číslo jednací: 35123/2020/321/EDo
spisová značka: R0189/2020/VZ

• Instance: II.
• Věc: Stavební úpravy a rozšíření stávajícího prostoru objektu domova pro seniory – opakované řízení
• Účastníci:
  1. město Mohelnice
• Typ správního řízení: Veřejná zakázka
• Výrok: rozhodnutí v části potvrzeno, v části zrušeno a věc vrácena k novému projednání
• Rok: 2020
• Datum nabytí právní moci: 2. 12. 2020
• Související rozhodnutí: 29174/2020/533/HKu; 35123/2020/321/EDo

Spisová značka:  ÚOHS-R0189/2020/VZ Číslo jednací:      ÚOHS-35123/2020/321/EDo

Brno 1. 12. 2020

V řízení o rozkladu ze dne 2. 10. 2020 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne a podaném obviněným -

• město Mohelnice, IČO 00303038, se sídlem U Brány 916/2, 789 85 Mohelnice,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0327/2020/VZ č. j. ÚOHS-29174/2020/533/HKu ze dne 17. 9. 2020, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 17. 8. 2020 z moci úřední a vedeném ve věci možného spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) a písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, cit. obviněnýmpři zadávání veřejné zakázky „Stavební úpravy a rozšíření stávajícího prostoru objektu domova pro seniory – opakované řízení“ ve zjednodušeném podlimitním řízení, kdy „Výzva k podání nabídky a prokázání kvalifikace“ byla uveřejněna na profilu zadavatele pod systémovým číslem P18V10000144 dne 23. 3. 2018,

jsem rozhodl takto:

I.

Výroky I. a VI. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0327/2020/VZ č. j. ÚOHS-29174/2020/533/HKu ze dne 17. 9. 2020 podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,

p o t v r z u j i

a podaný rozklad v rozsahu uvedených výroků I. a VI.

z a m í t á m.

II.

Výroky II., III., IV. a V. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0327/2020/VZ č. j. ÚOHS-29174/2020/533/HKu ze dne 17. 9. 2020 podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,

r u š í m

a věc v rozsahu uvedených výroků II., III., IV. a V.

v r a c í m

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Obviněný - město Mohelnice, IČO 00303038, se sídlem U Brány 916/2, 789 85 Mohelnice, (dále jen „zadavatel“ nebo „obviněný“) jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“), zahájil dne 23. 3. 2018 uveřejněním výzvy k podání nabídky a prokázání kvalifikace z téhož dne na profilu zadavatele zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Stavební úpravy a rozšíření stávajícího prostoru objektu domova pro seniory – opakované řízení“ (dále jen „veřejná zakázka“). Veřejná zakázka byla uveřejněna na profilu zadavatele pod systémovým číslem P18V10000144.

2. Předmětem plnění veřejné zakázky jsou podle bodu 2. výzvy „stavební úpravy v bývalé mateřské škole Lidická č. p. 745/4 v Mohelnici, kterými bude přebudovaná na domov pro seniory. Přístavbou přízemní spojovací haly se vstupem, schodištěm a výtahem bude tento objekt propojený se stávajícím Domovem pro seniory a pečovatelskou službu Mohelnice, Lidická č.p. 1382/6, který byl vybudovaný v I. Etapě.“.

3. Z „Oznámení o výběru dodavatele“ ze dne 15. 5. 2018 vyplývá, že zadavatel jako nejvýhodnější nabídku vybral nabídku účastníka PRUKON s.r.o., IČO 47674237, se sídlem Jateční 169, 760 01 Zlín (dále jen „vybraný dodavatel“).

4. Dne 1. 6. 2018 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění veřejné zakázky.

5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178, a pro zvláštní postupy podle části šesté, obdržel dne 10. 1. 2020, dne 3. 4. 2020 a dne 16. 6. 2020 podněty k přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky, které byly zaevidovány pod sp. zn. ÚOHS-P0013/2020/VZ, ÚOHS-P0208/2020/VZ a ÚOHS-P0306/2020/VZ.

6. V rámci šetření každého z výše uvedených podnětů si Úřad vyžádal od obviněného vyjádření k jeho postupu a dokumentaci o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

7. V rámci prověřování podnětu zaevidovaného pod sp. zn. P0306/2020/VZ požádal Úřad obviněného dopisem č. j. ÚOHS-20742/2020/533/HKu ze dne 9. 7. 2020 mj. o zaslání chybějících částí dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, konkrétně o zaslání listinných kopií nabídek dodavatelů FORTEX-AGS, a.s., IČO 00150584, se sídlem Jílová 1550/1, 787 01 Šumperk (dále jen „FORTEX-AGS, a.s.“), NOSTA, s.r.o., IČO 47671416, se sídlem Svatopluka Čecha 2088/13, 741 01 Nový Jičín (dále jen „NOSTA, s.r.o.“), VÍTKOVICE REVMONT ENGINEERING a.s., IČO 05546711, se sídlem Ruská 2887/101, 703 00 Ostrava (dále jen „VÍTKOVICE REVMONT ENGINEERING a.s.“) a vybraného dodavatele a o zaslání CD obsahujícího elektronickou podobu nabídky vybraného dodavatele.

8. Dne 14. 7. 2020 obviněný doručil Úřadu své vyjádření z téhož dne, v němž mj. uvedl, že „nevidí důvod pro předložení kopií nabídek, jelikož již byly ÚOHS předloženy originální dokumenty. Dle zadavatele se jedná ze strany ÚOHS o nadbytečný požadavek, jež nemá za daných okolností žádné opodstatnění ani právní základ. I z toho důvodu, že zadavatel vede soudní spor ohledně této veřejné zakázky se společností PRUKON, s. r. o., nepovažuje zadavatel za vhodné mít veškeré dokumenty – originály i kopie na ÚOHS.“. Obviněný ve svém vyjádření rovněž uvedl, že Úřadu již potřetí zaslal originály nabídek, a to i přesto, že podle závěrů Krajského soudu v Brně uvedených v rozsudku č. j. 31 Af 82/2018 – 55 není zadavatel povinen předkládat pouze originály dokumentů. Dále obviněný uvedl, že CD, které vybraný dodavatel přiložil k nabídce, obsahuje soubory, které se týkají veřejné zakázky „Přístavba a přestavba objektu DDM Mohelnice“, o kterou se vybraný dodavatel také ucházel. Uvedené CD obviněný doručil Úřadu dne 17. 7. 2020.

9. Dopisem č. j. ÚOHS-21727/2020/533/HKu ze dne 17. 7. 2020 Úřad obviněného opakovaně vyzval k zaslání listinných kopií nabídek výše uvedených dodavatelů, přičemž upřesnil, že příslušné dokumenty si vyžádal od obviněného v návaznosti na skutečnosti uvedené v podnětu, který byl Úřadu doručen dne 16. 6. 2020, a které je Úřad, jakožto orgán vykonávající dozor nad dodržováním pravidel stanovených zákonem, povinen prošetřit.

10. Obviněný požadované listinné kopie nabídek Úřadu nedoručil.

11. Z obsahu spisů vedených v souvislosti s šetřením podnětů zaevidovaných pod sp. zn. ÚOHS-P0013/2020/VZ a ÚOHS-P0208/2020/VZ vyplývá, že obviněný nedoručil listinné kopie nabídek ani v rámci šetření těchto podnětů.

12. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Úřad dospěl k závěru, že obviněný nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když neodeslal Úřadu kompletní dokumentaci o zadávacím řízení v zákonné lhůtě.

13. Současně Úřad v návaznosti na skutečnosti uvedené v podnětu zaevidovaném pod sp. zn. ÚOHS-P0306/2020/VZ, který Úřad obdržel dne 16. 6. 2020, dospěl Úřad po přezkoumání dokumentace o zadávacím řízení k závěru, že obviněný nedodržel pravidlo stanovené zákonem pro zadání veřejné zakázky, když nevyloučil vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení.

14. Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění vyplývající z předložených materiálů za dostatečná a považoval za prokázané, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) a písm. e) zákona, zahájil postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o přestupcích“), a podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), řízení o přestupcích z moci úřední vydáním příkazu č. j. ÚOHS-25452/2020/533/HKu ze dne 17. 8. 2020 (dále jen „příkaz“).

15. Příkaz byl obviněnému doručen dne 17. 8. 2020 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 správního řádu a § 150 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení o přestupcích z moci úřední.

16. Účastníkem řízení o přestupcích je podle § 256 zákona obviněný.

17. Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 25. 8. 2020 odpor. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

II.             Napadené rozhodnutí

18. Dne 17. 9. 2020 vydal Úřad ve správním řízení z moci úřední na základě posouzení všech rozhodných skutečností rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0327/2020/VZ č. j. ÚOHS-29174/2020/533/HKu (dále jen „napadené rozhodnutí“).

19. Ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) zákona, když nevyloučil z účasti v zadávacím řízení vybraného dodavatele, který v nabídce nepředložil harmonogram postupu prací požadovaný zadavatelem v čl. 11.2. zadávací dokumentace, přičemž tím ovlivnil výběr dodavatele a zadal veřejnou zakázku, když dne 1. 6. 2018 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu na plnění veřejné zakázky.

20. Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu k zahájení řízení z moci úřední vedeného pod sp. zn. ÚOHS-P0306/2020/VZ ve lhůtě 10 dnů podle § 258 odst. 1 zákona ode dne doručení výzvy Úřadu, která byla obviněnému doručena dne 18. 6. 2020, tedy nejpozději dne 29. 6. 2020, neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, když neodeslal listinné kopie nabídek účastníků zadávacího řízení.

21. Ve výroku III. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu k zahájení řízení z moci úřední vedeného pod sp. zn. ÚOHS-P0208/2020/VZ ve lhůtě 10 dnů podle § 258 odst. 1 zákona ode dne doručení výzvy Úřadu, která byla obviněnému doručena dne 16. 4. 2020, tedy nejpozději dne 27. 4. 2020, neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, když neodeslal listinné kopie nabídek účastníků zadávacího řízení.

22. Ve výroku IV. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu k zahájení řízení z moci úřední vedeného pod sp. zn. ÚOHS-P0013/2020/VZ ve lhůtě 10 dnů podle § 258 odst. 1 zákona ode dne doručení výzvy Úřadu, která byla obviněnému doručena dne 14. 1. 2020, tedy nejpozději dne 24. 1. 2020, neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, když neodeslal listinné kopie nabídek účastníků zadávacího řízení.

23. Ve výroku V. napadeného rozhodnutí Úřad obviněnému za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. až IV. napadeného rozhodnutí uložil pokutu ve výši 240 000 Kč. Ve výroku VI. napadeného rozhodnutí Úřad uložil obviněnému povinnost uhradit paušální náklady ve výši 1 000 Kč.

24. Výrok I. napadeného rozhodnutí Úřad odůvodnil tak, že v prověřovaném případě obviněný v zadávací dokumentaci mj. stanovil, že požaduje, aby součástí nabídky byl harmonogram prací a současně v zadávací dokumentaci uvedl upozornění, že pokud nabídka nebude v každém ohledu odpovídat zadávacím podmínkám, může to mít za důsledek vyřazení nabídky a následné vyloučení účastníka ze zadávacího řízení. Je tedy nepochybné, že obviněný v návaznosti na § 37 odst. 2 zákona (podle něhož zadavatel může stanovit požadavky na obsah, formu nebo způsob podání nabídek) stanovil konkrétní věcný požadavek na obsah nabídky, přičemž výslovně po dodavatelích požadoval doložit harmonogram prací již do nabídek a nesplnění této povinnosti spojoval s nepříznivými důsledky pro dodavatele. Úřad rovněž upozornil, že v případě, kdy nabídka vybraného dodavatele nesplňuje zadávací podmínky, je zadavatel povinen takového dodavatele podle § 48 odst. 8 zákona vyloučit, což však v prověřovaném případě obviněný neučinil, ačkoliv podmínky citovaného ustanovení zákona byly naplněny.

25. K výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že v souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn. ÚOHS-P0306/2020/VZ Úřad dopisem č. j. ÚOHS-18260/2020/533/HKu ze dne 18. 6. 2020, který obviněný obdržel téhož dne, vyzval obviněného v souladu s § 258 odst. 1 zákona k předložení dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení citovaného dopisu. Stanovená 10denní lhůta pro zaslání dokumentace o zadávacím řízení uplynula dne 29. 6. 2020. Ve stanovené, resp. zákonné lhůtě zadavatel odeslal Úřadu dne 29. 6. 2020 pouze část dokumentace prostřednictvím poštovního doručovatele, která byla doručena Úřadu dne 1. 7. 2020.Dopisem č. j. ÚOHS-20742/2020/533/HKu ze dne 9. 7. 2020 požádal Úřad obviněného mj. o zaslání listinných kopií nabídek dodavatelů, které zadavatel dle článku 11.1. zadávací dokumentace po dodavatelích požadoval předložit. Dne 14. 7. 2020 obviněný doručil Úřadu své vyjádření z téhož dne, v němž mj. uvedl, že z důvodu vedení soudního sporu potřebuje mít část dokumentace u sebe a listinné kopie nabídek Úřadu nedoručil. Obdobné odůvodnění uvedl Úřad i k výrokům III. a IV.napadeného rozhodnutí týkajících se šetření podnětů vedených pod sp. zn. ÚOHS-P0208/2020/VZ a sp. zn. ÚOHS-P0013/2020/VZ.

26. K odůvodnění výroků II. až IV. napadeného rozhodnutí Úřad rovněž konstatoval v návaznosti na námitku zadavatele ohledně nadbytečnosti zaslání kopií nabídek účastníků zadávacího řízení s ohledem na znění rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 82/2018 – 55 (podle něhož není zadavatel povinen ve správním řízení předkládat originály dokumentů, nýbrž postačují jejich kopie, z něhož zadavatel usuzuje, že pokud Úřadu předložil originály nabídek, není již povinen předkládat jejich kopie), že s odkazem na § 216 odst. 1 zákona je zadavatel povinen uchovat celou dokumentaci o zadávacím řízení, kterou tvoří mj. všechny součásti nabídek, které zadavatel v zadávacím řízení obdržel; pokud zadavatel požadoval i více kopií nabídek (více paré nabídek), pak rovněž tyto verze nabídek jsou součástí dokumentace o zadávacím řízení. Nejde tak o situaci, kdy je zadavatel oprávněn pro účely přezkumu předložit pouze kopii dokladu, který je součástí dokumentace o zadávacím řízení. V případě zadávací dokumentace (která je v rámci dokumentace o zadávacím řízení obsažena jednou v originále), které se předmětný rozsudek týká, přitom nelze mít bez dalšího pochyb, že shodně lze přezkoumat jak originál, tak kopii; ovšem v případě originálu nabídky a její kopie předložené zadavateli účastníkem v rámci zadávacího řízení, předložených ve svém souhrnu jakožto nabídka účastníkem zadávacího řízení, je situace odlišná. Jde totiž o dva dokumenty, které fyzicky figurují v přijaté dokumentaci o zadávacím řízení a tvoří tak její součást; jak originál nabídek, tak i jejich kopie tvoří součást dokumentace o zadávacím řízení. Ve smyslu uváděném obviněným tedy nelze výše citovaný rozsudek, dle přesvědčení Úřadu, na danou situaci aplikovat.

III.           Námitky rozkladu

27. Dne 2. 10. 2020 podal obviněný Úřadu proti napadenému rozhodnutí rozklad z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 17. 9. 2020. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

28. Podle názoru zadavatele je postup Úřadu v předmětné věci nezákonný a napadené rozhodnutí vykazuje znaky nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti, a to zejména z důvodu nesprávného právního posouzení a nedostatečného odůvodnění. Zadavatel je přesvědčen o tom, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty přestupku.

29. K výroku I. napadeného rozhodnutí zadavatel uvádí, že výklad pojmu „zadávací podmínky“ ze strany Úřadu je excesivní a nelze jej použít pro výklad možností veřejného zadavatele povinně vyloučit účastníka zadávacího řízení podle § 48 zákona. Zadavatel uvádí, že pokud stanovil pouze obecný požadavek na předložení „harmonogramu plnění“ bez konkrétní specifikace jeho formy a obsahu, tak nebyl zadavatelem požadován jako absolutně povinná náležitost nabídky a jeho absence nebyla považována za nesplnění zadávacích podmínek. Dodává, že ani návrh smlouvy o dílo neobsahoval žádná restriktivní opatření za nedodržení harmonogramu prací. Zadavatel odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 24. 8. 2020 sp. zn. ÚOHS-R0116/2020/VZ č. j. ÚOHS-26221/2020/323/VVá, podle něhož: „Zákon (…) zadavatelům dává na výběr, zda v určitých situacích (…) k vyloučení účastníka přistoupí, či nikoli.“.

30. K výrokům II. až IV. napadeného rozhodnutí zadavatel uvádí, že Úřad neměl věcnou pravomoc k šetření dané části podnětu a porušil základní pravidla správního řízení. Zadavatel podotýká, že Úřad své rozhodnutí opírá pouze o tvrzení stěžovatele (týkající se manipulace s nabídkami), aniž by ověřil skutečný stav. Dále zadavatel upozorňuje, že Úřad rovněž ve svém odůvodnění nesdělil, zda má za prokázané, že kopie nabídek vůbec existují. Současně zadavatel upozorňuje na skutečnost, že každá výzva Úřadu k předložení čehokoli musí být řádně odůvodněna, což podle názoru zadavatele Úřad nesplnil. Zadavatel se dále domnívá, že Úřad není věcně způsobilý vykonávat svou pravomoc ohledně podezření na manipulace s nabídkami účastníků. Podle názoru zadavatele měl Úřad v rámci své pravomoci pouze kontrolovat, zda zadavatel postupoval při administraci veřejné zakázky v souladu se zákonem a nikoli zda byl spáchán trestný čin. Zadavatel upozorňuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2020 č. j. 31 Af 82/2018 – 55 a navazující rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-24392/2020/323/PMo ze dne 7. 8. 2020, jejichž závěry potvrzují nesprávnost právního názoru Úřadu. S ohledem na uvedené má zadavatel za to, že požadavek Úřadu na předložení kopií nabídek pro pouhý přezkum postupu zadavatele v rámci administrace veřejné zakázky za situace, kdy byly Úřadu již řádně a dobrovolně zadavatelem předloženy originální dokumenty a originály nabídek, je zcela nadbytečný a nemá oporu v zákoně.

Závěr rozkladu

31. Zadavatel závěrem rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a řízení zastavil. Současně žádá, pokud předseda Úřadu uvedenému návrhu zadavatele nevyhoví, aby opětovně zvážil výši pokuty 240 000 Kč.

IV.          Řízení o rozkladu

32. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis spolu se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

33. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru uvedenému ve výrokové části tohoto rozhodnutí, který v podrobnostech odůvodňuji níže.

V.            K potvrzení napadeného rozhodnutí ve výrocích I. a VI.

34. Co se týče výroku I. napadeného rozhodnutí, tak předesílám, že plně souhlasím s jeho odůvodněním i závěrem Úřadu, že zadavatel v tomto případě pochybil. S argumentací zadavatele uvedenou v rozkladu se v tomto případě nemohu ztotožnit, k čemuž dodávám následující.

35. Úřad v bodech 39 a 40 napadeného rozhodnutí doslova ocitoval pasáže ze zadávací dokumentace obsahující požadavky zadavatele na nabídky účastníků zadávacího řízení. Lze zopakovat, že v čl. 1 zadávací dokumentace zadavatel mimo jiné uvádí: „Pokud účastník neposkytne včas všechny požadované informace a dokumentaci nebo pokud jeho nabídka nebude v každém ohledu odpovídat zadávacím podmínkám, může to mít za důsledek vyřazení nabídky a následné vyloučení účastníka ze zadávacího řízení (…).“ V čl. 11.2. „Náležitosti nabídky“ je uvedeno:

• „krycí list nabídky,
• seznam prací poddodavatelů vč. souhlasného prohlášení poddodavatelů,
• prokázání kvalifikačních předpokladů dle čl. 7 Zadávací dokumentace,
• návrh smlouvy o dílo včetně všech příloh podepsaný oprávněnou osobou jednat jménem či za účastníka,
• harmonogram postupu prací,
• další čestná prohlášení dle odst. 11.3 zadávací dokumentace – Součást nabídky“.

36. Je tak zřejmé, že harmonogram postupu prací byl zadavatelem stanovenou náležitostí nabídky, jak Úřad také okomentoval v bodech 43 až 46 napadeného rozhodnutí. Není tedy na místě námitka zadavatele, že takový výklad zadávacích podmínek je ze strany Úřadu excesivní. Stejně tak není opodstatněná argumentace zadavatele, že harmonogram postupu prací nebyl zadavatelem požadován jako absolutně povinná náležitost nabídky a jeho absence nebyla považována za nesplnění zadávacích podmínek. Takové pojetí ze zadávací dokumentace totiž nikterak nevyplývá, když je naopak harmonogram postupu prací výslovně uveden v bodových požadavcích zadavatele na náležitosti nabídky.

37. Nadto upozorňuji, že zadavatel zaměňuje možnost vyloučit účastníka zadávacího řízení dle § 48 odst. 2 zákona a povinnost vyloučit vybraného dodavatele dle § 48 odst. 8 zákona: „Vybraného dodavatele zadavatel vyloučí z účasti v zadávacím řízení, pokud zjistí, že jsou naplněny důvody vyloučení podle odstavce 2 nebo může prokázat naplnění důvodů podle odstavce 5 písm. a) až c)“[1].

38. Rovněž komentář k § 48 zákona (viz JUDr. Vilém PODEŠVA, LLM, Mgr. Lukáš SOMMER, JUDr. Jiří VOTRUBEC, JUDr. Martin FLAŠKÁR, Mgr. Jiří HARNACH, Mgr. Jan MĚKOTA, JUDr. Martin JANOUŠEK aj. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer) rozlišuje do jisté míry fakultativnost vyloučení účastníka zadávacího řízení a obligatornost vyloučení vybraného dodavatele: „Komentované ustanovení stanoví základní výčet skutkových podstat, při jejichž naplnění je zadavatel oprávněn vyloučit účastníka z účasti v zadávacím řízení. Jednotlivé skutkové podstaty uvedené v komentovaném ustanovení jsou konstruovány jako fakultativní (s výhradou pravidel týkajících se vybraného dodavatele, uvedených v odst. 8 a 9 komentovaného ustanovení). Tím však není dotčena skutečnost, že zákon v řadě svých ustanovení, zejména pak v části čtvrté, upravující nadlimitní režim, uvádí zvláštní případy, kdy je zadavatel nejen oprávněn, ale rovněž povinen účastníka ze zadávacího řízení vyloučit (…). Pokud v zadávacím řízení nastane některý z takto předvídaných zvláštních případů, nemůže se zadavatel dovolávat fakultativní formulace komentovaného ustanovení, nýbrž musí postupovat v souladu se zvláštním ustanovením, které vyloučení účastníka ukládá jako povinnost zadavatele.“

39. Konkrétně k § 48 odst. 2 písm. a) zákona výše citovaný komentář uvádí: „Zadavatel je předně oprávněn vyloučit účastníka ze zadávacího řízení, pokud jím předložené údaje, doklady, vzorky či modely neodpovídají zadávacím podmínkám či nebyly v požadované lhůtě vůbec předloženy. Komentovaná část ustanovení potvrzuje, že dodatečné objasňování či doplňování ve smyslu § 46 je pouze fakultativním postupem.“

40. K § 48 odst. 8 zákona potom výše citovaný komentář zdůrazňuje: „Obecně fakultativní formulace důvodů pro vyloučení dle komentovaného ustanovení je v jeho osmém odstavci prolamována ve vztahu k vybranému dodavateli. Toho je zadavatel povinen vyloučit z účasti v zadávacím řízení v případě, že u něj jsou naplněny důvody vyloučení dle druhého odstavce komentovaného ustanovení, či pokud lze u tohoto dodavatele prokázat naplnění důvodů dle písm. a) až c) pátého odstavce komentovaného ustanovení. V praxi bude komentované pravidlo uplatňováno zpravidla v případech, kdy zadavatel zjistí důvody pro vyloučení až po provedení hodnocení. Pokud by tyto důvody zadavatel zjistil již dříve, lze doporučit, aby k vyloučení přistoupil ještě před provedením hodnocení. Takovým postupem lze totiž zejména v případě volby složitějších pravidel pro hodnocení nabídek předejít možnému nežádoucímu ovlivnění výsledku hodnocení nabídek ostatních účastníků vlastnostmi nabídky předložené účastníkem, který má být vyloučen.“

41. O povinnosti zadavatele vyloučit vybraného dodavatele hovoří rovněž další komentář k § 48 odst. 8 zákona (viz Dvořák, D., Machurek, T., Novotný, P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, 1320 s. Systém Beck-online): „Zcela jiný postoj má povinnost zaujmout zadavatel při posouzení nabídky ve vztahu k vybranému dodavateli. V tomto případě se právo (možnost) zadavatele vyloučit účastníka zadávacího řízení v některých zákonem stanovených případech mění na povinnost. Jedná se o případy, které jsou konkrétně uvedeny v odstavci 2 a odst. 5 písm. a) až c), tedy zadavatel má povinnost vyloučit vybraného dodavatele tehdy, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil (…).“

42. Z výše uvedeného je patrné, že možnost zadavatele vyloučit účastníka zadávacího řízení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona (což přichází v úvahu v situaci, kdy dodavatel nepředloží jednu ze zadavatelem požadovaných náležitostí nabídky – harmonogram prací), se v případě, že takový účastník zadávacího řízení byl vyhodnocen jako vybraný dodavatel, změnila na povinnost jej vyloučit z účasti v zadávacím řízení dle § 48 odst. 8 zákona, jak správně konstatuje i Úřad v bodech 46 a 47 napadeného rozhodnutí. Odkaz zadavatele v jeho námitkách rozkladu na rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 24. 8. 2020 sp. zn. ÚOHS-R0116/2020/VZ č. j. ÚOHS-26221/2020/323/VVá, podle něhož: „Zákon (…) zadavatelům dává na výběr, zda v určitých situacích (…) k vyloučení účastníka přistoupí, či nikoli.“, je v přezkoumávaném případě nepřiléhavý, jelikož v odkazovaném případě se nejednalo vyloučení o vybraného dodavatele, nýbrž o účastníka zadávacího řízení v procesu před výběrem nejvhodnější nabídky, kdy je ještě fakultativnost takového postupu ze strany zadavatele dána. V odkazovaném případě nadto k vyloučení účastníka ze zadávacího řízení pro nesplnění zadávacích podmínek zadavatelem došlo, kterýžto postup zadavatele Úřad v 1. i 2. stupni potvrdil jako zákonný.

43. Každopádně v přezkoumávaném případě bylo nutno aplikovat § 48 odst. 8 zákona. Vybraného dodavatele byl tedy zadavatel povinen vyloučit a prostor pro vlastní uvážení zde již na rozdíl od § 48 odst. 2 písm. a) zákona vůbec neměl. Tím, že zadavatel vybraného dodavatele, který nedoložil harmonogram postupu prací uvedený jako náležitost nabídky, nevyloučil ze zadávacího řízení, zadavatel porušil zákon a rovněž ovlivnil výběr dodavatele, protože za takové situace nemohl být vybrán vybraný dodavatel a zadavatel s ním neměl ani uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky, která měla být zadána jinému dodavateli, jak správně popsal Úřad v bodě 48 napadeného rozhodnutí. Znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tak byly naplněny, jak uzavírá Úřad v bodě 49 napadeného rozhodnutí. Proto jsem též ve výroku I. tohoto rozhodnutí rozhodl o potvrzení výroku I. napadeného rozhodnutí a zamítnutí části rozkladu jeho se týkající. Potvrzením výroku I napadeného rozhodnutí tento nabývá právní moci (bez ohledu na to, že výroky II. až V. napadeného rozhodnutí jsou rušeny a vraceny k novému projednání).

44. Co se potom týče výroku VI. napadeného rozhodnutí, jímž bylo zadavateli uloženo uhradit paušální náklady řízení ve výši 1 000 Kč, tak tento výrok je v souladu se zákonem o přestupcích (srov. § 95 odst. 1 zákona o přestupcích) přímo závislý na výroku o spáchání přestupku zadavatelem, sám o sobě by tedy neobstál. Sice jsem v tomto rozhodnutí zrušil výroky II., III. a IV. napadeného rozhodnutí o tam konstatovaných přestupcích, avšak aproboval jsem výrok I. napadeného rozhodnutí o citovaném přestupku, tudíž není důvodu pro zrušení výroku VI. napadeného rozhodnutí. Proto jsem jej v návaznosti na potvrzení výroku I. napadeného rozhodnutí rovněž potvrdil.

VI.          K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí ve výrocích II., III., IV. a V. a vrácení věci Úřadu k novému projednání v této části

K nezákonnosti napadeného rozhodnutí v této části

45. Co se týče výroků II. až IV. napadeného rozhodnutí, tak tyto shledávám nezákonnými, jelikož se v nich Úřad dopustil nesprávného právního posouzení.

46. V prvé řadě jsem se – zatím bez ohledu na konkrétní tři přestupky dle § 268 odst. 1 písm. e) zákona konstatovaných v napadeném rozhodnutí – zabýval tím, zda Úřad vůbec mohl deklarovat porušení § 258 odst. 1 zákona zadavatelem z toho důvodu, že mu zadavatel ve lhůtě 10 dnů od příslušné výzvy neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku, když neodeslal listinné kopie nabídek účastníků zadávacího řízení. Přistoupil jsem tedy k posouzení závěru Úřadu vyjádřenému v bodě 59 napadeného rozhodnutí, že totiž jak originál nabídek, tak i jejich kopie tvoří součást dokumentace o zadávacím řízení podle § 216 odst. 1 zákona, již je zadavatel povinen uchovávat a na výzvu Úřadu opřenou o příslušné zákonné ustanovení mu ji také v příslušné lhůtě zaslat. Musím konstatovat, že s tímto závěrem Úřadu souhlasím, k čemuž dodávám následující.

47. Podle § 28 odst. 1 písm. f) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí nabídkou údaje nebo doklady, které dodavatel podal písemně zadavateli na základě zadávací dokumentace.

48. Komentář k § 28 odst. 1 písm. f) zákona (viz Dvořák, D., Machurek, T., Novotný, P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, 1320 s. Systém Beck-online) potom doplňuje: „Zákon samotný tedy na nabídku neklade žádné nároky kromě písemné formy. Ostatní požadavky na nabídku musí vyplývat ze zadávací dokumentace, tj. z požadavků definovaných zadavatelem zejména podle § 36 odst. 2 a § 37 odst. 2. Zákon, na rozdíl od ZVZ 2006, tedy již ani nepředepisuje, že povinnou součástí nabídky musí být vždy podepsaný návrh smlouvy; stejně tak nestanoví žádné další požadavky na strukturu nabídky, na její povinný obsah atp. Záleží výlučně na zadavateli, co bude po účastnících zadávacího řízení, resp. jejich nabídkách požadovat.“ Je tak zřejmé, že obsah a součásti nabídky (tedy vše, co od dodavatelů bude zadavatel požadovat), je v kompetenci zadavatele, který své požadavky definuje v zadávací dokumentaci. To nastalo i v přezkoumávaném případě, mimo jiné v čl. 1 zadávací dokumentace a v čl. 11.1 zadávací dokumentace, jak je podrobně rozvedeno níže.

49. Komentář k § 216 odst. 1 zákona (viz Dvořák, D., Machurek, T., Novotný, P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, 1320 s. Systém Beck-online) potom uvádí: „Dokumentace o zadávacím řízení, která nahrazuje dřívější srovnatelný pojem „dokumentace o veřejné zakázce“, je v zákoně definována jako soubor dokumentů v listinné nebo elektronické formě a výstupy z ústní komunikace, jejichž pořízení je zákonem v průběhu zadávacího řízení, popřípadě po jeho ukončení, vyžadováno, včetně všech originálů nabídek (...) 

Z definice dokumentace o veřejné zakázce je současně zřejmé, že tuto dokumentaci tvoří dokumenty, jejichž pořízení je vyžadováno zákonem. Dokumenty pořizované zadavatelem dobrovolně a nad rámec zákonem stanovených povinností (například různé pozvánky na jednání komisí, protokoly z jednání komisí apod.) tak nejsou součástí dokumentace o zadávacím řízení.

Vzhledem k tomu, že definice dokumentace o zadávacím řízení je jinak poměrně obecná a široká, bude nezbytné pro určení toho, zda nějaký dokument nebo výstup má být součástí dokumentace o zadávacím řízení, vycházet z účelu tohoto ustanovení, kterým je primárně umožnění kontrolním orgánům (ÚOHS, soudy, Evropská komise, poskytovatelé dotací) i široké veřejnosti (veřejná kontrola vynakládání finančních prostředků) přezkum postupů zadavatele i dotčených dodavatelů při zadávání veřejných zakázek.“

50. V předchozím bodě citovaný komentář se tedy přiklání k širokému pojetí dokumentace o zadávacím řízení s apelem na účel jejího uchovávání, jímž je především umožnění kontroly postupu zadavatele i dodavatelů v zadávacím řízení (mj. ze strany Úřadu). Tato hlavní premisa plně reflektuje zákonnou úpravu a lze souhlasit s Úřadem, pokud z této premisy rovněž vycházel (srov. body 55 a 59 až 51 napadeného rozhodnutí). Zadávací dokumentace (jelikož zachycuje průběh zadávacího řízení) bude nejdůležitějším (a mnohdy jediným) podkladem, který umožní dostatečné přezkoumání postupu zadavatelů (a to i s jistým časovým odstupem např. v rámci správního řízení o přestupku).

51. V šetřeném případě je sporu o tom, zda měl zadavatel doručit Úřadu i listinné kopie nabídek dodavatelů, když mu doručil originály listinných nabídek dodavatelů. V dané situaci je však třeba rozlišovat, zda si listinné kopie nabídek dodavatelů pořídil až sám zadavatel, anebo je již vyžadoval od samotných dodavatelů, aby je zaslali v rámci svých nabídek, čímž sám definoval obsah nabídek dodavatelů podle výše citovaného § 28 odst. 1 písm. f) zákona. Je zcela zřejmé, že právě druhá zmiňovaná situace nastala v přezkoumávaném případě, když sám zadavatel požadoval po dodavatelích dle článku 11.1 zadávací dokumentace zaslání listinných kopií nabídek dodavatelů, jak je výslovně zmíněno v bodě 57 napadeného rozhodnutí. Zadavatel tedy po dodavatelích v rámci jejich nabídky požadoval originály listinných nabídek dodavatelů a zároveň i listinné kopie těchto nabídek. Lze tedy souhlasit s Úřadem, že tímto požadavkem zadavatel sám učinil listinné kopie nabídek dodavatelů součástí jejich nabídky v širším slova smyslu, kterýžto výklad jedině odpovídá definici nabídky podle § 28 odst. 1 písm. f) zákona. Tedy byl rovněž povinen tyto listinné kopie Úřadu zaslat jakožto součásti dokumentace o zadávacím řízení, jelikož jen v takové podobě by byly nabídky dodavatelů zaslány v jejich úplnosti a šlo by tak o „originál“ nabídky. Použití pojmosloví „originál“ a „kopie“ v požadavcích na předložení nabídky se nikterak nedotýká výkladu, co je nutno považovat za „originál“ nabídek, který má být v rámci poskytnutí dokumentace o zadávacím řízení předložen, a co je již „kopií“ takové nabídky.

52. Shrnuji tedy, že setrvávám na premise, že vše, co dodavatel zadavateli v návaznosti na jeho požadavky v zadávacích podmínkách v rámci své nabídky pošle, se stává součástí dokumentace o zadávacím řízení podle § 216 odst. 1 zákona, a tedy veškeré dokumenty z dodavatelovy nabídky je zadavatel povinen zaslat Úřadu podle § 258 odst. 1 zákona. Takový názor navazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 101/2016-48 ze dne 4. 4. 2018, který potvrdil rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R363/2015/VZ-33002/2016/321/IPs ze dne 12. 8. 2016, které byly sice vydány za účinnosti předchozího právního předpisu, lze však na ně ilustrativně odkázat i nyní. Z nich lze totiž dokonce dovodit, že jakýkoli dokument, který dodavatel učiní součástí své nabídky, se stává nedílnou součástí takové nabídky se všemi důsledky z toho pro dodavatele vyplývajícími, a to i tehdy, když takové dokumenty přiloží k nabídce o své újmě nad rámec požadavků zadavatele sám dodavatel. V odkazovaném případě se jednalo o produktové listy předložené dodavatelem v anglickém jazyce, když zadavatel požadoval nabídku v jazyce českém. Bylo konstatováno, že zadavatel pochybil, když takového dodavatele ze zadávacího řízení pro porušení zadávacích podmínek nevyloučil, a nepomohlo mu ani tvrzení, že tyto dokumenty v anglickém jazyce nepovažoval z hlediska celkové nabídky dodavatele podané jinak v českém jazyce za relevantní. Tím spíše i při vědomí § 28 odst. 1 písm. f) zákona, který předchozí právní úprava v takové podobě neobsahovala, musí platit pravidlo závaznosti komplexní nabídky dodavatelů pro zadavatele, když si listinné kopie nabídek dodavatelů vyžádal v zadávací dokumentaci přímo sám zadavatel.

53. V návaznosti na výše popsané je zřejmé, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2020 č. j. 31 Af 82/2018 – 55 a navazující rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-24392/2020/323/PMo ze dne 7. 8. 2020, dle nichž zadavatel není povinen na výzvu dle § 258 odst. 1 zákona automaticky předkládat kompletní dokumentaci o zadávacím řízení vždy v originále, na přezkoumávaný případ nedopadá. Zde jde totiž o to, že zadavatel nepředložil Úřadu kompletní dokumentaci v souladu s § 258 odst. 1 zákona v návaznosti na § 216 odst. 1 zákona, jelikož zadavatelem Úřadu nezaslané listinné kopie nabídek byly zadavatelem požadované součástí nabídky každého z dodavatelů jako takové, což je rozdíl oproti tomu, kdyby si až sám zadavatel pořídil kopii dokumentace o zadávacím řízení a sám by si pro svou potřebu okopíroval nabídky dodavatelů. Jen v takovém případě by na situaci dopadal rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2020 č. j. 31 Af 82/2018 – 55 se všemi jeho důsledky. Taková situace ale v přezkoumávaném případě nenastala, přikláním se proto k závěrům Úřadu v bodě 59 napadeného rozhodnutí, jehož správnost jsem výše ilustroval i odkazem na § 28 odst. 1 písm. f) zákona včetně jeho komentovaného znění. Úřad tedy dovodil správně, že k porušení § 258 odst. 1 zákona v návaznosti na § 216 odst. 1 zákona ze strany zadavatele došlo, tedy byla naplněna formální stránka přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona.

54. Nicméně s ohledem na specifika daného případu, kdy Úřadu postupně proti postupu zadavatele v té samé veřejné zakázce přišly od téhož stěžovatele tři podněty (viz podnět zaevidovaný pod sp. zn. ÚOHS-P0013/2020/VZ obdržený dne 14. 1. 2020, podnět zaevidovaný pod sp. zn. ÚOHS-P0208/2020/VZ obdržený dne 16. 4. 2020 a podnět zaevidovaný pod sp. zn. ÚOHS-P0306/2020/VZ obdržený dne 18. 6. 2020), shledávám v postupu Úřadu nedostatek v právním posouzení materiální stránky přestupků konstatovaných ve výrocích IV a II. napadeného rozhodnutí a přímé právní pochybení při konstatování přestupku ve výroku III. napadeného rozhodnutí. Budu se zde zabývat řečenými podněty a návaznými reakcemi Úřadu na tyto podněty v chronologické posloupnosti, které našly svůj odraz ve výrocích IV. až II. napadeného rozhodnutí (bráno z hlediska časového).

55. Podle § 5 zákona o přestupcích je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.

56. Podle § 270 odst. 1 zákona má se za to, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý.

57. Úřad se v napadeném rozhodnutí společenskou škodlivostí přestupků podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona nikterak nezabývá. Lze předpokládat, že Úřad bez dalšího vychází z premisy dle § 270 odst. 1 zákona, že pakliže jednání zadavatele naplňuje formální stránku přestupku dle § 268 odst. 1 písm. e) zákona, má se za to (platí vyvratitelná domněnka), že je  bez dalšího naplněna i materiální stránka daného přestupku, že je tedy společenská škodlivost dána již naplněním skutkové podstaty přestupku.

58. K obecně presumované společenské škodlivosti přestupků podle zákona upozorňuji na bod 23 rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 52/2018 – 94 ze dne 30. 9. 2020, který paušální předpoklad materiální stránky přestupku v oblasti veřejných zakázek poněkud relativizuje: „Žalovaný tak bude muset s ohledem na závěry soudu znovu přezkoumat přestupkovou odpovědnost žalobkyně a posoudit, zda její jednání, spočívající v nedoložení přílohy, může samo o sobě představovat delikt, zejména zda naplňuje materiální stránku přestupku. Je pravdou, že § 270 zákona o zadávání veřejných zakázek stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý. Žalovaný tak nemusí materiální stránku spáchaného deliktu prokazovat a odůvodňovat. V nyní řešené věci však žalobkyně přednesla argumenty, kterými zpochybňuje naplnění materiální stránky uvedeného přestupku, jelikož dle jejího názoru byl reálný dopad na řízení před žalovaným marginální. Bude na žalovaném, aby znovu posoudil, zda argumenty žalobkyně poukazují na okolnosti charakteristické pro daný případ, jež ho činí výjimečným, a kvůli nimž není naplněn obecný předpoklad společenské škodlivosti obsažený v zákoně.“ Ve světle tohoto rozsudku tak Úřad bude muset nově výslovně posoudit materiální stránku přestupku spočívajícího v nedoložení listinných kopií nabídek na základě výzev Úřadu podle § 258 odst. 1 zákona.

59. Posouzení naplnění materiální stránky přestupku vychází ze skutkových okolností, které spáchání přestupku doprovázelo. Tento závěr je patrný z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, kde je mj. uvedeno: „V souzeném případě je zde v prvé řadě okolnost spočívající v prokázaném překročení nejvyšší povolené rychlosti pouze o 2 km/h, která, jak již bylo řečeno, sama o sobě nepostačuje k závěru o nedostatku materiální stránky přestupku, nicméně měla by vést správní orgán k tomu, aby na materiální stránku daného jednání zaměřil svou pozornost. To platí zvláště za situace, kdy žalobce již v řízení před správním orgánem 1. stupně uváděl skutečnosti, které podle jeho názoru dále snižovaly společenskou nebezpečnost jeho jednání na takovou míru, že by materiální znak přestupku nebyl naplněn. Zejména uváděl, že k posuzovanému jednání došlo na přehledném úseku, v místech s nízkou hustotou provozu a při výjezdu z obce, kde nemohl dle svého tvrzení nikoho svou jízdou rychlostí 52 km/h ohrozit, měl tedy za to, že zájem společnosti chráněný skutkovou podstatou daného přestupku (jeho objekt) na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu nebyl v daném případě ohrožen.“.

K výroku IV.

60. V prvé řadě bude třeba znovu posoudit materiální stránku přestupku konstatovaného ve výroku IV. napadeného rozhodnutí. V tomto případě Úřad v souvislosti s šetřením prvního ze tří podnětů zaevidovaného pod sp. zn. ÚOHS-P0013/2020/VZ vyzval zadavatele dne 14. 1. 2020 podle § 258 odst. 1 zákona k předložení dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení této výzvy. V zákonné lhůtě potom Úřad od zadavatele obdržel dokumenty vyjmenované v bodě 67 napadeného rozhodnutí, k čemuž v bodě 68 napadeného rozhodnutí Úřad dodává, že listinné kopie nabídek dodavatelů od zadavatele neobdržel.

61. Jak bylo popsáno výše v textu, listinné kopie nabídek je nutno považovat za součásti nabídek dodavatelů v širším slova smyslu, tedy tvoří součást dokumentace o zadávacím řízení podle § 216 odst. 1 zákona. Nicméně na druhou stranu je potřeba zohlednit rovněž okolnosti, za kterých v daném případě k nezaslání listinných nabídek dodavatelů v souvislosti s podnětem sp. zn. ÚOHS-P0013/2020/VZ došlo. Obecně lze totiž předpokládat, že kopie dokumentu je věrný obraz originálu, což za normálních okolností pro přezkumné potřeby Úřadu dostačuje (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2020 č. j. 31 Af 82/2018 – 55 a navazující rozhodnutí předsedy Úřadu, které v tomto ohledu mohlo u zadavatele založit jisté očekávání, že postupuje v souladu se zákonem).

62. Z  podnětu zaevidovaného pod sp. zn. ÚOHS-P0013/2020/VZ není patrné, že by jeho podatel poukazoval na pochybení zadavatele, jehož charakter by si pro jeho důkladné posouzení vyžadoval jak listinný originál nabídky, tak listinnou kopii nabídky. To je ostatně patrné i z obecné výzvy dopisem č. j. ÚOHS-01334/2020/533/AMe ze dne 14. 1. 2020 k předložení dokumentace o zadávacím řízení. Další doprovodnou okolností, kterou je tak třeba posoudit je i napadaný (a předběžně přezkoumávaný) postup zadavatele a charakter uváděných pochybení. Od toho se totiž odvíjí i to, zda pouze úplná dokumentace o zadávacím řízení (či pouze originální) je nezbytná pro předběžné posouzení podnětu nebo nikoliv a zda opomenutí zaslat konkrétní dokument v takovém případě narušuje touto povinností chráněný účel (zajistit přezkoumatelnost), nebo ne. Je tak otázkou, zda (s ohledem na výše uvedené doprovodné okolnosti) nepředložením listinných kopii nabídek byl účel chráněný mj. výzvou Úřadu ze dne 14. 1. 2020 skutečně narušen.  Tu je třeba poukázat na to, že Úřad ani nevyzýval zadavatele k doplnění jím zaslané dokumentace, což spíše evokuje, že narušen nebyl. Vyvstávají u mě tak důvodné pochybnosti o naplnění materiální stránky přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona. Úřad tak bude muset výslovně posoudit naplnění materiální stránky přestupku konstatovaného ve výroku IV. napadeného rozhodnutí, a to zejména v kontextu výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 52/2018 – 94 ze dne 30. 9. 2020, který zavazuje Úřad zohlednit při posouzení společenské škodlivosti přestupku jeho reálný dopad na řízení před Úřadem, zda tedy neměl účinky pouze marginální.

63. V návaznosti na výše uvedené nelze akceptovat závěr Úřadu o tom, že došlo ke spáchání přestupku dle výroku IV. napadeného rozhodnutí. Otázka materiální stránky přestupku nebyla ze strany Úřadu dostatečně posouzena, neboť tento nepřihlédl dostatečně k doprovodným okolnostem. Ze správního spisu nejsou patrny skutečnosti, pro které by bylo možné konstatovat, že by se přestupek dle výroku IV. nestal. Z toho důvodu je věc v tomto rozsahu vrácena Úřadu k novému posouzení, kde se bude muset (v souladu s výše uvedenými východisky) zabývat posouzením naplnění materiální stránky přestupku.

K výroku III.

64. Jednoznačné právní pochybení spočívající v nezákonném postupu Úřadu potom spatřuji v případě konstatování přestupku uvedeného ve výroku III. napadeného rozhodnutí. Zde totiž nejde o to, že by Úřad právně pochybil při nedostatečném posouzení materiální stránky přestupku, ale tento přestupek neměl vůbec konstatovat. V bodě 64 napadeného rozhodnutí Úřad uvádí, že v souvislosti s šetřením podnětu zaevidovaného pod sp. zn. ÚOHS-P0208/2020/VZ dopisem č. j. ÚOHS-11469/2020/533/BŠp ze dne 16. 4. 2020 vyzval zadavatele v souladu s § 258 odst. 1 zákona k předložení dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení citovaného dopisu. Právní pochybení Úřadu však spočívá již v uskutečnění samotné výzvy na základě tohoto druhého podnětu.

65. Předně je třeba uvést, že výzvu podle § 258 odst. 1 zákona – ať po formální stránce není provedena usnesením ani rozhodnutím – je třeba považovat za správní akt. To je patrné již z definičních znaků správního aktu, jak se objevuje např. v Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 133: „Pro správní akt jsou pojmově určující tyto znaky: - [1] jednání příslušného vykonavatele veřejné správy (správního orgánu) na základě zákona, - [2] jednostranný autoritativní výrok o právech nebo povinnostech nepodřízených subjektů (vnější působnost správního aktu), - [3] bezprostřední právní závaznost, - [4] konkrétnost věci, jakož i konkrétnost (zásadně jmenovité určení) subjektů, jimž je správní akt určen.“. (1) Daná výzva byla učiněna Úřadem, jakožto správním orgánem v rámci postupu, který předchází zahájení správního řízení. V tomto duchu lze o výzvě uvažovat jako o aktu orgánu veřejné moci, kterou relevantní právní úprava předvídá (právě v § 258 odst. 1 zákona). (2, 4) Výzvou byla zadavateli (tedy konkrétnímu a nikoliv podřízenému subjektu) uložena konkrétní povinnost, (3) která byla rovněž závaznou. Nesplnění povinnosti je spojeno s negativní konsekvencí (viz probíhající správní řízení).

66. V rámci nyní řešeného správního řízení o přestupku je ale třeba si zodpovědět otázku, zda byla druhá učiněná výzva legálním správním aktem Úřadu a zda její nerespektování představuje porušení povinnosti dle § 258 odst. 1 zákona. V situaci, kdy by výzvy byla zjevně nezákonná, její neuposlechnutí nelze považovat za protiprávní jednání (srov. bod 18 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2020, č. j. 5 As 313/2019-28 a tam citovaný rozsudek).

67. V daném případě lze ale uvést, že dotčená výzva Úřadu skutečně zjevně (tedy bez pochybností) nezákonnou byla. Tato výzva totiž po zadavateli požadovala učinit něco, co již dříve učinil (zaslat dokumentaci o zadávacím řízení). Ani z druhého podnětu totiž není patrné, že by Úřad pro předběžné posouzení postupu zadavatele vyžadoval jak originál, tak kopii listinné nabídky. Tento specifický požadavek (na listinné kopie nabídek) se pak nepromítl ani do textu korespondující výzvy. V okamžiku učinění výzvy tak Úřad žádal o něco, co již měl k dispozici. V takovém případě platí, že učiněná výzva nesleduje svůj účel (ten již byl naplněn). Nejvyšší správní soud ve shodě s Ústavním soudem takto učiněné výzvy považuje za nezákonné (srov. bod 26 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2011, č. j. 1 As 63/2011-90: „Stejně důsledně jako Ústavní soud také Nejvyšší správní soud nepochybuje o tom, ‚…že ústavní systém České republiky vychází z principů materiálního právního státu.‘ Lze souhlasit, že obecně vzato ‚…orgán veřejné moci vykonává určitou pravomoc a kompetenci ultra vires nejen tehdy, jedná-li mimo formálně zákonem stanovený rámec pravomocí a kompetencí, ale materiálně též tehdy, pokud svým jednáním nesleduje určitý předvídatelný a racionálně zdůvodnitelný účel, pro který mu byla určitá pravomoc a kompetence svěřena, resp. tehdy, narušuje-li svým, byť o zákon se opírajícím postupem, základní práva dotčených osob více, než je nezbytně nutné k tomu, aby byl ještě dosažen zákonem stanovený účel. Ukládá-li na základě zákona orgán veřejné moci soukromým osobám povinnosti, a tím omezuje jejich základní práva, musí přesto dbát na to, aby zcela nepopřel samotnou podstatu toho kterého základního práva nebo jeho smysl. Omezení nelze užít k jiným, než zákonem předvídaným účelům (čl. 4 odst. 4 Listiny). Tak základní práva zpětně omezují svá, formálním zákonem předvídaná, omezení.‘ (nález ze dne 18. 2. 2010 ve věci I. ÚS 1849/08).“.

68. Je třeba uvést, že obdobný závěr se s odkazem na porušení zásady nezatěžování dotčených osob (srov. § 6 odst. 2 správního řádu), objevil i v rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 10. 9. 2019, č. j. ÚOHS-R0118/2019/VZ-25073/2019/323/PBl: „Vzhledem k tomu, že formulář Oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněný v Úředním věstníku EU (stejně jako formulář Oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněný ve Věstníku veřejných zakázek) je již od 25. 4. 2019 založen ve správním spisu, Úřad neměl důvod po zadavateli usnesením ze dne 13. 5. 2019 požadovat, aby mu tento formulář doručil v dodatečné 5denní lhůtě. Tím, že Úřad po zadavateli požadoval dokument, který již měl k dispozici, postupoval v rozporu se zásadou zakotvenou v § 6 odst. 2 správního řádu, dle níž správní orgán zatěžuje dotčené osoby co možná nejméně.“). I v tomto případě bylo řečeno, že nesplnění nadbytečné (nezákonné) výzvy Úřadu nepředstavuje důvod pro uložení nápravného opatření dle § 263 odst. 4 zákona. Tento závěr je tu umocněn, neboť nyní je vedeno správní řízení o přestupku, ve kterém je k obviněnému třeba přistupovat „mírněji“ (s ohledem na charakter správního trestání), než jako k zadavateli ve správním řízení vedeném o přezkoumání jeho postupu.

69. Ve vztahu k přestupku dle výroku III. napadeného rozhodnutí je tak třeba uvést, že s ohledem na výše uvedené nedošlo ani k naplnění formální stránky přestupku (tj. nedošlo k protiprávnímu postupu). Je tak patrné, že přestupek dle výroku III. napadeného rozhodnutí se nestal. Za normálních okolností by v takovém případě došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení. Nicméně s ohledem na osud zbývajících výroků napadeného rozhodnutí by takový postup mohl správní řízení znepřehlednit, což by šlo k újmě účastníka správního řízení. Z toho důvodu je přistoupeno ke zrušení tohoto výroku napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému posouzení (jako v případě výroků II. a IV. napadeného rozhodnutí).

K výroku II.

70. Co se potom týče šetření třetího a posledního podnětu zaevidovaného pod sp. zn. ÚOHS-P0306/2020/VZ, na základě něhož Úřad dopisem č. j. ÚOHS-18260/2020/533/HKu ze dne 18. 6. 2020 vyzval zadavatele v souladu s § 258 odst. 1 zákona k předložení dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení citovaného dopisu, tak podotýkám, že i tuto třetí výzvu Úřadu vůči zadavateli k zaslání dokumentace o zadávacím řízení je třeba posuzovat v souvislosti s výzvami předchozími, tedy s první výzvou učiněnou na základě prvního podnětu sp. zn. ÚOHS-P0013/2020/VZ a s druhou (nezákonnou) výzvou učiněnou na základě druhého podnětu sp. zn. ÚOHS-P0208/2020/VZ. Poslední třetí výzvu ze dne 18. 6. 2020 tak nelze posuzovat izolovaně. I tuto výzvu formuloval Úřad zcela obecně pouze odkazem na § 258 odst. 1 zákona, když zmínil svůj požadavek na zaslání dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů. Je třeba připomenout, že dokumentaci o zadávacím řízení měl již Úřad k dispozici z doby po první výzvě č. j. ÚOHS-01334/2020/533/AMe ze dne 14. 1. 2020.

71. V návaznosti na řečenou první výzvu, ba ani v souvislosti s výzvou druhou č. j. ÚOHS-11469/2020/533/BŠp ze dne 16. 4. 2020 (výše shledanou jako nezákonnou) nevyvstaly Úřadu žádné pochybnosti ohledně komplexnosti dokumentace o zadávacím řízení, zadavatele tak také nevyzýval k doslání jakékoli chybějící dokumentace. Lze tak v první řadě vyslovit pochybnost o zákonnosti i oné třetí obecné výzvy ze dne 18. 6. 2020, když již měl Úřad dokumentaci od zadavatele prokazatelně k dispozici. Nelze tak přičítat k tíži zadavateli, že se zachoval konzistentně jako v případě prvních dvou výzev a setrval na svém přesvědčení, že zasláním příslušných originálů dokumentů svou povinnost dle § 258 odst. 1 zákona splnil.

72. Avšak výše uvedené nelze postavit na jisto a je faktem, že třetí podnět poukazoval na pochybení zadavatele, k jehož předběžnému posouzení mohlo být zapotřebí, aby Úřad disponoval jak originály, tak kopiemi listinných nabídek. V případě, kdyby taková potřeba nevznikla, sdílí v pořadí třetí výzvy osud výzvy druhé a platí, že je nezákonná z téhož důvodu (Úřad výzvou požadoval něco, co již měl k dispozici). V opačném případě by platilo, že výzva byla učiněna legálně (Úřad vyžadoval i kopie listinných nabídek), ačkoliv to z její textace přímo neplyne (výzvy byla formulována stejně obecně jako předcházející výzvy). Až teprve z dodatečné výzvy dopisem č. j. ÚOHS-20742/2020/533/HKu ze dne 9. 7. 2020 vyplynulo, že Úřad postrádá listinné kopie nabídek dodavatelů, které zadavatel dle článku 11.1. zadávací dokumentace po dodavatelích požadoval předložit, a o jejich zaslání v rámci této dodatečné výzvy zadavatele požádal. Tu lze poukázat i na to, že zadavatel nebyl Úřadem sankcionován za nezaslání úplné dokumentace o zadávacím řízení v návaznosti na první výzvu ze dne 14. 1. 2020, pročež nelze předpokládat, že měl vědět, že s ohledem na obsah podnětu sp. zn. ÚOHS-P0306/2020/VZ nastala u Úřadu důvodnost získání i oněch listinných kopií nabídek.

73. I kdyby byla výzva učiněna legálně, stále si je třeba zodpovědět to, zda je u nedodání listinných kopii nabídek naplněna materiální stránka přestupku. Jinými slovy (s ohledem na výše uvedené), zda nesplnění povinnosti ohrožuje povinností sledovaný zájem – zajištění předběžné přezkoumatelnosti postupu zadavatele. Jak již bylo uvedeno, obecně platí předpoklad, že kopie je věrným obrazem originálů a vice versa. Již toto samo o sobě může představovat dostatečný důvod pro vyvrácení domněnky o společenské škodlivosti přestupku ve smyslu § 270 odst. 1 zákona. Aby uvedené neplatilo, musely by existovat specifické okolnosti (tu v podnětu obsažená tvrzení), které by předpoklad totožnosti kopie a originálů narušovaly. Tato tvrzení nicméně musí dosahovat jisté věrohodnosti. Nemůže tak jít o zcela vágní tvrzení o tom, že došlo k manipulaci s nabídkou, bez uvedení čeho se manipulace měla týkat a např. o jaký rozsah manipulace se jednalo a jak se provedená manipulace má dotýkat listinných kopií nabídek. Posouzení v tomto duchu Úřad v napadeném rozhodnutí ale neprovedl.

74. Závěr Úřadu o tom, že došlo ke spáchání přestupku dle výroku II. napadeného rozhodnutí tak nelze považovat za dostatečný, neboť doprovodné okolnosti poukazují na to, že materiální stránka přestupku nemusela být naplněna. Z toho důvodu jsem přistoupil ke zrušení výroku II. napadeného rozhodnutí a jeho vrácení Úřadu k novému posouzení.

75. V novém posouzení si Úřad předně zodpoví otázku, zda lze i třetí výzvu považovat za nezákonnou (obdobně jako výzvu druhou). Pokud Úřad dospěje k závěru, že nešlo o nezákonnou (nadbytečnou) výzvu, bude se muset zabývat naplněním materiální znaku přestupku, jak je uvedeno výše. Připomínám rovněž související judikaturu, která Úřadu ukládá zohledňovat okolnosti konkrétního případu (viz zejm. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 52/2018 – 94 ze dne 30. 9. 2020, doplňkově i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2020 č. j. 31 Af 82/2018 – 55) a nesetrvávat na přílišném formalismu ve svém postupu.

K postupu Úřadu při novém projednání věci v této části

76. Východiska pro nové projednání věci Úřadem již byla dostatečně vylíčena v předchozí pasáži tohoto rozhodnutí nazvané „K nezákonnosti napadeného rozhodnutí“, nicméně s ohledem na zrušující výrok II. tohoto rozhodnutí, níže v textu shrnuji, jak má Úřad postupovat při novém projednání věci.

77. V návaznosti na výše uvedené tak bude muset Úřad nově posoudit, zda byla naplněna materiální stránka přestupku původně konstatovaného ve výroku IV. napadeného rozhodnutí, a to zejména s ohledem na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 52/2018 – 94 ze dne 30. 9. 2020. Úřad bude muset přehodnotit svůj závěr ohledně spáchání přestupku původně konstatovaného ve výroku III. napadeného rozhodnutí, jelikož tento nebyl shledán na základě zákonného postupu Úřadu. Konečně bude muset Úřad nově posoudit naplnění formální i materiální stránky přestupku dle výroku II. napadeného rozhodnutí, a to v návaznosti na předchozí závěry učiněné při novém posouzení přestupků původně konstatovaných v zde zmíněných výrocích IV. a III. napadeného rozhodnutí.

78. V návaznosti na toto nové posouzení postupu zadavatele dle § 258 odst. 1 zákona, bude muset Úřad znovu rozhodnout i o pokutě, kterou uložil zadavateli ve výroku V. napadeného rozhodnutí, jelikož mým zrušením výroků II. až IV. napadeného rozhodnutí již nejsou dány přitěžující okolnosti při stanovení její výše v podobě spáchání vícero přestupků, když jsem potvrdil pouze výrok I. napadeného rozhodnutí, a tedy najisto je postaveno pouze jedno pochybení zadavatele konstatované v tomto potvrzeném výroku o přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Konstatování přestupků dle § 268 odst. 1 písm. e) zákona bude muset Úřad v návaznosti na zde popsané revidovat.

79. Podle § 152 odst. 5 správního řádu platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, nevylučuje-li to povaha věci. Podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad v prvním stupni, zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků.

80. Podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání.

81. Vzhledem k výše uvedenému konstatuji, že závěr Úřadu vyjádřený ve výrocích II. až IV. a V. napadeného rozhodnutí, není v souladu se zákonem.

82. Současně jsem neshledal naplnění podmínek pro postup podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu, dle kterého odvolací správní orgán, dojde-li k závěru, že je napadené rozhodnutí nesprávné nebo v rozporu s právními předpisy, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a správní řízení zastaví, neboť je zde prostor pro doplnění skutkových zjištění a nové projednání věci ze strany Úřadu. Závěry Úřadu v návaznosti na nové projednání věci nelze v tuto chvíli předjímat. Za dané situace nelze v této části vyloučit ani zastavení správního řízení podle § 257 písm. f) zákona, dospěje-li Úřad k závěru, že v řízení z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 zákona nebo pro uložení sankce podle § 268 zákona.

83. Byly tak splněny podmínky předvídané § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a proto napadené rozhodnutí ve výrocích II. až IV. a V. ruším a věc vracím Úřadu k novému projednání, neboť uvedené vady napadeného rozhodnutí není možné zhojit jinak než vydáním nového rozhodnutí ve věci v této části. Úřad je při novém rozhodování vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.

VII.        Závěr

84. Ve smyslu § 98 odst. 1 zákona o přestupcích jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí ve všech jeho výrocích a jeho věcnou správnost v plném rozsahu a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu. Po zvážení všech aspektů dané věci jsem dospěl k těmto závěrům.

85. Úřad při vydání výroků I. a VI. napadeného rozhodnutí postupoval v souladu se zákonem, správním řádem a zákonem o přestupcích, nejsou tak naplněny předpoklady pro jejich zrušení nebo změnu.

86. Úřad při vydání výroků II., III. a IV. napadeného rozhodnutí nepostupoval v souladu se zákonem a správním řádem, dospěl jsem tak k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání v této části.

87. Vzhledem ke zrušení výroků II., III. a IV. napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání v této části, jsem rovněž přistoupil ke zrušení výroku V. napadeného rozhodnutí o pokutě, o které bude muset Úřad rovněž nově rozhodnout.

88. Vzhledem k výše uvedenému jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda

Obdrží

město Mohelnice, U Brány 916/2, 789 85 Mohelnice

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

---

[1] Zvýraznění v textu provedeno předsedou Úřadu