číslo jednací: 32865/2023/161
spisová značka: R0087/2023/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Nákup kontejnerového nosiče |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozhodnutí v části potvrzeno, v části změněno, v části zrušeno |
| Rok | 2023 |
| Datum nabytí právní moci | 4. 9. 2023 |
| Související rozhodnutí | 23412/2023/500 32865/2023/161 |
| Dokumenty |  2023_R0087.pdf 332 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0087/2023/VZ Číslo jednací: ÚOHS-32865/2023/161 |
|
Brno 4. 9. 2023 |
V řízení o rozkladu ze dne 7. 7. 2023 doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže obviněným –
- Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, IČO 70886288, se sídlem Sokolská 1595/62, 120 00 Praha,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0111/2023/VZ, č. j. ÚOHS-23412/2023/500 ze dne 20. 6. 2023 vydanému ve správním řízení vedeném ve věci možného spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) a § 269 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Nákup kontejnerového nosiče“ v otevřeném řízení, jehož „Oznámení o zahájení zadávacího řízení“ bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 11. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 11. 2017 pod ev. č. Z2017-033350, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 30. 11. 2017 pod ev. č. 2017/S 230-478938, ve znění pozdější opravy,
jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:
I.
Výroky I a VI rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0111/2023/VZ, č. j. ÚOHS-23412/2023/500 ze dne 20. 6. 2023 podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
p o t v r z u j i
a podaný rozklad v této části
z a m í t á m.
II.
Výrok II rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0111/2023/VZ, č. j. ÚOHS-23412/2023/500 ze dne 20. 6. 2023 podle § 152 odst. 6 písm. a), ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
m ě n í m
tak, že nově zní:
Obviněný – Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, IČO 70886288, sídlem Sokolská 1595/62, 120 00 Praha – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Nákup kontejnerového nosiče“ v otevřeném řízení, jehož „Oznámení o zahájení zadávacího řízení“ bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 11. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 11. 2017 pod ev. č. Z2017-033350, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 30. 11. 2017 pod ev. č. 2017/S 230-478938, ve znění pozdější opravy, nedodržel pravidlo stanovené v § 122 odst. odst. 4 téhož zákona, když nezjistil údaje o skutečném majiteli vybraného dodavatele – KMH servis s.r.o., IČO 25839535, sídlem Václavovická 1566, 739 34 Šenov – čímž zároveň porušil zásadu transparentnosti zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 téhož zákona, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a obviněný zadal veřejnou zakázku, neboť dne 7. 3. 2018 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky.
III.
Řízení o skutku spočívajícím v tom, že obviněný – Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, IČO 70886288, se sídlem Sokolská 1595/62, 120 00 Praha – nedodržel pravidlo stanovené v § 122 odst. 3 písm. a) citovaného zákona, když nevyzval vybraného dodavatele – KMH servis s. r. o., IČO 25839535, sídlem Václavovická 1566, 739 34 Šenov – k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, ačkoliv je v rozhodné době před uzavřením smlouvy neměl k dispozici, čímž se mohl při zadávání veřejné zakázky „Nákup kontejnerového nosiče“ v otevřeném řízení, jehož „Oznámení o zahájení zadávacího řízení“ bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 11. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 11. 2017 pod ev. č. Z2017-033350, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 30. 11. 2017 pod ev. č. 2017/S 230-478938, ve znění pozdější opravy, dopustit přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek
z a s t a v u j i
podle § 257 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť v něm nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 nebo 269 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek.
IV.
Výroky III a IV rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0111/2023/VZ, č. j. ÚOHS-23412/2023/500 ze dne 20. 6. 2023 podle dle § 152 odst. 6 písm. a), ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
r u š í m
a správní řízení v této části
z a s t a v u j i
podle § 257 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť v něm nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 nebo 269 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.
V.
Výrok V rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0111/2023/VZ, č. j. ÚOHS-23412/2023/500 ze dne 20. 6. 2023 dle § 152 odst. 6 písm. a), ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
m ě n í m
tak, že nově zní:
Za spáchání přestupků uvedených ve výroku I rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0111/2023/VZ, č. j. ÚOHS-23412/2023/500 ze dne 20. 6. 2023 a ve výroku II rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0111/2023/VZ, č. j. ÚOHS-23412/2023/500 ze dne 20. 6. 2023 ve znění změny provedené výrokem II rozhodnutí o rozkladu sp. zn.: ÚOHS-R0087/2023/VZ se obviněnému – Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, IČO 70886288, sídlem Sokolská 1595/62, 120 00 Praha − podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů ukládá
pokuta ve výši 65 000 Kč (šedesát pět tisíc korun českých).
Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
I. Postup obviněného a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Obviněný – Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, IČO 70886288, se sídlem Sokolská 1595/62, 120 00 Praha (dále jen „obviněný“ či „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon[1]“), zahájil dne 27. 11. 2017 odesláním „Oznámení o zahájení zadávacího řízení“ k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Nákup kontejnerového nosiče“, přičemž dotčené oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 11. 2017 pod ev. č. Z2017-033350, ve znění pozdější opravy, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 30. 11. 2017 pod ev. č. 2017/S 230-478938, ve znění pozdější opravy (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Dle čl. IV.2.2) „Oznámení o zahájení zadávacího řízení“ odeslaného k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek dne 27. 11. 2017 byla lhůta pro podání nabídek zadavatelem stanovena do 7:00 hodin dne 15. 1. 2018. Z čl. VII.1.2) „Oznámení změn nebo dodatečných informací“ odeslaného k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek dne 10. 1. 2018 vyplývá, že zadavatel prodloužil lhůtu pro podání nabídek, a to do dne 22. 1. 2018 do 7:00 hod. Dne 7. 3. 2018 zadavatel uzavřel s vybraným dodavatelem kupní smlouvu č. HSAA-12886-17/2017 na realizaci předmětu plnění veřejné zakázky (dále jen „kupní smlouva“), aniž by před tím zjišťoval údaje o skutečném majiteli vybraného dodavatele.
3. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k postupu obviněného souvisejícímu se zadáváním veřejné zakázky Úřad považoval skutková zjištění z předložených materiálů za dostatečná a považoval za prokázané, že se obviněný dopustil přestupků podle § 268 odst. 1 písm. a) a § 269 odst. 1 písm. a) a e) zákona, zahájil dne 16. 2. 2023 postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), v návaznosti na § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) řízení o přestupcích z moci úřední vydáním příkazu sp. zn. ÚOHS-S0111/2023/VZ, č. j. ÚOHS-06852/2023/500 (dále jen „příkaz“). Příkaz byl obviněnému doručen dne 16. 2. 2023 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 správního řádu zahájeno řízení o přestupcích z moci úřední. Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 24. 2. 2023 odpor z téhož dne. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.
II. Napadené rozhodnutí
4. Dne 20. 6. 2023 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0111/2023/VZ, č. j. ÚOHS-23412/2023/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“).
5. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 99 odst. 2 zákona, když provedl změnu zadávací dokumentace spočívající v úpravě maximální hodnoty obrysového průměru zatáčení požárního kontejnerového nosiče z původně požadovaných 21 m na 22,5 m, aniž by současně prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od odeslání změny zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku, ačkoli se jednalo o změnu zadávací dokumentace, která mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a obviněný zadal veřejnou zakázku.
6. Tento závěr Úřad v napadeném rozhodnutí odůvodnil především jednak tak, že na základě provedeného průzkumu dospěl k závěru, že dvojice výrobců – Man a Mercedes-Benz – nedisponovala podvozkem splňujícím požadavek na obrysový průměr zatáčení 21 m, ale disponovala podvozkem splňující požadavek s parametrem 22,5 m. Skutečnost, že došlo k rozšíření okruhu možných dodavatelů, pak vyplývá i z účasti dodavatele Scania Czech Republic s. r. o., který svým dotazem na možnost užití podvozku s větším obrysovým průměrem zatáčení fakticky změnu zadávací dokumentace inicioval. Rozšíření okruhu možných účastníků zadávacího řízení o dodavatele Scania Czech Republic s. r. o. přitom přiznává i sám obviněný. Změnou tohoto parametru tak obviněný rozšířil okruh možných dodavatelů, což mohlo mít vliv na výběr dodavatele. V takové situaci byl obviněný podle § 99 odst. 2 zákona povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek tak, aby od změny v zadávací dokumentaci činila celou nejméně svoji původní délku, v daném případě 48 dní. Délka lhůty pro podání nabídek od předmětné změny zadávacích podmínek ze dne 10. 1. 2018 ovšem činila pouhých 11 dní. Obviněný tak postupoval v rozporu s § 99 odst. 2 zákona, přičemž takovým postupem mohl být ovlivněn výběr dodavatele vzhledem k tomu, že změna v zadávací dokumentaci mohla vést k rozšíření okruhu dodavatelů, respektive jimi nabídnutých řešení.
7. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel pravidlo stanovené v § 122 odst. 3 písm. a) a odst. 4 zákona, když nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, ačkoliv je v rozhodné době před uzavřením smlouvy neměl k dispozici, a nezjistil údaje o skutečném majiteli vybraného dodavatele, čímž zároveň porušil zásadu transparentnosti zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 zákona, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a obviněný zadal veřejnou zakázku.
8. V odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí Úřad poukázal na to, že doklady o kvalifikaci vybraného dodavatele (viz bod 155 napadeného rozhodnutí) byly obviněnému předloženy ve formě scanu písemných listin, tedy jako prosté kopie, a nikoliv jako originály či ověřené kopie. Obviněný přitom nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií podle § 122 odst. 3 písm. a) zákona (ve znění účinném v době vedení zadávacího řízení a i v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí). Obviněný tak postupoval v rozporu se zákonem, přičemž tímto postupem nepostavil najisto, zda vybraný dodavatel skutečně splňuje podmínky kvalifikace. Dále Úřad poukazuje na to, že z dokumentace zadávacího řízení jakkoliv nevyplývá, že by obviněný přistoupil ke zjištění skutečného majitele vybraného dodavatele, jakkoliv k tomu byl obviněný podle § 122 odst. 4 zákona povinen. Jednalo se tak o další pochybení obviněného, který nepostupoval v souladu se zákonem.
9. Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 269 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s § 126 ve spojení s § 212 odst. 3 písm. b) zákona neodeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a Úředním věstníku Evropské unie v zákonné lhůtě 30 dnů od uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem. Při dodržení zákonem stanovené lhůty tak měl zadavatel učinit nejpozději dne 6. 4. 2018. Z bodu VI.5) „Oznámení o výsledku zadávacího řízení“ uveřejněného ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 6. 2018 pod ev. č. formuláře F2018-019151 vyplývá, že toto oznámení bylo odesláno k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 6. 2018. Z bodu VI.5) „Oznámení o výsledku zadávacího řízení“ uveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 6. 2018 pod ev. č. 2018/S 112-254682 vyplývá, že oznámení o výsledku zadávacího řízení veřejné zakázky bylo odesláno k uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie teprve dne 11. 6. 2018.
10. Výrokem IV napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona tím, že v rozporu s § 217 odst. 5 zákona neuveřejnil na profilu zadavatele písemnou zprávu zadavatele v zákonné lhůtě 30 pracovních dnů od uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem. Při dodržení zákonem stanovené lhůty tak měl obviněný učinit nejpozději dne 20. 4. 2018, což neučinil, když Úřad dospěl k závěru, že zpráva nebyla uveřejněna ještě ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. 20. 6. 2023.
11. Výrokem V pak Úřad za výše uvedené přestupky obviněnému uložil pokutu ve výši 80 000 Kč. V odůvodnění výše pokuty Úřad poukázal na to, že podle zákona mohla být uložena pokuta ve výši dle nejzávažnějšího přestupku až ve výši 431 365 Kč. Uložená pokuta tak při přihlédnutí k dalším přestupkům jako k přitěžujícím okolnostem činí méně než 20 % výše, v jaké mohla být uložena. Zároveň Úřad přihlédl k tomu, že obviněný v roce 2023 hospodaří s plánovanými příjmy ve výši 224 061 000 Kč. Stanovená výše pokuty nemůže být vzhledem k výši finančních prostředků, se kterými obviněný hospodaří, považována za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující jeho ekonomickou podstatu (a v tomto smyslu nespravedlivou).
12. Výrokem VI pak Úřad obviněnému uložil povinnost uhradit paušální náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
III. Rozklad obviněného
13. Dne 7. 7. 2023 obdržel Úřad rozklad obviněného proti napadenému rozhodnutí z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 21. 6. 2023. Rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě. Podaný rozklad obviněný následně doplnil podáním doručeným Úřadu dne 20. 7. 2023.
Námitky rozkladu
14. K výroku I napadeného rozhodnutí obviněný namítá, že rozhodnutí je založeno na nesprávných skutkových zjištěních a nesprávném právním posouzení věci. Úřad podle obviněného spolehlivě neprokázal, že změnou zadávací dokumentace (rozšíření průměru otáčení z 21 m na 22, 5 m) mohlo dojít k rozšíření okruhu možných účastníků zadávacího řízení. Obviněný zde poukazuje na to, že výrobci Mercedes-Benz a Man disponovali produkty, které splňovaly parametr průměru otáčení 21 m. Změnou zadávací dokumentace v podobě změny tohoto parametru tak nemohlo dojít k rozšíření okruhu možných dodavatelů. Zadavatel rovněž zpochybňuje spolehlivost průzkumu, který Úřad provedl mezi dodavateli.
15. K výroku II napadeného rozhodnutí obviněný poukazuje na to, že při posouzení přestupku má být aplikována pozdější právní úprava, pokud je pro obviněného příznivější. Ze znění § 123 odst. 3 zákona ve znění účinném od 16. 7. 2023 vyplývá, že zadavatel nemá povinnost vyžádat si originály či ověřené kopie dokladů o kvalifikaci vybraného dodavatele. Při přihlédnutí k příznivější právní úpravě tak obviněný nepostupoval v rozporu se zákonem. Materiálně pochybení zadavatele nedosahuje intenzity přestupku, a to i proto, že zadavatel údaje o skutečném majiteli dodatečně zjistil.
16. To, že se dopustil přestupků podle výroků III a IV napadeného rozhodnutí, obviněný v podaném rozkladu nerozporuje.
17. K výroku V napadeného rozhodnutí obviněný poukazuje na to, že Úřad nesprávně zjistil výši prostředků, kterými obviněný disponuje. Částka, kterou Úřad bere za příjmy obviněného, představuje „celkové příjmy státního rozpočtu ČR za HZS hl. m. Prahy jako organizační složku státu, nikoliv příjmy HZS hl. m. Prahy jako právní osobnosti, se kterými by mohl Zadavatel svévolně nakládat“. Zároveň obviněný poukazuje na veřejný zájem, který je jeho činností naplňován a který může být uložením sankce narušen, a je toho názoru, že Úřad měl přihlédnout k časovému odstupu mezi spácháním přestupků a jejich potrestáním. I pokud by bylo nadále setrváno na závěrech o spáchání přestupků obviněným, pak by měla být pokuta podle obviněného uložena pouze v symbolické výši 1000 Kč.
Závěr rozkladu
18. Závěrem rozkladu obviněný navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a alternativně buď zastavil správní řízení, nebo vrátil věc Úřadu k dalšímu projednání.
IV. Řízení o rozkladu
19. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona a podle § 88 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
20. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byla podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích přezkoumána správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí v plném rozsahu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.
21. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem ve znění účinném v okamžiku spáchání přestupků obviněným a v okamžiku vydání napadeného rozhodnutí. V řízení o rozkladu bylo ovšem nutné zohlednit aktuálně účinnou právní úpravu, která je ve vztahu k některým skutkům pro obviněného příznivější právní úpravou ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o přestupcích. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrocích toho rozhodnutí.
V. K námitkám rozkladu
K výroku I
22. Klíčovou otázkou v řešené věci je to, zda obviněný provedl takovou změnu v zadávací dokumentaci, která mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, a tudíž byl povinen podle § 99 odst. 2 zákona prodloužit lhůtu pro podání nabídek tak, aby od odeslání změny činila nejméně svoji původní délku.
23. Jakákoliv pochybnost nepanuje o tom, že ke změně v zadávací dokumentaci došlo. V bodě 17 Přílohy č. 1 „Technické podmínky požárního kontejnerového nosiče“ zadávacích podmínek veřejné zakázky obviněný stanovil, že s ohledem na „složité podmínky, ve kterých se předpokládá provoz PKN, je hodnota obrysového průměru zatáčení minimální, nejvíce však 21 m, výška je nejvíce 3400 mm (včetně hydraulického nakládacího jeřábu a s nataženým kontejnerem o výšce 2000 mm), délka je nejvíce 9500 mm.“ Dne 10. 1. 2018 pak obviněný na profilu zadavatele uveřejnil dokument „Změna ZD“ v němž uvedl, že „[n]a základě dotazu, vzneseného firmou SCANIA CZECH REPUBLIC s.r.o. dne 8. 1. 2018, rozhodl zadavatel o prodloužení lhůty pro podání nabídek do zadávacího řízení ‚Nákup kontejnerového nosiče‘. Lhůta se prodlužuje do 22. 1. 2018 do 7:00“. Jako přílohu zadavatel v dokumentu Změna ZD označil mj. přílohu č. 2 „Odpověď zadavatele“. Obsahem přílohy č. 2 „Odpověď zadavatele“ Změny ZD je pak dokument označený jako „Reakce na ‚Žádost o vysvětlení zadávací dokumentace‘ ze dne 8. 1. 2018“, v němž je mimo jiné uvedeno, že „[v]zhledem k optimálnímu rozložení hmotností je možné nabídnout požární kontejnerový nosič s hodnotou obrysového průměru zatáčení nejvíce 22,5 m.“
24. Je tak zjevné, že v průběhu zadávacího řízení obviněný provedl změnu zadávací dokumentace, která spočívala ve změně parametru obrysového průměru zatáčení, když na místo hodnoty do 21 m byl obviněný ochoten akceptovat i řešení s hodnotou do 22,5 m. Touto změnou tak došlo i k rozšíření okruhu řešení, kterými bylo možné předmět veřejné zakázky realizovat.
25. Změnu zadávací dokumentace obviněný reflektoval prodloužením lhůty pro podání nabídek, kterou prodloužil tak, že její konec připadl na 22. 1. 2018, prodloužil ji tedy o 11 dní počínaje okamžikem odeslání změny zadávací dokumentace. Původní délka lhůty pro podání nabídek přitom činila 48 dní, přičemž konec lhůty pro podání nabídek původně připadl na 15. 1. 2018.
26. Otázkou je, zda změna zadávací dokumentace mohla vést k rozšíření okruhu účastníků zadávacího řízení. V takovém případě byl obviněný podle § 99 odst. 2 zákona povinen lhůtu pro podání nabídek prodloužit tak, aby od momentu změny zadávací dokumentace činila nejméně svoji původní délku (tedy 48 dní), což obviněný neučinil.
27. Sám obviněný připouští, že k rozšíření okruhu účastníků zadávacího řízení došlo, ale pouze o dodavatele Scania Czech Republic s. r. o., který svým dotazem změnu zadávací dokumentace inicioval a který následně podal nabídku, tudíž změna v zadávací dokumentaci dle obviněného v důsledku nemohla mít vliv na výběr dodavatele.
28. Úřad v napadeném rozhodnutí oproti tomu dospěl k závěru, že změnou zadávací dokumentace byla umožněna účast dodavatelů, kteří by užili takové podvozky výrobců značek Man a Mercedes-Benz, které před změnou zadávacích podmínek nesplňovaly kritérium parametru obrysového průměru zatáčení. K tomu závěru Úřad dospěl především na základě realizovaného v průzkumu. V rámci něho společnost MAN Truck & Bus Czech Republic s. r. o. ve své odpovědi ze dne 24. 5. 2023 uvedla, že jí vyráběný podvozek „TGS 26.400 6x4 BL CH“ by splňoval všechny požadované technické parametry s výjimkou původně stanovené hodnoty obrysového průměru zatáčení vozidla v max. hodnotě 21 m, neboť tento podvozek s hodnotou daného parametru 21,3 m původně stanovený limit obviněným překračoval o 0,3 m. Společnost Mercedes-Benz Trucks Česká republika s. r. o. pak ve své odpovědi ze dne 23. 5. 2023 konstatovala, že její mateřská společnost Daimler Truck AG, výrobce nákladních vozidel Mercedes-Benz, v rozhodné době vyráběla podvozky řady Arocs (konkrétně uvedla model „Arocs 2643LK rozvor 4800 mm“), které by byly dle jmenované společnosti vhodné pro kompletaci obviněným poptávaného PKN s hodnotou obrysového průměru zatáčení 21,9 m.
29. Proti tomuto závěru Úřadu se obviněný v podaném rozkladu vymezuje, přičemž poukazuje na to, že obdobně argumentoval již před vydáním napadeného rozhodnutí. Úřad pochybil, když argumentaci obviněného nevzal v potaz, respektive zpochybnil obviněným předložené důkazní prostředky. Obviněný tvrdí, že byly k dispozici modely podvozků výrobců Man a Mercedes-Benz, které splňovaly kritérium parametru obrysového průměru zatáčení již před změnou zadávací dokumentace. Změna zadávací dokumentace tak podle obviněného neumožnila nově použít podvozky těchto výrobců, jak to tvrdí Úřad v napadeném rozhodnutí, neboť podvozky těchto výrobců bylo podle obviněného možné použít již před změnou zadávací dokumentace. Obviněný konkrétně poukazuje na vozidla Mercedes-Benz řady Axor a Actros s uvedením hodnoty obrysového průměru otáčení 16,9 m (Axor) a 19,8 m (Actros) a na vozidlo 3 MAN-TGS-6x4-Rigid hodnotou poloměru otáčení 20,1 m.
30. Pokud se obviněný vymezuje proti tomu, jak Úřad formuloval dotaz v provedeném průzkumu, lze mu dát za pravdu, že otázka nemíří bezprostředně na možnost změny v okruhu dodavatelů při změně technické kvalifikace. Nicméně tato skutečnost nemění nic na informacích, které Úřad v rámci průzkumu získal (viz bod 28 tohoto rozhodnutí). Zároveň ze znění vyjádření, která Úřad obdržel, vyplývá, že obě odpovědi byly formulovány s přihlédnutím ke kontextu zadávacího řízení (respektive toho, že došlo ke změně zadávacích podmínek), např. vyjádření společnosti MAN Truck & Bus Czech Republic s. r. o.: „Ano, z produkce MAN by se jednalo o podvozek TGS 26.400 6x4 BL CH, který by splnil všechny požadované technické parametry s výjimkou právě dotazovaného obrysového průměru zatáčení vozidla. Zadavatel nejprve požadoval zmiňovaný parametr v max. hodnotě 21 m. Podvozek značky MAN však uvedenou hodnotu překračuje o 0,3 m, celková hodnota je tedy 21,3 m. Jelikož ale zadavatel na základě námitky společnosti Scania změnil původní zadání a navýšil hodnotu průměru otáčení na 22,5 m, bylo by tedy možné vozidlo nakonec dodat i na podvozku MAN.“
31. I pokud by byla akceptována tvrzení obviněného o možnosti realizovat předmět veřejné zakázky produkty společností Man a Mercedes-Benz již před změnou zadávací kvalifikace, nelze z nich dovodit závěr, že změnou v zadávací dokumentaci nedošlo k rozšíření okruhu možných účastníků zadávacího řízení. Není možné stavět rovnítko mezi okruh možných dodavatelů a okruh výrobců podvozků, které dodavatelé k realizaci předmětu veřejné zakázky použijí. Ostatně sám vybraný dodavatel KMH servis s. r. o. není výrobcem podvozků. Jednotliví dodavatelé mohou užít nejen podvozku různých výrobců, ale i podvozky různých modelů v rámci produkce jednoho výrobce. Zde lze např. poukázat na vyjádření, které Úřad obdržel od společnosti HCS Centrum s.r.o. (viz bod 66 napadeného rozhodnutí): „Ano, byli by jsme schopni v uvedeném období dodat PKN, na podvozcích Iveco, MAN, Mercedes-Benz, Volvo, Scania, Renault…“. I před změnou zadávací dokumentace by se tak mohl zadávacího řízení zúčastnit dodavatel, který disponoval např. podvozkem výrobce Mercedes-Benz řady Axor, ale teprve po změně zadávací dokumentace by se mohl zúčastnit dodavatel, který disponoval podvozkem řady Arocs téhož výrobce. K otázce rozšíření okruhu možných účastníků zadávacího řízení je tak třeba přihlédnout z té perspektivy, že soutěž probíhá jednak mezi jednotlivými výrobci podvozků, jednak mezi výrobci dalších komponent (to ostatně vyplývá i z bodu 13 rozkladu). Zároveň byla veřejná zakázka soutěžena podle kritéria nejnižší nabídkové ceny, a tedy rozšířením okruhu možných řešení mohl být rozšířen okruh dodavatelů schopných účastnit se soutěže o zakázku.
32. Pokud jde o argumentaci obviněného ve vztahu k dodavateli Scania Czech Republic s. r. o., pak je třeba poznamenat, že se kromě tohoto dodavatele mohli zadávacího řízení účastnit i další dodavatelé, kteří by užili totožný podvozek. Samotný zadavatel přitom fakticky svojí argumentací přiznává, že takoví dodavatelé by se zadávacího řízení před změnou zadávací dokumentace zúčastnit nemohli.
33. Z výše uvedeného tak zjevně vyplývá, že změna v zadávací dokumentaci spočívající ve změně parametru obrysového průměru zatáčení skutečně mohla vést k rozšíření okruhu účastníků zadávacího řízení. Obviněný byl tedy podle § 99 odst. 2 zákona povinen prodloužit lhůtu pro podání nabídek tak, aby od odeslání změny činila nejméně svoji původní délku, což neučinil, a postupoval tak v rozporu se zákonem. Postup v rozporu se zákonem zároveň mohl mít vliv na výběr dodavatele, když nedostatečným prodloužením lhůty pro podání nabídek byla omezena možnost dalších dodavatelů se vůbec zadávacího řízení zúčastnit. Je tak nutno se ztotožnit se závěrem napadeného rozhodnutí, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
34. Výrokem I tohoto rozhodnutí je potvrzován i výrok VI napadeného rozhodnutí, kterým byla obviněnému uložena povinnost uhradit náklady správního řízení v paušální částce. Výrok o nákladech řízení je potvrzován proto, že nadále platí, že obviněný spáchal přestupek, připadá mu tedy ve smyslu § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích ve spojení s § 95 odst. 1 zákona o přestupcích a § 79 odst. 5 správního řádu povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.
K výrokům II a III
35. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel pravidlo stanovené v § 122 odst. 3 písm. a) a odst. 4 zákona, když nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, ačkoliv je v rozhodné době před uzavřením smlouvy neměl k dispozici, a nezjistil údaje o skutečném majiteli vybraného dodavatele, čímž zároveň porušil zásadu transparentnosti zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 zákona, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a obviněný zadal veřejnou zakázku.
36. Úřad tak fakticky konstatoval, že se obviněný dopustil dvou skutků. Jedním skutkem bylo to, že obviněný nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, a porušil tedy povinnost podle § 122 odst. 3 písm. a) zákona. Druhým skutkem pak bylo to, že obviněný nezjistil údaje o skutečném majiteli vybraného dodavatele, čímž porušil povinnost stanovenou § 122 odst. 4 zákona. Postup Úřadu, který u obou skutků konstatoval spáchání jednoho přestupku jedním výrokem napadeného rozhodnutí, nepostrádá logiku, když se vztahovaly ke krokům, které měl obviněný v zásadě učinit zároveň ve stejné fázi zadávacího řízení, tj. po výběru vybraného dodavatele, a jako takové spolu do určité míry souvisely. Nicméně obviněný porušil dvě různé povinnosti, které mu ukládal zákon, oba dva skutky stojí vedle sebe a z dále uvedených důvodů o nich musí být rozhodnuto odděleně.
37. Ohledně přestupku, kterého se obviněný dopustil podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel pravidlo stanovené v § 122 odst. 3 písm. a) zákona, když nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, ačkoliv je v rozhodné době před uzavřením smlouvy neměl k dispozici, je třeba v prvé řadě poznamenat, že není pochyb o tom, že tak obviněný skutečně neučinil. Sám obviněný se k tomu přiznal v průběhu Úřadem vedené kontroly, přičemž to vysvětlil administrativním pochybením (viz bod 10 napadeného rozhodnutí). Skutkový závěr, že obviněný nedostál své povinnosti podle § 122 odst. 3 písm. a) zákona (ve znění účinném před 16. 7. 2023), a v důsledku toho se dopustil přestupku, tak byl správný. Nicméně i v souladu s rozkladovou námitkou obviněného je třeba přihlédnout k tomu, že zákon v aktuálně účinném znění tuto povinnost zadavatelům nestanovuje. Požadavek na předložení originálů či ověřených kopií dokladů o kvalifikaci je podle § 122 odst. 4 písm. a) zákona v nyní účinném znění ponechán v dispozici zadavatele.
38. Podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější. V řešené věci je zjevné, že pro obviněného je příznivější posouzení věci podle znění zákona účinného od 16. 7. 2023 (po novele provedené zákonem č. 166/2023 Sb.), neboť z tohoto znění zákona nevyplývá povinnost, jejímž porušením by se obviněný dopustil přestupku. V důsledku aplikace pozdější právní úpravy je tak nutno vyslovit závěr, že se obviněný nedopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci. Proto je na místě v této části zastavit správní řízení podle § 257 písm. f) zákona, neboť nejsou důvody pro uložení sankce podle § 268 zákona.
39. Stran přestupku spočívajícího v tom, že obviněný nezjistil údaje o skutečném majiteli vybraného dodavatele podle § 122 odst. 4 zákona, pak rovněž o tomto porušení zákona ze strany obviněného nejsou pochybnosti, když jej obviněný sám přiznal (viz bod 10 napadeného rozhodnutí). Zároveň pak tuto povinnost zadavateli ukládá i § 122 odst. 5 zákona v jeho aktuálně účinném znění. Není tak přítomna pro obviněného příznivější právní úprava, která by mohla být aplikována. Nadále tak obstojí závěr napadeného rozhodnutí, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel pravidlo stanovené v § 122 odst. 4 zákona, když nezjistil údaje o skutečném majiteli jmenovaného vybraného dodavatele, čímž zároveň porušil zásadu transparentnosti zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 zákona, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a obviněný zadal veřejnou zakázku.
40. Obviněný namítá, že vytýkaným skutkem nenaplnil materiální stránku přestupku. K tomu je nutno říci, že obecně je závažnost tohoto přestupku nižší, tedy naplnění materiální stránky je dáno již naplněním stránky formální vzhledem k tomu, že nejsou přítomny žádné zvláštní okolnosti, ke kterým by bylo nutno přihlédnout. Formálně platí, že zadavatel před uzavřením smlouvy nezjistil údaje o skutečném majiteli vybraného dodavatele. Pokud se tak stalo po uzavření smlouvy, není tato skutečnost již relevantní – jde o úkon, který musí být z povahy věci proveden před uzavřením smlouvy, a tento nedostatek nelze později zhojit.
41. Nezjistí-li zadavatel podle § 123 odst. 4 zákona skutečného majitele vybraného dodavatele, je povinen jej podle § 123 odst. 5 vyzvat k předložení údajů o skutečném majiteli, načež nepředloží-li vybraný dodavatel tyto údaje, zadavatel jej podle § 123 odst. 7 zákona ze zadávacího řízení vyloučí. Se zjištěním údajů o skutečném majiteli tak bezpochyby souvisí možnost ovlivnění výběru dodavatele, a tudíž naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.
42. Obviněný v souvislosti se zjištěním skutečného majitele vybraného dodavatele namítá, že informace o skutečném majiteli vybraného dodavatele dodatečně zjistil. Svou námitku však nijak nespecifikuje. Ve správním řízení nebylo zjištěno, že by ke zjištění skutečného majitele došlo před uzavřením kupní smlouvy, ani obviněný to ostatně netvrdí. Jak již bylo výše uvedeno, dodatečné napravení tohoto nedostatku není způsobilé zmírnit závažnost přestupku, neboť nezmírňuje jeho případné následky.
43. Materiálně nebyla zjištěna žádná okolnost, která by snižovala individuální závažnost skutku natolik, že by bylo možné konstatovat, že klesla pod hranici závažnosti typové. Skutek zadavatele tedy přesáhl – byť typově nižší – hranici společenské škodlivosti a materiální stránka přestupku je naplněna.
44. K výroku II tohoto rozhodnutí tedy uzavírám, že u jednoho ze stíhaných skutků zadavatele zanikla v důsledku aplikace pozdější příznivější právní úpravy trestnost. Proto bylo přistoupeno ke změně výroku II napadeného rozhodnutí tak, že je obviněný vinen pouze druhým z uvedených skutků, řízení o prvém je výrokem III tohoto rozhodnutí zastavováno.
K výroku IV
45. Pokud jde o přestupky, jejichž spáchání Úřad konstatoval výroky III a IV napadeného rozhodnutí, je třeba v prvé řadě poznamenat, že ani sám obviněný jejich spáchání nijak nerozporuje, a co do věcné stránky tak o jejich spáchání není sporu. Ve vztahu k nim je však třeba posoudit otázku promlčení odpovědnosti za přestupek.
46. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona ve znění účinném do 16. 7. 2023 činila 5 let. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta podle § 270 odst. 5 zákona (viz bod 177 napadeného rozhodnutí). Přestupku podle výroku III napadeného rozhodnutí se obviněný dopustil dne 7. 4. 2018, přestupku ve vztahu k výroku IV napadeného rozhodnutí pak 21. 4. 2018. K zahájení správního řízení ve věci přestupků došlo doručením příkazu obviněnému dne 16. 2. 2023, tedy dříve než uplynula promlčecí doba v délce 5 let, jejíž konec by připadl na 7. 4. 2023, respektive na 21. 4. 2023.
47. Aktuálně účinné znění § 270 odst. 3 písm. b) zákona stanovuje pro přestupky podle § 269 zákona (tedy pro přestupky uvedené ve výroku III a IV napadeného rozhodnutí) promlčecí dobu v délce 4 let. Zjevně se jedná o právní úpravu pro obviněného příznivější ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o přestupcích. Je tak na místě promlčení těchto přestupků hodnotit s ohledem na promlčecí dobu v délce 4, a nikoliv 5 let.
48. Promlčecí doba tak uplynula v případě přestupku podle výroku III napadeného rozhodnutí dne 7. 4. 2022, v případě přestupku podle výroku IV napadeného rozhodnutí dne 21. 4. 2022, tedy dříve než bylo zahájeno správní řízení. S ohledem na promlčení není tak možné v případě přestupků podle výroku III a IV napadeného rozhodnutí konstatovat spáchání přestupku a uložit za ně sankci, respektive k nim přihlédnout při ukládání sankce k jako přitěžující okolnosti. S ohledem na uvedené se výroky III a IV napadeného rozhodnutí ruší a správní řízení se v této části zastavuje dle § 257 písm. f) zákona, neboť není důvod pro uložení sankce.
K výroku V
49. Co se týče uložené pokuty, stále platí, že v souladu se zásadou absorpce je pokuta ukládána za nejzávažnější z přestupků, kterých se obviněný dopustil, tedy přestupku podle výroku I napadeného rozhodnutí, kde je podle zákona možno uložit pokutu až do výše 431 365 Kč. Toto východisko správního uvážení ohledně výše pokuty se tedy oproti napadenému rozhodnutí nijak nemění.
50. Jako k přitěžující okolnosti je potom třeba přihlédnout k tomu, že se obviněný dopustil přestupku podle výroku II tohoto rozhodnutí (viz body 39 až 43tohoto rozhodnutí). Naopak je třeba vzít v potaz, že již není možné přihlédnout jako k přitěžujícím okolnostem k přestupkům podle výroku (částečně) II, III a IV napadeného rozhodnutí. Jde však o skutky svým charakterem výrazně méně závažné, než je přestupek ve výroku I napadeného rozhodnutí, který je primárně trestán.
51. Vzhledem k těmto skutečnostem, zejména k tomu, že co do závěrů o nejzávažnějším z přestupků nedošlo oproti napadenému rozhodnutí k žádné změně, byla výše pokuty přiměřeně k novým skutečnostem mírně snížena, tak jak je uvedeno ve výroku V tohoto rozhodnutí.
52. K námitkám, které ohledně výše uložené pokuty vznesl obviněný v podaném rozkladu, lze uvést následující.
53. Pokud obviněný namítá, že Úřad nesprávně zjistil výši prostředků, kterými obviněný disponuje, které mají být celkovými příjmy ČR ve vztahu k obviněnému, a nikoliv pouze příjmy obviněného, pak je třeba poznamenat, že údaje o příjmech obviněného nebyly východiskem pro stanovení výše pokuty. K těmto Úřad přihlédnul pouze jako k ukazateli hospodářské situace obviněného, aby uložením excesivní pokuty neohrozil jeho samotné fungování (viz bod 194 napadeného rozhodnutí). Jakkoliv obviněný neuvádí, jaké údaje o svých příjmech považuje za relevantní, i v tom (nepravděpodobném) případě, že by byly oproti částce se kterou v napadeném rozhodnutí pracoval Úřad (224 061 000 Kč), např. poloviční, pak je výše uložené pokuty ve vztahu k objemu finančních prostředků, se kterými obviněný nakládá, stále marginální.
54. Rovněž je třeba odmítnout argumentaci obviněného stran charakteru jeho činnosti. V případě přestupků podle zákona jsou z podstaty věci jejich pachateli často právě subjekty plnící úkoly veřejného zájmu, není tak možné v případě obviněného k této okolnosti přihlížet jako k polehčující. Zároveň se nelze jakkoliv domnívat (a netvrdí to ani sám obviněný), že by uložením pokuty ve výši 65 000 Kč bylo nějak ohroženo fungování obviněného.
55. Z výše uvedené pak zároveň vyplývá, že nejsou přítomny důvody pro to, aby bylo přistoupeno k mimořádnému snížení pokuty podle § 44 zákona o přestupcích, jako to navrhuje obviněný.
VI. Závěr
56. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí jako celku. Z důvodů uvedených výše jsem přistoupil ke změně výroků II a V napadeného rozhodnutí a ke zrušení výroků III a IV napadeného rozhodnutí. Je však vhodné poznamenat, že v napadeném rozhodnutí nebylo shledáno pochybení na straně Úřadu, bylo toliko nutno aplikovat pozdější právní úpravu, kterou Úřad v napadeném rozhodnutí ještě zohlednit nemohl, avšak která představuje pro obviněného úpravu příznivější. Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno i ve vztahu k zákonu o přestupcích, avšak v případě tohoto předpisu pro obviněného žádná příznivější změna nenastala.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
Česká republika – Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy, Sokolská 1595/62, 120 00 Praha
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy
[1] Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, ve vztahu k posouzení odpovědnosti za přestupek a určení druhu a výměry sankce se jedná o znění zákona účinné ke dni spáchání přestupku. Tam, kde bylo s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o přestupcích přihlédnuto k aktuálně účinné úpravě, je to uvedeno.
