číslo jednací: 50469/2023/163
spisová značka: R0152/2023/VZ
| Instance | II. |
|---|---|
| Věc | Stavební úpravy komunikací a zpevněných ploch na ulici Vrchlického |
| Účastníci |
|
| Typ správního řízení | Veřejná zakázka |
| Výrok | rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno |
| Rok | 2023 |
| Datum nabytí právní moci | 3. 1. 2024 |
| Související rozhodnutí | 44316/2023/500 50469/2023/163 |
| Dokumenty |  2023_R0152.pdf 190 KB |
|
Spisová značka: ÚOHS-R0152/2023/VZ Číslo jednací: ÚOHS-50469/2023/163 |
|
Brno 3. 1. 2024 |
V řízení o rozkladu ze dne 20. 11. 2023 doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže obviněným –
- město Příbor, IČO 00298328, se sídlem náměstí Sigmunda Freuda 19, 742 58 Příbor,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0607/2023/VZ, č. j. ÚOHS-44316/2023/500 ze dne 8. 11. 2023 vydaném ve správním řízení vedeném ve věci možného spáchání přestupků podle § 269 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s uveřejněním Dodatku č. 1 uzavřeného 7. 9. 2022 a Dodatku č. 3 uzavřeného 26. 10. 2022 ke Smlouvě o dílo uzavřené dne 7. 4. 2022 s vybraným dodavatelem – společností SEMITA – DS s.r.o., IČO 03829707, se sídlem Veřovice 582, 742 73 Veřovice – na realizaci veřejné zakázky s názvem „Stavební úpravy komunikací a zpevněných ploch na ulici Vrchlického“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek uveřejněné na profilu zadavatele dne 12. 1. 2022,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 5 a § 152 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0607/2023/VZ, č. j. ÚOHS-44316/2023/500 ze dne 8. 11. 2023
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Postup obviněného a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Obviněný – město Příbor, IČO 00298328, se sídlem náměstí Sigmunda Freuda 19, 742 58 Příbor, (dále jen „obviněný“) – uzavřel dne 7. 4. 2022 Smlouvu o dílo (dále jen „smlouva“) s vybraným dodavatelem – společností SEMITA - DS s.r.o., IČO 03829707, se sídlem Veřovice 582, 742 73 Veřovice (dále jen „vybraný dodavatel“) – na realizaci veřejné zakázky s názvem „Stavební úpravy komunikací a zpevněných ploch na ulici Vrchlického“, zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek uveřejněné na profilu zadavatele dne 12. 1. 2022, (dále jen „veřejná zakázka“).
2. Předmětem smlouvy (dle čl. III. „Předmět smlouvy“) je realizace stavebních prací spočívajících ve stavebních úpravách komunikací a zpevněných ploch na ulici Vrchlického v členění a rozsahu dle projektové dokumentace a položkového rozpočtu. Dne 7. 9. 2022 byl mezi obviněným a vybraným dodavatelem uzavřen Dodatek č. 1 ke smlouvě (dále jen „dodatek č. 1“), kterým došlo ke změně v rozsahu prací a navýšení ceny díla a ke změně doby plnění. Dne 26. 10. 2022 byl uzavřen Dodatek č. 3 ke smlouvě (dále jen „dodatek č. 3“), kterým byl změněn rozsah prací a navýšena cena díla. Obviněný uveřejnil na profilu zadavatele dne 20. 10. 2022 dodatek č. 1 a dne 4. 1. 2023 dodatek č. 3.
3. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 1. 8. 2023 podnět z téhož dne k prošetření postupu obviněného. V rámci šetření dotčeného podnětu si Úřad vyžádal od obviněného jeho písemné vyjádření k obsahu podnětu a zároveň jej vyzval k zaslání související dokumentace.
4. Vzhledem k tomu, že Úřad považoval na základě shromážděných podkladů za prokázané, že se obviněný dopustil přestupků podle § 269 odst. 2 zákona, vydal dne 27. 9. 2023 příkaz č. j. ÚOHS-36962/2023/500, sp. zn. ÚOHS-S0607/2023/VZ z téhož dne (dále jen „příkaz“).
5. Doručením příkazu obviněnému dne 27. 9. 2023 bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno řízení o přestupku z moci úřední. Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 2. 10. 2023 odpor z téhož dne. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.
II. Napadené rozhodnutí
6. Dne 8. 11. 2023 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0607/2023/VZ, č. j. ÚOHS-44316/2023/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výroky I a II napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku při uveřejňování dle § 269 odst. 2 zákona tím, že dodatek č. 1 neuveřejnil dle § 219 odst. 1 zákona na profilu zadavatele ve lhůtě do 30 dnů od jeho uzavření, tj. nejpozději do dne 7. 10. 2022, ale učinil tak až dne 20. 10. 2022, a dále, že se dopustil přestupku při uveřejňování dle § 269 odst. 2 zákona tím, že dodatek č. 3 neuveřejnil dle § 219 odst. 1 zákona na profilu zadavatele ve lhůtě do 30 dnů od jeho uzavření, tj. nejpozději do dne 25. 11. 2022, ale učinil tak až dne 4. 1. 2023. Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad uložil obviněnému pokutu ve výši 5 000 Kč. Výrokem IV pak Úřad obviněnému uložil povinnost uhradit paušální náklady ve výši 1 000 Kč.
III. Rozklad obviněného
7. Dne 20. 11. 2023 obdržel Úřad rozklad obviněného z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 8. 11. 2023. Rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
8. Obviněný v úvodu rozkladu připouští, že si je vědom porušení ustanovení § 219 odst. 1 zákona, avšak má za to, že každý skutek naplňující znaky přestupku je nutné posuzovat samostatně.
9. Obviněný je toho názoru, že v době spáchání přestupku byl odbor zabezpečující veřejné zakázky přetížen plněním pracovních povinností vyplývajících z dokončování řady stavebních zakázek a potýkal se i s nemocností jeho pracovníků, vybírání ošetřování člena rodiny, kdy docházelo k častému zastupování, nadto docházelo k personálním změnám a noví pracovníci nebyli dostatečně zaučeni.
10. Obviněný odmítá argumentaci Úřadu, že zajištění dostatečných kapacit pro plnění zákonných povinností je výlučnou záležitostí obviněného s tím, že jeho personální krize nepředstavuje okolnost odůvodňující snížení pokuty. Obviněný akcentuje, že i samotný Úřad by nemohl splnit zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí v situaci personálního ochromení např. z důvodu nemoci většího počtu pracovníků. Následně uvádí, že zadavatel coby veřejnoprávní korporace s nevelkým počtem zaměstnanců (56 pracovníků zařazených do městského úřadu) vykonává různé agendy v působnosti obce, přičemž oblast investic a s tím spojených veřejných zakázek obsluhuje pouze několik pracovníků. V daném případě došlo k souběhu nemocnosti a příchodu nových pracovníků (mj. z důvodu odchodu na mateřskou a rodičovskou dovolenou) nezávisle na vůli zadavatele s tím, že tyto pracovníky nebylo možné ani krátkodobě zastoupit jinými pracovníky v rámci celé organizace (např. z důvodu nedostatečné kvalifikace). Předmětná situace, kterou obviněný údajně nemohl ovlivnit, měla dle něj negativní vliv na jeho schopnost dodržet stanovené termíny.
11. I když nesplnění zákonné povinnosti uložené zákonem zadavatele neomlouvá, má obviněný za to, že nedodržením termínu zveřejnění a překročením stanovených lhůt ke zveřejnění dodatku č. 1 a dodatku č. 3 o 13, resp. 41 dní, nebyla nikomu způsobena žádná materiální škoda a rovněž nebyla znemožněna možnost veřejnoprávní kontroly, byť s časovým zpožděním.
12. O tom, že si je obviněný vědom své povinnosti vyplývající mu z ustanovení § 219 odst. 1 zákona, svědčí kromě dodatečného zveřejnění dodatku č. 1 a dodatku č. 3 na profilu zadavatele i skutečnost, že v případě smlouvy a dodatku č. 2 stanovené lhůty dodržel.
Závěr rozkladu
13. Obviněný se podaným rozkladem zjevně domáhá zrušení napadaného rozhodnutí. Pokud by předseda Úřadu dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, pak obviněný žádá, aby byla vzhledem k namítaným polehčujícím okolnostem snížena uložená pokuta, případně aby bylo zcela upuštěno od jejího uložení.
IV. Řízení o rozkladu
14. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona a podle § 88 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Stanovisko předsedy Úřadu
15. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byla podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích přezkoumána správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí v plném rozsahu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.
16. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které byl rozklad obviněného zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno.
V. K námitkám rozkladu
17. Co se týče samotného rozkladu jako celku, obviněný v jeho podstatné části opakuje argumentaci uplatněnou již dříve v odporu proti příkazu, s níž se Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí beze zbytku vypořádal. Obviněný tedy nepřináší v této argumentaci ničeho nového. V situaci, v níž se Úřad argumentací obviněného v napadeném rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vypořádal a obviněný v rozkladu setrvá na původních tvrzeních, aniž by k posouzení věci Úřadem vystavěl vlastní konkurující argumentaci, se předseda Úřadu z hlediska správnosti napadeného rozhodnutí prakticky nemá čím zabývat.
K zákonnosti výroků I a II napadeného rozhodnutí
18. Vzhledem k tomu, že obviněný podaným rozkladem napadá pouze některé výroky napadeného rozhodnutí, zabýval jsem se právě těmito námitkami, neboť je to obviněný, kdo svým rozkladem určuje rozsah přezkumu. Nad rámec podaného rozkladu jsem podrobil napadené rozhodnutí přezkumu z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí, kterou jsem povinen zkoumat z úřední povinnosti.
19. Obviněný podaným rozkladem nenapadá konkrétně výroky I a II napadeného rozhodnutí. V rozsahu rozkladem nedotčených výroků jsem tedy napadené rozhodnutí přezkoumal toliko z hlediska zákonnosti, načež shrnuji, že jsem dospěl k závěru, že Úřad rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.
20. Obecně k zákonnosti napadeného rozhodnutí jako celku poukazuji, že Úřad ve vztahu k výrokům I a II napadeného rozhodnutí (konstatování spáchání dvou přestupků při uveřejňování ve smyslu § 269 odst. 2 zákona) zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, na zjištěný skutkový stav aplikoval relevantní ustanovení zákona, která interpretoval ve světle příslušné judikatury. Zadavatel ostatně takto zjištěný skutkový stav ani nerozporuje a tento má oporu ve spisovém materiálu. Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám za logické, srozumitelné a plně přezkoumatelné. Současně konstatuji, že jsem nezjistil procesní vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.
K výrokům III a IV napadeného rozhodnutí – k námitkám rozkladu
21. Obecně lze uvést, že se Úřad zabýval všemi okolnostmi, které musí být v rámci posouzení závažnosti přestupku zhodnoceny, stejně jako zkoumal, zda nezanikla odpovědnost obviněného za přestupek.
22. V bodech 37 až 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyhodnotil, za který přestupek je možné uložit nejvyšší pokutu. Úřad v bodě 38 napadeného rozhodnutí správně shledal, že za oba přestupky konstatované ve výrocích I a II napadeného rozhodnutí lze podle § 269 odst. 3 písm. a) zákona uložit pokutu do výše 1 000 000 Kč, pročež jde o přestupky stejně trestné. V návaznosti na toto konstatování pak Úřad v bodě 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž správně označil za závažnější přestupek uvedený ve výroku II napadeného rozhodnutí, jelikož prodleva vzniklá mezi dnem uzavření dodatku č. 3 a dnem uveřejnění smlouvy je delší (40 dnů) než prodleva mezi dnem uzavření dodatku č. 1 a dnem uveřejnění smlouvy v případě přestupku uvedeného ve výroku I napadeného rozhodnutí (13 dnů) – oběma dodatky byl upraven rozsah prací a došlo k navýšení ceny díla, přičemž dodatkem č. 1 byl upraven i termín plnění díla.
23. Obviněný předně namítá pochybení Úřadu u výroků III a IV napadeného rozhodnutí (tedy rozhodnutí o trestu), přičemž své pochybení co do viny přiznává, byť apeluje na předsedu Úřadu, aby s ohledem na nízkou společenskou škodlivost svých činů zohlednil toto jako polehčující okolnost.
24. Obviněný napadá samotnou výši pokuty, neboť dle jeho názoru Úřad nereflektoval zásadu absorpce při stanovení výše pokuty a nepřihlédl ke všem polehčujícím okolnostem.
25. Pokud je o uloženou pokutu, pak lze odkázat souhrnně na body 31 až 55 napadeného rozhodnutí, kde Úřad dostatečně odůvodnil její výši, přičemž s tímto odůvodněním se lze ztotožnit. Rovněž nelze Úřadu ničeho vytknout při aplikaci absorpční zásady tím způsobem, že v rámci úvah o výši pokuty zohlednil i (3) přestupky, za které byl obviněný v minulosti potrestán (viz bod 42 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Není zřejmé, co je Úřadu ze strany obviněného vytýkáno ve vztahu k aplikaci absorpční zásady, když jsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrny úvahy, podle kterých byla tato zásada aplikována, jsou zmíněny přestupky, ke kterým Úřad při její aplikaci přihlížel, a i ze samotné výše pokuty je zřejmé, že je spíše symbolická.
26. Úřad při posouzení postupu obviněného vysvětlil obviněnému, že jeho postupem byl ohrožen právem chráněný zájem spočívající v možnosti zpětné kontroly veřejné zakázky a postupu obviněného ze strany veřejnosti, jež přispívá k hospodárnému vynakládání veřejných prostředků (závažnost), přičemž spáchání přestupku vedlo k dočasnému znemožnění účinné zpětné kontroly veřejné zakázky veřejností (následek). Jakkoli se zdá obviněnému tento následek marginální, faktem zůstává, že zákonodárce se rozhodl takovéto opomenutí trestat a Úřad nemá možnost hodnotit, zda je například doba, po niž nebyla povinnost zveřejnit smlouvy (dodatky) splněna, minimální. I v případě zmeškání o jediný den se obviněný dopouští přestupku a v tomto případě nešlo ani o takto marginální pochybení. Jediným místem, kde je možno tuto okolnost promítnout, je výše pokuty, což ostatně Úřad také učinil. Úřad postupoval správně při zohlednění polehčující okolnosti, kterou podrobně odůvodnil v bodech 49 až 50 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Taktéž likvidačnost uložené pokuty byla posouzena (bod 53 napadeného rozhodnutí). Je zřejmé, že pokuta má v tomto případě výrazně preventivní charakter.
27. Shrnuji, že Úřad při stanovení výše pokuty vzal v úvahu veškeré okolnosti případu, za kterých byl přestupek spáchán. Odůvodnění uložené pokuty je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 51/2007 ze dne 27. 3. 2008 přezkoumatelné, neboť Úřad zohlednil veškeré skutečnosti, které vyhodnotil jakožto relevantní s ohledem na charakter přestupků, a to včetně jejich individuálního hodnocení. S přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí a po zvážení všech aspektů dané věci jsem dospěl k závěru, že pokuta, kterou Úřad uložil obviněnému ve výroku III napadeného rozhodnutí, byla stanovena správně a v souladu se zákonem.
28. K námitce obviněného, že výše uložené pokuty není přiměřená s poukazem na to, že již učinil příslušná opatření k nápravě, a že byl v inkriminovaném období nedostatečně personálně vybaven, je třeba uvést, že jakkoliv je možné mít pochopení pro krátkodobé personální výpadky na straně obviněného, nelze jimi odůvodnit neplnění zákonných povinností. Obdobnou námitku uplatněnou obviněným již v odporu proti příkazu Úřad přesvědčivě vypořádal v bodě 50 napadeného rozhodnutí (zajištění dostatečných kapacit pro plnění zákonných povinností je výlučnou záležitostí obviněného, přičemž jeho personální krize nemůže být okolností odůvodňující snížení pokuty, natož pak okolností svědčící pro upuštění od jejího uložení). Opravdu je pouze na zadavateli, jakým způsobem zajistí jejich splnění. Navíc v tomto případě nešlo ani o povinnosti časově náročné či komplexní, které by vyžadovaly specifické znalosti, které by mohl mít pouze jeden zaměstnanec. Za irelevantní je třeba označit též komparaci obviněného s většími korporacemi. Mám za to, že v takových organizacích teoreticky může figurovat stejný či obdobný počet kompetentních lidí. Také je třeba upozornit, že předmětná tvrzení uplatněná v rozkladu jsou uvedena pouze v obecné rovině a obviněný nepředkládá důkazy o tom, že by objektivně nebyl schopen splnit předmětnou zákonnou povinnost, a i s menším počtem kvalifikovaných zaměstnanců zvládnout veškerou administrativu spojenou s uveřejňováním smlouvy, resp. jejich dodatků, na svém profilu.K návrhu obviněného, obsaženému v rozkladu, aby byla uložená pokuta snížena, tak doplňuji, že v případě, že by byla uložená pokuta snížena, nemohla by být dostatečně naplněna funkce pokuty.
29. Zdůrazňuji, že ke snížení pokuty jsem nepřistoupil zejména z důvodu, že v případech obdobných přestupků obdobné, ba dokonce i nižší maximální pokutové hranice Úřad uložil pokutu v obdobné či vyšší výši, a tedy považuji za žádoucí následovat konstantní rozhodovací praxi Úřadu, od níž jsem v přezkoumávaném případě neshledal žádného důvodu se odchýlit. Příkladmo zde odkazuji na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0016/2022/VZ, č. j. ÚOHS-04122/2022/163 ze dne 11. 3. 2022, které potvrdilo rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0522/2021/VZ, č. j. ÚOHS-02696/2022/500 ze dne 24. 1. 2022, jímž byla uložena pokuta ve výši 25 000 Kč za spáchání 9 přestupků.
30. Po přezkoumání správnosti výroku III napadeného rozhodnutí lze dospět k jednoznačnému závěru, že Úřad v napadeném rozhodnutí zcela srozumitelně a správně uvedl, z čeho při stanovení výše pokuty vycházel, přičemž nepřekročil meze správního uvážení, které mu náleží. Při rozhodování o výši pokuty Úřad zohlednil všechny skutečnosti, které mohly v tomto správním řízení výši pokuty ovlivnit, řádně se s nimi vypořádal a přesvědčivě odůvodnil, ke kterým okolnostem přihlédl a jaký vliv měly na uloženou výši pokuty. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí též správně zohlednil fakt, že dne 16. 7. 2023 nabyla účinnosti novela zákona (zákon č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů). Předmětná novela přináší příznivější právní úpravu pro obviněného, a proto byl Úřadem správně aplikován zákon ve znění této novely.
31. Jelikož obstojí výroky o vině (výrok I a výrok II napadeného rozhodnutí) a výrok o trestu (výrok III napadeného rozhodnutí), plně obstojí i výrok, kterým byla obviněnému uložena povinnost uhradit náklady správního řízení (výrok IV napadeného rozhodnutí).
Závěr
32. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v posuzovaném případě v souladu se zákonem, správním řádem a zákonem o přestupcích, je třeba uzavřít, že jsou dány podmínky pro potvrzení napadeného rozhodnutí a pro zamítnutí rozkladu, a to z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí o rozkladu.
33. Vzhledem k výše uvedenému jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
město Příbor, náměstí Sigmunda Freuda 19, 742 58 Příbor
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy