číslo jednací: 09980/2024/500
spisová značka: S0788/2023/VZ

Instance	I.
Věc	SMLOUVA O PROVÁDĚCÍM PROJEKTU, VÝVOJI A IMPLEMENTACI INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ PRO DIGITALIZACI STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ
Účastníci	Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj InQool, a.s. Expert & Partner engineering CZ, a.s. VITA software, s.r.o.
Typ správního řízení	Veřejná zakázka
Výrok	§ 264 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb. § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb.
Rok	2023
Datum nabytí právní moci	23. 5. 2024
Související rozhodnutí	09980/2024/500 20790/2024/162
Dokumenty	2023_S0788.pdf 883 KB

Spisová značka: ÚOHS-S0788/2023/VZ

Číslo jednací: ÚOHS-09980/2024/500

Brno 5. 3. 2024

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 14. 11. 2023 na návrh navrhovatele I ze dne 13. 11. 2023 vedeném původně pod sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ a ve správním řízení zahájeném dne 12. 12. 2023 na návrh navrhovatele II z téhož dne vedeném původně pod sp. zn. ÚOHS-S0841/2023/VZ, která byla usnesením č. j. ÚOHS-03280/2024/512 ze dne 23. 1. 2024 spojena do společného řízení vedeného nadále pod sp. zn. S0788/2023/VZ, jehož účastníky jsou

navrhovatel I – Expert & Partner engineering CZ, a.s., IČO 61859117, se sídlem Na hřebenech II 1718/10, Nusle, 140 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci signované dne 13. 11. 2023 Mgr. Petrou Koutnou, advokátkou, ev. č. ČAK 11082, AK Koutná & Fáberová v.o.s., IČO 27560937 sídlem Kostelní 875/6, Holešovice, 170 00 Praha 7,
navrhovatel II – VITA software, s.r.o., IČO 61060631, se sídlem Na Beránce 57/2, Dejvice, 160 00 Praha 6,
strany smlouvy:

zadavatel – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 24. společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1,
vybraný dodavatel – InQool, a.s., IČO 29222389, se sídlem Svatopetrská 35/7, 617 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 24. 1. 2024 JUDr. Miroslavem Cákem, advokátem, ev. č. ČAK 21009, AGM partners s.r.o., IČO 21007519, se sídlem Sokolovská 663/136c, Karlín, 186 00 Praha 8

ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy – „SMLOUVA O PROVÁDĚCÍM PROJEKTU, VÝVOJI A IMPLEMENTACI INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ PRO DIGITALIZACI STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ“ uzavřené dne 3. 11. 2023 mezi zadavatelem – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha – a vybraným dodavatelem – InQool, a.s., IČO 29222389, se sídlem Svatopetrská 35/7, 617 00 Brno – na veřejnou zakázku „Softwarové prostředí pro sdílení informací a dat“ zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož oznámení o výsledku bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 13. 11. 2023 pod ev. č. Z2023-051898,

rozhodl takto

Zadavateli – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj,IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha– se podle § 264 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá zákaz plnění smlouvy „SMLOUVA O PROVÁDĚCÍM PROJEKTU, VÝVOJI A IMPLEMENTACI INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ PRO DIGITALIZACI STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ“ uzavřené dne 3. 11. 2023 mezi jmenovaným zadavatelem a vybraným dodavatelem – InQool, a.s., IČO 29222389, se sídlem Svatopetrská 35/7, 617 00 Brno – na veřejnou zakázku „Softwarové prostředí pro sdílení informací a dat“ zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož oznámení o výsledku bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 13. 11. 2023 pod ev. č. Z2023-051898, neboť uvedená smlouva byla uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, když jmenovaný zadavatel uzavřel uvedenou smlouvu bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo předběžného oznámení, jakož i bez uveřejnění dobrovolného oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 citovaného zákona, ačkoliv byl povinen toto oznámení nebo předběžné oznámení uveřejnit, jelikož postupoval v rozporu s § 55 citovaného zákona, když zadal jmenovanou veřejnou zakázku
v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by pro její zadání byly splněny podmínky k použití tohoto druhu zadávacího řízení stanovené v citovaném zákoně, když zadavatel použil pro zadání citované veřejné zakázky jednací řízení bez uveřejnění s odkazem na § 63 odst. 5 citovaného zákona, tj. že postup v jednacím řízení bez uveřejnění byl nezbytný v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nezpůsobil, ačkoliv jmenovaný zadavatel vznik krajně naléhavé okolnosti způsobil sám tím, že v předchozím zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 3. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 3. 2023 pod ev. č. Z2023-001086, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 29. 3. 2023 pod ev. č. 2023/S 063-188074, ve znění pozdějších oprav, postupoval v rozporu s citovaným zákonem, a proto bylo předchozí zadávací řízení na výše uvedenou veřejnou zakázku zadávanou v otevřeném řízení zrušeno.

Podle § 264 odst. 3 citovaného zákona je plnění smlouvy zakázáno uplynutím lhůty 4 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

II.

Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, se zadavateli – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha – ukládá povinnost

uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 24. 11. 2023 a plné moci ze dne 21. 12. 2023 společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“) zahájil dne 2. 11. 2023 odesláním výzvy k jednání z téhož dne jednací řízení bez uveřejnění (dále jen „výzvy k jednání“) za účelem zadání veřejné zakázky „Softwarové prostředí pro sdílení informací a dat“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Dne 3. 11. 2023 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem – InQool, a.s., IČO 29222389, se sídlem Svatopetrská 35/7, 617 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 24. 1. 2024 JUDr. Miroslavem Cákem, advokátem, ev. č. ČAK 21009, AGM partners s.r.o., IČO 21007519, se sídlem Sokolovská 663/136c, Karlín, 186 00 Praha 8 (dále jen „vybraný dodavatel“) – smlouvu s názvem „SMLOUVA O PROVÁDĚCÍM PROJEKTU, VÝVOJI A IMPLEMENTACI INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ PRO DIGITALIZACI STAVEBNÍHO ŘÍZENÍ“ (dále jen „smlouva“).

3. Dne 13. 11. 2023 bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno oznámení o výsledku zadávacího řízení pod ev. č. Z2023-051898 (dále jen „oznámení o výsledku zadávacího řízení“).

4. Dne 14. 11. 2023 obdržel Úřad návrh navrhovatele – Expert & Partner engineering CZ, a.s., IČO 61859117, se sídlem Na hřebenech II 1718/10, Nusle, 140 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci signované dne 13. 11. 2023 Mgr. Petrou Koutnou, advokátkou, ev. č. ČAK 11082, AK Koutná & Fáberová v.o.s., IČO 27560937 sídlem Kostelní 875/6, Holešovice, 170 00 Praha 7 (dále jen „navrhovatel I“) – ze dne 13. 11. 2023 na zahájení správního řízení ve věci uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku. Na základě tohoto návrhu bylo Úřadem zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ.

5. Dne 12. 12. 2023 obdržel Úřad návrh navrhovatele – VITA software, s.r.o., IČO 61060631, se sídlem Na Beránce 57/2, Dejvice, 160 00 Praha 6 (dále jen „navrhovatel II“) – z téhož dne na zahájení správního řízení ve věci uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku. Na základě tohoto návrhu bylo Úřadem zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0841/2023/VZ.

II. OBSAH NÁVRHU NAVRHOVATELE I

6. Navrhovatel I úvodem shrnuje skutkový stav a zmiňuje, že společně se smlouvou byla mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem uzavřena i smlouva na údržbu a podporu informačních systémů pro digitalizaci stavebního řízení (dále jen „servisní smlouva“). Odkazuje na ustanovení 23.4. smlouvy, dle kterého jsou smlouva i servisní smlouva vzájemně závislými smlouvami, a proto podává návrh na uložení zákazu plnění pouze vůči smlouvě.

7. Navrhovatel I dále vyjadřuje přesvědčení, že zadavatel smlouvy uzavřel nezákonně způsobem dle § 254 odst. 1 písm. a) a b) zákona. Tvrdí, že předmět plnění veřejné zakázky (tj. smlouvy a servisní smlouvy) se v převážném rozsahu kryje s plněním, které zadavatel poptává v rámci veřejné zakázky „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ zadávané v otevřeném řízení[1], (dále jen „veřejná zakázka DSŘ“). Navrhovatel I konstatuje, že je účastníkem veřejné zakázky DSŘ, kde se jeho nabídka umístila jako druhá v pořadí a má zájem na realizaci předmětu plnění veřejné zakázky DSŘ i plnění předmětu veřejné zakázky. Dále dodává, že tím, že zadavatel uzavřel smlouvu na základě nezákonného jednacího řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“), vznikla navrhovateli I újma, neboť se nemohl účastnit zadávacího řízení na veřejnou zakázku zadávanou v JŘBU a realizovat poptávaný předmět plnění.

8. Navrhovatel I uvádí, že předmět plnění veřejné zakázky je shodný i s plněním poptávaným v rámci veřejných zakázek „Evidence elektronických dokumentací“[2] (dále jen „veřejná zakázka EED“) a „Integrační platforma stavebního řízení a portál stavebníka“[3] (dále jen „veřejná zakázka IPPS“), u kterých zadavatel doposud neukončil zadávací řízení, kdy jeho původní rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení bylo zrušeno Úřadem a odkazuje k tomu na rozhodnutí Úřadu vydaná sp. zn. R0075/2023/VZ a R0074/2023/VZ. Navrhovatel I dodává, že v případě veřejné zakázky DSŘ bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí Úřadu o zrušení zadávacího řízení a aktuálně (ke dni doručení návrhu) má probíhat rozkladové řízení. Navrhovatel I dále vyjadřuje předpoklad, že dle obvyklé praxe Úřadu bylo vydáno předběžné opatření na zákaz uzavření smlouvy mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem, se kterým zadavatel uzavřel smlouvu a servisní smlouvu v režimu JŘBU.

9. Navrhovatel I dále cituje ustanovení § 51 odst. 4 zákona a uvádí, že předmět plnění smlouvy a servisní smlouvy se s veřejnou zakázkou EED a veřejnou zakázkou IPPS překrývá v následujících bodech:

Informační systém stavebního řízení (dále jen „ISSŘ“) obsahuje mj. části systémů, které byly součástí Portálu stavebníka, Evidence elektronických dokumentací i evidence stavebních postupů,
Informační systém evidence staveb a záměrů (dále jen „ISESZ“) a Informační systém kompetencí (dále jen „ISKO“) byly obsahem veřejné zakázky IPPS.

S veřejnou zakázkou DSŘ se dle navrhovatele I předmět plnění veřejné zakázky překrývá v dodávce a podpoře systémů ISSŘ, ISESZ a ISKO. Zadavatel se tak dle navrhovatele I dopustil opakovaného porušení § 51 odst. 4 zákona, kdy veřejná zakázka není zadávána pouze v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu.

10. Dle navrhovatele I zadavateli nesvědčil jakýkoliv zákonný důvod pro zadání veřejné zakázky v JŘBU, jelikož nejsou a nemohou být splněny zákonné podmínky definované v § 63 zákona, zejména pak podmínka, že neexistuje naléhává okolnost, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil. Navrhovatel I dodává, že tento závěr dovozuje z průběhu veřejné zakázky DSŘ, veřejné zakázky EED a veřejné zakázky IPPS, kdy na přípravu zadávacích řízení měl zadavatel několik let.

11. Navrhovatel I poté cituje z odůvodnění zadavatele uvedeného v rámci oznámení o výsledku zadávacího řízení, které zadavatel považuje za nepatřičné, když všechna předcházející správní řízení Úřadu shledala pochybení v postupu zadavatele a příčinnou zpoždění nejsou sama správní řízení, ale nezákonné postupy zadavatele. Navrhovatel I dále tvrdí, že zadavatel je gestorem příslušné legislativy a neexistuje tak povolanější subjekt, který by koordinaci všech přípravných kroků k účinnosti nové legislativy měl mít pod kontrolou. A contrario dle navrhovatele I platí, že za načasování legislativy i za řádnou přípravu nezbytných zadávacích řízení plně odpovídá zadavatel a okolnosti, na které se odvolává, nemohou být naléhavou okolností, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil. Dle navrhovatele I tak zadavatel neměl postupovat v režimu JŘBU a je tak dán zákonný důvod pro uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku ve smyslu § 254 odst. 1 písm. a) zákona.

12. Navrhovatel I tvrdí, že mu a všem potenciálním účastníkům postupem zadavatele bylo znemožněno, aby se ucházeli o veřejnou zakázku a byla tak přímo vyloučena hospodářská soutěž a popřeny základní zásady zadávání veřejných zakázek. Navrhovatel I dodává, že se zadavatel dopustil také porušení zásady zákazu diskriminace, když bezdůvodně upřednostnil pouze jednoho dodavatele a nezahájil JŘBU s více potenciálními účastníky, v případě, že by zde byly zákonné důvody pro užití JŘBU.

13. Navrhovatel I dále vyjadřuje pochybnosti, zda byl záměr zadavatele zadat veřejnou zakázku formou JŘBU projednán na Pracovní skupině Rady vlády pro jednací řízení bez uveřejnění a zda zadavatel postupoval v souladu s Usnesením vlády České republiky ze dne 22. 3. 2017 č. 208.

14. Navrhovatel I pokračuje tvrzením, že uzavřením smlouvy a servisní smlouvy zadavatel nerespektoval prvostupňové rozhodnutí Úřadu ve věci veřejné zakázky DSŘ. Dle navrhovatele I zadavatel dále obešel předběžné opatření Úřadu o zákazu uzavření smlouvy vydané s největší pravděpodobností ve věci veřejné zakázky DSŘ. Navrhovatel I opakuje, že se předmět plnění veřejné zakázky podstatně shoduje s předmětem plnění veřejné zakázky DSŘ a je tak neakceptovatelné, aby zadavatel zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku DSŘ obešel tak, že smlouvu uzavře formou JŘBU. Dle navrhovatele I se tak jedná o porušení základních principů zákona a právního státu. Navrhovatel má tak za to, že je dán důvod pro uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku ve smyslu § 254 odst. 1 písm. b) zákona.

15. Navrhovatel I závěrem navrhuje uložení předběžného opatření v souladu s § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a vyjadřuje přesvědčení, že Úřad může v tomto případě postupovat dle obecné právní úpravy i přes omezení uvedené v § 254 odst. 7 zákona.

III. OBSAH NÁVRHU NAVRHOVATELE II

16. Navrhovatel II úvodem tvrdí, že zadavatel v rozporu se zákonem nezadal veřejnou zakázku formou otevřené soutěže, omezil tak hospodářskou soutěž a tím vyloučil navrhovatele z možnosti účasti na veřejné zakázce a navrhovateli tak vznikla újma. Navrhovatel II dodává, že má v dané oblasti praxi 15 let a je dominantním dodavatelem AIS pro stavební úřady a na rozdíl od vybraného dodavatele tak má dlouholetou zkušenost s vývojem a podporou software, který je předmětem smlouvy. Navrhovatel II má dále za to, že by požadovaný software byl schopen dodat levněji a kvalitněji než vybraný dodavatel.

17. Dle navrhovatele II je zadavatelovo odůvodnění zadání veřejné zakázky a uzavření smlouvy nedostatečné. K tvrzení zadavatele, že tuto situaci nezpůsobil a ani ji nemohl předvídat, navrhovatel II uvádí, že proces DSŘ byl zahájen již před více než 5 lety. Navrhovatel II dále poukazuje na skutečnost, že k dnešnímu dni nebyly dokončeny nebo pravomocně zrušeny soutěžní dialogy zahájené na konci roku 2021, když do dnešního dne byla pravomocně zrušena pouze jedna ze zmíněných veřejných zakázek a zadavatel se následně rozhodl soutěžní dialogy nahradit veřejnou zakázkou DSŘ, která byla následně zrušena rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023 z důvodu nezákonných zadávacích podmínek.

18. Dle navrhovatele II z výše uvedeného plyne, že měl zadavatel více než dostatek času na zajištění potřebných systémů v rámci otevřeného řízení a je patrné, že od roku 2021 do ledna 2023 neprovedl žádné kroky směřující k DSŘ. Důvody tísně leží dle navrhovatele II jen na straně zadavatele, kdy hlavními důvody jsou zjevná nečinnost a opakovaná nezákonnost úkonů a nastavení zadávacích podmínek na veřejnou zakázku DSŘ. Navrhovatel II dodává, že jen zadavatel odpovídá za správnost a zákonnost zadávacích podmínek a svých úkonů. Navrhovatel II dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 30 A 145/2018 – 64 ze dne 29. 6. 2020, dle kterého je zadavatel povinen zahájit zadávací řízení v takovém předstihu, aby počítal s možností posunu termínu pro podání nabídek, nebo že budou podány námitky, resp. zahájeno správní řízení. Nelze tak dle názoru navrhovatele II souhlasit s tvrzením, že existují důvody, které zadavatel nemohl předvídat nebo nezpůsobil.

19. Dle navrhovatele II z uvedeného jasně vyplývá, že zadavatel nesplnil kumulativní podmínky pro zadání veřejné zakázky v JŘBU stanovené v § 63 zákona zejména proto, že si zadavatel tento stav nezpůsobil sám, resp. mohl tento stav předvídat. Navrhovatel II dodává, že zcela absentuje veřejný zájem a dále rozporuje údajnou nemožnost dodržet lhůtu pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním a poukazuje na rozhodnutí Úřadu o zrušení veřejné zakázky DSŘ č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023, kdy mohl zadavatel obratem začátkem září 2023 zahájit otevřené řízení.

20. Navrhovatel II konečně odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. S0076/2017/VZ-12268/2017/541/MSCze dne 12. 4. 2017, jež bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. R0077,0078/2017/VZ-20038/2017/323/KKŘ ze dne 4. 7. 2017 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 126/2019 ze dne 31. 2. 2020, ze kterých plyne požadavek, aby smlouva uzavíraná v režimu JŘBU z důvodů dle § 63 odst. 5 zákona obsahovala rozvazující podmínku, která by byla navázána na zadání veřejné zakázky v „řádném“ zadávacím řízení. Dle navrhovatele II smlouva takovou podmínku neobsahuje, neboť ve smlouvě uvedená ustanovení nezakládají žádnou povinnost stran nebo automatismus ukončení a nejedná se tak o rozvazující podmínku.

IV. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Ke správnímu řízení vedenému pod sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ

21. Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 správního řádu, bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ zahájeno dnem 14. 11. 2023, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele I. Stejnopis návrhu byl zadavateli doručen téhož dne.

22. Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:

navrhovatel I,
strany smlouvy:

zadavatel,
vybraný dodavatel.

23. Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 14. 11. 2023.

24. Dne 24. 11. 2023 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne k návrhu navrhovatele I. Ohledně dokumentace o zadávacím řízení zadavatel uvedl, že ji již Úřadu zaslal v rámci správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0766/2023/VZ.

Vyjádření zadavatele k návrhu navrhovatele I

25. Zadavatel úvodem rekapituluje skutkový stav, jenž předcházel zadání veřejné zakázky. K absenci újmy navrhovatele I zadavatel tvrdí, že se tento navrhovatel účastnil otevřeného řízení na veřejnou zakázku DSŘ, kde proti rozhodnutí o výběru dodavatele brojil námitkami. Zadavatel má za to, že rozhodnutím o odmítnutí námitek je plně vypořádal, neboť navrhovatel I následně nepodal návrh u Úřadu a újmu navrhovatele I tak považuje za toliko tvrzenou.

26. Zadavatel vyjadřuje nesouhlas s tvrzením navrhovatele I, že zadavatel nebyl oprávněn zahájit JŘBU na veřejnou zakázku, neboť nebyly splněny podmínky dle § 51 odst. 4 zákona. Dle zadavatele se nejedná o relevantní argument a tvrdí, že předmět veřejné zakázky je výrazně odlišný od veřejné zakázky DSŘ a také od veřejné zakázky EED, veřejné zakázky IPPS a veřejné zakázky Evidence stavebních postupů (dále souhrnně jen „soutěžní dialogy“), jelikož smlouva svým zamýšleným způsobem naplnění cíle digitalizace stavebního řízení (dále jen „DSŘ“) představuje technicky podstatně odlišné plnění. K rozdílu mezi veřejnou zakázkou a soutěžními dialogy zadavatel uvádí, že soutěžní dialogy počítaly s vytvořením tří informačních systémů, zatímco v rámci veřejné zakázky má být vytvořen jediný komplexní informační systém a souhrnná předpokládaná hodnota u soutěžních dialogů činila 961 666 605 Kč bez DPH a konečná hodnota u veřejné zakázky činí 31 271 621 Kč bez DPH. Dle zadavatele je i ve vztahu k veřejné zakázce DSŘ rozsah veřejné zakázky redukován na míru nezbytnou pro naplnění minimálních požadavků dle stavebního zákona[4] a redukce poptávaného plnění je patrná ze srovnání harmonogramu veřejné zakázky DSŘ a smlouvy, kdy harmonogram veřejné zakázky DSŘ uvádí 32 položek, kdežto harmonogram ke smlouvě pouze 13. Zadání veřejné zakázky je dle zadavatele nezbytné s ohledem na potřebu zajistit provoz DSŘ, jakožto klíčového systému pro vedení stavebních řízení.

27. Dle zadavatele se navrhovatel I zaobíral pouze obdobností předmětu plnění jednotlivých veřejných zakázek a nespecifikoval, v čem konkrétně by měly předměty soutěžních dialogů a veřejné zakázky DSŘ vykazovat znaky obdobnosti. Zadavatel dále poukazuje na to, že se navrhovatel I nijak nezabýval podmínkami dle § 51 odst. 4 písm. a) a b) zákona, ale pouze konstatoval, že uvedené podmínky nebyly naplněny. Dle zadavatele zahájení JŘBU vychází z naléhavé potřeby zadavatele, a i přes odlišnost předmětu veřejné zakázky by tak byla podmínka dle § 51 odst. 4 písm. a) zákona naplněna a současně obsahuje předmět veřejné zakázky pouze nezbytně nutné části DSŘ a doba trvání smlouvy je zúžena na nezbytně nutnou dobu a je doplněna o řadu rozvazovacích podmínek a možnost jednostranného ukončení ze strany zadavatele a byla by tedy naplněna i podmínka podle § 51 odst. 4 písm. b) zákona.

28. Zadavatel nesouhlasí s tvrzením navrhovatele I, že neexistuje naléhává okolnost, kterou zadavatel nemohl předvídat ani ji nezpůsobil. Zadavatel odkazuje na § 63 odst. 5 zákona a tvrdí, že lze použít JŘBU v případě existence krajně naléhavé okolnosti, jež zadavatel nemohl předvídat, svým jednáním ji nezpůsobil a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním.

29. K existenci krajně naléhavé okolnosti zadavatel cituje z odborné literatury[5], dle které je krajně naléhavou okolností „třeba rozumět situaci výjimečné povahy, která ve svém důsledku vyvolává mimořádné řešení vzniklé situace, odchylující se od obecných či standardních postupů souvisejících se zadáním veřejné zakázky.“. Dodává, že obdobné závěry vyplývají taktéž z rozhodovací praxe Úřadu a odkazuje k tomu na rozhodnutí č. j. ÚOHS-S2/2009/VZ-10252/2010/540/VKu ze dne 20. 7. 2013. Zadavatel dále odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 128/2016-189, kde byla krajní situace vymezena jako situace, kdy okamžitým neuspokojením zadavatelovy poptávky hrozí výrazné materiální škody či ochromení funkčnosti ve významném rozsahu. Zadavatel k uvedenému odkazuje na blížící se nabytí účinnosti § 267 a násl. stavebního zákona a smlouva má vést ke splnění povinností zadavatele stanovených stavebním zákonem. Dodává, že pokud nedojde ke včasnému zprovoznění DSŘ, dojde k ochromení záměru zrychlení stavebních řízení a dále spíše k jejich zpomalení v důsledku neujasněných procesů. Dle zadavatele má délka stavebních procesů značný dopad na HDP České republiky a odkazuje k tomu na zprávu OECD[6]. Zadavatel dále odkazuje na Zprávu o hodnocení dopadů regulace (RIA) ke stavebnímu zákonu[7], dle které jsou ztráty způsobené průtahy ve stavebním řízení v řádu miliard Kč ročně. Rovněž zadavatel poukazuje na skutečnost, že průtahy ve stavebním řízení mohou taktéž zakládat nárok na náhradu škody i nemajetkové újmy stavebníků proti České republice. K existenci naléhavé okolnosti zadavatel závěrem dodává, že v daném případě představuje ohrožení základních potřeb obyvatel České republiky a vedla by ke vzniku škody velkého rozsahu.

30. K nepředvídatelnosti krajně naléhavé okolnosti zadavatel úvodem odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-09758/2022/510 ze dne 18. 3. 2022 a č. j. ÚOHS-23145/2021/500/AIv ze dne 13. 7. 2021, ve kterých Úřad konstatoval, že zadavatel nemohl „předvídat, že se mu do konce trvání smlouvy (...) nepodaří v otevřeném řízení uzavřít smlouvu (...) když se příprava tohoto zadávacího řízení protáhla téměř na 3 roky.“. Zadavatel poukazuje na skutečnost, že připravoval zajištění DSŘ již od roku 2021 a v období květen – červen 2022 došlo k přehodnocení postoje k celkové architektuře DSŘ, kdy byly zjištěny okolnosti ukazující praktickou nevyužitelnost původní koncepce několika vzájemně propojených systémů a v návaznosti na uvedené zjištění začal zadavatel připravovat koncepci DSŘ, na které posléze zahájil otevřené řízení, v rámci něhož byly podány námitky a následně zahájeno správní řízení před Úřadem. Zadavatel dodává, že výsledek uvedeného správního řízení vyústil v situaci, kdy byl zadavatel vázán blížícím se datem nabytí účinnosti stavebního zákona, aniž by měl možnost obstarat svou potřebu v jakémkoliv probíhajícím zadávacím řízení. Zadavatel dále poukazuje na skutečnost, že veřejná zakázka EED a veřejná zakázka IPPS byly před Úřadem přezkoumávány od začátku roku 2022 po dobu 6 měsíců, následně od ledna 2023 do září 2023 bylo řešeno jejich zrušení a otevřené řízení na DSŘ bylo přezkoumáváno ještě v době uzavření smlouvy. Zadavatel opětovně odkazuje na rozhodnutí Úřadu ÚOHS-23145/2021/500/AIv ze dne 13. 7. 2021, dle kterého „není zcela běžnou, resp. očekávatelnou situací, aby zadávací řízení bylo u Úřadu řešeno opakovaně, a to celkem po dobu cca 23 měsíců, tj. po dobu téměř 2 let“ a k uvedenému závěrem shrnuje, že se v krajně naléhavé okolnosti nachází kvůli nepředvídatelnému průběhu dosavadních zadávacích řízení na zajištění DSŘ.

31. K tvrzení navrhovatele I, podle něhož si zadavatel[8] vyvstalou naléhavou situaci způsobil sám, zadavatel uvádí, že není zákonodárcem a není v jeho pravomoci udat konečnou podobu dané právní úpravy. Dle zadavatele nelze dovozovat, že rozhodnutí Úřadu ve věci veřejné zakázky DSŘ ukazuje na pochybení zadavatele, kterého se mohl vyvarovat, a odkazuje k tomu na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-09758/2022/510 ze dne 18. 3. 2022 a č. j. ÚOHS-31064/2021/500/ISo ze dne 13. 9. 2021. Zadavatel tvrdí, že po celou dobu existence legislativy předvídající existenci DSŘ postupoval se záměrem zajistit jej v otevřené hospodářské soutěži. K údajné nezákonnosti postupu v otevřeném řízení na veřejnou zakázku DSŘ zadavatel dodává, že ta se týkala vybraných smluvních podmínek, které byly i pro samotného navrhovatele zjevně akceptovatelné, jelikož podal nabídku. Zadavatel uvedené shrnuje tvrzením, že v soutěžních dialozích a v otevřeném řízení na veřejnou zakázku DSŘ činil kroky za účelem zajištění DSŘ maximálně efektivním způsobem a bez zbytečného prodlení a nemohl předpokládat, že zvolený postup bude napaden námitkami a otevřené řízení na veřejnou zakázku DSŘ bude zrušeno.

32. K nemožnosti dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním zadavatel uvádí, že i pro otevřené řízení jakožto nejrychlejší z uvedených druhů zadávacího řízení platí minimální lhůta pro podání nabídek 30 dnů, k čemuž je potřeba připočítat čas nezbytný pro vyhodnocení nabídek a případné odstranění jejich nejasností a následně 15denní lhůtu pro podání námitek, a tak v případě zcela bezproblémového průběhu zadávacího řízení by nebylo možné počítat s jeho ukončením dříve než začátkem roku 2024. Zadavatel dodává, že vzhledem k dosavadním postupům dodavatelů by nemohl očekávat ukončení dříve než koncem první poloviny roku 2024, kdy již má být část DSŘ zprovozněna.

33. Zadavatel dále uvádí, že dle rozhodovací praxe Úřadu podpořené recentní judikaturou soudů lze smlouvy uzavřené v rámci JŘBU podle § 63 odst. 5 zákona uzavřít pouze na dobu nezbytně nutnou a odkazuje k tomu na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 68/2017 ze dne 11. 4. 2019. Zadavatel dále odkazuje na stanovisko Úřadu[9], kde je uvedeno, že je zadavatel oprávněn poptat plnění v rámci JŘBU jen na dobu, ve které bude schopen dokončit standardní zadávací řízení. Dle zadavatele tak smlouva dle § 63 odst. 5 zákona může být uzavřena jako dočasné řešení do doby výběru dodavatele a zajištění dlouhodobého řešení. Dodává, že doba trvání smlouvy byla stanovena kombinací pevného termínu a budoucí rozvazovací podmínky vázané na účinnost smlouvy na obdobný předmět plnění.

34. K argumentu navrhovatele I, podle něhož zadavatel porušil zákon, když JŘBU nezahájil s více potenciálními dodavateli zadavatel uvádí, že zákon takovou podmínku nestanoví. Zadavatel dodává, že reflektoval výsledek otevřeného řízení na veřejnou zakázku DSŘ a nabídka navrhovatele II činila téměř pětinásobek nabídkové ceny vybraného dodavatele a zadavatel tak považuje za logické, že neoslovil navrhovatele I, neboť to z časových důvodů nepovažoval za účelné.

35. K navrhovatelem I tvrzené povinnosti informovat vládu před uzavřením smlouvy v souladu s Usnesením vlády České republiky ze dne 22. 3. 2017 č. 208/2017 zadavatel uvádí, že se toto usnesení vlády nepoužije z důvodu finančního objemu veřejné zakázky, neboť notifikační povinnost se vztahuje pouze na veřejné zakázky s hodnotou vyšší než 300 mil. Kč bez DPH.

36. V souvislosti s údajným porušením zákazu uzavření smlouvy stanoveného předběžným opatřením zadavatel upozorňuje, že se předběžné opatření vztahuje pouze na veřejnou zakázku DSŘ, nikoliv na šetřenou veřejnou zakázku. Zákonné předpoklady JŘBU považuje zadavatel za naplněné, neboť se v současnosti nachází v situaci blížícího se termínu nabytí účinnosti stavebního zákona, nemá zajištěn informační systém, který by mohl naplnit požadavky dle § 273 a násl. stavebního zákona a v případě jeho neexistence hrozí následek významných ekonomických škod vyplývajících z ochromení procesu povolování staveb.

37. V souvislosti s návrhem na vydání předběžného opatření zadavatel uvádí, že požadavek navrhovatele II, aby Úřad postupoval dle § 61 odst. 4 správního řádu namísto § 254 odst. 7 zákona, by byl dle zadavatele postupem contra legem a Úřad by nadto postupoval v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí vyjádřenou v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Takový postup je dle zadavatele také v rozporu s principem lex specialis derogat legi generali.

38. Ve vztahu k existenci důvodů hodných zvláštního zřetele zadavatel uvádí, že zajištění informační infrastruktury umožňující proces povolování staveb představuje zcela zásadní veřejný zájem a neexistence DSŘ by představovala významné znepřehlednění a potenciálně paralýzu stavebních řízení. Dle zadavatele povede neexistence DSŘ k tomu, že stavebním zákonem upravené procesy fakticky ztratí svůj smysl a takový stav povede ke zpomalení, ne-li zastavení stavebních řízení v důsledku neujasněných postupů při provádění úkonů v řízení na straně stavebníků i stavebních úřadů. Zadavatel dále opakovaně odkazuje na zprávu OECD a RIA a opětovně se vyjadřuje k průtahům ve stavebním řízení (viz výše). Závěrem zadavatel shrnuje, že zajištění alespoň části DSŘ představuje důležitý veřejný zájem, a proto pro případ, že by Úřad shledal nedůvodnost zadavatelem zvoleného postupu, navrhuje, aby Úřad v souladu s § 264 odst. 4 zákona neuložil zákaz plnění smlouvy, neboť jsou bez dalšího naplněny důvody hodné zvláštního zřetele a veřejný zájem na pokračování plnění smlouvy, nebo podle § 263 odst. 3 zákona stanovil lhůtu, jež by umožnila zadavateli zajistit kontinuitu vytváření DSŘ prostřednictvím jiného zadávacího řízení.

Další průběh správního řízení

39. Usnesením ze dne 28. 11. 2023 Úřad zastavil řízení o žádosti navrhovatele I ze dne 13. 11. 2023 na nařízení předběžného opatření, neboť tuto žádost Úřad shledal zjevně právně nepřípustnou.

Vyjádření vybraného dodavatele

40. Dne 29. 11. 2023 Úřad obdržel vyjádření vybraného dodavatele z téhož dne k návrhu navrhovatele I., v němž mj. uvádí, že námitka porušení § 51 odst. 4 zákona postrádá význam, neboť byla veřejná zakázka zadaná v nezbytném rozsahu a v nezbytné míře a byla tak splněna zákonná výjimka. Dle vybraného dodavatele se dále námitka stala obsoletní, neboť Úřad zadávací řízení DSŘ pravomocně zrušil.

41. Vybraný dodavatel poukazuje na skutečnost, že DSŘ je součástí Národního plánu obnovy (dále jen „NPO“), v rámci něhož jsou stanoveny konkrétní milníky a cíle, z nichž uvádí „Plná funkčnost agendového informačního systému“ pro třetí čtvrtletí roku 2024 a „Plné využití přínosů digitalizace stavebního řízení“ pro čtvrté čtvrtletí roku 2024. Vybraný dodavatel dále odkazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2021/241 kterým se zřizuje Mechanismus na podporu obnovy a odolnosti (dále jen „nařízení“), ze kterého vyplývá, že uspokojivé splnění milníků a cílů představuje předpoklad pro vyplacení platby členskému státu. Dle vybraného dodavatele je tedy plnění dohodnutých milníků a cílů klíčovým pro čerpání finančních prostředků z plánů obnovy. Použití JŘBU tak dle vybraného dodavatele neodůvodňuje pouze potřeba dodržení platného stavebního zákona.

42. Námitku porušení zákazu uzavření smlouvy stanoveného předběžným opatřením považuje vybraný dodavatel za irelevantní, k čemuž dodává, že zákaz uzavření smlouvy se vztahuje jen na veřejnou zakázku, jež je předmětem přezkumu ze strany Úřadu, a to do pravomocného skončení řízení a zákaz se přirozeně nevztahuje na zadání zakázky jiným způsobem, neboť vůči tomu právní úprava nabízí zvláštní prostředky ochrany.

43. Vybraný dodavatel má za to, že pokud by bylo konstatováno neoprávněné užití JŘBU, byly by naplněny důvody obecného zájmu, pro které by měla být smlouva ponechána v platnosti podle § 264 odst. 4[10] zákona a s ohledem na celkovou délku trvání smlouvy a harmonogram plnění je dle vybraného dodavatele zřejmé, že aplikování pravidla dle § 264 odst. 3[11] zákona nemá smysl. Vybraný dodavatel následně hovoří o potřebě kvalitní a moderní úpravy stavebního řízení a odkazuje na důvodovou zprávu ke stavebnímu zákonu, která dle jeho slov výstižně popisuje nedostatky právní úpravy před přijetím stavebního zákona a cituje z ní vybrané pasáže.

44. Vybraný dodavatel závěrem navrhuje, aby Úřad návrh zamítl jako neopodstatněný a v případě, že by bylo konstatováno nezákonné použití JŘBÚ, aby smlouvu ponechal v platnosti na základě § 264 odst. 4 zákona.

Další průběh správního řízení

45. Usnesením ze dne 1. 12. 2023 určil Úřad zadavateli lhůtu ke sdělení, v jakém stavu jsou v současné době zadávací řízení na veřejné zakázky IPPS a EED a jaké úkony zadavatel v uvedených zadávacích řízeních učinil po nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-19826/2023/500 ze dne 26. 5. 2023 a č. j. ÚOHS-19829/2023/500 ze dne 26. 5. 2023.

Vyjádření navrhovatele I

46. Dne 2. 12. 2023 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele I, v jehož úvodu odkazuje na rozhodovací praxi Úřadu a soudů, přičemž cituje z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2020 sp. zn. 30 A 145/2018, ze kterého následně vyvozuje, že je zadavatel povinen unést důkazní břemeno o naplnění všech 4 kumulativních podmínek využití JŘBU, tedy existenci krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat, nezpůsobil ji a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním a dále podmínky uzavření smlouvy pouze v nezbytném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu.

47. Dle navrhovatele I zadavatel popsaný skutkový stav ve vyjádření k návrhu interpretuje účelově a na zajištění DSŘ měl mnoho let. Navrhovatel I dodává, že koncept, jenž zahrnoval 5 informačních systémů (z nichž 4 byly vypsány formou soutěžních dialogů) sloužil jako podklad ke vzniku nového stavebního zákona, který zahrnoval důvodovou zprávu a RIA a byl následně využit při tvorbě Studií proveditelnosti a při tvorbě zadávacích dokumentací pro soutěžní dialogy. Navrhovatel I dále poukazuje na skutečnost, že dle původního harmonogramu měly být systémy na DSŘ dokončeny do 30. 6. 2023 společně s Národním geoportálem územního plánování (dále jen „NGÚP“) a zadavatel v roce 2021 zahájil veřejné zakázky na zajištění těchto systémů. Dle navrhovatele I poté zadavatel z nepochopitelných důvodů a bez vysvětlení nedokončil kvalifikační fáze a neučinil od počátku roku 2022 žádné kroky vedoucí k zajištění systémů DSŘ nebo NGÚP a po roce zrušil veřejné zakázky na zajištění DSŘ a vypsal veřejnou zakázku DSŘ, jež měla původní veřejné zakázky nahradit. Navrhovatel I dále uvádí, že veřejná zakázka DSŘ byla zrušena rozhodnutím Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ ze dne 5. 9. 2023 a po tuto dobu, tj. od února 2022 do ledna 2023, neprobíhaly žádné úkony na straně zadavatele směřující k postupu a dokončení veřejných zakázek na zajištění DSŘ.

48. K tvrzení zadavatele, že na straně navrhovatele I absentuje újma a jeho návrh nesplňuje zákonné náležitosti, navrhovatel I uvádí, že dané tvrzení považuje za účelové a zjevný výkladový exces zákona a dodává, že pokud by přistoupil na argumentaci zadavatele, jediný subjekt, kterému by mohla vzniknout újma, je vybraný dodavatel a v takovém případě by institut návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy byl zcela obsoletní.

49. K porovnání souhrnné předpokládané hodnoty soutěžních dialogů a konečné ceny smlouvy zadavatelem ve vyjádření k návrhu navrhovatel I uvádí, že se jedná o neporovnatelné hodnoty, jelikož v případě soutěžních dialogů se jedná o systémy digitalizace úkonů stavebníků a dotčených orgánů v rámci celého životního cyklu stavebního řízení, včetně přípravy veškerých elektronických materiálů pro uskutečnění úplného elektronického podání a kompletní elektronické interakce všech zúčastněných subjektů, kdežto předmětem smlouvy je funkčně omezený informační systém stavebního úřadu bez dodávky potřebné technologické a komunikační infrastruktury, jejíž rozsah byl zredukován na minimum.

50. Zadavatel dle navrhovatele I nedoložil ani neprokázal existenci krajně naléhavé okolnosti, neboť to, že informační systémy DSŘ nebudou spuštěny do června 2024 neznamená, že dojde k zastavení stavebního řízení a oproti aktuálnímu stavu se situace nezhorší, proto ke vzniku škody nedojde a nemůže dojít. Navrhovatel I dále tvrdí, že studie, na něž zadavatel odkazuje, neřeší, co by se stalo, pokud by informační systém DSŘ nebyl dodán do konce června 2024 a ze studie, která hovoří o úspoře miliard Kč ročně, neplyne, že tyto závěry přímo nebo nepřímo souvisejí s dodávkou informačních systémů DSŘ. Zadavatel také dle navrhovatele I nevysvětlil, co by se stalo, pokud by veřejnou zakázku zahájil v režimu otevřeného řízení, což by znamenalo, že by dodávka byla posunuta o několik málo dnů nebo týdnů. Navrhovatel I dále tvrdí, že pokud chtěl zadavatel jednat jako řádný hospodář a ve veřejném zájmu České republiky, měl dokončit původní veřejné zakázky na DSŘ podle plánu, a to i za cenu vyšších nákladů, které jsou stále násobně nižší než údajná škoda. Navrhovatel I spatřuje škody ve výši 2,5 miliardy Kč z důvodu nečerpání evropských zdrojů, které vznikly na straně zadavatele.

51. Závěry zadavatele, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ postupoval s maximální snahou nastavit zadávací podmínky tak, aby byla zajištěna rychlost a flexibilita při realizaci smlouvy a tvrzení o maximální snaze eliminovat nejistotu, aby zadávací podmínky nebyly považovány za omezující, ale za vstřícné, a že rozhodnutí Úřadu bylo překvapivé, jsou dle navrhovatele I zcela odtrženy od reality, neboť byl zadavatel opakovaně ze strany potenciálních dodavatelů upozorněn, že nastavené podmínky jsou nestandardní, nepřiměřené a omezují hospodářskou soutěž. Zadavatel byl dle tvrzení navrhovatele I opakovaně upozorněn na nezákonnost některých zadávacích podmínek a žádán o jejich úpravu, tyto žádosti však zadavatel ignoroval. Navrhovatel I dále poukazuje na skutečnost, že nezákonnost zadávacích podmínek potvrdil i Úřad v rozhodnutí č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023. Navrhovatel I dále odkazuje na přiložené vyjádření svého poddodavatele na veřejnou zakázku DSŘ, které dokládá, že byl zadavatel opakovaně a v předstihu upozorněn a měl si být vědom toho, že je zde značné riziko, že veřejná zakázka DSŘ může být napadena a následně zrušena rozhodnutím Úřadu z důvodu nestandardních a omezujících podmínek. Navrhovatel I dodává, že je zadavatel odpovědný za správnost a úplnost zadávacích podmínek a za to, že zahájí zadávací řízení v dostatečném předstihu, a že není možné přenášet tuto odpovědnost na dodavatele.

52. Navrhovatel I dále odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 145/2018 – 64 ze dne 29. 6. 2020, ze kterého plyne závěr, že zadavatel má povinnost zahájit zadávací řízení v dostatečném předstihu a má počítat s tím, že může být zahájeno správní řízení, jinak platí, že krajně naléhavou okolnost zapříčinil svým vlastním jednáním a současně ji mohl předvídat. Navrhovatel I dodává, že zadavatel měl na přípravu zadávacího řízení řadu let, jím tvrzené důvody jsou pouze zástupné a nebránily mu v zahájení zadávacího řízení na novou veřejnou zakázku DSŘ dříve.

53. Navrhovatel I dále k tvrzení zadavatele, že „(...) nezákonnost se týkala vybraných smluvních podmínek, které však byly i pro samotného Navrhovatele zjevně akceptovatelné, když v rámci Otevřeného řízení proti nim nepodal námitky a podal nabídku.“, uvádí, že sice podal nabídku, ale podpis smlouvy byl podmíněn tím, že zadavatel akceptuje nabídkovou cenu výrazně převyšující předpokládanou hodnotu, akceptuje všechen navržený software a že před podpisem smlouvy dojde k posunu termínů plnění a změně nereálného harmonogramu. Dle navrhovatele I tak zadavatel obdržel jedinou nabídku vybraného dodavatele, která bez výhrad akceptovala nezákonné podmínky. Dle navrhovatele I tak zadávací podmínky na veřejnou zakázku DSŘ byly zadavatelem nastaveny zcela zjevně nevhodně a došlo k zásadnímu omezení hospodářské soutěže.

54. Dle navrhovatele I zadavatel nesplnil podmínku, že nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním dle § 63 odst. 5 zákona, neboť pokud by zadavatel postupoval v souladu se zásadou transparentnosti, mohl nezákonné zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ zrušit a obratem zahájit nové výběrové řízení. Dle navrhovatele I by byl případný rozdíl mezi dnem podpisu smlouvy na veřejnou zakázku a dnem podpisu smlouvy z takto nově zahájené veřejné zakázky v řádek jednotek dnů, maximálně nízkých jednotek týdnů a zadavatel měl a mohl dodržet lhůty pro otevřené řízení, avšak rozhodl se tak neučinit.

55. Dle navrhovatele I není smlouva uzavřena na nezbytně nutnou dobu, ale dobu de facto dle harmonogramu smlouvy na veřejnou zakázku DSŘ a nelze tak mluvit o nezbytně nutné době, když je smlouva uzavřena na realizaci celého požadovaného informačního systému včetně poskytování následné podpory a rozvoje až do 30. 6. 2025. Dle navrhovatele I smlouva také neobsahuje žádné rozvazovací podmínky, jak tvrdí zadavatel a není tak naplněn požadavek dle § 51 odst. 4 písm. b) zákona. Navrhovatel I tvrdí, že pokud smlouva v odst. 23.2 uvádí, že smluvní vztah může být ukončen výlučně následujícími způsoby, nejedná se o rozvazující podmínku, neboť smlouva říká, že „může být ukončena“. Dle navrhovatele I tak smlouva předpokládá, že zadavatel nebo vybraný dodavatel učiní další úkon pro ukončení smlouvy a smlouva nebude ukončena automaticky a v žádném případě se tak nejedná o rozvazující podmínku. Navrhovatel I též upozorňuje, že zadavatel doposud neučinil žádné kroky směřující k zadání veřejné zakázky v otevřeném řízení a zadavatel zjevně vůbec nemá zájem na tom, aby informační systémy DSŘ byly dodány v rámci otevřeného řízení.

56. Navrhovatel I dále poukazuje na to, že zadavatel neuvedl, jak bude následně řešit vytvoření zbývajících částí projektu, bez nichž nebude DSŘ vůbec funkční a nebude zajištěn základní cíl digitalizace, a tedy i veřejný zájem a zabránění vzniku škody. Dle navrhovatele I část DSŘ soutěžená v JŘBU jednoznačně nesplňuje základní požadavky jak stavebního zákona, tak praktického využití na straně konečného uživatele.

57. Navrhovatel I trvá na svém návrhu uložení zákazu plnění smlouvy a dodává, že s ohledem na neexistenci důležitého veřejného zájmu není dán ani žádný důvod k tomu, aby Úřad poskytl lhůtu na pokračování plnění smlouvy ve smyslu § 264 odst. 3 zákona[12].

Sdělení zadavatele ze dne 6. 12. 2023

58. Dne 6. 12. 2023 Úřad obdržel sdělení zadavatele z téhož dne k usnesení z 1. 12. 2023, v jehož úvodu odkazuje na vyjádření k návrhu, v němž dle svých slov objasnil, že předmět smlouvy je zcela odlišný od předmětu řízení se soutěžním dialogem. Zadavatel dále poukazuje na stanovisko odboru Hlavního architekta eGovernmentu (dále jen „OHA“) ze dne 15. 11. 2022, ze kterého dle zadavatele jednoznačně vyplývá zrušení předchozího souhlasného stanoviska s architekturou zamýšlenou pro veřejné zakázky zadávané v dotazovaných řízeních se soutěžním dialogem.

59. Ve vztahu k řízením se soutěžním dialogem zadavatel uvádí, že tyto počítaly s vytvořením tří informačních systémů, zatímco smlouva směřuje k vytvoření jediného komplexního informačního systému zahrnujícího všechny jejich funkcionality a dále opakuje, že předpokládaná souhrnná hodnota veřejných zakázek zadávaných v soutěžních dialozích činila 961 666 605 Kč bez DPH, zatímco hodnota smlouvy činí 31 271 621 Kč bez DPH.

60. K úkonům učiněným v řízeních se soutěžním dialogem zadavatel uvádí, že začal připravovat nové rozhodnutí o zrušení předmětných zadávacích řízení, ve kterém důsledně promítl závěry Úřadu a předsedy Úřadu, jež vedly ke zrušení předcházejících rozhodnutí o zrušení těchto zadávacích řízení. Zadavatel dodává, že nové rozhodnutí o zrušení předmětných zadávacích řízení rozeslal účastníkům dne 3. 11. 2023, dne 18. 11. 2023 obdržel proti oběma rozhodnutím námitky, které dne 4. 12. 2023 odmítl dle § 245 odst. 2 zákona.

Další průběh správního řízení

61. Usnesením ze dne 7. 12. 2023 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonů spočívajících ve sdělení informací, jejichž konkrétní znění je uvedeno v přepisu odpovědi zadavatele uvedené níže. Usnesením ze dne 13. 12. 2023 Úřad tuto lhůtu zadavateli na jeho žádost prodloužil.

Sdělení zadavatele k usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023

62. Dne 20. 12. 2023 Úřad obdržel sdělení zadavatele z téhož dne k usnesení ze dne 7. 12. 2023, v němž na žádost o »sdělení, v jakém stavu je v současné době zadávací řízení na veřejnou zakázku „Národní geoportál územního plánování“ zadávanou v řízení se soutěžním dialogem, (…), včetně sdělení a doložení úkonů zadavatele provedených v roce 2023« [bod 1) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel uvedl, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku NGÚP bylo k dnešnímu dni uskutečněno celkem 7 jednání a přikládá dokumenty, kterými dokazuje všechny provedené úkony. Zadavatel dodává, že NGÚP představuje funkčně samostatný informační systém, který komplexně řeší agendu územního plánování a věcným zaměřením se odlišuje od informačních systémů pro řešení agendy DSŘ. Veřejná zakázka na NGÚP a nyní šetřená veřejná zakázka slouží každá dle zadavatele k řešení odlišné a samostatně řešitelné agendy a pro NGÚP lze souvislost s posuzovanou věcí dovozovat nanejvýš velmi širokým výkladem.

63. Na výzvu Úřadu, aby zadavatel specifikoval „konkrétní zjištění, na základě kterých došlo na straně zadavatele k revizi koncepce k dosažení digitalizace stavebních řízení“ a vysvětlil, „z jakých důvodů nebylo ke změně koncepce přistoupeno dříve než v období květen – červen roku 2022.“ [bod 2) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel odkázal na stručný popis skutkového stavu ve vyjádření k návrhu a dodává, že předcházející souhlasné stanovisko OHA ze dne 27. 1. 2022 k architektuře ISSŘ představovalo rozhodující krok k tomu, aby mohl být jednotný ISSŘ začleněn do původní architektury DSŘ. Zadavatel se následně seznámil s možnostmi řešení celkové architektury, jež mu předtím nebyly známy, a které ukázaly nedostatky původní architektury a odkazuje k tomu na rozhodnutí o zrušení řízení se soutěžním dialogem, jež zaslal Úřadu dne 6. 12. 2023. Zadavatel dodává, že původní architektura pro zajištění DSŘ a územního plánování nebyla koncipována jako centralizovaný agendový informační systém, ale počítala s integrací na několik set lokálních agendových informačních systémů stavebních úřadů. Dle zadavatele jednotný ISSŘ umožnil zjednodušení přímým přístupem k jednotlivým službám e-governmentu a zadavatel v souladu s požadavky na péči řádného hospodáře dospěl k závěru, že promítnutí těchto principů je vysoce žádoucí. Zadavatel dodává, že ke změně koncepce nemohl přistoupit dříve, neboť mu nebyly známy skutečnosti, které takovou změnu odůvodňují.

64. K žádosti Úřadu o uvedení, »z jakého důvodu zadavatel nezapočal se zahájením zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ zadávanou v otevřeném řízení (…) již dříve, když odbor Hlavního architekta eGovernmentu vyjádřil souhlas s novou architekturou předloženou mu ke schválení již v polovině listopadu 2022.« [bod 3) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel uvádí, že dne 5. 1. 2023 odeslal k uveřejnění předběžné oznámení a v mezidobí od uveřejnění předběžného oznámení do okamžiku zahájení zadávacího řízení probíhala finální fáze přípravy technické specifikace započatá v roce 2022. Zadavatel dále poukazuje na skutečnost, že jeho personální kapacity neumožňovaly rychlejší postup a od konce roku 2022 připravoval předběžnou tržní konzultaci, o jejímž konání informoval všechny potenciální dodavatele prostřednictvím oznámení na profilu zadavatele, jejichž připomínky následně vyhodnotil a způsob jejich zohlednění specifikoval v příloze č. 9b zadávací dokumentace otevřeného řízení na veřejnou zakázku DSŘ.

65. K žádosti Úřadu o sdělení, »zda zadavatel již zahájil nové zadávací řízení na veřejnou zakázku, jejíž předmět je shodný či obdobný předmětu plnění, který poptával v otevřeném řízení na veřejnou zakázku „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ (…), které bylo zrušeno rozhodnutím Úřadu (…) ze dne 5. 9. 2023 potvrzeným rozhodnutím předsedy Úřadu (…) ze dne 20. 11. 2023 či případně jaké kroky směřující k zahájení zadávacího řízení již realizoval“«a specifikaci a doložení konkrétních provedených úkonů [bod 4) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel sděluje, že nyní vyhodnocuje možnosti, jak nejlépe v souladu se zákonem navázat na prozatímní část DSŘ, která má být vytvořena v rámci JŘBU.

66. K žádosti Úřadu o sdělení »konkrétních věcných rozdílů obsahu smlouvy uzavřené zadavatelem dne 3. 11. 2023 v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání signované dne 2. 11. 2023 oproti návrhu smlouvy, který je přílohou 4b zadávací dokumentace na veřejnou zakázku „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ zadávanou v otevřeném řízení (…)« [bod 5) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel odkazuje na vyjádření k návrhu a dodává, že zásadní rozdíl představují možnosti jednostranného ukončení smlouvy ze strany zadavatele a specifikace předmětu plnění dle technické specifikace. Dle zadavatel plyne zásadní rozdíl z čl. 2.3 smlouvy, dle kterého bude v rámci JŘBU vytvořeno nezbytné minimum částí DSŘ oproti otevřenému řízení na veřejnou zakázku DSŘ a pro porovnání přikládá časový harmonogram pro veřejnou zakázku DSŘ a veřejnou zakázku.

67. K žádosti Úřadu o sdělení »konkrétních věcných rozdílů přílohy č. 1 (Technická specifikace) smlouvy uzavřené zadavatelem dne 3. 11. 2023 v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání signované dne 2. 11. 2023 oproti příloze č. 1 (Technická specifikace) návrhu smlouvy, který je přílohou 4b zadávací dokumentace na veřejnou zakázku „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ zadávanou v otevřeném řízení (…)« [bod 6) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel konstatuje, že technická specifikace popisuje celkové řešení DSŘ, nejen jeho dílčí části, jež je předmětem veřejné zakázky a obě technické specifikace jsou shodné, ale ve smlouvě jsou výslovně označené části, které mají být na jejím základě vytvořeny.

68. Na žádost Úřadu o definování, »jakým způsobem se odlišuje předmět plnění dle smlouvy uzavřené dne 3. 11. 2023 v jednacím řízení bez uveřejnění od předmětu plnění definovaném v zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ zadávanou v otevřeném řízení (…), a to v těch částech, které mají být dle smlouvy uzavřené dne 3. 11. 2023 realizovány“, mj. uvedení, „jak se odlišuje realizace dodání ISSŘ ve verzích 1, 2 a 3 – tj., jak se změnila tato realizace od popisu daných verzí v Technické specifikaci, která je přílohou č. 1 návrhu smlouvy, který je přílohou 4b zadávací dokumentace na veřejnou zakázku „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ zadávanou v otevřeném řízení]« [bod 7) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel uvádí, že ISSŘ v jednotlivých verzích představuje vývoj od základní funkcionality (např. přihlášení úředníka) přes rozšířenou verzi (např. integrace na katastr nemovitostí) až po úplnou funkci ISSŘ.

69. K žádosti Úřadu o uvedení, „zda smlouva uzavřená dne 3. 11. 2023 bude automaticky ukončena ke dni účinnosti smlouvy uzavřené na obdobné předmětné plnění v zadávacím řízení (a to v jiném druhu zadávacích řízení nežli v jednacím řízení bez uveřejnění) dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a případně z jakého ustanovení smlouvy taková skutečnost vyplývá“ [bod 8) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel odkazuje na čl. 23.1 smlouvy, dle kterého je smlouva uzavřena na dobu provedení díla, nestanoví-li čl. 23.2 smlouvy jinak. V čl. 23.2 smlouvy je dále uvedeno, že nastane-li kterákoliv z variant dle písm. (a) až (f), bude smlouva ukončena. Dle zadavatele smlouva pro tento způsob ukončení nestanoví žádný další požadavek na projev vůle smluvních stran.

70. K žádosti Úřadu o sdělení, »zda plnění, které je předmětem smlouvy uzavřené zadavatelem dne 3. 11. 2023, je taková část předmětu plnění původně zadavatelem poptávaného v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ zadávanou v otevřeném řízení (…), která zajistí zrychlení procesu stavebního řízení; tj. jinými slovy, zda v důsledku dodání veškerého plnění dle smlouvy uzavřené dne 3. 11. 2023 dojde ke zrychlení stavebního řízení či nikoli« [bod 9) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023], zadavatel předně poukazuje na skutečnost, že předmět plnění smlouvy má„zabránit tomu, aby stavební řízení mohla podle stavebního zákona po 1. 7. 2024 vůbec probíhat“. Zadavatel dále tvrdí, že od plnění dle smlouvy zrychlení stavebních řízení očekává. Tvrdí, že ISSŘ povede ke sjednocení práce stavebních úřadů, systém rovněž automatizuje řadu funkcí a úkonů, bude obsahovat funkcionalitu pro automatické stanovení účastníků řízení načtením dat z katastru nemovitostí, ověří seznam dotčených orgánů k záměru, doručování dokumentů bude díky ISSŘ možné přímým napojením na informační systém datových schránek, případně systém konverzní pošty a systém bude obsahovat automatickou kontrolu dodržování lhůt stavebním úřadem ve správním řízení.

71. K žádosti Úřadu o vysvětlení, »co zadavatel považuje za „včasné zprovoznění IS DSŘ“ ve smyslu bodu 93 vyjádření zadavatele ze dne 24. 11. 2023 k podanému návrhu“ a vysvětlení „jak časové, tak věcné podmínky pro naplnění tohoto předpokladu« [(bod 10) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023], zadavatel poukazuje na § 334a stavebního zákona a tvrdí, že tento stanoví účinnost stavebního zákona pro všechny stavby od 1. 7. 2024. Dle zadavatele tak od tohoto dne budou mít stavební úřady povinnost vykonávat svou působnost s využitím ISSŘ. Zadavatel dodává, že harmonogram plnění smlouvy počítá se zprovozněním základní verze ISSŘ k 1. 3. 2024 a rozšířené verze ISSŘ k 1. 6. 2024, aby měly stavební úřady čas se se systémem seznámit ke dni 1. 7. 2024. Zadavatel dodává, že pro plnou funkčnost systému je nezbytné dokončení celého předmětu plnění dle smlouvy, pro které stanovil časový milník k 31. 12. 2024.

72. K žádosti Úřadu o podrobný popis, »zda, případně jakým způsobem, „včasné zprovoznění IS DSŘ“ povede ke zkrácení procesu stavebních řízení« [bod 11) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel odkazuje na výše uvedené přínosy ISSŘ a dodává, že absence ISSŘ, tj. systému, který umožní vyřizování nově podávaných žádostí, by vedla k obtížně předvídatelnému chaosu plynoucímu z nesouladu právní úpravy a reálných možností a že jakékoliv centrální metodické či právní řešení takové situace neexistuje.

73. K žádosti Úřadu o specifikaci konkrétních přínosů „předmětu plnění dle smlouvy uzavřené dne 3. 11. 2023, tj. zejména jak (a v jakém rozsahu) dojde ke zkrácení procesů dle stavebního zákona či vzniku úspory (a jak toto zkrácení procesů či úspory souvisí s dodávkou IS DSŘ)“ [bod 12) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel uvádí, že stavební zákon stanoví velice krátké lhůty k provedení stavebních řízení a aby bylo možné je dodržet, je nezbytné k tomu vytvořit technické předpoklady, kterým je také ISSŘ, jehož prostřednictvím bude řada úkonů zautomatizována. Dle zadavatele je moderní informační systém nezbytným předpokladem k očekávání pozitivní změny oproti dnešnímu stavu. Zadavatel dále tvrdí, že úspory lze spatřovat ve více rovinách, a to sice úspora na pořízení, údržbu a rozvoj DSŘ oproti dříve uvažované architektuře, dále finální milník pro čerpání prostředků z NPO do 31. 12. 2026 pro zprovoznění kompletní DSŘ. Za stěžení zadavatel považuje úspory v širším kontextu, jež umožní již na individuální úrovni zjednodušení přípravy podání stavebníků, komunikace stavebních úřadů s účastníky řízení a vice versa. Dále zadavatel uvádí, že zrychlení stavebních řízení povede ke zrychlení výstavby, díky které je možné očekávat vyšší daňové výnosy, snížení cen rezidenčního bydlení, urychlení výstavby infrastruktury atd.

74. K žádosti Úřadu o sdělení, »z jakého důvodu považuje zadavatel právě tu část předmětu veřejné zakázky „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“, jež byla zadávána v otevřeném řízení (…), která má být realizována na základě smlouvy uzavřené dne 3. 11. 2023 za nejpodstatnější pro zrychlení a zamezení zpomalení (či zastavení) stavebních řízení dle stavebního zákona« [bod 13) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023] zadavatel uvádí, že hlavní část předmětu plnění dle smlouvy tvoří trojice částí, a to ISSŘ jako stěžejní část DSŘ, a dále ISESZ a ISKO, jež mají umožnit běh procesů ve stavebních řízeních a využít potenciálu automatizace procesů i v redukované verzi DSŘ. ISKO dle zadavatele zajišťuje správu všech stavebních úřadů, dotčených orgánů a jiných úřadů, a to včetně správy uživatelů a jejich rolí v ISSŘ a ISESZ zajišťuje evidenci záměrů a staveb pro ISSŘ a ostatní komponenty DSŘ. Zadavatel dodává, že bez existence ISSŘ nebude možné činit úkony v souladu se stavebním zákonem a nebude možné si vyměňovat informace a data mezi úřady.

Další průběh správního řízení

75. Usnesením č. j. ÚOHS-50954/2023/512 ze dne 22. 12. 2023 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – upřesnění odpovědi k bodu 10) usnesení Úřadu ze dne 7. 12. 2023 na dotaz Úřadu uvedenou ve sdělení zadavatele ze dne 20. 12. 2023 (viz výše), a to zejména formou odpovědí na konkrétní dotazy (jejichž znění je specifikováno v rámci odpovědi zadavatele níže).

76. Usnesením č. j. ÚOHS-51172/2023/512 ze dne 22. 12. 2023 Úřad přerušil správní řízení podle § 64 odst. 1 písm. e) zákona ve spojení s § 261 odst. 2 zákona, a to s cílem získat odborné stanovisko k výkladu stavebního zákona v souvislosti s informačními systémy veřejné správy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona.

77. Dne 22. 12. 2023 Úřad požádal Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 6600222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha (dále jen „MMR“) jakožto ústřední orgán státní správy, jenž vykonává státní správu na úseku územního plánování, územního rozhodování a stavebního řádu, o odborné stanovisko spočívající v zodpovězení odborných otázek týkajících se informačních systémů veřejné správy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona. Konkrétní znění odborných otázek je uvedeno v přepisu sdělení zadavatele níže. Dne 5. 1. 2024 Úřad přípisem z téhož dne prodloužil MMR lhůtu stanovenou k poskytnutí odborného stanoviska, a to na základě žádosti MMR ze dne 4. 1. 2024.

Sdělení zadavatele k usnesení Úřadu ze dne 22. 12. 2023

78. Dne 4. 1. 2024 Úřad obdržel sdělení zadavatele z téhož dne k usnesení ze dne 22. 12. 2023.

79. Na dotaz Úřadu ve znění: »V čem spočívá neúplná funkčnost Informačního systému správního řízení (dále také jen „ISSŘ“), pro který byl dle časového harmonogramu stanoven milník 1. 6. 2024, když podle sdělení zadavatele „Pro plnou funkčnost systému k zajištění výkonu činnosti stavebních úřadů je nezbytné dokončení celého předmětu plnění dle uzavřené smlouvy. Zadavatel pro splnění této věcné podmínky stanovil časový milník k 31. 12. 2024.“?« a podrobné vysvětlení,»nakolik bude ISSŘ funkční k datu 1. 7. 2024, které je zadavatelem označováno jako rozhodný den, „kdy podle stavebního zákona musí začít svou agendu vykonávat právě v tomto systému pro všechna stavební řízení.“« zadavatel uvedl, že ISSŘ ve druhé vývojové verzi (dále jen „ISSŘ V2“) zajišťuje všechny funkce v kapitole 9.6 technické specifikace manuálním způsobem a je integrován na katastr nemovitostí a požadované základní registry, aby bylo možné čerpat z nich uvedené informace. ISSŘ v třetí vývojové verzi (dále jen „ISSŘ V3“) dle zadavatele splňuje všechny požadavky stanovené zadavatelem v technické specifikaci a zajišťuje všechny funkce v kapitole 9.6 technické specifikace i automatickým způsobem a teprve verze 3 umožní naplnit požadavek na zrychlení úkonů ve stavebním řízení. Zadavatel poté jmenuje jednotlivé funkcionality, a to konkrétně automatické stanovení účastníků řízení, ověření seznamu dotčených orgánů k záměru a automatickou kontrolu dodržování lhůt stavebním úřadem. Dle zadavatele mohou dotčené orgány teprve od verze 3 pro výkon své agendy skrze svůj AIS využívat přes k tomu určené API zprostředkovaně služby ISSŘ.

80. K dotazu Úřadu ve znění: »Jak a v čem se v procesu stavebních řízení (jak z pohledu stavebních úřadů, tak z pohledu veřejnosti) projeví neúplná funkčnost ISSŘ (tedy funkčnost ISSŘ po dodání jen částí plnění – „Dodání ISSŘ v2“ a „Informační systém kompetencí (ISKO) v1“) k datu 1. 7. 2024?« zadavatel uvedl, že v případě ISSŘ V2 nebude funkcionalita přímo patrná pro veřejnost, ale z pohledu stavebních úřadů funkcionality ISSŘ V2 umožní výkon jejich agendy, avšak nebude se jednat o plně funkční informační systém, který postupy automatizuje. K ISKO V1 zadavatel uvedl, že v dané verzi není možné realizovat funkcionality uvedené v kapitolách 10.4.2.2., 10.4.2.3., 10.4.2.4. a 10.4.2.5. Zadavatel dodává, že z pohledu pro veřejnost bude žadatel muset manuálně vybrat, na jaký stavební úřad podává žádost a na jaké dotčené orgány zasílá žádosti o vyjádření; stavební úřady mohou zasílat žádosti na další dotčené orgány, nemohou ale ověřit, že seznam dotčených orgánů odpovídá parametrům vyplněným ve formuláři žádosti. Dle zadavatele ISKO V1 tedy neumožňuje používat evidenci stavebních úřadů a dotčených orgánů automatizovaným způsobem.

81. K dotazu Úřadu ve znění: »Znamená předmětná odpověď zadavatele, že při nerealizaci části plnění, která má být dodána k 31. 12. 2024 (tj. částí – „Dodání ISSŘ v3“ a „Informační systém kompetencí (ISKO) v2“) nedojde ke zprovoznění ISSŘ tak, aby byl funkční jak pro stavební úřady, tak pro veřejnost?« zadavatel odkázal na § 274 stavebního zákona, dle kterého je ISSŘ „agendový informační systém, který slouží (a) k výkonu působnosti stavebních úřadů, (b) dotčených orgánů, činí-li úkony podle jiného právního předpisu sloužící jako podklad pro vydání rozhodnutí v řízení podle tohoto zákona, a (c) ústředních správních úřadů při výkonu kontroly působnosti orgánů stavební správy.“ a dále uvedl, že pro veřejnost se funkcionalita ISSŘ V1-3 přímo neprojevuje, ale neexistence ISSŘ a ISKO má dopad na možnost stavebních úřadů a dotčených orgánů vykonávat agendu stavebního zákona a při nerealizaci celého předmětu smlouvy nebude z pohledu stavebních úřadů ISSŘ plně funkční, což se z pohledu veřejnosti projeví zprostředkovaně na omezeném fungování stavebních úřadů a absenci automatizovaných funkcionalit.

82. K dotazu Úřadu ve znění: »Z jakého důvodu jsou části plnění „Dodání ISSŘ v3“ a „Informační systém kompetencí (ISKO) v2“ (pro něž byl podle časového harmonogramu prací stanoven shodný milník až k datu 31. 12. 2024) zahrnuty do předmětu plnění dle smlouvy uzavřené dne 3. 11. 2023? S ohledem na předchozí větu blíže popište, jaká je souvislost mezi požadavkem na dodání těchto částí plnění a nezbytností zadat veřejnou zakázku v důsledku „krajně naléhavé okolnosti“?« zadavatel uvedl, že je nutné v rámci ISSŘ implementovat funkcionality z ISKO V2 a umožnit dotčeným orgánům využívat zprostředkovaně ISSŘ. Dle zadavatele je díky ISSŘ V3 a ISKO V2 možné realizovat např. funkcionality uvedené v kapitolách 10.4.2.3, 10.4.2.4 a 10.4.2.5 technické specifikace. Zadavatel dodává, že tyto funkcionality není možné z technické specifikace odstranit nebo dodat separátně v nezbytném termínu přesto, že nemusí být objektivně možné tyto zrealizovat do 1. 7. 2024.

83. K dotazu Úřadu ve znění: »Do jaké míry bude ISSŘ funkční již po dodání částí plnění označovaných v časovém harmonogramu (který je součástí smlouvy uzavřené dne 3. 11. 2023) jako „Dodání ISSŘ v2“ a „Informační systém kompetencí (ISKO) v1“?« zadavatel uvedl, že ISSŘ V2 zajišťuje funkce alespoň manuálním způsobem a je integrován na katastr nemovitostí a požadované základní registry, aby bylo možné čerpat v nich uvedené informace a ISKO V1 vede pouze evidenci stavebních úřadů a dotčených orgánů včetně jejich metadat a je integrován na katastr nemovitostí a požadované základní registry, aby informace v ISKO byly synchronizované.

84. K dotazu Úřadu ve znění: »Jakým způsobem budou zajištěny procesy (stavební řízení) podle stavebního zákona v období od 1. 7. 2024 do doby dodání následujících částí plnění

a) „Dodání ISSŘ v3“,

b) „Informační systém kompetencí (ISKO) v2“,

pro jejichž plnění byl dle harmonogramu plnění smlouvy uzavřené dne 3. 11. 2023 stanoven termín 31. 12. 2024? Bude ISSŘ do uvedené doby funkční natolik, že budou splněny požadavky stavebního zákona na provoz takového systému? Dojde již dodáním výše uvedených částí plnění ke zrychlení procesu stavebního řízení?« zadavatel uvedl, že funkcionality a zajištění procesů stavebních řízení jednotlivých verzí ISSŘ a ISKO jsou uvedeny v kapitolách 9 a 10.4 technické specifikace a v odpovědích na výše uvedené dotazy, a že ISSŘ bude do 31. 12. 2024 funkční natolik, že budou splněny požadavky stavebního zákona na provoz systému. Zadavatel doplnil, že dodáním ISSŘ V3 a ISKO V2 dojde mj. ke zrychlení procesu stavebního řízení.

Žádost zadavatele o spojení řízení

85. Dne 4. 1. 2024 Úřad obdržel žádost zadavatele o spojení správních řízení sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ a sp. zn. ÚOHS-S0841/2023/VZ, v němž zadavatel vyjadřuje přesvědčení, že v zájmu zachování procesní ekonomie a šetření práv účastníků řízení by měl Úřad obě správní řízení spojit. Zadavatel mj. konstatuje, že je vedením obou správních řízení nadměrně zatěžován a v obou řízeních musí podávat obdobná vyjádření a mj. se značně navyšují náklady na právní zastoupení a s tím související výdaje.

Odborné stanovisko MMR ze dne 8. 1. 2024

86. Dne 8. 1. 2024 Úřad obdržel odborné stanovisko MMR z téhož dne.

87. K dotazu Úřadu č. 1 ve znění: »K jakému datu se na základě zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů předpokládá zavedení a řádné fungování informačních systémů veřejné zakázky ve smyslu § 267 stavebního zákona? Uveďte všechny podstatné milníky pro zprovoznění digitalizace stavebního řízení včetně uvedení, z čeho konkrétně (příp. z jakých konkrétních ustanovení právních předpisů a jakých jejich ustanovení) tyto milníky vyplývají.« MMR uvedlo, že jako nejdůležitější označuje zahájení činnosti Dopravního a energetického stavebního úřadu k 1. 1. 2024 a zahájení povolovacích procesů u ostatních druhů staveb, včetně spuštění digitalizace stavebního řízení k 1. 7. 2024.

88. K dotazu Úřadu č. 2 ve znění: „Podrobně popište, zda, případně jakým způsobem, povede zajištění digitalizace ke zkrácení procesu stavebních řízení a uveďte jaký konkrétní vliv na zkrácení tohoto procesu mají informační systémy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona [uveďte samostatně vliv ve vztahu ke každému jednotlivému informačnímu systému dle § 267 odst. 2 písm. a) – f) stavebního zákona].“ MMR uvedlo, že k hlavnímu urychlení procesů v rámci stavebních řízení patří zejména změna kompetencí, zjednodušení postupů podle stavebního zákona, odstranění tzv. ping pongu mezi úřady, digitální workflow stavebníka ke stavebním úřadům a dotčeným orgánům, odstranění potřeby většiny papírových dokumentů a centralizace všech informací a úkonů do jednoho souboru informačních systémů. MMR dále popsalo funkcionality jednotlivých informačních systémů následovně:

„Portál stavebníka umožňuje zejména (a) činit digitální úkony vůči stavebnímu úřadu a dotčenému orgánu, který činí úkony podle jiného právního předpisu sloužící jako podklad pro vydání rozhodnutí v řízení podle tohoto zákona, (b) podávat žádosti vlastníku veřejné dopravní nebo technické infrastruktury a poskytovat vyjádření vlastníka veřejné dopravní nebo technické infrastruktury, (c) vkládat údaje a dokumenty do národního geoportálu územního plánování, do evidence stavebních postupů, do evidence elektronických dokumentací a do digitální mapy veřejné správy, poskytovat je a odkazovat na ně. Tento Informační systém umožnuje interakci veřejnosti se stavebními úřady, dotčenými orgány a vlastníka veřejné dopravní nebo technické infrastruktury.

(...)

Národní geoportál územního plánování (NGÚP) umožňuje zejména (a) zveřejnění výstupů z územně plánovací činnosti, (b) zabezpečení přístupu k evidenci územně plánovací činnosti, (c) sledování postupu pořizování územně plánovací dokumentace, (d) poskytování prostorových dat k plánovanému využití území, (e) zpřístupňování a poskytování dalších dat, která souvisí s územním plánováním a územním rozvojem a která určí ministerstvo, a (f) další činnosti vyplývající z tohoto zákona nebo jeho prováděcích právních předpisů. Díky tomuto Informačnímu systému dojde ke komplexní digitalizaci celé agendy územního plánování a standardizaci územních plánů.

(...)

Evidence stavebních postupů (ESP) stavebnímu úřadu a dotčenému orgánu, který činí úkony podle jiného právního předpisu sloužící jako podklad pro vydání rozhodnutí v řízení podle tohoto zákona, k ukládání (a) podání a jiných písemností, (b) rozhodnutí a jiných úkonů stavebního úřadu nebo dotčeného orgánu, (c) informací o oprávněné úřední osobě nebo osobách. ESP dále slouží vlastníkovi dopravní nebo technické infrastruktury k doručování vyjádření z hlediska možnosti a způsobu napojení záměru nebo k podmínkám dotčených ochranných a bezpečnostních pásem. Tento Informační systém je součástí krátkodobého dokumentového uložiště dokumentů a umožnuje ukládání informací a dokumentů o stavebních řízeních.

(...)

Evidence elektronických dokumentací (EED), zejména umožňuje vkládání dokumentace pro povolení záměru, projektová dokumentace s výjimkou projektové dokumentace pro provádění stavby a výsledky zeměměřických činností, včetně souvisejících informací, za účelem plnění povinností podle stavebního zákona. Tento Informační systém je součástí krátkodobého dokumentového uložiště dokumentů a umožnuje ukládání informací a dokumentů o stavebních řízeních.

(...)

Informační systém identifikačního čísla stavby (IS IČS) slouží k evidenci popisných údajů o stavbách a zařízeních a přidělování jedinečného identifikátoru stavby nebo zařízení, který umožňuje identifikovat stavbu nebo zařízení v informačních systémech stavební správy. Díky tomuto Informačnímu systému dojde k centralizaci evidence připravovaných staveb a zařízení a zjednodušení sdílení informacích o stavbách.

Informační systém stavebního řízení (ISSŘ) je agendový informační systém, který slouží k výkonu působnosti (a) stavebních úřadů, (b) dotčených orgánů, činí-li úkony podle jiného právního předpisu sloužící jako podklad pro vydání rozhodnutí v řízení podle tohoto zákona, (c) ústředních správních úřadů při výkonu kontroly působnosti orgánů stavební správy. Tento Informační systém zejména umožnuje výkon agendy stavebních úřadů a dotčených orgánů a jejich komunikaci s veřejností a vlastníky veřejné dopravní nebo technické infrastruktury. Díky tomuto Informačnímu systému dojde především k standardizaci výkonu agendy, centralizaci veškerých informací o stavebních řízeních, stavbách a záměrech a zjednodušení komunikace. (...).“.

89. K dotazu Úřadu č. 3 ve znění: „Které informační systémy veřejné správy dle § 267 odst. 2 písm. a) – f) stavebního zákona (či jejich části) považujete za klíčové pro zrychlení procesů v řízeních dle stavebního zákona? Specifikujte systémy, příp. jejich části, a podrobně vysvětlete jejich vliv na zrychlení procesů.“, MMR uvedlo, že za klíčové považuje všechny informační systémy uvedené § 267 odst. 2 písm. a) – f) stavebního zákona a tvrdí, že nelze stanovit, který je více důležitý či klíčový.

90. K dotazu Úřadu č. 4 ve znění: „Které informační systémy veřejné správy dle § 267 odst. 2 písm. a) – f) stavebního zákona (či jejich části) považujete za klíčové pro zamezení zpomalení (příp. zastavení) procesů v řízeních dle stavebního zákona? Specifikujte systémy, příp. jejich části, a podrobně vysvětlete jejich vliv na zamezení zpomalení (příp. zastavení) procesů.“ MMR uvedlo, že každý z informačních systémů má svoji roli při zajišťování agendy stavebního řádu a územního plánování a nelze určit, který je více důležitý či klíčový a dodává, že z pohledu stavebních úřadů a dotčených orgánů je nejvýznamnějším informačním systémem pro výkon agendy stavebního řádu ISSŘ, jelikož pomocí tohoto systémů konzumují služby ostatních systémů zajišťujících DSŘ a jiných informačních systémů státu.

91. Ve vztahu k dotazu Úřadu č. 5 ve znění: „Jaké postavení má informační systém stavebního řízení v kontextu dalších systémů uvedených v § 267 odst. 2 stavebního zákona? Zejména uveďte, zda a případně jak je informační systém stavebního řízení s těmito dalšími systémy provázán a zda se tyto systémy promítají ve zrychlení stavebních řízení; současně popište, jak se ovlivňuje/podmiňuje jeho existence a funkce s těmito dalšími systémy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona.“ MMR plně odkázalo na odpověď k dotazu č. 4.

92. K dotazu Úřadu č. 6 ve znění: „Může být informační systém stavebního řízení funkční sám o sobě? Co tento informační systém přináší jeho uživatelům?“ MMR opakovaně uvedlo, že z pohledu stavebních úřadů a dotčených orgánů je nejvýznamnějším informačním systémem pro výkon agendy stavebního řádu ISSŘ.

93. K dotazu Úřadu č. 7 ve znění: „Má být vzájemně nějak podmíněno fungování informačních systémů dle § 267 odst. 2 písm. a) – f) stavebního zákona? Podrobně případně popište, které informační systémy mají být vzájemně podmíněny a z jakého důvodu.“ MMR uvedlo, že NGÚP je technicky a funkčně plně oddělen od informačních systémů zajišťujících DSŘ a v rámci informačních systémů zajišťujících DSŘ mohou jednotlivé informační systémy fungovat samostatně a pouze si poskytují definované služby.

94. K dotazu Úřadu č. 8 ve znění: „Souvisí Informační systém evidence staveb a záměrů (ISESZ) a Informační systém kompetencí (ISKO) se zrychlením stavebních řízení? Případně vysvětlete konkrétní vliv každého ze dvou výše uvedených systémů na zrychlení stavebních řízení“ MMR uvedlo, že dotčené informační systémy spolu souvisejí, a že ISESZ a ISKO pro ISSŘ zajišťují služby k evidenci připravovaných záměrů, staveb a zařízení a informace o stavebních úřadech, dotčených orgánech a úřednících. MMR dodává, že bez ISESZ a ISKO může být ISSŘ technicky v provozu, ale nebyl by funkční a nebylo by možné realizovat agendy.

95. K dotazu Úřadu č. 9 ve znění: „Jak souvisí Informační systém evidence staveb a záměrů (ISESZ) a Informační systém kompetencí (ISKO) s Informačním systémem stavebního řízení? Je fungování těchto systémů vzájemně podmíněno?“ MMR uvedlo, že ISESZ a ISKO souvisí se zrychlením stavebních řízení, jelikož pro ISSŘ zajišťují služby k evidenci připravovaných záměrů, staveb, zařízení a informací o stavebních úřadech, dotčených orgánech a jejich kompetencích a úřednících. MMR dále uvedlo, že ISESZ a ISKO jsou samostatné systémy a mohou být funkční a poskytovat služby bez ISSŘ, a že ISSŘ může být bez ISESZ a ISKO v provozu, není pak ale funkční a není možné realizovat výkon agendy.

Další průběh zadávacího řízení

96. Přípisem ze dne 16. 1. 2024 Úřad požádal MMR o další odborné stanovisko spočívající v zodpovězení odborných otázek týkajících se informačních systémů veřejné správy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona. Konkrétní znění odborných otázek je uvedeno v přepisu odborného stanoviska MMR ze dne 22. 1. 2024 níže.

Odborné stanovisko MMR ze dne 22. 1. 2024

97. Dne 22. 1. 2024 Úřad obdržel odborné stanovisko MMR z téhož dne.

98. Na dotaz, v jaké fázi je pořizování informačních systémů veřejné správy dle § 267 odst. 2 písm. a) – e) stavebního zákona a které informační systémy veřejné správy dle § 267 odst. 2 písm. a) – e) zákona již byly dodány a k jakému datu, MMR uvedlo, že úkony Portálu stavebníka, jakožto systému podle § 267 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, budou implementovány jako součást jiného informačního systému. MMR dále uvedlo, že v rámci dynamického nákupního systému uzavřelo smlouvu na odborné ICT kapacity k vývoji „One stop shop“ pro obnovitelné zdroje energie (dále jen „Portál OZE“), který realizuje na základě dohody s Ministerstvem průmyslu a obchodu a je součástí plnění implementace komponenty 7 NPO. Dále uvádí, že Portál OZE musí umožnit i zadat požadavek na stavební povolení a splňuje tudíž i funkcionalitu uloženou stavebním zákonem na portál stavebníka a došlo tak k závěru, že poptáváním portálu stavebníka by bylo poptáváno dvakrát totožné plnění a z toho důvodu od 1. 7. 2024 zajistí Portál OZE i zákonné požadavky na portál stavebníka.

99. MMR dále uvedlo, že NGÚP, jakožto informační systém podle § 267 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, je pořizován v rámci soutěžního dialogu NGÚP a datum pro podání nabídek je stanoveno na 29. 1. 2024. K evidenci stavebních postupů, jakožto informačního systému podle § 267 odst. 2 písm. c) stavebního zákona a evidenci elektronických dokumentací jakožto informačního systému podle § 267 odst. 2 písm. d) stavebního zákona, MMR uvedlo, že funkcionality těchto informačních systémů budou pořizovány v rámci připravovaných nadlimitních veřejných zakázek, které jsou před vyhlášením. K informačnímu systému identifikačního čísla stavby, informačního systému podle § 267 odst. 2 písm. e) stavebního zákona a k ISSŘ MMR uvedlo, že funkcionality těchto informačních systémů jsou pořizovány v rámci smluv uzavřených v rámci JŘBU.

100. Na dotaz, zda a k jakému datu mají být dodány informační systémy veřejné správy dle § 267 odst. 2 písm. a) – e) stavebního zákona, které doposud dodány nebyly, MMR uvedlo, že plánuje, že všechny informační systémy dle 267 odst. 2 písm. a) – f) stavebního zákona budou zprovozněny před 1. 7. 2024.

101. Na dotaz, zda již byla zahájena zadávací řízení za účelem zadání veřejných zakázek na dodání informačních systémů veřejné správy dle § 267 odst. 2 písm. a) – e) stavebního zákona, které doposud zahájeny nebyly, MMR plně odkázalo na odpověď na první dotaz.

Další průběh správního řízení

102. Přípisem ze dne 23. 1. 2024 Úřad oznámil pokračování správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ.

Ke správnímu řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0841/2023/VZ

103. Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 správního řádu, bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem 12. 12. 2023, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele II. Zadavatel obdržel stejnopis návrhu téhož dne.

104. Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:

navrhovatel II,
strany smlouvy:

zadavatel,
vybraný dodavatel.

105. Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 13. 12. 2023.

106. Dne 22. 12. 2023 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne k návrhu navrhovatele II. Ohledně dokumentace o zadávacím řízení zadavatel uvedl, že ji již Úřadu zaslal v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0766/2023 a je součástí správního spisu sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ.

Vyjádření zadavatele k návrhu navrhovatele II

107. Ve vztahu k tvrzené újmě navrhovatele II zadavatel upozorňuje, že navrhovatel II nijak neprojevil zájem o otevřené řízení na veřejnou zakázku DSŘ a dále upozorňuje, že zadávací podmínky, jež navrhovatel označil za důvod své neúčasti, byly Úřadem v rozhodnutí č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023 shledány za souladné se zákonem.

108. K navrhovatelem II uvedenému důvodu příliš nízké předpokládané hodnoty veřejné zakázky DSŘ zadavatel uvádí, že je s podivem, že nyní navrhovatel tvrdí, že by mohl podat levnější nabídku na předmět veřejné zakázky v JŘBU, když její hodnota byla oproti veřejné zakázce DSŘ ještě desetinásobně nižší. Zadavatel cituje navrhovatelovo tvrzení, že „hodnotu AIS pro nabídku snížili na 45 000 Kč“, a že „ostatní komponenty se nemohou vejít do 280 000 000 Kč“ a tvrdí, že i když zmíněné ostatní komponenty zredukoval na minimum, přetrvává nesporná diskrepance mezi navrhovatelem II uvažovanou nabídkovou cenou a nynějšími tvrzeními, když navrhovatel II současně uvádí, že veřejná zakázka navazuje a nahrazuje plnění, které mělo být dodáno na základě veřejné zakázky DSŘ. Zadavatel dále tvrdí, že je s podivem, že pasáže v technické kvalifikaci, jež navrhovateli II údajně bránily v podání nabídky v rámci veřejné zakázky DSŘ, mu nyní nebrání v zájmu o předmět plnění veřejné zakázky.

109. Zadavatel dále tvrdí, že navrhovatelem II aktuálně dodávané informační systémy pro stavební úřady představují technicky odlišné řešení, které neodpovídá zásadám eGovernmentu a nesplňují požadavky zadavatele. Zadavatel vychází z informací získaných v rámci řízení se soutěžním dialogem NGÚP, ze kterého je podle zadavatele evidentní, že navrhovatel II není schopen samostatně realizovat v souladu s požadovanou technickou specifikací ani samotný AIS. Dominantní postavení navrhovatele II jakožto dodavatele informačních systémů vyplývá dle zadavatele z historických okolností a skutečnost, že je dodavatelem zastaralého systému, jej nekvalifikuje pro dodávku moderního informačního systému, když svou údajnou schopnost poskytnout plnění odpovídající smlouvě (ani jeho levnější realizaci) nijak neprokazuje. Dle zadavatele tak návrh navrhovatele II nenaplňuje základní náležitosti dle § 251 odst. 1 zákona, neboť navrhovatele II nelze považovat za relevantního dodavatele, kterému by mohla vzniknout újma.

110. Dle zadavatele je tvrzení navrhovatele II o době existence záměru DSŘ zavádějící a nezohledňuje úkony, které zadavatel učinil. Zadavatel tvrdí, že příprava zadávacího řízení je proces náročný na čas úměrný tomu, jaké personální zdroje má zadavatel a dodává, že alokovaný personál byl na počátku záměru DSŘ značně omezen. Zadavatel dále tvrdí, že stavební zákon, který předvídá existenci informačních systémů, byl ve své první verzi schválen teprve 13. 7. 2021. Zadavatel pokračuje tvrzením, že posléze zahájil 3 zadávací řízení formou soutěžního dialogu v době, kdy byl znám požadavek na vytvoření DSŘ, nebyla však v konečné podobě definována architektura DSŘ a nebyla rovněž známa představa o existenci ISSŘ, který byl do finální architektury zakomponován ke dni vydání souhlasného stanoviska OHA ze dne 27. 1. 2022.

111. Zadavatel uvádí, že v období května a června 2022 došlo k zásadním zjištěním, které vedly k revizi dosavadní koncepce naplnění účelu stavebního zákona a k závěru, že výsledku je možno dosáhnout jednodušším způsobem než vedením tří zadávacích řízení. Zadavatel tak přistoupil ke zrušení stávajících zadávacích řízení a tvrdí, že ani v řízení se soutěžním dialogem nebylo možné docílit stavu, ve kterém by došlo ke spojení tří zadávacích řízení do jednoho, jehož výsledkem bude komplexní systém. Zadavatel pokračuje tvrzením, že v návaznosti na uvedené započal s přípravou změněné technické specifikace, k níž OHA vyjádřil souhlasné stanovisko v polovině listopadu 2022 a zadavatel začal připravovat nové otevřené řízení. Dodává, že dne 5. 1. 2023 odeslal k uveřejnění předběžné oznámení, kde avizoval, že předmětné zadávací řízení hodlá zahájit. Zadavatel dále tvrdí, že od konce roku 2022 připravoval předběžnou tržní konzultaci, v rámci které následně dne 9. 2. 2023 představil svůj záměr pro DSŘ. Zadavatel dále uvádí, že dne 26. 1. 2023 odeslal účastníkům řízení se soutěžním dialogem oznámení o zrušení zadávacího řízení, dne 24. 3. 2023 poté zahájil otevřené řízení na veřejnou zakázku DSŘ a dne 5. 9. 2023 Úřad rozhodl o zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ. Zadavatel se tak, dle svých slov, octl v situaci, kdy byl vázán datem účinnosti dle § 267 a násl. stavebního zákona k 1. 1. 2024, kdy je stavebním zákonem předpokládána existence DSŘ k 1. 7. 2024, kdy s ním mají stavební úřady pracovat a zadavatel neměl jistotu, že do té doby bude správní řízení u Úřadu skončeno a současně neměl vlastní kapacity, jež by mu umožňovaly vytvořit DSŘ samostatně. Zadavatel se proto z důvodu krajní naléhavosti rozhodl uzavřít smlouvu v JŘBU, jejíž předmět plnění je redukován až na úroveň absolutně nezbytného minima technické specifikace veřejné zakázky DSŘ a předmět plnění je tak výrazně odlišný.

112. Zadavatel k nemožnosti předvídat krajně naléhavou okolnost úvodem odkazuje na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-09758/2022/510 ze dne 18. 3. 2022 a č. j. ÚOHS-23145/2021/500/AIv ze dne 13. 7. 2021, ve kterých bylo konstatováno, že zadavatel nemohl „předvídat, že se mu do konce trvání stávající smlouvy, tj. do 24. 2. 2021, nepodaří v otevřeném řízení uzavřít smlouvy (…) když se příprava tohoto zadávacího řízení protáhla téměř na 3 roky.“, a dále z nich vyplývá, že není možné po zadavatelích požadovat, aby předvídali takové zdržení, jako se tomu stalo v rozhodnutí posuzovaném případě, kdy došlo ke kumulaci řady postupně vedených řízení u Úřadu.

113. Zadavatel tvrdí, že i v prvotním období přípravy koncepce DSŘ postupoval s maximální pečlivostí, avšak změna podmínek, k jejichž naplnění směřoval, jej dovedla k nutnosti revidovat svou představu o způsobu naplnění požadavků stavebního zákona. Zadavatel dále i v otevřeném řízení na veřejnou zakázku DSŘ postupoval s maximální snahou nastavit zadávací podmínky tak, aby byla zajištěna rychlost a flexibilita při realizaci smlouvy s vybraným dodavatelem. Zadavatel dodává, že nemohl předpokládat, že podmínky, které k tomuto účelu měly přispět, budou ze strany Úřadu shledány jako nejasné. Zadavatel tvrdí, že byl vázán naléhavě se blížícím datem nabytí účinnosti stavebního zákona, aniž by měl možnost obstarat svou potřebu v probíhajícím zadávacím řízení a dále shrnuje, že se v krajně naléhavé okolnosti nachází kvůli nepředvídatelnému průběhu dosavadních zadávacích řízení.

114. K tvrzení navrhovatele II, podle něhož si zadavatel vyvstalou naléhavou situaci způsobil sám, zadavatel uvádí, že není zákonodárcem a není v jeho pravomoci udat konečnou podobu dané právní úpravy. Zadavatel dle svých slov nepostupoval s cílem vytvořit stav krajní naléhavosti a dle jeho názoru nelze dovozovat, že rozhodnutí Úřadu ve věci veřejné zakázky DSŘ ukazuje na pochybení zadavatele, kterého se mohl vyvarovat, a odkazuje k tomu na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-09758/2022/510 ze dne 18. 3. 2022 a č. j. ÚOHS-31064/2021/500/ISo ze dne 13. 9. 2021. Zadavatel tvrdí, že po celou dobu existence legislativy předvídající existenci DSŘ postupoval se záměrem zajistit jej v otevřené hospodářské soutěži. Zadavatel uvedené shrnuje tvrzením, že v soutěžních dialozích a v otevřeném řízení na veřejnou zakázku DSŘ činil kroky za účelem zajištění DSŘ maximálně efektivním způsobem a bez zbytečného prodlení a nemohl předpokládat, že zvolený postup bude napaden námitkami a otevřené řízení na veřejnou zakázku DSŘ bude zrušeno.

115. K nemožnosti dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním zadavatel uvádí, že i pro otevřené řízení jakožto nejrychlejší z uvedených druhů zadávacího řízení platí minimální lhůta pro podání nabídek 30 dnů, k čemuž je potřeba připočítat čas nezbytný pro vyhodnocení nabídek a případné odstranění jejich nejasností a následně 15denní lhůtu pro podání námitek, a tak v případě zcela bezproblémového průběhu zadávacího řízení by nebylo možné počítat s jeho ukončením dříve než začátkem roku 2024. Zadavatel dodává, že vzhledem k dosavadním postupům dodavatelů by nemohl očekávat ukončení dříve než koncem první poloviny roku 2024, kdy již má být část DSŘ zprovozněna.

116. Zadavatel dále považuje za irelevantní argument, že mohl zahájit nové zadávací řízení hned v návaznosti na prvostupňové rozhodnutí, a uvádí k tomu, že nelze spravedlivě upírat zadavateli právo na využití opravných prostředků a v případě podání rozkladu by tak mohl zahájit zadávací řízení se shodným předmětem. Zadavatel dodává, že pokud by zahájil jiný druh zadávacího řízení namísto JŘBU, nemohl by očekávat včasné uzavření smlouvy k naplnění jejího účelu.

117. Ohledně rozvazovací podmínky zadavatel odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 68/2017 ze dne 11. 4. 2019, ze kterého vyplývá, že smlouvy uzavřené v JŘBU musejí být uzavřeny pouze na dobu nezbytně nutnou a v případě uzavření smlouvy na dobu neurčitou musí být, zejména prostřednictvím rozvazovacích podmínek, zajištěno, aby délka doby plnění ze smlouvy byla omezená. Zadavatel dále odkazuje na stanovisko Úřadu[13], kde je uvedeno, že je zadavatel oprávněn poptat plnění v rámci JŘBU jen na dobu, ve které bude schopen dokončit standardní zadávací řízení. Dle zadavatele tak smlouva dle § 63 odst. 5 zákona může být uzavřena jako dočasné řešení do doby výběru dodavatele a zajištění dlouhodobého řešení. Dle zadavatele byla doba trvání smlouvy stanovena kombinací pevného termínu a budoucí rozvazovací podmínky vázané na účinnost smlouvy na obdobný předmět plnění uzavřené na základě jiného postupu dle zákona. Zadavatel dále tvrdí, že je smlouva dle čl. 23.1 smlouvy uzavřena na dobu provedení díla, nestanoví-li čl. 23.2 jinak, ve kterém je dále uvedeno, že jakmile nastane kterákoliv z variant uvedených pod písm. (a) až (f), bude smlouva ukončena. Dle zadavatele dále smlouva nestanoví žádný další konkrétní požadavek pro tento způsob ukončení na projev vůle stran a tato varianta ukončení tak nastává automaticky. Zadavatel doplňuje, že smlouvu je možné i vypovědět bez udání důvodu, což mu dává plnou dispozici s jejím předmětem, naskytly-li by se jiné možnosti zajištění předmětu jiným postupem dle zákona.

118. Zadavatel oponuje názoru navrhovatele II, že zcela absentuje veřejný zájem, který by měl být veřejnou zakázkou zajištěn, když tvrdí, že vedení stavebních řízení bezpochyby veřejný zájem představuje a vzhledem k paralýze této funkce, která hrozí bez příslušného informačního systému po 1. 7. 2024, je zájem na zajištění DSŘ krajně naléhavý. Zadavatel dále cituje z odborné literatury[14], dle které je krajně naléhavou okolností „třeba rozumět situaci výjimečné povahy, která ve svém důsledku vyvolává mimořádné řešení vzniklé situace, odchylující se od obecných či standardních postupů souvisejících se zadáním veřejné zakázky.“. Dodává, že obdobné závěry vyplývají taktéž z rozhodovací praxe Úřadu a odkazuje k tomu na rozhodnutí č. j. ÚOHS-S2/2009/VZ-10252/2010/540/VKu ze dne 20. 7. 2013. Zadavatel dále odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 128/2016-189, kde byla krajní situace vymezena jako situace, kdy okamžitým neuspokojením zadavatelovy poptávky hrozí výrazné materiální škody či ochromení funkčnosti ve významném rozsahu. Zadavatel k uvedenému odkazuje na blížící se nabytí účinnosti § 267 a násl. stavebního zákona a dodává, že pokud nedojde k včasnému zprovoznění DSŘ, dojde k ochromení záměru zrychlení stavebních řízení a dále spíše k jejich zpomalení v důsledku neujasněných procesů. Dle zadavatele má délka stavebních procesů značný dopad na HDP České republiky a odkazuje k tomu na zprávu OECD[15]. Zadavatel dále odkazuje na Zprávu o hodnocení dopadů regulace (RIA) ke stavebnímu zákonu[16], dle které jsou ztráty způsobené průtahy ve stavebním řízení v řádu miliard Kč ročně a poukazuje na skutečnost, že průtahy ve stavebním řízení mohou taktéž zakládat nárok na náhradu škody i nemajetkové újmy stavebníků proti České republice. K existenci naléhavé okolnosti zadavatel závěrem dodává, že v daném případě představuje ohrožení základních potřeb obyvatel České republiky a vedla by ke vzniku škody velkého rozsahu.

119. Zadavatel dodává, že naléhavé okolnosti v daném případě existují, neboť nelze DSŘ obstarat prostřednictvím otevřeného řízení na veřejnou zakázku DSŘ ani v řízení se soutěžním dialogem a využití jakéhokoliv jiného druhu zadávacího řízení by nemohlo vést k výběru dodavatele dříve než v roce 2024 a ke splnění lhůty stanovených stavebním zákonem.

120. Ve vztahu k existenci důvodů hodných zvláštního zřetele zadavatel uvádí, že zajištění informační infrastruktury umožňující proces povolování staveb představuje zcela zásadní veřejný zájem a neexistence DSŘ by představovala významné znepřehlednění a potenciálně paralýzu stavebních řízení. Dle zadavatele povede neexistence IS DSŘ k tomu, že stavebním zákonem upravené procesy fakticky ztratí svůj smysl a takový stav povede ke zpomalení, ne-li zastavení stavebních řízení v důsledku neujasněných postupů při provádění úkonů v řízení na straně stavebníků i stavebních úřadů.

121. Závěrem zadavatel shrnuje, že zajištění alespoň části DSŘ představuje důležitý veřejný zájem, a proto pro případ, že by Úřad shledal nedůvodnost zadavatelem zvoleného postupu, navrhuje, aby Úřad v souladu s § 264 odst. 4 zákona neuložil zákaz plnění smlouvy, neboť jsou bez dalšího naplněny důvody hodné zvláštního zřetele a veřejný zájem na pokračování plnění smlouvy, nebo podle § 263 odst. 3 zákona stanovil lhůtu, jež by umožnila zadavateli zajistit kontinuitu vytváření DSŘ prostřednictvím jiného zadávacího řízení.

Další průběh správního řízení

122. Usnesením ze dne 22. 12. 2023 Úřad přerušil správní řízení podle § 64 odst. 1 písm. e) zákona ve spojení s § 261 odst. 2 zákona, a to s cílem získat odborné stanovisko k výkladu stavebního zákona v souvislosti s informačními systémy veřejné správy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona. Ohledně obsahu odborných stanovisek MMR, která si Úřad za tímto účelem vyžádal, Úřad odkazuje na odborná stanoviska MMR ze dne 8. 1. 2024 a ze dne 22. 1. 2024 výše, která si Úřad vyžádal v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ.

123. Přípisem ze dne 23. 1. 2024 Úřad oznámil pokračování správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0841/2023/VZ.

Spojení řízení

124. Usnesením ze dne 23. 1. 2024 Úřad na žádost zadavatele spojil podle § 140 odst. 1 správního řádu správní řízení vedená u Úřadu pod sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ a sp. zn. ÚOHS-S0841/2023/VZ do společného správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ. Spojení správních řízení Úřad účastníkům řízení oznámil přípisem ze dne 24. 1. 2024.

125. Usnesením ze dne 25. 1. 2024 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu, v níž se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření navrhovatele I k podkladům rozhodnutí

126. Dne 31. 1. 2024 Úřad obdržel vyjádření navrhovatele I k podkladům rozhodnutí, v jehož úvodu vyjádřil přesvědčení, že zadavatel neunesl důkazní břemeno, neprokázal naplnění podmínek pro uzavření smlouvy v režimu JŘBU, neprokázal vznik nebo výši újmy a nedoložil, že smlouvu uzavřel v nezbytném rozsahu po nezbytně nutnou dobu. Dle navrhovatele I zadavatel dále neprokázal veřejný zájem, když neprokázal, že dodáním plnění dle smlouvy dojde k naplnění tvrzeného účelu a smyslu JŘBU nebo k naplnění důležitého veřejného zájmu.

127. Navrhovatel I se dále vyjadřuje k odborným stanoviskům MMR, z nichž dle jeho názoru plynou závěry, jež dokládají absenci splnění zákonných podmínek pro JŘBU. Z odborného stanoviska MMR ze dne 8. 1. 2024 podle navrhovatele I vyplývá, že proces DSŘ je otázkou závislou na více faktorech a neexistuje přímá souvislost mezi plněním smlouvy a urychlením procesů tak, jak to prezentuje zadavatel a není tak naplněna podmínka krajně naléhavé okolnosti a neexistuje veřejný zájem nebo jiný důvod, proč by Úřad měl poskytnout lhůtu na pokračování plnění smlouvy. Z předmětného odborného stanoviska MMR dle navrhovatele I dále plyne, že soubor informačních systémů je vzájemně propojen a pokud není dodán jeden z nich, není dosažen požadovaný účel a efekt a ISSŘ tak neposkytuje a ani poskytovat nemůže plnou digitalizaci tak, jak je záměrem stavebního zákona. Dle navrhovatele I je ISSŘ pouze jeden z nutných informačních systémů, jež mají společně tvořit celý ekosystém DSŘ, kdy zkrácení procesů stavebních řízení může nastat pouze, pokud bude k dispozici celý ekosystém. Navrhovatel I dále uvádí, že výše uvedené potvrzuje i stanovisko MMR v jeho odborném stanovisku tak, že „nelze stanovit, který z nich je více důležitý či klíčový pro zajištění zrychlení stavebních řízení.“

128. Z odborného stanoviska MMR ze dne 22. 1. 2024 dle navrhovatele I plyne, že zadavatel má aktuálně smlouvu na dodávku pouze dvou systémů, a to informačního systému identifikačního čísla stavby a ISSŘ, uzavřenou v rámci JŘBU. Dle navrhovatele I není jasné, v jakém rozsahu a jak fakticky má být dodán Portál stavebníka a kdo je vybraný dodavatel. Navrhovatel I současně nerozumí tomu, jak je možné, aby systém podle stavebního zákona byl spravován a součástí jiného informačního systému, které spravuje jiné ministerstvo. Navrhovatel I tvrdí, že z celkem 6 systémů má zadavatel uzavřeny smlouvy na dva systémy a jeden je vytvářen formou nejasné horizontální spolupráce v kombinaci s body-shop plněním. Tvrzení zadavatele, že plánuje všechny informační systémy zprovoznit před 1. 7. 2024, je dle navrhovatele I zcela odtržené od reality a je objektivně vyloučeno, aby do uvedeného data byly všechny uvedené systémy dodány.

129. Navrhovatel I dále uvádí, že v případě NGÚP byl termín pro podání nabídky stanoven na 29. 1. 2024, dle harmonogramu má do konce května 2024 dojít k výběru dodavatele a následně zadavatel uzavře smlouvu, do zhruba 2,5 měsíce od podpisu má být vyhotoven implementační projekt, následují 4 měsíce vývojové fáze a finální verze má být dokončena do 11 měsíců od podpisu smlouvy, tzn. v horizontu druhého kvartálu roku 2025. Navrhovatel I tak má za to, že termín 1. 7. 2024 uvedený ze strany MMR neodpovídá stavu a plánovanému průběhu projektu, resp. je s ním v přímém rozporu a navrhovatel I nerozumí, proč MMR tvrdí, že systém NGÚP bude dodán do 1. 7. 2024.

130. V případě EED a ESP navrhovatel I nerozumí, jak může zadavatel zadat stejnou veřejnou zakázku na totožné plnění, když ještě neukončil původní zadávací řízení, resp. má za to, že takový postup by byl porušením § 51 odst. 4 zákona. Navrhovatel I tak nevidí termín 1. 7. 2024 jako reálný, neboť zadavatel doposud nezahájil tyto dvě nové veřejné zakázky a ani neprovedl žádné tržní konzultace.

131. Navrhovatel I považuje za zcela jasné, že minimálně u 3 ze 6 systémů je zcela vyloučeno, aby byly dodány v termínu do 1. 7. 2024 a je tak i vyloučeno, aby dodávka dvou systémů dle smlouvy v režimu JŘBU splnila zadavatelem tvrzený účel, nebo aby se jednalo o naplnění důležitého veřejného zájmu. Navrhovatel I dále uvádí, že rozsah plnění smlouvy do 1. 7. 2024 spočívá pouze v dodávce pilotní verze ISSŘ, kterou nebude naplněn účel JŘBU nebo veřejný zájem a ze spisu plyne závěr, že bez dodávky dalších 4 systémů v termínu do 1. 7. 2024 nebude splněn účel JŘBU, tedy zajištění DSŘ v rozsahu, který je potřebný pro zadavatelem tvrzené zrychlení stavebního řízení od 1. 7. 2024.

132. Závěrem navrhovatel I dodává, že zadavatel zjevně nesplnil podmínky pro zadání veřejné zakázky v JŘBU a vyjadřuje obavu, že pokud by nedošlo k vydání zákazu plnění smlouvy, jednalo by se o zásadní precedens do budoucna, jenž by měl významný negativní dopad na existenci hospodářské soutěže v České republice. Navrhovatel I trvá na svém návrhu, aby Úřad uložil zákaz plnění smlouvy a dodává, že není dán žádný důvod k tomu, aby Úřad poskytl lhůtu na pokračování plnění smlouvy ve smyslu § 263 odst. 3 zákona.

Vyjádření navrhovatele II k podkladům rozhodnutí

133. Dne 1. 2. 2024 Úřad obdržel vyjádření navrhovatele II k podkladům rozhodnutí, v němž mj. upozorňuje, že zcela absentuje veřejný zájem, který měl být veřejnou zakázkou zajištěn a odkazuje na odborné stanovisko MMR ze dne 8. 1. 2024, ze kterého vyplývá, že dodávka pouze 2 z celkem 6 informačních systémů v žádném případě neurychlí proces stavebního řízení. Tvrzení a závěry zadavatele, že díky dodávce části DSŘ v rozsahu dle smlouvy se zabrání vzniku škody velkého rozsahu a dojde ke zkrácení procesů, považuje navrhovatel II za zcela zavádějící a nepravdivá.

134. Dle navrhovatele II je termín 1. 7. 2024 uvedený v odborném stanovisku MMR ze dne 22. 1. 2024 zjevný omyl nebo překlep, protože tento termín je absolutně nerealizovatelný. Navrhovatel II se dále vyjadřuje k dodávce NGÚP a tvrdí, že dle zadávací dokumentace počítá s dodávkou tohoto systému v horizontu 11 měsíců po podpisu smlouvy a i bez procesních zdržení je možné uvažovat o dodávce systému nejdříve v druhé půlce roku 2025. Dále se navrhovatel II vyjadřuje k dodávce EED a ESP, ke kterým tvrdí, že doposud nedošlo ani k zahájení zadávacích řízení a dodávka systému tohoto typu obvykle trvá 12 měsíců nebo déle, proto musí být termín 1. 7. 2024 zjevný omyl.

135. Navrhovatel II upozorňuje, že je dominantním dodavatelem AIS pro stavební úřady a je schopen dodat požadované plnění dle smlouvy výrazně levněji a dodává, že pokud by zadavatel zadával veřejnou zakázku formou otevřeného řízení nebo vyzval k podání nabídky navrhovatele II, mohl by ušetřit více než 8 milionů Kč a obdržet kvalitnější plnění. Navrhovatel II dále zdůrazňuje, že předmětem smlouvy není zajištění migrace dat ze stávajících informačních systémů a navrhovatel II je hlavním dodavatelem většiny systémů AIS a tuto migraci by na rozdíl od vybraného dodavatele efektivně zajistil.

136. Navrhovatel II považuje tvrzení zadavatele, že navrhovatel II by nebyl schopen dodat požadované plnění, za nepravdivá a zavádějící, k čemuž dodává, AIS VITA odpovídá zásadám eGovernmentu a požadavky stavebního zákona a souvisejících právních předpisů splňuje, dále k tomu odkazuje na účast navrhovatele II jako poddodavatele v soutěžním dialogu NGÚP. Za zavádějící považuje navrhovatel II též tvrzení, že navrhovatel II má dominantní postavení pouze díky historickým okolnostem, když zadavatel zcela ignoruje, že přibližně 3 000 úředníků stavebních úřadů je s tímto řešením spokojeno. Navrhovatel II dále poukazuje na skutečnost, že dodal řešení Dopravnímu a energetickému stavebnímu úřadu, který od 1. 1. 2024 postupuje podle stavebního zákona, a ostatní stavební úřady do 30. 6. 2024 postupují podle starého stavebního zákona s odkazem na § 330 odst. 1 stavebního zákona, což dle navrhovatele II jeho řešení splňuje.

137. Navrhovatel II dodává, že měl zájem účastnit se veřejné zakázky DSŘ, ale neúčastnil se z důvodu nesmyslně nastavených zadávacích podmínek; konkrétně zmiňuje nesmyslně nízko nastavenou předpokládanou hodnotu, jež neodpovídala tržním cenám, nesplnitelné požadavky na termíny dodání, bezdůvodně omezující podmínky na dodávku standardního software, nejasnosti a chyby v technické specifikaci.

138. Navrhovatel II dále tvrdí, že smlouva neobsahuje rozvazovací podmínku, neboť žádným výkladem ustanovení 23.2 smlouvy nelze dojít k závěru, že smlouva bude automaticky ukončena, pokud nastane daná událost, když toto ustanovení stanoví, že smlouvy může být ukončena, nikoliv že bude ukončena. Dle navrhovatele II se tak nejedná o rozvazující podmínku, ale jen o právo a možnost strany smlouvy.

Vyjádření vybraného dodavatele k podkladům rozhodnutí

139. Dne 1. 2. 2024 Úřad obdržel vyjádření k pokladům vybraného dodavatele, v němž vybraný dodavatel vyjádřil názor, že byly naplněny předpoklady § 51 odst. 4 zákona a dále se vyjadřuje k námitkám navrhovatelů. Námitku navrhovatele I, podle níž smlouva byla uzavřena přes zákaz uzavření smlouvy stanovený předběžný opatřením, považuje vybraný dodavatel za nenáležitou, jelikož zákaz uzavření smlouvy se vztahuje jen na zakázku, která je předmětem přezkumu ze strany Úřadu a dodává, že již došlo k pravomocnému ukončení věci, které se zákaz týkal, a zcela tak odpadl důvod námitky navrhovatele.

140. K tvrzení navrhovatele II, podle něhož má na rozdíl od vybraného dodavatele zkušenosti s předmětem plnění a že je schopen dodat lepší software, jsou dle vybraného dodavatele nenáležité, nevhodné a nepodložené. Vybraný dodavatel dále upozorňuje, že navrhovatel II v otevřeném řízení na veřejnou zakázku DSŘ ani nepředložil nabídku a vybraný dodavatel naopak předložil nabídku, která, nebýt zrušení zadávacího řízení, by byla přijata jako úspěšná a lze tak považovat za legitimní, že vybraný dodavatel byl osloven zadavatelem v rámci JŘBU. Tvrzení navrhovatele II, že by byl schopen nabídnout nižší cenu a rychlejší dodání, je třeba dle vybraného dodavatele brát s rezervou, neboť to nebylo podloženo žádnými dalšími věrohodnými důkazy.

141. Vybraný dodavatel dále uvádí, že jeho nabídka byla v rámci veřejné zakázky DSŘ reálně vyhodnocena jako přípustná a byla z ní odvozena cena za plnění v rámci JŘBU a vzhledem k tomu, že navrhovatel II žádnou nabídku nepředložil, lze dospět k závěru, že jím uváděná částka 25 mil. Kč je hypotetická a samoúčelná.

142. Dle vybraného dodavatele použití JŘBU neodůvodňuje pouze potřeba dodržení stavebního zákona, ale hlavně plnění povinností týkajících se NPO, kde ve smyslu verze ze dne 17. 10. 2023 je DSŘ součástí F. složky a bodu č. 1.6, který sestává z jedné reformy, která bude provedena do 30. 9. 2024. Vybraný dodavatel dále uvádí, že je těžké si představit, aby za objektivní důvod změny NPO byla považována skutečnost, že se nepodařilo vysoutěžit dodavatele služby nezbytné pro splnění určitého milníku. Dle vybraného dodavatele je tak jediným prostředkem k naplnění NPO použití JŘBU. Vybraný dodavatel dodává, že předmět smlouvy je podstatně užší než předmět veřejné zakázky DSŘ.

143. Úřad by měl dle vybraného dodavatele odmítnout tvrzení navrhovatele II jako nepravdivé a vzájemně protichůdné, jelikož ten na jedné straně tvrdí, že proces DSŘ začal před 5 lety a na druhé straně tvrdí, že zadavatel byl zjevně nečinný mezi rokem 2021 a lednem 2023. Vybraný dodavatel k tomu uvádí, že z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že v říjnu roku 2021 navrhovatel vyhlásil veřejnou zakázku EED, veřejnou zakázku IPPS a veřejnou zakázku ESP zadávané formou soutěžních dialogů. Vybraný dodavatel k tomu dodává, že soutěžní dialog je vícefázový postup a délka zadávání tak bude diametrálně odlišná od otevřeného řízení a jednání zadavatele tak bylo zcela standardní, včetně jeho rozhodnutí soutěžní dialogy zrušit. Za absurdní označuje vybraný dodavatel tvrzení navrhovatele II, podle něhož zadavatel je povinen zahájit zadávací řízení v takovém předstihu, aby počítal s možností, že bude zahájeno správní řízení před Úřadem, ale současně tvrdí, že zadavatel mohl v září 2023 vyhlásit nové otevřené řízení s upravenou zadávací dokumentací.

144. Vybraný dodavatel dále označuje za účelové a absurdní tvrzení, že zadavatel měl situaci předvídat coby gestor novely stavebního zákona. O tom, zda a v jaké podobě bude schválen zákon, rozhoduje podle vybraného dodavatele parlament, nikoli vláda a ministerstvo jako původce návrhu právní úpravy.

145. Jako absolutně neadekvátní vybraný dodavatel označuje úvahy, že zadavatel nezahrnul do smlouvy rozvazovací podmínku a odkazuje k tomu na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0076/2017/VZ-12268/2017/541/MSc ze dne 12. 4. 2017, jež bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0077,0078/2017/VZ-20038/2017/323/KKř ze dne 4. 7. 2017 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 126/2019 – 78 ze dne 31. 8. 2020, na které poukazoval navrhovatel II. Dle vybraného dodavatele z uvedené rozhodovací praxe vyplývá, že kontext úvahy o rozvazovací podmínce v JŘBU je jiný, než se navrhovatel II snaží vnutit, když základní premisou byla skutečnost, že se jednalo o smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, jejímž předmětem plnění bylo opakující se plnění a nebylo předem zřejmé, kdy smlouva zanikne. Dle vybraného dodavatele bylo v uvedené rozhodovací praxi o rozvazovací podmínce uvažováno spíše jako o vhodném nebo optimálním mechanismu k naplnění zásady transparentnosti, nikoli jako o absolutní nezbytnosti. Povinnost rozvazovací podmínky dle vybraného dodavatele nevyplývá nejen ze zákona, ani z příslušných směrnic EU a judikatury Soudního dvora EU.

146. Vybraný dodavatel závěrem konstatuje, že setrvává na tom, aby oba návrhy byly zamítnuty jako neopodstatněné a v případě, že by Úřad konstatoval nezákonné použití JŘBU, aby byla smlouva ponechána v platnosti na základě § 264 odst. 4 zákona.

Vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí

147. Dne 1. 2. 2024 Úřad obdržel vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí, v jehož úvodu shrnuje informace o předmětu a účelu smlouvy. Tvrdí, že předmětem jsou ty informační systémy, pro jejichž funkcionality neexistuje žádná relevantní náhrada a zadavatel směřuje ke splnění základních zákonných povinností vyplývajících ze stavebního zákona a umožnění stavebním úřadům vést stavební řízení a provádět úkony v něm prostřednictvím informačních systémů, jak ukládá stavební zákon. Dle zadavatele lze za nejdůležitější označit agendový informační systém, tj. ISSŘ. Zadavatel dodává, že harmonogram počítá se zprovozněním ISSŘ V1 k 1. 3. 2024, ISSŘ V2 k 1. 6. 2024 společně se základní verzí ISKO, dále s dodáním ISESZ k 1. 7. 2024. Dle zadavatele až poslední verze informačních systémů dle smlouvy umožní zcela naplnit související požadavky stavebního zákona. Dále zadavatel uvádí, že DSŘ je součástí NPO a milníky pro naplnění indikátorů této komponenty jsou pevně časově ohraničené a je nezbytné, aby systémy v plném rozsahu dle smlouvy byly dodány do 31. 12. 2024 a zadavatel tak za účelem možnosti čerpat vyčleněné finanční prostředky a tím dosáhnout kvalitativního posunu ve vedení stavebních řízení učinil předmětem smlouvy dodání ISKO V2 a ISSŘ V3. Zadavatel dodává, že je vyloučené, aby k jejich obstarání přistoupil jiným způsobem, než kontinuálním navazujícím plněním od téhož dodavatele. V případě pořízení ISSŘ V3 a ISKO V2 v samostatném zadávacím řízení by toto mohlo být zahájeno teprve po splnění milníků stanovených k 1. 6. 2024 a možnost dokončení celého předmětu smlouvy do konce roku 2024 by tak byla objektivně vyloučena.

148. Zadavatel se dále vyjádřil k okolnostem předcházejícím uzavření smlouvy a k naplnění podmínek postupu v JŘBU a opakoval tvrzení, jež uvedl ve vyjádření k podaným návrhům. Zadavatel doplnil, že informační systémy, které jsou nezbytné pro vedení stavebních řízení, představují prvek kritické informační infrastruktury dle § 2 psím. g) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „krizový zákon“), s ohledem na naplnění průřezových kritérií ve smyslu § 1 písm. c) nařízení vlády č. 432/2010 Sb., o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů. Dle zadavatele již tato skutečnost svědčí o základní nutnosti dokončit plnění dle smlouvy.

149. Ohledně nezavinění krajně naléhavé okolnosti zadavatel svoji argumentaci doplňuje odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 75/2021-490 ze dne 19. 12. 2023, ze kterého cituje následující pasáž: „Prodlení, ke kterému v tomto řízení došlo, nelze klást k tíži zadavateli. K průtahům došlo zejména z důvodů opakovaného podávání námitek a návrhů na přezkoumání úkonů zadavatele v zadávacím řízení […] Úřad několikrát konstatoval, že zadavatel postupoval v zadávacím řízení v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Dalo by se sice říct, že pokud by zadavatel v průběhu celého řízení nepostupoval nezákonně, pak by k těmto průtahům zřejmě nedošlo. To však zároveň neznamená, že by zadavatel právě tímto svým nezákonným postupem způsobil vznik krajně naléhavé okolnosti nebo že by její vznik mohl předvídat.“.

150. K podmínce uzavření smlouvy na dobu nezbytně nutnou a v nezbytně nutném rozsahu zadavatel svoji dřívější argumentaci doplňuje tvrzením, že JŘBU představuje zcela legitimní postup zadání veřejné zakázky, jsou-li naplněny zákonné předpoklady dle zákona. Zadavatel tyto považuje za naplněné, neboť se nachází v situaci blížícího se termínu nabytí účinnosti stavebního zákona, nemá zajištěn informační systém, který by mohl naplnit požadavky dle § 273 a násl. stavebního zákona a v případě neexistence předmětného informačního systému hrozí významné ekonomické škody vyplývající z ochromení procesu povolování staveb, takový informační systém není možné získat prostřednictvím žádného z probíhajících, ani dalšího nové zahájení zadávacího řízení, či vlastními kapacitami.

151. Zadavatel závěrem navrhuje, aby Úřad návrhy zamítl dle § 265 písm. a) zákona, popř. zastavil správní řízení z důvodu podle § 257 písm. b) zákona, neboť navrhovatelé nedoložili, že by jim postupem zadavatele vznikla újma.

V. ZÁVĚRY ÚŘADU

152. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace o zadávacím řízení, stanovisek předložených účastníky řízení, odborných stanovisek MMR ze dne 8. 1. 2024 a ze dne 22. 1. 2024 a na základě vlastních zjištění rozhodl podle § 264 odst. 1 zákona o uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku, neboť smlouva byla zadavatelem uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst. 1 zákona písm. a) zákona, tj. bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo předběžného oznámení, jakož i bez uveřejnění dobrovolného oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona, ačkoliv byl povinen toto oznámení nebo předběžné oznámení uveřejnit. Úřad současně stanovil lhůtu 4 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, jejímž uplynutím je zakázáno plnění smlouvy. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

153. Podle § 51 odst. 4 zákona může zadavatel před ukončením zadávacího řízení zahájit zadávací řízení na veřejnou zakázku s obdobným předmětem plnění pouze tehdy, pokud

a) to vyžadují provozní potřeby zadavatele a

b) veřejná zakázka bude zadána pouze v nezbytně nutném rozsahu a na nezbytně nutnou dobu.

154. Podle § 55 zákona pro zadání veřejné zakázky v nadlimitním režimu může zadavatel použít otevřené řízení nebo užší řízení a za splnění dále uvedených podmínek také jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění, řízení se soutěžním dialogem nebo řízení o inovačním partnerství.

155. Podle § 63 odst. 5 zákona může zadavatel použít JŘBU také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním.

156. Podle § 254 odst. 1 zákona může návrh na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku podat navrhovatel, který tvrdí, že zadavatel uzavřel smlouvu

a) bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení nebo výzvy k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení, ačkoli byl povinen toto oznámení, předběžné oznámení nebo výzvu k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení uveřejnit, ledaže uveřejnil dobrovolné oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona,

b) přes zákaz jejího uzavření stanovený tímto zákonem nebo předběžným opatřením,

c) na základě postupu mimo zadávací řízení, ačkoliv mu bylo pokračování v tomto postupu zakázáno rozhodnutím podle § 263 odst. 7 zákona, nebo

d) postupem podle § 135 odst. 4 zákona nebo § 141 odst. 5 zákona, přičemž porušil pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému a tím ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr dodavatele.

157. Podle § 264 odst. 1 zákona Úřad uloží zadavateli v řízení zahájeném na návrh podle § 254 zákona zákaz plnění smlouvy, byla-li smlouva na veřejnou zakázku nebo rámcová dohoda uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst. 1 zákona. Platí, že smlouva, ohledně níž Úřad uložil zákaz plnění, aniž by postupoval podle § 264 odst. 3 zákona, je neplatná od samého počátku.

158. Podle § 264 odst. 3 zákona, pokud zadavatel prokáže, že důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem vyžadují pokračování plnění smlouvy, Úřad v rozhodnutí stanoví lhůtu ne delší než 12 měsíců, jejímž uplynutím je zakázáno plnění smlouvy; tato lhůta začíná běžet právní mocí rozhodnutí. Ekonomický zájem na plnění smlouvy může být považován za takový důvod pouze za výjimečných okolností, kdy by přerušení plnění smlouvy vedlo k nepřiměřeným důsledkům. Ekonomické zájmy přímo spojené s dotčenou veřejnou zakázkou, zejména náklady vyplývající z prodlení při plnění veřejné zakázky, náklady spojené se zahájením nového zadávacího řízení, náklady spojené se změnou osoby plnící veřejnou zakázku a náklady spojené s právními povinnostmi vyplývajícími ze zákazu plnění smlouvy, nepředstavují důvody hodné zvláštního zřetele vyžadující pokračování plnění smlouvy.

159. Podle § 264 odst. 4 zákona Úřad neuloží zákaz plnění smlouvy podle § 264 odst. 1 zákona, pokud zadavatel kromě skutečností uvedených v § 264 odst. 3 zákona prokáže zároveň i to, že k ochraně daného veřejného zájmu nepostačuje postup podle § 264 odst. 3 věty první zákona.

160. Podle § 267 odst. 2 stavebního zákona jsou informačními systémy veřejné správy ve věcech územního plánování a stavebního řádu

a) portál stavebníka,

b) národní geoportál územního plánování,

c) evidence stavebních postupů,

d) evidence elektronických dokumentací,

e) informační systém identifikačního čísla stavby a

f) informační systém stavebního řízení.

161. Podle § 335 stavebního zákona nabývá stavební zákon účinnosti dnem 1. ledna 2024[17].

162. Podle § 334a odst. 1 stavebního zákona přechodným obdobím se rozumí pro účely § 334a odst. 2 a 3 stavebního zákona období od 1. ledna 2024 do 30. června 2024 a pro účely § 334a odst. 4 stavebního zákona období od 1. července 2022 do 30. června 2023.

163. Podle § 334a odst. 2 stavebního zákona ve věcech týkajících se územního plánování se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou územního řízení týkajícího se vyhrazené stavby uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo stavby s ní související, které v přechodném období nelze zahájit. Pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 2 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024.

164. Podle § 334a odst. 3 věty první stavebního zákona ve věcech týkajících se záměrů podle tohoto zákona se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů s výjimkou věcí týkajících se vyhrazených staveb uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu, staveb s nimi souvisejících a staveb tvořících s nimi soubor staveb. Pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 4 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení a další zjištěné skutečnosti

165. V čl. 2.1 smlouvy je uvedeno, že předmětem smlouvy je dílo spočívající ve vývoji a dodání systémů specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy a provedení dalších souvisejících činností a věcí, které jsou výslovně uvedeny v příloze č. 1 smlouvy a v článku 2.2. smlouvy.

166. V čl. 23.1 je uvedeno, že „[t]ato Smlouva je uzavřena na dobu do provedení Díla, nestanoví-li tato Smlouva jinak (zejména v následujícím Článku 23.2).“.

167. V čl. 23.2 smlouvy je uvedeno, že „Smluvní vztah založený touto Smlouvou může být ukončen výlučně následujícími způsoby:

(a) uplynutím doby trvání Smlouvy;

(b) písemnou dohodou Stran;

(c) písemnou výpovědí, stanoví-li tak tato Smlouva;

(d) písemným odstoupením od Smlouvy kteroukoliv ze Stran;

(e) dnem účinnosti smlouvy uzavřené v otevřeném zadávacím řízení ve smyslu § 56 ZZVZ, popř. na základě jiného postupu podle ZZVZ zajišťující plnění předmětu této Smlouvy;

(f) dnem účinnosti smlouvy uzavřené v otevřeném zadávacím řízení ve smyslu § 56 ZZVZ, popř. na základě jiného postupu podle ZZVZ zajišťující plnění předmětu této Smlouvy prostřednictvím informačního systému (či informačních systémů) představujících náhradu Systémů.

Ukončení Smlouvy z důvodů uvedených v Článku (F)23.2(e) anebo (F)23.2(f) se bude aplikovat podle toho, která z uvedených skutečností nastane dříve.“.

168. V příloze č. 3 smlouvy je uveden následující harmonogram plnění:

č.	Název	(…)	Milníky
				A	B	C	D	E	F
			3.11.2023	1.1.2024	1.3.2024	1.4.2024	1.6.2024	31.1.2024	31.6.2025
1	Podpis Smlouvy		x
2	Prováděcí projekt			x
3	Dodání ISSŘ v1				x
4	Dodání ISSŘ v2						x
5	Dodání ISSŘ v3							x
6	(…) (ISESZ)					x
7	(…) (ISKO) v1						x
8	(…) (ISKO) v2							x
9	Service Desk						x
10	Ostatní podpůrné nástroje						x
11	Provoz rozvoje							x
12	Provoz podpory								x
13	Školení					x

169. Na titulní straně výzvy k jednání je uvedeno, že se jedná o výzvu k jednání „dle zákona (…) zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 63 odst. 5 ZZVZ“.

170. V čl. 3 výzvy k jednání je uvedeno, že předmětem veřejné zakázky je výběr generálního dodavatele informačního systému pro zajištění DSŘ, a to v jeho minimální části nezbytné pro splnění požadavků dle stavebního zákona.

171. V čl. 4.1 výzvy k jednání je uvedeno, že se smlouva uzavírá pouze na nezbytně nutnou dobu pro splnění svého účelu, nebo do uzavření smlouvy v otevřeném řízení či jiném zadávacím řízení na dodávku předmětu veřejné zakázky.

172. V čl. 6 výzvy k jednání je uvedeno, že „[j]ako předpoklad pro posouzení a hodnocení nabídky podané v zadávacím řízení je dodavatel povinen prokázat, že splňuje kvalifikaci podle § 73 a násl. ZZVZ v rozsahu odpovídajícím předchozímu otevřenému řízení (...).“.

173. V bodu 3. přílohy D1 oznámení o výsledku zadávacího řízení je uvedeno následující:

„Zadavatel tuto veřejnou zakázku musel zadat s ohledem na krajně naléhavou potřebu zajistit nezbytné minimum souborů informačních systémů umožňujících digitalizaci stavebního řízení k zákonem předepsanému datu. Toto řešení umožní překlenutí kritického období od okamžiku předepsaného zákonem do dodání plnohodnotné verze systémů. Zajištění tohoto plnění prostřednictvím jiného druhu zadávacího řízení není možné s ohledem na datum nabytí účinnosti příslušné legislativy, která zadavateli stanoví povinnosti související s předmětným informačním systémem. Předmětem této veřejné zakázky je plnění v nezbytně nutném rozsahu a na omezenou dobu (časové a věcné podmínky jsou blíže uvedeny v uveřejněné smlouvě na veřejnou zakázku). Tento postup představuje jediný možný způsob předejití zásadním celospolečenským škodním důsledkům, neboť prodlení při plnění nadepsané zákonné povinnosti by vedlo k ochromení procesu povolování staveb či ohrožení možnosti vedení stavebních řízení. Zadavatel tuto situaci nezpůsobil, ani ji nemohl předvídat. Nynější krajní naléhavost je důsledkem průběžného legislativního vývoje, průběžných zjištění zadavatele o potřebách ve vztahu k IS výše a řady správních řízení vedených vůči všem dosavadním zadávacím postupům zadavatele v oblasti digitalizace stavebního řízení.“.

174. V příloze č. 3 návrhu smlouvy na plnění veřejné zakázky DSŘ, kterou tvoří harmonogram plnění, je uvedeno mj. následující:

č.	Název	(…)	Milníky
				A	B	C	D	E	F
			T+0	T+3měsíce (nejpozději 15.9.2023)	30.9.2023	T+8 měsíců	T+10 měsíců	T+12 měsíců (nejpozději 15.06.2024)	31.12.2024
1	Podpis Smlouvy		x
2	Prováděcí projekt			x
3	Dodání ISSŘ v1				x
4	Dodání webových stránek výstavba v 1				x
5	Dodání ISSŘ v2						x
6	Dodání ISSŘ v3		(…)
7	Dodání webových stránek výstavba v2
8	Informační systém administrace výstavby a staveb (IS AVS) v1
9	(…) (IS AVS) v2
10	(…) (ISESZ)
11	(…) (ISKO) v1
12	(…) (ISKO) v2
13	Evidence dokumentů a postupů (EDP) v1
14	(…) (EDP) v2
15	Evidence autorizovaných osob ve stavebnictví (EAOS)
16	Evidence autorizovaných osob v agendě životního prostředí (EAOAŽP)
17	Envi to Build
18	Evidence záměrů v životním prostředí (EZŽP)
19	Evidence mandátů a zastupování (EMZ)
20	Evidence plateb
21	Webové stránky Posuzování vlivů a koncepcí na životní prostředí
22	Webové stránky pro vývojáře
23	Webové stránky klasifikačního systému staveb
24	Service Desk
25	Ostatní podpůrné nástroje
26	Migrace dat autorizovaných osob ČKA a ČKAIT
27	Migrace dat autorizovaných osob EIA/SEA
28	Migrace dat záměrů EIA/SEA
29	Migrace dat ostatní EIA/SEA
30	Migrace dat Evidence územních rozhodnutí hl. m. Prahy
31	Pilotní provoz
32	Školení
(…)

Posouzení věci Úřadem

K námitce absence újmy navrhovatele I a II

175. Zadavatel ve svých vyjádřeních k návrhům zpochybňoval aktivní legitimaci obou navrhovatelů, když tvrdil, že na straně navrhovatelů absentuje újma a jejich návrhy tak nesplňují základní náležitosti dle § 251 odst. 1 zákona.

176. Vzhledem k tomu, že aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu je nezbytnou podmínkou pro věcný přezkum namítaných skutečností, přistoupil Úřad nejprve k posouzení, zda jsou navrhovatelé v šetřeném případě aktivně legitimováni k podání návrhu. Pakliže by aktivní legitimace navrhovatelů nebyla shledána, byl by to důvod k zamítnutí jejich návrhů podle § 265 písm. b) zákona.

177. Jak vyplývá z § 250 odst. 1 zákona, návrh (v případě podání návrhu po uzavření smlouvy návrh na zákaz plnění smlouvy – srov. § 250 odst. 2 zákona) může navrhovatel podat v případě, kdy považuje některý z úkonů zadavatele (či jeho opomenutí) učiněný v rámci zadávacího řízení za rozporný se zákonem, pokud má zároveň za to, že mu v důsledku postupu zadavatele vznikla nebo hrozí újma na jeho právech. Podmínka vzniklé či hrozící újmy pro podání návrhu ostatně plyne i z § 251 odst. 1 zákona. Pokud tedy existuje úkon (či opomenutí) zadavatele, který je v rozporu se zákonem, navrhovateli vznikla nebo hrozí újma a mezi úkonem zadavatele a vzniklou či hrozící újmou existuje příčinná souvislost, je navrhovatel aktivně legitimován k podání návrhu.

178. Aktivní legitimace k podání návrhu se tak odvíjí od předpokladu, že navrhovateli v důsledku tvrzeného porušení zákona ze strany zadavatele hrozí nebo vznikla újma v podobě alespoň ztráty teoretické možnosti získat veřejnou zakázku, přičemž tuto újmu musí specifikovat. Teoretickou možnost získat veřejnou zakázku přitom může mít logicky pouze dodavatel, a to takový, který působí na trhu, který odpovídá zadavatelem poptávanému předmětu plnění.

179. Aktivní legitimace konkrétní osoby k podání návrhu na zákazu plnění smlouvy je tedy dána za kumulativního splnění dvou předpokladů (podmínek):

1) jedná se o dodavatele;

2) tomuto dodavateli postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky hrozí nebo vznikla újma.

180. Obecně platí, že postavení „dodavatele“ coby první podmínku aktivní legitimace k podání návrhu lze prakticky vykládat tak, že se musí jednat o dodavatele, který působí na relevantním trhu, přičemž jeho podnikání souvisí s alespoň částí zadavatelem poptávaného plnění. Tj. tento dodavatel poskytuje (či je schopen poskytovat) plnění, které je v rámci veřejné zakázky poptáváno, a to alespoň částečně. Obecně tak lze konstatovat, že za dodavatele lze považovat každý subjekt na trhu, který působí v oblasti odpovídající konkrétnímu zadavatelem poptávanému předmětu veřejné zakázky, resp. jeho části. Úřad přitom zdůrazňuje, že podmínku postavení „dodavatele“ podle § 241 odst. 1 zákona je nutno obecně považovat za splněnou tehdy, pokud by příslušný subjekt mohl alespoň potenciálně poptávané plnění, resp. jeho dílčí část, pro zadavatele zajišťovat, což závisí v zásadě na tom, zda disponuje živnostenskými a dalšími oprávněními potřebnými k realizaci předmětné veřejné zakázky. Zájem o získání určité veřejné zakázky nemůže mít v obecné rovině takový dodavatel, který by vůbec nebyl takovou konkrétní veřejnou zakázku oprávněn plnit, tedy takový subjekt, který nedisponuje potřebným živnostenským či jiným veřejnoprávním oprávněním k plnění veřejné zakázky.[18]

181. Ohledně aktivní legitimace k podání návrhu lze odkázat i na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku č. j. 7 As 57/2023 – 38 ze dne 21. 12. 2023 mj. řešil argument zadavatele, podle něhož jediným oprávněným subjektem k podání námitek byl subjekt, který byl vyzvaným subjektem/účastníkem zadávacího postupu zadavatele (v daném případě tedy italská vláda), k čemuž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „zákon oslovení ze strany zadavatele k aktivaci legitimace dodavatele k podání námitek nevyžaduje (…) Byl by to totiž právě zadavatel, kdo by svým postupem před zadáním veřejné zakázky určoval okruh dodavatelů oprávněných podat námitky. (…) Taková situace by tak byla zcela v rozporu se smyslem institutu námitek (…), kterým je ochrana dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele.“. Soud v předmětném rozsudku rovněž konstatoval, že „pro aktivní procesní legitimaci dodavatele k podání námitek postačí pouze teoretická (plausibilně tvrzená) možnost dodání požadovaného plnění z jeho strany.“. K uvedenému Úřad doplňuje, že ačkoliv se v citovaném rozsudku soud zabýval aktivní legitimací dodavatele pro podání námitek, lze aplikovat závěry Nejvyššího správního soudu i na situaci, kdy je předmětem posouzení aktivní legitimace dodavatele podat návrh na zákaz plnění smlouvy, neboť u obou procesních institutů je podmínkou hrozící či vzniklá újma dodavatele.

182. Ve vztahu k nyní šetřenému případu Úřad uvádí, že podle oznámení o výsledku zadávacího řízení zadavatel použil pro definici předmětu veřejné zakázky jako hlavní kód 72200000 (Informační technologie: poradenství, vývoj programového vybavení, internet a podpora) a předmět veřejné zakázky specifikoval jako „informační systém pro zajištění DSŘ (…). Součástí Veřejné zakázky je vývoj, dodání a implementace agendového informačního systému(„AIS“), evidence staveb a záměrů a dalších podpůrných evidencí a komponent (…).“. Obdobně je předmět veřejné zakázky definován rovněž bodu 3.1. výzvy k jednání.

183. Podle veřejné části živnostenského rejstříku spočívá předmět podnikání navrhovatele I mj. v oboru činnosti „Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály“ a předmět podnikání navrhovatele II mj. v oborech činnosti „Automatizované zpracování dat“ a „Poskytování software“.

184. Z uvedeného tak jednoznačně plyne, že předmět podnikání obou navrhovatelů spočívá mj. právě v předmětu plnění šetřené veřejné zakázky. Je tak nutno uzavřít, že se jednoznačně jedná o dodavatele ve smyslu výše uvedené první podmínky pro aktivní legitimaci pro podání námitek a potažmo návrhu.

185. Současně Úřad konstatuje, že v šetřeném případě přitom není ani pochyb, že se jak v případě navrhovatele I, tak v případě navrhovatele II, jedná o dodavatele působící na relevantním trhu, což plyne jak z faktu, že navrhovatel I podal nabídku na plnění veřejné zakázky DSŘ (tj. na plnění obdobné, dokonce svým rozsahem širší, veřejné zakázky jako je nyní řešená veřejná zakázka zadávaná v JŘBU), tak z faktu, že navrhovatel II i dle tvrzení samotného zadavatele ve vyjádření k jeho návrhu zmiňuje, že aktuálně dodává informační systémy pro stavební úřady.

186. Z uvedeného je tak zřejmé, že obě výše zmiňované podmínky pro aktivní legitimaci navrhovatelů byly v daném případě splněny, jelikož se jedná o dodavatele působící na relevantním trhu.

187. Co se týče způsobu, jakým navrhovatelé definovali jim vzniklou újmu v podaném návrhu Úřad uvádí, že navrhovatel I ve svém návrhu jemu vzniklou újmu vymezil v tom smyslu, že se nemohl účastnit zadávacího řízení a realizovat poptávaný předmět plnění, jelikož zadavatel uzavřel smlouvu na základě nezákonného JŘBU. Obdobně vyjádřil vzniklou újmu navrhovatel II, který ve svém návrhu uvedl, že jemu vzniklá újma spočívá v nemožnosti účasti na veřejné zakázce, jež byla způsobena nezadáním veřejné zakázky formou otevřené soutěže v rozporu se zákonem.

188. Takto vymezenou újmu jak v návrhu navrhovatele I, tak v návrhu navrhovatele II, v tom smyslu, že zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem, když neoprávněně zadal veřejnou zakázku prostřednictvím JŘBU, čímž omezil hospodářskou soutěž a naprosto znemožnil oběma navrhovatelům ucházet se o veřejnou zakázku, Úřad považuje za zcela srozumitelnou, dostatečnou, logickou a odpovídající skutkovému stavu šetřené věci.

189. Ve vztahu k navrhovateli I zadavatel tvrdí, že jemu vzniklá újma je toliko tvrzená, jelikož v rámci otevřeného řízení na veřejnou zakázku DSŘ podal nabídku, jež byla s velkým rozdílem méně výhodná a tato v konkurenčním prostředí a hospodářské soutěži neobstála a z ničeho nelze usuzovat že by tomu mělo být jinak v případě veřejné zakázky realizované na redukovaný předmět plnění. Úřad k tomu uvádí, že tvrzení zadavatele se pohybuje ve zcela hypotetické rovině, jelikož na základě nabídky potenciálního dodavatele v jednom zadávacím řízení nelze automaticky učinit závěr o tom, že nabídka tohoto potenciálního dodavatele bude stejně „nevýhodná“ i v jiném zadávacím řízení s jiným předmětem za jiných obchodních a smluvních podmínek, respektive takto učiněný závěr lze jen těžko ničím podložit, pokud tato nabídka skutečně podána nebyla. Nadto nelze vyloučit možnost, že nabídka navrhovatele I podaná v otevřeném řízení na veřejnou zakázku DSŘ byla do značné míry ovlivněna a koncipována právě s ohledem na ocenění rizik spojených s navrhovatelem I domnělým nezákonným porušením zákona při vymezení zadávacích podmínek. Domnělému nezákonnému porušení zákona ostatně nasvědčuje i obsah vyjádření navrhovatele I ze dne 2. 12. 2023, v němž upozornil, že jím podanou nabídku podmínil akceptací navrženého software a posunem termínu plnění i změnou harmonogramu. V uvedené souvislosti Úřad podotýká, že v takové situaci není namístě závěr zadavatele, podle něhož podáním nabídky v rámci otevřeného řízení na veřejnou zakázku DSŘ navrhovatel I zjevně akceptoval zadávací podmínky veřejné zakázky DSŘ, když navrhovatel I dle svého tvrzení by smlouvu na veřejnou zakázku DSŘ neuzavřel, pokud by nedošlo ke změně smluvních podmínek. Úřad uzavírá, že v šetřeném případě zadavatel uzavřel smlouvu v rámci JŘBU s tím, že oslovil pouze vybraného dodavatele. Zadavatel tedy nemohl s jistotou vědět, zda, pokud by oslovil i navrhovatele I, navrhovatele II, či jiného dodavatele, by jimi podaná nabídka nemohla být ekonomicky výhodnější než ta, na základě které uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem.

190. Ve vztahu k navrhovateli II zadavatel ve vyjádření k návrhu uvedl, že navrhovatele II nelze považovat za relevantního dodavatele, kterému by mohla vzniknout v souvislosti s proběhlým zadávacím řízením jakákoliv újma. Dle zadavatele navrhovatel II nijak neprokazuje, že by byl schopen předmět smlouvy realizovat. Úřad k tomu uvádí, že i tato tvrzení zadavatele se pohybují pouze v hypotetické rovině. Skutečnost, že navrhovatel II nepodal nabídku v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ nezakládá a ani nemůže zakládat automatickou nekompetenci navrhovatele II účastnit se jiného, leč obdobného, zadávacího řízení, a je třeba takový názor razantně odmítnout. Je třeba rovněž připomenout, že předmět plnění veřejné zakázky nyní zadané zadavatelem v JŘBU je i podle samotného zadavatele užší nežli v případě veřejné zakázky DSŘ. Tím, že zadavatel v rámci JŘBU na veřejnou zakázku navrhovatele II vůbec neoslovil, mu prakticky znemožnil jakkoliv prokázat, že by byl schopen podat nabídku na požadované plnění. Nadto Úřad podotýká, že navrhovatel II není povinen pro účely specifikace jím vzniklé či hrozící újmy jakkoli prokazovat schopnost realizovat předmět smlouvy, když mu k tomu svědčí předmět jeho podnikání a postavení na relevantním trhu (jak bylo prokázáno výše).

K uložení zákazu plnění smlouvy

191. Oprávnění podat návrh na uložení zákazu plnění smlouvy vyplývá z § 254 odst. 1 zákona. Z § 254 odst. 1 písm. a) vyplývá, že navrhovatel může podat návrh na uložení zákazu plnění smlouvy a Úřad může následně takový zákaz plnění uložit, pokud zadavatel uzavřel smlouvu bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení nebo výzvy k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení, ačkoli byl povinen toto oznámení, předběžné oznámení nebo výzvu k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení uveřejnit, ledaže uveřejnil dobrovolné oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona.

192. Navrhovatel I namítá, že v šetřeném případě měl zadavatel veřejnou zakázku zadat v otevřeném řízení a uveřejnit oznámení o ní, nikoliv postupovat v režimu JŘBU. Podobně namítá navrhovatel II, že zadavatel zadávací řízení na veřejnou zakázku zahájil bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení a předběžného oznámení, ačkoli byl povinen toto oznámení a předběžné oznámení uveřejnit, přičemž neuveřejnil ani dobrovolné oznámení o záměru uzavřít smlouvy podle § 212 odst. 2 zákona. Dle obou navrhovatelů je dán důvod pro uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku ve smyslu § 254 odst. 1 písm. a) zákona.

193. S ohledem na výše uvedené se Úřad zabýval tím, zda byl naplněn některý z důvodů stanovených v zákoně pro zadání šetřené veřejné zakázky v JŘBU.

194. V obecné rovině Úřad konstatuje, že JŘBU je ze své povahy nejméně transparentním a pro hospodářskou soutěž nejméně „otevřeným“ druhem zadávacího řízení, který lze dle § 55 zákona zvolit jen za naplnění zákonem taxativně stanovených podmínek a k jehož užití by mělo docházet v ojedinělých případech, a to po důkladném posouzení splnění podmínek pro jeho použití. Princip JŘBU spočívá v tom, že zadavatel vyzývá k jednání jednoho dodavatele, případně omezený okruh dodavatelů a jedná se tak o zadávací řízení, při kterém dochází k výraznému omezení hospodářské soutěže. Podmínky, za kterých lze JŘBU užít, jsou taxativně uvedeny v zákoně a vzhledem k povaze řízení, která spočívá v podstatném omezení hospodářské soutěže, nelze podmínky pro užití JŘBU vykládat extenzivním způsobem, aby bylo zamezeno potenciálnímu nechtěnému omezování hospodářské soutěže. Užít JŘBU je tak možné pouze tehdy, nelze-li zadání veřejné zakázky dosáhnout transparentnějším a méně omezujícím způsobem, tedy v rámci jiného druhu zadávacího řízení dle zákona, za současného splnění zákonných podmínek pro užití JŘBU.

195. JŘBU je tedy druhem zadávacího řízení vykazujícím nejnižší míru transparentnosti, vnější kontroly a hospodářské soutěže, neboť v JŘBU jsou sice veřejné zakázky zadávány v zákonném režimu, avšak vzhledem k povaze tohoto řízení je hospodářská soutěž fakticky zcela vyloučena; vyloučen je tak ten aspekt zadávacího řízení, který má zajistit ekonomickou výhodnost pořízení předmětu plnění veřejné zakázky a rovněž omezit jakékoli nezákonné jednání. Současně je tento druh zadávacího řízení postupem podle zákona nejméně formalizovaným a kontrolovatelným. Tato skutečnost je především patrná z toho, že zadavatele nestíhají povinnosti spočívající v provádění výběru mezi neomezeným počtem potenciálních dodavatelů, nýbrž zadavatel de facto zahajuje soukromoprávní kontraktační proces s jedním dodavatelem (pouze výjimečně pak s více dodavateli). Jak vyplývá z rozhodovací praxe Úřadu, jakož i judikatury správních soudů a Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), právní úpravu JŘBU nelze z důvodu jeho výjimečnosti vykládat jinak než restriktivně. Platí rovněž, že je to zadavatel, kdo nese důkazní břemeno ohledně splnění podmínek pro jeho použití.

196. Úřad akcentuje, že zákon umožňuje zadavateli užít JŘBU pouze za předpokladu naplnění zákonných podmínek[19]. Jednou ze zákonných možností užití JŘBU je přitom postup podle § 63 odst. 1 zákona, kdy zadavatel může použít JŘBU, pokud podstatně nezměnil zadávací podmínky oproti předchozímu otevřenému, užšímu nebo zjednodušenému podlimitnímu řízení, v němž

a) nebyly podány žádné nabídky nebo žádosti o účast,

b) podané nabídky bez zásadních změn nemohou uspokojit požadavky zadavatele na předmět veřejné zakázky, nebo

c) účastníci zadávacího řízení nesplnili podmínky účasti v žádosti o účast.

197. Další situace, kdy zákon umožňuje užití JŘBU (srov. § 63 odst. 3 zákona), nastává tehdy, pokud může být veřejná zakázka splněna pouze určitým dodavatelem, neboť

a) je předmětem plnění veřejné zakázky umělecké dílo nebo výkon,

b) z technických důvodů neexistuje hospodářská soutěž, nebo

c) je to nezbytné z důvodu ochrany výhradních práv včetně duševního vlastnictví.

198. Ve vztahu k veřejným zakázkám na služby zadavatel může použít JŘBU rovněž s odkazem na § 65 odst. 1 zákona tehdy, pokud je veřejná zakázka zadávána v návaznosti na soutěž o návrh podle § 143 zákona a na dále základě § 66 zákona i tehdy, pokud jde o nové služby spočívající v opakování obdobných služeb jako v původní veřejné zakázce a odpovídající původní veřejné zakázce (za předpokladu splnění dalších podmínek definovaných v § 66 zákona).

199. Další ze zákonných možností užití JŘBU je pak postup podle § 63 odst. 5 zákona, kdy je nutné kumulativní naplnění následujících podmínek:

a) musí se jednat o krajně naléhavou okolnost,

b) zadavatel tuto krajně naléhavou okolnost nemohl předvídat,

c) tuto krajně naléhavou okolnost zadavatel svým jednáním nezpůsobil,

d) z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení.

200. Rozhodovací praxí Úřadu a soudů byla dále dovozena další podmínka, kterou musí zadavatel naplnit pro uplatnění postupu podle § 63 odst. 5 zákona, a to podmínka uzavření smlouvy v nezbytném rozsahu na nezbytně nutnou dobu. Uvedené vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 68/2017 ze dne 11. 4. 2019.

201. K naplnění podmínky existence krajně naléhavé okolnosti Úřad konstatuje, že se musí objektivně jednat o události výjimečné povahy, které ve svém důsledku vyvolají mimořádné řešení vzniklé situace odchylující se od obecných či standardních postupů souvisejících se zadáním veřejné zakázky. Smyslem ustanovení § 63 odst. 5 zákona je umožnit, aby si zadavatel byl schopen v co nejkratší době zajistit plnění, které nezbytně nutně potřebuje k řešení určitého závažného problému. Obecně půjde o situace, které v sobě zahrnují prvek naléhavosti, tzn. situace, jež jsou svou povahou akutní, havarijní či přímo krizové (tedy zejména případy, kdy může dojít k ohrožení lidského zdraví či života, dochází k možnosti vzniku ekologických katastrof, havárií či hrozí závažné škody), přičemž prvek naléhavosti objektivně dosahuje značné (krajní) intenzity. Úřad tedy dovozuje, že dodávky či služby mohou být prostřednictvím JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona zajištěny pouze po nezbytně nutnou dobu, tedy po dobu, kdy trvá krajně naléhavá situace, resp. než bude zadavatel schopen příslušný předmět plnění zajistit jiným způsobem v souladu se zákonem.

202. V návaznosti na shora uvedené Úřad v obecné rovině poznamenává, že toho, aby příslušný smluvní vztah trval jen po dobu nezbytně nutnou, lze docílit při zohlednění zásad stanovených v § 6 odst. 1 zákona především uzavřením smlouvy na dobu určitou, během které je možno předpokládat, že požadované plnění zadavatel zajistí jiným způsobem v souladu se zákonem (typicky v otevřeném řízení, užším řízení nebo jednacím řízení s uveřejněním). Případně lze trvání smluvního vztahu jen po nezbytně nutnou dobu možno dosáhnout i uzavřením smlouvy na dobu neurčitou s rozvazovací podmínkou navázanou na úspěšné dokončení zadávacího řízení, resp. zajištění dodavatele v souladu se zákonem, a se stanovenou krátkou výpovědní lhůtou. V uvedeném případě je přitom nezbytné, aby existovala transparentně stanovená podmínka, která omezuje dobu trvání smlouvy (uzavřené na základě JŘBU) ve vztahu k objektivní skutečnosti, které se dovolává před a při uzavření smlouvy v JŘBU, tak, aby trvání této smlouvy nezáviselo pouze na uvážení zadavatele, zda využije institutu výpovědi smlouvy či nikoliv, pakliže pominou skutečnosti, které odůvodňovaly užití JŘBU (pominula naléhavá okolnost) a zadavateli již nesvědčí důvody využití této výjimky. Skutečnost, že se jedná o „překlenovací“ smlouvu tedy musí být zřejmá již ze samotné smlouvy na plnění veřejné zakázky (srov. rozsudek Krajského soudu č. j. 62 Af 68/2017-209 ze dne 11. 4. 2019). Úřad doplňuje, že trvání smluvního vztahu jen po dobu nezbytně nutnou je možno obdobně (tedy s využitím odpovídající rozvazovací podmínky) dosáhnout i v případě smlouvy uzavřené na dobu určitou v situaci, kdy pořízení nikoli veškerého plnění dle smlouvy naplňuje podmínku krajní naléhavosti.

203. Předpokladem pro aplikaci ustanovení § 63 odst. 5 zákona je rovněž situace, kdy zadavatel vznik krajně naléhavého stavu nemohl předvídat. Zákon tímto požadavkem po zadavateli požaduje, aby prokázal objektivní nemožnost předvídat vznik takové krajně naléhavé okolnosti. Při výkladu pojmu naléhavost je pak třeba přihlédnout k tomu, zdali zadavatel měl či neměl možnost se na takový stav připravit. Pokud tato možnost byla u zadavatele dána, nelze o naléhavosti v uvedeném smyslu hovořit.

204. Dalším předpokladem pro užití JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona je, že zadavatel tuto krajně naléhavou okolnost svým jednáním nezpůsobil. Stanovená podmínka předpokládá, že jednání či opomenutí zadavatele není v příčinné souvislosti s existencí krajně naléhavé okolnosti. V tomto smyslu se tedy musí jednat o objektivně nepředvídatelné okolnosti, vzniklé nezávisle na vůli zadavatele, jejichž vznik zadavatel nemohl předpokládat a ani je svým jednáním (případně opomenutím) nezpůsobil. Za nepředvídatelné okolnosti tak nelze považovat situace, které vznikly v důsledku jednání zadavatele, nebo pro jejichž vznik zadavatel připravil podmínky. Nesmí tedy ze strany zadavatele dojít ke konání či opomenutí, které by zapříčinilo vznik tohoto stavu. Zadavatel tedy nemůže tohoto druhu JŘBU užít například tehdy, pokud nedojde k zadání veřejné zakázky a zadavatel pouze svým opomenutím zapříčinil, že toto plnění vzhledem k časové limitaci nemůže být zadáno prostřednictvím jiného zadávacího řízení.

205. Posledním předpokladem, který musí být kumulativně splněn k tomu, aby mohl zadavatel využít výše specifikované zadávací řízení je časová tíseň, tedy nemožnost zadat zadávací řízení v jiném (transparentnějším) druhu zadávacího řízení. Z povahy věci se tak jedná o okamžité řešení naléhavé situace, kdy nelze čekat na provedení „standardního“ zadávacího řízení, přičemž je zřejmé, že uvedený postup nelze využít pro dlouhodobé zajištění dodávek či služeb. V této souvislosti Úřad odkazuje na judikaturu SDEU, konkrétně na rozsudek C-126/03 ze dne 18. 11. 2004 (Komise proti Německu), v němž SDEU konstatoval, že předtím, než zadavatel přistoupí k zadání veřejné zakázky v JŘBU, musí nejprve vyloučit, že z časových důvodů není použití jiného druhu zadávacího řízení možné. V rozsudku ve věci C–24/91 (Komise vs. Španělsko) ze dne 18. 3. 1992 týkajícího se veřejné zakázky na rozšíření a rekonstrukci univerzity v Madridu, SDEU konstatoval, že JŘBU nelze použít, pokud je dostatečný čas zorganizovat zrychlenou proceduru v jiném druhu zadávacího řízení. Zadavatel tudíž i přes existenci krajně naléhavé okolnosti musí použít jiný druh zadávacího řízení, pokud není splněna zákonná podmínka časové tísně.

206. Úřad přitom opětovně zdůrazňuje, že shora uvedené podmínky pro užití JŘBU podle § 63 odst. 5 zákona musí být splněny kumulativně. Jinými slovy řečeno, pokud nebude dána byť jen jedna z předmětných podmínek, nebude možné veřejnou zakázku zadat postupem podle citovaného ustanovení zákona.

207. Vzhledem k tomu, že zadavatel na titulní straně výzvy k jednání deklaroval, že šetřenou veřejnou zakázku zadává podle § 63 odst. 5 zákona, zabýval se Úřad nejprve otázkou oprávněnosti užití JŘBU dle tohoto ustanovení zákona, tedy zda byly všechny výše uvedené podmínky, jež umožňují zadavateli zadat veřejnou zakázku v uvedeném zadávacím řízení dle § 63 odst. 5 zákona, kumulativně naplněny. Úřad k tomu dodává, že důvody, jimiž zadavatel odůvodňuje oprávněnost postupu v JŘBU, má tvrdit a prokazovat zadavatel.

208. V šetřeném případě se zadavatel rozhodl pro zadání veřejné zakázky JŘBU z důvodu existence krajně naléhavé okolnosti, kterou identifikuje jako nabytí účinnosti § 267 a násl. stavebního zákona k 1. 1. 2024, kdy je stavebním zákonem předpokládáno zajištění informačního systému pro DSŘ. Uvedenou krajně naléhavou okolnost zadavatel specifikoval v rámci oznámení o výsledku zadávacího řízení, jež bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 13. 11. 2023, kde uvedl, že se jedná o postup, který jako jediný umožní předejití zásadním celospolečenským škodním důsledkům, neboť prodlení při plnění zákonné povinnosti by vedlo k ochromení procesu povolování staveb či ohrožení vedení stavebních řízení a zadavatel tuto situaci nezpůsobil ani ji nemohl předvídat. Zadavatel předmětnou krajně naléhavou okolnost a podmínky dle § 63 odst. 5 zákona s ní spojené dále blíže rozebírá a specifikuje ve vyjádření k návrhům a dalších podáních, jež poskytl Úřadu v rámci vedení správního řízení.

209. Pro přehlednost postupu zadavatele v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek souvisejících s informačními systémy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona Úřad uvádí následující časovou osu podstatných kroků zadavatele:

8. 10. 2021	zahájení soutěžních dialogů za účelem zadání veřejných zakázek IPPS, EED a ESP
květen – červen 2022	přehodnocení koncepce a architektury DSŘ
15. 11. 2022	vydáno souhlasné stanovisko OHA
26. 1. 2023	oznámení o zrušení soutěžních dialogů zahájených za účelem zadání veřejných zakázek IPPS, EED a ESP
10. 8. 2023 14. 8. 2023	pravomocně Úřadem zrušena oznámení o zrušení soutěžních dialogů zahájených za účelem zadání veřejných zakázek IPPS, EED a ESP
5. 1. 2023	do Věstníku veřejných zakázek odesláno předběžné oznámení ve věci veřejné zakázky DSŘ
24. 3. 2023	zahájeno zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ
2. 6. 2023	Úřadu doručen návrh na zahájení správního řízení ve věci veřejné zakázky DSŘ
5. 9. 2023	Úřadem vydáno prvostupňové rozhodnutí ve věci veřejné zakázky DSŘ
20. 9. 2023	zadavatelem podán rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí ve věci veřejné zakázky DSŘ
2. 11. 2023	zadavatel vyzval vybraného dodavatele k jednání v JŘBU
3. 11. 2023	zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku zadávanou v JŘBU
20. 11. 2023	Úřadem vydáno druhostupňové rozhodnutí ve věci veřejné zakázky DSŘ (které téhož dne nabylo právní moci)

210. Úřad s odkazem na výše uvedené rekapituluje, že dne 8. 10. 2021 zadavatel zahájil tři samostatná zadávací řízení formou soutěžního dialogu, a to na veřejné zakázky IPPS, EED a ESP. Zadavatel posléze, tj. v období května až června 2022, došel ke zjištěním, která jej přiměla k revizi dosavadní koncepce a architektury DSŘ, kdy byly dle jeho tvrzení zjištěny okolnosti ukazující praktickou nevyužitelnost původní koncepce několika vzájemně propojených systémů, a tudíž začal připravovat novou koncepci DSŘ. Zadavatel se proto rozhodl dosáhnout naplnění cílů DSŘ formou jediného komplexního zadávacího řízení a soutěžní dialogy zrušit, což učinil dne 26. 1. 2023 odesláním oznámení o jejich zrušení účastníkům soutěžních dialogů. V případě soutěžních dialogů na veřejné zakázky IPPS a EED byly proti úkonu jejich zrušení následně podány námitky, jež byly následovány i návrhem na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu a Úřad předmětná oznámení o zrušení zadávacích řízení na tyto veřejné zakázky zrušil v rámci správních řízení vedených pod sp. zn. ÚOHS-S0162/2023/VZ[20] a sp. zn. ÚOHS-S0163/2023/VZ[21]. Dne 5. 1. 2023 (tedy v době předcházející oznámení o zrušení zadávacích řízení na veřejné zakázky IPPS a EED) zadavatel odeslal k uveřejnění předběžné oznámení ve věci veřejné zakázky DSŘ a dne 24. 3. 2023 zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ, v rámci které poptával dříve avizovaný komplexní informační systém. Dne 2. 6. 2023 byl Úřadu doručen návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ve věci veřejné zakázky DSŘ (směřující vůči zadávacím podmínkám), na základě něhož bylo zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ. V tomto správním řízení Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023, jímž Úřad zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ zrušil z důvodu nezákonně stanovených zadávacích podmínek. V této souvislosti Úřad upřesňuje, že v uvedeném rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel porušil zákon tím, že nestanovil a neposkytl zadávací podmínky dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, když ze zadávacích podmínek či vysvětlení zadávací dokumentace poskytnutých zadavatelem nebylo zřejmé,

za jakých předem objektivně daných podmínek a zda vůbec bude souhlas zadavatele s použitím určitého konkrétního standardního software dodavateli udělen, a dodavatelé tak objektivně nemohli v zadávacím řízení připravit nabídku, která by mohla reflektovat použití konkrétního standardního software, jakož i kalkulaci skutečných nákladů, které dodavatel bude při plnění veřejné zakázky muset vynaložit (výrok II. předmětného rozhodnutí Úřadu) a
v jakých lhůtách bude zadavatel povinen akceptovat dodavatelem předložené výstupy v průběhu akceptačního řízení, což mělo dopad do možnosti dodavatelů řádně připravit nabídku a posoudit, zda budou moci realizovat plnění v termínech stanovených v závazném harmonogramu plnění (výrok III. předmětného rozhodnutí Úřadu).

Předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil rozhodnutím č. j. ÚOHS-45805/2023/163 ze dne 20. 11. 2023, které nabylo právní moci téhož dne. V době předcházející vydání tohoto rozhodnutí předsedy Úřadu zadavatel dne 2. 11. 2023 odeslal vybranému dodavateli výzvu k jednání na šetřenou veřejnou zakázku zadávanou v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona.

211. Jak je uvedeno výše, v případě zadání veřejné zakázky formou JŘBU ve smyslu § 63 odst. 5 zákona musí být kumulativně splněny podmínky daného ustanovení, a sice, že se musí jednat o krajně naléhavou okolnost, kterou zadavatel nemohl předvídat, přičemž tuto okolnost svým jednáním nezpůsobil a současně z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení. S ohledem na uvedené se Úřad na tomto místě zabýval postupným posouzením jednotlivých podmínek dle § 63 odst. 5 zákona.

212. Úřad se nejprve zabýval posouzením první z podmínek § 63 odst. 5 zákona, kterou je existence krajně naléhavé okolnosti. Zadavatel ve svých vyjádřeních opakovaně tvrdí, že v případě nezprovoznění informačních systémů ve lhůtě předvídané stavebním zákonem, dojde k ochromení záměru zrychlení stavebních řízení či k jejich zpomalení v důsledku neujasněných procesů na straně stavebníků a stavebních úřadů. Úřad v této souvislosti konstatuje, že stavební zákon, na jímž stanovené lhůty se zadavatel odvolává, nabyl účinnosti dne 1. 1. 2024, přičemž z jeho ustanovení § 334a plyne odložená účinnost ve věci územního plánování a záměrů k datu 1. 7. 2024. Vzhledem k tomu, že z § 267 odst. 2 stavebního zákona vyplývá, že při výkonu veřejné správy ve věcech územního plánování a stavebního řádu je předvídána existence následujících informačních systémů:

portál stavebníka,
národní geoportál územního plánování,
evidence stavebních postupů,
evidence elektronických dokumentací,
informační systém identifikačního čísla stavby a
ISSŘ,

je nutno dospět k závěru, že k datu 1. 7. 2024 by měly být uvedené informační systémy zprovozněny tak, aby již mohly být využívány stavebními úřady. Pro výkon agendy stavebních úřadů přitom MMR ve svém odborném stanovisku ze dne 8. 1. 2024 označilo za nejdůležitější ISSŘ [§ 267 odst. 2 písm. f) zákona], jelikož pomocí tohoto systému jsou konzumovány služby ostatních informačních systémů zajišťujících DSŘ a jiných informačních systémů státu, jako je katastr nemovitostí, základní registry apod. Dle MMR by tak stavební úřady a dotčené orgány nemohly vůbec vykonávat stanovenou agendu v případě, že by ISSŘ nebyl funkční.

213. Z obsahu smlouvy (tj. zejména harmonogramu, který tvoří přílohu č. 3 smlouvy) plyne, že na základě smlouvy má být dodán ISSŘ, jehož existenci předpokládá § 267 odst. 2 písm. f) stavebního zákona. ISSŘ má být dodáno postupně ve třech vývojových verzích, kdy verze č. 1 má být dodána do dne 1. 3. 2024, verze č. 2 do dne 1. 6. 2024 a konečně verze č. 3 do dne 31. 12. 2024. Ostatní informační systémy, jež jsou uvedeny v § 267 odst. 2 stavebního zákona, nejsou dle harmonogramu součástí předmětu plnění smlouvy[22]. Úřad se proto dále zabýval otázkou, jak dodání samotného ISSŘ bez zapojení dalších stavebním zákonem předpokládaných systémů, jež jsou dle odborného stanoviska MMR nedílnou součástí celé DSŘ, povede k naplnění cílů DSŘ a tím naplnění podmínky krajně naléhavé okolnosti dle § 63 odst. 5 zákona. Zadavatel ve svém sdělení ze dne 20. 12. 2023 uvedl, že předmět plnění smlouvy má primárně zabránit tomu, aby stavební řízení podle stavebního zákona po 1. 7. 2024 neprobíhala. Dále zejména z odborných stanovisek MMR vyplynulo, že ISSŘ, jehož dodání a zprovoznění je předmětem smlouvy, je základním informačním systémem, přes který budou procházet informace z ostatních systémů a se kterým budou stavební úřady přímo pracovat. Na základě výše uvedeného má tak Úřad za to, že ISSŘ je základní systém, s nímž budou stavební úřady v rámci plnění své agendy pracovat, a bez kterého by prakticky nebylo možné postupovat tak, jak předvídá stavební zákon. Pokud by nemohly být vykonávány činnosti stavebních úřadů a byla tak blokována možnost stavebníků realizovat jimi plánované stavební akce napříč celou Českou republikou, lze s určitostí konstatovat, že by se jednalo o významné ochromení výkonu státní správy značného významu, jenž dopadá na podstatnou část obyvatelstva i podnikatelských subjektů a negativně jej ovlivňuje – tudíž lze spatřovat v takovém stavu prvek naléhavosti velmi významné intenzity. Z odborného stanoviska MMR ze dne 8. 1. 2024 vyplývá, že bez existence ISSŘ by zprovoznění ostatních informačních systémů dle § 267 odst. 2 stavebního zákona nebylo nijak účelné, neboť právě ISSŘ je ten systém, který informace z ostatních systémů sbírá, a právě v rámci a prostřednictvím ISSŘ budou stavební úřady vykonávat přidělenou agendu. Úřad tak shledal dodání a včasné zprovoznění ISSŘ k datu 1. 7. 2024 jako stěžejní v kontextu všech informačních systémů veřejné správy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona. Úřad nicméně doplňuje, že stav patřičné naléhavosti nespatřuje ve vztahu ke všem verzím ISSŘ, které zadavatel pořizuje na základě uzavřené smlouvy. Pokud sám zadavatel argumentuje naplněním požadavků stavebního zákona na vedení příslušné agendy v důsledku uzavření šetřené smlouvy, a současně je ve smlouvě pro třetí verzi ISSŘ stanoven termín do 31. 12. 2024 (viz výše), má Úřad za to, že možnost vykonávat agendu ze strany stavebních úřadů bude možné již po zprovoznění druhé verze ISSŘ, která má být dodána do 1. 6. 2024. Byť Úřad rozumí tomu, že se v případě zprovoznění nebude jednat o finalizovanou verzi ISSŘ (tedy ISSŘ ve vývojové verzi V3), je třeba mít na paměti, že účelem uzavření smlouvy v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona je primárně odvrácení vzniku krizové situace, kdy by nemohla být po datu 1. 7. 2024 vykonávána agenda stavebních úřadů dle předpokládaného legislativního rámce. Z tohoto důvodu tak Úřad konstatuje, že v rámci předmětu plnění veřejné zakázky spatřuje i takové části, pro jejichž pořízení nebyl v okamžiku uzavření smlouvy dán stav krajní naléhavosti, jak předepisuje § 63 odst. 5 zákona. Takovým plněním je tedy ta část předmětu plnění, pro niž byl stanoven termín pro její splnění po datu 1. 7. 2024 (tedy po datu účinnosti stavebního zákona zmiňované výše) a které současně bude probíhat po tomto datu, jimiž jsou „Dodání ISSŘ v3“, „(…) (ISKO) v2“, „Provoz rozvoje“, „Provoz podpory“. Úřad v tomto směru akcentuje i část plnění smlouvy spočívající v provozu podpory, která má podle smlouvy trvat dokonce až do 30. 6. 2025. V situaci, kdy smyslem uzavření šetřené smlouvy je zajištění předpokladů pro fungování stavebních úřadů a výkon jejich agendy k datu 1. 7. 2024, lze stěží jako krajně naléhavé označit plnění, jež má dle smlouvy probíhat po tomto datu.

214. K výše uvedenému Úřad pro úplnost dodává, že ačkoli zadavatel argumentuje ve vyjádření k podkladům rozhodnutí v tom smyslu, že je vyloučené, aby k obstarání ISKO V2 a ISSŘ V3 přistoupil jiným způsobem, než kontinuálním navazujícím plněním od téhož dodavatele a že samostatné zadávací řízení by mohlo být zahájeno teprve po splnění milníků daných k 1. 6. 2024 (v důsledku čehož by dokončení celého předmětu smlouvy do konce roku 2024 bylo zcela vyloučeno), a přestože Úřad rozumí tomu, že dodání všech tří verzí ISSŘ (a obou verzí ISKO) je se jeví z pohledu zadavatele jako potřebné, a to zejména s ohledem na zadavatelem stanovené milníky a plynulost v postupech dodavatele při realizaci předmětu smlouvy, nelze odhlédnout od povinnosti zadavatele usilovat o zadání těch částí plnění, jež mají být dodány až po datu 1. 7. 2024. Ostatně sám zadavatel navenek opakovaně argumentoval rozvazovacími podmínkami ve smlouvě uzavřené na veřejnou zakázku (a tedy připouštěl předčasné ukončení smlouvy), které jsou dle zadavatele vázány na účinnost smlouvy na obdobný předmět plnění. Rozvazovací podmínky v čl. 23.2 smlouvy na veřejnou zakázku [pod písm. (e) a (f)] přitom připouští předčasné ukončení smluvního vztahu v případě uzavření smlouvy v otevřeném zadávacím řízení, jež zajišťuje plnění předmětu předmětné smlouvy na veřejnou zakázku. Je tedy zřejmé, že již při přípravě smlouvy na veřejnou zakázku zadavatel počítal s možností, že bude předčasně ukončena v případě, kdy najde dodavatele v řádném (otevřeném druhu) zadávacím řízení. Co se týče zadavatelem zmiňované nemožnosti dodání plnění dle smlouvy (tj. včetně ISKO V2 a ISSŘ V3) v termínu do konce roku 2024, Úřadu jednak není zřejmé, z jakého důvodu zadavatel přikládá důraz právě tomuto termínu a zda nesplnění tohoto termínu má vliv na stav krajní naléhavosti se smyslu § 63 odst. 5 zákona. Samotná skutečnost, že zadavatel v zadávacích podmínkách tento termín uvedl v příslušném harmonogramu, neznamená, že jde o neměnné datum, jehož nesplnění by mělo dopad podobný tomu, že po datu 1. 7. 2024 (což je objektivní datum plynoucí ze stavebního zákona) nebudou moci stavební úřady vykonávat svou agendu. Stejně tak však Úřadu není zřejmé, z jakého důvodu by nemohl zadavatel započít se zadáváním navazujícího plnění (ISKO V2 a ISSŘ V3) dříve něž po splnění milníků daných k 1. 6. 2024. Úřad uzavírá, že je přesvědčen, že zadavatel by měl usilovat o zadání tohoto navazujícího plnění v jiném transparentnějším druhu zadávacího řízení, jelikož i ve vztahu k plnění pořizovaném zadavatelem po datu 1. 7. 2024 je zájem na zachování soutěže o veřejnou zakázku stále stejně intenzivní. Současně je třeba dodat, že předchozí nezákonný postup zadavatele nemůže vést k tomu, že bude nadále pořizováno plnění, jež je předmětem smlouvy, přestože lze přijmout adekvátní opatření k nápravě stavu narušujícímu hospodářskou soutěž. V této souvislosti Úřad odkazuje na směrnici Rady č. 89/665/EHS ze dne 21. 12. 1989, o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce, ve znění pozdějších předpisů, která (zejména ve spojení s její preambulí) klade důraz na to, aby byla prováděna vhodná opatření pro rychlou nápravu protiprávního jednání. V tomto kontextu tak nelze akceptovat takový postup, kdy předchozí nezákonné jednání zadavatele povede k dokončení veškerého plnění pořizovaného na základě nezákonně uzavřené smlouvy a nebudou učiněna odpovídající opatření k nápravě nezákonného stavu. Jinými slovy řečeno, pokud i evropské směrnice preferují rychlou nápravu nezákonného stavu, stěží lze akceptovat de facto „dokončení“ nezákonného jednání a splnění smlouvy jako celku.

215. Ve vztahu k odborným stanoviskům MMR, z nichž Úřad vycházel při posouzení věci, Úřad pro úplnost uvádí, že tyto důkazy v šetřeném případě připustil a zohlednil i přesto, že autorem těchto odborných stanovisek je samotný zadavatel šetřené veřejné zakázky, neboť s ohledem na specifika předmětu této veřejné zakázky objektivně nelze shledat jakýkoli jiný subjekt, který by se mohl k položeným otázkám Úřadu (viz výše) vyjádřit se stejnou mírou odbornosti. V této souvislosti Úřad připomíná, že MMR je podle § 267 odst. 1 stavebního zákona jediným správcem informačních systémů veřejné správy podle stavebního zákona a současně ústředním orgánem státní správy, jenž vykonává státní správu na úseku územního plánování, územního rozhodování a stavebního řádu a jde tak o subjekt, jenž řeší příslušnou agendu související s výkonem státní správy. V takové situaci považuje Úřad za nevyhnutelné, že zodpovězení odborných otázek týkajících se výkladu informačních systémů veřejné správy dle § 267 odst. 2 stavebního zákona si Úřad vyžádal právě od MMR, aby mohl být zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu. Z uvedených důvodů tak Úřad nezbytně musel vzít skutečnosti zjištěné z odborných stanovisek MMR v potaz při právním posouzení věci.

216. Úřad na tomto místě podotýká, že ačkoli nelze teoreticky vyloučit ani možné další odložení účinnosti předmětných částí stavebního zákona a zachování stávajících postupů stavebních úřadů (tj. bez využití ISSŘ), zadavatel nemůže z povahy věci nyní vycházet z toho, že by taková možnost nastala (byť se bezpochyby jedná o subjekt, jenž může odložení účinnosti stavebního zákona iniciovat), jelikož nelze předem kalkulovat se schválením takového návrhu Parlamentem České republiky.

217. Úřad s ohledem na výše uvedené konstatuje, že se zadavatel nacházel v situaci, kdy z důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou je nutnost dodání a zprovoznění ISSŘ z důvodu zavedení kompletní DSŘ tak, jak předvídá stavební zákon, bylo nezbytné použít JŘBU, aby byl ISSŘ, jakožto základní systém, jenž propojuje ostatní systémy dle § 267 odst. 2, funkční a současně se blížilo datum 1. 1. 2024, kdy nabyl účinnosti stavební zákon. Zadavatel se tak ocitl v situaci, kdy pro splnění předpokladů stanovených ve stavebním zákoně potřeboval urychleně zprovoznit ISSŘ, z důvodu existence nejen ISSŘ samotného, ale i ostatních systémů dle § 267 odst. 2 stavebního zákona, jejichž existenci stavební zákon předvídá a pomocí nichž mají probíhat úkony stavebních úřadů a dalších dotčených orgánů.

218. Z uvedeného hlediska se tak jeví situace, kdy si zadavatel byl vědom toho, že nestihne v řádném zadávacím řízení (tj. otevřeném, užším, či jednacím řízení s uveřejněním) zajistit zprovoznění informačního systému, který je nezbytný pro fungování stavebních úřadů dle stavebního zákona, skutečně jako krajně naléhavá. V dané situaci totiž může v důsledku nedodání ISSŘ dojít k takovému omezení činnosti stavebních úřadů, které by mohlo mít vliv na celorepubliková stavební řízení v České republice a mít tedy velmi významný negativní dopadem na občany ČR (resp. stavebníky) a zprostředkovaně i na výkonnost ekonomiky České republiky.

219. Na tomto místě Úřad připomíná, že k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku zadávanou v JŘBU zadavatel přistoupil dne 3. 11. 2023 s vědomím, že v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ kalkuloval dle příslušného harmonogramu (tj. dle přílohy č. 3 smlouvy na veřejnou zakázku DSŘ) s termínem plnění pro dodání druhé verze ISSŘ (tedy ISSŘ V2) do 10 měsíců od podpisu smlouvy. Pokud tedy ani do data uzavření smlouvy (3. 11. 2023) zadavatel nemohl (s ohledem na zákaz uzavření smlouvy stanovený Úřadem v rozhodnutí č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023) uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky DSŘ zadávané v otevřeném řízení, a zajistit tak dodání min. druhé verze ISSŘ v potřebné lhůtě do 1. 7. 2024, lze přisvědčit, že v důsledku nemožnosti uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky DSŘ se zadavatel ocitl v krajně naléhavé situaci, kdy nemohl – s výjimkou varianty odložení účinnosti relevantních ustanovení stavebního zákona - zajistit realizaci procesů vyplývajících ze stavebního zákona vztahujících se k využívání informačních systémů veřejné správy ve věcech územního plánování a stavebního řádu do 1. 7. 2024. Lze tak dospět k závěru, že v daném případě došlo k naplnění první z podmínek pro použití JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, a sice že zadavatel použil tento druh zadávacího řízení k zadání veřejné zakázky v důsledku krajně naléhavé okolnosti.

220. Ve vztahu k druhé podmínce podle § 63 odst. 5 zákona, podle níž zadavatel krajně naléhavou okolnost nezpůsobil sám, Úřad uvádí následující.

221. Jak je uvedeno výše, zadavatel původně zahájil zadávací řízení na více veřejných zakázek na jednotlivé informační systémy DSŘ formou soutěžních dialogů, když následně došel ke zjištěním, jež ho přiměly zadávací řízení na předmětné veřejné zakázky zrušit a účastníkům zadávacího řízení odeslal oznámení o zrušení zadávacího řízení. Oznámení o zrušení zadávacích řízení v případě veřejných zakázek IPPS a EED bylo následně zrušeno Úřadem. Z pravomocných rozhodnutí Úřadu vyplývá, že zadavatel nedodržel zásadu transparentnosti vyplývající z § 6 odst. 1 zákona, když v oznámení o zrušení zadávacího řízení dostatečně konkrétně, tedy jednoznačně a určitě nevymezil skutečnosti, které pokládá za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 127 odst. 2 písm. d) zákona. Rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-45805/2023/163 ze dne 20. 11. 2023, bylo zrušeno zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ. Úřad v citovaném rozhodnutí konstatoval, že zadavatel postupoval v rozporu s § 36 odst. 1 a 3 a § 6 odst. 1 zákona, když nestanovil a neposkytl zadávací podmínky dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, jak je blíže specifikováno výše. Úřad k tomu konstatuje, že zadavatel se svým nezákonným jednáním, jež vyústilo zejména v ukončení zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ ze strany Úřadu, postavil do situace, ve které (dle svých slov) neměl jinou možnost než poptat požadované plnění v JŘBU. Úřad k tomu uvádí, že pokud by zadavatel při rušení zadávacích řízení na veřejné zakázky IPPS a EED a následně zejména při nastavení zadávacích podmínek na veřejnou zakázku DSŘ postupoval tak, jak mu zákon předepisuje čili nastavil zadávací podmínky v souladu se zákonem, nedošlo by k uložení nápravných opatření za strany Úřadu a zadavatel by se tak neocitl v obtížné situaci, kdy za jedinou možnou cestu považoval poptání požadovaného plnění v rámci JŘBU. Pokud by zadávací podmínky v případě veřejné zakázky DSŘ byly nastaveny v souladu se zákonem, neexistoval by důvod pro uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ, který zadavatel vytvořil právě nastavením nezákonných zadávacích podmínek. Úřad podotýká, že je povinností zadavatele postupovat tak, jak mu předepisuje zákon a případná volba nestandardního a nejméně transparentního druhu zadávacího řízení, kterým JŘBU bezpochyby je, nemůže zadavateli sloužit jako alternativní cesta v případě jeho předchozího vlastního pochybení. Úřad tak shledal, že zadavatel krajně naléhavou okolnost, v důsledku, které zvolil cestu zadání veřejné zakázky formou JŘBU, způsobil pouze on sám svým dosavadním nezákonným postupem, který předcházel zadání veřejné zakázky, zejména nastavením nezákonných zadávacích podmínek v otevřeném řízení na veřejnou zakázku DSŘ, v jehož důsledku bylo předmětné zadávací řízení Úřadem zrušeno. V této souvislosti je přitom nutno přihlédnout k tomu, že (mj. na základě obsahu rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023) je zřejmé, že v rámci předběžných tržních konzultací týkajících se veřejné zakázky DSŘ a v rámci žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace byl zadavatel upozorňován na značnou problematičnost stanovených zadávacích podmínek[23] a evidentně tak získal signály, že pro relevantní trh jsou stanovené zadávací podmínky stěží akceptovatelné a že mohou zásadním způsobem omezovat soutěž o veřejnou zakázku DSŘ. Zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ Úřadem na základě podaného návrhu tak lze sotva považovat pro zadavatele za překvapivé. Šetřenou podmínku dle § 63 odst. 5 zákona, že zadavatel krajně naléhavou okolnost nezpůsobil sám, tak nelze s ohledem na výše uvedené považovat na naplněnou.

222. K odkazu zadavatele na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 29 Af 75/2021-490 ze dne 19. 12. 2023, podle něhož „pokud by zadavatel v průběhu celého řízení nepostupoval nezákonně, (…) zároveň neznamená, že by zadavatel právě tímto svým nezákonným postupem způsobil vznik krajně naléhavé okolnosti“ Úřad uvádí následující. V dané věci se sice Krajský soud v Brně zabýval obdobnou otázkou, jako v šetřeném případě – tedy posouzením naplnění podmínek použití JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona – nicméně z obsahu rozsudku vyplývá, že se soud zabýval odlišnou skutkovou situací. Soud při posouzení věci vycházel ze stavu, kdy v řešeném zadávacím řízení „docházelo k neobvyklému prodlení jednak v důsledku vedení několika správních řízení a také v důsledku nestandardně dlouhého řízení o vyloučení dodavatele“ a došlo k několikaletému zpoždění. K takové situaci však v šetřeném případě nedošlo. Zadavatel v nyní šetřeném případě zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ dne 23. 4. 2023 s tím, že z harmonogramu, který tvořil přílohu č. 3 návrhu smlouvy, vyplývá, že zadavatel kalkuloval s nejzazším termínem uzavření smlouvy dne 15. 6. 2023[24]. Tato skutečnost jednoznačně vyplývá ze sloupce A harmonogramu (viz citace z harmonogramu na plnění veřejné zakázky DSŘ výše), kde je pro část plnění (Prováděcí projekt) definován termín plnění do 3 měsíců od podpisu smlouvy (T+3měsíce) s tím, že nejpozději má k tomuto plnění dojít 15. 9. 2023. Je tedy zřejmé, že zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ pouhé necelé dva měsíce před očekávaným termínem uzavření smlouvy. Pokud zadavatel nyní argumentuje nezbytností dodání ISSŘ ve druhé verzi k datu 1. 7. 2024 a v harmonogramu u této části plnění požadoval jeho dodání do deseti měsíců od data uzavření smlouvy (T+10), je zřejmé, že zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ pouze s čtyřměsíčním předstihem před očekávaným termínem uzavření smlouvy. Pokud jde o délku správního řízení vedeného Úřadem ve věci veřejné zakázky DSŘ, Úřad připomíná, že Úřadem bylo vedeno jediné správní řízení (sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ) vedené na návrh, které bylo zahájeno dne 2. 6. 2023 a prvostupňové rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 5. 9. 2023. Průběh zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ i se zahrnutím délky správního řízení tak nelze považovat za jakkoli neobvyklý a s ohledem na charakter dané veřejné zakázky (která má značný celorepublikový význam) a u níž lze očekávat vysokou míru zájmu o plnění této veřejné zakázky ze strany dodavatelů, naopak zcela očekávaný. K prodlení v daném případě tak nedošlo v důsledku vedení několika správních řízení, v důsledku neobvykle dlouhého správního řízení tak, jako ve výše uvedeném případu řešeném soudem. S ohledem na výše uvedené je i evidentní, že nelze hovořit ani o „několikaletém zpoždění“, když zadavatel zahájil zadávací řízení za účelem zadání veřejné zakázky DSŘ až dne 23. 4. 2023 a smlouvu na veřejnou zakázku v JŘBU uzavřel téměř po sedmi měsících od zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ. Je tak nutno uzavřít, že skutkové okolnosti v zadavatelem odkazovaném případu byly odlišné od nyní projednávané věci a nelze tak z nich činit paušální závěr, tak jak to činí zadavatel, že předchozí nezákonný postup zadavatele nemůže nikdy zapříčinit krajně naléhavou okolnost. Ad absurdum by totiž takový výklad vedl k situaci, kdy by zadavatelé nebyli motivováni zadávat veřejné zakázky v souladu se zákonem a zejména tak, aby se nedostali právě do krajně naléhavé situace ve smyslu § 63 odst. 5 zákona. Obdobně Úřad uvádí k odkazu zadavatele na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-09758/2022/510 ze dne 18. 3. 2022, ze kterého vyplývá, že „nelze obecně vycházet z toho, že zadavatel musí a priori předvídat výsledek správního řízení (...), a to tak, že v daném správním řízení nemůže uspět, a tudíž není oprávněn zadat zakázku v JŘBU.“, že i v tomto případě se Úřad zabýval skutkovou situací, kdy docházelo k neobvykle dlouhému prodlení z důvodu vedení několika správních řízení a skutkové okolnosti tak byly podstatně odlišné od šetřeného případu.

223. Úřad poznamenává, že se nezabýval posouzením splnění dalších podmínek umožňujících zadání veřejné zakázky v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, neboť výše dovozený rozpor s citovaným ustanovením zákona dle názoru Úřadu sám o sobě způsobuje nezákonnost postupu zadavatele, jehož důsledkem je konstatování závěru o neoprávněnosti použití JŘBU. Zkoumání dalších důvodů vyplývajících z daného ustanovení a případně svědčících o nezákonnosti zadání veřejné zakázky v JŘBU je již nadbytečné, neboť takové šetření dalších skutečností by nezměnilo nic na závěru, že když není naplněna byť jedna z podmínek ustanovení § 63 odst. 5 zákona, nemůže být veřejná zakázka zadána v souladu s tímto ustanovením v JŘBU. Takový postup v rámci přezkumu je nejen v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a správních soudů, ale je též v souladu se zásadou procesní ekonomie.

224. K námitce navrhovatele I, že není jasné, zda zadavatel postupoval v souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 22. března 2017 č. 208 o uložení povinností v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek v JŘBU, na základě spolupráce zadavatelů a na základě výjimek (dále jen „usnesení vlády č. 208“), když z veřejně dostupných zdrojů nevyplývá, zda zadavatel informoval vládu před uzavřením smlouvy, Úřad podotýká, že citované usnesení vlády č. 208 bylo změněno, a to usnesením vlády České republiky ze dne 28. 6. 2023 č. 482 (dále jen „usnesení vlády č. 482“). Z usnesení vlády č. 208 po změnách, jež vycházejí z usnesení vlády č. 482 vyplývá, že povinnost členů vlády a vedoucích ostatních ústředních orgánů státní správy informovat vládu před uzavřením smlouvy nastává pouze v případě, že hodnota dané smlouvy přesahuje 300 mil. Kč bez DPH. V šetřením případě přitom hodnota smlouvy činí pouze 31 271 621 Kč bez DPH, jak vyplývá z čl. 8.1 smlouvy. Hodnota smlouvy je tedy částka nižší, než částka určená jako spodní hranice pro smlouvy, u nichž je povinnost informovat vládu před jejich uzavřením. Úřad tak shledal uvedenou námitku navrhovatele I za neopodstatněnou, navíc jde o podmínku, která nemůže mít z povahy věci žádný vliv na právní posouzení věci, neboť i kdyby namítá povinnost nebyla dodržena, nešlo by o postup stanovený zákonem.

225. Úřad konstatuje, že s ohledem na výše uvedené závěry, podle nichž zadavatel porušil ustanovení § 63 odst. 5 zákona z důvodu nezákonného použití JŘBU, je nutno považovat za bezpředmětné zkoumání otázky, zda zadavatel nezákonně zahájil předmětné zadávací řízení v rozporu s § 51 odst. 4 zákona (jak namítá navrhovatel v podaném návrhu). Jelikož způsob zadání předmětné veřejné zakázky již byl shledán nezákonným z důvodu nezákonného použití JŘBU (jak je zřejmé z textu výše), lze považovat zkoumání dalšího důvodu pro shledání nezákonného způsobu zadání veřejné zakázky s odkazem na zásadu procesní ekonomie za nadbytečné. Úřad nicméně v této souvislosti poznamenává, že i v souvislosti s otázkou zákazu zahájení zadávacího řízení dle § 51 odst. 4 zákona lze získat pochybnost o tom, zda veřejná zakázka byla zadána na nezbytně nutnou dobu, jak požaduje § 51 odst. 4 písm. b) zákona. Přestože zadavatel odkazuje v této souvislosti na rozvazovací podmínku uvedenou v uzavřené smlouvě, nemá Úřad za to, že by smluvní podmínky takovým způsobem plnění veřejné zakázky omezovaly. Stejně tak navrhovatel II vyjádřil ve správním řízení názor, že ve smlouvě absentuje rozvazovací podmínka. V této souvislosti Úřad odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 126/2019 ze dne 31. 8. 2020, v němž soud konstatoval, že je možné v režimu podle § 63 odst. 5 zákona uzavřít smlouvu na dobu neurčitou, pokud je ve smlouvě (v souladu se zásadou transparentnosti) objektivní rozvazovací podmínka. V rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 68/2017-209 ze dne 11. 4. 2019, jehož závěry jsou výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu potvrzeny, je dále uvedeno, že »[z]adavatel je v rámci jednacího řízení bez uveřejnění oprávněn poptávat pouze plnění v nezbytném rozsahu a po nezbytně nutnou dobu potřebnou pro poptání (dalšího) obdobného plnění prostřednictvím některého z „otevřenějších“ druhů zadávacího řízení«. Z uvedeného vyplývá, že pokud by zadavatel poptával plnění, jež překračuje dobu nezbytně nutnou pro zadání veřejné zakázky v jiném zadávacím řízení dle zákona, nebudou tak naplněny podmínky pro zadání veřejné zakázky formou JŘBU. Ve vztahu k upozornění zadavatele, že uvedené rozsudky se týkají smlouvy na dobu neurčitou, Úřad konstatuje, že neshledává důvodu, pro který by nebylo možno uvedené závěry soudu přiměřeně aplikovat rovněž na smlouvy na dobu určitou (a tedy i na právě šetřený případ), a to v situaci, kdy nelze mít s jistotou za to, že smlouva byla uzavřena před ukončením zadávacího řízení na plnění s obdobným předmětem pouze na dobu nezbytně nutnou v souladu s § 51 odst. 4 písm. b) zákona. Vzhledem k tomu, že smlouva částečně má trvat dle harmonogramu až do 30. 6. 2025 (provoz podpory), lze mít důvodně za to, že smlouva jako celek na dobu nezbytně nutnou uzavřena nebyla. V této souvislosti Úřad odkazuje na závěry učiněné již výše ve vztahu k části plnění, jež měla být zadavateli poskytována v době od 1. 7. 2024.

226. Úřad k tomu doplňuje, že rozvazovací podmínka by měla představovat zejména určitou objektivní skutečnost, jejímž nastáním automaticky, tj. bez nutnosti dalšího konání na straně zadavatele či vybraného dodavatele, dojde k ukončení smluvního vztahu na základě smlouvy.

227. V šetřeném případě je v čl. 23.2 smlouvy uvedeno, že smluvní vztah může být ukončen výlučně dále uvedenými způsoby. Mezi uvedenými důvody je mj. ukončení dle písm. e), a to sice „dnem účinnosti smlouvy uzavřené v otevřeném zadávacím řízení ve smyslu § 56 ZZVZ, popř. na základě jiného postupu podle ZZVZ zajišťující plnění předmětu této Smlouvy“ a ukončení dle písm. f), a to sice „dnem účinnosti smlouvy uzavřené v otevřeném zadávacím řízení ve smyslu § 56 ZZVZ, popř. na základě jiného postupu podle ZZVZ zajišťující plnění předmětu této Smlouvy prostřednictvím informačního systému (či informačních systémů) představujících náhradu Systémů.“. K výkladu daného ustanovení smlouvy a k posouzení, zda se jedná o rozvazovací podmínku či nikoliv, Úřad za stěžejní považuje zejména zvolené slovo „může“. Z uvedeného ustanovení jednoznačně nevyplývá, že v případě uzavření smlouvy na základě otevřeného řízení nebo jiného postupu dle zákona dojde automaticky, tj. bez nutnosti dalšího komisivního jednání na straně zadavatele, k ukončení smluvního vztahu založeného touto smlouvou. Dané ustanovení smlouvy tak pouze stanoví, že smluvní strany si sjednaly, že v průběhu plnění smlouvy může, ale nemusí být učiněn další krok, kterým teprve dojde k ukončení smlouvy. Na dané ustanovení tak nelze objektivně nahlížet jako na rozvazovací podmínku, neboť z něj jednoznačně neplyne, že naplněním hypotézy uvedené pod písm. e) či písm. f) dojde k automatickému ukončení smluvního vztahu založeného smlouvou.

228. Pro úplnost se Úřad zabýval i otázkou, zda by mohly být v šetřeném případě splněny podmínky pro postup zadavatele v JŘBU i podle dalších ustanovení zákona (kromě § 63 odst. 5 zákona, na něž zadavatel odkázal mj. ve výzvě k jednání), tj. zda bylo možno zadat veřejnou zakázku v JŘBU i na základě jiného ustanovení zákona nežli podle § 63 odst. 5zákona (tedy zejména na základě § 63 odst. 1 a 3, § 64 odst. 1 a § 66 zákona). K této otázce Úřad uvádí následující.

229. Ve vztahu k § 63 odst. 1 zákona Úřad nejprve připomíná, že jednou z podmínek pro použití JŘBU dle tohoto ustanovení je základní předpoklad, že zadavatel oproti předchozímu otevřenému, užšímu nebo zjednodušenému podlimitnímu řízení podstatně nezměnil zadávací podmínky. V šetřeném případě je zcela zjevné, že za předchozí zadávací řízení je nutno považovat otevřené zadávací řízení na veřejnou zakázku DSŘ. Již z porovnání obsahu harmonogramu prací, který je součástí smlouvy na veřejnou zakázku a zadávací dokumentace na veřejnou zakázku DSŘ jednoznačně vyplývá, že smlouvou na veřejnou zakázku uzavřenou v JŘBU zadavatel pořídil výrazně redukovanější část plnění (podrobněji k tomuto závěru viz níže). Je tedy zřejmé, že zadávací podmínky šetřené veřejné zakázky se výrazně změnily oproti předchozímu otevřenému řízení, a to zejména co do rozsahu předmětu veřejné zakázky. Z této skutečnosti je tak zřejmé, že v daném případě nebyly naplněny pro postup zadavatele v JŘBU ani podmínky dle § 63 odst. 1 zákona.

230. K podmínkám uvedeným v § 63 odst. 3 zákona Úřad uvádí, že předmětem veřejné zakázky je dodání a zprovoznění informačního systému veřejné správy. Ze samotné povahy poptávaného plnění je zřejmé, že se nejedná o umělecké dílo nebo výkon, ale o informační systém, a nelze tak mít za to, že by mohla být naplněna podmínka pro JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. a) zákona. K podmínce neexistence hospodářské soutěže z technických důvodů uvedené v § 63 odst. 3 písm. b) zákona Úřad uvádí, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ (kdy předmět šetřené veřejné zakázky je pouze redukován a dodavatelé, kteří jsou schopni z technických důvodů plnit předmět veřejné zakázky DSŘ, by nepochybně měli být schopni plnit i předmět šetřené veřejné zakázky) byly podány dvě nabídky (kdy jednu podal navrhovatel I, druhou podal vybraný dodavatel). Z rozhodnutí ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023 současně vyplývá, že Úřad v rámci správního řízení provedl průzkum trhu, jehož výstupem bylo zjištění, že více dodavatelů mělo zájem o účast v zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ, nabídku však nepodali z různých důvodů, jako byly nejednoznačně nastavené zadávací podmínky, tvrzené nereálné termíny harmonogramu, aj. Z tohoto důvodu je tak zřejmé, že v šetřeném případě nemůže být naplněn ani důvod pro JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona. K podmínce nezbytnosti použití JŘBU z důvodu ochrany výhradních práv včetně práv duševního vlastnictví Úřad uvádí, že v případě předmětu plnění šetřené veřejné zakázky se jedná o zcela nový informační systém a o případné ochraně výhradních práv včetně práv duševního vlastnictví ve smyslu § 63 odst. 3 písm. c) zákona tak v šetřeném případě nelze uvažovat. Úřad uvedené uzavírá tím, že žádná z podmínek dle § 63 odst. 3 zákona pro užití JŘBU nebyla v šetřeném případě naplněna.

231. Úřad rovněž doplňuje, že jelikož šetřená veřejná zakázka nenavazuje na soutěž o návrh, nemohly být v daném případě splněny ani podmínky pro JŘBU dle § 65 odst. 1 zákona. Stejně tak nelze uvažovat o oprávněnosti použití JŘBU z důvodů zakotvených v § 66 zákona, jelikož toto ustanovení se týká nových služeb, které odpovídají původní veřejné zakázce (na níž tedy tyto nové služby navazují), a tedy služeb, jež navazují na veřejnou zakázku, na kterou již byla uzavřena smlouva a byla realizována. V šetřeném případě však veřejná zakázky DSŘ, která předcházela řešené veřejné zakázce nebyla zadána (natož realizována).

232. Závěrem Úřad dodává, že jelikož sám zadavatel jiným ustanovením zákona (než § 63 odst. zákona) opravňujícím jej k zadání šetřené veřejné zakázky neargumentoval, považoval Úřad za nadbytečné se dále podrobněji vyjadřovat k možnostem zadavatele při zadání veřejné zakázky v JŘBU.

K povinnosti oslovit více dodavatelů v rámci JŘBU

233. Navrhovatel I v návrhu namítá, že zadavatel postupoval v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, když v rámci JŘBU oslovil vybraného dodavatele jako jediného a neoslovil další potenciální dodavatele. Úřad k tomu uvádí následující. Zákon výslovně neurčuje, zda má zadavatel v rámci zvolení zadání veřejné zakázky formou JŘBU oslovit jednoho či více dodavatelů. Ke každé situaci je třeba přistupovat individuálně a posuzovat ji ad hoc. K uvedenému se vyjádřil Krajský soud v Brně č. j. 62 Af 125/2016-209 ze dne 31. 5. 2018, když konstatoval, že „[p]okud však z okolností souvisejících se zadávanou veřejnou zakázkou a především ze samotných důvodů použití jednacího řízení bez uveřejnění neplyne, že by se jednalo o případ, kdy veřejnou zakázku zadávanou v jednacím řízení bez uveřejnění může splnit toliko jediný dodavatel (a právě proto je jednací řízení bez uveřejnění namístě – to by byly právě případy podřaditelné pod § 23 odst. 4 písm. a/ ZVZ), pak není odůvodněn zjednodušující závěr v tom směru, že zásady zadávání veřejných zakázek (mimo jiné i zásada zákazu diskriminace podle § 6 ZVZ) byly (automaticky) naplněny samotným splněním podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Při absenci objektivní možnosti plnit veřejnou zakázku pouze jediným v úvahu přicházejícím dodavatelem by tak zadavatel zásady vyplývající z § 6 ZVZ naplnil tak, že by v zadávacím řízení (byť je jím jednací řízení bez uveřejnění) jednal s více dodavateli.“. Úřad k tomu uvádí, že ačkoliv se citovaný rozsudek věnoval výkladu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), závěry v něm učiněné jsou aplikovatelné i pro aktuálně účinnou právní úpravu JŘBU v zákoně. Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud neexistuje objektivní skutečnost, že požadované plnění může dodat pouze a jen jediný možný dodavatel, má zadavatel povinnost jednat s více dodavateli.

234. V šetřeném případě zadavatel dne 2. 11. 2023 odeslal výzvu k jednání na veřejnou zakázku vybranému dodavateli, žádnému jinému dodavateli předmětnou výzvu neodeslal. Zadavatel ve výzvě k jednání nijak neuvedl a neodůvodnil, z jakého důvodu se rozhodl pro odeslání výzvy k jednání pouze jedinému dodavateli a neoslovil více dodavatelů. Skutečnost, že navrhovatel I podal v zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ s výrazně vyšší nabídkovou cenou nežli vybraný dodavatel, s nímž zadavatel uzavřel smlouvu v JŘBU, nepředstavuje legitimní důvod, pro který nemělo význam jej oslovit ve věci veřejné zakázky. Nelze totiž vyloučit, že jeho nabídka na - i dle stanoviska zadavatele - výrazně redukovaný předmět plnění s odlišnými smluvními (časovými) podmínkami by byla zcela odlišná. Stávajícím postupem zadavatele, kdy pro plnění veřejné zakázky neoslovil žádného dalšího dodavatele kromě vybraného dodavatele, a tedy nezjišťoval výhodnost možných dalších nabídek na modifikovaný (!) předmět plnění v rámci JŘBU, tak nebylo ze strany zadavatele ověřeno, zda nabídka vybraného dodavatele na veřejnou zakázku je skutečně výhodná, a to právě s ohledem na výrazně redukovaný předmět plnění i dílčí termíny požadovaného plnění. Úřad má za to, že výhodnost nabídky na veřejnou zakázku tak nelze dovozovat jen z porovnání s obsahem nabídek dodavatelů na veřejnou zakázku DSŘ, jelikož nelze vyloučit jednak zájem více dodavatelů takový předmět plnění realizovat a jednak možnost, že v případě, že by byl zadavatelem pro podání nabídky na veřejnou zakázku osloven i navrhovatel I, mohla se jeho nabídka zásadně lišit od ocenění dílčích položek v rámci nabídky předložené na veřejnou zakázku DSŘ.

235. Ve výzvě k jednání je uvedeno, že dodavatel je povinen prokázat, že splňuje kvalifikaci podle § 73 zákona v rozsahu odpovídajícím předchozímu otevřenému řízení, tedy otevřenému řízení na veřejnou zakázku DSŘ. Z uvedeného tedy vyplývá, že kvalifikační předpoklady se nijak nezměnily oproti otevřenému řízení, které už ze své podstaty počítá s více podanými nabídkami. V takové situaci tak rovněž není zřejmé, z jakého důvodu zadavatel pro plnění veřejné zakázky neoslovil rovněž navrhovatele I., který podal nabídku na veřejnou zakázku DSŘ a prokazoval tak zadavatelem požadovanou kvalifikaci.

236. Úřad má tedy za to, že zadavateli nic objektivně nebránilo, aby oslovil více dodavatelů a minimalizoval již tak nevyhnutelné omezení hospodářské soutěže, ke kterému užitím JŘBU dojde. Úřad dále uvádí, že pokud by k oslovení výzvou k jednání jediného dodavatele zadavatel přistoupil pouze z důvodu, aby se některý z dodavatelů o JŘBU vůbec nedozvěděl a byl by motivován pouze tím, aby žádný z dodavatelů nemohl včas brojit proti volbě tohoto druhu zadávacího řízení námitkami, rozhodně by to nenasvědčovalo odpovědnému postupu zadavatele k výdajům ze státního rozpočtu a o ctění základních zásad uvedených v § 6 odst. 1 a 2 zákona, ačkoliv u zadavatele jako gestora legislativy v oblasti zadávání veřejných zakázek by takový netransparentní a diskriminační přístup Úřad nepředpokládal.

K neuveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení

237. Úřad uvádí, že v případě JŘBU zákon zadavateli neukládá povinnost uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení, když JŘBU se zahajuje podle § 67 odst. 1 zákona odesláním výzvy k jednání, výzvy k podání nabídek nebo zahájením jednání s dodavatelem. V případě šetřené veřejné zakázky však Úřad dospěl k závěru, že podmínky pro použití JŘBU stanovené v § 63 odst. 5 zákona splněny nebyly, když zadavatel krajně naléhavou okolnost způsobil sám svým přičiněním (a nebyly splnění ani podmínky pro použití JŘBU stanovené v jiných ustanoveních zákona). Jestliže zadavatel šetřenou veřejnou zakázku zadal v JŘBU v rozporu s § 63 odst. 5 zákona, nelze než uzavřít, že k použití tohoto druhu zadávacího řízení v šetřeném případě nebyl oprávněn.

238. Předpokládaná hodnota šetřené veřejné zakázky byla zadavatelem stanovena v bodu 3.2. výzvy k jednání, kde se uvádí, že činí „méně než 118 444 888 Kč bez DPH“. Podle bodu 8.1 smlouvy činí smluvní cena za provedení díla částku ve výši 31 271 621 Kč bez DPH. Z uvedeného vyplývá, že s ohledem na finanční limit stanovený v § 3 nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, se jedná o veřejnou zakázku nadlimitní. Předmětnou veřejnou zakázku byl tedy zadavatel povinen zadávat s ohledem na její předpokládanou hodnotu v nadlimitním režimu (či jiným způsobem za současného splnění dalších podmínek), přičemž podle § 55 zákona byl bez dalšího oprávněn použít otevřené řízení nebo užší řízení. U nadlimitních veřejných zakázek zadávaných v nadlimitním režimu (s výjimkou veřejných zakázek zadávaných v JŘBU) pak zákon ukládá zadavateli povinnost uveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení vůči neomezenému počtu dodavatelů tím způsobem, že zadavatel je povinen v případě nadlimitní veřejné zakázky uveřejnit formulář dle § 212 odst. 3 písm. b) zákona ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie. Toto zadavatel v případě šetřené veřejné zakázky neučinil a neuveřejnil ani předběžné oznámení dle § 34 zákona, ani dobrovolné oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona prostřednictvím formuláře podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.

239. Z uvedeného je zřejmé, že pokud zadavatel uzavřel smlouvu bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie nebo bez předchozího uveřejnění předběžného oznámení (přičemž výzvu k podání nabídek v zjednodušeném podlimitním řízení uveřejnit nemohl, neboť se jedná o nadlimitní veřejnou zakázku) a současně bez uveřejnění dobrovolného oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2, pak byly splněny podmínky pro podání návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku stanovené v § 254 odst. 1 písm. a) zákona.

240. Na základě shora uvedených skutečností Úřad uzavírá, že smlouva na veřejnou zakázku zadávanou v JŘBU byla uzavřena bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo předběžného oznámení, jakož i bez uveřejnění dobrovolného oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona, ačkoliv zadavatel byl povinen toto oznámení nebo předběžné oznámení uveřejnit, jelikož postupoval v rozporu s § 55 zákona, když zadal veřejnou zakázku v JŘBU, aniž by pro její zadání byly splněny podmínky k použití tohoto druhu zadávacího řízení stanovené v zákoně, když zadavatel použil pro zadání veřejné zakázky JŘBU s odkazem na § 63 odst. 5 zákona, tj. že postup v JŘBU byl nezbytný v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nezpůsobil, ačkoliv zadavatel vznik krajně naléhavé okolnosti způsobil sám tím, že v předchozím zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ postupoval v rozporu se zákonem, a proto bylo předchozí zadávací řízení na uvedenou veřejnou zakázku zadávanou v otevřeném řízení zrušeno.

K námitce uzavření smlouvy přes zákaz uložený prvostupňovým rozhodnutím ve věci veřejné zakázky DSŘ a zákaz uložený předběžným opatřením

241. Navrhovatel I namítá, že zadavatel uzavřením smlouvy nerespektoval prvostupňové rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ ze dne 5. 9. 2023 a rovněž obešel zákaz uložený předběžným opatřením, jež bylo s největší pravděpodobností v uvedeném správním řízení vydáno. Úřad k tomu uvádí následující.

242. Předběžné opatření, na které navrhovatel I v návrhu odkazuje, bylo vydáno v rámci správního řízení vedeného u Úřadu pod sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ, jehož předmětem bylo přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky DSŘ. Z rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“) vyplývá, že Úřad rozhodnutím ze dne 17. 7. 2023 nařídil předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku. Podle výroku VI. prvostupňového rozhodnutí Úřadu byl zadavateli podle § 263 odst. 8 zákona do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ uložen zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku DSŘ. K nabytí právní moci tohoto rozhodnutí došlo dne 20. 11. 2023. Ze smlouvy na veřejnou zakázku zadávanou zadavatelem v JŘBU přitom plyne, že ještě před nabytím právní moci uvedeného rozhodnutí, tedy dne 3. 11. 2023, zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku.

243. Již z prostého porovnání obsahu harmonogramů na veřejnou zakázku a veřejnou zakázku DSŘ jednoznačně vyplývá, že smlouvou na veřejnou zakázku uzavřenou v JŘBU zadavatel pořídil výrazně redukovanější část plnění, než kterou zadavatel původně požadoval v zadávacích podmínkách veřejné zakázky DSŘ, když z příslušného harmonogramu prací byly odstraněny dílčí části předmětu plnění – tj. např. Informační systém administrace výstavby a staveb, Evidence dokumentů a postupů, Evidence autorizovaných osob ve stavebnictví, Evidence autorizovaných osob v agendě životního prostředí, Evidence mandátů a zastupování. Je tak zřejmé, že zadavatel smlouvu neuzavřel v rozporu s prvostupňovým rozhodnutím, jelikož neuzavřel smlouvu na plnění předmětu veřejné zakázky DSŘ, nýbrž na plnění odlišné (byť pouze částečně) a jednalo se tak i o smlouvu na jinou veřejnou zakázku. Z odůvodnění oznámení o výsledku zadávacího řízení týkajícího se JŘBU vyplývá, že uzavřením smlouvy zadavatel řeší potřebu zajištění minima souborů informačních systémů umožňujících digitalizaci stavebního řízení, a tedy hodlá pořídit jen dílčí část z plnění, jež původně poptával jako mnohem širší a komplexnější systém DSŘ. Obecně však takovou situaci, kdy zadavatel pořizuje část plnění, jež se mu nepodařilo vysoutěžit v otevřeném řízení a které z objektivních důvodů nezbytně potřebuje (např. svoz odpadu či dodávky elektřiny do budovy obecního úřadu), v rámci JŘBU, je nutno považovat za příklad právě takového případu, kdy může být zadavatel oprávněn na základě ustanovení § 51 odst. 4 zákona a § 63 odst. 5 zákona uzavřít smlouvu pro účely pořízení potřebného plnění v určitém minimálním rozsahu (než se mu podaří požadované plnění jako celek řádně vysoutěžit). Potud tedy nelze postup zadavatele, když uzavřel v JŘBU smlouvu na část předmětu plnění veřejné zakázky DSŘ, považovat za porušení zákazu uzavření smlouvy na veřejnou zakázku DSŘ vyslovenou v prvostupňovém rozhodnutí či v rozhodnutí o předběžném opatření vydaném ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ. Pokud zadavatel za tímto účelem zneužil institutu JŘBU, jde o otázku jinou – pokud by tomu tak bylo (jak ostatně Úřad ve vztahu k šetřenému případu dovodil), jednalo by se o uzavření smlouvy dle § 254 odst. 1 písm. a) zákona[25], a nikoli o uzavření smlouvy přes zákaz jejího uzavření stanovený zákonem či předběžným opatřením, jak definuje § 254 odst. 1 písm. b) zákona.

244. Úřad pro úplnost dodává, že k porušení uvedeného předběžného opatření by mohlo dojít pouze tehdy, uzavřel-li by zadavatel smlouvu v rámci probíhajícího otevřeného řízení na veřejnou zakázku DSŘ. Pokud však zadavatel uzavřel smlouvu v rámci JŘBU, tedy v rámci odlišného zadávacího řízení od zadávacího řízení na veřejnou zakázku DSŘ, v rámci kterého mu byl uložen zákaz uzavřít smlouvu, a nadto je předmět smlouvy odlišný od předmětu veřejné zakázky DSŘ, nedopustil se zadavatel porušení zákazu, jenž mu byl předmětným předběžným opatřením uložen.

245. Z uvedených důvodů tak Úřad dospěl k závěru, že v daném případě není dán důvod pro uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku ve smyslu § 254 odst. 1 písm. b) zákona, a to ani ve vztahu k namítanému porušení zákazu uzavření smlouvy uloženému předběžným opatřením ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0321/2023/VZ ani ve vztahu k namítanému porušení zákazu uzavřít smlouvu vyslovenému ve výroku IV. prvostupňového rozhodnutí Úřadu vydaného v citovaném správním řízení.

K zákazu plnění smlouvy

246. Podle § 264 odst. 1 zákona Úřad uloží zadavateli v řízení zahájeném na návrh podle § 254 zákaz plnění smlouvy, byla-li smlouva na veřejnou zakázku nebo rámcová dohoda uzavřena postupem uvedeným v § 254 odst. 1 zákona. Jak již Úřad uvedl výše, smlouva na veřejnou zakázku byla uzavřena přes zákaz jejího uzavření stanovený v § 246 odst. 1 písm. a) zákona, a proto bylo namístě uložit zákaz jejího plnění. Současně je ovšem nutno zkoumat, zda neexistují okolnosti, které vyžadují pokračování plnění smlouvy, resp. okolnosti, za kterých Úřad zákaz plnění uzavřené smlouvy neuloží, které jsou pro všechny smlouvy na veřejné zakázky upraveny v § 264 odst. 3 a 4 zákona (a pokud jde o smlouvu na veřejnou zakázku v oblasti obrany a bezpečnosti v § 264 odst. 5 zákona).

247. Pro prokázání existence okolností upravených v § 264 odst. 3 a 4 zákona jsou kladeny zvýšené nároky na zadavatele, aby unesl jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní ohledně existence důvodů hodných zvláštního zřetele, spojených s veřejným zájmem, vyžadujících pokračování plnění smlouvy, neboť podle § 254 odst. 5 zákona musí obě tato břemena unést zadavatel již ve svém vyjádření k návrhu, tedy ve lhůtě 10 dnů od doručení návrhu. Po uplynutí této lhůty již zadavatel není oprávněn tvrzení a návrhy důkazních prostředků měnit nebo rozšiřovat.

248. S ohledem na předmětná ustanovení zákona Úřad zkoumal, zda existují okolnosti, které vyžadují pokračování plnění smlouvy (viz § 264 odst. 3 zákona), resp. okolnosti, za kterých Úřad zákaz plnění uzavřené smlouvy neuloží (viz § 264 odst. 4 zákona). Vzhledem k tomu, že neuložení zákazu plnění smlouvy z důvodu dle § 264 odst. 4 zákona závisí na tom, zda bylo prokázáno, že za postačující k ochraně veřejného zájmu je stanovení odkladné lhůty pro uložení zákazu plnění dle § 264 odst. 3 zákona, zabýval se Úřad nejprve možností aplikace § 264 odst. 3 zákona, tj. otázkou, zda zadavatel prokázal, zda důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem vyžadují pokračování plnění smlouvy. Pokud by totiž Úřad neshledal jako postačující k ochraně veřejného zájmu postup dle § 264 odst. 3 zákona (tj. uložení odkladné lhůty), Úřad by s odkazem na § 264 odst. 4 zákona zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku neuložil.

K důvodům hodným zvláštního zřetele spojeným s veřejným zájmem

249. Úřad se tedy s ohledem na výše uvedené dále zabýval posouzením, zda v šetřeném případě existují důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem, jež vyžadují pokračování plnění smlouvy ve smyslu § 264 odst. 3 zákona. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že v případě, že zadavatel důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem prokáže, Úřad v rozhodnutí stanoví lhůtu ne delší než 12 měsíců, jejímž uplynutím je zakázáno plnění smlouvy. Ve vztahu k zásadě ochrany veřejného zájmu Úřad předně uvádí, že tato zásada je rovněž spolu se zásadou legitimního očekávání a zásadou nestranného postupu a rovného přístupu uvedena mezi základními zásadami činnosti správních orgánů v § 2 odst. 4 správního řádu, podle něhož správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Pojem veřejný zájem je neurčitým právním pojmem, který musí být v případě potřeby ve správním řízení definován, a to s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu, neboť jeho obsah a rozsah se může měnit. Musí se jednat o takový zájem, který lze označit za obecný či veřejně prospěšný, případně za zájem společnosti jako celku. Takový zájem nemůže být v rozporu s platnými právními předpisy. Obecně platí, že správní orgány by neměly veřejný zájem samy aktivně konstruovat a definovat, veřejný zájem musí vyplývat vždy přímo z právní úpravy. V této souvislosti Úřad uvádí, že právní předpisy ve většině případů veřejný zájem přímo nedefinují, a ten je tak třeba dovodit ze smyslu a účelu příslušné právní úpravy. V určitém správním řízení může nastat i situace, kdy několik veřejných zájmů stojí proti sobě a objektivně není možné, aby přijaté řešení bylo v souladu se všemi veřejnými zájmy, které s rozhodovanou věcí souvisejí. Je pak na správním orgánu, aby pokud možno rozhodl tak, aby žádný z dotčených veřejných zájmů nebyl na úkor ostatních popřen. Současně je však třeba přihlédnout k tomu, že veřejný zájem je naplňován i prostřednictvím zadávání veřejných zakázek podle zákona. Účelem zadávacího řízení je zabezpečit soutěž dodavatelů o předmět veřejné zakázky, jejímž důsledkem by mělo být taktéž dosažení efektivního a hospodárného nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů. Zadavatel by měl zajistit, aby byly veřejné rozpočty spotřebovávány řádně a efektivně, na základě hodnocení nabídek a bez jakéhokoliv druhu zvýhodňování některého z dodavatelů.

250. S ohledem na uvedené je tak třeba posoudit, zda v konkrétním případě veřejný zájem, který zadavatel deklaruje ve spojení s plněním šetřené veřejné zakázky, je spojen s důvody hodnými zvláštního zřetele, které ukládají Úřadu, v případě uložení zákazu plnění smlouvy, povinnost stanovit lhůtu ne delší než 12 měsíců, jejímž uplynutím je zakázáno plnění smlouvy.

251. V šetřeném případě zadavatel ve lhůtě dle § 254 odst. 5 zákona ve vyjádřeních k návrhům obou navrhovatelů uvedl více skutečností, jež lze dle jeho mínění podřadit pod důvody hodné zvláštního zřetele a díky kterým je, ve spojení s veřejným zájmem, dle jeho názoru žádoucí pokračování smlouvy. Z obsahu vyjádření zadavatele k návrhům vyplývá, že tyto důvody zadavatel spatřuje v zamezení ochromení stavebních řízení, potřebě řešení nepříznivého stavu délky stavebních řízení [k čemuž zadavatel odkázal na důvodovou zprávu ke stavebnímu zákonu, zprávu OECD a Zprávu o hodnocení dopadů regulace (RIA)], dále v důsledcích průtahů ve stavebních řízeních (ve spojení zejména s rizikem vzniku nároků na vymáhání náhrady škody nemajetkové újmy) a v možnosti přispět ke zkrácení procesů povolování staveb.

252. Zadavatel odkazoval mj. na důvodovou zprávu ke stavebnímu zákonu, ze které citoval následující pasáž: „Podle studie Světové banky Doing Business 2019 je proces povolování staveb v České republice jeden z nejpomalejších na světě. Podle délky standardizovaného stavebního řízení se Česká republika umístila na 156. místě ze 190 posuzovaných zemí s délkou 246 dnů.“. Z důvodové zprávy, na niž zadavatel odkázal ve vyjádřeních k návrhům dále vyplývá, že digitalizace stavební agendy, jež je jedním z cílů stavebního zákona, bude znamenat mj. účinnější, otevřenější a transparentnější přístup dokumentů vedených ve správních spisech.

253. Úřad k výše uvedenému uvádí, že umístění České republiky ve studii Doing Business 2019 značí, že stavební řízení a procesy s ním spojené, ve srovnání s většinou dále ve studii posuzovaných zemí, nejsou na přijatelné úrovni. Z porovnání délky standardizovaného stavebního řízení uváděné touto studií v počtu 246 dnů a zákonnými lhůtami, jež jsou pro vydání rozhodnutí stavebního úřadu stanoveny v § 196 stavebního zákona nejpozději do 30 dnů v případě jednoduchých staveb, resp. do 60 dnů v ostatních případech, je pak evidentní zcela nevyhovující stav, který dopadá značnou měrou na obyvatele České republiky (tedy fyzické i právnické osoby v pozici stavebníka a v širším smyslu i na další obyvatele, kteří mají být uživateli staveb). Vyšší rychlost, jednoduchost a efektivita procesů v rámci agendy stavebních úřadů je tedy prospěšná pro všechny občany České republiky, kteří komunikují se stavebními úřady v rámci stavebního řízení a územního plánování. Tento prospěch přitom nelze vztahovat pouze ve vztahu k občanům jakožto fyzickým osobám, nýbrž i právnickým osobám, jimiž jsou i orgány veřejné správy, např. územně samosprávné celky, které iniciují stavby takové důležitosti, jakými jsou výstavby či rekonstrukce zdravotnických zařízení, škol nebo veřejných komunikací. Rychlejší průběh procesů souvisejících se stavebním řízením, jenž je hlavním cílem DSŘ, by měl ve svém důsledku logicky vést k rychlejší realizaci a uvedení do provozu takovýchto objektů, které slouží občanům a směřují např. i k naplnění jejich práv (např. na zdravotnickou péči). Zejména na objektech tohoto typu Úřad považuje veřejný zájem na řádném fungování stavebních úřadů, rychlosti a efektivnosti stavebních procesů za nezpochybnitelný. Je rovněž nepochybné, že čím budou rychlejší jednotlivá stavební řízení (nehledě na to, jakých objektů konkrétně se budou týkat), tím menší bude zatížení jednotlivých stavebních úřadů a tím rychlejší mohou být všechny ostatní procesy jež spadají do agendy stavebních úřadů.

254. Úřad vychází z předpokladu, že obecně digitalizace, kterou lze bezesporu považovat za aktuální pozitivní trend nejen ve veřejné správě, přináší pozitivum v podobě zrychlení činností, a to v mnoha směrech. Proto má Úřad za to, že pokud zadavatel uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku sleduje cíl směřující k digitalizaci stavebního řízení a provádí za tímto účelem alespoň první kroky (když pořizuje zejména ISSŘ), činí tak ve veřejném zájmu, který spočívá v možnosti občanů využívat služby stavebních úřadu tak, jak předvídá stavební zákon (a tedy nikoli v tak nepřiměřené časové délce, jak naznačuje výše zmiňovaná studie) a ve svém důsledku má celorepublikový dopad nejen na běžné činnosti stavebníků, ale též na funkčnost a uvedení do provozu mj. kritických objektů sloužících k zajištění základních lidských práv a svobod.

255. Úřad považuje za nesporné, že digitalizace veřejné správy v obecném měřítku, tedy nejen ve vztahu k oblasti stavebních řízení a územního plánování, je chtěnou složkou moderně fungujícího státu, jež cílí k úspornější, rychlejší a jednodušší komunikaci mezi občany a orgány veřejné správy. Postupnou digitalizací agend jednotlivých orgánů veřejné správy dojde k rychlejším a efektivnějším procesům, jež budou méně zatěžovat jak občany, tak orgány veřejné správy jako takové. V této souvislosti Úřad akcentuje, že digitalizace procesů veřejné správy je jedním ze stěžejních bodů, jež si vláda vytyčila v aktualizovaném programovém prohlášení schváleném dne 1. 3. 2023[26], z něhož vyplývá, že cílem digitalizace je zejména pohodlnější kontakt občanů se státem a automatizace procesů, jež povede k efektivnějšímu fungování státu jako celku. Současně programové prohlášení opakovaně zmiňuje jako zásadní bod zrychlení stavebního řízení a dále zrealizování projektu DSŘ a územního plánování. V preambuli programového prohlášení jako takového, a dále jeho části „Regionální a místní rozvoj“, je konkrétně uvedeno následující: „Dostupnost bydlení pro občany bude vláda řešit jak směrem k vlastnickému, tak i nájemnímu bydlení včetně bydlení sociálního. Nejdůležitější je v současné době zásadní zrychlení stavebního řízení ve spolupráci se samosprávami a při zachování ochrany ostatních zájmů.“. Z uvedeného Úřad dovozuje, že DSŘ je jedním z primárních cílů vlády České republiky, jejíž existence je současně předpokládána platnou právní úpravou a bez nadsázky zde lze hovořit o celorepublikovém dopadu. Pokud tedy vláda České republiky spatřuje v realizaci projektu DSŘ a s ním spjaté zrychlení stavebního řízení a zmiňuje je i ve svém programovém prohlášení, jímž dává najevo cíle a záměry, které považuje pro směrování a fungování státu za velmi významné, je nutno nepochybně dospět k závěru, že kroky zadavatele směřující k naplnění projektu DSŘ jsou mimořádně žádoucí i z pohledu zákonodárce. To je ostatně demonstrováno i požadavkem § 267 odst. 2 stavebního zákona, který předvídá fungování informačních systémů veřejné správy (včetně mj. ISSŘ).

256. Úřad si je vědom toho, že realizace předmětu plnění veřejné zakázky nemusí přinášet natolik významné zlepšení nepříznivé situace ohledně délky stavebních řízení (jelikož benefity projektu DSŘ v podobě zkrácení lhůt ve stavebních řízeních se mohou jistě projevovat až postupně se zprovozňováním dalších součástí projektu DSŘ, tj. i ostatních informačních systémů dle § 267 odst. 2 stavebního zákona), avšak považuje jej za alespoň nezbytný výchozí krok, na něj by měly navazovat další aktivity ze strany zadavatele směřující k naplnění projektu DSŘ jako celku a tedy i k odstranění nevyhovujícího stavu, jenž panuje v souvislosti s aktuální délkou stavebních řízení. Úřad má za to, že právě s ohledem na celostátní veřejný zájem by nemělo být zadavateli nepřiměřeně bráněno v potřebném vývoji směřujícím ke zlepšení situace ohledně délky stavebních řízení, kterou veřejnost zcela jistě vnímá značně negativně (jelikož jsou omezování ve svých záměrech a řešení např. své bytové situace). Je přitom na zadavateli, aby konal v budoucnu skutečně tak, aby projekt DSŘ fungoval natolik efektivně, aby se projevil minimálně ve zkrácení délky stavebních řízení.

257. Úřad nezpochybňuje tvrzení zadavatele, podle něhož nevčasným provedením DSŘ by došlo k porušení stavebního zákona, jelikož z § 267 stavebního zákona vyplývá, že stavební zákon předvídá existenci informačních systémů veřejné správy ve věcech územního plánování a stavebního řádu, jejichž taxativní výčet je uveden v odst. 2 předmětného ustanovení. Úřad k tomu však opětovně upozorňuje, že samotné nenaplnění povinností orgánů státní správy, jež předvídá platná právní úprava, nelze považovat za naplnění předpokladu veřejného zájmu bez dalšího. Pokud by jako důsledek zadání veřejné zakázky nenastala žádná skutečnost, která by měla pozorovatelný pozitivní dopad na veřejný zájem společnosti a jediným reálným dopadem by tak bylo nesplnění platné právní úpravy, nelze poté hovořit o naplnění požadavku veřejného zájmu a nutné potřebě pokračování plnění smlouvy.

258. Úřad při zvažování délky lhůty, jejímž uplynutím bude zakázáno plnění smlouvy, přihlédl zejména k harmonogramu plnění, jenž tvoří přílohu č. 3 smlouvy. Úřad za stěžejní při určení délky lhůty považoval v prvé řadě skutečnou možnost vybraného dodavatele dodat příslušné části požadovaného plnění dle harmonogramu tak, aby byla naplněna soudní praxí dovozená podmínka JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, kterou je poptávání plnění v nezbytném rozsahu a po nezbytně nutnou dobu. Dle uvedeného harmonogramu má být ISSŘ dodáno ve třech vývojových verzích, kdy pro první je stanoven termín 1. 3. 2024, pro druhou 1. 6. 2024 a pro třetí 31. 12. 2024. Z harmonogramu je tak vidno, že mezi milníky k dodání ISSŘ V2 a ISSŘ V3 je doba 6 měsíců, když s další vývojovou verzí (tj. verzí ISSŘ V3) zadavatel počítal až ke dni 31. 12. 2024. Úřad tudíž dovozuje, že stanovením lhůty 4 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, jejímž uplynutím bude zakázáno plnění smlouvy, tak dostává zadavatel a vybraný dodavatel adekvátní časový rámec k dalšímu postupu v plnění smlouvy tak, jak předvídá její harmonogram, tj. dodání a zprovoznění ISSŘ V2, neboť pro tuto část plnění smlouvy je předvídán termín plnění do 1. 6. 2024 (a tedy ještě v době lhůty plynoucí od data právní moci tohoto rozhodnutí do 4 měsíců). Zadavateli se však současně dostane dostatečného prostoru pro zahájení nového zadávacího řízení na novou veřejnou zakázku v souladu se zákonem, kterou naváže na část plnění dodaného dle smlouvy (tj. zejména ISSŘ V2) a bude tak směřovat k dodání ISSŘ V3 a dalšímu zajištění DSŘ tak, jak stavební zákon předvídá a jak o to zadavatel, dle svých tvrzení, usiluje. Zájem zadavatele na včasném dodání informačních systémů dle milníků v harmonogramu tak bude zachován, neboť zadavatel dostane dostatečný prostor pro jeho naplnění v rámci nového zadávacího řízení, neboť Úřad má za to, že zadavatel měl či stále má dostatečný časový prostor část plnění smlouvy (ISSŘ V3) vysoutěžit v řádném zadávacím řízení (tj. otevřeném, užším či jednacím řízení s uveřejněním) tak, aby mohla být tato část plnění dodána v takovém termínu, jaký je předvídán harmonogramem smlouvy. Zadavatel současně Úřadu již ve sdělení ze dne 20. 12. 2023 potvrdil, že již vyhodnocuje možnosti, jak nejlépe v souladu se zákonem navázat na prozatímní část DSŘ, která má být vytvořena na základě smlouvy. Záměr zadavatele postupovat v souladu se zákonem je zřejmý také z výzvy k jednání, kde je v čl. 4.1 uvedeno, že se smlouva uzavírá pouze na nezbytně nutnou dobu pro splnění svého účelu, nebo do uzavření smlouvy v otevřeném řízení či jiném zadávacím řízení. Ve spojení s vyjádřením zadavatele ze dne 20. 12. 2023 je tedy zřejmé, že zadavatel sám usiluje či navenek deklaruje úsilí o zahájení zadávacího řízení v souladu se zákonem, aby mohl navázat, byť jen na část, dodaného plnění, dle smlouvy. Vzhledem k brzkému milníku dodání ISSŘ V2, jenž je stanoven na 1. 6. 2024, nelze po zadavateli požadovat, aby v tak krátkém časovém úseku ukončil zadávací řízení uzavřením smlouvy s dodavatelem, který by do termínu 1. 7. 2024 splnil závazek dodání a zprovoznění ISSŘ tak, jak předvídá stavební zákon. Úřad má tedy za to, že zadavatel prokázal, že důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem vyžadují pokračování plnění smlouvy, a proto podle § 264 odst. 3 zákona stanovil lhůtu 4 měsíců, jejímž uplynutím bude zakázáno plnění smlouvy, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

259. K otázce, zda jsou splněny podmínky pro neuložení zákazu plnění smlouvy podle § 264 odst. 4 zákona, neboť odložení zákazu plnění smlouvy pouze o 4 měsíce nepostačí k výběru nového dodavatele v otevřeném řízení (resp. zda zadavatel toto prokázal), Úřad sděluje, že jednou z podmínek pro neuložení zákazu plnění smlouvy podle § 264 odst. 4 zákona je, že zadavatel kromě skutečností uvedených v § 264 odst. 3 zákona prokáže zároveň i to, že k ochraně daného veřejného zájmu nepostačuje postup podle § 264 odst. 3, věty první zákona. V šetřeném případě zadavatel neprokázal, že odložení zákazu plnění smlouvy o 4 měsíců k ochraně sledovaného veřejného zájmu nepostačuje. Zadavatel ve vyjádření k podaným návrhům navrhovatele I a II sice specifikoval důvody, pro které se domnívá, že jsou v daném případě dány důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem, které vyžadují pokračování smlouvy, nicméně nikterak nevysvětlil, z jakého důvodu nepostačuje k ochraně daného veřejného zájmu uložení odkladné lhůty ve smyslu § 264 odst. 3, věty první zákona, když k této otázce uvedl pouze tolik, že „navrhuje, aby Úřad v souladu s § 264 odst. 4 ZZVZ neuložil zákaz plnění Smlouvy, neboť jsou bez dalšího naplněny důvody hodné zvláštního zřetele a veřejný zájem na pokračování plnění Smlouvy, nebo podle § 263 odst. 3 ZZVZ stanovil takovou lhůtu, která by umožnila Zadavateli zajistit kontinuitu vytváření IS DSŘ prostřednictvím jiného zadávacího řízení“. Pouhým návrhem na neuložení zákazu plnění smlouvy dle § 264 odst. 4 zákona nelze považovat podmínku stanovenou v § 264 odst. 4 zákona (že zadavatel musí prokázat, že k ochraně daného veřejného zájmu nepostačuje postup podle odstavce 3 věty první) za splněnou. K tomu Úřad dodává, že zadavatel naopak ve formulaci citovaného návrhu i možnost stanovení odkladné lhůty připustil.

260. Nad rámec výše uvedeného Úřad dodává, že dne 5. 3. 2024 obdržel od navrhovatele II přípis ze dne 5. 3. 2024 adresovaný navrhovatelem II OHA (a nadepsaný jako „UPOZORNĚNÍ“), jehož obsahem je porovnání žádosti MMR o stanovisko OHA ze dne 3. 11. 2022[27] s dokumentací týkající se veřejné zakázky DSŘ a dokumentací týkající se šetřené veřejné zakázky. Úřad k tomu uvádí, že usnesením ze dne 25. 1. 2024 byla účastníkům řízení stanovena lhůta 7 dnů ode dne doručení citovaného usnesení, ve které se mohou vyjádřit k podkladům rozhodnutí. V citovaném usnesení Úřad účastníky řízení upozornil na ustanovení § 261 odst. 3 zákona, dle kterého Úřad nepřihlíží k vyjádřením učiněným po lhůtě stanovené ve výroku citovaného usnesení a současně nepřihlédne k později uvedeným skutečnostem, návrhům důkazů a jiným návrhům, pokud jimi nemá být zpochybněna věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí, jak vyplývá z § 251 odst. 5 zákona. Navrhovateli II bylo citované usnesení doručeno dne 25. 1. 2024 a posledním dnem lhůty pro vyjádření tak byl den 1. 2. 2024. Úřad obdržel výše uvedené podání navrhovatele II datované dnem 5. 3. 2024 až dne 5. 3. 2024, tedy po lhůtě stanovené Úřadem v usnesení ze dne 25. 1. 2024. Z obsahu obdrženého podání současně nevyplývá, že by navrhovatel II jakkoliv zpochybňoval věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí. Úřad tak shledal, že nebyly naplněny zákonné podmínky, za kterých by se Úřad měl obsahem doručeného podání zabývat. Současně má Úřad za to, že obsah předmětného podání nemá jakýkoli vliv na právní posouzení věci a výsledek tohoto správního řízení. S ohledem na výše uvedené Úřad podání ze dne 5. 3. 2024 zaevidoval do správního spisu, skutečnostmi v něm uvedenými se však dále nezabýval.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – náklady řízení

261. Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč.

262. Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku I. uložil zákaz plnění smlouvy, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

263. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2023000788.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti výrokům I. a II. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1. HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1

2. JUDr. Miroslav Cák, advokát, ev. č. ČAK 21009, AGM partners s.r.o., Sokolovská 663/136c, Karlín, 186 00 Praha 8

3. Mgr. Petra Koutná, advokátka, ev. č. ČAK 11082, AK Koutná & Fáberová v.o.s., Kostelní 875/6, Holešovice, 170 00 Praha 7

4. VITA software, s.r.o., Na Beránce 57/2, Dejvice, 160 00 Praha 6

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] tj. veřejná zakázka „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 3. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 3. 2023 pod ev. č. Z2023-001086, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 29. 3. 2023 pod ev. č. 2023/S 063-188074, ve znění pozdějších oprav

[2] Veřejná zakázka „Evidence elektronických dokumentací“ zadávaná v řízení se soutěžním dialogem, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 10. 2021 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 10. 2021 pod ev. č. Z2021-036807, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 10. 2021 pod ev. č. 2021/S 199-519454, ve znění pozdějších oprav.

[3] Veřejná zakázka „Integrační platforma stavebního řízení a portál stavebníka“ zadávaná v řízení se soutěžním dialogem, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 10. 2021 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 10. 2021 pod ev. č. Z2021-036805, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 10. 2021 pod ev. č. 2021/S 199-519440, ve znění pozdějších oprav.

[4] tj. zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“)

[5] DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek.1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 387.

[6] Dostupné z: https://www.oecd.org/economy/surveys/Czech-Republic-2020-OECD-economic-survey-overview.pdf.

[7] Dostupné z: https://apps.odok.cz/attachment/-/down/ALBSBRWDPV4H.

[8] Pozn. Úřadu – ve vyjádření k návrhu je namísto „zadavatel“ uvedeno „navrhovatel“, v kontextu významu textu se však zjevně jedná o písařskou chybu.

[9] Stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k nákupu elektrické energie a plynu dostupné z: https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/metodicka-cinnost/vykladova-stanoviska.html.

[10] Pozn. Úřadu – ve vyjádření vybraného dodavatele bylo uvedeno „§ 264 odst. 1 písm. 4“, vybraný dodavatel však měl zřejmě na mysli § 264 odst. 4 zákona a jedná se tak o písařskou chybu.

[11] Pozn. Úřadu – ve vyjádření vybraného dodavatele bylo uvedeno „§ 264 odst. 1 písm. 3“, vybraný dodavatel však měl zřejmě na mysli § 264 odst. 3 zákona a jedná se tak o písařskou chybu.

[12] Pozn. Úřadu – v návrhu bylo odkazováno na § 263 odst. 3 zákona, s ohledem na kontext významu textu bylo však zjevným záměrem navrhovatele odkázat na § 264 odst. 3 zákona a lze tak konstatovat, že se jedná o písařskou chybu.

[13] Stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k nákupu elektrické energie a plynu dostupné z: https://www.uohs.cz/cs/verejne-zakazky/metodicka-cinnost/vykladova-stanoviska.html.

[14] DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek.1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 387.

[15] Dostupné z: https://www.oecd.org/economy/surveys/Czech-Republic-2020-OECD-economic-survey-overview.pdf.

[16] Dostupné z: https://apps.odok.cz/attachment/-/down/ALBSBRWDPV4H.

[17] s výjimkou ustanovení:

a) § 36, 319, § 322 odst. 1 a 3, § 324 a § 326 odst. 1 stavebního zákona, která nabývají účinnosti dnem následujícím po dni jeho vyhlášení,

b) § 15 až 18, § 312 odst. 1 a 7, § 313 odst. 1 a 2 a § 315 odst. 1 stavebního zákona, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2022,

c) § 23 odst. 4 stavebního zákona, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2023.

[18] viz právní závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 54/2012-443 ze dne 9. 4. 2013

[19] Úřad přitom v dalším textu uvádí pouze zákonné podmínky pro užití JŘBU ve vztahu k veřejným zakázkám na služby, neboť tyto jsou předmětem šetřené veřejné zakázky. Pro úplnost Úřad podotýká, že zákon obsahuje i další podmínky pro použití JŘBU v případě veřejných zakázek na dodávky a stavební práce (srov. § 64 a 66 zákona).

[20] rozhodnutí v tomto správním řízení nabylo právní moci dne 10. 8. 2023 – pozn. Úřadu

[21] rozhodnutí v tomto správním řízení nabylo právní moci dne 14. 8. 2023 – pozn. Úřadu

[22] Na základě smlouvy má být dodán rovněž ISESZ a ISKO, což však nejsou samostatné informační systémy dle § 267 odst. 2 písm. a) – f) stavebního zákona. Nicméně jde o systémy, bez nichž by dle odborného stanoviska MMR ze dne 8. 1. 2024 nebyl funkční ISSŘ, jelikož by bez nich nebylo možné realizovat agendy.

[23] viz např. body 267. – 270. a 293. odůvodnění rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023

[24] dle bodu 260. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33680/2023/500 ze dne 5. 9. 2023 byl dokonce předpokládaný termín uzavření smlouvy stanoven v bodu 4.1. zadávací dokumentace na květen roku 2023 – pozn. Úřadu

[25] tj. bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení nebo výzvy k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení, ačkoli byl povinen toto oznámení, předběžné oznámení nebo výzvu k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení uveřejnit, ledaže uveřejnil dobrovolné oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona

[26] aktualizované prohlášení vlády ČR je veřejně dostupné na internetové stránce https://vlada.gov.cz/cz/programove-prohlaseni-vlady-193547/

[27] Dostupné z: https://www.mvcr.cz/volby/clanek/106-1999-rok-2023-poskytnuti-informace-projekt-mmr-digitalizace-stavebniho-rizeni.aspx

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

ČJ nebo SZ:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok zahájení:
Rok vydání:
Oblast:
Instance:
Typ řízení:
Výrok:
Leniency program:
Využito narovnání:
Compliance program:

číslo jednací: 09980/2024/500spisová značka: S0788/2023/VZ

II. OBSAH NÁVRHU NAVRHOVATELE I

III. OBSAH NÁVRHU NAVRHOVATELE II

IV. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Ke správnímu řízení vedenému pod sp. zn. ÚOHS-S0788/2023/VZ

Ke správnímu řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0841/2023/VZ

V. ZÁVĚRY ÚŘADU

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

číslo jednací: 09980/2024/500
spisová značka: S0788/2023/VZ