číslo jednací: 40292/2024/500
spisová značka: S0081/2020/VZ

• Instance: I.
• Věc: Smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/5467/2019
• Účastníci:
  1. Liberecký kraj
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: § 33 odst. 1 písm. f) zákona č. 194/2010 Sb.; § 33 odst. 2 zákona č. 194/2010 Sb.; § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb.
• Rok: 2020
• Datum nabytí právní moci: 9. 12. 2024
• Související rozhodnutí: 26220/2020/522/JMr/JKr; 32860/2020/322/DJa; 24435/2024/162; 40292/2024/500; 46515/2024/162

Spisová značka:  ÚOHS-S0081/2020/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-40292/2024/500

Brno 24. 10. 2024

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 25 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, v rozhodném znění, v řízení o přestupku zahájeném z moci úřední dne 27. 4. 2020, jehož účastníkem je

• obviněný – Liberecký kraj, IČO 70891508, se sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 5. 5. 2020 společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) cit. zákona při uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/5467/2019 ze dne 9. 12. 2019 s dopravcem – ČSAD Česká Lípa a.s., IČO 25497987, se sídlem Rotavská 2656/2b, Stodůlky, 155 00 Praha 5, která byla zveřejněna v registru smluv dne 11. 12. 2019 pod ID 10269216,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Liberecký kraj, IČO 70891508, se sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec – se dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, v rozhodném znění, tím, že nedodržel postup stanovený v § 18 písm. b) citovaného zákona v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, když dne 9. 12. 2019 z důvodu vzniku mimořádné situace spočívající v bezprostřední hrozbě přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících na části území Libereckého kraje, konkrétně v oblasti Západ/Českolipsko, v důsledku ukončení platnosti předchozí smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/1696/2017 ze dne 31. 5. 2017, ve znění jejího dodatku č. 1, která byla uzavřena na dobu určitou s trváním do dne 14. 12. 2019, uzavřel s dopravcem – ČSAD Česká Lípa a.s., IČO 25497987, se sídlem Rotavská 2656/2b, Stodůlky, 155 00 Praha 5 – smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/5467/2019 s počátkem plnění od 15. 12. 2019 přímým zadáním, aniž by však byly splněny podmínky pro postup podle citovaných ustanovení zákona, neboť cit. obviněný neprokázal, že vznik mimořádné situace nezpůsobil sám v důsledku svého předchozího postupu.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Liberecký kraj, IČO 70891508, se sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec – podle § 33 odst. 2 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, v rozhodném znění, ukládá

pokuta ve výši 6 500 000 Kč (šest milionů pět set tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, v rozhodném znění, se obviněnému – Liberecký kraj, IČO 70891508, se sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec – ukládá:

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.               POSTUP OBVINĚNÉHO

1.             Obviněný – Liberecký kraj, IČO 70891508, se sídlem U Jezu 642/2a, 460 01 Liberec, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 5. 5. 2020 společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1 (dále jen „obviněný“ nebo též „objednatel“) – uzavřel původně dne 31. 5. 2017 smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/1696/2017 (dále jen „smlouva 2017“) s dopravcem ČSAD Česká Lípa, a.s., IČO 25497987, se sídlem Rotavská 2656/2b, Stodůlky, 155 00 Praha 5[1] (dále jen „ČSAD Česká Lípa“), jejímž předmětem bylo poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě s cílem dočasně zajistit dopravní obslužnost Libereckého kraje, konkrétně pro oblast Západ, resp. Českolipsko[2]. K této smlouvě byl dne 29. 1. 2018 uzavřen dodatek č. 1, kterým byly opraveny zjištěné chybné údaje uvedené v příloze č. 2a smlouvy 2017 (dále jen „dodatek č. 1“).

2.             Dne 9. 12. 2019 uzavřel obviněný se společností ČSAD Česká Lípa smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/5467/2019 (dále jen „smlouva“, příp. „smlouva 2019“). Dle čl. 1. „ÚVODNÍ USTANOVENÍ“ odst. 1. smlouvy byla předmětná smlouva uzavřena dle zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon“, „ZVS“ nebo „zákon o veřejných službách“)[3]. Z odst. 2. téhož článku smlouvy pak vyplývá, že byla uzavřena přímým zadáním dle § 18 zákona, resp. „přímo s využitím odst. 5. čl. 5 Nařízení[4]“.

3.             Dle čl. 1 odst. 3 smlouvy se objednatel „nachází v mimořádné situaci ve smyslu § 22 odst. 1 [z]ákona o veřejných službách s ohledem na skutečnost, že [o]bjednatel od 15. 12. 2019 již nemá zajištěno poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících na části území Libereckého kraje - v oblasti Západ. Na základě dosavadní smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/1696/2017, uzavřené dne 31. 5. 2017, ve znění pozdějších dodatků, byla dopravní obslužnost Oblasti Západ zajištěna pouze do 14. 12. 2019. Stávající dopravce tak ukončí poskytování přepravních služeb v oblasti Západ ke dni 14. 12. 2019. Objednatel se pak již nachází v situaci, kdy není schopen s ohledem na časovou tíseň a jeho povinnost zajistit kontinuální dopravní obslužnost celého území kraje uzavřít s dopravcem smlouvu o dočasném poskytování přepravních služeb na základě jiného postupu.“

4.             Následně dne 29. 6. 2021 uzavřel obviněný se společností ČSAD Liberec, a.s., IČO 25045504, se sídlem České mládeže 594/33, 460 06 Liberec (dále jen „ČSAD Liberec“), jakožto vnitřním dopravcem [s odkazem na § 11 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „ZZVZ“)] smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Českolipsko č. OLP/2135/2021 (dále jen „smlouva 2021“).

II.             PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

5.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný dle § 25 zákona k výkonu dohledu nad dodržováním postupu státu, krajů a obcí při uzavírání smluv při zajišťování dopravní obslužnosti, obdržel dne 20. 12. 2019 podnět k prošetření postupu obviněného při uzavření smlouvy.

6.             Vzhledem k tomu, že Úřad považoval z podkladů shromážděných při šetření podnětu za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona, vydal dne 27. 4. 2020 příkaz č. j. ÚOHS-12434/2020/522/JMr z téhož dne (dále jen „příkaz“), který byl obviněnému doručen téhož dne. Tímto dnem bylo podle § 26 odst. 1 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „zákon o přestupcích“), zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

7.             Účastníkem řízení o přestupku je dle § 27 odst. 1 zákona ve spojení s § 256 ZZVZ obviněný.

8.             Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 5. 5. 2020 odpor z téhož dne.

Rozhodnutí Úřadu ze dne 24. 8. 2020

9.             Následně dne 24. 8. 2020 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-26220/2020/522/JMr/JKr, sp. zn. ÚOHS-S0081/2020/VZ (dále jen „původní rozhodnutí“), jehož výrokem I. rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 18 písm. b) zákona v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. a) zákona, když dne 9. 12. 2019 uzavřel s dopravcem ČSAD Česká Lípa smlouvu 2019 s počátkem plnění od 15. 12. 2019 přímým zadáním s odkazem na vznik mimořádné situace spočívající v bezprostřední hrozbě přerušení poskytování veřejných služeb, aniž by však byly splněny podmínky pro postup podle citovaných ustanovení zákona, neboť k mimořádné situaci bezprostřední hrozby přerušení poskytovaných služeb v daném případě nedošlo, jelikož obviněný měl poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících zajištěno smlouvou 2017, ve znění jejího dodatku č. 1, a to až do dne 14. 12. 2019, kdy smlouva 2017 zanikla uplynutím času, na který byla sjednána, takže k přerušení či ohrožení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ve smyslu § 22 odst. 1 písm. a) zákona nedošlo, neboť ke dni 15. 12. 2019, tj. ke dni zahájení plnění ze smlouvy 2019, neexistoval závazek poskytování těchto služeb, k jehož přerušení či ohrožení (v mimořádné situaci) by mohlo dojít.

10.         Výrokem II. původního rozhodnutí Úřad uložil obviněnému za spáchání přestupku pokutu ve výši 7 000 000 Kč a výrokem III. původního rozhodnutí Úřad uložil obviněnému uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

11.         V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad nejprve provedl výklad pojmu „mimořádná situace“ ve smyslu § 22 zákona. Úřad pak učinil závěr, že se v šetřeném případě nejedná o mimořádnou situaci, která by umožňovala obviněným zvolený postup přímého zadání, neboť v době zahájení plnění podle smlouvy 2019 nebyly pro obviněného na základě smlouvy poskytovány žádné veřejné služby v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko. Podle Úřadu k přerušení poskytování služeb nemůže dojít ani takové přerušení nemůže hrozit, pokud plnění těchto služeb přestává být poskytováno z důvodu, že závazek ze stávající smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících v dané oblasti (tj. smlouva 2017) zanikne uplynutím času, na který byla taková smlouva sjednána. Z toho důvodu nemůže nastat ani mimořádná situace jakožto důvod opravňující objednatele k přímému zadání předmětných služeb. Proto obviněný postupoval v rozporu se zákonem o veřejných službách, když uzavřel s dopravcem smlouvu přímým zadáním, aniž by byly splněny podmínky pro tento postup, jakožto výjimečný způsob uzavírání smluv.

12.         Dne 8. 9. 2020 byl Úřadu proti napadenému rozhodnutí doručen rozklad obviněného z téhož dne, přičemž obviněný navrhoval, aby předseda Úřadu původní rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil. Ze správního spisu vyplývá, že obviněný podal rozklad v zákonné lhůtě. Dne 22. 9. 2020 Úřad obdržel od obviněného doplnění rozkladu z téhož dne.

Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 9. 11. 2020

13.         Předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-32860/2020/322/DJa ze dne 9. 11. 2020, sp. zn. ÚOHS-R0181/2020/VZ (dále jen „původní rozhodnutí o rozkladu“) původní rozhodnutí Úřadu potvrdil a podaný rozklad zamítl.

14.         Proti původnímu rozhodnutí o rozkladu podal objednatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“).

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2022

15.         Krajský soud původní rozhodnutí o rozkladu rozsudkem č. j. 31 Af 80/2020-83 ze dne 16. 2. 2022 zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení (dále jen „rozsudek KS“). Rozsudek KS byl Úřadu doručen 9. 3. 2022.

16.         Krajský soud nesouhlasil s výkladem pojmu „mimořádná situace“ ve smyslu § 22 zákona, jak jej předestřel Úřad. Odmítá, že by podmínkou pro využití přímého uzavření smlouvy byla subjektivní povinnost poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících obsažená ve smlouvě mezi objednatelem a dopravcem, neboť tento závěr Úřadu dle něj nemá oporu v zákoně. Krajský soud má za to, že podmínkou přímého uzavření smlouvy je faktický stav (přerušení činnosti), respektive hrozba jeho vzniku, bez ohledu na soukromoprávní příčiny či důsledky takového stavu (tyto se mohou promítnout toliko do hodnocení mimořádnosti nastalé situace). Poukazuje rovněž na to, že zákonodárce rozlišuje mezi pojmy poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících a smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu podmínit uzavření smlouvy přímým zadáním existencí soukromoprávního závazku mezi objednatelem a dopravcem, použil by k tomu odpovídající pojem. Podmínka existence smlouvy s dopravcem by podle krajského soudu nesmyslně zúžila okruh situací, ve kterých lze uzavřít smlouvu přímým zadáním. K legitimnímu použití přímého uzavření smlouvy může dojít například při nečekaném zániku závazku mezi objednatelem a dopravcem z důvodů na straně dopravce (vypovězení smlouvy, odstoupení od smlouvy nebo náhlý zánik dopravce). Tyto situace jsou mimořádné, nečekané a mimo vůli objednatele, avšak dle výkladu Úřadu by ani v těchto situacích nemohla být smlouva uzavřena přímým zadáním.

17.         Dále krajský soud poznamenal, že rozhodovací praxe Úřadu není ohledně podmínky existence platné smlouvy mezi objednatelem a dopravcem jednotná. V rozhodnutí č. j. ÚOHS-R142/2014/VZ-14134/2015/321/PMa ze dne 12. 6. 2015 předseda Úřadu neshledal nesplnění podmínky existence smlouvy mezi objednatelem a dopravcem, ačkoli došlo k uzavření smlouvy přímým zadáním v situaci, kdy závazek mezi objednatelem a dopravcem skončil uplynutím výpovědní doby. Krajský soud uzavřel, že sousloví poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících v § 22 odst. 1 zákona je nutné vykládat ve smyslu faktického poskytování těchto služeb. Za přerušení poskytování těchto služeb se považuje stav, kdy nedochází k přepravě cestujících, tedy „autobusy nejezdí“.

18.         Faktické přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo bezprostřední hrozba takové situace však dle názoru krajského soudu není postačující podmínkou pro uzavření smlouvy o veřejných službách přímým zadáním, neboť k tomuto může dojít pouze v mimořádné situaci, tj. zejména v situacích, které objednatel nezpůsobil, nemá nad nimi kontrolu, jsou překvapivé, nepředvídatelné apod. Půjde o situace, kdy převáží veřejný zájem na pokračování přepravy cestujících nad veřejným zájmem na férové hospodářské soutěži.

19.         I přes nesprávný výklad Úřadu se krajský soud ztotožňuje se závěry Úřadu uvedenými obiter dictum, kde Úřad přirovnal uzavírání smlouvy přímým zadáním k jednacímu řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“) podle § 63 a násl. ZZVZ. Krajský soud uvedl, že na danou situaci lze vztáhnout konkrétně JŘBU z důvodu krajně naléhavé okolnosti podle § 63 odst. 5 ZZVZ a dále konstatoval, že pro použití institutu přímého zadání lze analogicky stanovit čtyři kumulativní předpoklady: 1) přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo hrozba takového přerušení, 2) tuto situaci objednatel nemohl předvídat, 3) tuto situaci objednatel nezavinil a 4) nelze dodržet lhůtu pro nabídkové řízení.

20.         Současně krajský soud poučil obviněného ohledně přenesení důkazního břemene, jež v šetřené věci leží zcela na obviněném. „Soud považuje za příhodné doplnit, že změna koncepce zajišťování dopravní obslužnosti je bezpochyby náročným procesem, jehož průběh může být ovlivněn různými skutečnostmi. S náročností tohoto procesu však musí objednatel vždy počítat a s dostatečným předstihem si stanovit harmonogram příprav tak, aby byl schopen předvídat, kdy bude reálně možné novou koncepci uvést do života. Přímé uzavření smlouvy tvoří výjimku z obecného požadavku na konání nabídkového řízení a objednatel k němu může přistoupit pouze tehdy, pokud má objektivně za prokázané, že jsou v daném případě naplněny zákonné podmínky. V řízení před žalovaným je pak na něm, aby splnění těchto podmínek konkretizoval a také prokázal. Pouze objednatel může totiž například specifikovat a prokázat, že k přípravám změny koncepce přistoupil odpovědně a nemožnost její realizace v původně stanoveném termínu byla způsobena konkrétní nepředvídatelnou okolností, kterou nemohl ovlivnit. Žalovaný totiž nemůže za objednatele domýšlet důvody, které vedly k přímému uzavření smlouvy (podrobněji v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2019, č. j. 62 Af 93/2017-94, citovaný rozsudek se vztahuje k JŘBÚ, dle názoru soudu však lze tyto judikatorní závěry aplikovat také na uzavření smlouvy přímým zadáním).“

21.         Krajský soud dospěl k závěru, že splnění podmínek pro uzavření smlouvy přímým zadáním podle § 18 a 22 zákona nelze konstatovat. Podle krajského soudu obviněný „neuvedl žádné skutečnosti, které by byť jen naznačovaly, že by do příprav vnitřního provozovatele zasáhla výjimečná okolnost, a že tudíž nepřipravenost nebyla toliko důsledkem nedbalého postupu tohoto dopravce nebo očekávatelným důsledkem běžného sledu událostí.“

22.         Krajský soud dodal, že žalobou napadené rozhodnutí nelze aprobovat, neboť jeho nosné důvody (požadavek na existenci platného smluvního vztahu) v soudním přezkumu neobstály.

23.         Proti uvedenému rozsudku podal dne 17. 3. 2022 Úřad kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jako „NSS“). Úřad tak usnesením ze dne 28. 4. 2022 přerušil vedené řízení o rozkladu do doby nabytí právní moci rozsudku NSS o kasační stížnosti směřující proti rozsudku KS.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2024

24.         O kasační stížnosti rozhodl NSS rozsudkem č. j. 8 As 63/2022-40 ze dne 9. 4. 2024 (dále jako „rozsudek NSS“), kterým kasační stížnost zamítl. Rozsudek NSS byl Úřadu doručen dne 10. 4. 2024.

25.         NSS se převážně ztotožnil se závěry krajského soudu, přičemž mj. uvedl, že „za přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících je třeba považovat stav, kdy nedochází k přepravě cestujících (veřejnosti), tj. kdy tyto služby nejsou fakticky poskytovány. Ze žádného z citovaných ustanovení zákona o veřejných službách v přepravě a nařízení č. 1370/2007 naopak nevyplývá, že by se o přerušení poskytování těchto služeb mohlo jednat jen za podmínky, že existuje závazkový vztah mezi objednatelem a dopravcem. Právní úprava ostatně výslovně připouští i možnost, aby kraj nebo obec zajišťovaly dopravní obslužnost přímo vlastními prostředky a zaměstnanci (srov. § 8 odst. 1 zákona o veřejných službách v přepravě a čl. 5 odst. 2 nařízení č. 1370/2007). V takovém případě by žádná smlouva mezi objednatelem a dopravcem nemohla existovat. Přesto však ani za těchto okolností nelze vyloučit vznik mimořádné situace, kdy z nějakého důvodu nebudou veřejné služby v přepravě cestujících fakticky poskytovány.“

26.         Shodně s krajským soudem NSS uvedl, že „[i]nstitut přímého zadání lze využít jen tehdy, pokud jsou důvody pro jeho použití objektivní a nezávislé na vůli objednatele. Vzhledem k tomu, že se jedná o výjimku z pravidla uzavírání smluv na základě nabídkového řízení, které má zajistit férovou hospodářskou soutěž, nemůže se objednatel dovolávat mimořádné situace v případě, že tento stav vytvořil (způsobil) nebo se na jeho vzniku významně podílel. Takovéto obcházení nabídkového řízení nelze akceptovat. V takovém případě je uzavření smlouvy přímým zadáním v rozporu s § 18 písm. b) zákona o veřejných službách v přepravě a objednatel může být postižen za přestupek podle § 33 odst. 1 písm. f) téhož zákona.“ NSS souhlasí s připodobněním institutu přímého zadání k JŘBU, nicméně za vhodnější považuje paralelu s JŘBU dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ“), neboť ačkoli tato právní úprava výslovně nestanovila podmínku, že stav umožňující užití JŘBU nemůže zadavatel sám vytvořit, bylo judikaturou dovozeno, že užití je možné pouze pokud jsou důvody pro jeho použití objektivní, a tedy nezávislé na vůli zadavatele. NSS pak pouze zkorigoval dílčí závěr krajského soudu ohledně posouzení toho, kdo mimořádnou situaci vytvořil. Dle NSS je mimořádná situace objektivní stav, kdy nastalo nebo bezprostředně hrozí neposkytování veřejných služeb v přepravě cestujících. Proto podle názoru NSS není namístě do samotného pojmu mimořádná situace zahrnovat podmínky vycházející z analogické aplikace ZZVZ, tj. zda tuto situaci objednatel způsobil (resp. slovy krajského soudu zavinil), či nikoli. NSS je přesvědčen, že v obou případech totiž stále platí, že pokud nejsou veřejné služby v přepravě fakticky cestujícím (veřejnosti) poskytovány nebo to bezprostředně hrozí, jedná se o mimořádnou situaci. Zda ji objednatel způsobil (či převážně způsobil), se bude zkoumat podle názoru NSS až při posuzování toho, zda byla splněna materiální podmínka pro užití institutu přímého zadání. Pokud splněna nebyla (objednatel mimořádnou situaci způsobil), je uzavření smlouvy přímým zadáním v rozporu s § 18 písm. b) zákona a objednatel může být postižen za přestupek podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona. „Závěr krajského soudu, že mimořádnost situace spočívá ve splnění jím formulovaných čtyř kumulativních předpokladů (…), tak není správný. Jde však v podstatě pouze o odlišnou logiku toho, jak dospět ke stejnému výsledku, že pokud objednatel situaci způsobil, nemůže využít přímé zadání podle § 18 písm. b) zákona o veřejných službách v přepravě. Ve zbytku však argumentace krajského soudu po provedené korekci obstojí.“

27.         Na základě výše uvedeného NSS uvedl, že „[k] námitce stěžovatele (Úřadu, pozn. Úřadu), že žalobce (obviněný, pozn. Úřadu) předem věděl, kdy závazky ze smlouvy zaniknou, a přesto neučinil dostatečné kroky k tomu, aby byla plynulá návaznost přepravních služeb zajištěna zákonnými prostředky založenými na soutěžních principech, Nejvyšší správní soud podotýká, že takto popsané jednání žalobce by mohlo znamenat, že žalobce vznik mimořádné situace způsobil, a tudíž by mohl být postižen za přestupek podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona o veřejných službách v přepravě.“

28.         NSS se na závěr vyjadřuje k problematice příznivější právní úpravy dle čl. 40 odst. 6 věty druhé LZPS: „Pro úplnost se Nejvyšší správní soud zabýval také argumentací žalobce, že na základě aplikace čl. 40 odst. 6 věty druhé Listiny základních práv a svobod by se při posouzení naplnění podmínek § 18 zákona o veřejných službách v přepravě ve znění zákona č. 367/2019 Sb. neměla otázka mimořádnosti situace zkoumat. Byť aktuální znění zmíněného ustanovení již neodkazuje na § 22 daného zákona, stále obsahuje odkaz na přímo použitelný předpis Evropské unie. Nadále tedy platí podmínky upravené v čl. 5 odst. 5 nařízení č. 1370/2007 (…), tj. že přímé uzavření smlouvy je mimořádným opatřením v případě přerušení služeb nebo v případě bezprostředního rizika vzniku takové situace. Nejvyšší správní soud tak má za to, že podstata právní úpravy se v důsledku novelizace § 18 zákona o veřejných službách v přepravě nezměnila. V žalobcově případě tak mimořádná situace zůstává předpokladem užití institutupřímého zadání a je třeba ji zkoumat i po novele provedené zákonem č. 367/2019 Sb.“

29.         Poté, co NSS zamítnul kasační stížnost, Úřad dne 4. 6. 2024 oznámil obviněnému pokračování řízení o rozkladu.

Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 11. 7. 2024

30.         Předseda Úřadu následně rozhodnutím č. j. ÚOHS-24435/2024/162, sp. zn. ÚOHS-R0181/2020/VZ ze dne 11. 7. 2024 původní rozhodnutí Úřadu zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání (dále jen „druhé rozhodnutí o rozkladu“).

31.         Předseda Úřadu v druhém rozhodnutí o rozkladu mj. uvedl, že „[j]ak správní soudy naznačily, Úřad bude nově posuzovat přestupek při vědomí obdobné povahy institutu JŘBU a přímého zadávání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících z důvodu mimořádné situace. Úřad tedy bude nově zkoumat, stejně jako u JŘBU, i v případě přímého uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících na základě výjimky stanovené v § 18 písm. b) zákona ve spojení s jeho § 22 odst. 1 písm. a) tohoto předpisu formální podmínku, resp. ověří skutečnost, zda došlo či hrozilo, že dojde k faktickému přerušení poskytování přepravních služeb, která představuje naplnění zákonem výslovně stanoveného důvodu pro použití přímého zadání služby. A následně pak Úřad přezkoumá materiální podmínku, tedy se bude zabývat otázkou, zda se objednatel do situace, v níž musel přistoupit k přímému zadání z důvodu nastalého či hrozícího výpadku poskytovaných služeb, nedostal vlastním přičiněním. S ohledem na odůvodnění rozsudku NSS je zřejmé, že nosné důvody, které se promítají do výroku napadeného rozhodnutí, nemohou obstát. Úřad v napadeném rozhodnutí nesprávně vyložil § 22 zákona, proto je nutno opět přezkoumat přestupek z pohledu úvah NSS a krajského soudu. Tedy Úřad nově posoudí formální a materiální podmínky přestupku.“

Nové projednání věci Úřadem

32.         Úřad poté, co mu byla věc vrácena k novému projednání, dne 18. 7. 2024 vyrozuměl účastníka řízení o pokračování prvostupňového správního řízení. Současně Úřad účastníkovi řízení usnesením ze dne 19. 7. 2024 určil lhůtu, ve které mohl navrhovatel důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

33.         Obviněný zaslal Úřadu ve stanovené lhůtě své vyjádření ze dne 26. 7. 2024, jež Úřad obdržel téhož dne.

Vyjádření obviněného ze dne 26. 7. 2024

34.         Obviněný ve svém vyjádření nejprve shrnuje skutkový stav, který jej vedl k uzavření smlouvy. Dle něj totiž „původně předpokládal, že bude i nadále (v návaznosti na [p]ůvodní smlouvu [smlouva 2017, pozn. Úřadu]) zajišťovat dopravní obslužnost externím dopravcem, což byl také důvod, proč počátkem roku 2017 uveřejnil v Úředním věstníku EU Oznámení předběžných informací pro veřejnou zakázku na služby (…). V průběhu roku 2018 se však [z]adavatel (obviněný, pozn. Úřadu) v důsledku různých negativních zkušeností se zajišťováním dopravní obslužnosti externími dopravci rozhodl pro změnu koncepce zajišťování dopravní obslužnosti na svém území, a v únoru 2018 vytvořil vlastního vnitřního dopravce – společnost Autobusy LK (…). Zadavatel měl v úmyslu zajistit poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících na celém území právě tímto dopravcem. Následně [z]adavatel činil kroky k tomu, aby od ukončení [p]ůvodní smlouvy přebrala poskytování služeb v oblasti Českolipsko od poloviny prosince 2019, resp. od 1. 1. 2020, společnost Autobusy LK. Společnost Autobusy LK si postupně budovala potřebné provozní kapacity, přičemž částečné kapacity získala také nabytím většinového podílu ve společnosti ČSAD Liberec, a.s. V průběhu roku 2019 však postupně začalo být zřejmé, že společnost Autobusy LK nestihne zajistit veškeré potřebné kapacity tak, aby byla schopna v prosinci 2019 zahájit provoz na území Českolipska, a že tyto služby tak bude schopna poskytovat nejdříve od prosince 2020. (…) S ohledem na povinnost uveřejnit předběžné oznámení nejpozději 1 rok před zahájením zadávacího/nabídkového řízení (§ 19 odst. 1 ZVS [zákon, pozn. Úřadu]), jakož i s ohledem na trvání zadávacího řízení (při ideálním průběhu min. 4 měsíce) a nezbytnou lhůtu pro přípravu dopravce na plnění smlouvy (dle ustálené praxe cca 6 měsíců), bylo zřejmé, že [z]adavatel nemůže stihnout vysoutěžit nového dopravce tak, aby zahájil poskytování veřejných služeb od poloviny prosince 2019. (…) Při vzniklé situaci tak bylo nejschůdnějším řešením přímé uzavření smlouvy v důsledku vzniku mimořádné situace dle § 22 odst. 1 písm. a) ZVS, neboť bezprostředně hrozilo přerušení poskytování služeb v přepravě cestujících, resp. bylo jisté, že bez postupu v režimu přímého zadání toto nastane. Zadavatel přitom zdůrazňuje, že [s]mlouva byla uzavřena pouze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu.“ Obviněný pak připomíná, že od prosince 2021 zajišťuje dopravní obslužnost v dané oblasti vnitřní dodavatel společnost Autobusy LK, s.r.o., IČO 06897517, se sídlem U Jezu 525/4, 460 01 Liberec (dále jen „Autobusy LK“) na základě smlouvy 2021.

35.         K existenci mimořádné situace, tj. naplnění formální podmínky postupu dle § 18 písm. b) ve spojení s § 22 odst. 1 písm. a) zákona obviněný uvádí, že z rozsudku NSS zcela jasně „vyplývá, že podmínka existence mimořádné situace v tomto případě byla jednoznačně naplněna. (…)  Z popisu skutkového stavu je zřejmé, že pokud by [z]adavatel neuzavřel [s]mlouvu, nastala by od 15. 12. 2019 situace, kdy by v oblasti dotčené [s]mlouvou nebylo zajištěno poskytování služby v přepravě cestujících.“ Dle obviněného tak v návaznosti na závěry uvedené v rozsudku NSS není nutné ze strany Úřadu dále naplnění formální podmínky zkoumat.

36.         V další části vyjádření se obviněný vyjadřuje k materiální podmínce pro užití institutu přímého zadání. Obviněný je přesvědčen, že z rozsudku NSS nevyplývá závěr, zda mimořádnou situaci způsobil obviněný či nikoliv, přičemž dle obviněného „Úřad má právě nyní zkoumat, zda kroky podniknuté [z]adavatelem lze klasifikovat jako dostatečné. (…) Zadavatel přitom takové kroky činil, a to s dostatečným časovým předstihem cca 2 let. Pouze v důsledku nenaplnění původních předpokladů ohledně zajištění vnitřního přepravce tyto předpoklady (nikoliv vlastním přičiněním [z]adavatele) nevedly k původně zamýšlenému cíli, tedy zajištění dopravní obslužnosti od konce roku 2019. Zadavatel je přitom přesvědčen, že jeho kroky je nutné hodnotit optikou doby, kdy tyto kroky činil, nikoliv optikou stavu v prosinci roku 2019. Skutečnost, že [z]adavatel aktivně předcházel nutnosti přímého zadání, vyplývá zejm. z popisu skutkového stavu v úvodu tohoto vyjádření. Zadavatel totiž již v roce 2017 uveřejnil prenotifikaci pro veřejnou zakázku a následně od počátku roku 2018 činil kroky k zajištění prostřednictvím vnitřního dopravce. Tyto kroky přitom začal činit v dostatečném předstihu, když již v únoru 2018 (tedy v předstihu téměř dvou let) založil společnost Autobusy LK. Skutečnost, že cílem [z[adavatele bylo společností Autobusy LK zajišťovat dopravní obslužnost v dané oblasti po skončení [p]ůvodní smlouvy, vyplývá mj. z dokumentů vložených v obchodním rejstříku.[5] Z tohoto současně vyplývá, že veřejně činil kroky k tomu, aby předešel vzniklému stavu.“

37.         Obviněný tak má stále za to, že postupoval v souladu se zákonem, když uzavřel smlouvu přímým zadáním dopravci ČSAD Česká Lípa dle § 18 písm. b) ve spojení s § 22 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž mimořádná situace nastala (což konstatoval i NSS) a obviněný se do takové situace nedostal vlastním přičiněním. „Vůlí [z]adavatele bylo dlouhodobě zajistit dopravní obslužnost vnitřním dopravcem, kdy se však až v průběhu roku 2019 ukázalo, že vnitřní dopravce nezvládne zajistit potřebné kapacity pro zahájení provozu od konce roku 2019, resp. od 1. 1. 2020. V danou dobu již přitom nezbýval dostatečný časový prostor na vyhlášení zadávacího či nabídkového řízení.“ S ohledem na uvedené skutečnosti obviněný navrhuje, aby Úřad vedené správní řízení zastavil, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce.

Další průběh řízení

38.         Úřad usnesením ze dne 7. 8. 2024 určil obviněnému lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

39.         Dne 14. 8. 2024 Úřad obdržel od obviněného vyjádření k podkladům rozhodnutí z téhož dne.

Vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí ze dne 14. 8. 2024

40.         Obviněný v úvodu svého vyjádření odkazuje v plném rozsahu na svá dosavadní vyjádření. Následně odkazuje na usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-23572/2024/500, sp. zn. ÚOHS-S0322/2021/VZ ze dne 13. 6. 2024 (dále jen „S322/2021“), přičemž je přesvědčen, že v rámci uvedeného správního řízení S322/2021 se přezkoumával obdobný případ jako v nyní šetřené věci. Úřad uváděné správní řízení S322/2021 zastavil, neboť nebylo prokázáno spáchání přestupku, jelikož „[p]o posouzení skutkové stavu Úřad dospěl k závěru, že byly naplněny formální i materiální podmínky pro přímé zadání ve smyslu rozsudku [NSS]“.

41.         Obviněný k šetřené věci uvádí, že v rozsudku NSS je explicitně stanoveno, že formální podmínka pro uzavření smlouvy přímým zadáním dle § 18 písm. b) ve spojení s § 22 odst. 1 písm. a) zákona je naplněna, přičemž je nutné se zabývat naplněním podmínky materiální, tj. zda se obviněný do mimořádné situace nedostal vlastním přičiněním. „Jediným rozdílem mezi nyní přezkoumávaným skutkovým stavem ve [s]právním řízení a skutkovým stavem v kauze Jablonec (správní řízení S322/2021, pozn. Úřadu) je, že [z]adavatel oproti kauze Jablonec nepoptával pro zajištění dopravní obslužnosti externí služby, nýbrž je hodlal zajistit prostřednictvím svého vnitřního dopravce. Obě varianty jsou přitom plně legitimní a zákonem předvídané. V obou případech se nicméně ukázalo, že i přes původní důvodné časové předpoklady a rezervy se nepodařilo v důsledku externích okolností zajistit dopravní obslužnost včas. Proto se v obou případech stalo pro zajištění dopravní obslužnosti přímé zadání nezbytným. Zadavatel je přesvědčen, že rozhodnutí objednatelů, zda dopravní obslužnost zajistí interně či externě, není pro posouzení totožnosti skutkových stavů relevantní. Podle názoru [z]adavatele zde není žádný rozumný důvod, který by mohl odůvodnit odlišný závěr v tomto [s[právním řízení. Fakticky totiž rozdíl spočívá toliko v tom, zda mimořádná okolnost nastala při administraci zadávacího řízení nebo při zajišťování kapacit vnitřního dopravce. S ohledem na závěry Úřadu učiněné v kauze Jablonec je i v případě Správního řízení nutné dospět k závěru, že nelze najisto prokázat nenaplnění materiální podmínky pro přímé zadání. Vzhledem k obdobnému skutkovému stavu totiž i ve vztahu k postupu [z]adavatele platí, že shromážděné skutečnosti a důkazy jednoznačně neprokazují, že by [z]adavatel najisto významně přispěl ke vzniku či způsobil vznik mimořádné situace, tj. že by bylo možné najisto konstatovat nenaplnění materiální podmínky přímého zadání podle § 22 odst. 1 písm. a) ZVS.“ Dle obviněného tak ani v šetřeném případě není možné konstatovat spáchání přestupku (mj. i s ohledem na zásadu in dubio pro reo) a pokud by Úřad byl jiného názoru, je povinen „řádně zdůvodnit a prokázat, z jakého důvodu se nejedná o skutkově obdobné případy.“

42.         V druhé části svého vyjádření se obviněný zabývá výší případně uložené pokuty, přestože je přesvědčen o zákonnosti svého postupu. Vzhledem k tomu, že rozsudkem NSS bylo výslovně potvrzeno, že formální podmínka pro užití institut přímého zadání byla naplněna, je dle obviněného i při neshledání naplnění podmínky materiální nutno tuto skutečnost reflektovat. K tomu obviněný odkazuje na rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 1/2012 ze dne 3. 4. 2012 a rozsudek krajského soudu sp. zn. 62 Af 6/2014 ze dne 5. 8. 2015, přičemž by Úřad »měl uvedené souvislosti vyhodnotit jako zásadní polehčující okolnost a uložit pokutu v minimální až symbolické výši, neztotožní-li se s argumentací [z]adavatele, že ke spáchání přestupku nedošlo. Komplikovanost přezkoumávaného případu a právně precedenční charakter rozhodnutí byl příkladně nepochybně důvodem, který vedl Úřad k uložení symbolické pokuty i v případě č. j. ÚOHS-S227/2005/VZ-707/2013/511/MOn ze dne 11. 1. 2013. V rozhodnutí ve věci č. j. R0182/2019/VZ-33928/2019/322/PJe ze dne 10. 12. 2019 bylo akceptováno, že v „rozhodovací praxi Úřadu skutečně nelze nalézt mnoho rozhodnutí, která by se dotýkala analogické situace, jako je ta zdejší.“ V situaci, kdy Úřad prezentoval výklad mimořádné situace, který správní soudy následně označily za nesprávný, nelze klást [z]adavateli k tíži, že mimořádnou situaci vykládal v rozporu s právně nesprávným názorem Úřadu.«

43.         Obviněný na závěr uvádí, že s ohledem na vše uvedené je přesvědčen, že postupoval v souladu se zákonem a Úřad by tak měl předmětné správní řízení zastavit, jelikož nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce.

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU

44.         Úřad přezkoumal na základě § 25 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména podkladů předložených obviněným a na základě vlastních zjištění konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, za což mu byla uložena pokuta uvedená ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení právních předpisů

45.         Dle § 3 odst. 1 zákona stanoví kraje a obce ve své samostatné působnosti rozsah dopravní obslužnosti a zajišťují dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou a veřejnou linkovou dopravou a jejich propojením.

46.         Dle § 8 odst. 1 zákona mohou pro zajištění dopravní obslužnosti stát, kraje a obce poskytovat veřejné služby v přepravě cestujících samy, nebo uzavírat smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci, kteří jsou provozovateli dopravy podle jiných právních předpisů.  

47.         Dle § 9 odst. 1 zákona může objednatel v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie^[6] uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem vybraným na základě nabídkového řízení. Jsou-li splněny podmínky § 18 zákona, může objednatel uzavřít smlouvu s dopravcem přímým zadáním.

48.         Dle § 10 odst. 1 zákona, věty prvé, se nabídkové řízení zahajuje uveřejněním oznámení o zahájení nabídkového řízení.

49.         Dle § 18 zákona pokud jsou splněny podmínky přímo použitelného předpisu Evropské unie lze přímým zadáním uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem, který má zajišťovat

a)        veřejnou drážní osobní dopravu na dráze celostátní nebo regionální,

b)        veřejné služby v mimořádné situaci podle § 22 zákona,

c)         veřejné služby, u nichž průměrná roční hodnota nebo počet kilometrů za rok nepřesáhne hodnoty uvedené v přímo použitelném předpise Evropské unie, nebo

d)        veřejné služby jako vnitřní provozovatel, je-li objednatelem kraj nebo obec.

50.         Dle § 19 odst. 1 zákona nejpozději 1 rok před zahájením nabídkového řízení nebo před uzavřením smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním podle § 18 písm. a), c) a d) zákona uveřejní objednatel informace o svém rozhodnutí uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících v rozsahu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie v Úředním věstníku Evropské unie, pokud přímo použitelný předpis Evropské unie nestanoví jinak.  

51.         Dle § 19 odst. 2 zákona v případě uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním podle § 18 písm. a), c) a d) zákona je objednatel povinen nejpozději 2 měsíce před jejím uzavřením zveřejnit na své úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup oznámení o  

a)        identifikačních údajích dopravce, s nímž má být smlouva uzavřena,  

b)        předpokládané průměrné roční hodnotě veřejných služeb nebo počtu kilometrů za rok, je-li smlouva uzavírána podle § 18 písm. c) zákona, a  

c)         předpokládaném rozsahu veřejných služeb.  

52.         Dle § 22 odst. 1 písm. a) zákona pokud dojde k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí, může objednatel v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících na poskytování dotčených veřejných služeb přímým zadáním.  

53.         Dle § 33 odst. 1 písm. f) zákona se objednatel dopustí přestupku tím, že uzavře smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících přímým zadáním v rozporu s § 18 zákona.  

54.         Dle § 33 odst. 2 zákona, věty prvé, lze za přestupek podle § 33 odst. 1 písm. a), b), c), f), g) nebo h) zákona uložit pokutu do 5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících nebo do 20 000 000 Kč, pokud tuto předpokládanou hodnotu nelze zjistit.

55.         Dle bodu 24 preambule nařízení, pokud existuje nebezpečí přerušení poskytování služeb, měly by být příslušné orgány oprávněny zavést mimořádná krátkodobá opatření, než bude uzavřena nová smlouva o veřejných službách v souladu se všemi podmínkami pro uzavírání těchto smluv podle tohoto nařízení.  

56.         Dle čl. 5 odst. 5 nařízení v případě přerušení služeb nebo v případě bezprostředního rizika vzniku takové situace může příslušný orgán přijmout mimořádné opatření. Toto mimořádné opatření má podobu přímého uzavření smlouvy nebo formální dohody o rozšíření smlouvy o veřejných službách nebo požadavku vykonat určité závazky veřejné služby. Provozovatel veřejných služeb má právo odvolat se proti rozhodnutí o uložení povinnosti vykonat určité závazky veřejné služby. Uzavření smlouvy o veřejných službách nebo její prodloužení prostřednictvím mimořádného opatření nebo uložení povinnosti vykonat takový závazek by neměly překročit dva roky.

Zjištěné skutečnosti

57.         Obviněný uzavřel s dopravcem ČSAD Česká Lípa dne 31. 5. 2017 smlouvu 2017, jejímž předmětem bylo poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě s cílem dočasně zajistit dopravní obslužnost Libereckého kraje, konkrétně pro oblast Západ, resp. Českolipsko. K této smlouvě byl dne 29. 1. 2018 uzavřen Dodatek č. 1, kterým byly opraveny zjištěné chybné údaje uvedené v Příloze č. 2a Smlouvy 2017.

58.         Dle čl. 15. „DOBA TRVÍNÍ SMLOUVY“ odst. 2. smlouvy 2017 byla tato smlouva uzavřena „na dobu platnosti do dne předcházejícího termínu celostátní změny jízdních řádů vyhlášené Ministerstvem dopravy v souladu s § 17 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě v platném znění, v prosinci roku 2018 (předpokládaným dnem ukončení platnosti smlouvy je 8. 12. 2018). Objednatel je přitom oprávněn na základě písemného oznámení zaslaného [d]opravci nejpozději šest měsíců před koncem původní doby platnosti [s]mlouvy dobu platnosti [s]mlouvy prodloužit až do dne předcházejícího termínu celostátní změny jízdních řádů v prosinci roku 2019 (dle předpokladu do 7. 12. 2019). V případě, že v době tří (3) měsíců před skončením doby platnosti[s]mlouvy bude nové zadávací řízení na výběr dopravců ukončeno uzavřením smlouvy s vybraným dopravcem – viz článek 15.3 [s]mlouvy, avšak den zahájení provozu podle smlouvy s nově vybraným dopravcem má nastat o více než jeden den po dni ukončení této [s]mlouvy, prodlužuje se doba platnosti této [s]mlouvy automaticky do dne předcházejícího zahájení provozu novým dopravcem vybraným v novém zadávacím řízení popsaném v článku 15.3., maximálně však do termínu nejbližší červnové celostátní změny jízdních řádů.“

59.         V čl. 15. odst. 3. smlouvy 2017 je uvedeno: „Dopravce bere na vědomí, že [o]bjednatel bude v průběhu trvání této [s]mlouvy činit další kroky k výběru nových dopravců za účelem sjednání dlouhodobého poskytování [v]eřejných služeb v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě za účelem k zajištění dopravní obslužnosti Libereckého kraje v Oblasti, a to v otevřeném zadávacím řízení dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, nebo na základě jiného postupu [o]bjednatele souladného s právním řádem České republiky (např. nabídkové řízení dle [z]ákona o veřejných službách). Dopravce dále bere na vědomí, že tato [s]mlouva je tak uzavírána maximálně na dobu nezbytně nutnou pro výběr nového dopravce dle předchozí věty (...)“.    

60.         Rada Libereckého kraje na svém 9. zasedání konaném dne 2. 5. 2018 usnesením č. 806/18/RK mj. rozhodla „o prodloužení platnosti [s]mlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/1696/2017, uzavřené s dopravcem ČSAD Česká Lípa a.s., IČ 25497987, do dne předcházejícího termínu celostátní změny jízdních řádů v prosinci roku 2019 (tzn. do 7. 12. 2019)“.

61.         Přípisem zn. KUKL 50821/2018 ze dne 5. 6. 2018^[7] adresovaným dopravci ČSAD Česká Lípa obviněný opravil termín dne předcházejícího termínu změny jízdních řádů v prosinci 2019 a tím i dobu platnosti smlouvy 2017, a to do 14. 12. 2019.  

62.         Z oznámení předběžných informací pro veřejnou zakázku na služby, které bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 1. 2017 pod ev. č. 2017/S 006-009055 (dále jen „předběžné oznámení 2017“) vyplývá, že obviněný hodlal zajistit výkon „veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou za účelem zajištění dopravní obslužnosti vymezené části Libereckého kraje, s předpokládaným počátkem k celostátní změně jízdních řádů v prosinci 2018 nebo od 1.1.2019“ s tím, že v oddílu IV. „Řízení“ tohoto oznámení je v odst. IV.1) „Druh řízení“ uvedeno „otevřené“ a v oddílu VI. „Doplňující informace“ tohoto oznámení je v odst. VI.3) „Oznámení o uzavření smlouvy“ uvedeno „Oznámení o uzavření smlouvy bude zveřejněno v dodatku k Úřednímu věstníku Evropské unie: ano“. V Úředním věstníku Evropské unie nebylo uveřejněno oznámení u uzavření smlouvy vztahující se k předmětnému oznámení a rovněž z předložených podkladů ani z veřejně dostupných zdrojů nevyplývá, že by obviněný na základě tohoto oznámení zahájil zadávací (otevřené) či nabídkové řízení.  

63.         Zastupitelstvo Libereckého kraje na svém 1. zasedání konaném dne 30. 1. 2018 usnesením č. 40/18/ZK „Založení vnitřního dopravce Libereckého kraje formou obchodní korporace“ (dále jen „1. zasedání Zastupitelstva obviněného“) mj. rozhodlo „o založení společnosti Autobusy LK, s.r.o., jejímž jediným společníkem bude Liberecký kraj (...), a výše jeho podílu bude činit 100%.“ Z výpisu z obchodního rejstříku pak vyplývá, že dne 26. 2. 2018 byla společnost Autobusy LK založena.

64.         Zastupitelstvo Libereckého kraje na svém 7. zasedání konaném dne 28. 8. 2018 usnesením č. 340/18/ZK „Autobusy LK, s.r.o. – Analýza potřeb pro zahájení a zabezpečení dopravní obslužnosti Libereckého kraje formou vnitřního dopravce dle usnesení č. 40/18/ZK – doplnění analýzy dle usnesení 266/18/ZK“ (dále jen „7. zasedání Zastupitelstva obviněného“) vzalo na vědomí „doplnění [a]nalýzy potřeb pro zahájení a zabezpečení dopravní obslužnosti Libereckého kraje formou vnitřního dopravce dle usnesení č. 266/18/ZK zpracované společností Autobusy LK, s.r.o., včetně závěru, že nákup stávajícího dopravce je výhodnější variantou pro zabezpečení dopravní obslužnosti části Libereckého kraje formou vnitřního dopravce než budování nové společnosti ‚na zelené louce‘“, rozhodlo „o zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Liberecko sever a Liberecko jih od 1. 1. 2020 prostřednictvím vnitřního provozovatele – společnosti Autobusy LK, s.r.o., IČ 06897517, a to formou ‚brutto‘ režimu dle zákona o zadávání veřejných zakázek“, uložilo „jednateli společnosti Autobusy LK, s.r.o., zahájit jednání o odkupu stávajícího dopravce v oblasti Liberecko sever a Liberecko jih (ČSAD Liberec, a.s.), a předložit orgánům kraje výsledky jednání vedoucí k naplnění rozhodnutí Libereckého kraje o zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Liberecko sever a Liberecko jih prostřednictvím vnitřního provozovatele – společnosti Autobusy LK, s.r.o. (…)“. 

65.         Rada Libereckého kraje na svém 16. zasedání konaném dne 4. 9. 2018 usnesením č. 1691/18/RK „Rada kraje v působnosti valné hromady společnosti Autobusy LK, s. r. o. - navýšení základního jmění společnosti a úkoly pro jednatele společnosti Autobusy LK, s.r.o.“ (dále jen „16. zasedání Rady obviněného“) mj. uložila „jednateli společnosti Autobusy LK, s.r.o., zahájit jednání o odkupu části závodu společnosti ČSAD Česká Lípa a.s., a předložit orgánům kraje výsledky jednání vedoucí k případnému zajištění dopravní obslužnosti od 1. 1. 2020 v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního provozovatele – společnosti Autobusy LK, s.r.o.“.

66.         Dne 16. 10. 2018 uzavřela společnost Autobusy LK kupní smlouvu o převodu akcií společnosti ČSAD Liberec.

67.         Z výpisu usnesení z 9. zasedání Zastupitelstva Libereckého kraje konaného dne 22. 10. 2019 (dále jen „9. zasedání Zastupitelstva obviněného“) mj. vyplývá, že Zastupitelstvo obviněného usnesením č. 463/19/ZK (dále jen „usnesení Zastupitelstva obviněného ze dne 22. 10. 2019“)  „Zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního provozovatele“ po projednání bere na vědomí »materiál „Návrh postupu vč. reálného harmonogramu přípravy vedoucí k zajištění dopr. obslužnosti oblasti Českolipska vnitřním dopravcem“« a schvaluje „záměr zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního provozovatele společnosti Autobusy LK, (...), s předpokladem plnění od celostátní změny jízdních řádů v prosinci 2020 (nejpozději od termínu celostátní změny jízdních řádů v prosinci 2021).“

68.         V důvodové zprávě k výše uvedenému usnesení projednávanému na 9. zasedání Zastupitelstva obviněného je mimo jiné uvedeno: „V červnu 2018 byla předložena a projednána Analýza potřeb pro zahájení a zabezpečení dopravní obslužnosti Libereckého kraje formou vnitřního dopravce dle usnesení č. 40/18/ZK zpracovaná společností Autobusy LK, s. r. o. (dále jen ‚Analýzaʹ). Následně byla v srpnu 2018 tato Analýza doplněna o předpokládané náklady na zajištění dopravní obslužnosti Liberecka a Českolipska s výhledem na období 10 let od r. 2020 (dále jen Doplnění), a to formou zřízení dopravce na ‚zelené louceʹ nebo odkupem stávajícího dopravce. (…) Závěr z tohoto doplnění potvrzoval výhodnější variantu formou odkupu stávajícího dopravce. (…) Předkládaný materiál navazuje na Analýzu a její Doplnění se zvolenou strategií dalšího postupu, resp. zabývá se konkrétními, zejména právními kroky za účelem stanovení očekávaného časového horizontu naplnění zvoleného postupu.“

69.         V části „ÚVOD – MANAŽERSKÉ SHRNUTÍ“ dokumentu „Návrh postupu vč. Reálného harmonogramu přípravy vedoucí k zajištění dopr. obslužnosti oblasti Českolipska vnitřním dopravcem“ ze dne 9. 9. 2019 je uvedeno, že jeho cílem je „shrnutí, konkretizace a nastavení scénáře nutných kroků vedoucích k realizaci záměru provozováni dopravní obslužnosti v oblasti Západ Libereckého kraje (Českolipsko) prostřednictvím vnitřního dopravce. (...) Tento materiál by měl (...) podklady doplnit o časovou představu realizace nutných kroků u zvolené strategie tak, aby bylo možné připravit zahájení provoz dopravní obslužnosti v dané oblasti vnitřním dopravcem v co nejkratším termínu – nejdéle však od prosince 2021.“ Současně dle části „C. HARMONOGRAM NÁBĚHU“ předmětného dokumentu je faktický náběh (tj. zahájení provozu), tedy zabezpečení dopravní obslužnosti v oblasti Západ Libereckého kraje (Českolipsko) prostřednictvím vnitřního dopravce, reálné v čase T + 13 měsíců, tj. nejdříve 13 měsíců od podání prenotifikace.

70.         Z výpisu usnesení z 20. zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 19. 11. 2019 (dále jen „20. zasedání Rady obviněného“) mj. vyplývá, že Rada obviněného usnesením č. 2072/19/RK „Zajištění dopravní obslužnosti veřejnou linkou v oblasti Českolipsko od 15. 12. 2019“rozhodla „o dalším postupu ve věci zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko od 15. 12. 2019, a to formou uzavření smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících na poskytování dotčených veřejných služeb přímým zadáním v mimořádné situaci dle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících, v platném znění, s dopravcem ČSAD Česká Lípa a.s.“

71.         Z výpisu usnesení z 19. mimořádného zasedání Rady Libereckého kraje konaného dne 9. 12. 2019 (dále jen „19. mimořádné zasedání Rady obviněného“) mj. vyplývá, že Rada Libereckého kraje usnesením č. 2309/19/mRK „Smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ č. OLP/5467/2019“rozhodla po projednání »o uzavření smlouvy č. OLP/5467/2019 přímým zadáním podle § 18 písm. b) zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, v platném znění (dále jen „ZVS“), z důvodu potřeby zajištění veřejných služeb v mimořádné situaci podle § 22 odst. 1 písm. a) ZVS, na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Západ« a tuto smlouvu rovněž Rada daným usnesením schválila.

72.         Dne 9. 12. 2019 obviněný uzavřel smlouvu s dopravcem ČSAD Česká Lípa. Předmětem této smlouvy je poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě s cílem dočasně – po dobu trvání mimořádné situace – zajistit dopravní obslužnost Libereckého kraje v nezbytném rozsahu, přičemž příslušná oblast, pro niž má dopravce ČSAD Česká Lípa zajistit dopravní obslužnost, je vymezena přílohou č. 1 této smlouvy jako oblast Českolipsko.

73.         V čl. 13. „DOBA TRVÁNÍ SMLOUVY“ odst. 2. smlouvy je uvedeno, že je předmětná smlouva uzavírána na dobu určitou, a to „na dobu trvání [m]imořádné situace, nejpozději však na dobu do 11. 12. 2021.“

74.         Z oznámení předběžných informací pro veřejnou zakázku na služby, které bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 12. 2019 pod ev. č. 2019/S 238-585242 (dále jen „předběžné oznámení 2019“) vyplývá, že obviněný hodlal zajistit veřejné služby v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko uzavřením smlouvy přímým zadáním (s odkazem na čl. 5 odst. 2 nařízení) s vnitřním dopravcem (společností Autobusy LK) s předpokladem plnění ode dne celostátní změny jízdních řádů v prosinci 2020.

75.         V Důvodové zprávě obsažené v písemné informaci pro 11. zasedání Zastupitelstva Libereckého kraje dne 17. 12. 2019 s označením 072 j) (dále také „důvodová zpráva“) je mj. uvedeno, že komentářová literatura a rozhodnutí Úřadu uvádí, „že pro vznik mimořádné situace je důležité, že veřejné služby v přepravě cestujících, které jsou přerušeny nebo jejich přerušení hrozí, jsou poskytovány na základě uzavřené smlouvy a že k mimořádné situaci nemůže dojít, pokud smlouva nebyla uzavřena. Uplynutí plnění smlouvy ukončením smlouvy nelze považovat za mimořádnou situaci, protože je to běžný a předvídatelný jev. Za tento postup udělil ÚOHS pokutu Městu Ostrov. Bohužel neexistuje dostatečná rozhodující praxe a tyto výklady a závěry ÚOHS jsou ze strany MD ČR a některých advokátních kanceláří považovány za chybné. Na riziko pokuty až do výše 5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb (max. 20 mil. Kč) je ale nutné upozornit. Dle informace od MD ČR by předběžné opatření ani zákaz plnění smlouvy při realizaci dle tohoto postupu neměl hrozit. ÚOHS může při přezkumu postupu dojít k závěru, že nebyly splněny podmínky pro volbu tohoto postupu, kraji za toto pochybení může hrozit pokuta, nikoliv zákaz plnění smlouvy.“

76.         Na zpravodajském serveru iDnes.cz vyšel dne 28. 4. 2020 článek s názvem „Liberecký kraj dostal pokutu 7 milionů za výběr dopravce, hejtman se odvolá“ (dále jen „článek iDnes“), který obsahuje mj. následující text: »Liberecký kraj se hájí, že jinou možnost než zadat smlouvu přímo ani neměl. „Mohli jsme v polovině roku 2019 uspořádat veřejnou soutěž, která by se sice stihla, ale bylo by to tak narychlo, že by se opět přihlásil jediný uchazeč. To jsme si vyzkoušeli už v roce 2018, kdy se hledal dopravce pro Semilsko a Jablonecko, kde byl jediný uchazeč BusLine. Do této situace jsme se tedy nechtěli dostat“, vysvětluje hejtman libereckého kraje Martin Půta (SLK).«^[8]

77.         Dne 29. 6. 2021 obviněný uzavřel se společností ČSAD Liberec, jejímž většinovým akcionářem je společnost Autobusy LK, jejímž jediným společníkem je obviněný, jako s vnitřním dopravcem smlouvu 2021, jejímž předmětem je zajištění dopravní obslužnosti pro oblast Českolipsko.

Právní posouzení

K výroku I. rozhodnutí

78.         Úřad předně v obecné rovině uvádí, že obce a kraje zajišťují dopravní obslužnost veřejnými službami v přepravě cestujících, přičemž tyto mají být poskytovány nepřetržitě [viz č. 2 písm. a) nařízení]. Při uzavírání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících mohou dle čl. 5 odst. 1 nařízení volit mezi postupem dle zákona či ZZVZ. Pokud zvolí postup dle zákona, pak mohou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřít s dopravcem vybraným na základě nabídkového řízení, nebo – jsou-li splněny podmínky dle § 18 zákona, resp. podmínky dle nařízení – mohou uzavřít smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravcem přímým zadáním (viz k tomu § 9 odst. 1 zákona). U přímého zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících se však jedná o takový postup, který vzhledem k jeho povaze v podstatě vylučuje hospodářskou soutěž o předmět plnění smlouvy, když je smlouva uzavírána s dopravcem přímo bez široké soutěže o cenu, případně další parametry plnění, a měl by tedy být skutečně až krajním řešením používaným pouze v situacích, kdy není jinak možné zajistit plnění požadované objednatelem. Jedná se proto o výjimečný způsob uzavírání smluv, který může objednatel využít pouze za splnění podmínek stanovených v příslušných ustanoveních zákona.

79.         Jedním z případů, kdy je objednatel oprávněn užít přímé zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících dle § 18 zákona [konkr. pod písm. b)], je tzv. „mimořádná situace“ ve smyslu § 22 zákona, tedy v případě, kdy dojde k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí. S ohledem na výše uvedené však i v tomto případě platí, že přímé zadání smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících je postupem výjimečným, a je tudíž povinností objednatele tento postup řádně a relevantním způsobem odůvodnit a existenci důvodů pro užití tohoto postupu prokázat.

80.         V rozsudku KS a navazujícím rozsudku NSS oba správní soudy shodně dovodily, že mimořádnost situace ve smyslu § 22 zákona je objektivní stav, kdy veřejné služby v přepravě cestujících nejsou fakticky cestujícím (veřejnosti) poskytovány nebo takováto situace bezprostředně hrozí, přičemž podmínkou není existence smlouvy či jiného právního titulu, na základě něhož mají být dané služby poskytovány. NSS k uvedenému doplnil, že se o mimořádnou situaci jedná i pokud ji objednatel způsobil (případně se na jejím vzniku významně podílel).  Současně však dodává, že v takovém případě se jí nicméně objednatel nemůže v souvislosti s přímým zadáním dovolávat, neboť v takové situaci není naplněna materiální podmínka pro užití institutu přímého zadání dle § 18 písm. b) zákona.

81.         Předseda Úřadu ve druhém rozhodnutí o rozkladu v návaznosti na závěry předmětných rozsudků Úřad zavázal, aby ověřil i) zda došlo či hrozilo, že dojde k faktickému přerušení poskytování přepravních služeb, a zda tedy došlo k naplnění zákonem výslovně stanoveného důvodu pro použití přímého zadání služby (formální podmínka) a ii) zda se do situace, v níž musel přistoupit k přímému zadání z důvodu nastalého či hrozícího výpadku poskytovaných služeb, nedostal obviněný vlastním přičiněním (materiální podmínka).

82.         K naplnění formální podmínky Úřad uvádí, že v době podpisu smlouvy 2019 (s počátkem plnění od 15. 12. 2019) měl obviněný zajištěno poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, tj. dopravní obslužnost v oblasti Českolipsko na základě smlouvy 2017, nicméně toliko do 14. 12. 2019. Po tomto období nebyla dopravní obslužnost na daném území nijak zajištěna, tj. nebyla podepsána smlouva na navazující období, nebylo zahájeno nabídkové řízení, v rámci kterého by takováto smlouva mohla být uzavřena, a z informací a podkladů poskytnutých obviněným vyplývá, že v danou dobu nebyl schopen předmětné veřejné služby zajistit ani prostřednictvím vnitřního dopravce (v podrobnostech viz dále odůvodnění tohoto rozhodnutí). Vzhledem k právě uvedenému má Úřad za to, že hrozilo přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících na části území Libereckého kraje, konkrétně v oblasti Českolipsko (Západ) a tedy lze v dílčí části konstatovat, že nastala mimořádná situace ve smyslu § 22 zákona. Rovněž správní soudy ve svých rozsudcích dovodily, že daný objektivní stav (mimořádná situace) nastal. Vzhledem k výše uvedenému Úřad uzavírá, že byla naplněna formální podmínka pro užití institutu přímého zadání.

83.         Dále je však třeba rovněž zkoumat, obdobně jako u institutu JŘBU dle § 23 odst. 4 písm. a) ZVZ, naplnění materiální podmínky, tj. zda se obviněný do situace, v níž musel přistoupit k přímému zadání smlouvy z důvodu hrozícího výpadku poskytovaných služeb, nedostal vlastním přičiněním nebo opomenutím. K tomu uvádí Úřad následující.

84.         Z předložených dokumentů vyplývá, že obviněný dne 31. 5. 2017 uzavřel s dopravcem ČSAD Česká Lípa smlouvu 2017 za účelem zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko. K této smlouvě byl dne 29. 1. 2018 uzavřen dodatek č. 1, kterým byly opraveny zjištěné chyby uvedené v příloze č. 2a smlouvy 2017. Předpokládaným dnem ukončení platnosti smlouvy 2017 byl datum 8. 12. 2018 s tím, že si obviněný vyhradil možnost dobu platnosti smlouvy 2017 prodloužit. Této možnosti následně využil a v květnu 2018 prodloužil smlouvu 2017 do dne předcházejícího termínu celostátní změny jízdních řádů v prosinci roku 2019, tj. dle předpokladu do 7. 12. 2019. Následně obviněný v červnu 2018 upřesnil společnosti ČSAD Česká Lípa termín celostátní změny jízdních řádů a tím i termín doby platnosti smlouvy 2017, a to do dne 14. 12. 2019. K dalšímu prodloužení platnosti smlouvy 2017 již nedošlo.

85.         Dne 10. 1. 2017 obviněný uveřejnil v Úředním věstníku Evropské unie předběžné oznámení 2017, ze kterého vyplývá, že obviněný chtěl prostřednictvím otevřeného řízení zajistit výkon veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou za účelem zajištění dopravní obslužnosti vymezené části Libereckého kraje s předpokládaným počátkem k celostátní změně jízdních řádů v prosinci 2018 nebo od 1.1.2019.

86.         Během 1. zasedání Zastupitelstva obviněného dne 30. 1. 2018 bylo rozhodnuto o založení vnitřního dopravce obviněného formou obchodní korporace. Vnitřní dopravce obviněného, tj. společnost Autobusy LK byla založena dne 26. 2. 2018.

87.         V rámci 7. zasedání Zastupitelstva obviněného dne 28. 8. 2018 bylo rozhodnuto o zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Liberecko sever a Liberecko jih od 1. 1. 2020 prostřednictvím vnitřního dopravce (společnosti Autobusy LK). V této souvislosti bylo jednateli společnosti Autobusy LK uloženo zahájit jednání o odkupu stávajícího dopravce v těchto oblastech, tj. společnosti ČSAD Liberec.

88.         Následně dne 4. 9. 2018 během 16. zasedání Rady obviněného byla jednateli společnosti Autobusy LK uložena povinnost zahájit jednání o odkupu části závodu společnosti ČSAD Česká Lípa a předložit orgánům obviněného výsledky jednání vedoucí k případnému zajištění dopravní obslužnosti od 1. 1. 2020 v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního dopravce (společnosti Autobusy LK).

89.         Dne 16. 10. 2018 byla uzavřena smlouva o převodu akcií mezi společností Autobusy LK a ČSAD Liberec.

90.         Během 9. zasedání Zastupitelství obviněného dne 22. 10. 2019 byl schválen záměr zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního provozovatele, tj. společnosti Autobusy LK, a to s předpokladem plnění od celostátní změny jízdních řádů v prosinci 2020 (nejpozději od termínu celostátní změny jízdních řádu v prosinci 2021).

91.         Dne 19. 11. 2019 během 20. zasedání Rady obviněného bylo rozhodnuto o dalším postupu ve věci zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko od 15. 12. 2019 formou uzavření smlouvy přímým zadáním dle § 18 písm. b) ve spojení s § 22 odst. 1 písm. a) zákona s dopravcem ČSAD Česká Lípa. Dne 9. 12. 2019 obviněný uzavřel s dopravcem ČSAD Česká Lípa smlouvu 2019 s počátkem plnění od 15. 12. 2019, a to s odkazem na bezprostřední hrozbu přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících v předmětné oblasti.  Ze smlouvy vyplývá, že tato byla uzavřena přímým zadáním dle § 18 zákona, neboť se obviněný nacházel v mimořádné situaci ve smyslu § 22 odst. 1 zákona, když od 15. 12. 2019 již nemá (resp. neměl) zajištěno poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících na části území Libereckého kraje, konkrétně pak v oblasti Českolipsko (oblast Západ).

92.         Dne 10. 12. 2019 pak obviněný uveřejnil v Úředním věstníku Evropské unie předběžné oznámení 2019, ze kterého vyplývá, že měl obviněný v plánu uzavřít smlouvu k zajištění výkonu veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou v oblasti Českolipsko přímým zadáním s dopravcem Autobusy LK (vnitřním dopravcem) ode dne celostátní změny jízdních řádů v prosinci 2020 (nejpozději od termínu celostátní změny jízdních řádů v prosinci 2021) na období 10 let.

93.         Ve svých vyjádřeních obviněný argumentuje, že mimořádnou situaci nezpůsobil, neboť od samého počátku činil aktivní kroky k zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko. V této souvislosti uvádí, že měl původně v plánu zajistit dopravní obslužnost v Českolipsku externím dopravcem, o čemž svědčí zveřejnění předběžného oznámení 2017, avšak v průběhu roku 2018 se obviněný „v důsledku různých negativních zkušeností se zajišťováním dopravní obslužnosti externími dopravci rozhodl pro změnu konceptu zajišťování dopravní obslužnosti na svém území, a v únoru 2018 vytvořil vlastního vnitřního dopravce – společnost Autobusy LK“. Dodává, že měl v úmyslu zajistit poskytování dopravní obslužnosti na celém svém území právě tímto dopravcem jakožto vnitřním dopravcem. Proto začal činit kroky k tomu, aby po ukončení smlouvy 2017 přebral poskytování dopravní obslužnosti pro oblast Českolipsko vnitřní dopravce Autobusy LK, přičemž mj. pro zajištění kapacit vnitřního dopravce došlo k převodu akcií společnosti ČSAD Liberec na společnost Autobusy LK. Avšak dle slov obviněného „[v] průběhu roku 2019 však postupně začalo být zřejmé, že společnost Autobusy LK nestihne zajistit veškeré potřebné kapacity tak, aby byla schopna v prosinci 2019 zahájit provoz na území Českolipska, a že tyto služby tak bude schopna poskytovat nejdříve od prosince 2020“ (viz předběžné oznámení 2019). Obviněný pak argumentuje také tím, že s ohledem na povinnost uveřejnit předběžné oznámení nejpozději 1 rok před zahájením zadávacího či nabídkového řízení a s ohledem na trvání zadávacího řízení (min. 4 měsíce) a nezbytnou lhůtu pro přípravu dopravce na plnění smlouvy (cca 6 měsíců) bylo zřejmé, že „nemůže stihnout vysoutěžit nového dopravce tak, aby zahájil poskytování veřejných služeb od poloviny prosince 2019.“ Z těchto důvodů následně obviněný přistoupil k uzavření smlouvy přímým zadáním s odkazem na § 22 odst. 1 písm. a) zákona.

94.         K výše uvedené argumentaci obviněného Úřad předně uvádí, že skutečnost, že obviněný činil fakticky od doby uzavření smlouvy 2017 určité (optikou obviněného průběžné) kroky, které dle něj směřovali k zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko, sama o sobě neznamená, že mimořádná situace nebyla způsobena obviněným, příp. že se na jejím vzniku významně nepodílel. Argumentuje-li například obviněný tím, že již v roce 2017 (a to ještě před uzavřením smlouvy 2017) uveřejnil předběžné oznámení 2017, pak by tento argument mohl mít v šetřeném případě relevanci toliko v případě, že by na základě takového oznámení skutečně došlo k zahájení zadávacího či nabídkového řízení, které by i přes racionální předpoklad obviněného (typicky z důvodů na straně dopravce) nebylo ukončeno uzavřením smlouvy. Pokud se však sám obviněný následně z určitých důvodů rozhodl postupovat (tj. zajistit dopravní obslužnost na předmětném území) jinak, jako se to stalo v šetřeném případě, pak sama skutečnost, že v roce 2017 bylo odesláno předběžné oznámení 2017, nic neprokazuje ve vztahu k otázce (ne)vytvoření stavu mimořádné situace ze strany obviněného.   

95.         Obviněný dále uvádí, že se v průběhu roku 2018 rozhodl zajistit dopravní obslužnost v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního dopravce. Z veřejně dostupných zdrojů a předložených podkladů vyplývá, že obviněný skutečně v únoru roku 2018 založil společnost Autobusy LK a nepochybně činil (již v srpnu 2018) konkrétní kroky k zajištění dopravní obslužnosti od 1. 1. 2020 prostřednictvím tohoto (k tomu zřízeného) vnitřního dopravce, a to konkrétně pro oblasti Liberecko sever a Liberecko jih. Ostatně právě v srpnu 2018 Zastupitelstvo obviněného rozhodlo o zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Liberecko sever a Liberecko jih od 1. 1. 2020 prostřednictvím vnitřního dopravce. Pro zajištění kapacit vnitřního provozovatele pak tomuto uložil odkup v té době stávajícího dopravce v uvedených oblastech, společnost ČSAD Liberec. Z právě uvedeného lze dovodit, že kapacitami, které získala v říjnu 2018 společnost Autobusy LK prostřednictvím společnosti ČSAD Liberec, lze zajistit veřejné služby v přepravě cestujících pro oblasti Liberecko sever a Liberecko jih a že tedy těmito kapacitami nelze zajistit současně dopravní obslužnost i v oblasti Českolipsko. Uvedeného je si i sám obviněný vědom, resp. neargumentuje v tom smyslu, že by těmito kapacitami hodlal zajišťovat dopravní obslužnost v oblasti Českolipsko, příp. že o tomto při zahájení jednání o odkupu společnosti ČSAD Česká Lípa byť jen uvažoval. Ostatně v září 2018 obviněný pověřil jednatele společnosti Autobusy LK k zahájení jednání o odkupu části závodu společnosti ČSAD Česká Lípa, tedy v té době stávajícího dopravce v oblasti Českolipsko. Právě uvedené pak dokládá, že v září 2018 obviněný uvažoval o zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko vnitřním dopravcem (a to při vědomí, že účinnost smlouvy 2017 skončí ke dni 14. 12. 2019 a že tedy bude následně muset zajistit poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko ode dne 15. 12. 2019 jiným způsobem), resp. dle důvodové zprávy k usnesení Zastupitelstva obviněného ze dne 22. 10. 2019 bylo o této variantě uvažováno již v srpnu 2018 v návaznosti na doplnění analýzy předložené obviněnému společností Autobusy LK.  K tomu Úřad doplňuje, že dle předložených podkladů záměr zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního provozovatele společnosti Autobusy LK obviněný schválil teprve dne 22. 10. 2019, přičemž z textace předmětného usnesení Zastupitelstva obviněného ze dne 22. 10. 2019 je zřejmé, že realizace tohoto plnění vnitřním dopravcem je předpokládána nejdříve v prosinci 2020, příp. prosinci 2021. Z dokumentu „Návrh postupu vč. Reálného harmonogramu přípravy vedoucí k zajištění dopravní obslužnosti oblasti Českolipska vnitřním dopravcem“, který navazuje na výše zmíněnou analýzu společnosti Autobusy LK, a který byl součástí materiálů předložených k projednání usnesení Zastupitelstva obviněného ze dne 22. 10. 2019 pak vyplývá, že zabezpečení dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko/Západ prostřednictvím vnitřního dopravce je reálné nejdříve 13 měsíců od podání prenotifikace. Tato pak byla uveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie dne 10. 12. 2019.   

96.         Aby bylo možno konstatovat, že se obviněný nedostal do situace, v níž musel přistoupit k přímému zadání z důvodu hrozícího výpadku veřejných služeb v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko, vlastním přičiněním, musel by doložit, že činil – a to dostatečně včas – úkony, aby byl při zajištění služeb v přepravě cestujících v předmětné oblasti schopen adekvátně reagovat a služby zajistit způsobem, který zákon předvídá a povoluje. Z koncepce zákona je evidentní, že v případě poptávání služeb v oblasti služeb v přepravě cestujících zákonodárce pracuje s tím, že se jedná o zajištění takových služeb, které většinou nejsou poptávány ad hoc, nýbrž naopak, o čemž svědčí např. uveřejňovací povinnosti, resp. ta skutečnost, že informace o záměru zajištění těchto služeb je zveřejňována se značným časovým předstihem. Obviněný v této souvislosti argumentuje, že od začátku roku 2018 hodlal zajistit dopravní obslužnost prostřednictvím vnitřního dopravce a činil k tomu náležité kroky, nicméně z jím předložených dokumentů toliko vyplývá, že v souvislosti se zajištěním veřejných služeb v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko:

• v září 2018, tj. cca rok a tři měsíce před koncem platnosti smlouvy 2017, začal jednat (resp. pověřil k jednání společnost Autobusy LK) o případném odkupu části závodu společnosti ČSAD Česká Lípa, tj. ověřoval, zda tímto způsobem bude schopen zajistit požadované kapacity,
• v říjnu 2018 musel obviněný vědět, že (ani po nákupu akcií společnosti ČSAD Liberec) nedisponuje potřebnými kapacitami pro zajišťování veřejných služeb v přepravě cestujících pro předmětnou oblast,
• v říjnu 2019 schválil záměr zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního provozovatele společnosti Autobusy LK.

Úřad má na základě právě uvedeného za to, že obviněný měl nepochybně možnost postupovat při zajištění služeb v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko zákonným způsobem, neboť po zjištění, že vnitřní dopravce nedisponuje potřebnými kapacitami (tj. nejpozději v říjnu 2018) měl hned několik možností, a to např. i) zajistit potřebné kapacity (např. nákupem autobusů) či ii) vysoutěžit poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících (ať již podle zákona či ZZVZ). Z předložených dokumentů však není zřejmé, s jakými tvrzenými „původními předpoklady“, dle kterých mělo dojít k zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko vnitřním přepravcem od konce roku 2019, obviněný počítal, z jakého důvodu nevedly k zamýšlenému cíli (zda to bylo z důvodů, které nebyly v dispozici zadavatele) a zda by toliko v důsledku nenaplnění těchto původních předpokladů bylo možno konstatovat, že obviněný mimořádnou situaci nezpůsobil. V této souvislosti Úřad odkazuje na závěry z rozsudku KS, dle kterých je změna koncepce zajišťování dopravní obslužnosti náročným procesem, jehož průběh může být ovlivněn různými skutečnostmi, přičemž však s náročností tohoto procesu musí objednatel vždy počítat a s dostatečným předstihem si stanovit harmonogram příprav tak, aby byl schopen předvídat, kdy bude reálně možné novou koncepci uvést do života. Z předložených podkladů však není vůbec zřejmé, proč (tj. na základě jaké racionální úvahy a na základě jakých relevantních podkladů) měl obviněný za to, že společnost Autobusy LK stihne veškeré potřebné kapacity zajistit tak, aby byla schopna v prosinci 2019 zahájit provoz na území Českolipska, tj. neosvědčují, že obviněný přistoupil k zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko po 14. 12. 2019 včas, aktivně a skutečně mohl na základě určitého racionálního plánu očekávat, že tyto veřejné služby jím vybraným postupem stihne zajistit, ani to, kdy (dle obviněného v průběhu roku 2019) obviněný zjistil, že společnost Autobusy LK tyto kapacity zajistit „nestihne“ a proč. Nadto je třeba na tomto místě podotknout, že sám obviněný vyvrátil své tvrzení o nemožnosti vysoutěžit plnění z časových důvodů svým veřejným prohlášením (viz k tomu článek iDnes ze dne 28. 4. 2020). V této souvislosti Úřad připomíná skutečnost, o které mj. obviněného poučil i krajský soud ve svém rozsudku KS, že důkazní břemeno v šetřeném případě leží zcela na obviněném. Je tedy povinností obviněného, aby doložil, že uzavření smlouvy přímým zadáním z důvodu mimořádné situace dle § 22 odst. 1 zákona bylo jeho jedinou možnou variantou, ale rovněž to, že sám mimořádnou situaci nezpůsobil. V šetřeném případě bylo tedy zcela na obviněném, aby splnění podmínek pro postup dle § 18 písm. b) zákona v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. a) zákona svůj postup dostatečně odůvodnil a svá tvrzení doložil relevantními podklady. V této souvislosti Úřad doplňuje, že v průběhu vedeného řízení o této skutečnosti obviněného nepoučil, neboť by to bylo vzhledem k poučení ze strany krajského soudu a s ohledem na skutečnost, že je obviněný zastoupen (a tato skutečnost by mu tedy měla být známa jako notorieta) nadbytečné[9]. Jak již bylo uvedeno výše, obviněný v šetřeném případě argumentuje pouze obecnými tvrzeními, která nadto nijak relevantně nikterak nepodkládá. Z pohledu Úřadu obviněný v šetřené věci zcela jistě neunesl své důkazní břemeno, neboť žádným konkrétním způsobem nevysvětlil, neodůvodnil a nedoložil, tedy neprokázal, že by postupoval takovým způsobem, aby byla od 15. 12. 2019 zajištěna dopravní obslužnost v oblasti Českolipsko prostřednictvím vnitřního dopravce a že by mu do těchto příprav zasáhla výjimečná událost nezávislá na vůli obviněného. Obviněný Úřadu přednesl pouze obecná konstatování, a doložil, že činil určité dílčí kroky, aby dopravní obslužnost v oblasti Českolipsko zajišťoval vnitřní dopravce (Autobusy LK), konkrétně jednal o možném odkupu části závodu ČSAD Česká Lípa od září 2018, nicméně následně schválil záměr, z něhož vyplývá, že tato bude zajištěna až od prosince 2020, příp. prosince 2021. Z předložených podkladů tak vyplývá, že vznik mimořádné situace způsobil sám obviněný v důsledku svého předchozího postupu

97.         Obviněný dále ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 14. 8. 2024 odkazuje na usnesení Úřadu o zastavení správního řízení v rámci S322/2021, přičemž je přesvědčen, že se jedná o obdobnou situaci jako v nyní šetřeném případě, a to pouze s rozdílem, že „[z]adavatel (obviněný, pozn. Úřadu) oproti kauze Jablonec (správní řízení S322/2021, pozn. Úřadu) nepoptával pro zajištění dopravní obslužnosti externí služby, nýbrž je hodlal zajistit prostřednictvím svého vnitřního dopravce“, přičemž Úřad by tak měl dle obviněného shodně předmětné správní řízení zastavit, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce. Rovněž obviněný tvrdí, že Úřad je povinen obviněnému „řádně zdůvodnit a prokázat, z jakého důvodu se nejedná o skutkově obdobné případy“, přičemž »nebude-li jednoznačně prokázáno, že [obviněný] mimořádnou situaci způsobil nebo k ní významným způsobem přispěl, není ani v takové situaci možné (s ohledem na obecně platnou zásadu „in dubio pro reo“) vyslovit závěr o spáchání přestupku«. 

98.         K tvrzení obviněného, že šetřený případ je zcela obdobný se situací řešenou ve zmiňovaném správním řízení, Úřad uvádí, že v rámci správního řízení S322/2021 se objednatel aktivně snažil zajistit řádné vysoutěžení potřebných služeb formou otevřeného řízení dle ZZVZ, avšak v rámci vedeného zadávacího řízení daný objednatel obdržel námitky a následně návrh směřující proti zadávacím podmínkám (dále i proti rozhodnutí o výběru dodavatele č. 1 a taktéž i proti rozhodnutí o výběru dodavatele č. 2). Současně byl v uvedeném případě danému objednateli ze strany Úřadu předběžným opatřením uložen zákaz uzavřít smlouvu na danou veřejnou zakázku. Objednatel následně přistoupil ke zrušení daného zadávacího řízení. „Objednatel tedy byl v rámci původního zadávacího řízení pozdržen, když probíhala šetření namítaných skutečností u Úřadu v rámci vedených správních řízení, kdy lze akceptovat, že jejich délku nemohl objednatel nijak významněji ovlivnit, ačkoli tato byla schopná zapříčinit prodloužení zadávacího řízení (a měla tedy vliv i na postup objednatele). Úřad má za to, že nelze vyloučit, že uvedené skutečnosti jsou s to potvrdit objednatelův důvodný předpoklad a obavu, že původní zadávací řízení nemusí být, resp. z pohledu objednatele nebude, dokončeno včas tak, aby plnění mohlo být od 1. 2. 2021 i realizováno. Nelze tak odmítnout, že uvedené aspekty šetřeného případu (zejména větší množství podaných námitek a návrhů vč. návrhu proti zadávacím podmínkám, vázanost zákazem uzavřít smlouvu s ohledem na předběžné opatření vydané ve správním řízení ve věci šetření zákonnosti zadávacích podmínek, o němž bylo rozhodováno v určitém časovém horizontu, nestandardní chování NEN, to vše v kombinaci se specifickým předmětem plnění a s tím související potřebnou dobou dopravce pro přípravu realizace plnění, stejně jako očekávání objednatele ohledně dalšího průběhu zadávacího řízení, jež se ukázala jako důvodná) významně přispěly k tomu, že došlo k rozhodnutí o zrušení původního zadávacího řízení.“[10] Z pohledu Úřadu se tak jedná o zcela odlišnou situaci, pro kterou byl daný objednatel nucen přistoupit k uzavření smlouvy přímým zadáním dle § 18 písm. b) ve spojení s § 22 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž postup byl ze strany objednatele bezpochyby odůvodněn a podložen konkrétními skutečnostmi. Úřad na tomto místě opětovně připomíná, že pro postup dle § 22 odst. 1 zákona platí obdobná pravidla jako pro postup v JŘBU dle ZVZ, přičemž zadavatelé, kteří tento postup využijí, si musejí (mj. v souladu s rozsáhlou judikaturou) své jednání odůvodnit a svá tvrzení dostatečně prokázat, neboť „důkazní břemeno ohledně existence okolností opravňujících k použití jednacího řízení bez uveřejnění leží na tom, kdo se jich dovolává“[11]. K tomu Úřad pouze doplňuje, že s ohledem na právě uvedené je zcela nepodstatné a irelevantní, zda obviněný měl v úmyslu dopravní obslužnost zajistit interním či externím dopravcem či zda k mimořádné situaci došlo důsledkem administrace zadávacího řízení či nedostatečnou kapacitou vnitřního dopravce, nýbrž podstatná je ta skutečnost, že obviněný neprokázal Úřadu, že se do mimořádně situace dostal bez vlastního přičinění, přičemž nelze přehlížet časové prodlevy v jednotlivých krocích obviněného, které měl ve své vlastní dispozici, a nelze tedy učinit shodné závěry, ke kterým dospěl Úřad ve správním řízení S322/2021, na které se obviněný odkazuje.

99.         Úřad také nemůže přehlédnout vyjádření obviněného v médiích, kdy sám obviněný v rámci článku iDnes dne 28. 4. 2020 doslova uvádí: „Mohli jsme v polovině roku 2019 uspořádat veřejnou soutěž, která by se sice stihla, ale bylo by to tak narychlo, že by se opět přihlásil jediný uchazeč. To jsme si vyzkoušeli už v roce 2018, kdy se hledal dopravce pro Semilsko a Jablonecko, kde byl jediný uchazeč BusLine. Do této situace jsme se tedy nechtěli dostat.“ Z uvedeného vyjádření je zřejmé, že sám obviněný připouštěl možnost zajistit dopravní obslužnost v předmětné oblasti standardním a zákonným postupem, tedy veřejnou soutěží (resp. nabídkovým řízením), nicméně se rozhodl takto nepostupovat na základě předpokladu, že by se do nabídkového řízení přihlásil jediný uchazeč. Úřad k tomuto především podotýká, že vyhlášení nabídkového řízení podle zákona není podmíněno předchozí úvahou státu, kraje či obce o předpokládané úspěšnosti daného řízení. Nadto se Úřad pozastavuje nad daným prohlášením obviněného, že by se do případné veřejné soutěže přihlásil opět jediný uchazeč. Pokud by tímto jediným uchazečem byl míněn dopravce ČSAD Česká Lípa, pak by byla výsledná situace totožná, tedy došlo by k uzavření smlouvy, avšak veřejným, transparentním a zákonem předpokládaným způsobem. Ze zbytku prohlášení lze však dovodit, že oním jediným uchazečem je myšlena společnost BusLine s ohledem na předchozí zkušenosti a lze tedy předpokládat, že by v rámci takového nabídkového řízení mohla proběhnout i faktická soutěž. Úřad na tomto místě uvádí, že i kdyby vyhlášené nabídkové řízení nevedlo k úspěšnému výběru dopravce, pak by se mohlo jednat právě o mimořádnou situaci nezapříčiněnou obviněným, kterou předpokládá § 22 odst. 1 zákona (mohlo by se již jednat o obdobnou situaci jako v rámci odkazovaného správního řízení S322/2021). Pro úplnost Úřad konstatuje, že ponechává stranou reálnost odhadu obviněného v mediálním prohlášení ohledně časového aspektu z hlediska časové realizace soutěže na výběr dopravce (i v tomto směru srov. rozdíly oproti krokům objednatele v rámci případu řešeného Úřadem pod sp. zn. S322/2021). I právě uvedené pak dle Úřadu opět prokazuje, že vznik mimořádné situace způsobil sám obviněný v důsledku svého předchozího postupu.

100.     K argumentaci obviněného, že je zapotřebí jeho postup „hodnotit optikou doby, kdy tyto kroky činil, nikoliv optikou stavu v prosinci roku 2019“, Úřad uvádí, že z jeho pohledu je zřejmé, že pohlíží na uzavření smlouvy optikou celého průběhu postupu obviněného, tj. již od uzavření původní smlouvy 2017, čemuž odpovídají i zjištěné skutečnosti, kterými se Úřad zabýval, tj. v průběhu let 2017-2019. Dle Úřadu je takový argument v kontextu řešeného případu bezpředmětný. 

Shrnutí

101.     Závěrem v návaznosti na všechny výše uvedené skutečnosti Úřad konstatuje, že materiální podmínka, tj. ta skutečnost, zda se obviněný do nastalé mimořádné situace nedostal vlastním přičiněním (opomenutím), naplněna nebyla, neboť obviněný neprokázal, že vznik mimořádné situace nezpůsobil sám v důsledku svého předchozího postupu.

102.     Úřad s ohledem na výše uvedené uzavírá, že se obviněný dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 18 písm. b) v návaznosti na § 22 odst. 1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. rozhodnutí – uložení pokuty

103.     Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť, jak vyplývá z obsahu tohoto rozhodnutí, se obviněný dopustil přestupku podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

104.     Před vlastním uložením pokuty se však Úřad nejprve zabýval otázkou, zda v šetřeném případě ve vztahu ke spáchanému přestupku nedošlo k zániku odpovědnosti obviněného.

105.     Dle § 29 písm. a) zákona o přestupcích[12] odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby.

106.     Dle § 30 písm. b) zákona o přestupcích promlčecí doba činí 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč.

107.     Dle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

108.     Dle § 32 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích se do promlčecí doby nezapočítává doba, po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní.

109.     Dle § 32 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích se promlčecí doba přerušuje vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným; přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.

110.     Dle § 32 odst. 3 zákona o přestupcích byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání; jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání.

111.     V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 29 písm. a) zákona o přestupcích. V šetřeném případě se Úřad o spáchání přestupku dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 20. 12. 2019. Přestupek byl spáchán dne 9. 12. 2019, kdy obviněný uzavřel s dopravcem ČSAD Česká Lípa smlouvu 2019. Řízení o přestupku bylo zahájeno doručením příkazu obviněnému, tj. dne 27. 4. 2020. Dne 24. 8. 2020 Úřad vydal původní rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným, nový běh promlčecí doby počíná běžet tedy dne 25. 8. 2020. Doba vedení soudního řízení před krajským soudem (tj. min. od 22. 12. 2020[13] do 16. 2. 2022[14]) a následně před NSS (tj. od 17. 3. 2022 do 9. 4. 2024) se do běhu promlčecí doby nezapočítává. Z uvedených údajů je zřejmé, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí nedošlo k uplynutí 3 let promlčecí doby, ani 5 let od jeho spáchání (srov. § 32 odst. 3 zákona o přestupcích) a odpovědnost obviněného za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí tak nezanikla.

112.     Dle § 33 odst. 2 zákona lze za přestupek podle § 33 odst. 1 písm. f) zákona uložit pokutu do 5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících nebo do 20 000 000 Kč, pokud tuto předpokládanou hodnotu nelze zjistit.

113.     V příloze č. 7 „Výchozí finanční model (veřejná linková doprava)“ smlouvy je  

o   pro období 15. 12. 2019 – 12. 12. 2020 uvedena předpokládaná celková hodnota výnosů ve výši 61 700 510 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 83 576 500 Kč;

o   pro období 13. 12. 2020 – 11. 12. 2021 uvedena předpokládaná celková hodnota výnosů ve výši 61 700 510 Kč a předpokládaná hodnota kompenzace ve výši 85 775 880 Kč.

Celkový předpokládaný obrat dopravce za dobu trvání smlouvy vyplývající z protiplnění za poskytované veřejné služby tak činí 292 753 400 Kč.

114.     Předpokládaná hodnota veřejných služeb v přepravě cestujících poskytovaných na základě smlouvy, při jejímž uzavření se obviněný dopustil přestupku, a za něž může být obviněnému uložena pokuta, tedy činí za dobu trvání předmětné smlouvy částku 292 753 400 Kč. Horní hranice možné pokuty (5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb v přepravě cestujících) tedy činí částku 14 637 670 Kč.

115.     Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména mj. k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

116.     Podle § 38 přestupkového zákona je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení přestupkového zákona, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

117.     Hlavním kritériem rozhodným pro určení výměry pokuty, je závažnost přestupku. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního přestupku na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013). Při zvažování závažnosti přestupku Úřad zohlednil následující skutečnosti.

118.     V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že obviněný nepostupoval při uzavření smlouvy v souladu s § 22 odst. 1 písm. a) zákona v návaznosti na § 18 zákona, když předmětnou smlouvu uzavřel přímým zadáním ve smyslu § 18 zákona, aniž by k tomu byly splněny zákonem stanovené podmínky, neboť obviněný neprokázal, že by byla splněna materiální podmínka pro užití institutu přímého zadání. Uzavřením smlouvy přímým zadáním bez toho, aby pro to byly splněny zákonné podmínky, nedošlo „jen“ k omezení vzájemného konkurenčního prostředí mezi jednotlivými dopravci, ale obviněný toto zcela eliminoval. V šetřeném případě tak vůbec neproběhla řádná hospodářská soutěž mezi jednotlivými dopravci, a nebyl tak naplněn základní cíl zákona. Nezákonným postupem obviněného mohlo reálně dojít k omezení potenciálních dopravců, kteří by byli rovněž schopni řádně plnit požadované veřejné služby v přepravě cestujících. Nelze přitom vyloučit, že nabídka jiného dopravce mohla být pro obviněného ekonomicky výhodnější, čímž by došlo k úspoře finančních prostředků z veřejných zdrojů.

119.     Nejzávažnějšího stupně intenzity porušení zákona logicky dosahuje právě takový postup obviněného, který spočívá v úplné ignoraci zákona, neboť takový postup vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků. Posuzovaný případ lze s ohledem na výsledek jednání obviněného pokládat za srovnatelný s ignorací zákonné úpravy způsobu výběru dopravce v případě veřejných služeb v přepravě cestujících, neboť obviněný, ačkoliv si byl vědom své povinnosti zajistit dopravní obslužnost v oblasti Českolipsko po dni 14. 12. 2019, nezahájil nabídkové řízení, zadávací řízení či jiné kroky k tomuto zajištění směřující (a to i když si musel být nejpozději v říjnu 2018 vědom skutečnosti, že v oblasti Českolipsko není schopen zajistit dopravní obslužnost prostřednictvím k tomu zřízeného vnitřního dopravce), ale uzavřel předmětnou smlouvu přímým zadáním dle § 18 písm. b) ve spojení s § 22 zákona, aniž by byla splněna podmínka pro užití institutu přímého zadání. Takové jednání představuje závažný stupeň intenzity porušení zákona, neboť je tak vyloučen jeden ze základních principů zadávání veřejných zakázek, jímž je zajištění otevřené hospodářské soutěže, která je, jak bylo uvedeno výše, předpokladem výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky a prostředkem k realizaci základních principů uvedených v § 6 ZZVZ.

120.     Jako přitěžující okolnost Úřad shledal zjevný úmysl obviněného vyhnout se veřejnému zadávacímu řízení, který plyne i z vyjádření obviněného v rámci článku iDnes, kde uvádí, že by se do případné veřejné soutěže přihlásil opět jediný uchazeč, přičemž by se nejednalo o dopravce ČSAD Česká Lípa, se kterým obviněný uzavřel smlouvu, nýbrž o jinou společnost (BusLine). Z tohoto vyjádření je zřejmé, že obviněný naopak předpokládal účast dalších potenciálních dodavatelů (minimálně společnosti BusLine), vedle kterých by nabídka dopravce ČSAD Česká Lípa nemusela obstát, a tedy se rozhodl zcela vyhnout veřejnému zadávacímu řízení uzavřením smlouvy přímým zadáním s preferovaným dopravcem.

121.     Jako polehčující okolnost zohlednil Úřad ve prospěch obviněného tu skutečnost, že dne 29. 6. 2021 uzavřel s vnitřním dopravcem smlouvu 2021 na zajištění dopravní obslužnosti v oblasti Českolipsko, z čehož je evidentní, že obviněný nechtěl následně na plnění svých povinností zcela rezignovat.

122.     Žádné další okolnosti – polehčující ani přitěžující – Úřad v šetřeném případě neshledal.

123.     Kromě výše uvedeného Úřad při stanovení konkrétní výše sankce zohlednil i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek krajského soudu č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém krajský soud uvedl: „Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“ V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí uzavřením předmětné smlouvy, tj. dne 9. 12. 2019. V souvislosti s výše uvedeným Úřad v daném případě zohlednil jakožto okolnost svědčící ve prospěch snížení pokuty dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného (tedy uplynutí doby více než 4,5 roku).

124.     Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek NSS č. j. 1 As 28/2009 – 62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek NSS č. j. 6 As 245/2015 – 33 ze dne 16. 9. 2016. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že »soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 - 67, dle něhož „použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.“« Soud dále pokračuje tak, že »[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh „je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení“ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).« Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

125.     Úřad tedy posoudil, zda přestupek, za něž je obviněnému ukládána pokuta, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

126.     Úřad ověřil, že v právě projednávaném případě není přestupek obviněného v souběhu s žádným dalším přestupkem.

127.     Úřad dále při určení výše pokuty přihlédl i k majetkovým poměrům obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z rozpočtu obviněného na rok 2024^[15]  vyplývá, že obviněný v roce 2024 hospodaří s příjmy ve výši 6 135 363 470 Kč. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž obviněný v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační.

128.     V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní, tj. postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

129.     Úřad se nad rámec výše uvedeného dále vyjadřuje k argumentaci obviněného, dle které by Úřad měl přistoupit k významnému snížení pokuty s ohledem na celkovou právní a skutkovou složitost přezkoumávané otázky a s ohledem na předvídatelnost správného postupu objednatele v souvislosti s dosavadním výkladem právní úpravy a dostupnou judikaturou. „V situaci, kdy Úřad prezentoval výklad mimořádné situace, který správní soudy následně označily za nesprávný, nelze klást [z]adavateli k tíži, že mimořádnou situaci vykládal v rozporu s právně nesprávným názorem Úřadu. (…) Ohledně nepřiměřenosti výše pokuty stanovené ve [z]rušeném rozhodnutí [z]adavatel dále odkazuje zejm. na vyjádření k pokračování správního řízení ze dne 19. 5. 2020. V něm [z]adavatel extenzivně popisuje průměrnou výši uložených pokut v obdobných případech. Přitom se [r]ozsudkem NSS jednoznačně potvrdilo, že postup [z]adavatele nepředstavoval zjevné ignorování zákona, nýbrž přiklonění se k jinému výkladu zákona, který ostatně Nejvyšší správní soud výslovně potvrdil.“

130.     K výše uvedenému Úřad uvádí, že si je vědom obviněným uváděné judikatury, nicméně v šetřeném případě si byl obviněný již při uzavírání smlouvy vědom existence rozhodnutí Úřadu ve skutkově velmi obdobné věci, kde předmětné jednání Úřad jednoznačně označil za nezákonné (rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0370/2017/VZ-34226/2017/533/BKu ze dne 21. 11. 2017). Současně Úřad nemůže přehlédnout ani tu skutečnost, že sám obviněný vzal v potaz možný přezkum jeho postupu při uzavření smlouvy přímým jednáním dle § 22 odst. 1 písm. a) zákona ze strany Úřadu, když v důvodové zprávě ze dne 17. 12. 2019 je mj. uvedeno: „Na riziko pokuty až do výše 5 % z předpokládané hodnoty veřejných služeb (max. 20 mil. Kč) je ale nutné upozornit. (…) ÚOHS může při přezkumu postupu dojít k závěru, že nebyly splněny podmínky pro volbu tohoto postupu, kraji za toto pochybení může hrozit pokuta, nikoliv zákaz plnění smlouvy.“ S ohledem na tyto skutečnosti může Úřad jen těžko absenci rozsáhlé rozhodovací praxe ohledně postupu dle § 18 písm. b) ve spojení s § 22 odst. 1 písm. a) zákona v šetřeném případě v souvislosti se všemi zjištěnými skutečnostmi vyhodnotit jako polehčující okolnost. K argumentu obviněného, že rozsudek NSS jednoznačně potvrzuje, že jeho postup nebyl zjevným ignorováním zákona, ale toliko přikloněním k jinému (NSS potvrzenému) výkladu zákona Úřad uvádí, že obviněný od samého počátku postupoval tak, že z důvodu pochybení na své straně nezajistil zákonem předvídaným způsobem veřejné služby v přepravě cestujících v oblasti Českolipsko po ukončení smlouvy 2017. Úřad tedy zkoumal v předchozích rozhodnutích i nyní stále totéž jednání obviněného, kdy jediným rozdílem je správné (tj. v souladu s rozsudkem NSS) „zatřízení“ nezákonnosti tohoto skutku (kdy ostatně již v původním rozhodnutí Úřad na tuto možnost obiter dictum poukazoval). 

131.     Současně k tvrzení obviněného, resp. k odkazu v jeho vyjádření k pokračování správního řízení z roku 2020 (obviněný se na toto vyjádření odkazuje i nyní ve vyjádřeních z roku 2024), že uložená pokuta je nepřiměřeně vysoká, neboť z výročních zpráv Úřadu z let 2018 a 2019, kdy za rok 2018 bylo na úseku veřejných zakázek uloženo v prvním stupni 89 pokut v celkové výši 7 764 500 Kč a v roce 2019 bylo na úseku veřejných zakázek uloženo v prvním stupni 91 pokut v celkové výši 11 166 000 Kč, přičemž pokuta ve srovnatelné výši (7 200 000 Kč ve věci Ministerstva obrany) byla uložena v typově závažnějším případě Úřad uvádí, že právě úplná ignorace zákona je tím typově nejzávažnějším porušením zákona a i přes tuto skutečnost byla pokuta v šetřeném případě uložena ve výši jen cca 44 % z maximální sazby. K argumentu, že v případě jiného přestupku v oblasti dopravní obslužnosti byla uložena pokuta nižší (pokuta ve výši 1 500 000 Kč) Úřad uvádí, že u každého přestupku je stanovována výše pokuty vždy s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu, tj. mimo jiné s ohledem na polehčující a přitěžující okolnosti, ale také např. s ohledem na ekonomickou situaci obviněného. 

132.     Pro úplnost pak Úřad, především v kontextu argumentace objednatele týkající se výše pokuty a údajných polehčujících okolností, uvádí, že z pohledu Úřadu je výše pokuty s ohledem na vysokou závažnost přestupku obviněného přiměřená a pokutu nelze pokládat za přísnou či snad dokonce „exemplární“ – její výše nedosahuje ani poloviny maximální možné sazby; v tomto kontextu je možno spíše hovořit o tom, že Úřad při jejím ukládání zdůraznil spíše funkci preventivní než represivní.

133.     Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

134.     Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo
3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení

135.     Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

136.     Správní orgán podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

137.     Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

138.     Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, v rozhodném znění[16] (dále jen „vyhláška“), která v ustanovení § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

139.     Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

140.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2020000081.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 27 odst. 1 zákona ve spojení s § 261 odst. 1 písm. b) ZZVZ činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží:

HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] V době uzavření předmětné smlouvy se sídlem Lumiérů 181/41, 152 00 Praha 5, pozn. Úřadu

[2] Oblast Západ je obviněným rovněž označována jako oblast Českolipsko, pozn. Úřadu.

[3] Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se (není-li uvedeno jinak) o znění účinné ke dni uzavření smlouvy, tj. ke dni 9. 12. 2019. V době po uzavření smlouvy sice došlo k novelizaci zákona, nová právní úprava však neobsahuje relevantní ustanovení, která by byla pro obviněného v šetřeném případě příznivější (viz dále odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad tedy jednání obviněného posuzoval v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) podle právní úpravy účinné v době spáchání přestupku.

[4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007, o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (dále jen „nařízení“, pozn. Úřadu).

[5] Příkladem výpis z usnesení přijatých na 16. zasedání Rady Libereckého kraje konaném dne 4. 9. 2018, kde bylo jednateli společnosti Autobusy LK uloženo zahájit jednání o odkupu části závodu společnosti ČSAD Česká Lípa a.s., vedoucí k zajištění dopravní obslužnosti prostřednictvím vnitřního provozovatele. Viz odkaz: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sldetail?dokument=55163884&subjektId=1005814&spis=1113818.

[6] tj. nařízením (platí i pro dále citovaná ustanovení), pozn. Úřadu

[7] Dostupné na https://smlouvy.gov.cz/smlouva/5903999.

[8] Dostupné na https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/liberecky-kraj-pokuta-sedm-miluonu-korun-vyber-dopravce.A200428_154410_liberec-zpravy_jape.

[9] nadto lze doplnit, že to ani není formální povinností Úřadu – srov. k tomu rozsudek krajského soudu č. j. 62 Af 34/2018-267 ze dne 5. 8. 2021

[10] K tomu srov. odůvodnění usnesení Úřadu v rámci správního řízení S322/2021.

[11] K tomu viz rozsudek krajského soudu č. j. 62 Af 93/2017-94 ze dne 7. 8. 2019.

[12] Jedná se o znění účinné ke dni uzavření smlouvy (spáchání přestupku, tj. ke dni 9. 12. 2019). V době po uzavření smlouvy sice došlo k novelizaci, nová právní úprava však neobsahuje relevantní ustanovení, která by byla pro obviněného v šetřeném případě příznivější, Úřad tedy zánik odpovědnosti za spáchání šetřeného přestupku posuzoval v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod podle právní úpravy účinné v době spáchání přestupku

[13] jedná se o datum, kdy si krajský soud vyžádal od Úřadu správní spis

[14] Úřad zde pracuje s datem, kdy byl vydán rozsudek KS; obdobně i u řízení před NSS – pozn. Úřadu

[15] Dostupné na https://www.kraj-lbc.cz/urad/odbory/ekonomicky-odbor/oddeleni/oddeleni-rozpoctu-a-financovani/rozpocty-libereckeho-kraje.

[16] tj. ve znění účinném ke dni zahájení správního řízení (viz k tomu čl. II „Přechodná ustanovení“ vyhlášky č. 145/2004 Sb., kterou se mění vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění vyhlášky č. 112/2017 Sb.)