, že se:

I. snižují očekávané daňové příjmy kraje 2020 ze sdílených daní o částku 360.000.000 Kč a dále se snižují poplatky za odběr podzemních vod ve výši 4.000.000 Kč

II. navyšují zdroje kraje 2020 prostřednictvím financování - změnou stavu krátkodobých prostředků na bankovních účtech kraje v celkové výši 251.000.000 Kč,

III. snižují výdaje kapitol rozpočtu kraje 2020 v celkové výši 113.000.000 Kč (…)

B) Upravují výdaje v kapitole 926 Dotační fond Libereckého kraje a v kapitole 919 – Pokladní správa rozpočtu kraje 2020 tak, že se:

I. snižují a upravují celkové výdaje v kapitole 926 - Dotační fond v celkové výši 32.075.251 Kč, z toho (…)

II. navyšují celkové výdaje v kapitole 919 – Pokladní správa, rezervy Dotační fond v celkové výši 32.075.251 Kč, z toho (…)

C) Snižují celkové výdaje v kapitole 913 – Příspěvkové organizace ve výši 60.170.750 Kč a současně navyšují výdaje v kapitole 919 – Pokladní správa, ekonomický odbor v celkové výši 60.170.750 Kč, z toho (…)

D) Dochází k vázání finančních prostředků na úrovni 10% schváleného rozpočtu v kapitole 911 – Krajský úřad z celkového limitu odboru kancelář ředitele v úhrnné výši 33.200.000 Kč, které jsou do rozhodnutí orgánů kraje v rozpočtu 2020 vázány, a nelze s nimi nakládat

E) Dochází k vázání finančních prostředků na úrovni 10% schváleného rozpočtu v kapitole 910 15 – Zastupitelstvo, odbor kancelář ředitele v úhrnné výši 3.400.000 Kč, které jsou do rozhodnutí orgánů kraje v rozpočtu 2020 vázány, a nelze s nimi nakládat (...)“.

K výroku I. rozhodnutí

Právní posouzení

71.         Úřad předně v obecné rovině uvádí, že obce a kraje zajišťují dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících, přičemž při uzavírání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících mohou dle čl. 5 odst. 1 Nařízení č. 1370/2007 volit mezi postupem dle zákona či ZZVZ.

72.         Pokud zvolí postup dle zákona, pak může smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřít s dopravcem vybraným na základě nabídkového řízení, nebo – jsou-li splněny podmínky dle § 18 zákona, resp. podmínky Nařízení č. 1370/2007 – může uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem přímým zadáním (viz k tomu § 9 odst. 1 zákona). 

73.         V ustanovení § 22 zákona je pak uveden taxativní výčet možností (tj. „mimořádných opatření“), k nimž může objednatel v souladu s Nařízením č. 1370/2007 přistoupit v situaci, kdy dojde k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí. Pro situaci, kdy dle ustanovení § 22 zákona a čl. 5 odst. 5 Nařízení č. 1370/2007 dojde k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, nebo takové přerušení bezprostředně hrozí, zavádí zákon označení „mimořádná situace“. Za „mimořádné situace“ může objednatel dle ustanovení § 22 odst. 1 zákona přistoupit k uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících na poskytování veřejných služeb přímým zadáním, bez nabídkového řízení rozšířit již uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících či uložit rozhodnutím poskytování dotčených veřejných služeb dopravci, který je provozovatelem dopravy podle jiných právních předpisů.

74.         Výkladem pojmu „mimořádná situace“ dle ustanovení § 22 zákona se Úřad podrobně zabýval v rozhodnutí S0370/2017/VZ. V uvedeném rozhodnutí Úřad k tomuto pojmu mimo jiné uvedl, že „se jedná o situaci, která běžně nenastává a naopak se objevuje neobvykle, tj. jedná se o situaci výjimečnou, náhlou, specifickou, která se od ostatních ‚běžných‘ situací odlišuje, a tudíž pro ni platí i specifická pravidla. (...) Ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona vycházející z čl. 5 odst. 5 Nařízení č. 1370/2007 předvídá vznik takové výjimečné, resp. mimořádné, situace, k níž může dojít během poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, přičemž je uvedeno, že se jedná o situaci, kdy ‚dojde k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí‘. K tomu Úřad uvádí, že aby bylo možno hovořit o ‚přerušení poskytování‘ či bezprostřední hrozbě takového přerušení, musí existovat právní nárok na poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, typicky smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřená mezi objednatelem a dopravcem. Pokud by takový právní (smluvní) nárok na straně objednatele k poskytování přepravních služeb určitým dopravcem neexistoval, (...) nemohlo by se jednat o ‚přerušení‘ poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících (či o bezprostřední hrozbu jejich přerušení), neboť je zcela logické, že nemůže být přerušeno, co není poskytováno, ani na co není právní (smluvně zajištěný) nárok. Přerušením poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících se tedy rozumí situace, kdy jsou přepravní služby přerušeny, ačkoliv na základě uzavřené smlouvy měly být plněny, případně hrozí, že přestanou být plněny (mimořádné důvody). Podmínka uzavřené smlouvy je, dle názoru Úřadu, zde zcela zásadní a klíčová. K mimořádné situaci tedy nemůže dojít, pokud smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících nebyla vůbec uzavřena, tzn. pokud se objednatel nenachází v situaci, kdy má tyto služby smluvně zajištěny. (...) Uplynutí plnění ukončením smlouvy nelze považovat za mimořádnou situaci, neboť tento jev je v rámci smluvních vztahů zcela běžný a předvídatelný, neboť je předem znám okamžik ukončení smlouvy, který se sjednává při započetí smluvního vztahu, případně je v rámci takové smlouvy vymezena výpovědní doba. Ad absurdum, přijetí výkladu, že skončení smluvního vztahu na poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících je mimořádnou situací, by mohlo vést k tomu, že objednatel by na počátku plnění služby uzavřel smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících v nabídkovém řízení na dobu určitou a následně by po uplynutí platnosti takové smlouvy mohl nové plnění zadat libovolnému dopravci přímým zadáním s odkazem na vzniklé přerušení služby. (...) je zřejmé, že úmyslem zákonodárce nebylo umožnit objednateli uzavírat smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících libovolně přímo a omezit tak hospodářskou soutěž na trhu s veřejnými službami v přepravě cestujících, neboť (...) možnost uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním, z důvodu mimořádné situace, je pouhou výjimkou z obecného postupu stanoveného objednateli pro uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících zákonem a Nařízením č. 1370/2007, tj. výjimkou z obecného pravidla uzavírání těchto smluv v nabídkovém řízení, popř. na základě předem zveřejněného záměru uzavřít smlouvu přímým zadáním (tzn. nikoliv z důvodu mimořádné situace), kterou objednatel může použít pouze ve výjimečné, tj. mimořádné situaci, kdy z uzavřené smlouvy není, či nebude, z nějakého důvodu plněno, resp. dojde k náhlému přerušení či vznikne hrozba přerušení plnění ze smlouvy (např. aktuální neschopnost dopravce dostát podmínkám stanoveným v uzavřené smlouvě, či z důvodu vyhoření všech autobusů vlivem požáru v garážích apod.).“ Uvedený výklad pak Úřad v citovaném rozhodnutí uzavřel konstatováním, že „pokud neexistuje platná smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřená mezi objednatelem a dopravcem, nelze dovozovat přerušení služby, neboť neexistuje vůbec právní (smluvní) rámec, na základě něhož by měly být veřejné služby v přepravě cestujících plněny, a tedy i případně přerušeny, přičemž pokud se nejedná o přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, nejedná se ani o mimořádnou situaci ve smyslu § 22 zákona, který je odrazem čl. 5 odst. 5 Nařízení č. 1370/2007, neboť podmínkou vzniku mimořádné situace je dle citovaných ustanovení právě přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, či hrozba takového přerušení a nejsou tedy splněny zákonné podmínky pro postup objednatele dle § 22 odst. 1 písm. a) zákona, tj. pro uzavření smlouvy na veřejné služby v přepravě cestujících přímým zadáním z důvodu mimořádné situace.“.

75.         Úřad na tomto místě doplňuje, že obdobně je na pojem „mimořádná situace“ nahlíženo rovněž v komentářové literatuře[9], v níž je k ustanovení § 22 odst. 1 zákona uvedeno: „Zákon vymezuje mimořádnou situaci v souladu s čl. 5 odst. 5 nařízení (ES) č. 1370/2007. Za mimořádnou situaci se považuje situace, ve které došlo k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, nebo takové přerušení bezprostředně hrozí. Nařízení (ES) č. 1370/2007 ani zákon nevymezují mimořádnou situaci rozsahem přerušených služeb. Mimořádná situace nastane podle zákona vždy, když dojde k přerušení byť i nepatrného rozsahu veřejných služeb v přepravě cestujících v porovnání s rozsahem veřejných služeb poskytovaných na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících dopravcem.  Nařízení (ES) č. 1370/2007 ani zákon nepodmiňují mimořádnou situaci důvodem, který ji zapříčinil. Může se tak jednat o důvod objektivní, který nastal bez zavinění dopravce nebo objednatele veřejných služeb v přepravě cestujících, ale rovněž o důvod, který zavinil buď dopravce, nebo objednatel. Mimořádnou situací se podle zákona i podle nařízení (ES) č. 1370/2007 rozumí situace, kdy veřejné služby v přepravě cestujících nebo jejich část nejsou dopravcem fakticky poskytovány, i když podle smlouvy měly být poskytovány, nebo kdy bezprostředně hrozí, že veřejné služby v přepravě cestujících nebo jejich část nebudou dopravcem, který je poskytuje, poskytovány. Pro vznik mimořádné situace je důležité, že veřejné služby v přepravě cestujících, které jsou přerušeny nebo hrozí jejich přerušení, jsou poskytovány dopravcem na základě uzavřené smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících. K mimořádné situaci nemůže proto dojít, pokud nebyla smlouva uzavřena a byl tady jenom příslib dopravce smlouvu uzavřít a dopravce tento příslib nenaplnil a služby nezačal poskytovat.“.

76.         Úřad dále v obecné rovině uvádí, že možnost přímého zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s ohledem na vznik mimořádné situace stanoví zákon pouze jako výjimku z postupu uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících v nabídkovém řízení. Jedná se o výjimečný způsob uzavírání smluv, kdy je taková smlouva sice zadávána v režimu podle zákona, ale vzhledem k povaze tohoto způsobu zadávání smlouvy je hospodářská soutěž o předmět plnění dané smlouvy fakticky zcela vyloučena; vyloučen je tak ten aspekt nabídkového řízení, jenž má zajistit ekonomickou výhodnost pořízení veřejných služeb v přepravě cestujících. Úřad na tomto místě uvádí, že postup přímého zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve smyslu § 18 zákona v návaznosti na § 22 zákona je ze své podstaty postupem výjimečným a je nutno naplnit podmínky pro použití takového postupu. Úřad uvádí, že v rámci zadávání veřejných zakázek postupem dle ZZVZ – na postupy dle ZZVZ ostatně zákon v rámci postupů nabídkového řízení mnohdy odkazuje – je výjimečným postupem pro zadání veřejné zakázky jednací řízení bez uveřejnění. Pro postup zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění platí obdobně jako pro objednatele v případě přímého zadávání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících z důvodu mimořádné situace, že se jedná skutečně o výjimečný způsob uzavírání smluv, který může zadavatel (objednatel) využít pouze za splnění podmínek stanovených v příslušném zákoně, neboť tento postup v podstatě vylučuje hospodářskou soutěž o předmět plnění veřejné zakázky (smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících), když je smlouva uzavírána s dodavatelem (dopravcem) přímo bez široké soutěže o cenu, případně další parametry plnění, a měl by tedy být skutečně až krajním řešením používaným pouze v situacích, kdy není jinak možné zajistit plnění požadované zadavatelem (objednatelem). V žádném případě by nemělo docházet k nadužívání tohoto postupu. Sjednocujícím prvkem přímého zadání a jednacího řízení bez uveřejnění je tak výjimečnost použití těchto postupů při naplnění zákonem stanovených – omezujících – podmínek. Úřad je tak toho názoru, že jelikož se v případě přímého zadání z důvodu mimořádné situace bezesporu jedná o výjimku z jinak obecných postupů pro zadání veřejných služeb v přepravě cestujících, je třeba v případě aplikace tohoto zákonného ustanovení zastávat restriktivní výklad podmínek pro použití takového postupu, stejně jako v případě jednacího řízení bez uveřejnění.

77.         Obecně tedy platí, že přímé zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících z důvodu mimořádné situace je postupem výjimečným, a je tudíž povinností objednatele tento postup řádně a relevantním způsobem odůvodnit a existenci uváděných důvodů prokázat, přičemž možnost aplikace (využití) tohoto postupu je nutno vykládat restriktivně. Z důvodů výjimečnosti použití přímého zadání ve smyslu § 22 zákona tak objednatel musí především velice pečlivě zvážit, zda jsou vůbec naplněny podmínky pro přímé zadání.

78.         V šetřeném případě ze Smlouvy o veřejných službách vyplývá, že tato byla uzavřena přímým zadáním dle § 18 zákona, neboť se obviněný nacházel v mimořádné situaci ve smyslu § 22 odst. 1 zákona, když od 15. 12. 2019 již nemá (resp. neměl) zajištěno poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících na části území Libereckého kraje, konkrétně pak v oblasti Českolipsko, resp. v oblasti Západ (viz k tomu bod 3. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Uvedené tvrdí rovněž obviněný ve svých vyjádřeních.

79.         Úřad v intencích výše uvedeného dále posoudí, zda obviněný uzavřel Smlouvu o veřejných službách přímým zadáním v souladu se shora popsanými podmínkami, resp. zda obviněný doložil, že naplnil zákonné podmínky pro uzavření Smlouvy o veřejných službách přímým zadáním. Za tímto účelem Úřad stručně zrekapituluje postup obviněného před uzavřením Smlouvy.

80.         Dne 31. 5. 2017 obviněný uzavřel s dopravcem ČSAD Česká Lípa Smlouvu 2017 za účelem zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko. K této smlouvě byl dne 29. 1. 2018 uzavřen Dodatek č. 1. Podle bodu 15.2. této smlouvy bylo předpokládaným dnem ukončení její platnosti datum 8. 12. 2018 s tím, že si obviněný vyhradil možnost dobu platnosti Smlouvy 2017 prodloužit. Této možnosti následně využil a usnesením Rady Libereckého kraje č. 806/18/RK prodloužil Smlouvu 2017 do dne předcházejícího termínu celostátní změny jízdních řádů v prosinci roku 2019, tj. dle předpokladu do 7. 12. 2019. Následně obviněný upřesnil společnosti ČSAD Česká Lípa termín prodloužení doby platnosti Smlouvy 2017, a to do dne 14. 12. 2019 (viz k tomu 51. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

81.         K dalšímu prodloužení platnosti Smlouvy 2017 již nedošlo, neboť dle bodu 15.2. této smlouvy ji nebylo možné prodloužit déle než do prosince roku 2019 (viz bod 52. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z předložených podkladů ani z veřejně dostupných zdrojů pak nevyplývá, že by obviněný uzavřel (např. na základě zadávacího či nabídkového řízení) jinou – navazující – smlouvu na zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko (např. v návaznosti na Oznámení předběžných informací, které bylo v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 10. 1. 2017 pod ev. č. 2017/S 006-009055). Obviněný navíc, dle svého vyjádření k podnětu, neměl ani v úmyslu zadávací či nabídkové řízení zahájit, neboť hodlal dopravní obslužnost v dotčené oblasti od prosince roku 2019 zajistit vnitřním dopravcem (viz bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Za tímto účelem pak založil společnost Autobusy LK.

82.         Z Úřadem zjištěných skutečností tak vyplývá, že po dni ukončení platnosti Smlouvy 2017 (tj. po dni 14. 12. 2019) neměl obviněný nijak (smluvně) zajištěnu dopravní obslužnost v dotčené oblasti, a to ani prostřednictvím vnitřního provozovatele, tj. společnosti Autobusy LK (viz k tomu body 51. až 53. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

83.         Následně pak obviněný dne 9. 12. 2019 přímým zadáním uzavřel s dopravcem ČSAD Česká Lípa Smlouvu o veřejných službách s počátkem plnění od 15. 12. 2019, a to s odkazem na bezprostřední hrozbu přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících v předmětné oblasti.

84.         Na tomto místě Úřad připomíná, že mu § 2 odst. 4 správního řádu ukládá, aby při rozhodování skutkově shodných nebo obdobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. V této souvislosti je pak zásadní poukázat na již zmíněné rozhodnutí Úřadu S0370/2017/VZ, které je skutkově obdobné šetřenému případu, což ostatně uznává i sám obviněný ve svém vyjádření k podnětu i v důvodové zprávě předložené Zastupitelstvu Libereckého kraje (viz body 10. a 67. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad neshledal žádný důvod pro to, aby se od závěrů uvedených v předchozím pravomocném rozhodnutí Úřadu jakkoliv odchyloval.

85.         Vzhledem ke skutečnosti, že v šetřeném případě ke dni zahájení plnění ze Smlouvy o veřejných službách, tj. ke dni 15. 12. 2019, již neměl obviněný uzavřenou žádnou jinou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících v předmětné oblasti, tedy neexistoval žádný závazek poskytování těchto služeb, nemohlo se jednat o mimořádnou situaci, ani o hrozbu mimořádné situace ve smyslu zákona, neboť nebyla splněna výše vyložená podmínka pro přímé zadání, tj. nejednalo se o situaci, kdy by veřejné služby v přepravě cestujících, jejichž poskytování pro obviněného (by) bylo přerušeno, byly poskytovány pro obviněného dopravcem na základě uzavřené smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících. Úřad tedy uvádí, že v šetřeném případě nebyly dány zákonem předvídané podmínky pro uzavření Smlouvy o veřejných službách přímým zadáním dle § 18 písm. b) a § 22 odst. 1 písm. a) zákona, neboť obviněný neměl ke dni zahájení plnění ze Smlouvy o veřejných službách zajištěny uzavřenou žádnou jinou smlouvu, z níž by mu měly být dopravcem veřejné služby v přepravě cestujících poskytovány, když účinnost původní Smlouvy 2017, na základě níž zajišťovala pro obviněného veřejné služby v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko společnost ČSAD Česká Lípa, skončila ke dni 14. 12. 2019 a zahájení plnění podle Smlouvy o veřejných službách s týmž dopravcem bylo smluveno návazně po uplynutí Smlouvy 2017, tj. na den 15. 12. 2019. Z uvedených důvodů tak nebyla naplněna podmínka, která je výslovně uvedena v zákoně, a to, že dojde k „přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě nebo takové přerušení bezprostředně hrozí“, jak ji výše Úřad v odůvodnění tohoto rozhodnutí vyložil.

86.         Úřad dále uvádí, že nepřehlédl ani text Preambule Nařízení č. 1370/2007, která může sloužit jako výkladové vodítko textu obsaženého v daném nařízení, konkrétně pak text jejího bodu 24 (pro text viz bod 49. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad je toho názoru, že i při reflektování bodu 24 Preambule Nařízení 1370/2007, v návaznosti pak na čl. 5 odst. 5 předmětného nařízení, nelze považovat Úřadem vyslovené úvahy v odůvodnění tohoto rozhodnutí za odporující tomuto předpisu evropského práva. Nařízení č. 1370/2007 rovněž pojednává o situaci, při níž „existuje nebezpečí přerušení poskytování služeb“, kdy není dán žádný odlišný náhled než ten, který učinil Úřad, a to, že „přerušení“ je nutno vztáhnout k existující zajištěné službě. Úřad tak výše dovodil, že v šetřeném případě nedošlo k hrozbě přerušení či přerušení veřejných služeb v přepravě cestujících, neboť v době zahájení plnění podle Smlouvy o veřejných službách již neexistoval závazek poskytování těchto služeb, tj. vzhledem ke skutečnosti, že předmětné veřejné služby nebyly v době zahájení plnění podle Smlouvy o veřejných službách poskytovány na základě nějakého smluvního vztahu, nemohly být ani přerušeny, a tedy logicky nehrozilo nebezpečí jejich přerušení.

87.         Úřad s ohledem na shora popsané skutkové okolnosti konstatuje, že v daném případě nebyla Smlouva o veřejných službách uzavřena v mimořádné situaci bezprostřední hrozby přerušení poskytovaných služeb předvídané v § 22 odst. 1 písm. a) zákona, tj. z důvodu, kterým obviněný uzavření Smlouvy o veřejných službách přímým zadáním odůvodňuje, a na který rovněž v uvedené smlouvě odkazuje. Ve světle shora popsaného skutkového stavu je tedy zřejmé, že k mimořádné situaci, která by umožňovala obviněným zvolený postup přímého zadání, v daném případě nedošlo, neboť v době zahájení plnění podle Smlouvy o veřejných službách nebyly pro obviněného na základě smlouvy poskytovány žádné veřejné služby v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko. K mimořádné situaci totiž nemůže dojít, ani takováto situace nemůže hrozit, pokud obviněný uzavře smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících se dnem zahájení plnění těchto služeb následujícím po dni, kdy platnost předcházející smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících v dané oblasti (tj. Smlouva 2017) skončí uplynutím času, na který byla smlouva sjednána.

88.         K odkazu obviněného na odbornou literaturu (viz bod 11. odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad konstatuje, že bere názory odborné veřejnosti v potaz, nicméně jimi není při svém rozhodování vázán. S názorem vyjádřeným v odborné literatuře citované obviněným se pak s ohledem na výše uvedené neztotožňuje.

89.         K tvrzení obviněného, že nevyvolal vznik mimořádné situace úmyslně (viz bod 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad uvádí, že v šetřeném případě k mimořádné situaci nedošlo.

90.         Obviněný dále argumentuje, že „mimořádnost“ jeho situace je dána tím, že mu zákon ukládá povinnost uveřejnit předběžné oznámení nejpozději 1 rok před zahájením zadávacího/nabídkového řízení (§ 19 odst. 1 zákona), avšak obviněnému teprve v průběhu roku 2019 začalo být zřejmé, že si společnost Autobusy LK nestihne zajistit veškeré potřebné kapacity tak, aby byla schopna v prosinci 2019 zahájit provoz na území Českolipska, a že tyto služby tak bude schopna poskytovat nejdříve až od prosince 2020. K tomu rovněž dodává, že by s ohledem na časové hledisko nebyl schopen dopravce ani vysoutěžit, neboť na realizaci zadávacího řízení je třeba počítat se 4 měsíci a pro přípravu dopravce na plnění smlouvy je třeba cca 6 měsíců (viz body 8. a 9. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomu Úřad uvádí, že z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že obviněný nepochybně činil (již v srpnu 2018) kroky k zajištění dopravní obslužnosti od 1. 1. 2020 prostřednictvím k tomu zřízeného vnitřního dopravce, resp. provozovatele Autobusy LK, a to konkrétně pro oblasti Liberecko sever a Liberecko jih. Pro zajištění kapacit vnitřního provozovatele pak tomuto uložil odkup stávajícího dopravce v uvedených oblastech, společnosti ČSAD Liberec (viz k tomu bod 57. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z předložených podkladů ani ze zjištění Úřadu však nevyplývá, že by obviněný činil obdobné kroky směřující k zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko. Úřad dále uvádí, že si obviněný musel být vědom kapacit, které získala v říjnu 2018 společnost Autobusy LK prostřednictvím společnosti ČSAD Liberec, resp. té skutečnosti, že těmito nelze zajistit dopravní obslužnost rovněž v oblasti Českolipsko. Rovněž mu muselo být zřejmé, že účinnost Smlouvy 2017 skončí ke dni 14. 12. 2019 a že bude následně muset zajistit poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko ode dne 15. 12. 2019 jiným způsobem. K tomu Úřad doplňuje, že záměr zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního provozovatele společnosti Autobusy LK obviněný schválil teprve dne 22. 10. 2019.  Obviněný tak měl potřebné úkony činit včas, aby byl při zajištění služeb v přepravě cestujících schopen adekvátně reagovat a služby zajistit způsobem, který zákon předvídá a povoluje. Z koncepce zákona je evidentní, že v případě poptávání služeb v oblasti služeb v přepravě cestujících zákonodárce pracuje s tím, že se jedná o zajištění takových služeb, které většinou nejsou poptávány ad hoc, naopak, o čemž svědčí např. uveřejňovací povinnosti, informace o záměru zajištění těchto služeb je zveřejňována se značným časovým předstihem. Z uvedeného tak vyplývá, že obviněný měl nepochybně možnost postupovat při zajištění služeb v přepravě cestujících zákonným způsobem. Nadto je třeba na tomto místě podotknout, že sám obviněný vyvrátil své tvrzení o nemožnosti vysoutěžit plnění z časových důvodů svým veřejným prohlášením (viz k tomu body 68. a 103. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

91.         Obviněný se také odkazuje na konzultaci se zástupci Ministerstva dopravy ČR (viz bod 12. odůvodnění tohoto rozhodnutí), nicméně pro doložení tohoto tvrzení neposkytl Úřadu žádné podklady. Nad to Úřad dodává, že ve svém rozhodování není vázán názory Ministerstva dopravy ČR.

92.         Odkazem na rozhodnutí S0760/2015/VZ, ve kterém se Úřad dle obviněného nezabýval otázkou, zda objednatelé byli oprávněni postupovat dle § 22 odst. 1 zákona, ačkoliv v uvedeném případě neexistovala smlouva, jejíž plnění bylo přerušeno, resp. za takové uzavření smlouvy přímým zadáním podle § 22 zákona neuložil objednateli sankci, poukazuje obviněný na nečinnost Úřadu v oblasti postihování deliktního jednání, jakožto i na nejednotnost rozhodovací praxe (viz bod 10. odůvodnění tohoto rozhodnutí). S odkazem na uvedenou nečinnost Úřadu pak obviněný dovozuje, že § 22 zákona je možné aplikovat, pokud „fakticky“ bezprostředně hrozí přerušení poskytovaných veřejných služeb, nebo k takovému přerušení již došlo, neboť v uvedeném případě Úřad nesankcionoval uzavření smlouvy přímým zadáním podle § 22 zákona, přestože tak bylo učiněno v situaci, kterou Úřad v rozhodnutí S0370/2017/VZ popisuje jako nikoliv mimořádnou. Z těchto skutečností obviněný nesprávně vyvozuje, že v daném případě nepostihované deliktní jednání deliktním jednáním není, resp. že by nemělo být postihováno ani nadále. K tomuto se již vyjádřil NSS ve svém rozsudku č. j. 6 As 413/2017 – 39 ze dne 12. 4. 2018, ve kterém uvedl, že „[s]právní orgán tím, že určité jednání ponechává bez postihu, byť je k tomu vybaven potřebnými pravomocemi, takové jednání bez dalšího ještě neaprobuje jako správné a souladné se zákonem.“Dle citovaného rozsudku tedy pouhé „mlčení“ veřejné správy, resp. její nečinnost v oblasti postihování deliktního jednání, bez dalšího nezakládá legitimní očekávání, že dosud nepostihované deliktní jednání deliktním jednáním není, resp. že nebude postihováno ani nadále. I pokud by tedy postup objednatele, o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení S0760/2015/VZ, byl v rozporu s ust. § 22 zákona, pak by sama tato skutečnost neopravňovala obviněného postupovat v rozporu se zákonem.  

93.         V době po uzavření Smlouvy o veřejných službách, tj. po 9. 12. 2019, došlo k novelizaci zákona, a to zákonem č. 367/2019 Sb., s účinností od 15. 1. 2020. Nová právní úprava však neobsahuje relevantní ustanovení, která by byla pro obviněného příznivější, Úřad tedy jednání obviněného posuzoval v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod podle právní úpravy účinné v době spáchání přestupku.

94.         Úřad se dále vyjádří k argumentaci obviněného uvedené v jeho odporu, resp. ve vyjádřeních předložených Úřadu v průběhu řízení o řestupku. Obviněný předně namítá, že jak zákon, tak nařízení výslovně jako podmínku použití postupu podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona uvádí přerušení, resp. hrozbu přerušení „poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících“ jako takových, a nelze tak v žádném případě dovodit Úřadem stanovenou podmínku existence závazku poskytování služeb (smlouvy s dopravcem), k jehož přerušení či ohrožení by mohlo dojít. Dále obviněný uvádí, že zákon důsledně rozlišuje mezi pojmy „poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících“ a „smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících“. Obviněný také uvádí, že pojem „poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících“ je pojmem obecnějším a zahrnuje nepochybně širší okruh vztahů, konkrétně se odkazuje na § 8 odst. 1 zákona, jenž stanoví, že pro zajištění dopravní obslužnosti mohou stát, kraje a obce poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících samy, nebo uzavírat smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci, kteří jsou provozovateli dopravy podle jiných právních předpisů. Obviněný tak uzavírá, že dle jeho názoru uzavření „předchozí“ smlouvy s dopravcem není v souladu se zákonem nutnou podmínkou poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících a existence uzavřené smlouvy s dopravcem nemůže být ani podmínkou pro postup podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona, který předpokládá pouze (hrozbu) přerušení poskytování veřejných služeb jako takových. V důsledku tak je dle obviněného nutné chápat a vykládat podmínku obsaženou v čl. 5 odst. 5 Nařízení č. 1370/2007, spočívající přerušení služeb či v bezprostředním riziku vzniku takové situace, jako faktické přerušení nebo riziko přerušení služby obecného hospodářského zájmu (veřejné přepravy cestujících), která je ze své povahy službou nepřetržitou.

95.         Obviněnému je nutno dát za pravdu v tom, že existence smluvního závazku, na základě kterého by byly poskytovány veřejné služby v přepravě cestujících pro obviněného (a následně také přerušení, či hrozba přerušení poskytování těchto služeb v důsledku mimořádné situace), není jedinou podmínkou pro uzavření Smlouvy o veřejných službách přímým zadáním dle § 18 písm. b) a § 22 odst. 1 písm. a) zákona. Pro postup podle § 18 písm. b) a § 22 odst. 1 písm. a) zákona je nicméně nutné, aby měl objednatel (tj. státy, kraje, obce) zajištěno poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, ať již na základě smlouvy či jiným způsobem, např. samotným objednatelem (vnitřním dopravcem objednatele). Podmínka existence smluvního závazku byla Úřadem uvedena v kontextu konkrétního případu obviněného (jakožto i případu vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0370/2017/VZ), kdy obviněný postupoval podle § 18 písm. b) a § 22 odst. 1 písm. a) zákona na základě hrozícího přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících skončením Smlouvy 2017 uplynutím času, na který byla sjednána.

96.         Obviněný dále argumentuje, že výklad Nařízení č. 1370/2007 a jeho čl. 5 odst. 5, dle kterého je přerušením služeb či bezprostředním rizikem vzniku takové situace jakákoliv situace, jejímž bezprostředním následkem je faktické přerušení služeb obecného hospodářského zájmu, které mají být příslušnými orgány zajišťovány nepřetržitě – tj. například rovněž situace, kdy stávající smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících skončí uplynutím sjednané doby a současně nebude zajištěno plnění těchto služeb na základě nově uzavřené smlouvy, je stejně přesvědčivý a konkuruje výkladu Úřadu uvedeném v bodě 74. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Existence konkurenčního výkladu je dle obviněného významná při úvahách o samotné trestnosti jeho jednání. Obviněný také uvádí, že Úřad neuvedl důvody, proč je výklad prezentovaný obviněným nesprávný.

97.         Ohledně tohoto tvrzení obviněného se Úřad odkazuje na již zmíněný bod 74. a dále bod 75. odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde se zevrubně věnuje právě problematice přerušení, resp. hrozbě přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ukončením smlouvy uplynutím doby na kterou byla sjednána. Konkrétně k této problematice Úřad uvádí: „Uplynutí plnění ukončením smlouvy nelze považovat za mimořádnou situaci, neboť tento jev je v rámci smluvních vztahů zcela běžný a předvídatelný, neboť je předem znám okamžik ukončení smlouvy, který se sjednává při započetí smluvního vztahu, případně je v rámci takové smlouvy vymezena výpovědní doba. Ad absurdum, přijetí výkladu, že skončení smluvního vztahu na poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících je mimořádnou situací, by mohlo vést k tomu, že objednatel by na počátku plnění služby uzavřel smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících v nabídkovém řízení na dobu určitou a následně by po uplynutí platnosti takové smlouvy mohl nové plnění zadat libovolnému dopravci přímým zadáním s odkazem na vzniklé přerušení služby. (...) je zřejmé, že úmyslem zákonodárce nebylo umožnit objednateli uzavírat smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících libovolně přímo a omezit tak hospodářskou soutěž na trhu s veřejnými službami v přepravě cestujících, neboť (...) možnost uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním, z důvodu mimořádné situace, je pouhou výjimkou z obecného postupu stanoveného objednateli pro uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících zákonem a Nařízením č. 1370/2007, tj. výjimkou z obecného pravidla uzavírání těchto smluv v nabídkovém řízení, popř. na základě předem zveřejněného záměru uzavřít smlouvu přímým zadáním (tzn. nikoliv z důvodu mimořádné situace), kterou objednatel může použít pouze ve výjimečné, tj. mimořádné situaci, kdy z uzavřené smlouvy není, či nebude, z nějakého důvodu plněno, resp. dojde k náhlému přerušení či vznikne hrozba přerušení plnění ze smlouvy (např. aktuální neschopnost dopravce dostát podmínkám stanoveným v uzavřené smlouvě, či z důvodu vyhoření všech autobusů vlivem požáru v garážích apod.).“ K uvedenému pak Úřad doplňuje, že přijetí „konkurenčního“ výkladu, jak jej předestírá obviněný, by znamenalo, že každý objednatel, resp. zadavatel by byl oprávněn vždy po uplynutí smlouvy na zajištění dopravní obslužnosti ne svém území bez dalšího na celé dva roky přímo uzavřít smlouvu na další zajištění této dopravní obslužnosti s odkazem na vznik „mimořádné“ situace. Úřad má s ohledem na vše shora uvedené za to, že toto není výklad, jenž by byl v souladu se smyslem a účelem zákona, resp. Nařízení č. 1370/2007, protože by takový výklad směřoval k naprostému popření toho, že smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících mají být uzavírány při zachování co nejširší hospodářské soutěže. Úřad proto zcela odmítá, že by se mělo v případě „konkurenčního“ výkladu jednat o výklad stejně přesvědčivý, protože předestřený názor popírá stěžejní smysl aplikované právní regulace.

98.         Obviněný dále uvádí, že v době uzavření Smlouvy neexistovala ustálená rozhodovací praxe Úřadu k výkladu naplnění podmínek § 22 odst. 1 písm. a) zákona. Dále uvádí, že si byl vědom rozhodnutí ÚOHS-S0370/2017/VZ, které v době uzavření Smlouvy bylo jediné dostupné rozhodnutí, ve kterém Úřad konstatoval, že postup dle § 22 ZVS nelze užít v situaci, kdy obviněný nemá uzavřenou smlouvu na dopravní obslužnost, zatímco proti tomuto právnímu názoru Úřadu stál názor Ministerstva dopravy ČR, jakožto věcného gestora zákona, se kterým obviněný svůj postup předem konzultoval, a stejně tak i názor odborné veřejnosti prezentovaný v dostupné odborné literatuře.

99.         Co se týče názoru Ministerstva dopravy ČR, je Úřad nucen znovu poukázat na skutečnost, že ohledně tvrzené konzultace se zástupci Ministerstva dopravy ČR neposkytl obviněný žádné podklady, které by obsahovaly či jinak prokazovaly existenci tvrzené konzultace. K tvrzení obviněného, že v době uzavření Smlouvy neexistovala ustálená rozhodovací praxe Úřadu, Úřad uvádí, že by tento argument obviněného měl své opodstatnění v situaci, kdy by existovalo vícero rozhodnutí Úřadu týkající se obdobných případů, ve kterých by Úřad rozhodl různě. Za situace, kdy si byl obviněný vědom existence rozhodnutí Úřadu ve skutkově velmi podobné věci, kde předmětné jednání Úřad jednoznačně označil za nezákonné, a obviněný navíc tuto nezákonnost a následnou sankci vzal v potaz jakožto „vyhodnocení rizik“ (viz bod 32. vyjádření obviněného), lze jen těžko na absenci jiných rozhodnutí Úřadu pohlížet jako na polehčující okolnost.

100.     Obviněný se dále odkazuje na zásadu nullum crimen sine lege certa a související rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) č. j. 6 As 130/2018-59 ze dne 21. 11. 2018, ve kterém NSS uvádí, že „právní předpisy, z nichž vyplývají podmínky trestnosti určitého jednání, musejí být formulovány jasně a jednoznačně“. Dle obviněného také nelze jazykovým, systematickým a teleologickým výkladem § 22 odst. 1 písm. a) zákona v žádném případě dospět k závěru, že pro postup podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona je stěžejní existence uzavřené smlouvy s dopravcem, v důsledku čehož je výklad Úřadu nejednoznačný a v zásadním rozporu s uvedeným principem.

101.     V tomto odkazuje Úřad obviněného na jazykový, systematický a teleologický výklad § 22 odst. 1 písm. a) zákona, který je systematicky zařazen pod Hlavu IV. zákona nazvanou Mimořádné situace, jejímuž jazykovému výkladu se Úřad věnuje v bodě74. odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde uvádí, že se jedná o situaci, která běžně nenastává a naopak se objevuje neobvykle, tj. jedná se o situaci výjimečnou, náhlou, specifickou, která se od ostatních „běžných“ situací odlišuje, a tudíž pro ni platí i specifická pravidla. K samotnému textu § 22 odst. 1 písm. a) zákona pak Úřad uvádí, že „aby bylo možno hovořit o ‚přerušení poskytování‘ či bezprostřední hrozbě takového přerušení, musí existovat právní nárok na poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, typicky smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřená mezi objednatelem a dopravcem“. Vzhledem k argumentaci obviněného si Úřad dovoluje zdůraznit použití výrazu „typicky“, ze kterého je zřejmé, že se jedná pouze o názorný příklad přiléhavý situaci dotčeného obviněného, a nikoliv o uvedení výlučného způsobu poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, jak se domnívá obviněný (viz body 12. až 16., 22. a 24. vyjádření obviněného). Co se týče teleologického výkladu přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo hrozby takovéhoto přerušení a s tímto souvisejícího výkladu obviněného (a části odborné veřejnosti), že takovýmto přerušením je i „situace, kdy stávající smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících skončí uplynutím sjednané doby a současně nebude zajištěno plnění těchto služeb na základě nově uzavřené smlouvy“ (viz bod 20. vyjádření obviněného), tedy tomu se Úřad věnoval také v bodě74. odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde uvádí, že „[u]plynutí plnění ukončením smlouvy nelze považovat za mimořádnou situaci, neboť tento jev je v rámci smluvních vztahů zcela běžný a předvídatelný, neboť je předem znám okamžik ukončení smlouvy, který se sjednává při započetí smluvního vztahu, případně je v rámci takové smlouvy vymezena výpovědní doba.“ K uvedenému Úřad doplňuje, že nevylučuje možnost vzniku mimořádné situace ve spojení s plynutím času, pokud jsou dány i další skutečnosti svědčící o mimořádnosti dané situace. Jako příklad Úřad uvádí situaci, kdy by objednatel zahájil zadávací řízení, které by však nestihl dokončit (z důvodů, které nezpůsobil sám objednatel) dříve, než by došlo k ukončení předešlé smlouvy uplynutím času, na který byla sjednána. Obecně jde tedy o situace, kdy plynutí času není jedinou skutečností vyvolávající hrozbu přerušení poskytování veřejných služeb, a zároveň objednatel prokazatelně učinil kroky k zajištění poskytování veřejných služeb veřejným a transparentním způsobem, zejména pak poptáváním požadovaného plnění v odpovídajícím druhu zadávacího řízení. K takové situaci však v posuzovaném případě nedošlo.Úřad uzavírá, že ustanovení § 22 zákona je formulováno dostatečně jasně a jednoznačně, a navíc je podloženo obsáhlým výkladem Úřadu obsaženým v rozhodnutí S0370/2017/VZ, které bylo obviněnému známo. Rozhodnutí Úřadu je tak zcela v souladu se zásadou nullum crimen sine lege certa.

102.     Obviněný dále uvádí, že se ocitl v mimořádné situaci, kdy fakticky hrozilo přerušení zajišťování dopravní obslužnosti na jeho území od poloviny prosince 2019, neboť vnitřní dopravce obviněného nestihl do té doby zajistit veškeré potřebné kapacity pro poskytování veřejných služeb, ač byl tento koncept předpokládán. Dle obviněného se tak stalo i z důvodu, že mu Úřad rozhodnutím S0330/2017, potvrzeným rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0057/2018/VZ-18785/2018/323/EBr ze dne 25. 6. 2018, zakázal pokračovat v postupu směřujícímu mj. k nabytí akcií obchodní společnosti ČSAD Liberec, a tím i k nabytí závodu nebo části závodu společnosti ČSAD Česká Lípa mimo zadávací řízení. Obviněný uvádí, že pokud by Úřad výše uvedená rozhodnutí nevydal, obviněný by měl dostatek času zajistit dopravní obslužnost původně předpokládaným způsobem, a to prostřednictvím vnitřních dopravců. Obviněný dále poukazuje na to, že uvedená rozhodnutí byla zrušena rozsudkem Krajského soudu v Brně.

103.     K tomuto argumentu Úřad uvádí, že uvedená rozhodnutí Úřadu se vztahovala k nákupu (akcií) společnosti ČSAD Liberec. Jak již Úřad uvedl výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, nákup akcií společnosti ČSAD Liberec byl obviněným realizován prostřednictvím společnosti Autobusy LK v říjnu 2018. Bylo by tedy možno přisvědčit, že jmenovaná rozhodnutí Úřadu mohla vést k tomu, že k nákupu akcií společnosti ČSAD Liberec (jejímiž kapacitami je zajišťována dopravní obslužnost pro oblast Liberecko sever a Liberecko jih) došlo později, než pokud by uvedená rozhodnutí nebyla vydána. Je však současně třeba zdůraznit, že nejpozději v říjnu 2018 (kdy již obviněný věděl, jakými kapacitami společnost Autobusy LK disponuje) již mohl obviněný zahájit zajišťování dalších kapacit, tentokráte pro zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko, přičemž pro uvedené zajištění kapacit již (z časového hlediska) není rozhodné, zda jsou tyto zajišťovány přímo obviněným či prostřednictvím vnitřního dopravce. Úřad proto uzavírá, že jmenovaná rozhodnutí Úřadu tedy nelze považovat za důvod, pro který obviněný nestihl včas v souladu se zákonem či ZZVZ zajištit potřebné provozní kapacity pro oblast Českolipsko. Dostatek času pro vyhlášení standardního nabídkového řízení v souladu se zákonem ostatně připouští v médiích i sám obviněný, konkrétně v rámci článku „Liberecký kraj dostal pokutu 7 milionů za výběr dopravce, hejtman se odvolá“ ze dne 28. 4. 2020 (dále jen „článek“). V tomto článku hejtman Libereckého kraje doslova uvádí: „Mohli jsme v polovině roku 2019 uspořádat veřejnou soutěž, která by se sice stihla, ale bylo by to tak narychlo, že by se opět přihlásil jediný uchazeč. To jsme si vyzkoušeli už v roce 2018, kdy se hledal dopravce pro Semilsko a Jablonecko, kde byl jediný uchazeč BusLine. Do této situace jsme se tedy nechtěli dostat.“ Z uvedeného vyjádření je zřejmé, že obviněný měl a věděl o možnosti zajistit dopravní obslužnost v předmětné oblasti standardním a zákonným postupem, tedy veřejnou soutěží (resp. nabídkovým řízením), nicméně se rozhodl takto nepostupovat na základě předpokladu, že by se do nabídkového řízení přihlásil jediný uchazeč. Úřad k tomuto především podotýká, že vyhlášení nabídkového řízení podle zákona není podmíněno předchozí úvahou státu, kraje či obce o předpokládané úspěšnosti daného řízení. Nadto se Úřad pozastavuje nad prohlášením hejtmana obviněného, že by se do případné veřejné soutěže přihlásil opět jediný uchazeč. Pokud je tímto jediným uchazečem míněn dopravce ČSAD Česká Lípa, pak by byla výsledná situace totožná, tedy došlo by k uzavření Smlouvy o veřejných službách, avšak veřejným, transparentním a zákonem předpokládaným způsobem. Ze zbytku prohlášení hejtmana obviněného lze však dovodit, že oním jediným uchazečem je myšlena společnost BusLine. Dle Úřadu tak vyvstává otázka, proč hejtman obviněného ve svém vyjádření pro článek neuvádí jako případného uchazeče též dopravce, se kterým uzavřel Smlouvu o veřejných službách přímým zadáním.  Úřad na tomto místě zdůrazňuje, že i kdyby vyhlášené nabídkové řízení nevedlo k úspěšnému výběru dopravce, pak by se mohlo jednat právě o mimořádnou situaci, kterou předpokládá § 22 odst. 1 zákona. V předmětném případě však nelze o mimořádné situaci mluvit, když obviněný zjevně neučinil potřebné kroky k zajištění dopravní obslužnosti v předmětné oblasti. Úřad závěrem dodává, že nelze aprobovat postup, kdy se objednatel vlastním přičiněním úmyslně (či vědomě) dostane do situace, kdy dojde k přerušení (či hrozbě přerušení) poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících. Takovýto výklad by byl v rozporu s účelem zákona a nutně by vedl k absurdním situacím popsaným Úřadem výše (body 74. a 101. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Shrnutí

104.     Úřad s ohledem na výše uvedené uzavírá, že se obviněný dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 18 zákona v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. a) zákona, když dne 9. 12. 2019 u zavřel s dopravcem ČSAD Česká Lípa Smlouvu o veřejných službách s počátkem plnění od 15. 12. 2019 přímým zadáním s odkazem na vznik mimořádné situace spočívající v bezprostřední hrozbě přerušení poskytování veřejných služeb, aniž by však byly splněny podmínky pro postup podle citovaných ustanovení zákona, neboť k mimořádné situaci bezprostřední hrozby přerušení poskytovaných služeb v daném případě nedošlo, jelikož měl obviněný poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících zajištěno Smlouvou 2017, ve znění dodatku č. 1, a to až do dne 14. 12. 2019, kdy citovaná smlouva zanikla uplynutím času, na který byla sjednána, takže k přerušení či ohrožení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ve smyslu § 22 odst. 1 písm. a) zákona nedošlo, neboť ke dni 15. 12. 2019, tj. ke dni zahájení plnění výše specifikované smlouvy, neexistoval závazek poskytování těchto služeb, k jehož přerušení či ohrožení (v mimořádné situaci) by mohlo dojít. Na základě všech výše uvedených skutečností proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

K výroku II. rozhodnutí

105.     Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť, jak vyplývá z obsahu tohoto rozhodnutí, obviněný se dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

106.     Úřad se nejprve zabýval otázkou, zda ve vztahu ke spáchanému přestupku nedošlo k zániku odpovědnosti obviněného.

107.     Dle § 29 písm. a) zákona o přestupcích odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby.

108.     Dle § 30 písm. b) zákona o přestupcích promlčecí doba činí 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč.

109.     Dle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

110.     V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 29 písm. a) zákona o přestupcích. V šetřeném případě se Úřad o spáchání přestupku dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 20. 12. 2019. Přestupek byl spáchán dne 9. 12. 2019, kdy obviněný uzavřel s dopravcem ČSAD Česká Lípa Smlouvu o veřejných službách. Řízení o přestupku bylo zahájeno doručením příkazu obviněnému, tj. dne 27. 4. 2020. Z uvedených údajů je zřejmé, že ke dni vydání příkazu nedošlo k uplynutí 3 let a odpovědnost obviněného za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí tak nezanikla.

111.     Jak již Úřad uvedl výše, zákon byl s účinností od 15. 1. 2020 novelizován. Nová právní úprava však neobsahuje relevantní ustanovení, která by byla pro obviněného příznivější, Úřad tedy zánik odpovědnosti za spáchání šetřeného přestupku posuzoval v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod podle právní úpravy účinné v době jeho spáchání.

112.     Dle § 33 odst. 2 zákona lze za přestupek podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona uložit pokutu do  5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících nebo do 20 000 000 Kč, pokud tuto předpokládanou hodnotu nelze zjistit.

113.     V Příloze č. 7 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ Smlouvy je

o      pro období 15. 12. 2019 – 12. 12. 2020 uvedena předpokládaná celková hodnota výnosů ve výši 61 700 510 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 83 576 500 Kč;

o      pro období 13. 12. 2020 – 11. 12. 2021 uvedena předpokládaná celková hodnota výnosů ve výši 61 700 510 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 85 775 880 Kč.

Celkový předpokládaný obrat dopravce za dobu trvání Smlouvy vyplývající z protiplnění za poskytované veřejné služby tak činí 292 753 400 Kč.

114.     Předpokládaná hodnota veřejných služeb v přepravě cestujících poskytovaných na základě Smlouvy o veřejných službách, při jejímž uzavření se obviněný dopustil přestupku, a za něž může být obviněnému uložena pokuta, tedy činí za dobu trvání předmětné Smlouvy částku 292 753 400 Kč. Horní hranice možné pokuty (5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících) tedy činí částku 14 637 670 Kč.

115.     Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem (Úřad zde cituje pouze ta ustanovení, která jsou v daném případě pro určení druhu a výměry trestu relevantní, pozn. Úřadu).

116.     Hlavním kritériem rozhodným pro určení výměry pokuty, je závažnost přestupku. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního přestupku na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013). Při zvažování závažnosti přestupku Úřad zohlednil následující skutečnosti.

117.     V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že obviněný nepostupoval při uzavření Smlouvy o veřejných službách v souladu s § 22 odst. 1 písm. a) zákona v návaznosti na § 18 zákona, když předmětnou smlouvu uzavřel přímým zadáním ve smyslu § 18 zákona, aniž by k tomu byly splněny zákonem stanovené podmínky, neboť předmětná smlouva nebyla uzavřena v mimořádné situaci dle § 22 zákona. Uzavřením smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zdáním bez toho, aby byly splněny zákonné podmínky, nedošlo „jen“ k omezení vzájemného konkurenčního prostředí mezi jednotlivými dopravci, ale obviněný toto zcela eliminoval. V šetřeném případě vůbec neproběhla řádná hospodářská soutěž mezi jednotlivými dopravci, a nebyl tak naplněn základní cíl zákona. Nezákonným postupem obviněného mohlo reálně dojít k omezení potenciálních dopravců, kteří by byli rovněž schopni řádně plnit požadované veřejné služby v přepravě cestujících. Nelze přitom vyloučit, že nabídka jiného dopravce mohla být pro obviněného ekonomicky výhodnější, čímž by došlo k úspoře finančních prostředků z veřejných zdrojů.

118.     Nejzávažnějšího stupně intenzity porušení zákona logicky dosahuje právě takový postup obviněného, který spočívá v úplné ignoraci zákona, neboť takový postup vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků. Posuzovaný případ lze s ohledem na výsledek jednání obviněného pokládat za srovnatelný s úplnou ignorací zákonné úpravy způsobu výběru dopravce v případě veřejných služeb v přepravě cestujících, neboť obviněný, ačkoliv si byl vědom své povinnosti zajistit dopravní obslužnost v oblasti Českolipsko po 14. 12. 2019, nezahájil nabídkové řízení, zadávací řízení či jiné kroky k tomuto zajištění směřující (a to i když si musel být nejpozději v říjnu 2018 vědom skutečnosti, že v oblasti Českolipsko není schopen zajistit dopravní obslužnost prostřednictvím k tomu zřízeného vnitřního dopravce – viz k tomu bod 90. odůvodnění tohoto rozhodnutí), ale uzavřel Smlouvu o veřejných službách přímým zadáním ve smyslu § 18 písm. b) zákona, aniž by byly splněny podmínky dle § 22 zákona. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že si obviněný byl nesporně vědom nezákonnosti svého jednání a přesto dál postupoval v rozporu se zákonem, neboť kalkuloval s tím, že mu hrozí „pouze“ pokuta, ale nikoliv zákaz plnění předmětné smlouvy (viz k tomu bod 67. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Na základě těchto úvah se obviněný rozhodl pro uzavření Smlouvy o veřejných službách přímým zadáním a fakticky tak úplně vyloučit možnost hospodářské soutěže mezi dopravci.

119.     Žádné další okolnosti – polehčující ani přitěžující – Úřad v šetřeném případě neshledal.

120.     Úřad dále při určení výše pokuty přihlédl i k majetkovým poměrům obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z rozpočtu obviněného na rok 2020[10]  vyplývá, že obviněný bude v roce 2020 hospodařit s příjmy v objemu 3 555 108 350 Kč. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž obviněný v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační, neboť není způsobilá negativně ovlivnit působení obviněného.

121.     V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení pravidel stanovených zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. Výše sankčního postihu byla proto Úřadem stanovena i tak, aby nedošlo k bagatelizaci následků přestupku.

122.     Po zvážení všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty posoudil stanovenou výši pokuty v hodnotě 7 000 000 Kč, vzhledem k okolnostem případu, jako dostačující. Uložená pokuta tak naplňuje dostatečně obě shora uvedené funkce právní odpovědnosti.

123.     Pro úplnost Úřad dodává, že v šetřeném případě uložil pokutu ve vyšší poměrné výši (ve vztahu k maximální výši sankce), než ve výše zmiňovaném rozhodnutí S0370/2017/VZ (v rozhodnutí S0370/2017/VZ byla uložena pokuta ve výši cca 27 % maximální výše sazby, oproti tomu v šetřeném případě ve výši cca 48 % maximální výše sazby). Je však na místě připomenout, že v rozhodnutí S0370/2017/VZ Úřad (oproti šetřenému případu) shledal (výrazně) polehčující okolnosti (viz k tomu bod 102. odůvodnění předmětného rozhodnutí).

124.     Úřad se nad rámec výše uvedeného dále vyjadřuje k další argumentaci obviněného. Obviněný v prvé řadě uvádí, že nepostupoval způsobem spočívajícím v úplné ignoraci zákona, tedy že není pravdou, že by si obviněný byl vědom nezákonnosti svého jednání, a i přesto postupoval v rozporu se zákonem, neboť kalkuloval s tím, že mu hrozí „pouze“ pokuta (bod 118. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Okolnosti popsané v důvodové zprávě (bod 67. odůvodnění tohoto rozhodnutí) jsou dle obviněného toliko vyhodnocením rizik při uplatnění různých variant postupu, a v žádném případě se nejedná o potvrzení nesporné vědomosti objednatele o tom, že jednal nezákonně.

125.     Úřad v prvé řadě nemůže souhlasit s tvrzením obviněného, že jeho postup byl toliko vyhodnocením rizik, neboť označení postupu, kdy osoba na základě zhodnocení výše potenciální sankce zvažuje, zda se bude chovat v souladu se zákonem či bude jednat protiprávně (tj. v rozporu s jednoznačným výkladem orgánu dohledu obsaženým v pravomocném rozhodnutí), jako „vyhodnocení rizik“ nelze v právním státě aprobovat. Nadto lze vědomé a úmyslné ignorování zákona vyvozovat z komentáře hejtmana Libereckého kraje (bod 68. odůvodnění tohoto rozhodnutí), když mj. uvádí: „Mohli jsme v polovině roku 2019 uspořádat veřejnou soutěž, která by se sice stihla, ale bylo by to tak narychlo, že by se opět přihlásil jediný uchazeč.“ Právě proti takovému jednání, kdy objednatel, příp. zadavatel připouští, že lze postupovat v souladu se zákonem, resp. ZZVZ, nicméně neučiní tak, směřuje právě preventivní funkce sankcí, od které se odvíjí výše ukládaných sankcí.

126.     Obviněný dále uvádí, že jeho postup nelze považovat za zjevné ignorování zákona, ale za přiklonění se jednomu z konkurujících výkladů. Odkazuje se též na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0097/2019/VZ-25897/2019/542/VHu ze dne 20. 9. 2019, v němž Úřad jako polehčující okolnost shledal právě neexistenci dosavadní ustálené rozhodovací praxe. Dle názoru obviněného tyto polehčující okolnosti významnou mírou snižují typovou závažnost jeho jednání a odkazuje se na zásadu legitimního očekávání, když dle jeho názoru není dán žádný důvod, aby bylo uzavření Smlouvy posuzováno odlišnou optikou jako přímé zadání ve věci zadavatele Města Ostrov v rozhodnutí S0370/2017/VZ.

127.     K tomuto Úřad uvádí, že právě existence rozhodnutí S0370/2017/VZ a také fakt, že obviněný o tomto rozhodnutí věděl, stejně jako absence rozhodnutí, které by na danou problematiku nahlížely jiným způsobem, je jednou ze skutečností, ze kterých Úřad vycházel při stanovení výše sankce. Důvod, proč Úřad posuzuje jednání obviněného jinou optikou než v rozhodnutí S0370/2017/VZ, uvádí Úřad v bodě 123. odůvodněné tohoto rozhodnutí, tedy že v daném případě shledal výrazně polehčující okolnosti. V daném případě šlo konkrétně o skutečnost, že se obviněný – město Ostrov – snažil dostát svým povinnostem a zajistit chod veřejné služby v přepravě cestujících, přičemž tímto „nesoutěžním“ způsobem zajištění předmětné služby zadal na období pouze 6 měsíců. V posuzovaném případě však obviněný neprojevil ani neprokázal žádnou snahu o zajištění veřejné služby v přepravě cestujících zákonným způsobem, když Smlouvu uzavřel „na dobu trvání Mimořádné situace, nejpozději však na dobu do 11. 12. 2021“ (viz bod 66. odůvodněné tohoto rozhodnutí), tedy na dva roky, což je maximální možná doba podle čl. 5 odst. 5 Nařízení č. 1370/2007. Z takovéhoto ujednání lze jen stěží dovozovat úmysl obviněného co možná nejdříve zajistit veřejné služby v přepravě cestujících veřejným a zákonným způsobem.

128.     Obviněným tvrzenou neexistenci ustálené rozhodovací praxe Úřad neshledal v tomto případě jako polehčující okolnost, když obviněnému bylo známo rozhodnutí Úřadu ve věci, kterou sám obviněný považuje za tolik skutkově shodnou, že dle jeho názoru není dán důvod, aby bylo uzavření Smlouvy posuzováno odlišnou optikou jako přímé zadání ve věci zadavatele Města Ostrov v rozhodnutí S0370/2017/VZ. Obviněný v žádném svém vyjádření netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, resp. důvody, které by jeho případ odlišovaly od případu zadavatele Města Ostrov v rozhodnutí S0370/2017/VZ, přičemž jak již bylo uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, žádné rozdíly v tomto smyslu neshledává ani Úřad.

129.     K argumentaci obviněného, že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká, neboť z výročních zpráv Úřadu z let 2018 a 2019, kdy za rok 2018 bylo na úseku veřejných zakázek uloženo v prvním stupni 89 pokut v celkové výši 7 764 500 Kč a v roce 2019 bylo na úseku veřejných zakázek uloženo v prvním stupni 91 pokut v celkové výši 11 166 000 Kč, přičemž pokuta ve srovnatelné výši (7 200 000 Kč ve věci Ministerstva obrany) byla uložena v typově závažnějším případě Úřad uvádí, že právě úplná ignorace zákona je tím typově nejzávažnějším porušením zákona. K argumentu, že v případě  jiného přestupku v oblasti dopravní obslužnosti byla uložena pokuta nižší (pokuta ve výši 1 500 000 Kč) Úřad uvádí, že u každého přestupku je stanovována výše pokuty vždy s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu, tj. mimo jiné s ohledem na polehčující a přitěžující okolnosti, ale také např. s ohledem na ekonomickou situaci obviněného.

130.     Úřad shrnuje, že v případě obviněného neshledal žádné polehčující okolnosti (oproti rozhodnutí S0370/2017/VZ, kde byly Úřadem shledány výrazně polehčující okolnosti, viz body 119. a 123. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Jako přitěžující okolnost však shledal postup, kdy obviněný neprokázal žádnou skutečnou snahu zajistit veřejné služby v přepravě cestujících veřejným a zákonným způsobem. Pokud se obviněný odkazuje na snahu zajistit veřejné služby v přepravě cestujících pomocí vnitřního dopravce s tím, nestihl včas zajistit potřebné kapacity v důsledku rozhodnutí Úřadu, pak Úřad odkazuje výše na bod 103. odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde se s uvedeným argumentem podrobně vypořádal.

131.     Jako další přitěžující okolnost Úřad shledal zjevný úmysl obviněného vyhnout se veřejnému zadávacímu řízení, který plyne i z vyjádření hejtmana obviněného v článku, kde uvádí, že by se do případné veřejné soutěže přihlásil opět jediný uchazeč, přičemž by se nejednalo o dopravce ČSAD Česká Lípa, se kterým obviněný uzavřel Smlouvu, nýbrž o společnost BusLine (viz body 68. a 103. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z tohoto vyjádření je zřejmé, že obviněný naopak předpokládal účast dalších potenciálních dodavatelů (minimálně společnosti BusLine), vedle kterých by nabídka dopravce ČSAD Česká Lípa nemusela obstát, a tedy se rozhodl zcela vyhnout veřejnému zadávacímu řízení uzavřením smlouvy přímým zadáním s preferovaným dopravcem.

132.     Závěrem obviněný uvádí, že pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí (tato je shodná s pokutou uloženou ve výroku II. příkazu) je nepřiměřeně vysoká vzhledem k aktuální situaci, kdy se obviněný snaží snížit dopady pandemie viru COVID-19 a koronavirové krize, kdy vyčlenil značnou část svého rozpočtu na nouzové zásobování v souvislosti s pořizováním zdravotnického materiálu a ochranných či dezinfekčních prostředků. Dále obviněný uvádí, že bude čelit významnému odlivu finančních prostředků ze svého rozpočtu způsobenému výpadkem, který se očekává při výběru daní, jež mají své rozpočtové určení v rozpočtu kraje.

133.     Úřad především poznamenává, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená sankce projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení sankce. K samotnému zásahu uložené pokuty do rozpočtu obviněného Úřad uvádí, že dle původního rozpočtu obviněného na rok 2020 měl obviněný hospodařit s příjmy v objemu 3 555 108 350 Kč (viz bod 120. odůvodnění tohoto rozhodnutí), tedy uložená pokuta by činila 0,2 % z příjmů obviněného. I v případě, že by došlo k odlivu finančních prostředků z rozpočtu obviněného, nelze pokutu uloženou ve výši dle výroku II. tohoto rozhodnutí považovat za nepřiměřenou či likvidační, neboť není způsobilá negativně ovlivnit působení obviněného.

134.     Obviněný navíc své tvrzení, že vyčlenil značnou část svého rozpočtu na nouzové zásobování v souvislosti s pořizováním zdravotnického materiálu a ochranných či dezinfekčních prostředků, nijak nedoložil, a to ani rámcově. Úřad nadto z výpisu usnesení ze zasedání Rady Libereckého kraje zjistil, že se navýšily příjmy kraje (obviněného) z titulu přijaté účelové dotace z Ministerstva financí ve výši 10 000 000 Kč na opatření spojené s nouzovým stavem, a že se navyšují očekávané příjmy kraje o částku 1 536 000 Kč týkající se účelové neinvestiční dotace ze státního rozpočtu ke krytí nákladů na ochranné chemické prostředky a ochranné pomůcky pro dopravce veřejné dopravy v závazku veřejné služby k ochraně a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem SARS-CoV-2 (bod 69. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Dále je ve výpisu uvedeno, že se navyšují zdroje kraje (obviněného) 2020 prostřednictvím financování - změnou stavu krátkodobých prostředků na bankovních účtech kraje v celkové výši 251 000 000 Kč (bod 70. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad podotýká, že uvedené změny rozpočtu obviněného nejsou vyčerpávajícím výčtem a z výpisu usnesení ze zasedání Rady Libereckého kraje je zřejmé, že byl obviněný nucen snížit výdaje některých kapitol rozpočtu. Z uvedeného je však zřejmé, že byl obviněný zároveň schopen navýšit příjmy svého rozpočtu pomocí dotací ze státního rozpočtu, změnou stavu krátkodobých prostředků na bankovních účtech, apod. Je tedy zřejmé, že pokuta, uložená ve výši dle výroku II. tohoto rozhodnutí, není nepřiměřenou či likvidační ani v aktuální situaci pandemie viru COVID-19 a koronavirové krize.

135.     S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

136.     Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. rozhodnutí

137.     Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

138.     Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

139.     Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, vycházel Úřad při jejich uložení z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

140.     Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

141.     Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

142.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2020000081.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 27 odst. 1 zákona ve spojení s § 261 odst. 1 písm. b) ZZVZ činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

 

 

 otisk úředního razítka

 

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

  

Obdrží

HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

 



[1] Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy, není-li uvedeno jinak, o znění účinné ke dni uzavření Smlouvy, tj. ke dni 9. 12. 2019.

[2] tj. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007, o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 – pozn. Úřadu

[3] Oblast Západ je obviněným rovněž označována jako oblast Českolipsko – pozn. Úřadu

[4] tj. Nařízením č. 1370/2007 – pozn. Úřadu

[5] dokument byl uveřejněn v registru smluv – viz https://smlouvy.gov.cz/smlouva/5903999

[6] Dostupné na https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/liberecky-kraj-pokuta-sedm-miluonu-korun-vyber-dopravce.A200428_154410_liberec-zpravy_jape

[7] Dostupný na https://ekonomicky-odbor.kraj-lbc.cz/schvalena-rozpoctova-opatreni

[8] Dostupný na https://ekonomicky-odbor.kraj-lbc.cz/schvalena-rozpoctova-opatreni

[9] KOVALČÍKOVÁ, Daniela. Zákon o veřejných službách v přepravě cestujících: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR,

2011. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-662-2.

[10] dostupný na https://ekonomicky-odbor.kraj-lbc.cz/rozpocty

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz